Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) Amerika 20103. Rudenko N., Golovchenko M., Grubhoffer L.: InsectMol. Biol. 16, 501 (2007).FUNKČNÁ ANALÝZA GÉNU GDX1 KÓDUJÚCEHOHOMOLÓG GENTISÁT 1,2-DIOXYGENÁZYZ KVASINKY Candida parapsilosisMICHAELA JAKÚBKOVÁ a JOZEF NOSEKKatedra biochémie, Prírodovedecká fakulta UniverzityKomenského v Bratislave, Mlynská dolina CH1, 842 15Bratislava 4jakubkova@fns.uniba.skPatogénna kvasinka Candida parapsilosis je unikátnymmodelovým systémom pre štúdium katabolizmu aromatickýchzlúčenín. Na rozdiel od kvasinky Saccharomycescerevisiae ako aj blízko príbuzných druhov rodu Candida(napr. C. albicans) je C. parapsilosis schopná degradovaťderiváty fenolu a kyseliny benzoovej dvomi enzymatickýmidráhami 3 . Prvou je 3-oxoadipátová a druhou gentisátovádráha. Analýza kompletných sekvencií genómov kvasiniekC. albicans, C. dubliniensis, C. parapsilosis, C. tropicalisa Lodderomyces elongisporus odhalila, že väčšina druhovstratila počas evolúcie gény pre komponenty obochenzymatických dráh 1 . V genóme kvasinky C. parapsilosissme však identifikovali otvorený čítací rámec (ORF)CPAG03408. Sekvencia korešpondujúceho proteínovéhoproduktu je homologická so sekvenciami gentisát 1,2-dioxygenázy z rôznych druhov organizmov. Tento enzýmkatalyzuje konverziu gentisátu (2,5-dihydroxybenzoátu) namaleylpyruvát, ktorý je následne sériou reakcií premenenýna fumarát a pyruvát 2 . Gén sme nazvali GDX1 (gentisátdioxygenáza 1).Hlavným cieľom našej práce je funkčná analýza génuGDX1. ORF génu GDX1 sme klonovali do plazmidovéhovektora, ktorý umožňuje jeho kontrolovanú expresiuv bunkách kvasiniek. Priebeh enzymatickej reakcie poindukcii expresie génu sme v bunkách transformantov meralipomocou kyslíkovej elektródy. Naše výsledky naznačujú, žepočas kultivácie buniek C. parapsilosis v médiu s glukózouako jediným zdrojom uhlíka sú gény gentisátovej dráhyreprimované. Zistili sme, že k ich aktivácii dochádza počaskultivácie buniek v prítomnosti niektorých aromatickýchzlúčenín. Reguláciu expresie génu GDX1 sme analyzovali ajprostredníctvom fúzie promótora génu GDX1 s reportérovýmmarkerom LAC4, ktorý kóduje β-galaktozidázu.Vnútrobunkovú lokalizáciu proteínového produktu génuGDX1 sme stanovili pomocou fúzie so zelenýmfluorescenčným proteínom (yEGFP3).Táto práca vznikla s podporou grantu z agentúry VEGA(1/0219/08).LITERATÚRA1. Butler G., Rasmussen M.D., Lin M.F., Santos M.A.S.,Sakthikumar S., et al.: Nature 459, 657 (2009).2. Eppink M.H., Cammaart E., Van Wassenaar D.,Middelhoven W.J., van Berkel W. J.: Eur. J. Biochem.267, 6832 (2000).3. Middelhoven W.J., Coenen A., Kraakman B.,Sollewijn Gelpke M.D.: Antonie Van Leeuwenhoek62, 181 (1992).ASYMETRICKÁ SYNTÉZA AZAHELICENŮANDREJ JANČAŘÍK, IRENA G. STARÁ* a IVOSTARÝ*Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v.v.i.,Flemingovo nám. 2, 166 10 Praha 6jancarik@uochb.cas.czHeliceny jsou inherentně chirální aromatické látky,které obsahují ortho-kondenzovaná benzenová jádra. Ačkolijsou heliceny známé více jak 50 let, jejich efektivní přípravav opticky čisté formě v multigramovém měřítku dosudnebyla uspokojivě vyřešena. Jedním z možných řešení tohotoproblému je diastereoselektivní syntéza opticky čistých látekpodobných helicenům, která