předpoví nemoc

Recommendations

Info

seriál — cenzura Honzíkova cesta za cenzurou a politickou korektností Úpravy dětské literatury po roce 1989 text Stefan Segi Literatura pro děti a mládež již od svých počátků, kdy se v průběhu 19. století vyčlenila jako zvláštní druh četby, podléhala zvláštnímu dohledu. Nejenže dětem knihy většinou pořizují rodiče a přitom dbají na mravní bezúhonnost svých potomků, ale i samotní autoři a nakladatelé mají poměrně jasnou představu o tom, jaké hodnoty by literatura pro děti měla šířit. Zásadní problém v tomto propracovaném systému kontroly nastává v případech, když dochází ke společenským a kulturním proměnám. Co se potom děje s dětskou literaturou, která neodpovídá novým hodnotám? Řešení mohou být různá: od výchovné předmluvy přes úpravy samotného díla až k naprostému zákazu vydávání. Ačkoliv po roce 1989 již žádný oficiální zákaz nehrozil, o cenzuře dětské literatury se mluvit nepřestává. Honzíkova cesta Asi nejrozsáhlejší debatu na toto téma rozvířily zásahy do knihy Bohumila Říhy Honzíkova cesta. Ta poprvé vyšla v roce 1954, tedy ve vrcholném období socialistického realismu i snah skloubit jeho postupy podle sovětského vzoru s tvorbou pro děti a mládež. Vzorové dílo představovala například Odvážná školačka Jevgenije Lvoviče Švarce a ve stejném duchu poté vycházela i další, 40 Vesmír 95, leden 2016 Dnešním textem zahajujeme sérii článků o cenzuře literatury v moderní české kultuře; příspěvky vycházejí z případových studií publikovaných v dvoudílné monografii V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře. 1749–2014 (1662 stran, Academia – Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha 2015). Kniha nechápe cenzuru a regulaci literatury jen jako soubor zákazů brzdících všeobecný pokrok, nýbrž snaží se ji popsat jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje. dnes již pozapomenutá díla, která měla dětským čtenářům vysvětlit důvody a pozitiva společenské transformace. Ondřej Sekora tak již roku 1951 vydal krátkou povídku pro nejmenší s názvem O traktoru, který se splašil, která mířila proti soukromým zemědělcům. Na ni pak navázal ideologicky blízkou prózou Jak se uhlí pohněvalo, jež líčí význam práce horníků pro socialistickou společnost. Od řady podobných děl se Honzíkova cesta liší především svojí trvalou popularitou. Stala se oblíbenou četbou pro nejmenší i v dalších desetiletích a byla přeložena do řady světových jazyků včetně angličtiny či japonštiny. Po roce 1989 jméno i dílo Bohumila Říhy, autora spjatého s minulým režimem, na čas mizí ze stránek odborného tisku a je zastíněno vlnou dětské literatury překladové. To však rozhodně neznamená, že by rodiče zanevřeli na Honzíkovu cestu, která pravidelně vycházela i nadále, a to v soukromém nakladatelství Axióma. V polovině devadesátých let se začaly objevovat hlasy čtenářů, kteří si všímali, že nové vydání oblíbené knížky se v mnohém liší od textu, který znají z dětství, a posléze se celý případ objevil i v médiích. Změny, které editoři v textu provedli, chápali žurnalisté z tiskovin nejrůznějšího zaměření především jako účtování s minulým režimem (viz tabulku I na s. 41, v níž uvádíme několik charakteristických úprav, které se ocitly v centru pozornosti). Novinářský výklad těchto změn, které byly nápadné