Vozíčkář

názory, postřehy • názory, postřehy • názory, postřehyNetýká se to dvou tamních tepen: Dlouhétřídy a Celetné, kde nadto od kubistickéhorohového domu splývají chodníky bezobrubníkověs vozovkou, odlišené jen drobnějšídlažbou a jemnějším drncáním vozíku.Zahnete-li však z té „Královské cesty“po širokém chodníku za Týnský chrám,zanedlouho se vám cesta kriticky zúžía navíc vás zarazí tyč dopravní značky.Nedávno jsem jel na električáku naautogramiádu Wole Soyinky, africkéholaureáta Nobelovy ceny, která se konalav Big Benu. Ne, nepletu si Prahu s Londýnem,ale podle známé zvonice nad Temžíje nazváno knihkupectví pouze anglickytištěné literatury ve staroměstské MaléŠtupartské. Slušný chodník od její velkéjmenovkyně se sice začal zužovat, alepřesto jsem dojel ke kýženému obchůdkubez rizika, že sklouznu na parkujícíauta. (Vozíčkář mimochodem nemá výhodupovinného pojištění za způsobenouškodu.) Od toho knihkupectví jsem všakuž dál nemohl pokračovat do Masné ulice,protože se chodník nadále tak ztenčil,že bych urazil u jednoho domu svislouodtokovou rouru okapu a odvezl si seboukus utrženého tamního bleskosvodu.Chce-li se vozíčkář (třeba po návštěvěPražské organizace vozíčkářů v Benediktskéulici) dostat naopak z Masné ulice doMalé Štupartské, může sice použít vozovkujednosměrky, ale kvůli zákazu zastavenímusí u zmíněného knihkupectví vyjetna chodník, odkud teprve si může v kliduprohlédnout efektní průčelí chrámu sv.Jakuba s rozvětveným figurálním reliéfemod italského sochaře Ottavia Mosta.Pak tam může zahnout doprava a vydrncatse na romantickém nádvoří dávnéhotržiště Ungelt i v uličce vedoucí podélTýnského chrámu na Staromák. Do ní sestaromilský vozíčkář dostane už takéz Masné ulice, zahne-li namísto do MaléŠtupartské do Týnské ulice s klamnýmpěkným chodníkem. Ten se však zanedlouhozmění v past, protože jej zcelauzavře roh jednoho tamního domu. Chtěnechtěmusíte sjet do vozovky, kterou sedostanete k Týnu.IlustračnífotoChce-li našinec – třeba po návštěvěvíceúčelového domu Portus organizaceŽivot 90 v ulici Karolíny Světlé – jako milovníkindiánských kultur navštívit jejich bezbariérovouexpozici v Náprstkově muzeu,zamíří k němu třeba Betlémskou ulicí poslušném levém chodníku. Podél zdi areálumuzea se však ten chodník zúží do ztracenaa dokončit cestu vozovkou na Betlémskénáměstí nemůžete, protože je to protisměrka– může na vás vybafnout auto!Nezbývá vám než zahnout z Betlémské ulicedoleva do uličky U Dobřenských a z nípak doprava do Náprstkovy ulice. Její přijatelnýchodník přivede vozíčkáře k průjezduNáprstkova muzea, pokud mu tenchodník neproniknutelně nezúží zadkytam parkujících automobilů přečnívajícídrze přes obrubník.Na nádvoří muzea vás nasměruje pěknánapodobenina indiánského totemu,který také lemuje informace na internetu.O dostupnosti expozice mi napsala Mgr.Zothová: „Pro návštěvníky na vozíku jemožný vstup do výstavní budovy z nádvoří.Zde je ze strany schodiště umístěnazdvihací plošina ke skleněným vstupnímdveřím. Dále je pojízdná plošina do 1. patrak expozici indiánských kultur.