Vozíčkář

ozhovory, reportáže • rozhovory, reportáže • rozhovory, reportážeto tehdy příliš nebavilo. Ale později se mita řeč zalíbila a začal jsem překládat. Ale to nestačily znalosti získané odtatínka, musel jste je nějak prohloubit.Nejdřív samostatným studiem, potom přišlyrozhlasové kurzy španělštiny a nakonecjazyková škola se státní zkouškou. Vaší první překladatelskou prací bylykubánské pohádky, ty vyšly v roce 1979v nakladatelství Albatros.Ale už předtím vycházely v různých časopisechmoje překlady povídek různýchlatinskoamerickýchautorů. Pak ještěnásledoval překladdivadelní hry a románuz Latinské Amerikya v roce 1980 tobyla v Československém rozhlase Brnočetba na po kračování z novely GabrielaGarcíi Már queze Příběh trosečníka.„Moje žena je prvnímkonzultantem a kritikem toho,co píšu a překládám.“ Uvažujete o překladech z jinéhojazyka, nebo zůstanete i nadále u španělštiny?Ne, času je málo a musím k nějakémukonci přivést vlastní začaté rukopisy. Loňský rok byl pro vás mimořádněúspěšný. V literární soutěži zdravotněpostižených autorů Společný svět 2006jste získal první cenu v kategorii prózai poezie. Zvítězil jste i v další soutěžinazvané Internet a můj handicap. Vesvé povídce jste pro internetové spojenípoužil zajímavé přirovnání: „Jsemv pavučině, v nekonečné síti světa. Nejako ubohá moucha lapená osudem,ale jako čiperný a pohyblivý uzlík.Jeden z mnoha, ze kterých je síť utkána.“Takže život bez internetu si užurčitě nedovedete představit.Mám určitě štěstí v tom,že jak jsou na jedné straněmoje pohybové schopnostistále horší, tak nadruhé se zase objevujedostatek jiných prostředků,které to mohou do určité míry kompenzovat,ať už je to elektrický vozík nebo teďinternet. To je opravdu bezedná studniceinformací a rychlý kontakt s lidmi. Když vás tak poslouchám, vy jstedocela šťastný člověk…Když zvažuji plusy i mínusy svého života,tak snad mohu říct, že jsem patrně někdyIvan Jergls rodinoušťastný, ale ve chvílích, kdy o tom nevím.To poznávám až později, když se ohlédnuzpět. Štěstí je, že jsem potkal lidí, kteří mina životní cestě pomáhali a pomáhají. V prvéřadě je to moje žena, která se mi stalahlavní oporou ve všem, i konzultantema prvním kritikem toho, co píšu a překládám.Podstata štěstí je podle mého názoruv tom, že i člověk s handicapem musí proněkoho a pro něco žít a dokázat, že k něčemuje. A když se mu to aspoň zčástipodaří, pak dal svému životu smysl.Za rozhovor děkuje Věra Rudolfová.Centrum Paraple poradí, jak na vozíku zvládat mateřství či otcovstvína otázky odpovídá Hana Sixtová, sociální pracovnice Jak vůbec vznikl nápad připravit projekt „Máma na vozíku“?Inspirovaly nás tři okolnosti. V Centru Paraple dlouhodoběpomáháme lidem ochrnutým po poškození míchy, jsme s nimiv kontaktu v různých fázích jejich života. A tak mezi našimi klientysamozřejmě byly i vozíčkářky, které čekaly miminko, shánělypotřebné informace a musely řešit různé problémy. Později jsmezprostředkovávali kontakty ženám na vozíku se zájmem o mateřstvís našimi klientkami, které už roli maminky zvládají. A běžněse také setkáváme se starostmi rodičů,kteří se pohybují na vozíku a užo děti pečují. Co všechno se zatím v rámciprojektu odehrálo?Loni na jaře jsme uspořádali týdennípobytový kurz, na který přijelo desetžen s míšním poškozením. Bylo mezinimi šest maminek s dětmi ve věku4 měsíce až 13 let a čtyři děvčata,která mají o mateřství vážný zájem.Během kurzu si účastnice mohlyvyměnit zkušenosti a poznatky.Uskutečnila se odborná besedazaměřená na gynekologii a porodnictví.Na otázky odpovídala dětskáklinická psycholožka. Jedno odpolednese ženy učily vázat šátky nanošení dětí...Následoval podzimní víkendový kurz v Samšině na Jičínsku.Některé z jedenácti účastnic jej absolvovaly se svými dětmia partnery. Vyslechly si například urologickou přednášku, besedovalys manželskou a rodinnou poradkyní. Během obou kurzůbyla samozřejmě zajištěna péče o děti. Jaký je o projekt zájem v současnosti a co chystáte v nejbližšíchměsících?Evidujeme kolem třiceti maminek či děvčat,které mateřství čeká. Zaznamenali jsme takézájem od žen, které zatím služeb Centra Paraplenevyužily. Připravujeme jarní týdenní kurz,který bude určený spíš pro ženy, které už dětimají. Uskuteční se v rekreačním střediskuv přírodě a jeho součástí opět budou odbornébesedy. Na podzim plánujeme prodlouženývíkend pro bezdětná děvčata, která se o témamateřství vážně zajímají. Přítomny budoui některé maminky, které jim předají své osobnízkušenosti.Foto: Helena Krejčířová Jsou nějaké informace zveřejněny nainter netu?O projektu „Máma na vozíku“ se lze dočíst nastránkách www.paraple.cz, konkrétně v rubrice„Naše služby“. Stojí také za zmínku, že proúčast nice kurzu jsme připravili informační brožurkuobsahující přednášky a články, které17