již po zběžném přečtení textu, byl poměrně jednoznačný: jedná se o nežádoucí ideologickou cenzuru, byť o cenzuru „naruby“, jak poznamenala v rozsáhlém článku pro Týden roku 1999 Krystyna Wanatoviczová. Na tomto chápání zásahu do dětské knížky se shodovali jak komentátoři komunističtí, kteří psali pobouřené články do Haló novin, tak literární vědci a kritikové. Dagmar Mocná, vedoucí katedry české literatury na Pedagogické fakultě UK, ve shodě s tímto pohledem tvrdila, že „přepisování jsme si užili dost“, a ptala se: „Proč i dnes chceme přepisovat minulost?“ Letadélko Káně Bližší pohled na to, co se z některých starších knížek vynechává, však ukazuje, že vypuštění pasáží obhajujících jednotná zemědělská družstva představuje pouze část z širšího rejstříku úprav, kterými nakladatelství do textů zasahují. To lze názorně ukázat na další oblíbené knížce pro děti od Bohumila Říhy – O letadélku Káněti. Oproti starší Honzíkově cestě obsahuje toto dílko výrazně nižší počet dobových referencí a i ty byly ve vydání z roku 1995 eliminovány. Zásahů provedených v tomto vydání do textu bylo však mnohem víc a jejich povaha se již nedala vysvětlit potlačováním komunistické ideologie (viz tabulku II na s. 41). Bez tuku a bez násilí Uvedené příklady dokládají, že zásahy do textu pokrývají celé spektrum témat, která by mohla být dnešními rodiči považována za závadná. V první řadě se jedná Mgr. Stefan Segi (*1983) vystudoval FF UK. Působí v Ústavu české literatury AV ČR, v. v. i. Je doktorandem FF JČU. Ilustrace Heleny Zmatlíkové se poprvé objevily ve vydání Letadélka Káněte z roku 1967 a od té doby představují srozumitelný znak kontinuity různých vydání. Bohumil Říha: O letadélku Káněti, nové, upravené vydání, Praha, Axióma 2010, s. 13. TAB. I: Honzíkova cesta Albatros, Praha 1985 Axióma, Praha 1991 „Čí je to koník?“ „To je družstevní.“ „Co je to družstevní?“ vyptával se Honzík. Tomuhle zvláštnímu slovu nerozuměl. „To znamená, že patří všem lidem v Koníkovicích. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil.“ „A dědečku,“ zamyslil se Honzík, „co je ještě družstevní?“ „Třeba pole,“ odpověděl dědeček a ukázal bičem kolem dokola. „Vidíš, to všechno jsou naše pole. Patří našemu družstvu.“ (s. 18–19) Družstvo za ně hodně utrží. (s. 55) Telefonovala jsem mu do družstva. (s. 10) Je to družstevní kohout. (s. 32) „Čí je to kůň?“ „Ten není náš. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil.“ „A dědečku,“ zamyslel se Honzík a díval se na pole, která nechávali za sebou. Honzík najednou nevěděl, jak by se zeptal. Nikde nikoho neviděl, a přece mu připadalo, že na nich někdo pracuje. „Třeba pole, vidíš,“ zachytil dědeček Honzíkův pohled a ukázal bičem kolem dokola. (s. 15–16) Hodně za ně utržíme. (s. 42). Telefonovala jsem mu. (s. 8) Ten kohout není náš. (s. 25) TAB. II: O letadélku Káněti Albatros, Praha 1985 1995, Axióma, Praha 1995 Pepíček Slámů se protahoval oknem jen ztěžka. Byl dost tlustý a neohrabaný. (s. 19) Počkejte, až přiletí pan Hejduk, ten vám vyžehlí kalhoty! Já vás přidržím a pan Hejduk vám bude stříhat jednu za druhou. (s. 22) A nesmraď mi s tím kouřením. (s. 25) Hledal nějakou potvůrku, do které by se mohl zakousnout. Měl dnes na kousání velkou chuť. (s. 35) Polekal se i krtek, který ještě nebyl mrtvý. Psí zuby ho neprokously. (s. 