“Do Starého města za Prašnou bránouse nevjíždí jen za památkami. Třeba sichcete v Rybné ulici prohlédnout zblízkazboží nabízené často v televizi. Podleplánku Prahy se vozíčkář k té prodejnědostane chodníkem dokonce ze dvoustran. Ten chodník je také jakžtakž široký,ale ouvej! Přijede-li vozíčkář od zadníhovchodu obchodního domu Kotva Jakubskouuličkou, nezahne na ten chodník doRybné, protože v cestě trčí patník, kterýchráníval rohy staroměstských domů předrozvernými kočáry. Pokud vozíčkář zamířík Rybné ulici Králodvorskou uličkou (meziKotvou a secesním hotelem Paříž), zabránímu ve vjezdu na chodník ke kýženéprodejně tyč se čtyřmi dopravními značkami,zapíchnutá doprostřed chodníku,širokého akorát pro vozík. Zešikmenýnájezd z vozovky na vysoký obrubník dotyčnéhochodníku Rybné ulice mezi Králodvorskoua Jakubskou nikde není…Popsané staroměstské chodníkovébariéry vozíčkářů nejsou na malebnémStarém Městě zdaleka jediné. Rodeo nadláždění, kde „chodil Žižka“, skýtá dobrodruhům,než se jim vozíky po neustálémkodrcání rozpadnou, další nezapomenutelnéadrenalinové zážitky.Ála WokounNenaplněná očekávání???Zákon o sociálních službách nedávno nabyl účinnosti s novýmrokem a stejně jako začínají rašit lístky po zimě, která nebyla,začínají se z různých stran ozývat hodnotící stanoviska, kterádosud nezaznívala.Hovoří se dokonce o mýtech, kterých se drží nejen politici,ale také představitelé zdravotně postižených. Ti všichni o nichzaujatě a vášnivě hovoří, jen na ně mrkne červené světlo televizníkamery. Nepoučená veřejnost možná může jejich mýtůmvěnovat svůj nekritický sluch, ale my, kteří tu situaci žijeme, víme,že všechno je poněkud jinak.První mýtus tvrdí, že příspěvek na služby umožní nákup službyod vybraného poskytovatele. Na to je jediná odpověď – kéž by!Stačí si jen uvědomit, že za hodinu osobní asistence můžeposkytovatel fakturovat uživateli maximálně 85 Kč. Pokud je všaktím uživatelem osoba vyžadující nepřetržitou péči, vyšplhá sefakturace přes 30 000 Kč za měsíc, ale příspěvek zůstává stále11 000 Kč. Z toho vyplývá, že poskytnutý příspěvek situaci člověkanaprosto neřeší a neumožňuje nic. Podobná situace jei v případě rodin s postiženým dítětem, kde nahradil příspěvekna péči ve výši 9000 Kč (III. stupeň) dřívější příspěvek na péčio osobu blízkou ve výši 5400 Kč. Při volbě poskytovatele službymusí rodina kalkulovat se skutečností, že navýšení příspěvkuumožní zaplatit pouze dvě hodiny osobní asistence denně. Cožsituaci rodiny vůbec nezmění. Nesmíme přitom zapomenout, žesi uživatel nemůže vybrat jakéhokoliv poskytovatele, ale poskytovateles dotací. Proč? Jednoduše proto, že skutečné náklady nahodinu asistence se šplhají až někam ke 150–180 Kč a my užvíme, že poskytovatel může na uživateli požadovat maximálně85 Kč. Pro srovnání si uvědomme, že dáme-li auto do servisu, zaplatímeza hodinu práce mechanika s výučním listem 350–500 Kč.Dále si zacpáváme uši při tvrzení našich představitelů, že jsousi všichni poskytovatelé sociálních služeb rovni. Jak by mohli být,když dotace přerozděluje krajský úřad, který je zároveň zřizovatelemněkterých z nich. Velmi se mluvilo o tom, jak bude zákonpodporovat nové druhy terénních služeb, které umožňují uživatelůmzůstávat ve svém přirozeném prostředí. Opak je pravdou.Velkou ambicí zákona o sociálních službách bylo zajištěnípráva uživatele na výběr poskytovatele služby. Ale zůstalo jen23