484CHYTRÁâEK: âasnû laténské sídli‰tû v ChrÏínû …Etruští malíři váz začali napodobovat attickou červenofigurovou keramiku až se čtyřicetiletýmzpožděním kolem r. 490–480 př. Kr., ale užívali odlišnou techniku malby (nanášeníbílé až červené barvy na černý lesklý firnis pokrývající celou nádobu), která dala vzniknouttzv. etruským pseudo-červenofigurovým vázám (Szilágyi 1988, 245, Abb. D1.1; Dobrowolski1988, 249). Teprve kolem poloviny 5. stol. se v etruské produkci objevuje i pravá červenofigurovátechnika, která tu ale zdomácněla až ke konci století a plného rozkvětu se dočkalateprve v následujícím 4. stol. př. Kr. (např. picí číše skupiny Tondo: Harari 1980, 104,Taf. VIII; Beazley 1947, 50). Středočeská napodobenina číše z Chržína představuje velmipravděpodobně místní výrobek (jak prozrazuje především charakter keramické hmoty i povrchováúprava stěn s drobnými zrny tuhy zaleštěnými v povrchu nádoby) a vykazuje taképodobnou techniku malby karmínově červeného meandru jako nález z Plzně-Roudné. Podnětyinspirující pokusy v napodobování středomořských řecko-etruských červenofigurovýchčíší přicházely na naše území ze severoitalského prostoru a ovlivnily produkci minimálnějednoho, pravděpodobně středočeského hrnčířského centra. K módnímu experimentovánís karmínově červenou barvou (viz další červeně malovaný fragment z chaty v Plzni-Roudné:Bašta – Baštová – Bouzek 1989, 474, Abb. 4: 1) mohlo snad v některých regionech našehoúzemí docházet již od sklonku pozdní doby halštatské a především v LT A (např. červeněmalované motivy na mísách z Droužkovic, Radovesic, Radčic, Vladaře, nebo červené i bílépásy na lahvovité nádobě ze Závisti: Smrž 1996, 83, Abb. 6: 5; 8: 7; Megaw – Megaw 1993,229, fig. 131: 1, 2; Michálek 2005, 52, obr. 7: 1, 2; Chytráček – Šmejda 2005, 28, obr. 13: 23;Motyková – Drda – Rybová 1984, 406, obr. 34: 5). Nálezy červeně a bíle malované keramikyHa D2-3 a LT A ze severozáp., záp., jižních i středních Čech (vzácnější pozdně halštatskédoklady ukazují spíše spojení k jihozáp. Německu: Chytráček – Metlička 2004,83, Bild 3) se podobají malované keramice v salcburské oblasti a T. Stöllner (1993, 252,Abb. 133; 2002, 230, Abb. 104; 105; 1996, Taf. 1) předpokládá v LT A dokonce výměnnýobchod s tímto zbožím, které se na naše území dostávalo podél toků Salzachu, Innua šumavskými průsmyky.Na jemné i hrubé keramice z obj. 16 a 160 se ještě objevují starší pozdně halštatsképrvky výzdoby (tab. 1), především vlešťované (662, 663, 702, 705, 709, 711, 713, 714,730–732, 741–744: v obj. 16 1,9 % a v obj. 160 5,6 % z celkového počtu zlomků jemnékeramiky) nebo jednoduché tuhované motivy (603, 607, 621, 622, 662, 663: v obj. 1601,6 % z celkového počtu zlomků jemné keramiky). Zmíněné přežívající prvky staršíhodekoru jsou obvykle registrovány i v keramickém inventáři časně laténských sídlištníchobjektů s braubašskou keramikou (horizont kolkované braubašské keramiky: Waldhauser1977, 158; Waldhauser et al. 1993, 285, Abb. 138; Koutecký – Venclová 