TRHOVOSVINENSKÉ LISTY - Trhové Sviny

TRHOVOSVINENSKÉ LISTY 2009
HISTORICKÉ OHLÉDNUTÍ
SVINENSKÝ POUTNÍK
První část
Pojďme se vrátit v čase o takových devadesát let. Právě byly ukončeny
útrapy světové války, na nohy se staví mladá Československá republika, lid
království českého po 300 letech získává svou samostatnost. V poklidném
městečku Trhové Sviny se pomalu život dostává do starých kolejí. Ovšem
velmi pomalu. Situace po válce je kritická, všude jen bída a chudoba.
Abychom se oprostili od trudomyslnosti, vezmeme všechny své příbuzné
a známé a vydáme se za pramenem Svinenského potoka, abychom se podél
jeho toku dostali až do Trhových Svinů, které si prohlédneme očima poutníka
bloudícího v neklidném období takzvané I. republiky.
Prameny Svinenského potoka najdeme nedaleko Altholland (Starého Holandu)
v Novohradských horách. Víska, jejíž název je odvozen od nizozemských
dřevařů, kteří si tu v osmnáctém století zřídili svůj tábor, má po
válce okolo třiceti německých obyvatel. Potok protéká ponurým údolím
Fuchsgraben (Liščí důl), jeho zurčivý proud napájející Mühl Teich u Hardetschlagu
(Hartunkova) záhy dosáhne obce Deutsch Reichenau (Německý
Rychnov) s převládajícím německým obyvatelstvem. K Sacherles (Kamenné)
už se blíží jako větší potok posilněný přítoky stok a potůčků. U
Sonnbergu (Žumberku) míjí korytem bývalé přehrady renesančně přestavěnou
původně gotickou tvrz a přes Haid (Pěčín) se konečně dostává k
rozvodí Jalové strouhy, na okraj ryze českého trhosvinenského katastru.
Strouha teče okolo obecního Marouškova dvora a kolem Buškova horního
hamru na Rejtech, jehož tlukot kobyly je slyšet daleko do kraje.
V překrásném údolí, kde se od nepaměti říká Na mlýnech, předává Svinenský
potok svou sílu třem mlýnům. První patří mlynáři Kolínovi - kdysi
býval Dencingrův, na prostředním pracuje mlynář Šimeček (dříve mlynář
Reif) a poslední z trojice - dolní mlýn - je Panských. Také on míval jiného
majitele - mlynáře Hlivku.
Těsně před Trhovými Sviny se od hlavního toku odklání náhon, který
žene vodu na vantroky Fürbeckova mlýna, aby se zde opět vrátila do původního
koryta. Tady se konečně Svinenský potok dostává po klikaté
úmorné cestě do svého města. Pod dřevěným mostem v Braňce uhání dále
mělkým rozlitým korytem za starými stodolami, dotýkajíc se levým břehem
voňavých luk k soutoku s potokem Farským. Protéká pod zadním
mostem, vedle kterého je brod pro vozidla těžší než 5 q, což stanovuje vyhláška
na mostě a Sviny opouští kdesi mezi Kroupů samotou a kopcem
Kojsrokem, kde přibírá tok potoka Svatotrojičního (Klenskéko), aby pokračoval
dále přes Březí, Nežetice, pod Strádovem a Sedlem, až mezi Pašínovice
a Komářice, kde svou pouť zakončuje splynutím s řekou Stropnicí.
Nesmíme opomenout, že na Svatotrojičním potoku stojí další dva mlýny
- Trajerů (Ficlův) a Na valše, níže potok omývá dřevěná kola dolního
hamru, patřícího dalšímu z rodiny Bušků.
Farský potok, přitékající k potoku Svinenskému od severovýchodu, pramení
pod Bukvicí kdesi v mokřinách kolem rybníka Pustého. Vine se pod
lesem Hájek, který stejně jako veškeré pozemky okolo potoka táhnoucí se
až k faře, patří svinenské farnosti - odtud Farský potok. Sbírá vody tekoucí
od Červeného vršku, Třebíčka, od západní strany Bukvice a Rejt.