36) Kde mohl, švihl po klukovských zádech rákoskou. (s. 44) Má těch rákosek asi pět, ale já se ho nebojím. (s. 45) Paní Slámová se zlobila a pan Sláma Pepíčkovi nabil řemenem, který odepjal od kalhot. (s. 51, 52) Překulil se na druhou stranu. (s. 21) Počkejte, až přiletí pan Hejduk, ten vám dá! (s. 24) Vyškrtnuto. Vyškrtnuto. Vyškrtnuto. Kde mohl, ohnal se po nich koštětem. (s. 45) Já se ho nebojím. (s. 46) Paní Slámová se zlobila a od pana Slámy dostal Pepíček hrozný výprask. (s. 53) Paní Slámová se mlčky křižovala. (s. 91) Paní Slámová jen mlčky polykala. (s. 91) Zato pan Sláma zůstal při sobě, odepjal řemen a Pepíčkovi hned vedle hangáru pořádně nasekal. (s. 92) Zato pan Sláma zůstal při sobě. Nejradši by synovi nasekal. Ale rozmyslel si to. (s. 92) o vynechání popisů nejrůznějších druhů násilí. Příznačné je především vyškrtnutí zmínek o tělesných trestech, které – přinejmenším v podobě veřejného výprasku opaskem – nemusejí dnes být pro většinu rodičů přijatelné. Také pasáže, ve kterých se pes snaží zakousnout jiná zvířátka, mohou dnes v rámci zvýšeného povědomí o týrání zvířat působit poněkud drasticky. Překvapivější je již odstranění zmínek o pokřižování, kouření či obezitě. Můžeme se domnívat, že k těmto zásahům došlo z důvodu ochrany dětského čtenáře před legálními návykovými látkami a kvůli rostoucím nárokům na tzv. politickou korektnost. Tyto poměrně rozsáhlé změny v textu zůstaly v rámci zvířené diskuse o cenzuře dětské literatury nepovšimnuty, protože korespondují se samozřejmě přijímanými současnými normami a hodnotami. Nová cenzura Mnohem blíže než ke komunistické cenzuře tak mají tyto zásahy k poměrně nové vlně zásahů do dětské literatury, která charakterizuje současné hodnoty euroamerické společnosti a její vztah ke starší tvorbě pro děti a mládež. Mohli bychom sem zařadit například rozsáhlou debatu o komiksu Tintin v Kongu, který bývá obviňován z rasismu a krutosti ke zvířatům, či vydávání knihy Dobrodružství Huckleberryho Finna bez slova „negr“. V animovaných filmech jsou pak často retušovány cigarety jak ve starších dílech (například scény z animovaného seriá lu Tom a Jerry), tak v japonských seriálech, které kouření dospělých běžně zobrazují. John C. Farrar z amerického nakladatelství Farrar, Straus and Giroux k tomu poznamenal, že „zakázanou knihu pro dospělé si chce přečíst každý. V případě knihy pro děti ale představuje sebemenší stopa kontroverze polibek smrti“. Z tohoto pohledu jsou zásahy do Říhova Letadélka Káněte a Honzíkovy cesty pochopitelné – negativní zobrazení pobožných postav či narážky na tloušťku některé z nich mohou vyvolat kontroverzi podobně jako chvála jednotných zemědělských družstev. Zásah do textu tak funguje na více rovinách: chrání dítě před neblahými společenskými jevy, neodrazuje rodiče od koupě knihy a zajišťuje nakladateli lepší pozici na knižním trhu. • K dalšímu čtení… Zdeňka Vavrušková: Má se literatura pro děti a mládež upravovat?, Masarykova univerzita, Brno 2006. Klára Fiksová: Srovnání jednotlivých vydání Malého Bobše Josefa Věromíra Plevy, Masarykova univerzita, Brno 2009. Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české kultuře, ARSCI, Praha 2011. www.vesmir.cz 41
