Hrdinové naší doby - Mladá fronta

fENoméN
[amy chua]
Řev tygří matky
Hitem letošní debatní sezony je za Atlantikem Amy Chua. Čínsko-americká
právnička se chlubí tím, jak dotýrala své děti k úspěchu – a Američané se
nemohou shodnout, jestli za to nenávidí ji, sebe nebo něco jiného.
1) škola má přednost před vším
ostatním; 2) jedna minus je
špatná známka; 3) v matematice
musíš mít před ostatními
vždy dva roky náskok...
Text Daniel Deyl
Foto Profimedia
J
ak se toho dnes hodně namluví o střetu
civilizací, obvykle při tom padají slova
popisující cosi velkého: kultura a náboženství,
krize, přírodní zdroje a tanky. Mezitím
na sebe skutečný střet vzal podobu drobné Američanky
čínského původu jménem Amy Chua, její
železné vůle vychovat úspěšné děti a ochoty mluvit
o tom nahlas.
Nedivte se. „Čínská matka věří, že 1) škola má
přednost před vším ostatním; 2) jedna minus
je špatná známka; 3) její děti musejí mít v matematice
před ostatními vždy dva roky náskok;
4) nesmí nikdy pochválit své děti na veřejnosti;
5) pokud její dítě nesouhlasí se svým učitelem
nebo trenérem, musí se (matka) vždy postavit
na stranu učitele nebo trenéra; 6) dětem má být
dovoleno, aby se věnovaly jenom těm činnostem,
v nichž mohou získat medaili; 7) medaile musí
být zlatá,“ píše Chua ve své trefně pojmenované
knize Bitevní hymna tygří matky.
Ve skutečnosti zní taková hymna nejspíš jako řev,
jak Chua sama ráda přiznává. Řev ambiciózní
matky podmalovaný skřípěním smyčce o struny
– nebo dětských zubů o piano –, o čemž ještě
bude řeč. Paní Chua, osmačtyřicetiletá právnička
a profesorka na Yale University, zdědila sklon
k přísné disciplíně po rodičích, čínských emigrantech
z Filipín. Narodila se jim v padesátitisícovém
městě Champaign ve státě Illinois a byli „tak chudí,
že když jsme se přistěhovali do Bostonu, první
dva roky jsme si nemohli dovolit topení a balili
jsme se v zimě do dek“.
Kam člověka dovede píle, jí předvedl otec Leon
Ong Chua. Z mrazivé bostonské díry se za pět let
dostal na univerzitu v Berkeley, kde se z něj stal
špičkový počítačový vědec. Jak moc špičkový?
Inu, v roce 1971 předpověděl existenci memristoru,
jejž poprvé sestrojili v Hewlett-Packard v roce
2008. Mezitím se bavil vynalézáním teorií nelineárního
obvodu a celulárních nervových sítí. (Tváříte
se na to stejně přihlouple jako autor tohoto
textu? Jednoduchá rada: měli jste strávit posledních
padesát let šestnáct hodin denně studiem
jako pan Chua a tenhle článek mohl být o vás.)
Stejně jako k sobě byl Leon
tvrdý i k dceři Amy. Její program
byl jednoduchý: škola,
housle, klavír. „Západní rodiče
mají pocit, jak nejsou
na své děti tvrdí, když je nechají
cvičit půl hodiny či hodinu
denně,“ píše dnes paní
Chua. „Čínští rodiče to mají
jinak: první hodina je lehká,
hůř jde ta druhá a třetí.“
Amy otci ve všem vyhověla
– ne že by byla měla
na vybranou – a úspěch
se dostavil. Kromě toho, že dodnes hraje slušně
na housle i na klavír, přednáší na Yale University
a píše ceněné odborné knihy. Hned její prvotina
Svět v ohni: Jak export demokracie a volného trhu
podporuje etnicky motivovanou nenávist a globální
nestabilitu se dostala na žebříček bestsellerů New
York Times a do přehledu nejlepších knih roku
2003 týdeníku The Economist.
Někde mezi tím vším se Amy stihla provdat za kolegu
z práv na Yale a úspěšného – jak jinak? – romanopisce
Jeda Rubensfelda a mít s ním dvě dcery,
dnes osmnáctiletou Sophii a o tři roky mladší
Louisu. A rozhodla se, že nebudou za matkou
a dědečkem zaostávat, ať to stojí, co chce. Nasadila
na ně osvědčenou rutinu: škola, housle, klavír.
(K tomu nařídila dcerám, aby se učily mandarínskou
čínštinu, kterou sama již neovládá.)
Louisu, vzpurnější z obou dcer, v jejích třech letech
nechala stát před zamčenými dveřmi a nepustila
ji domů, protože neposlouchala; o několik
let později jí vyhrožovala, že spálí její hračky, jestli
se nenaučí toho a toho Mendelssohna hrát správně;
když se ve třinácti Louisa vzbouřila, řekla jí
matka, že si adoptuje jinou dívku z Číny, která
nebude odmlouvat. Když ji Sophia obdarovala
odfláknutým přáníčkem k narozeninám, Chua jí
ho vrátila: „To si snad zasloužím něco lepšího.“
„Kdybych si pro své děti mohla vybrat mezi
štěstím a úspěchem, jistěže bych zvolila štěstí,“
napsala pro New York Times v jednom z nesčet-
Úspěch nepadá z nebe:
kontroverzní kniha Bitevní
hymna tygří matky (nahoře)
o tuhé výchově dětí „po čínsku“
a laxním liberálním rodičovství
na Západě. Na protější straně
autorka Amy Chua se svými
dcerami Louisou (14) a Sophií
(18) na galavečeru časopisu
Time, kde se vyhlašovalo
100 nejvlivnějších lidí světa.
Tygří matka skončila třináctá.
32ZEN
ZEN33