thesis - Theses

7. Zpracování železné rudy do počátku 18. století
Vytěžená ruda se dopravovala do zpracovatelských areálů. Kde
procházela procesem úpravy a taveb. Nejstarším výrobním zařízením byla
otevřená výheň s dmychadlem. V tomto zařízení bylo dosahováno teplot
1200 – 1300 °C, výtěžek byl minimální a malá byla i kapacita výhně (Pleiner
1984, 14). Po skončení procesu tavby vznikla pouze těstovitá hrouda, která
byla ovšem dokonale kujná (Kořan – Žebera 1955, 60). Keltové hutnili železo
v šachtových pecích, přičemž ke zvýšení teploty využívali přirozený tah
vzduchu. Pece měly tvar tunelu, byly vymazané jílem a postavené
ve svahu tak, aby byly ve směru převládajících větrů. Pec byla vyložena
dřevěným uhlím a rudou a poté zasypána hlínou. Později byl tento tvar
vylepšen přívodním kanálem pro vzduch (Kořan – Žebera 1955, 62). Keltové
zpracovávali železo přímo na sídlištích, což dokazují nálezy strusky
a kovářských nástrojů (Pleiner 1984, 17).
Významné zpracovatelské areály na Moravě byly v oblasti Uničovska.
Hutnické pece a se nachází v rámci větších výrobních komplexů. Jsou zde také
známé nálezy většího množství pecí (Pleiner 1984, 17). Příkladem mohou být
výhňové pece, ve kterých byla zvyšována teplota dmýcháním kanálem za pecní
šachtou. Šachta měla v průměru 18 – 20 cm směrem dolů se rozšiřovala, konec
byl uzavřen hliněnou stěnou, která se po dokončení procesu vylomila a hrouda
kovu se z pece vytáhla. V těchto typech pecí se vyrábělo železo vysoké kvality,
velmi čisté a dobře kujné, ovšem ztráta a spotřeba paliva byly vysoké. Příklad
na 1 kg vytaveného železa bylo potřeba 2,5 – 4 kg dřevěného uhlí. Vzniklým
produktem byla železná lupa. Železo bylo měkké a předměty z něj kované
se vyráběly z plátků, které se pak kovářským způsobem svařovaly
(Kořan – Žebera 1955, 68-69).
Germánské pece vycházely ze stejného principu, jako pece keltské,
měly zahloubenou nístěj a nadzemní hliněnou šachtu, přívod vzduchu byl
zregulován měchem, který sloužil ke zvýšení teploty. Šachta na přívod
27