Vozíčkář

zdravotnictví, pomůcky • zdravotnictví, pomůcky„V případě nejtěžšího poškození míchy,kdy pacient úplně ochrne, nervové buňkyv míše odumřou a vznikne tam díra, kteréříkáme kavyta,“ vysvětlila Eva Syková,ředitelka Ústavu experimentální medicínyAkademie věd ČR. Co ale udělat, aby sepřerušené části opět spojily? Naději přineslvýzkum tzv. kmenových buněk.Ty totiž mají tu vlastnost, že se z nichmohou postupně vyvinout buňky jakéhokolivtypu včetně nervových buněk čili neuronů.Kmenové buňky vytvoří takovou tkáň,která je právě potřeba, a navíc si samydokážou najít přesné místo, kde jsou zapotřebí.A uměly by to i u přerušené míchy.„Nejprve je však nutné vytvořit v místějakési přemostění,“ říká profesorka Syková.Právě na tomto „mostě“ se kmenovébuňky uchytí a rozmnoží. Po ně jakém časse díky tomu přerušené částí míchymohou opět spojit a vše může v ideálnímpřípadě fungovat jako dřív. Výzkumníciz Ústavu makromolekulární chemie AVČR dokonce vyvinuli unikátní materiál, nakterý se kmenové buňky uchytí nejlépe –základem je hydrogel jako v případě kontaktníchčoček. A kde kmenové buňkyvzít? Pro výzkum se používají buňky z potracenýchplodů nebo buňky z přebytečnýchembryí při umělém oplodnění.Nejbližší cílK výzkumu, který probíhá na několika světovýchpracovištích, chtějí přispět i vědciz ČR. Nezbytným předpokladem k tomuvšak je vybudování Centra regenerativnímedicíny s rozšířenou kapacitoua zcela čistými prostory pro kultivováníbuněk pro léčbu, pro které jsou již nalezenyprostory v areálu Thomayerovy nemocnicev Praze-Krči. Právě tady by mělapokračovat klinická studie léčby poraněnémíchy pomocí buněčné terapie. Prostředkyje nyní třeba získat nejen na vybudovánía vybavení Centra RM, ale i na dokončeníklinické studie léčby, která můžev léčbě postižení vozíčkářů znamenat velkýpokrok. Díky projektu Sdružení Makropulosse na tom nyní mohou podílet i samivozíčkáři, tedy ti, jichž se to týká nejvíc.Podaří-li se dovést klinické studie do konce,může být jejich život v dohledné doběuž úplně jiný.Projekt „Připoj se a pracuj“ probíhá užod podzimu loňského roku. První skupinašesti lidí připoutaných na kolečkové křeslozačala pracovat v listopadu, dalších osmlidí pak od 1. ledna t. r. Obě skupiny bylynejdříve proškoleny na komunikační dovednosti,telemarketing a fun draising.V průběhu tréninkového zaměstnání, kteréprobíhá z pohodlíjejich domova, lektořiSdružení Makropulosvšechny zúčastněnénaučili pro jejich prácivyužívat interneta pracovat se vzdálenýmelektronickýmsystémem pro řízeníjejich práce a podporuvztahů s potenciálnímidárci a sponzory.A ve své činnostijsou úspěšní, neboťk 16. únoru 2007 sejim na konto Buněčnéterapie podařilozískat téměř150 000 Kč. Další částíprojektu je také průzkummezi zaměstnavatelis cílem zjistitmožnosti pracovníhouplatnění zdravotněpostižených. Výsledkyprůzkumu budoupo skončení projektuk dispozici nawebových stránkáchsdružení www.makropulos.org.Věra KeilováZ výsledků, které byly prezentoványna kongresu 3. setkání spinálníchjednotek – přednášela i prof. MUDr.Syková, DrSc. a prezentovala výsledkyna skupině pacientů, vyplynulo,že se sice jedná o nadějnoumetodu v budoucnu, ale u spinálníchpacientů dosud nepřineslaočeká vané výsledky. Tedy po aplikacikmenových buněk se stavpacienta nevyvinul jinak, než odpovídalovýši poškození míchy. A toi u pacientů, kde byly kmenové buňkyaplikovány krátce po vzniku úrazu,u chroniků ani nemluvě. Problémemje, že prvně je třeba zajistit,aby porušená tkáň neprodukovalalátky, které brzdí hojení. Následněje třeba zajistit, aby kmenové buňkybyly opravdu tam, kde by mohly býtužitečné. V budoucnu se ukazujejako případně možné, po překonánítěchto výzkumných problémů, aplikováníkmenových buněk přímo domísta poškození míchy při operačnístabilizaci bezprostředně po úrazu.Je otázkou, zda se změní citlivost,zda se změní motorika ve smyslunějakého drobného zlepšení, ale zatímto, že by se „původně“ vozíčkářpostavil na nohy a stav byl plně jakopřed úrazem nebo alespoň že byse z tetraplegika stal paraplegik,není jednoznačně ve hře. Tato perspektivabude platit pro pacientybezprostředně po úrazu. O chronicíchse vůbec nehovoří, to je možnáotázka dalšího výzkumu, tedydalších 20 či 40 let? Kdo ví. Ano,kmenové buňky jsou dnes velikýmšlágrem, i já jsem měla na oddělenívíce pacientů, kteří kmenové buňkydostali, ale jejich stav odpovídalvýši poranění míchy a nic nového,co by šlo přičíst aplikaci kmenovýchbuněk, jsme nenalezli. Me todaje sice nadějná, ale ve fázi výzkumua v současnosti bez klinického dopaduna pacienta ve smyslu podstatnějšízměny jeho stavu.Podporovat výzkum je nutné, alespíše by se měly sehnat penízeodjinud než od lidí po úrazu páteře,kteří je sami budou potřebovat nadobré vybavení domácnosti, doplatekkvalitnějšího vozíku, zakoupenípomůcek, které nehradí ZP a kteréjim mohou ulehčit život, na zaplacenífyzioterapeuta docházejícího nadomácí cvičení co nejčastěji atd.MUDr. Lia Frantalová15