Wilhelmina Queen - Martin Pecina

Emil Nolde
Gellner
1881
*
pozdějších konkurentů jednu velkou technickou výhodu:
Byla­li zachována základní podmínka, že výška dřevoře­
zového štočku je stejná jako výška písmových matric, dalo
se vytisknout písmo s ilustrací zároveň. Méně nadše­
ni jsme z většiny raných kombinací knihtiskového písma
a mědirytové ilustrace. Mědiryt se řadí k nejstarším gra­
fickým technikám, objevoval se už v inkunábulích druhé
poloviny patnáctého století. Na rozdíl od dřevořezu a poz­
dějšího dřevorytu se jedná o techniku tisku z hloubky, kde
tisknoucí částí formy jsou místa vyhloubená pod povrch
desky. Jemnosnubnost mědirytin je v přímém rozporu s rá­
zem lomených abeced; saténový závoj precizně rytých linek
a valérů se vzpírá kombinaci s úderností gotického písma.
Ideálního spojení písmového typu a mědirytové ilustrace
dosáhly vlastně až chalkografy sedm náctého a osmnáctého
století, většinou drobné modlitební knížky s luxusní vazbou,
u kterých byla do měděné desky vyryta grafika i tiskové
písmo zároveň.14 Mědirytová technika, a později i její nej­
bližší příbuzná, dokonalejší, přesnější a odolnější techni­
ka ocelorytu, našla vhodného partnera hlavně v písmech
klasicistních. Detailní kresba ocelorytin se dokonale váže
s precizností statické antikvy — její důstojností, vážností
a příznačnými vlasovými serify. To živočišně rozvolněný
dřevoryt působí vedle ostře řezaného písma a vlasových
serifů vždy nepatřičně. Techniky tisku z hloubky se
postupně rozvinuly do mnoha různých variant. Vedle rytin,
mezi které můžeme počítat i mezzotintu s jejími typicky
jemnými odstíny, to byly zejména vláčné linie suché jehly
a přirozeně i různé druhy leptané grafiky, počínaje čárovým
leptem s delikátně ostrou kresbou a konče leptem zrnkovým
— akvatintou — umožňující reprodukovat celou škálu
14 Více in: voit, Petr: Encyklopedie knihy, 2006; str. 574
133