Pulsy 4/2015 Zvětšeniny z Kožmína

Recommendations

Info

Studie // Interpretace je víc než interpretace navazování dialogu, objevování skrytých spojnic uložených hluboko pod kůží textu není nic než ohledáváním ztraceného celku, na který nelze přímo dosáhnout. Interpretace, jak bylo uvedeno ve vstupním odstavci, je odhalováním ukrytého: „Třeba při práci na Vančurově stylu,“ uvádí Kožmín, „jsem si pokaždé musel ohmatat tu překvapující jednoduchost onoho přesmyknutí od jednoho modelu vyprávění k druhému, kdy sice došlo k totální restrukturaci, ale kdy kupodivu něco společného tu dál trvalo, třebaže leccos často ve své negaci nebo v úplné skrytosti“ (Kožmín 1995k: 566). Druhým motivem, jenž se v Kožmínově recenzi a v jeho uvažování o interpretaci objevuje, je jeho zdůraznění poznávací funkce metafory. „O paměti se kupodivu nejlíp mluví v metaforách,“ parafrázuje Kožmín Assmannovou (tentýž 1995i: 557). A snad se nedopustíme přílišné „nadinterpretace“, vyhodnotíme-li – při znalosti Kožmínova díla – tuto nenápadnou větu jako projev jeho noetického postoje. Jistě i proto byl Kožmín přitahován Skácelovou poezií, v níž metaforičnost místy nabývá zvlášť kondenzované jazykové podoby, interpretačně takřka nedohledné. Kožmín rozhodně nepatřil k zastáncům terminologické čistoty, nebyl doktrinářem ani puristou, který by pro eleganci systému občas obětoval nesouladné detaily – neboť zrovna detaily, které do systému nezapadají, ukazují pravdivě na limity teoretické reflexe. Na tento hluboký paradox poukázal Adorno. Přední reprezentant frankfurtské školy hovoří v Estetické teorii o idealistické předpojatosti filozofie, která má toliko pojmy a prostřednictvím pojmů se vztahuje k něčemu, „co sama nikdy nemá jako takové“ – a v tom spočívá její nepravda (Adorno 1997: 336–337). Pro Adorna začíná filozofie teprve touto sysifovskou prací odhalování vlastní nepravdy. Nevím, nakolik byl Kožmín obeznámen s Adornovou negativní dialektikou, nicméně se domnívám, že by mu neustále se větvící paradoxnost, prudké dialektické vyvažování Adornova myšlení bylo spíše vzdálené. Na existující hranice pojmů odpovídal Kožmín po svém: tu přesnou metaforou, onde slovní mlžinou, kritickým esejismem, ale vždy jakousi citlivostí intelektu. A konečně třetím motivem, který Kožmín ve vzpomínané recenzi vysunuje do popředí, jsou aspekty prostoru a času, kolem nichž nikoli náhodou rozvinul řadu svých interpretací moderní lyriky a prózy. Stačí připomenout názvy některých jeho statí: „Čas a moderní próza“ (Kožmín 1995a), „Prostor camusovského hrdiny“ (tentýž 1995b) „Časové modelace Karla Čapka“ (tentýž 1995g), „Báseň a prostor“ (tentýž 1995f), „Halasův prostor“ (tentýž 1995e), „Kafkovo budování epického prostoru“ (tentýž 1999) atd. To, jak je v uměleckém textu čas a prostor konstruován, se stává určující pro charakteristiku autorova stylu. Pro Kafku je čas okamžikem, je „zadrhnutím a zauzlením života“, který na člověka doslova shodí maximum životních nároků. V Proměně podle Kožmína okamžik děsivé metamorfózy, k níž dochází hned na samém začátku textu bez jakékoli předchozí přípravy, určuje vývoj všech následujících událostí (tentýž 1995a: 66). Naproti tomu u Čapka je čas sledem „otevřených i prošlých lhůt“ (tentýž 1995g: 381). Jsou to, abychom tak řekli, spíše než rozhodující okamžiky (jako u Kafky) okamžiky rozhodnutí, chvíle mnohdy dramatické volby. Průzkum časoprostorových koordinát má ovšem u Kožmína dvojí povahu: jednak sleduje jeho funkci formálně-strukturní, jednak reflektuje vyšší rovinu filozofickou a kulturně antropologickou – jak to naznačuje v úvodu své úvahy nad Bachelardovou koncepcí (viz tentýž 1995f: 251). Ale přesvědčivá cesta k této vyšší, zobecňující rovině vede skrze mikroanalýzu – stylovou, kompoziční, zkrátka strukturní – konkrétních textů, od této „zvětšeniny“ pak k analýze autorského díla (snad nejpříkladněji Kožmín 1989), a teprve poté širšího literárního nebo celého kulturního kontextu. 24 // PULSY - studentská literární revue
