Region v rozvoji spoleÄnosti 2011 - Icabr.com

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ 

FAKULTA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE A MEZINÁRODNÍCH STUDIÍ 

Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference 

Region v rozvoji společnosti 2011 

Pod záštitou děkanky FRRMS prof. Ing. Ivy Živělové, CSc. 

13. října 2011 

Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno

Vydavatel: Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno 

ISBN: 978-80-7375-548-5

Obsah 

OPONOVANÉ PŘÍSPĚVKY 

ZVÝŠENÍ DPH U POTRAVIN V ŠIRŠÍCH EKONOMICKÝCH SOUVISLOSTECH / Věra Bečvářová, 

Karel Vinohradský, Pavel Syrovátka ........................................................................................................ 5 

NOVÉ TRENDY VE VÝUCE JAZYKŮ / Jitka Brešová, Vlasta Nepivodová .......................................... 12 

VZDELANIE AKO EFEKTÍVNY NÁSTROJ ZNIŽOVANIA NEZAMESTNANOSTI V PERIFÉRNYCH 

REGIÓNOCH SLOVINSKA / Slavomír Bucher, René Matlovič ............................................................. 19 

KOMODITNÍ BURZOVNICTVÍ VE STŘEDOEVROPSKÉM REGIONU: PŘÍKLAD ČESKÉ REPUBLIKY 

A SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO / Barbora Dudová .................................................................. 28 

STATISTICKÁ ANALÝZA MIGRACE V KRAJÍCH ČESKÉ REPUBLIKY / Jaroslav Dufek, Bohumil 

Minařík .................................................................................................................................................... 34 

PRAKTICKÉ UVEDENÍ PROJEKTU PARTNERSTVÍ PRO MÍSTNÍ ROZVOJ / Miroslav Foret ........... 44 

ROZVOJ REGIONŮ, LIDSKÝ KAPITÁL A KOHEZNÍ POLITIKA: ZAOSTŘENO NA JIHOMORAVSKÝ 

A ZLÍNSKÝ KRAJ / Oldřich Hájek .......................................................................................................... 50 

POSOUZENÍ SOCIÁLNÍHO A HOSPODÁŘSKÉHO ROZVOJE VYBRANÝCH REGIONŮ / Jaroslav 

Homolka, Ondřej Schober ...................................................................................................................... 58 

VZDĚLANOSTNÍ STRUKTURA OBYVATEL ČR A JEJÍ VLIV NA DEMOGRAFICKÉ CHOVÁNÍ / Dana 

Hübelová, Svatopluk Novák ................................................................................................................... 66 

VÝVOJ KVALITY ŽIVOTA VE VYBRANÝCH MIKROREGIONECH / Jaroslav Jánský, Petra Létalová 

................................................................................................................................................................ 73 

POSOUZENÍ DISPARIT V REGIONECH ČESKÉ REPUBLIKY / Jaroslav Jánský, Kristina Somerlíková 

................................................................................................................................................................ 81 

VLIV PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK NA KVALITU ŽIVOTA VE VYBRANÝCH MIKROREGIONECH / Alois 

Juřica, Jaroslav Jánský .......................................................................................................................... 89 

MEZIKRAJSKÉ SROVNÁNÍ VYBRANÝCH UKAZATELŮ TRHU PRÁCE VENKOVSKÉHO 

PROSTORU ČR / Bohumil Kába ........................................................................................................... 99 

EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A AGROTURISTIKA: STABILIZACE ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVA V 

ČESKU? / Ondřej Konečný .................................................................................................................. 105 

MOTIVAČNÍ FAKTORY PODNIKÁNÍ NA VENKOVĚ / Jana Krbová................................................... 111 

HODNOCENÍ REGIONÁLNÍHO VÝZNAMU ČESKÉHO LESNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ / Václav Kupčák 

.............................................................................................................................................................. 119 

ÚROVEŇ A DIFERENCIÁCIA PRÍJMOV A ICH VÝZNAM V SOCIÁLNO-EKONOMICKOM ROZVOJI 

KRAJINY A REGIÓNOV / Erika Ĺapinová ........................................................................................... 126 

