spaní to stačilo. To mi teta ustlala pod okýnkem a přinesla knížku, abych si předspaním četl. To bylo pro mě překvapení, protože jsme doma knihy neměli. Nebylyna ně peníze. Tatínek četl jen noviny, které mu dal, až je přečetl, náš pandomácí. Maminka chodila do místní knihovny.Knížka plná obrázků měla v titulu napsáno Broučci. Vzpomínám si, že jsemse do ní s chutí začetl. Opravdu s chutí, protože úroveň psaní odpovídala tomu,co jsme dosud četli ve starém Jursově Slabikáři. Zprvu jsem louskal řádky pomalu,to je pravda, ale když se blížila poslední stránka, už to bylo něco jiného.Četba mě zaujala doslova a do písmene do té míry, že když došlo v každé kapitoleo broučcích na poslední slova „A spali a spali“, tak jsem se rozplakal. Přecejen byla maminka daleko.To už se zešeřilo a číst se nedalo. Ale do spaní se taky nechtělo. Zatímcobroučci už dávno spali, klekl jsem si na posteli k otevřenému okýnku. A když seletní noc rozprostřela nad beskydskými horami, když z nich snesla do údolí pohorkém dni svěží chlad, díval jsem se do tmy jako za sklem, protože mi stékalypo tváři slzy jako hrachy. Čekal jsem tak denně, až se objeví v dálce červenésvětýlko. To nebylo od nás z Ivančic, ale z Radhoště, jak mi pověděla teta.Kdykoliv jsem později vystupoval na Radhošť ke kapli se svatými Cyrilema Metodějem, k Radegastovi, vybavily se mi vzpomínky na onu valašskou komůrku,na ty první prázdniny s broučky i na ty dávno vyschlé slzy. A tak se mivybavují nostalgicky jako řetěz korálků i teď, když je kladu na klávesnici počítačepro vás, milí čtenáři. Mějte se o prázdninách hezky.Jan KouřilRybářské závody v ŘeznovicíchV sobotu 16. 6. 2012 jsem se zúčastnila rybářských závodů pro malé i velké dětiv Řeznovicích. Tyto závody pořádaly Městké lesy Ivančice se Střediskem volnéhočasu Ivančice. Od pořadatelů jsem se dozvěděla, že ve čtvrtek před závody vypustilido rybníka přibližně 300 kg velkých ryb. Před zahájením se museli rybáři zapsat,jinak by nemohli chytat, a také byli upozorněni, že se nesmí zakrmovat. Soutěžilose o to, kdy chytne víc ryb v celkovém součtu jejich délky. Pak nám bylo řečeno,že jednu ulovenou ryby si můžeme vzít domů. Ale pozor, kdo chytne rybu a dá si jido vaku, a potom chytne další větší, pak domů si může vzít už jen tu, kterou má vevaku. Bylo tam uloveno hodně ryb, hlavně kapři, líni a amuři. Já jsem nechytila nic,ale to mi nevadilo. Místo chytání jsem se bavila při airsoftové střelbě, která zaujalai ostatní děti. Holky ze SVČ měli také připravené zajímavé soutěže. Pokud jsemdostala hlad nebo žízeň, byl po ruce strejda Mirek a teta Lucka, kteří věděli, co námnejvíc chutná. Pro tátu a ostatní dospělé měli také dostatek chlazených nápojů.26
Za závody se neplatilo, byla to součást dětského dne. Dětí bylo přesně 52,nejstarší věk byl 15 let a nejmladší 3 roky. Nejvíc ryb chytil Honzík Sysel. Měljich dohromady 10 a celkem měřily 473 cm. Klobouk dolů! Největší rybu, kaprao délce 60 cm, se podařilo chytit Adamu Ondovčákovi, nejmladšímu z nás.Pak nastal okamžik, na který se všechny děti těšily, vyhlašování výsledků.Dopadlo to tak, že všechny děti něco dostaly a potom jsme se společně vyfotili.Na závodech byl i místostarostaIvančic pan Skála. Celýden pražilo sluníčko, takžese počasí vydařilo, stejnětak, jako závody. Myslím,že by si všechny děti přály,aby se závody brzy konalyznovu.Eva Langová, 4. A, ZŠ TGMSponzoři dětských rybářskýchzávodů v Řeznovicích:AUTOSKLO KUBAS,FOSAN, FORTEL, TRUH-LÁŘSTVÍ LEBEDA, ZHEUROEXPO, MP SOFT,RB NÁBYTEK, IVACAR2000 a.s., Bohuslav Dočkal,František Chrást, Petr Hlavička.27