Stejně jako Svinenský potok, protéká městem v zákrutách, bez jakékoliv
regulace. U Zemenů továrny protéká pod druhým mostem - první byl pod
silnicí borovanskou - pod Krýgrů strouhou jej musíme přebrodit, pokud
bychom se chtěli s povozem dostat z Hlinné na starou borovanskou cestu.
Pěším umožňuje přístup na druhou stranu lávka. Zprava se připojuje malá
stružka, tekoucí pod jatky ze stráně od Otěvěka. Následuje lávka pod hrobníkovým
domkem zvaným hrobárna, další brod s lávkou je několik metrů
po proudu pod kostelem navazující na Zahradní ulici vedoucí z náměstí o
kus dále stojí dřevěný most, před nímž je lávka s brodem, kudy se pěší a
povozy dostávají z Nedrtálu pod Ferendici k Býčímu plácku. Most umožňuje
přejezd Nedrtálem dále k Českým Budějovicím.
Farský potok pokračuje okolo restaurace U sokola - též se zde říká U
Fraků, kolem sokolského cvičiště lemovaného vzrostlými topoly, na jednom
z nichž se uhnízdil párek čápů. Tak jsme se dostali opět k soutoku
Svinenského a Farského potoka, při kterém kdysi dávno vyrostlo srdce
Doudlebska - město Trhové Sviny.
Trhové Sviny ležící v nadmořské výšce 458 metrů nad mořem mají na
konci světové války 591 domovních čísel s 3 262 obyvateli, včetně jednot,
jak se zde říká samotám náležejícím k městu rozprostírajícím se okolo na
půl hodiny cesty. Jednoty se nacházejí ve směru od východu přes jih na
západ, více seskupeny jsou v oblasti Rejt a Svaté Trojice při silnici k Boršíkovu.
Trhové Sviny jsou přirozeným střediskem okresu, který tvoří s okresy
budějovickým, hlubockým a lišovským budějovické hejtmanství. Osidlují
jižní svah pahorku sevřeného oběma potoky a svahy přilehlých vyvýšenin.
Směrem jihovýchodním krajina zvolna stoupá nad Velký rybník k
vršku Porubí, za Rejty k Hrádku k vrcholu Dubíkova, někdy psáno v mapách
Dubí, lidově zvanému Háperk, patrně podle německého Eichberg,
jehož výška je 579 m. Od levého břehu Svineského potoka se terén vlnitě
zdvihá směrem k Čížkrajicím a ke Slavči, aby vyrostl v majestátné pohoří
Slepičích hor. Stejně tak stoupá i severně směrem k Otěvěku, Čeřejovu a
k Borovanům.
Četné vyvýšeniny mají příkré svahy, do kterých povrchové vody vyryly
hluboké brázdy, kterým se zde neřekne jinak než strouhy. Největší z nich
je zalesněná Krýgrů strouha pod Červeným vrškem, jenž dostala své jméno
podle původně Krýgrů chalupy - v naší době v majetku rodiny Halešů.
Dřevěná chalupa pokrytá došky, se zdobeným otvorem v lomenici stojí nahoře
na začátku strouhy při staré cestě na Borovany. Přístavky kolem jsou
novodobé, pod chalupou se leskne po pravé straně od rokle rybníček.
Jiná - Velká strouha, vede z kopce nad Buškovým hamrem pod Lništi směrem
ke kříži u dolního mostu. Podle nejbližší chalupy se jí také říká Valutů
strouha. Za I. světové války byla vysázena mladými stromky na počest císařovny
Zity, manželky Karla I. Název Zitin park, který měla nést, odešel
společně s c.k. mocnářstvím a tak vznikl park Červeného kříže.
J. Čajan, F. Stráský, foto archiv
4