využívá chirální stavebníbloky 1 .Klíčovým krokem syntézy je intramolekulární [2+2+2]cyklotrimerizace triynů poskytující aromát s helikálníchiralitou, která je intenzivně studována naší skupinou 1,2 .Jako nejúčinnější se jeví v případě pentacyklickýchazahelicenů reakce katalyzovaná kobaltem za současnéhopůsobení mikrovlnného záření.Podporováno GA AV ČR (reg. č. IAA400550916), MŠMT(Centrum pro biomolekuly a komplexní molekulární systémy,reg. č. LC512) a ÚOCHB AV ČR (tato studie je součástívýzkumného záměru Z4 055 0506).LITERATURA1. Sehnal P., Krausová Z., Teplý F., Stará I. G., Starý I.,Rulíšek L., Šaman D., Císařová I.: J. Org. Chem. 73,2074 (2008).2. Míšek J., Teplý F., Stará I. G., Tichý M., Šaman D.,Císařová I., Vojtíšek P., Starý I.: Angew. Chem. Int. Ed.47, 2074 (2008).370
Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) Amerika 2010„MAGICKÉ“ PYRIMIDINY MIMIKUJÍCÍ PURINOVÁANALOGA S BIOLOGICKOU AKTIVITOUPETR JANSA a ANTONÍN HOLÝCentrum pro nová antivirotika a antineoplastika, Ústavorganické chemie a biochemie, Akademie věd Českérepubliky, v.v.i. Flemingovo nám. 2, 166 10 Praha 6jansa@uochb.cas.czSystematickým studiem acyklických nukleosidfosfonátů1 (ANP) byla objevena nová skupina látek, která jestrukturně odvozena od 2,4-diamino-6-hydroxypyrimidinu 2 .Tyto sloučeniny vykazují vysokou protivirovou aktivitua mohou být považovány za purinové deriváty s otevřenýmimidazolovým kruhem (“open-ring“ ANP). Modifikacípolohy 5 pyrimidinového kruhu bylo dosaženo zvýšeníantivirové aktivity 3 .NH 2NNOH N N2 N OOHPOHNH 2RNH 2 N N OOOOHPOHCílem naší práce bylo vyvinout novou efektivnísyntetickou cestu pro přípravu těchto 5 substituovanýchderivátů ve větším měřítku a připravit následně nové derivátys potenciální antivirovou aktivitou a případně i jejichproléčiva.Za tímto účelem byla úspěšně vypracována postupnásyntéza acyklické části molekuly opírající se o reakcichlorpyrimidinů s ethylenglykolem 4 a následné zavedenífosfonátového zbytku pomocí tosyoxymethylfosfonátu.Modifikací polohy 5 pak byly připraveny nové derivátymimikující původní purinový kruh s vysokou anti-HIVaktivitou, která je o řád vyšší než u příslušného purinovéhoanalogu (adefoviru). Dvě látky byly převedeny na lipofilníproléčiva, která následně vykazovala nanomolární aktivityproti VZV.Teorii obecného mimikování purinových kruhů pomocívhodně substituovaných pyrimidinů jsme následně úspěšněotestovali při regulaci poruchy metabolismu purinovýchderivátů in vitro a dosáhli jsme lepších účinků než vykazujípoužívané léky. Tento princip tedy může mít ještě dalšíaplikace a „magické“ pyrimidiny se pak mohou stát novýmsměrem medicinální chemie purinových derivátů.Tato práce vznikla za podpory grantu MŠMT ČR 1M0508.LITERATURA1. De Clercq E., Holý A.: Nature Rew. Drug Disc. 4, 928(2005).2. Holý A., Votruba I., Masojídková M., Andrei G.,Snoeck R., Naesens L., De Clercq E., Balzarini J.: J.Med. Chem. 45, 1918 (2002).3. Hocková D., Holý A., Masojídková M., Andrei G.,Snoeck R., De Clercq E., Balzarini J.: J. Med. Chem.46, 5064 (2003).4. Dračínský M., Holý A., Jansa P., Kovačková S.,Buděšínský M.: Eur. J. Org. Chem. 2009, 4117.