Vozíčkář

• NAPSALI JSTE NÁM • str. 25Setkání se Světlou a kouzlo zimního úsvituPotkala jsem ji někdy v adventu. Sedmáhodina ranní na spadnutí, jak o tom svědčilitéhle době přiměřeně se trousící lidéna zastávku. Jinak tma tmoucí.Blik, blik – nečekaně na mne zelenožlutězasvítil vánoční stromek a hned si tošinul po chodníku dál. Pouliční lampaodhalila jeho identitu. Zářil si na zádechelektrického vozíku s mladou ženou vesportovní bundě s reflexními nášivkamina palubě. „Dobrý,“ řekla jsem si po vzorusvého patnáctiletého synovce, seběhladolů na zastávku, nastoupila do přijíždějícítramvaje a zapomněla na to.Druhý den jsem ženu na vozíku potkalaznovu. „Kam asi míří? Supermarket jeještě zavřený, nejbližší škola dvě zastávky,poliklinika opačným směrem,“ přemítalajsem. Další den na mne vánoční stromekjuknul z protějšího chodníku a pakzmizel za košatými borovicemi. Na zastávcejsem se rozhlížela, pátrala ve tmě, ažjsem nahoře nad příjezdovou cestou uvidělamatný záblesk – stál tam vozík.K zastávce vede sice nepříliš prudký,ale přece jen sešup, klikatící se jako hádě.Sníh neležel, ale byla slabá námraza a trochuto klouzalo. „Jestlipak nepotřebujepomoc?“ prolétlo mi hlavou. Vydala jsemse zpět. Nu, hlavně ze zvědavosti.Vozík stál na cestě, poblíž sídlištní zeleně,čelem k zastávce. Žena v kulichu všaknesledovala dění pod sebou, ale oblohu.Nejistě jsem ji pozdravila. „Dobrý den,“odpověděla tím nadšeným hlasem, jakýmmluví po ránu jen malé děti, sundalapohled z oblohy a usmála se. „Vystačímsi sama,“ dodala a zas vzhlédla k obloze.Nejprve zkontrolovala obzor vpravo, pakotočila hlavu nalevo a tam pohledem spočinula.Podívala jsem se též. Nic jsemneviděla. Hvězdy nesvítily, bylo zataženo,pořád temno.Mohla jsem s klidným svědomím odejít.Ale já zůstala… Jak se slušně zeptat,co tady dělá, když mi, jak musím uznat,do toho absolutně nic není???„Čekám tady,“ řekla dívka, jako by tušilamou zvědavost.Ale na co? Zalitovala jsem, že spoluv současnosti hovoříváme tak stroze, žeuž si nelibujeme v květnatější, „prvorepublikové“mluvě. Jak snadno by se pakdalo vyzvídat: „Račte prominout, slečno.Odpusťte, že jsem tak smělá, ale nevadiloby vám, kdybych se zeptala, na co tadyčekáte?“IlustračnífotoS lítostí jsem sledovala další odjíždějícítramvaj. A vyhrkla jsem: „Promiňte, mohuse zeptat, na co tady čekáte?“ Zasmálase a pozdvihla levou ruku k obloze. Ne,neletělo tam letadlo, jen nad obzoremprosvitl takový tenký šedý proužek.„Na úsvit,“ odpověděla. „Není to fantastický?Z ničeho nic východ zprůsvitní,zatímco západ,“ mávla rukou vpravo, „ječerný jako kolomaz. Pak přímo nad hlavouvšechno zjasní. Někdy je to, jako kdyžodhazujete začouzená sklíčka, jindy jakokdyž stahujete poklop u chlebníku. Někdysvětlo teče jak cedníkem, jindy zas pářemraky jako chatrné plátno nebo se derejako kuře ze skořápky. A naráz je světlo.Všude. Miluju ten okamžik.“Podle jejích pokynů jsem se dívalavpravo, nad hlavu, vlevo, napravo nalevo…A najednou jsem stála v dennímsvětle. Sama. Dívka obratně otočila vozík,narychlo se rozloučila a odjela.Setkaly jsme se v adventu i v lednu ještěmnohokrát. Někdy jsme se jen pozdravilya já pak na zastávce kontrolovalaobzor napravo, nalevo. Jindy jsme rozbřeskvyhlížely spolu. Dozvěděla jsem seleccos zajímavého. Například že pročekání na úsvit je dobrá jen zima a nejvhodnějšíjsou právě nejkratšídny se zataženouoblohou, kdy světlo pronikájen nepatrnými skulinkami.Později je nástupsvětla už příliš rychlý. Létoje zase dobré na východslunce, což je ale úplnějiná záležitost: drama, nakterém je nejlepší přírodníscenérie. Úsvit je obyčejná„slohovka“, která se dávyprávět stejně dobře nasídlišti jako v lese.Dívka, kterou jsem si pojmenovalaSvětla, si letos pochvalovala teplé lednovépočasí. Vloni kvůli sněhu a mrazunemohla být ráno tak často venku. A pak– bílý sníh krade ten fantastický kontrasttmy a světla.Teď jsem už třetí týden na Světlu čekalamarně. Nejprve přišel orkán, pak sníha tenhle týden jsem už z domu vyšla zašera. Hromnice – o hodinu více. A tak setěším na příští advent. Mimochodem,všimla jsem si, že na naší zastávce se nynívíc lidí nedívá do země, ale do oblak. A jakpři tenisu otáčejí hlavou doprava, doleva.Marcela Klíčová, BrnoKONTAKT bB ve Svitavách bojoval s živlyJako každým rokem i letos připravovalo brněnské střediskoKONTAKTU bB týdenní pobytový kurz pro tělesně postiženoumládež. Tentokrát jsme však nevyrazilido tradičních Boskovic, alerozhodli jsme se navštívit Svitavy,které nám nabídly bezbariérovéubytování, bazén a bohaté možnostidoprovodných programů beznutnosti přejezdů. Na začátkuúnora se 28 účastníků kurzu vevěku od 12 do 19 let proměnilov mafiány, kteří kromě intenzivníhoplaveckého tréninku plnili zábavné„mafiánské“ úkoly. Co všechno jsme stihli? Dvakrát denněhodinku potrénovat v bazénu, ve volném čase navštívit bowlingovouhernu, v divadle Trám se vytancovat přihudbě skupiny Bedna odložených hraček,ochutnat čaj v místní čajovně a užít si hodnělegrace při pokru, ruletě a jiných hazardníchzáležitostech. Celý týden vyvrcholil pátečnímzávodem SVITAVY alCUPone, kdy se v bazénustrhl lítý boj s vodním živlem o nejrychlejší přesunynejvytříbenějším plaveckým způsobem.Marta VojáčkováKONTAKT bB, středisko Brnowww.kontaktbb.cz25