FINANCOVÁNÍ MÍSTNÍCH AKČNÍCH SKUPIN A JEJICH EXISTENCE PO ROCE 2013 NA 

KONKRÉTNÍM PŘÍPADĚ MAS NAD ORLICÍ / Kateřina Loučková ..................................................... 137 

VÝZKUM EFEKTIVNOSTI FUNGOVÁNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY / Libuše Měrtlová ............................... 144 

EKONOMICKÝ PŘÍSTUP K HODNOCENÍ PŘÍNOSŮ MALÝCH VENKOVSKÝCH ŠKOLA PRO 

UDRŽITELNÝ ROZVOJ VENKOVA / Simona Miškolci........................................................................ 150 

PRŮZKUM NABÍDKY SLUŽEB CESTOVNÍHO RUCHU PRO CIZINCE V REGIONU BRNA / Táńa 

Pacasová, Jakub Trojan, Alena Klapalová ........................................................................................... 158 

ANALÝZA DISPARIT DEMOGRAFICKÉHO VÝVOJE VE VYBRANÝCH MIKROREGIONECH / Milan 

Palát ...................................................................................................................................................... 164 

AKO OVPLYVNILA REFORMA VEREJNEJ SPRÁVY V SR MIESTNU SAMOSPRÁVU? (PRÍPADOVÁ 

ŠTÚDIA) / Viera Pacunová ................................................................................................................... 172 

REFLEXE VZDĚLÁVÁNÍ PRVNÍCH ABSOLVENTŮ FRRMS / Helena Pavlíčková, Zdeňka 

Vykoukalová ......................................................................................................................................... 180

VLIV OPERAČNÍHO PROGRAMU VÝZKUM A VÝVOJ PRO INOVACE NA ROZVOJ REGIONU 

SOUDRŽNOSTI JIHOVÝCHOD / Romana Pikulová ........................................................................... 189 

REGION, REGIONÁLNÍ DISPARITY A KOHEZNÍ POLITIKA: ZAOSTÁVAJÍCÍ OBLASTI A 

PROSTOROVÝ VZOR FINANČNÍ ALOKACE ROP NA ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO A ZLÍNSKÉHO 

KRAJE / Nataša Pomazalová, Jiří Novosák ......................................................................................... 196 

REGIONÁLNE ASPEKTY PESTOVANIA OVOCIA NA SLOVENSKU / Viktor Porhajaš, Ĺubomír 

Gurčík ................................................................................................................................................... 204 

EFEKTIVNOST INVESTIC OBCÍ DO TVRDÉ INFRASTRUKTURY / Radka Redlichová, Gabriela 

Chmelíková ........................................................................................................................................... 211 

REGIONÁLNÍ SPECIFIKA CHOVÁNÍ NADNÁRODNÍCH OBCHODNÍCH ŘETĚZCŮ NA 

OLIGOPOLNÍCH TRZÍCH POTRAVIN / Lucie Severová .................................................................... 218 

VYMEZENÍ ZÓN REKREAČNÍCH LESŮ SÍDELNÍCH AGLOMERACÍ NA ZÁKLADĚ FUNKČNÍCH 

SCHOPNOSTÍ LESNÍCH POROSTŮ / Jiří Schneider, Ilja Vyskot, Alice Kozumplíková, Barbora 

Zámorská .............................................................................................................................................. 224 

PŘÍJMY DOMÁCNOSTÍ PODLE DRUHU ZAMĚSTNÁNÍ / František Střeleček, Radek Zdeněk ....... 231 

ANALÝZA ZMĚN V HODNOCENÍ ŽIVOTNÍCH PODMÍNEK OBYVATELSTVA V KRAJÍCH ČR 

V OBDOBÍ LET 2008 – 2010 / Libuše Svatošová ................................................................................ 242 

INTENZITA ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY A RENTABILITA HOSPODÁŘSKÉ ČINNOSTI PODNIKŮ NUTS 

II JIHOVÝCHOD / Eliška Svobodová, Karel Vinohradský .................................................................... 249 

REGIONÁLNÍ POTRAVINA PLZEŇSKÉHO KRAJE / Ivo Šašek, Radana Šašková, Markéta Janotová 

.............................................................................................................................................................. 256 

VZTAH NEZAMĚSTNANOSTI A MEZD NA REGIONÁLNÍ ÚROVNI V OBDOBÍ STABILNÍHO 

HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU / Michal Šulc, Jana Borůvková, Roman Fiala ....................................... 264 