fotka s příběhem — Nejúspěšnější lovec komet Na první pohled nijak oslnivý snímek komety SOHO-3000 vypráví zajímavý příběh lidí a strojů. Kde jsou ty časy, kdy komety objevovali lidé? text Jan Veselý Předplatné Výhody – nižší cena – přístup do kompletního archivu od roku 1994 – články dostupné i ve formátu pdf Díváme se na snímek sluneční atmosféry pořízený družicí SOHO. Co je na fotografii zajímavého? Téměř nic! Vidíme vnější korónu, vlastně sluneční vítr, jejž tvoří nabité částice proudící ze Slunce všemi směry rychlostí stovek kilometrů za sekundu. Slunce samotné je zakryté terčíkem, ale vložený malý snímek ukazuje, že hustší proudy slunečního větru korespondují s polohou aktivních oblastí ve sluneční atmosféře bezprostředně nad povrchem Slunce. Pravidelné „paprsky“ slunečního větru prozrazují, že na Slunci se opravdu nic mimořádného neděje. To, co činí snímek zajímavým, se nachází uprostřed černého obdélníčku. Ne, nejde o jasnou tečku v obdélníku vlevo dole – tam se v zorném poli koronografu družice SOHO ocitla vzdálená dvojhvězda. Zajímavé „téměř nic“ je možné uvidět až na detailním snímku, pro jistotu na ně ukazuje záměrný kříž. Jde o kometu SOHO-3000. Nástup strojů Kde jsou ty časy, kdy komety objevovali lidé. Mezi nejúspěšnějšími pátrači po kometách ve 20. století zaujímá jedno z předních míst český astronom Antonín Mrkos. Ten našel buď sám, nebo současně s jinými kolegy třináct vlasatic, všechny tak, že s očima přilepenýma k okulárům dalekohledu trpělivě pročesával oblohu. Však také komety nesou jména svých objevitelů. Nejslavnější je zřejmě kometa Honda-Mrkos-Pajdušáková, která se vrací pravidelně jednou za 5,25 roku. Již na konci 20. století však přišly ke slovu automatické teleskopy vybavené citlivými detektory, kterým lidé nejsou schopni konkurovat. A v roce 1995 byla do vesmíru vynesena družice SOHO, určená pro sledování sluneční aktivity. Její zorné pole obsáhne vzdálenost dvacet milionů kilometrů od Slunce, proto očekávali astronomové, že čas od času zachytí nějakou kometu uniknuvší pozornosti teleskopů – ty nemohou být namířeny do blízkosti Slunce. Ale že jich bude za rok dvě stě? To nečekal nikdo. V prosinci 1995, kdy družice SOHO startovala do vesmíru, znali astronomové jen asi devět set komet. Ke svým dvacetinám si jen s malým předstihem SOHO věnovala svůj třítisící „zářez“. Rodina sebevrahů O kometách, které se doslova vrhají do Slunce, astronomové vědí už dlouho. Už „Snímky Slunce a jeho atmosféry pořízené družicí jsou prakticky okamžitě na internetu. A hledání komet na veřejně přístupných fotografiích se mezi lidmi stalo oblíbeným sportem.“ v 19. století německý astronom Heinrich Kreutz (1854–1907) dokázal, že několik komet, jež se extrémně přiblížily ke Slunci, má podobnou dráhu a zřejmě společný i původ. Začalo se mluvit o Kreutzově rodině komet. Ve 20. století se z členů této rodiny vyznamenala kometa Ikeya-Seki, kterou dva japonští amatéři objevili 18. září 1965 nezávisle na sobě s časovým odstupem pouhých patnácti minut. O měsíc později se jádro této komety rozpadlo pod přímým dohledem astronomů. Mgr. Jan Veselý (*1967) studoval astrofyziku na MFF UK a vystudoval učitelství fyziky na Vysoké škole pedagogické (dnes Univerzita Hradec Králové). Zabývá se výukou a popularizací astronomie a astrofyziky, věnuje se teorii komunikace vědy. Pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Hradci