Hledání průsečíku Svou recenzi sborníku Mnémosyné, kterou tímto v naší úvaze definitivně opouštíme, uzavírá Kožmín slovy, jimiž se vrací k otázce dělby práce a fragmentace poznání: „Je možno použít různých badatelských metod, je možno zvolit si vždy zcela vlastní úhel pohledu, ale nejpodstatnější je sám průsečík všech metod a přístupů: že jde totiž především o nás samy, o lidskou situaci v současném světě, o možnost spojení tam, kde hrozí izolace, a to jak izolace vědních oborů, tak izolace – což je ještě závažnější – od vnitřních souvislostí člověkovy role v kulturním vývoji“ (Kožmín 1995i: 565). Úsilí o propojování mikroanalýzy textu s makroanalýzou kontextů považuji za zřejmě nejviditelnější a zároveň nejtrvalejší moment Kožmínovy interpretační teorie a praxe. Vysvětluje ony typicky kožmínovské, na první pohled snad bizarní nebo nečekaně prudké obraty od detailu slovního spojení ke kosmické vzdálenosti tušeného, ale bezprostředně se nedávajícího celku. Výše citovaná charakteristika Vančurova uměleckého stylu se týká rovněž Kožmínova stylu práce: interpret je přesvědčen, že i ta nejdrobnější změna vyvolává či může vyvolat dalekosáhlé důsledky v podobě nové strukturace celého okolí. Dynamika nového strukturování, prolamování vnějšího a vnitřního, mikro a makrorovin – to jsou znaky, jimiž Kožmína zaujala proteovská filozofie Jacquesa Derridy (Kožmín patřil v českém prostředí k vůbec prvním vykladačům Derridova myšlení; více o tom v poslední podkapitole). Hledání průsečíků, jimiž bylo především pátrání po antropologickém podloží stylistických analýz a interpretací, které tak oceňuje u Emila Staigera, i když zdaleka ne nekriticky (tentýž 1995d), nebylo u Kožmína jen výsledkem střízlivého myšlenkového výkonu, nýbrž bylo dáno i empiricky. Za „bytostně určující“ označil Kožmín své studentské setkání s učiteli Janem Mukařovským a Janem Patočkou (tentýž 1995h: 529). Zatímco u Mukařovského a jeho strukturalismu se Kožmín učil analyzovat strukturu textu, jeho formální a jazykovou uspořádanost, tedy nahlížet na (literární) text především analyticko-noeticky, Patočka mu především svými interpretacemi předsokratovské, Platonovy a Aristotelovy filozofie ukázal, že text není jen dění sémantické, nýbrž také existenciální. Kožmín to ostatně, byť samozřejmě ve vyzrálé retrospektivě, říká explicitně, a pregnantně tak vystihuje svou vlastní, poněkud nezařaditelnou metodologickou pozici: „Uvědomuji si, že jsem přes snahu být ve své vlastní interpretační práci ‚nezávislý‘ zužitkovával plodné polaritnosti obou osobností vlastně neustále“ (tamtéž: 529–530). Je zřejmé, že Kožmínova fascinace zvláště Patočkovou fenomenologií – jejíž objevně „modelující ‚vlnění‘“ se sám pokusil interpretačně zachytit (Kožmín 2001: 4) – znamenala jeho distanci vůči marxismu, která hraničí s vědomým ignorováním. A pokud o marxismu hovoří, tak oklikou, jako v případě Roberta Kalivody přes strukturalismus. Ostatně strukturalismus: v závěru recenze sborníku Struktura a smysl literárního díla chybí Kožmínovi určitý „mezičlánek“ mezi teoreticko-estetickou problematikou, tak jak ji strukturalismus otevírá, a dílčími rozbory konkrétních textů. Tento mezičlánek by podle Kožmína mohl spočívat „ve vytyčování obecnějšího smyslu konkrétního literárního dění, ve vytváření koncepcí literatury na reálné bázi artefaktů a na bázi filosofických sebeprojekcí člověka“ (tentýž 1995c: 287; zvýraznil Z. K.). Přitom je třeba říct, že český strukturalismus budování tohoto mezičlánku zůstal hodně dlužen. Že hledání obecnějšího v konkrétním nevedlo k propojení strukturalistické analýzy s antropologickými studii; že nebyla vytvořena uspokojivá strukturalistická koncepce literatury (například literárních dějin); a že pokusy o filozofické prohloubení strukturalismu skončily narou- PULSY - studentská literární revue // 25
Page 1 and 2: PROSINEC.2015.4 STUDENTSKÁ LITERÁ
Page 3 and 4: Pulsy: 4/2015 Editorka čísla: Bar
Page 5 and 6: KOŽMÍNOVSKÉ NÁPOVĚDY ANEB PRAK
Page 7 and 8: První číslo naší literární r
Page 9 and 10: od, z něhož se pak vydal svým sm
Page 11 and 12: PULSY - studentská literární rev
Page 13 and 14: gické škole v Brně, která se o
Page 15 and 16: ¨ LÁSKA K LITERATUŘE JAKO ŽIVOT
Page 17 and 18: přednášky jsme chtěli. Teprve p
Page 19 and 20: ¨Vnímavost, jemnost, skromnost, p
Page 21 and 22: Svatební fotografie Zdeňka a Drah
Page 23: IN TER PRE TA CE Integrace - metafo
Page 27 and 28: * * * Interpretace je víc než int
Page 29 and 30: důležité i to, že šlo o intenz
Page 31 and 32: tvoří, což zajišťuje provázan
Page 33 and 34: jeho atmosféru a navrhl několik k
Page 35 and 36: ZDENĚK KOŽMÍN A JEHO MALBY Nepř
Page 39 and 40: Foto Zbyněk Fišer navštívila st
Page 41 and 42: důrazu, bez nátlaku. Jako by utro

Pulsy 4/2015 Zvětšeniny z Kožmína

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?