MĚNÍCÍ SE PODMÍNKY EVROPSKÝCH VÝROBCŮ VEPŘOVÉHO MASA, JAKO VÝZNAMNÝ 

FAKTOR OVLIVŇUJÍCÍ FORMOVÁNÍ SVĚTOVÉHO TRHU VEPŘOVÉHO MASA / Vojtěch Tamáš 

.............................................................................................................................................................. 270 

STRATEGIE ROZVOJE KRAJE VYSOČINA / Soňa Váleková ........................................................... 278 

INOVÁCIE AKO NÁSTROJ NA RIEŠENIE REGIONÁLNYCH DISPARIT VO VIDIECKOM 

PRIESTORE / Anna Zaušková, Marína Spirová, Jana Domová, Petra Stejskalová ........................... 284 

VPLYV INOVATÍVNOSTI MSP NA ICH KONKURENCIESCHOPNOSŤ A EKONOMICKÝ ROZVOJ 

REGIÓNOV / Anna Zaušková, Marína Spirová, Jana Domová, Petra Stejskalová ............................. 289 

POPULAČNÍ EKOLOGIE ORGANIZACÍ STRATEGICKÝCH SKUPIN PIVOVARNICTVÍ V ČESKÉ 

REPUBLICE: ZÁKLADNÍ VÝCHODISKA / Ivo Zdráhal ....................................................................... 297 

POZICE KRAJE VYSOČINA V ČESKÉ REPUBLICE Z HLEDISKA MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI / 

Martina Zemanová ................................................................................................................................ 303 

PROSTOROVÁ ANALÝZA JEVŮ V REGIONU / Václav Ždímal, Kristina Somerlíková ...................... 308 

ÚLOHA VZDĚLÁVÁNÍ V REGIONÁLNÍM ROZVOJI / Iva Živělová ..................................................... 311 

PREZENTACE Z PLENÁRNÍHO ZASEDÁNÍ 

POZNÁMKY K NOVELE RUD / Zdeněk Dufek .................................................................................... 316 

VÝZNAM SPOLUPRÁCE OBCÍ PRO ROZVOJ REGIONU PODLUŽÍ / Jaroslav Kreml, 

Josef Smetana ...................................................................................................................................... 328 

ÚLOHA MÍSTNÍCH SAMOSPRÁV V ROZVOJI MIKROREGIONU BĚLEČ / Václav Petrus .............. 352 

MÍSTNÍ AKČNÍ SKUPINA DOLNÍ MORAVA OBČANSKÉ SDRUŽENÍ / Josef Smetana .................... 375 

AKTUÁLNÍ ZPRÁVA O ČINNOSTI PGRLF K 30. 9.2011 / Vladimír Suchý ........................................ 389 

DOPLNĚNÉ PŘÍSPĚVKY Z ROKU 2010 

CESTOVNÝ RUCH - ZRKADLO SLOVENSKA / Miroslav Kohuťár, Michal Fabuš ..............................409

Zvýšení DPH u potravin v širších ekonomických 

souvislostech 

The increase in VAT on food in the broader economic 

context 

Věra Bečvářová, Karel Vinohradský, Pavel Syrovátka 

Abstrakt 

Problém potravinové bezpečnosti (v kontextu kvality i udržitelnosti) se objevuje s větší 

naléhavostí právě v souvislosti s potřebou tlumení případných šoků na agrárních trzích v 

současných podmínkách globalizující se ekonomiky. Obecně a dlouhodobě je respektován i 

jako argument ve většině systémů tvorby alokačních a distribučních toků v rámci 

hospodářské politiky vyspělých zemí. Promítá se mj. i v přístupech k uplatnění sazeb daně z 

přidané hodnoty (dále DPH) u potravin v členských státech EU 27. Příspěvek se zabývá 

otázkami vlivu změny sazeb DPH na vývoj poptávky po potravinách u rozdílných příjmových 

skupin obyvatelstva s přihlédnutím k úrovni příjmů obyvatelstva v jednotlivých regionech ČR 

a jejich potenciálními důsledky v agrárním sektoru. 