1979, 81; Gosden1984, 300, fig. 3; Vojtěchovská 1995, 11, obr. 17: 1; Fröhlich 2001, 170, obr. 20: 1–3, 10, 11).Na sídlištích LT A v severozáp. Čechách je vlešťovaná výzdoba, zastoupená na zdobenékeramice 5,3 %, považovaná pouze za intruzi prozrazující v lokalitách starší aktivity stupněHa D (Rulf – Salač 1995, 386, tab. 8). Souvislé tuhování povrchu nádob (obr. 5: 2, 6)je rovněž typické spíše pro předcházející horizont keramiky s vlešťovanou výzdobou. Rytýdekor (106, 105) umístěný v soustředných kružnicích na dně mísy točené na kruhu (obr. 5:10)je na časně laténské keramice ojedinělý. Celková dispozice dekoru se řadí k nápadným příkladůmsymbiózy mladohalštatských (rytá klikatka) výzdobných prvků s prvky již starolaténskými(soustředné kružnice), které lze na nádobách LT A vzácně registrovat (Koutecký– Venclová 1979, 81, obr. 18: 1; 23: 2).
<strong>Archeologické</strong> <strong>rozhledy</strong> LIX–<strong>2007</strong> 485Oběžné žlábky (954, 956) nebo žebra (939) členící stěny jemné časně laténské keramiky souvisejísnovou technologií výroby nádob na hrnčířském kruhu (obr. 5: 14; 6: 1; 10: 2); třídílné členění plecí jekladeno do stupně LT A2, mísy s žebírky v podhrdlí (obr. 11: 3) nastupují v LT A2 a vyskytují se ještěvLT B1 (Schwappach 1975, 112, Taf. VI). Široké horizontální žlábky na hrdle (obr. 11: 20) lze také registrovatna časně laténských nádobách (Müller-Depreux 2005, 69, Taf. 60: 2), doloženy jsou i v mladší fáziLT A (Motyková – Drda – Rybová 1984, 404, obr. 34: 2).Omfalická dna se objevují ve starší (995, 996) i mladší (991, 993, 995) fázi braubašského horizontu(Budinský 1997,tab. III; XI; XIX; XLVI; LV; 1999, 296–301; Koutecký – Venclová 1979, obr. 9: 8; 13: 9;Chytráček – Metlička 2004, 86, Abb. 7: 2; 119: 7). Ploché dno na podstavném prstenci (997) představujevLT A2 méně častou variantu dna mis na našem území (Vlčková 1991, 533, obr. 4: 21; Soudská 1994,Abb. B5: 1; Chytráček – Metlička 2004, 86), v salcburské oblasti ji v LT A registrujeme na mísách ze sídlišť(Irlinger 1995, 131, Taf. 11: 100, 102, 104) a běžná je i na mísách z hrobů LT B (Pauli 1978, 304).V souborech jemné keramiky zujímají významné místo braubašské mísy (32 141, 32 142, 32 143, 32 337– obr. 4; tab. 1), které jsou v obj. 16 zastoupeny 8 % v celkovém počtu nalezených keramických zlomkůa představují 14,8 % v minimálním počtu rozlišených jedinců nádob; v obj. 160 mají zastoupení 2,7 %v celkovém počtu nalezených střepů, 14,9 % v minimálním počtu rozlišených jedinců. Mísy 32 337 a 32 142(obr. 5: 13; 6: 8; 11: 4, 5) charakteristické šikmo postaveným nízkým okrajem se objevují ve starším horizontubraubašského zboží v Ha D3 – LT A1 a přetrvávají po celé období LT A (Schwappach 1975, 112,Taf. VI: 1, 2; Waldhauser 1977, obr. 9: 23, 24, 32, 33; Motyková – Drda – Rybová 1984, 405, obr. 34: 1;Michálek 1985, 10, obr. 3: 13; Vlčková 1991, obr. 4: 1; Fröhlich 2001, 174, obr. 11: 9). Mísy 32 141(obr. 5: 1; 6: 4, 5) zdobené kružítkovým a kolkovaným dekorem (obr. 5: 