Půl - Hvězdárna a planetárium Brno

Od roku 1963 se školním výpravám začaly nabízet také souboryexperimentů z geometrické a vlnové optiky, na které se nezbytné pomůckynosily z Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně (dnes Univerzitaobrany). Naštěstí se po nějaké době podařilo přednáškový sál dovybavit tak,aby se lekce mohly konat každý den. Jelikož tehdejší školy nedisponovalyani pomůckami, ani vhodnými učebnami, byl o tyto pořady opět enormnízájem: rekordní návštěvnost 4 649 žáků v roce 1974 na pokusech z optikybyla překonána až po 31 letech (o pouhých 42 žáků). Dlouhé fronty navstupenky doprovázely i pásma kosmonautických filmů zapůjčená z americkéhovelvyslanectví věnovaná projektům Gemini i Apollo, které doplňovalodborný komentář a z důvodu vyváženosti filmy o úspěších sovětskékosmonautiky. Velký zájem o lety do vesmíru nakonec vedl k založení Klubukosmonautiky pod vedením Pavla Petržely, opět za spolupráce vojenskéakademie.V ranních hodinách 15. února 1961 proběhlo velmi zajímavézatmění, při kterém bylo zakryto téměř 94 procent slunečního disku. Pracovnícihvězdárny se na něj samozřejmě rozsáhle a velmi důkladně připravovali,bohužel – jak už to tak bývá – zasáhla nevyzpytatelná příroda. Pocelou dobu bylo beznadějně zataženo, Slunce vůbec neprosvitlo a zatměníse projevilo pouze dlouhotrvajícím ranním šerem. Zklamání všech prýbylo nezměrné.Počátkem šedesátých let 20. století se moravská metropolitní hvězdárnastala také faktickým centrem amatérského astronomického výzkumuv celém Československu. Nešlo přitom pouze o propagaci zajímavých vědníchoborů, nýbrž o snahu stmelit nadšené pozorovatele noční oblohy,nabídnout jim podíl na astronomickém výzkumu a dotáhnout jejich aktivityna nejvyšší možnou úroveň. Krátce po zahájení provozu v roce 1953bylo zřízeno několik odborných skupin (někdy označovaných jako sekce),například demonstrátorská, fotografická, meteorická, planetární, slunečníči technická, z nichž některé se v průběhu času fakticky profesionalizovaly.Jakkoli byla měření získaná lidským zrakem zatížena řadou nejrůznějšíchklamů i předpojatostí samotných pozorovatelů, garanti odbornýchprogramů se subjektivní chyby snažili kompenzovat vhodnou metodikoua velkým množstvím pořízených dat. Za tím účelem byly systematicky– pomocí různých zácvikových akcí – verbovány desítky či stovky amatérůz celé republiky. Mezi nimi se pak formovaly „vlny“ nových odborníkůs mírnou nadsázkou označované jako brněnská astronomická škola. Za všechnylze jmenovat například Miloslava Druckmüllera (později odborník namatematické zpracování obrazu), Čestmíra Gregera (kosmonautika), Zdeň-41