Klíčová slova 

agrobyznys, daň z přidané hodnoty, finální poptávka, potraviny, příjem, regiony 

Abstract 

The problem of food security (in the context of quality and sustainability) occurs with greater 

urgency just in relation to the possible need for damping shocks on agricultural markets in 

the current conditions of a globalizing economy. Generally and long term there is respected 

as an argument in most systems of allocation and distribution flows within the economic 

policies of developed countries. There is reflected i.a. in the approaches to the application 

rates of value added tax (VAT) on food in the EU 27 Member States The paper deals with 

issues of change of VAT rates influences on the evolution of food demand at different income 

groups with regard to income levels of the population in various regions of the CR and their 

potential consequences in the agrarian sector. 

Key words 

agribusiness, value added tax, final demand, food, income, regions 

Úvod 

Analýzy vývoje světového agrobyznysu již od devadesátých let minulého století ukazují 

na výrazné změny podmínek podnikatelského prostředí stále významněji ovlivňované 

globalizačními procesy. Integrace potravinového hospodářství ve světě se prohlubuje, klesá 

vliv ochrany vnitřních potravinových trhů obchodními bariérami; do komoditních vertikál 

5

zasahuje celá škála firem organizovaných do globálních sítí, které se podílejí na identifikaci i 

ovlivnění konkrétních požadavků spotřebitelů a spotřebitelských segmentů [ ]. 

Rozhodující vliv na množství a strukturu výroby v čase a prostoru má finální poptávka po 

potravinách, posilují se kriteria potravinové bezpečnosti, a to jak ve smyslu zabezpečení 

optimální míry soběstačnosti ve výživě obyvatelstva, tak i z hlediska péče o zdraví, týkají se 

jak kvantitativní tak i kvalitativní stránky, přičemž kvalita je chápána především ve smyslu 

nutriční skladby potravin, dietetických vlastností, hygienické nezávadnosti, jako další 

společenský rozměr spojený především s ovlivňováním zdravotního stavu celé populace. 

Změny prostředí a ekonomické reality jsou natolik podstatné, že přesahují samotný 

rozměr agrárních trhů. Rostoucí význam a novou dimenzi v globálních souvislostech dostává 

především faktor potravinové jistoty s významnými produkčními, regionálními a sociálními 

důsledky a to v podmínkách zvýšeného rizika světových a regionálních krizí. V těchto 

souvislostech lze hodnotit i přístupy a důvody, proč v členských zemích EU při uplatnění 

jednotných pravidel komunitární společné zemědělské politiky existují individuální řešení 

právě v oblasti daňových systémů, konkrétně v aplikaci daně z přidané hodnoty u potravin. 

Materiál a metodika 

Příspěvek se zabývá otázkami úrovně i potenciálními důsledky změn sazby daně 

z přidané hodnoty. Vychází z rozboru stávajících sazeb daně z přidané hodnoty (DPH) u 

potravin v komparaci s úrovní standardní sazby a jejich diferenciace v jednotlivých členských 

zemích EU 27. Hodnotí vývoj v původních a nových členských zemích. V další části se 

věnuje otázkám vlivu změn sazby DPH na změny poptávky po potravinách v podmínkách 

ČR. Vychází z rozboru struktury spotřebitelských výdajů v různých příjmových skupinách 

obyvatel a predikuje vliv změny DPH na úroveň spotřebitelské poptávky českých domácností 

po potravinách a nápojích jak ve statickém tak i dynamickém pojetí chování rozdílných 

příjmových skupin obyvatel. 

Metodicky vychází z analýzy změn systému, pro účely analýzy využívá strukturalizace 

potenciálních spotřebitelů podle příjmové situace (zpracováno z údajů ČSÚ, Statistika 

rodinných účtů za rok 2009). Na této bázi, charakterizující podíl výdajů za potraviny ve 

spotřebním koši jednotlivých skupin, promítá vliv změny DPH při aplikaci sazeb 20 %, 14 % a 

17,5 %. V tomto kontextu sleduje i riziko prohloubení regionálních disparit ve spotřebě 

potravin a přístupu ke kvalitním potravinám v rámci České republiky. 