7) náleží rovněž období LT A1(Koutecký – Venclová 1979, 87, obr. 16: 14; Budinský 1997, tab. XII: 13) s přesahem do LT A2 u tvarůs vyšším vykloněným okrajem (obr. 11: 1, 2). Mísy s plastickým žebrem v podhrdlí (32 141 – obr. 11: 3, 7)a vysokým vykloněným okrajem se zvýrazněnými plecemi (32 134 – obr. 11: 12) nastupují v LT A2 a trvajíi v LT B (Pauli 1978, 306, Taf. 13: 13; 21: 12; 34: 15; 56: 11; Motyková – Drda – Rybová 1978,obr. 41: 3), podobné profilace mis (32 143) s kyjovitě zesílenými okraji (obr. 5: 3) začínají v LT A2/B1a běžné jsou i v LT B2 (Schwappach 1975, 112, Taf. VI: 13–16; Michálek 2005, 54, obr. 8: 7).Jediný nezdobený zlomek (obr. 5: 2) reprezentuje charakteristické misky s lomenou stěnou (32 131),které patří k běžným tvarům pozdní doby halštatské (Ha D2-3/LT A: Chytráček – Metlička 2004, 59, 61,Taf. 21) a mají své pokračování i v časné době laténské (zvláště tvar 32 231: Chytráček – Šmejda 2005, 25,obr. 22: 2).Mísy se zataženým okrajem (32 210 – tab. 1: 10) představují průběžný keramický tvar doby halštatskéi laténské (Chytráček – Metlička 2004, 60).Láhev (24 327 – obr. 6: 1; 11: 6) je v obj. 16 a 160 zastoupena vždy jen jedním jedincem. Zlomkypatří pravděpodobně čočkovité láhvi se stlačeným tělem a vysokým úzkým hrdlem s nálevkovitě rozevřenýmústím, která je charakteristická pro stupeň LT A2 (Soudská 1994, 61, Abb. B4: 22) nebo rozhraní stupňůLT A/B1 (Schwappach 1975, 111, Taf. IV: 3–5). Podobné tvary nádob jsou doloženy např. v zánikovémhorizontu časně laténského hradiště Závist (Motyková – Drda – Rybová 1984, 409, obr. 34: 6, 5).Velká lahvovitá amfora (24 337) z obj. 6 s nápadně vysokým hrdlem a téměř kulovitým tělem (obr. 22)vychází z pozdně halštatských tvarů amforovitých a lahvovitých (Ha D2: Chytráček 1990, obr. 19: 9;Ha D3/LT A: Šaldová 1971, 78, obr. 37: 4; Soudská 1994, Abb. B32: 38) a lze ji datovat již do časné dobylaténské. Vhodnou paralelu k oběžným řadám kolkovaných kroužků na vysokém kuželovitém hrdlenabízí lahvovitá nádoba z hrobu LT A v Salzburgu-Maxglan (Stöllner 1996, 200, Taf. 137: C2; 2002, 174,Abb. 64: 172). Fragment plecí s oběžnými žlábky (obr. 5: 14) nalezený v obj. 16 patří rovněž lahvoviténádobě (24 231), která vykazuje charakteristické znaky stupně LT A (Soudská 1994, 61, Abb. B5: 1).Výjimečný keramický tvar v souborech časně laténské jemné keramiky představuje poklice (37 122)skolkovaným dekorem pokrývajícím vnitřní a vnější povrch (obr. 10: 2, 3). Umístění výzdoby svědčí ještěo další funkci poklice, která zřejmě sloužila také jako picí číše a patřila k luxusnímu picímu servisu. Poklicis kolkovanou výzdobou soustředných kroužků na svrchní straně se podařilo odkrýt společně se dvěmačervenofigurovými kylixy 5. stol. př. Kr. v časně laténské cisterně uvnitř ohrazeného dvorce u Weiler Osterholzv Bádensku-Württembersku (Krause – Böhr – Guggisberg 2005, 200, Abb. 14: 3). Kruhovými kolkyzdobená poklice zakrývala lahvovitou nádobu na nožce v kostrovém hrobu LT A v Pellingen ve středním