Wilhelmina Queen - Martin Pecina

knihoven je dost nepružný a nespolehlivý na to, abychom
si mohli v případě potřeby vyhledat nebo vypůjčit právě
ten důležitý svazek, který nám rychle osvěží paměť nebo
dá odpověď na aktuální otázku. Proto se vyplatí všechny
důležité přečtené i nepřečtené knihy vytrvale schraňovat
doma v syslí noře — privátní knihovničce —, aby čekaly
na to, až přijde jejich čas, a posloužily za pomnětlivé hlavě.
Možná na ně bude pět nebo deset let padat prach, ale čas od
času bývá jejich přínos neocenitelný. Své o tom vědí všichni
autoři odborných článků, na základě kterých by se mohlo
zdát, že jejich pisatelé jsou chodícími encyklopediemi. Blíž
realitě bude tvrzení, že měli dost soudnosti k tomu, aby si
zřídili dostatečně rozsáhlou domácí knihovnu, která za ně
polovinu práce udělá sama.
Sběratel knih může mít nepřeberné množství různých dů­
vodů pro jejich kupení v soukromém bytě. Užitečnost pri­
vátní bibliotheky, která spisovatele či novináře zachrání
v nouzi nejvyšší, je jenom jedním z nich. Lidé sbírají knihy
třeba proto, že jsou krásné. Lidská povaha je už taková,
že jaksi podvědomě inklinuje ke krásnu, přestože všichni
můžeme mít na estetiku diametrálně odlišné názory. Ne­
musí se nám líbit nabírané záclonky v oknech lužáneckých
matek ani úprava hrobů na ústředním městském hřbitově,
ale jedno je jisté: člověk má tendenci zkrášlovat a zdobit
své okolí, obklopovat se věcmi, které mu přinášejí kromě
lapidárního užitku i estetický zážitek. Výtvarníci
a desig néři rádi skuhrají, že vkus většiny je pokleslý, ale
s tím se patrně nedá dělat nic lepšího než se osobně zasadit,
aby láci a kýč přebila kvalita. Knižní grafik se snaží vnímání
estetiky ve svém okolí formovat. Má k tomu jedinečný
prostředek — médium knihy —, pomocí něhož působí na
čtenáře. Nejvíce obálkou, kterou upravuje pouťově nebo
22
kultivovaně, podle své nátury, ale také volbou písma a prokladu,
pečlivou sazbou, vkusnou ilustrací nebo jinou drobnou
výzdobou. Může se to na první pohled zdát zanedbatelné,
ale pět set tisíc znaků na knihu není tak málo, aby
nemělo smysl aspoň se o to pokusit. Upravíme­li nějakou
obstojně prodejnou knihu, můžeme tím ovlivnit vnímání
desítky tisíc lidí, v případě světového jazyka rovnou miliony...
a to přece není tak úplně špatné.
BiBliofilie a BiBliomanie
Ačkoliv Gutenbergův vynález znamenal dramatické zrychlení
a zlevnění knižní produkce, pořád ještě byla kniha
v jeho dobách nesmírně nákladná věc, mívala hodnotu celého
domu, statku. Nebo stáda dobytka. Ne náhodou na
výrobu luxusní knížky na teletinovém pergamenu (nazývaném
legračním českým jménem bělpuch) vždy padlo početné
stádo čerstvě narozených telat s kůžičkou hebkou jak
růžové dětské půlky. A tak se nezřídka z ryze praktických
důvodů vzácná kniha připevňovala tlustým řetězem přímo
ke čtecímu pultíku, aby neuváděla v pokušení slabší povahy.
Tyto knihy na řetězu, latinsky nazývané libri catenati, jsou
pro nás nostalgicky hladivým připomenutím dávno ztracených
časů, kdy i jediný vlastněný titul mohl znamenat velké
duševní a materiální bohatství. Ovšem už na konci
15. století leckterá tiskárna zkrachovala, protože produkovala
luxusní svazky, ručně zdobené a ilustrované, odsouzené
k tomu, aby trčely ve skladech a čekaly na svého kupce,
který nakonec možná vůbec nepřišel, protože si takovou
drahotu nemohl dovolit. Z knihy se postupem času musel
stát více užitkový než umělecký předmět — tomu dopomohl
i vynález stroje na výrobu papíru na přelomu 18. a 19. století,
díky němuž papír citelně zlevnil. Devatenácté století bylo
23