Vozíčkář

Liga informuje • Liga informuje • Liga informuje • Liga informujeMilí čtenáři, jistě jste si již v rubrice Liga informuje zvykli na seriál o lidech, kteří vás na stránkách Vozíčkáře oslovují prostřednictvímsvých příspěvků. Tentokrát vám chci představit člověka, který to těmto lidem svojí prací umožňuje. Řeč bude o Vladimíru Ludvovi,který Lize za práva vozíčkářů zajišťuje sazbu časopisu, tvorbu plakátů, pozvánek a dalších tiskovin, se kterými se na něj obracíme.Spolehlivý a laskavý kouzelník s klávesnicíSpolupracovat s Vlaďou je radost. Je velmi ochotný a schopnýkdykoliv vyjít vstříc našim požadavkům. Je úžasné pozorovatjej při práci, když mu v hrubých rysech sdělím svoji představuo tom, jak by měla vypadat třeba pozvánka na některou z akcípořádaných naší organizací. Nejdříve upřesňujícími dotazy zjistívšechny potřebné informace, krátce se zamyslí a pak – čaruje!S nelíčeným obdivem sleduji, jak jeho prsty kmitají na klávesniciza občasného použití myši nebo tabletu, aby se namonitoru během okamžiku moje představa „zhmotnila“. Protožese ve svých nápadech, co a jak má vypadat, vzácně shodujeme,stačí jenom pár drobných úprav, které většinou ani nemusímvyslovit nahlas, a vše je hotovo. Často se stává, že sotva lehcestihnu naznačit svůj požadavek na úpravu nebo se k němu teprvenadechuji, Vlaďa už jej zanáší na monitor. Hodně se tomunasmějeme. Moc bych si přála umět taky takhle „čarovat“.Ale ani u Vladi tomu tak vždy nebylo. Cestu ke své profesihledal zpočátku klikatě a řekla bych, že na úplně opačném koncinabídky možností, než je kreativní tvorba grafiky a práce s texty.Protože ho od mládí zajímá technika, a dosud rád sledujevývoj v této oblasti, vystudoval nejdříve brněnskou „strojárnu“.Po jejím absolvování strávil půl roku na Mendelově zemědělskéa lesnické univerzitě studiem oboru strojní mechanizace, aledíky své nelásce k matematice jej ukončil a nastoupil do skladubrněnské firmy Copy Express. Vlaďovi nadřízení si brzy všimlijeho zájmu o práci grafiků a v době nouze toho využili – přesnoc jej jeden z kolegů naučil základům grafických programů.Tím byl Vlaďa „pasován“ na grafika. Tady se pak procvičil v tvorběvšelijakých letáků, razítek, vizitek apod. S nabytými dovednostmipřešel později do nakladatelství Jota; to už jako sazečknih. Zde pracoval do roku 1995, v jeho životě hodně důležitém,kdy se rozhodl zařídit si DTP studio na počítačovou sazbu.V témže roce se oženil a v roce dalším do jeho života přišla takédcerka Karolínka. Manželství se Vlaďovi bohužel příliš nevydařilo,a tak žil s dcerkou nějaký čas sám. Tahle doba je všakNahlédnutí do dušeNejvětší pozitivum mé prácePráce mě baví, protože za sebou vidímjejí výsledky, které jsou lidem k užitku.Z knih a časopisů, které sázím, se mohoudozvědět nové zajímavé informace.Největší negativum mé práceNejvětším negativem mé práce je to, žemi zabírá velkou část dne, a to často i o víkendu,takže mi nezbývá příliš času namoje koníčky, na moje blízké. Ale je tonegativum relativní, protože kdybych mělhodně volna, znamenalo by to, že mámmálo práce.Po práciJak už jsem říkal, volného času přílišnemám, ale když náhodou nějaký zbude,jedeme se projet na kolech, zalyžovat sinebo vyrazíme do přírody. Občas si takyposlechnu nějakou hezkou hudbu, nejradějimám asi rock, ale v podstatě nepohrdnujakýmkoliv jiným žánrem. Občasmívám potřebu poslouchat pouhé ticho,vypnout mozek a jen tak relaxovat, a tonejraději někde v přírodě, daleko od lidí.ČtuProtože velkou část mojí činnosti tvořípráce s texty, mám písmenek často ažnad hlavu. Navíc téměř celodenní hleděnína monitor oči velmi unaví, tak moc nečtu,ještě tak zprávy na internetu. Když už vezmudo ruky nějaký časopis nebo knihu,po chvíli „čtení“ vím přesně, jaké má sazbanedostatky, jaké se v textu vyskytujígramatické chyby, ale z obsahu toho stejněpříliš nevím.Sledujitechnické novinky týkající se aut, počítačů,technologických postupů.Pro život mám svoje mottoMotto, které někdy řekla třeba nějakáslavná osoba, pro svůj život nepoužívám.naštěstí už za ním a nynímu zázemí tvoří takéjeho přítelkyně a její dvasympatičtí synové spoluse dvěma pejsky, morčatya papouškem.Toho všeho si všakVlaďa užívá pouze po„malých doušcích“, protoževelkou část svéhoživota věnuje práci. Na dřívější ko níčky – trampování, hraní nakytaru, hraní basketbalu – mu času příliš nezbývá. Některé dokonceze seznamu svých činností úplně vyškrtl. Teď, když máčas, na něj můžete narazit při projížďce na kole se svými blízkýminebo třeba na nějakém pěkném výšlapu.A s kým Vlaďa ještě kromě Ligy spolupracuje? Jsou to napříkladnakladatelství Host, Atlantis, pro které zpracovává novávydání knih Milana Kundery, Ludvíka Kundery, Jana Trefulky,Ludvíka Vaculíka, Milana Uhdeho... Firmě Computer Press sázípočítačovou literaturu, nakladatelství Jota turistické průvodce,cestopisy, romány, obrazové knihy cestovatele a fotografa JiříhoKolbaby, udává tvář časopisům LinuxEXPRES, Aura Společnosti„E“ a mnoha dalším tiskovinám.Myslím, že nebýt osudu, který přivál Vlaďovi do cesty počítačovousazbu a grafiku, mohl se taky živit třeba jako pedagog.Dokáže totiž trpělivě a laskavě vysvětlovat vše, na co se ho kdozeptá a o čem má co říct, a to pěkně zeširoka, aby to každý hezkypochopil. Vím taky, že je i manuálně zručný, praktický a systematický.A co dodat na konec? Vlaďa je příjemný kamarád i spolupracovník,a přestože je spíš málomluvný a má rád i ticho, ještě nikdymi neřekl, že bych ho se svojí proříznutou pusou a vodopádemslov, když spolu pracujeme, otravovala. I proto ho mám ráda.Eva BartuskováZastávám jenom názor, že nejlepší jenechat každého, ať si žije svůj život posvém, a nikdo by mu do toho neměl zasahovat.Můj sen je navštívitMám velmi rád přírodu, chtěl bych ji poznatv Kanadě nebo v Jižní Americe.Můj sen je vidětNejsem snílek, ale jestli se dá za sen považovatpřání, že ze všeho nejradši bychviděl svoji dceru zdravou a šťastnou, paksním o tomhle.Můj sen je sbalitruksak a vyrazit do přírody. Vnímat pouzejejí krásu, stát se alespoň na chvíli jejínerušivou součástí.Můj sen je vyhrátSpíš se spoléhám sám na sebe, než abychmyslel na to, co mi spadne do klína.11