DAB_A5_Bulletin_POMLCKA_web

Maďar podle příjmení,
Slovák podle původu,
Čech podle bydliště
a Čechoslovák nejen
občanským průkazem,
ale i rozumem a srdcem…
O tragické smrti Josefa Aszmongyiho informovala
dobová média jen velmi okrajově. Dva dny po tragédii,
18. 9. 1992, zveřejnil stručnou zprávu deník
Rudé právo a 28. 9. 1992 deník Haló noviny přinesl
reportáž z pohřbu, která částečně popsala okolnosti
této tragické události a zachytila také postoje
a reakce sousedů, kolegů či nejbližší rodiny.
O Josefu Aszmongyim se všichni vyjadřovali jako
o aktivním a pozitivním člověku, který žil ve své
obci bohatým společenským životem.
Pro místní vždy zůstane
veselým člověkem, který
se zápalem jemu vlastním
pomáhal při pořádání známé
hasinské pouti, večerních
chatařských táboráků nebo
populárních přespolních běhů,
jichž se sám účastnil.
Čin Jozefa Aszmongyiho byl nečekaný, mnohým
nedával smysl. Přestože byly známé důvody jeho
sebeupálení, v médiích se objevil článek, který se
ptal: „Proboha proč?“
„Živá hořící pochodeň, pokud je výrazem protestu
proti společenské tendenci, má charakter
výsostně etický, ale i tragické události s politickým
podtextem. Silně totiž zasáhne do vědomí
a svědomí spoluobčanů, ale i světové veřejnosti.
Nejméně jednu otázku si položí všichni ti, kteří se
tuto tragickou zprávu dozvědí. Proč, proboha?“
Zároveň se objevily výzvy veřejnosti, aby nikdo
nenásledoval tento zoufalý čin...
„Prosím, každého, aby nešel v jeho ohnivé stopě.
Akt sebeupálení není v žádném případě řešením.“
Ale i obdivná stanoviska, která tento čin vyzdvihovala
jako hrdinství:
„Svým nejvyšším protestem chtěl vzburcovat
především svědomí těch, kteří připravují rozdělení
naší společné vlasti Čechů a Slováků. Nad jeho
obětí by se v těchto osudových dnech měli právě
oni zamyslet.“
„Nikdy nezapomeneme na člověka, jenž věřil,
že obětí nejvyšší, strašlivým živým plamenem,
vyburcuje vědomí lidí a zastaví umírání či spíše
záměrnou likvidaci naší společné vlasti Čechů a
Slováků dvěma vládnoucími stranami.“
JOZEF ASZMONGYI
7