Wilhelmina Queen - Martin Pecina

áăâäàāąåãćč
ĉċçđďéĕěêëė
èēęğĝģġĥħíĭî
ïìīįĩĵķĺľļŀłńʼnň
ņñóŏôöòőōõ
ŕřŗśšşŝșŧťțţ
úŭûüùűūųůũ
ẃŵẅẁýŷÿỳ
źžż
Veškerá diakritická znaménka v souboru musí být velikostí,
tvarem i umístěním v souladu se znaky, které doplňují.
Navíc musí ladit všechna mezi sebou navzájem. Povšimněte
si, že rozeznáváme tři rozdílné druhy akcentů. Za prvé
jsou to znaménka nespojená s literou — nacházejí se nad,
pod nebo vedle ní (např. á, ç, ď). Druhý typ je znaménko
organicky propojené s kresbou znaku (viz ą, ę a další).
A poslední typ je akcent protínající kresbu litery (typicky
třeba đ).
3.3 diakritika
V našem (míněno středoevropském) prostředí se na doko­
nalé čitelnosti textového písma podílí ještě jeden speciál­
ní fenomén, a to diakritická znaménka. Písmo se špatně
navrženou, nejednotnou nebo nevhodně pozicovanou dia­
kritikou čtení ztěžuje, v některých případech dokonce zne­
možňuje. Nejde jen o problém amatérských písem nabízených
zdarma; děsivou diakritiku má nepřeberné množství
i jinak profesionálních písem světových tvůrců. V následujích
odstavcích proto popisuji hlavní parametry tvorby
kvalitní diakritiky, užitečné i pro nepísmaře. Znalost těchto
principů usnadňuje orientaci na trhu s písmy pro sazbu
knih. Česká terminologie souběžně používá synonyma
diakritika, diakritická (rozlišovací) znaménka, někdy
akcenty. Diakritizovaný znak rozšiřuje latinskou abecedu
o písmeno reprezentující foném, na který šestadvacet písmen
latinské abecedy nestačí. Jedná se o systém prostorově
efektivnější než spřežkový pravopis, který se v Českých
zemích užíval dříve a v různé míře přetrval v některých
jazycích dodnes. Poslední dochovanou spřežkou v češtině
je ch, ale užití spřežek vidíme všude kolem sebe, namátkou
v polském cześć, německém scheiße, anglickém shame
a podobně... Základní pravidlo pro design kvalitní
diakritiky lze shrnout do jediné věty: všechna znaménka
musí tvořit s literami dokonalou výtvarnou a funkční jednotu
a vzájemně mezi sebou velikostí i duktem harmonovat.
263