TRHOVOSVINENSKÉ LISTY - Trhové Sviny

TRHOVOSVINENSKÉ LISTY 2009
podle kvality signálu vybral nejvhodnější
z antén, které byly rozmístěny po kraji a propojeny
s hlavní centrálou běžnými telefonními kabely.
Pokud chtěl tedy zákazník telefonovat z
automobilu, prostě zvednul telefon a stisknul tlačítko
"mluvit". Tím vyslal signál k nejbližší anténě,
odkud se přenesl signál k operátorovi. Ten
zvednul na ústředně sluchátko a zeptal se, s kým
vás má spojit, tedy konkrétně s jakým číslem.
Úspěch tohoto systému odstartoval další vlnu
výzkumů v bezdrátových přenosech. V prosinci
1947 zveřejnili D. H. Ring a W. R. Young v interním
materiálu Bell Laboratories první článek
popisující principy mobilní cellulární sítě
(dnešní sítě GSM). Taková síť měla být rozdělena
na malé oblasti zvané buňky (cells), v každé
z nich by byl vysílač/přijímač, provoz celé sítě
mělo kontrolovat hlavní řídicí středisko. Hlavním
podstatným rozdílem oproti dřívější síti
mělo být znovu využívání frekvencí (frequency
reuse) - různé buňky mohly používat stejné frekvence
a telefon se při přechodu z jedné buňky
do jiné přizpůsobil podle situace.
Ve stejném roce požádala Bell System Americký
komunikační úřad (FCC) o udělení licencí
k využití dalších frekvencí, ten souhlasil, ovšem
k velké nechuti Bell System udělil licence také
jiným společnostem a na poli mobilní telekomunikace,
tak vznikla konkurence.
Ačkoliv většinou stála v popředí vývoje společnost
AT&T a Bell System, v roce 1948 je
předběhla Richmond Radiotelephone Company
a spustila první plně automatickou radiotelefonní
síť, takže již k uskutečnění hovoru nebylo potřeba
pomoci operátora. Navzdory tomuto pokroku
fungovala většina telefonních sítí
(mobilních i pevných) až do 60. let skrze lidské
operátory.
Pro představu roku 1948 představila Bell System
první tranzistor a roku 1954 společnost
Texas Instrument zahájila výrobu křemíkových
tranzistorů. Ještě v tomtéž roce bylo vyrobeno
první tranzistorové radio.
V průběhu 50. a 60. se takřka všechny společnosti
zaměřovaly na výzkum a vývoj cellulární
sítě. Nejvíce ve výzkumu pokročila společnost
Bell System, která v prosinci 1971 podala žádost
o uznání patentu na "mobilní komunikační síť".
Tento patent byl uznán 16. května 1972. Ale teprve
v roce 1977 FCC povolil Bell System a
AT&T spustit testovací provoz sítě. Několikaleté
zdržení bylo způsobeno byrokratickými průtahy,
podmínkami FCC o detailech technického řešení,
ale hlavně snahou FCC a konkurenčních
firem o to, aby AT&T neovládla celý trh mobilních
telefonů.
A jak to bylo v Československu?
Na vývoji evropských mobilních sítí NMT a
GSM se tehdejší Československu samozřejmě
podílet nemohlo, ale i přesto se v Československu
začalo s vývojem mobilní telekomunikační
sítě přibližně ve stejné době jako v Evropě. Projekt
AMR (automatizovaný městský radiotelefon)
začala vyvíjet v polovině 70. let Tesla
Pardubice. Experimentální provoz sítě byl zahájen
v roce 1978 a v roce 1983 byla spuštěna celorepubliková
síť.
Jelikož v tehdejší době nebylo možné, aby měl
běžný občan přístup k jakékoliv radiostanici,
natož mobilnímu telefonu, byl systém AMR již
od počátku vyvíjen pouze pro použití Správy
pošt a telekomunikací (SPT), hlavně pro servisní
práce na síti a komunikaci mezi pracovníky v terénu.