Dynamika v odhadu změn poptávky u různých příjmových skupin domácností je 

odvozována pomocí koeficientů cenové elasticity (pružnosti) poptávky, jako vztahu (reakce) 

změny poptávaného množství v % na změnu ceny v %. Pro hodnocení těchto reakcí jsou 

využity poznatky z rozpracování teoreticko-metodologických východisek vztahujících se 

k chování příjmově diferencovaných skupin obyvatelstva, které se promítají v rozdílné 

cenové elasticitě poptávky po potravinách. 

Výsledky a diskuse 

Úvodem je třeba předeslat, že systém snížené sazby DPH je aplikován ve vztahu 

k potravinám a některým dalším komoditám ve všech původních členských zemích EU 15 

kromě Dánska, kde je však systém podpory řešen specificky v jiné složce daňového systému 

v rámci vertikály. 

Sazby DPH a jejich diferenciace v EU 

Celková proporce ve vztahu ke standardní sazbě je uvedena v tabulce 1 na následující 

straně. V případě potravin jsou zřejmé 2 odlišné tendence: původní (a obecně výkonnější) 

členské země EU 15, nižší sazby DPH u potravin uplatňují, v některých zemích je pro 

základní potraviny uplatňována i super snížená sazba daně. Naopak v nových zemích EU 12 

se, s výjimkou Lotyšska, Polska, Slovinska a některých základních potravin v případě 

Maďarska, odlišné řešení v zásadě neuplatňuje. 

6

Přehled o aplikaci systému daní z přidané hodnoty v porovnání úrovně standardních a 

zvýhodněných sazeb v jednotlivých členských zemích EU uvádí tabulka 2. 

Stát 

Standardní 

sazba 

DPH 

DPH u potravin 

sazba 1 sazba 2 sazba 3 

Belgie 21 6 12 21 

Bulharsko 20 20 

Česká Republika 20 10 

Dánsko 25 25 

Německo 19 7 19 

Estonsko 20 20 

Řecko 23 13 

Španělsko 18 4 8 

Francie 19,6 5,5 19,6 

Irsko 21 0 4,8 13,5 

Itálie 20 4 10 

Kypr 15 5 15 

Lotyšsko 22 22 12 3 

Litva 21 21 

Lucembursko 15 3 

Maďarsko 25 18 1 / 25 

Malta 18 0 2 

Holandsko 19 6 

Rakousko 20 10 

Polsko 23 5 8 23 

Portugalsko 23 6 13 23 

Rumunsko 24 24 

Slovinsko 20 8,5 

Slovensko 20 4 20 10 

Finsko 23 13 

Švédsko 25 12 25 

Velká Británie 20 5 0 20 

Tab 1. Standardní sazby DPH v členských státech EU a DPH u potravin k 1. 1. 2011 

Pozn.: 

1-od 1. 7. 2009 snížená sazba 18 % u mléka a mléčných výrobků, ochuceného mléka, a 

výrobků obsahujících obiloviny, mouku, škrob nebo mléko. 

2-na některé cukrovinky je uplatňována daňová sazba 5% 

3-do 30. 4. 2008 platila snížená sazba daně 3% 

4-zvýšeno v r. 2011 z 19 na 20 % 

5-zvýšeno v r. 2011 z 17,5 na 20 % 

Jak potvrzují analýzy vývoje společného trhu [ ]., diferencovaný přístup k uplatnění DPH 

v původních a nových členských zemích EU 27 se skutečně promítá nejen v rychlejším růstu 

spotřebitelských cen potravin v porovnání se zbytkem Evropy. 

Zprostředkovaně působí i na neproporční změny v rámci navazujících fází poptávkou 

determinovaných komoditních řetězců, přispívají ke změnám v konkurenční pozici 

zpracovatelů až po pokles produkce v důsledku rozdílné angažovanosti výrobců těchto zemí 

v rámci úspěšných vertikál na daném území státu. Odrážejí se i v rozhodnutích samotných 

spotřebitelů využít příznivějších cenových podmínek na trzích potravin v okolních členských 

zemí EU (viz komparace cen potravin v ČR a SRN, prezentované v odborném i denním 

tisku). 

