thesis - Theses

výrobní zařízení i technologické postupy. V této době není ještě možné
prokázat přidávání struskotvorných přísad. Získaný kov bylo nutné vyhřívat
a zbavovat strusky. Vyhřívací výhně měly okrouhlý tvar s průměrem
80 – 100 cm a hloubkou 30 cm, dalším vyskytujícím se tvarem byl vanovitý
a protáhlý. V pecích bylo dosahováno teploty od 1100 – 1200 °C s použitím
dmychadla (Pleiner 1984, 57).
Během 14. a počátku 17. století se prudce zvyšuje počet hutí
na našem území, využívány byly stále šachtové pece, které měly malou
kapacitu. Hutě byly schopny dodávat z jedné pece 1 – 2 hroudy kovu týdně
a práce probíhali jen 1 – 2 dny v týdnu a pouze za příznivého počasí. Jedním
z důležitých prvků bylo také zásobování rudou. K zásobování redukčních
výhní šachtových pecí stačilo málo rudy, ale podmínkou byla její kvalita. Ruda
byla rozdrcena na zrna velikosti lískového ořechu a ručně tříděna. Následně
byla ruda pražena a obohacena (ruda s obsahem pod 40% železa nebyla
redukovatelná). Obohacována byla struskou (Pleiner 1984, 71). Hamerníci
získávali rudu sami vlastní těžbou či nákupem. Již v 15. století vytvářeli
nákladná důlní díla (dědičné štoly), Další důležitou surovinou bylo dřevěné
uhlí. Dřevo poskytoval majitel hamru a majitel pozemku. Výrobou uhlí
se zabývali uhlíři (Pleiner 1984, 71).
Jedním z využívaných druhů byly výhňové redukční pece. K redukci
v malých pecích stačila ruční vhánění vzduchu měchem. Stavba i provoz byl
levný a tento způsob se udržel poměrně dlouho. Přímá redukce železné rudy
probíhá při teplotě 1200 – 1400 °C, přičemž redukce trvá 8 – 10 hodin (Pleiner
1984, 73). Druhým typem používaných pecí byly šachtové redukční pece, které
se využívaly zejména na rudu horší kvality. Ruda byla taktéž drcena na zrna
velikosti ořechu. Pece již měly měchy poháněné vodním kolem (pouze
v ideálních případech), výška pecí se pohybovala od 3 do 4 m. Ruda
se redukovala 1 – 2, až do doby, než bylo získáno železo. Vzniklé železo bylo
dále kovářsky zpracováváno. Vytavena hrouda železa byla zbavena strusky
29