Region v rozvoji společnosti 2010 - Icabr.com

Diskuze a závěr
Aby byla podpora inovačního procesu smysluplná, musí být sama inovující. Byl by
paradox mluvit a psát o podpoře inovací a omezit se na kopírování sice funkčního, ale v
daném časovém okamžiku již vyčpělého řešení, jehož využití nepřináší žádnou konkurenční
výhodu. Pokud víme, že hospodářský růst je ovlivněn podporou a následným rozsahem a
využitím inovací, pak samotná podpora rozvoje inovací musí být inovační. Pokud tomu tak
není, inovační proces hned v úvodu ztrácí svou logiku a nemůže přinést očekávaný
výsledek. Výzkum je zcela jistě hlavním zdrojem inovací neboť generuje řadu technických
nápadů a soustavně zlepšuje technické dovednosti. Přestože je výzkum důležitým zdrojem
inovací, inovace nejsou pouhou aplikací vědeckých výsledků. Inovace mohou vzniknout
převzetím nových technologií či procesů, novým způsobem jak podnikat či novým způsobem
jak výrobky či služby prodávat. Vývoj inovačního konceptu od lineárního modelu, kde je
výzkum a vývoj začátkem inovačního procesu, k systematickému modelu, kde jsou inovace
důsledkem vzájemného působení mezi jednotlivci, organizacemi a vnějším prostředí,
ukazuje, že inovační proces musí sahat mimo hranice pouze výzkumu a vývoje. To dokládá i
tato část výsledků převzatých z předmětné dizertační práce. Závěry poukazují na skutečnost,
že inovační proces je složitý systém, ve kterém je nutné rozvíjet všechny fáze se zřetelem na
přirozenou provázanost. Žádná složka inovačního procesu není významná samostatně, ale
její síla spočívá pouze při aktivaci díky ostatním složkám. To také znamená, že úroveň
inovačního procesu není možné hodnotit pouze podle jedné části. Jedna část totiž může být
v porovnání s ostatními kraji kvalitně rozvinutá, nicméně celková úroveň inovačního procesu
tím může být ovlivněna pouze nepatrně. V prostředí Jihočeského kraje je touto kvalitně
rozvinutou částí inovačního procesu vědeckovýzkumná infrastruktura a příslušná kapacita v
podobě zaměstnanců a výzkumníků v oblasti vládního výzkumu a vývoje. Tato složka je v
jižních Čechách rozvinuta zřetelně nad celorepublikovým průměrem a signalizuje obrovský
potenciál pro další hospodářský růst regionu. Faktem je, že odborné kapacity v podobném
rozsahu v souvislosti s výzkumem a vývojem ve vládním sektoru má pouze Praha,
Středočeský a Jihomoravský kraj. Na základě analýzy jednotlivých fází inovačního procesu
však tento jedinečný potenciál Jihočeského kraje úplně zanikne a při posuzování
komercializace výstupů inovačního procesu vyjde najevo skutečnost, že podnikatelský sektor
má jednu z nejnižších kapitalizací tržeb za nové produkty na trhu, při současném relativně
vyrovnaném objemu absolutních finančních částech tržeb jednotlivých regionů. To znamená,
že jihočeští podnikatelé nejsou schopni využít vědeckovýzkumného potenciálu regionu. V
případě použití jediného možného měřítka ohodnocení úspěchu inovačního procesu v
podobě finančních toků a tržeb za inovace ze strany spotřebitelů pak následně jihočeští
podnikatelé propadají. Zjištěné výsledky poukazují na fakt, že jedním ze základních
klíčových faktorů úspěchu regionálního rozvoje a souvisejícího hospodářského růstu je nutná
spolupráce a respektování fungování v úvodu zmiňovaného modelu trojšroubovice, která
demonstruje vazbu mezi sférou vědeckovýzkumnou, podnikatelskou a sférou vládní a
regionální. Řešením situace je prohloubení spolupráce mezi jednotlivými sférami inovačního
procesu a především posílení vazeb tak, aby byly všechny tři sféry více zapojeny do procesu
rozvoje inovací. Příkladem může být společné řešení regionálních i mezinárodních projektů a
mnohé další. Kompletní návrhové řešení je však již součástí předmětné dizertační práce
autora.
Literatura:
DRUCKER, F. Peter. Inovace a podnikavost: Praxe a principy. 1. vyd. Praha : Management
Press, 1993. 266 s. ISBN 80-85603-29-2
KLUSÁČEK, Karel; KUČERA, Zdeněk; PAZOUR, Michal. Zelená kniha výzkumu, vývoje a
inovací v ČR. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. 56 s. ISBN 978-80-86429-
99-1.
PITTNER, Miroslav; ŠVEJDA, Pavel. Řízení inovací v podniku. 1. vydání. Praha : Asociace
inovačního podnikání ČR, 2004. 87 s. ISBN 80-903153-2-1
26