ŠTÚDIUM APOPTOTICKÝCH BIELKOVÍNZODPOVEDNÝCH ZA ROZVOJ LIEKOVEJREZISTENCIE U LEUKEMICKÝCH PACIENTOVJANA JUREČEKOVÁ, JOZEF HATOK, EVABABUŠÍKOVÁ, ANDREA ŠTEFÁNIKOVÁ a PETERRAČAYUniverzita Komenského v Bratislave, Jesseniova lekárskafakulta v Martine, Ústav lekárskej biochémie, Malá Hora 4,03601 Martin, Slovenskojurecekova@jfmed.uniba.skHlavným cieľom cytotoxických chemoterapií jeindukovať v nádorových bunkách apoptózu. Preto bielkovinyblokujúce apoptózu a látky stimulujúce proapoptotickébielkoviny predstavujú logické ciele pre vývoj novýchmožností terapie nádorových ochorení. Keďže zvýšenáexpresia viacerých antiapoptotických bielkovín Bcl-2 rodiny(Bcl-2, Bcl-xL, Mcl-1) bola zistená v mnohých typochnádorov a hematologických malignanciách a je spájaná sozvýšenou rezistenciou na chemoterapiu, značná pozornosť jezameraná práve na tieto bielkoviny. V našej štúdii smepozorovali vplyv inhibície antiapoptotických bielkovín BclxLa Mcl-1 pomocou siRNA na citlivosť leukemickýchbuniek na spektrum cytostatík. Zistili sme, že transfekcieprostredníctvom Bcl-xL a Mcl-1 siRNA nemali signifikantnývplyv na citlivosť a prežívanie leukemických buniek. V našejpráci sme navyše sledovali vplyv nízkomolekulovéhoinhibítora ABT-737, inhibujúceho Bcl-2, Bcl-xL a Bcl-w, naindukciu apoptózy a prežívanie leukemických bunkovýchlínií HL-60 a K-562. Pôsobenie ABT-737 vyvolalo u obochbunkových línií indukciu apoptózy, pričom fragmentáciuDNA sme mohli pozorovať už po 3 h kultivácie. Citlivejšiana ABT-737 bola bunková línia HL-60 (LC 50 = 5 μM), čo jemožné vysvetliť relatívne nižšou expresiou Mcl-1.Hlbšie štúdium bielkovín podieľajúcich sa na blokovaníapopózy môže viesť k vytvoreniu nových terapeutickýchprístupov a tým k zlepšeniu prognózy ochorenia.CENTRÁLNA ÚLOHA CDK2 V OSUDOVÝCHROZHODNUTIACH mEK BUNIEKZUZANA KOLEDOVÁ, LEONA RAŠKOVÁKAFKOVÁ, LENKA CALÁBKOVÁ, VLADIMÍRKRYŠTOF, ALWIN KRÄMER* a VLADIMÍRDIVOKÝ*Ústav biologie, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého,775 15 Olomouczkoledova@gmail.comCdk2 kináza riadi prechod z G1 do S fázy bunkovéhocyklu u somatických buniek. V odpovedi na poškodenieDNA je jej aktivita zablokovaná mechanizmami G1kontrolného bodu, čím sa bunka zastaví v G1 fáze a zabránisa replikácii poškodenej DNA. Myšie embryonálne kmeňové(mEK) bunky, ktoré sa od somatických buniek líšia krátkymbunkovým cyklom s jedinečnou štruktúrou, veľmi krátkou371
- Page 1 and 2: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 5 and 6: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 7 and 8: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 9: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 13 and 14: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 15 and 16: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 17 and 18: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 19 and 20: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 21 and 22: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 23 and 24: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 25 and 26: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 27 and 28: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 29 and 30: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 31 and 32: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A
- Page 33: Chem. Listy 104, 361‒393 (2010) A