největšímu vyprosíš

č. 106 (6/2009) NEPOSKVRNĚNÁ
27
Na shledanou
ve vašem kostele
foto: Stevacek | Dreamstime.com
Na svatého Jana evangelistu jsem měl mši svatou
ráno. Po ní jsem posvětil víno. Tady to nebylo
zvykem, ale jako rodák z vinorodého kraje jsem
přivezl „bojanovské červené“ i bílé a při odchodu
z kostela pak účastníci bohoslužby pili „lásku svatého
Jana“, jak se říká na Slovácku. Po snídani jsem
šel na několikakilometrovou procházku, kterou mi
po operaci srdce doporučili lékaři. Šel jsem lesem,
směrem na Baldovec a modlil se růženec. Vtom se
na ohybu cesty vynořilo pět mladíků, kteří šli proti
mně. Přiznám se, že ve mně hrklo. Baldovečtí rváči
jsou známí v širokém okolí. Co když je napadne
trochu si „pohrát“ se starým pánem? Dnes to není
nic divného ani u nás na Moravě. Už nemusíte
jít ulicemi newyorského Brooklynu. Nedávno byl
zabit v Boskovicích třiasedmdesátiletý důchodce
cestou z hostince. Mla dí, tak 18–20letí, zastavili
a ptají se: „Kde je tu v lese tábor?“ „Hoši,“ povídám,
„tady je táborů víc, který hledáte? Za křižovatkou
vlevo je skautů z Prostějova, za Houskem
táboří Švábeničtí a naproti kamenolomu je tábor,
který patří Zbrojovce Brno.“ „Tak ten hledáme,“
řekli. „A kam vede tato cesta,“ ptají se dál.
„Do Vysočan,“ informuji je. To už jsem klidnější,
nejsou to Baldovečtí. „Do Vysočan?“ říká nejstarší
z nich. „Tam je kostel, tak to bychom si mohli
zjistit, kdy tam budou bohoslužby na Silvestra
a na Nový rok.“ „Na Silvestra večer v 18 hodin,
na Nový rok v devět hodin a v půl jedenácté,“ sděluji.
„A víte to jistě?“ „Ano, vždyť jsem vysočanský
farář!“ „Kluci,“ povídá jeden z nich, „neříkal jsem
vám, když jsme bloudili, že nám Pán Bůh někoho
pošle?! A poslal, a dokonce faráře.“ A spokojenost
byla na obou stranách. Když jsem jim ukázal správný
směr k tomu jejich zimnímu tábořišti, děkovali
a volali: „Na shledanou ve vašem kostele!“ A já děkoval
Pánu za toto krátké, ale krásné setkání.
Na Silvestra skutečně na mši svatou přišli. Šel
jsem právě ze zpovědnice, když se vynořili z předsíně
kostela. Povídám jim: „Hoši, kolik vás je?“
„Šest náct.“ „A kolik vás půjde ke svatému přijímání?“
„Všichni,“ zněla odpověď. Opravdu byli
všichni a po mši svaté obklopili Betlém a zpívali.
Napřed kole dy, pak zpěvy z Taizé. Lidé byli již
dávno doma, ale jim bylo dobře v našem kostele.
„Víte, Otče, když jsme se nedostali na Evropské
setkání mladých, tak se alespoň v myšlenkách připojíme
k těm, co tam jsou.“ Potom mi na padlo, že
kdyby chodilo po cestách naší země víc podobných
skupin mla dých lidí, kteří se ptají na bohoslužby,
černá kronika v novinách by se zmen šila, bezpečnost
lidí zvětšila, policie by měla méně práce
a národ by šel opravdu k šťastné budoucnosti, kterou
si všichni přejeme. Pochopí to ti, kteří mají vliv
na mládež v naší zemi?! Prosme o to společně.
Z deníku otce Jana Topenčíka