Pro použití stanic sítě AMR bylo nutné
vždy zvolit předvolbu UTO, ve kterém se stanice
momentálně nacházela. Systém AMR byl analogový
a podporoval pouze služby příchozího a
odchozího hovoru - jiné služby nebyly pro předpokládané
použití potřeba. Samozřejmě také neobsahoval
žádnou podporu účtování. Hovor v
síti byl časově omezen a po určité době přerušen,
protože neexistovala zpětná vazba od telefonu
a základnová stanice nedokázala rozpoznat
případné přerušení spojení.
Po roce 1989 se Telecom pokusil systém využít
a nabízel jej částečně komerčně. V roce 1999 byl
provoz AMR definitivně ukončen.
(zdroj:www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/200
3/xrambous_index.htm)
Mezi námi pamětníky, před rokem 1989 mohl
být občan Československa vůbec rád, že po několikaleté
žádosti obdržel pevnou linku. Obzvláště
v Praze se mohlo čekat i 10 let. Zajímavé
je, že tenkrát již fungovala „obálková metoda.“
V příštím díle se dozvíte podrobnosti o mobilním
telefonu, který byste s sebou jistě nosit nechtěli.
J. Salcer
Amatérský astronom
a astrofotograf podruhé
Únorová noční obloha
Únorové obloze dominuje planeta Venuše, která
je viditelná večer nad západním obzorem. Venuše
se na obloze pohybuje vždy poblíž Slunce
(protože je ke Slunci blíže než Země), a proto se
Venuši dříve říkalo Večernice - když byla na večerní
obloze, či Jitřenka - když byla na ranní obloze.
Tyto termíny se ale již dnes téměř
nepoužívají. Venuše je po Slunci a Měsíci nejjasnějším
objektem na obloze a proto je na obloze
nepřehlédnutelná. Možná překvapí
informace, že je možné u Venuše dalekohledem
(stačí lepší triedr) pozorovat fáze podobně jako u
Měsíce (viz. má fotografie na obr.1). Ostatně,
fáze je možné pozorovat na všech planetách i
ostatních objektech sluneční soustavy. Na konci
února (okolo 27. 2.) bude v případě jasného počasí
pozorovatelné relativně těsné přiblížení Měsíce
k Venuši. Situaci, jak to asi bude vypadat, je
možné vidět na připojené ilustraci (obr. 2). Venuše
s Měsícem (stáří ~25 hodin po novu) budou
v té době přibližně 30° nad západním obzorem.
Jednoduchou technikou se dá získat velice hezká
fotografie tohoto uskupení, stačí obyčejným digitálním
fotoaparátem, nejlépe na pevném stativu,
pořídit několikasekundovou expozici (v
závislosti na nastavené citlivosti, cloně, …). Pro
inspiraci mám podobné „náladové“ fotografie i
na mých stránkách.
Začátek i konec února bude příhodný pro sledování
přeletů ISS (International Space Station -
Mezinárodní kosmické stanice) nad naším územím.
Při pozorování pouhým okem se ISS jeví
jako poměrně jasná „hvězda“ letící napříč oblohou
(celou oblohu přeletí přibližně za několik
minut). Většinou se objeví poblíž západního obzoru
jako slabá letící „hvězdička“, která se postupně
zjasňuje a následně zase poblíž
východního horizontu pomalu pohasne (stanice
ISS, stejně tak i ostatní družice, svítí odraženým
slunečním světlem- proto pohasnou, když
vstoupí do zemského stínu). Amatérským dalekohledem
ve spojení s digitálním fotoaparátem
či kamerou lze získat krásné (někdy i neuvěřitelně
detailní) snímky této stanice. Na ukázku
6
uvádím fotografii mého kolegy (Jan Lhota,
Rychnov nad Kněžnou), který pořídil krásný
záběr stanice ISS spolu s raketoplánem Endeavour
28. listopadu loňského roku (obr. 3 a 4).
Mezi jednotlivými snímky je rozdíl asi jedné minuty
a je na nich názorně vidět, jak se stanice za
uvedenou dobu pootočila a raketoplán se vzdálil.
V připojené tabulce jsou některé vybrané přelety
ISS viditelné v průběhu února. Více informací o
dalších přeletech ISS, mapkách, přesných časech,
…, naleznete např. na internetových stránkách
CalSky (http://www.calsky.com/).
Fr. Bílek, Trhové Sviny
http://bilek.astronomy.cz