Hrdinové naší doby - Mladá fronta

Už žádný výbuch
TÜV neboli Sdružení
technického dozoru
(Technischer
Überwachungs Verein)
založili před 140 lety
výrobci parních kotlů,
kteří chtěli zamezit
množícím se nehodám při
jejich instalaci – nastavili
si normy a kontrolní
mechanismy tak, aby
ze svých řad mohli
bez milosti vyobcovat
každého, kdo ohrožuje
bezpečnost zákazníků
i pověst samotných
výrobků.
S prudce se rozvíjející
technikou se postupně
přidala i další odvětví
a úspěch spolků byl tak
mocný, že se začaly
shlukovat do větších
organizací, a později
na jejich bedra přenesl
spoustu kontrolních
činností i německý stát
oslabený válkou.
Ze 43 TÜVů zbylo
nakonec pět na sobě
nezávislých společností
(plus šestá v Rakousku),
které vytvořily koncesi
o využívání slova
TÜV, a tak každá další
společnost TÜV spadající
pod jednu z těchto pěti
firem musí splnit velmi
přísné podmínky.
Jen s názvy je trochu
problém. Běžný smrtelník
od sebe TÜV SÜD, NORD,
Rheinland, Thüringen
a Saarland odliší jen
stěží. Kvalita a úspěch
jednoho TÜVu tak trochu
paradoxně dělá zároveň
reklamu konkurenci.
„Když děláme tiskové
prohlášení, nejdřív
musíme pomocí speciální
prezentace s mapou
vysvětlit, proč je tolik
TÜVů,“ popisuje drobné
marketingové patálie
Tomáš Vít.
Česká veřejnost má
značku TÜV v povědomí
pravděpodobně díky
provozování obdoby
našich STK (stanic
technické kontroly)
a minimálně evropskou
proslulost „značce“
zajistil prestižní TÜV
Report, žebříček
hodnocení
a poruchovosti
jednotlivých
automobilových
značek, jejž vydávají
všechny TÜVy společně.
je v Německu, a tak je nejvíc kompetencí na celé
portfolio koncentrováno v Německu. A to know-
-how se rozváží po světě, musíte to poskládat.
Naše mise je založena na perfektním systému.
Vezmeme si buď know-how, nebo přímo člověka
z Německa, který vytvoří tým a přijede,“ naráží
Tomáš Vít na největší firemní zakázku v zahraničí.
Když měl v Turecku na starost kontrolování
technické způsobilosti aut stát, vesele se podvádělo
a uplácelo a provoz byl nevýhodný. Turecká
vláda proto oslovila TÜV SÜD a po konzultacích
změnila i zákony. Za několik měsíců se vybudovalo
po celé zemi 190 nových stanic, najal se a vyškolil
nový personál, „aby tam nezůstal nikdo z těch
starých a nemohl praktikovat ty původní věci“.
V jeden den byly všechny staré stanice zavřeny
a otevřeny nové. Spokojeni jsou všichni, možná
s výjimkou tureckých řidičů. „Platíme vládě za to,
že to můžeme dělat, licenci máme na 12 let. Pak
ten systém budou moct prodat někomu jinému
anebo ho dál nechat nám. Takhle se v Turecku
staví i dálnice. Nechají dálnici někoho postavit,
ten ji provozuje, a po 15 či 30 letech to bude zase
státu. Ten pak někomu řekne oprav to a můžeš to
vést dalších 15 let,“ říká šestačtyřicetiletý manažer
n TEN SySTéM JE SPRAVEDLIVý. TI, cO
TO OPíJEJí, ČASEM STEJNě PLATí Víc.
s tím, že v době, kdy jsou státy na dně, bude role
organizací, jež vstupují do procesu jako nezávislá
třetí strana, logicky sílit.
Kdyby padaly boeingy
Nedá mi to, aby mi na mysli nevytanula analogie
s Českem. O stavbě českých dálnic, které jsou
nejdražší v Evropě, toho bylo napsáno mnoho.