Králové, kde připravuje astronomické programy pro veřejnost, žáky a studenty ve všech stupních vzdělávání. V roce 2011 pak něco podobného předvedla kometa Lovejoy. Prakticky žádná kometa z Kreutzovy rodiny nepřežije těsný průlet kolem Slunce, naprostá většina se zcela rozplyne na prach, některé se „jen“ rozpadnou na více kusů. Předpokládá se, že všechny jsou pozůstatky po jediném velkém tělese, které se začalo drolit už před mnoha staletími. Bez lidí to nejde Kometa SOHO-1000 byla nalezena v srpnu 2005 a SOHO-2000 v prosinci roku 2010. Jak je možné, že za deset let práce družice bylo objeveno „jen“ tisíc komet a poté se tempo prakticky zdvojnásobilo? Snímky Slunce a jeho atmosféry pořízené družicí jsou prakticky okamžitě k dispozici na internetu. A hledání komet na veřejně přístupných fotografiích se postupem času mezi lidmi stalo oblíbeným sportem. To díky jejich trpělivému prohlížení snímků pořízených koronografem družice se SOHO stala nejúspěšnějším lovcem komet. Snímky sluneční atmosféry pořízené družicí SOHO, která je společným projektem ESA a NASA. V černém obdélníčku na snímku vpravo a ve výřezu na horním snímku je vidět kometa SOHO-3000. Snímky ESA / NASA. Většinou jde o astronomy amatéry. Kometu SOHO-1000 našel italský středoškolský učitel, ale vystudovaný astrofyzik Toni Scarmato, SOHO-2000 našel Michal Kusiak, tehdy student astronomie na univerzitě v Krakově. SOHO-3000 si připsal na konto Worachate Boonplod z Thajska, který je znám tím, že do národního jazyka překládá oblíbený simulátor vesmíru Stellarium. Jak je z fotografie patrné, chce to zkušeného vyhledávače s dobrýma očima. A to byla SOHO-3000 objevena na snímku ze 13. září, na němž byla ještě o něco slabší. Nalézt kometu tedy není jednoduché, ale na druhou stranu nejde ani o pouhou zábavu výstředních podivínů, vyžívajících se ve sčítání úlomků pradávné velekomety. Ionty uvolněné z rozpadajících se komet interagují se slunečním větrem, proto sledování sebevražedných komet přináší také informace o slunečním magnetickém poli. Takže: kometa SOHO-4000 se už určitě blíží k Slunci. Hlásí se dobrovolník, který ji na snímcích najde? Nechcete-li hledat, můžete se zúčastnit alespoň tipovací soutěže – dokážete přesně odhadnout datum a čas, kdy bude zaznamenána kometa SOHO-4000? Sledujte http://sohowww.nascom.nasa.gov/ • roční 970 Kč (ušetříte 105 Kč) dvouleté 1750 Kč (ušetříte 400 Kč) Studentská sleva* roční předplatné – 776 Kč (ušetříte 299 Kč) * pro držitele karty ISIC Předplatné zajišťuje SEND Předplatné, P. O. Box 141 140 21 Praha 4 tel. 225 985 225, 777 333 370 send@send.cz, www.send.cz Více informací: www.vesmir.cz/predplatne Děkujeme za přízeň! 42 Vesmír 95, leden 2016 www.vesmir.cz 43
Page 1 and 2: 1 2016 ročník 95 (146) — první
Page 3 and 4: Proměna Vesmíru v čase 1) č. 1
Page 5 and 6: obsah — Vesmír 95, leden 2016 42
Page 7 and 8: mozaika — e v o l u č n í biolo
Page 9 and 10: neurofyziologie — Košíčkové b
Page 11 and 12: Takže to, na co přijdete, se bude
Page 13 and 14: téma — hlava Hlas předpoví nem
Page 15: téma — hlava Eye tracking Od du
Page 19 and 20: životní prostředí — Nejen NO
Page 21 and 22: pro lidstvo nedosahuje významu ú
Page 23: četli jsme — nad knihou — Clui

předpoví nemoc

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?