největšímu vyprosíš

č. 106 (6/2009) NEPOSKVRNĚNÁ
7
Velebím Tě, ó Otče náš na nebesích, za to, žes
do jejího přečistého lůna svého Jednorozeného
syna vložil.
Velebím Tě, Synu Boží, žes do jejího přečistého
lůna chtěl vstoupit a stát se takto pravým a skutečným
jejím Synem.
Velebím Tě, ó Přesvatý Duchu, žes v jejím neposkvrněném
lůně tělo Syna Božího chtěl uformovat.
Velebím Tě, Nejsvětější Trojice, ó Bože
ve svaté Trojici jediný, za tak božské vyvýšení
Neposkvrněné.
A nebudu polevovat! Každý den po probuzení
se ze svého snu budu Tě, Bože, pokorně s čelem
u země velebit slovy: Sláva Otci i Synu, i Duchu
Svatému. Jako byla na počátku i nyní i vždycky až
na věky věků. Amen.
Dovol, abych Tě chválil, Nejsvětější Panno.
Dovol mi, abych tě chválil na úkor sebe. Dovol mi,
abych pro Tebe a jen pro Tebe pracoval, trpěl, vypotřeboval
se a umřel. Dovol, aby k Tobě přivedl
celý svět. Dovol mi, abych se přičinil k ještě většímu,
k co největšímu vyvýšení Tebe. Dovol, abych
Ti přinesl takovou chválu, jakou Ti ještě nikdo nepřinesl.
Dovol, aby jiní mě v horlivosti o vyvýšení
Tebe předbíhali, a já je, a takto aby ve šlechetném
závodění Tvá chvála rostla stále více, rychleji,
mocněji, tak jak si to přeje Ten, který Tě nevypověditelně
nad všechno tvorstvo vyvýšil.
V Tobě jedné je Bůh nesrovnatelně více veleben
než ve všech svých svatých.
Pro Tebe Bůh stvořil svět. Pro Tebe Bůh i mne
povolal k existenci. Jak jsem jen přišel k tomuto
štěstí?
Dovol mi, abych Tě chválil, Přesvatá Panno.“
(Spisy 1170).
Maria – Matka Ježíšova
Sv. Maxmilián se po celý život snažil proniknout
stále hlouběji do tajemství, kdo skutečně je
Nejsvětější Panna Maria. Chtěl o ní napsat knihu.
Začal ji psát ke konci života. Nejvíce textů nadiktoval
v r. 1940, kdy nebyl zaměstnán apoštolskou
činností a kdy nebylo možné si nic plánovat.
Poslední kapitolu s názvem „Neposkvrněné početí“
nadiktoval v kleče, v den, kdy byl zatčen. Je to
nejhlubší i nejodvážnější syntéza jeho ducha.
Výchozím bodem všech jeho úvah o Marii je
její božské mateřství. Boží volba Marie za Matku
Božího Syna byla pro něho zdrojem její celé velikosti.
Stále se ptal, co to v skutku znamená, že ona
je skutečná Matka Boží, Boží Rodička (Theotokos –
jak ji nazval koncil v Efezu r. 431). Nepozastavoval
se vysvětlením, že ona porodila Božího Syna,
i když pravda víry, že ta, která byla jen tvorem,
porodila svého Stvořitele, již dávno přitahovala pozornost
teologů, básníků a všech věřících. Pokoušel
se pochopit, jaký význam má pro ni i pro nás její
božské mateřství dnes, po nanebevstoupení Syna
Božího k Otci a po jejím nanebevzetí.
Ježíš si často dával název „Syn člověka“.
Přestože teologové považují tento titul za mesiášský,
o. Kolbe v něm viděl narážku na Ježíšovo lidství,
které přijal od Matky.
Nespokojoval se s obrazem Mariina vyvýšení
a posazení vedle jejího Syna, který můžeme vidět
na mozaikách starých bazilik, on chtěl vědět, co
nám toto vyvýšení Matky a setrvávání u Syna
dává dnes. Zda ji Syn ctí jako Matku ve shodě
s Božím, tj. jeho přikázáním: „Cti otce svého
a matku svou.“
Tajemství Marie
Tradice nazývá Marii „prosící všemohoucnost“.
O. Kolbe byl přesvědčen, že její mateřství je hlavním
zdrojem jejího „prostřednictví“ při předávání
Božích milostí, což nás opravňuje k modlitbě k ní.
Copak ona vždy připomíná Božímu Synu: „Nemají
už víno“? Copak dnes připomíná mu: „Synu, nemají
zdraví... chléb... lásku...“? Copak je třeba mu
to připomínat?
Nakonec sv. Maxmilián objevil ještě jiný zdroj
jejího „prostřednictví všech milostí“, které popsal
v den zatčení. Je jím trvalé pouto s Duchem
Svatým.
Vědom si toho, že vidí jen zlomek neobyčejného
Mariina tajemství, chce ji chválit v přesvědčení,
že je to přání samotného Boha. Chce soupeřit
s jinými jejími ctiteli, ale bez závisti. Jestliže jiní
ji poznají lépe a hlouběji, on je připraven chválit
ji ještě více.
Nepozastavuje se však jen na Marii, ale velebí
všechny osoby Trojjediného Boha za její vyvýšení
v důsledku jejich účasti na Vtělení Božího
Syna v ní.
P. Paulin Sotowski OFMConv., RN