Půl - Hvězdárna a planetárium Brno

počasí, ale také pavouků či pijavic, mohli si zakoupit např. násoskový tlakoměra teploměr s réaumurovou stupnicí, a měli zajištěnu i publikaci aarchivaci pořízených dat.Ve zrušeném klášteru dominikánů na současné Dominikánské ulici,odkud nebe sledoval Ferdinand Knittelmayer, byl v roce 1807 otevřen biskupskýalumnát, tedy ústav pro výchovu a vzdělávání katolického duchovenstva.Na něm v letech 1808 až 1814 působil jako profesor fyziky, knězřádu piaristů Ignaz Cassian Hallaschka (1780–1847), jenž si na západnístraně školy zřídil vlastní hvězdárnu. Právě Hallaschka byl nejvýraznějšíosobností moravských astronomických dějin 19. století. Vypočítal všechnazatmění Slunce do roku 1860 a nakreslil mapy jejich průběhu pro celouMoravu i brněnský obzor, které publikoval v hojně citovaném díle Elementaeclipsium quas patitur tellus, luna eam inter et solem versante, ab A. 1816 usquead A. 1860… (později doplněno o úkazy až do roku 1910). Pro Meteorologickýspolek navíc navrhoval konstrukci a výrobou nejrůznějších přístrojů.Těsně před odchodem z Brna na pražskou univerzitu vydal publikaci KurzeAnleitung zur Kenntniss der Sternbilder (tj. Stručný průvodce znalosti souhvězdí).Později se dostal i na univerzitu vídeňskou, byl jmenován vládním radou,členem zemského sněmu a jako probošt tamní kapituly zemřel v roce 1847ve Staré Boleslavi. Bezesporu jeho nejvýznamnější knihou se nakonec stalatřídílná, téměř tisícistránková Handbuch der Naturlehre (Rukovět přírodníchvěd), jež sloužila po celé století jako univerzitní učebnice v rakouskémonarchii.Krátce po šesté hodině večerní 25. listopadu 1833 došlo severozápadněod Blanska k hromadnému pádu kamenných meteoritů (tzv. typuchondrit). Událost doprovázely velmi nápadné světelné efekty, které bylomožné sledovat nejen v Brně, ale také Olomouci, Opavě, Vídni či Bratislavě.Obyvatelé mnoha okolních obcí se pak domnívali, že „hoří celéBlansko“, neboť se záře meteoru odrážela od mraků a přízemní mlhy. Díkyzásahu Karla Ludvíka z Reichenbachu (1788–1869), který v Blansku řídilželezárnu, se vzápětí rozběhla rozsáhlá pátrací akce, během níž se podařilonalézt sedm menších meteoritů. Prvního exempláře si všiml hajný v lesíchu Závisti, poslední byl objeven Jindřichem Wankelem v téže oblasti až po33 letech. Tento vzorek je dnes uložen v Moravském zemském muzeu.21