A i když se o léty prověřeném německém systému
kontroly aut jednalo, česká vláda se rozhodla
jít cestou vlastního vývoje. Tomáš Vít je stručný:
„My jsme řekli, že by se musela změnit legislativa,
protože nejsme ochotni vystupovat ve formě alibi,
ale jen toho, kdo to opravdu vyřeší.“
Zajímavé je srovnání východoevropských zemí
očima manažera, který už pět let cestuje od Polska
po Ázerbájdžán. „Nejsem typ, co si prohlíží
památky, zajímá mě, jak tam lidi žijou, snažím se
naslouchat a mluvit jazykem druhých (T. V. mluví
anglicky, německy, španělsky a rusky). Přál bych si,
aby byl na poslední straně novin graf, který by říkal,
kde Česká republika i přes všechny problémy
stojí. Z hlediska dodržování zákonů, toho, jak se
tu vyrábí, kolik lidí má kreditní kartu, všichni by
viděli, jak je tohle vyleštěná země. Takové zakuklené
Německo. Když někoho na letišti slyším říkat,
že jsme banánová republika, říkám mu: Máš
peníze, tak se někam prosím tě zaleť podívat.“
No dobře, všichni ale víme, že se tu dost krade
a podvádí, a tak se ptám, jak se v zemi, kde se dá
koupit skoro vše, dá poctivě certifikovat. „Když si
vezmete Ukrajinu, tam se prodávaly certifikáty
za 200 eur. Tady nějaké pokusy taky byly, ale je
to pořád obrovská disciplína. Dřív nebo později
každá země a každý technologický vývoj dospěje
k závěru, že potřebuje objektivní posouzení. Třeba
v automobilovém průmyslu je kvalita nutná.
A kdyby padaly boeingy?“ Takže to není tak, že
poctiví to mají těžší? „Proto jsem u téhle firmy
tak rád. Ten systém je totiž spravedlivý. Ti, co to
chtějí dělat správně, se to naučí a platí méně. A ti,
co to opíjejí, časem stejně platí víc.“
Že se stal Tomáš Vít šéfem pro východní Evropu,
není náhoda. Za komunismu studoval v Moskvě
chemii a právě tam si vytvořil silný vztah k Rusku:
„Je třeba si zvyknout. Rusko se dá buď milovat,
nebo nenávidět.“ I když svůj pobyt označuje
jako „školu boje o přežití, kde měli všichni stejný
problém – kde si vyprat a kde se najíst“, on zvolil
první možnost: „V Rusku jsem potkal nejlepší lidi
svého života.“ Na škole založil kapelu Čedič, kde
dodnes bubnuje („Hráli jsme a za hlavami měli
obrazy Lenina“), nasbíral kontakty a především
potkal svoji ženu Lenku („Matce jsem slíbil, že si
nikdy v životě nevezmu Rusku, a pak jsem poslechl
hlas svého srdce
a dodneška jsem
šťastnej“).
Do Moskvy přišel
Tomáš Vít dva roky
po smrti Brežněva a o pět let později byl svědkem
pádu východního bloku. „Zajímavé je, jak
to z té ruské perspektivy vypadalo úplně jinak.
Prima, zazvonili jste si klíčema a řekli, že chcete
změnu, ale z Ruska bylo dávno jasné, že se komunismus
ve východní Evropě zhroutí.“ Dnešní
Rusko s tehdejším se podle něj srovnávat nedá
– jde o jiný svět, polarizovaný mezi ohromné bohatství
a ohromnou bídu. Přesto existuje něco,
v čem jsou si v Rusku všichni rovni. „Alkohol.
Některé národy pijou kvůli tomu, aby se porvaly,
Češi proto, aby si zazpívali. Oni ale vždycky pili,
aby se skosili, a to jim zůstalo i v nové době. Třeba
mají stejné důvody…“ usmívá se manažer, ale
vzápětí dodává: „Rusko je vlastně stabilizovaná
země, která má, co chtěla. Ne na každý národ pasuje
demokracie. Vždyť nejlíp v historii se jim žilo
pod vládou totality osvíceného cara.“
Při pobytu na Východě se Tomáš Vít setkal
s mnoha lidmi, kteří vydělali peníze tak, že „své
morální principy spustili dostatečně nízko“. „Pomohlo
mi to ujasnit si, co je pro mě důležité.
Potkávám spoustu oligarchů, kteří mají strašné
bohatství, ať už nakupené tak, nebo jinak. Když
se s nimi bavím, je pro mě jediná soutěž, které se
s nimi účastním – štěstí. Zajímá mě jen to, jestli je
ten člověk na konci dne šťastný. Největší problém
těchhle lidí je totiž v tom, že v okamžiku, kdy ty
peníze mají, je jejich jedinou starostí, jak o ně nepřijít.“
n
PARK MĚCHOLUPY
DOKONALÉ BYDLENÍ
PRO CELOU RODINU
PARK MĚCHOLUPY
Konečně
budu mít svůj
pokojíček.
Domluvte si nezávaznou individuální prohlídku.
VOLEJTE 608 60 50 43 / WWW.PARKMECHOLUPY.CZ
Možnost výhodné hypotéky
Je tu klid a bezpečí,
všechno na dosah.
Krásný,
neuvěřitelně
prostorný
dům.
Na zahrádce
budu pást
králíčka.
konečně
uvidíte
svůj nový
domov!
▲ A111013948
▼ A111011751
210x130.indd 1 7.9.2011 9:14:54
58ZEN