Wilhelmina Queen - Martin Pecina

v mnoha ohledech převratnou dobou, kdy spousta starých
pořádků přestala platit. A kniha nebyla žádnou výjimkou,
stávala se stále víc pouhým zbožím na více a více konku­
renčním trhu. Doba začala preferovat láci nad luxusem,
takže logicky odzvonilo drahým celokoženým vazbám a po­
stupně se přecházelo k vazbám prostším — polokoženým či
poloplátěným. Což je mimochodem docela zajímavý para­
dox, protože od té doby došlo k tak markantnímu posunu,
že poloplátěnou vazbu dnes chápeme jako vrchol luxusu
a o polokožené vazbě si necháváme pouze zdát (protože
je z říše snů).
Počátek 20. století v nastoleném trendu pokračoval, dokon­
ce i ekonomické motivace byly podobné. Modernismus se
svými levicovými ideály usiloval především o dosažitelnost
kvalitního designu pro všechny vrstvy společnosti. Ladi­
slav Sutnar navrhoval cenově dostupné hračky, keramické
sety i knihy pro Družstevní práci, Karel Teige svůj progresivní
knižní design uplatnil v Odeonu a Aventinu, Kysela,
Brunner nebo Čapek nenavrhovali jen zdobné knihy
v kubistických vazbách, ale především laciné paper backy
na dřevitých papírech, kterými propagovali moderní pojetí
knihy. Nicméně masová produkce, po které tolik volali
všichni modernisté a pokrokové mozky ze začátku dvacátého
století, s sebou nepřinesla jen větší dostupnost knih,
ale v mnoha případech také chvat, nekvalitní materiály,
lajdáctví a celkový pokles výtvarné i technické kvality produkce,
který trval až do devadesátých let minulého století.
Dnešní tiskové stroje už jsou sice mnohdy chytřejší než vaše
bývalá přítelkyně, ale tam, kde nakladatel v knihách vidí
v prvé řadě rohlíky a až ve druhé řadě kulturní počin, se
situace nijak drasticky nemění — rychlost vítězí nad kvalitou
a ostré lokty nad odborností.
24
Vznik sdružení milovníků knih — bibliofilských spolků
— reagoval na pozvolný úpadek knižní kultury. Byla
to nahlas projevená snaha vrátit knihám aspoň částečně
jejich původní lesk a zasadit se o zvýšení kvality knižní
produkce ve všech ohledech. Bibliofilie je vlastně vyšší patro
lásky ke knihám, záliba přerůstající ve sběratelskou
vášeň, profesionalizace a kolektivizace původně privátního
koníčku. První bibliofilský spolek, The Roxburghe
Club, byl založen v Londýně 17. června 1812, pražský Spolek
českých bibliofilů funguje od března roku 1908. Oba si od
počátku kladly za cíl shromažďovat a vydávat umělecky
hodnotné tisky, které mají pozvednout úroveň čtenářstva.
Taková krásná kniha se obvykle neobejde bez dobrého
papíru ani bez krásného písma, ostatně známe příklady,
kdy pro jedinou knihu byl navržen originální písmový typ,
klidně nemilosrdně rozlitý krátce po vydání literárního
díla, jako tomu bylo u krásného knižního písma Slavoboje
Tusara. Dnes už se bibliofilie považuje za jakousi úchylku,
zvrácenost. A musíme nestranně uznat, že v kontextu
dominance digitálního přenosu informací se může sbírání
hezkých knih, které hlavně zabírají místo, jevit jako pošetilé.
Ale přece jen má to sběratelství jasnou logiku. Kdy jindy
než v době, kterou charakterizuje divoký úprk k digitální
konzumaci textu, máme usilovat o vlastnictví knihy, jež
bude na vrcholu výtvarné i technické úrovně? O knihu propojující
písmo, materiál a grafickou výzdobu v krásný celek,
který ve výjimečných případech snese i parametry obvykle
kladené spíše na umění? Dobře upravená a vytištěná kniha
má trvalé kvality, proti nimž je zatím každý textový blok
na obrazovce jaksi nedomrlý, dočasný, plochý a povrchní.
Drahá knížka vyrobená z luxusních materiálů, upravená
a vyzdobená odborníkem, se asi nikdy nestane objektem
25