Červenec - srpen (.pdf 2,9 MB) - Webnode

středního útočníka. Protože jsem měl dobrou fyzickou kondici, tak jsem praktickyhrával po celém hřišti. Byl jsem dvorním nahrávačem. S Vlastíkem jsmesi dobře rozuměli. Měl to ale těžké. Pendloval mezi hokejem a fotbalem. Obojíbylo na vysoké úrovni, odehrál řadu zápasů za národní mužstva. Byla to opora,když hrál, byli jsme klidnější. Byla to osobnost. Druhým výjimečným hráčembyl Přáda. Do Brna přišel v roce 1957 z Dukly Praha. Hrál za Rudou hvězdu,skončil ve Zbrojovce. Byl to nesmírně talentovaný hráč, který zářil i v národnímmužstvu. Když v roce 1956 naše národní mužstvo vyhrálo v Brazílii na slavnémstadionu Maracaná 1:0, Přáda byl vyhlášen nejlepším hráčem zápasu. Od Didiho(dvojnásobný mistr světa) obdržel kopačky z klokaní kůže, byly velice lehké. OdPřády jsem je dostal po úrazu na Slávii, škoda, že se v nemocnici ztratily. Byl tostřelec i technik, v Moskvě obešel dva obránce i brankáře Jašina a postavil míčza brankovou čáru. Škoda, že alkohol byl silnější, než jeho vůle. Československákopaná přišla o vynikajícího fotbalistu.Hráči někdy mívají přezdívky. Měl jsi ji také?Ano, měl. Měl jsem přezdívku „farář“. Pojmenoval mě tak trenér Eremiáš.Měl jsem na hlavě malé kolečko bez vlasů, stalo se tak po úrazu. Ještě na vojněve sportovní četě mně začaly padat vlasy. Stejný problém měl hokejový brankářLáďa Nadrchal. Doktor nám to zmrazoval „kelenem“, někdo nám poradil,abychom si na hlavu rozbíjeli syrová vajíčka a masírovali si hlavu. Denně jsemkupoval 10 vajíček a ve sprše jsme je rozbíjeli a masírovali si hlavu. Samozřejměto nepomohlo. Když se někdy potkáme s Láďou Nadrchalem v Brně tak říká, žemá více vlasů, protože si kupoval vajíčka I. jakosti.Čtenáři jistě budou zvědaví, kolik jsi vstřelil ligových branek?Podle mých záznamů jich bylo sedm, ale mohl jsem se zmýlit, byl jsem nahřišti, abych připravoval šance druhým, měl jsem radost, když jsem na brankunahrál, od toho jsem tam byl. Jinak branky vstřelené v nižších soutěžích nemámpřesně spočítané. Kromě fyzičky jsem měl dobrou techniku. Od trenéra jsem dostávaljediný pokyn: ty víš, co máš hrát. Na závěr bych uvedl humornou příhoduz Prešova. Hrálo se za deště, vypomáhal jsem záloze a obraně. Skoro na našíbrankové čáře jsem soupeři udělal kličku. Trenér Eremiáš mně po zápase sdělil,že mu v tu chvíli zbělely vlasy strachem, jak to dopadne. Povídám mu: „Pane Josef,když to umíte, tak proč ne?“ Zareagoval tím, že mně v legraci dal pohlavek.Závěr:Vážení čtenáři, dočetli jste vzpomínky fotbalového internacionála BorkaVoborného. Rád bych připomenul, že nic, čeho dosáhl, nebylo zadarmo. Snadz odpovědí je patrné, že kromě talentu a zájmu o fotbal musel prokázat velikoupíli a houževnatost. Třetí podmínkou je také štěstí. To se od něho žel odklonilo43