ZDE - Svět tisku

RP 3/2003 Podklady
Parametry nástroje Doostřit
zobrazuje vliv parametrů na obrázek;
kliknutím do náhledu lze vyvolat původní
vzhled obrázku. Uživatel může měnit
zvětšení v okně náhledu, a tak vyhodnotit
vliv filtru například v kritických detailech
obrázku. Další možnost náhledu na funkci
efektu poskytuje zaškrtávací políčko
Náhled. Po jeho označení se vliv efektu
projeví i v původním okně dokumentu,
což dává uživateli možnost posoudit vliv
zaostření na celý obrázek.
Parametr Míra definuje, jak bude zvýšen
kontrast filtrem vybraných bodů. Při
přípravě obrázků pro tisk lze podle kvality
pracovat s hodnotami od 100 do 150
až 200 %, podle typu a kvality obrázku,
Doostření je velmi účinným
vylepšením obrázku, důležité ale
je odhadnout vhodné nastavení.
obrázky pro Internet často snesou jen
hodnoty do 150 %.
Parametr Poloměr definuje, v jak velkém
okolí vybraného bodu bude kontrast
zvýšen. Hodnota je udávána v pixelech,
akceptuje ovšem i desetinné hodnoty.
Pro obrázky určené k tisku lze použít hodnoty
od 1 do 2 pixelů; při zvýšení průměru
na 3 body se mohou i v obrázcích ve
vysokém rozlišení objevit rušivé projevy.
Obrázky pro Internet snesou ještě méně,
potíže se mohou objevit již při průměru
vyšším než 1,5 bodu.
Konečně parametr Práh definuje, jak
mnoho se musí obrazový bod lišit od
svého okolí, aby si ho filtr pro zvýšení
kontrastu vybral. Pokud je Práh nastaven
na nulovou hodnotu, ovlivní filtr všechny
body v obrázku. Mírné zvýšení hodnoty
se projeví zklidněním zostřovaného obrázku.
Nejvyšší hodnoty pak znamenají,
že se zostření bude týkat jen výrazně se
odlišujících (velmi světlých nebo velmi
tmavých) detailů obrázku. Pro tiskové zakázky
se obecně doporučuje nastavovat
Práh v rozmezí 2 až 20, vhodná hodnota
je ovšem ještě více než u předchozích
dvou parametrů závislá na konkrétním
typu obrázku.
Volba optimálních hodnot je do značné
míry ovlivněna zkušeností. Působení
filtrů na obrázek je vzájemně provázáno,
například nastavení Prahu významně
ovlivňuje, jaké rozsahy jsou pro zbývající
parametry k dispozici. S parametry filtru
je třeba zacházet opatrně, příliš silné hodnoty
mohou obrázek poškodit, zbytečně
malé hodnoty naopak způsobí, že efekt
doostření v tisku zanikne. Proto je důležité
najít hranici, kam až lze s doostřením
zajít; musíme mít přitom na paměti, že
na obrazovce doostření působí výrazněji,
než tomu posléze bude v tisku. Dobrých
výsledků dosáhneme jen praxí; je třeba
zkoušet kombinace parametrů a poučit
se z výsledků – což přirozeně platí prakticky
pro všechny grafické úpravy.
Úpravy gradace
Jak jsme řekli, gradace je druhým základním
atributem kvalitního vytištěného obrázku.
Mluvíme přitom o běžné, masově
používané tiskovině, neboť je jasné, že
kromě toho existují obory, kde platí poněkud
jiná pravidla – například některé
směry módní fotografie nebo portrétní
fotografie.
Dobře gradačně provedený obrázek
(fotografie) obsahuje plnou škálu odstínů,
od nejsvětlejších pasáží až po tmavé
stíny (v polygrafii říkáme vysoká světla,
hluboké stíny). Pokud má být v obrázku
černá barva, je důležité, aby byla skutečně
černá a ne tmavě šedá; stejně tak
kde má být bílá, nesmějí se objevit její
zašedlé odstíny.
Ještě horší chybou (a běžnými postupy
prakticky neopravitelnou) je, když v obrázku
některé skupiny odstínů chybí
a jsou nahrazeny jedním společným
odstínem – v praxi mluvíme o tom, že
odstíny posterizují. Nejčastěji se chyba
projevuje tím, že od určité hodnoty stínu
je na obrázku vše bez rozdílu stejně černé.
Analogicky se velké bloky světel mohou
„slít“ do bílé barvy. Když vše trochu
zjednodušíme, typickým příkladem je nepříliš
dobře vyvolaná fotografie, pořízená
v plném slunci – vše ve stínech je temně