7

Vliv změny DPH na vývoj poptávky po potravinách 

Vzhledem k tomu, že rámcové úvahy o vlivu zvýšení DPH u potravin jsou zpravidla 

založeny na průměrných údajích, byla pro účely analýzy využita strukturalizace potenciálních 

spotřebitelů podle příjmové situace (zpracováno z údajů ČSÚ, Statistika rodinných účtů za 

rok 2009). Tím bylo možno posoudit jak „důležitost“ tohoto typu výdajů ve spotřebním koši 

jednotlivých skupin, tak promítnout vliv změny DPH při aplikaci sazeb 20 %, 14 % a 17.5 %, 

s těmito výsledky (tab. 2): 

všechny 

z toho domácnosti s příjmem 

domácnosti nízkým středním vysokým 

Čistý příjem celkem 11 866 7 071 12 213 26 123 

Výdaje za potraviny 

v roce 2009 2 393 1 775 2 423 3 323 

s DPH 20 % 2 632 1 952 2 665 3 665 

s DPH 14 % 2 489 1 846 2 520 3 456 

s DPH 17,5 % 2 572 1 908 2 604 3 572 

Podíl výdajů za potraviny v % 

v roce 2009 20,2 25,1 19,8 12,7 

s DPH 20 % 22,2 27,6 21,8 14,0 

s DPH 14 % 21,0 26,1 20,6 13,2 

s DPH 17,5 % 21,7 27,0 21,3 13,7 

Tab. 2 Čistý měsíční příjem na osobu (člena domácnosti) a výdaje za potraviny v Kč a odhad 

vlivu zavedení zvýšené sazby DPH na výdaje za potraviny 

Pozn. Vypočteno ze Statistiky rodinných účtů 2009 ČSÚ 

Domácnosti s příjmem nízkým – první a druhý decil souboru 

středním – pátý a šestý decil souboru 

vysokým – devátý a desátý decil souboru 

Analýza ukazuje na vysoké rozdíly ve struktuře výdajů domácnosti a významnosti výdajů 

za potraviny u domácností s nízkým, středním a vysokým příjmem. Je zřejmé, že pro vysoko 

příjmové skupiny obyvatel je tento problém v podstatě zanedbatelný, a to při jakékoliv úrovni 

DPH s výrazným potenciálem orientovat se na vysoce kvalitní (a cenově takto 

diferencované) potraviny. 

Problémem jsou již středně a zejména nízko příjmové domácnosti, kde podíl výdajů za 

potraviny již při jakékoliv změně DPH přesahuje 20 % (resp. 25 %), což se blíží situaci 

středně resp. méně rozvinutých zemí. 

Odhad změn poptávky českých domácností po potravinách při zvýšení sazby DPH 

v dynamickém pojetí chování rozdílných skupin domácností 

Již z výše provedené komparace je prokazatelné, že zvýšení sazby DPH obecně povede 

ke zvýšení výdajů za potraviny a k diferencovanému vlivu na růst podílu těchto výdajů na 

celkových výdajích obyvatel dle příjmových skupin, což se významně projeví zejména 

v domácnostech s nízkým příjmem na osobu. Nezbytně se celkově projeví v dalším poklesu 

poptávky po potravinách. 

8

Odhad změn poptávky při zohlednění dynamiky v reakci skupin spotřebitelů lze odvodit 

na základě využití koeficientu cenové elasticity (pružnosti) poptávky, jako vztahu (reakce) 

změny poptávaného množství v % na změnu ceny v %. 

V matematickém vyjádření tedy vztahem 

Q1 

Q0 

1 

( Q1 

Q0 

) 

2 

 

PT1 

PT0 

( PT PT ) 

1 

0 

1 

2 

kde = cenová elasticita poptávky 

Q 0 , Q 1 = poptávané množství před a po změně DPH 

PT 0 , PT 1 = cena včetně původní (10%) a zvýšené (20%) sazby DPH 

Procentickou změnu poptávky při určité procentické změně ceny se zvýšenou sazbou DPH 

lze tedy vypočíst takto: 

% změna poptávky = koeficient cenové poptávky. % změna sazby DPH 

Matematicky vyjádřeno 

Vyjdeme-li z výsledků výzkumu ERS USDA a jeho odhadů vlastní cenové pružnosti 

poptávky po potravinách a nápojích pro Českou republiku (rok 2003), kde 0, 386 , 

můžeme konstatovat, že zvýšení sazby DPH z 10 % na 20 % povede ke snížení poptávky 

průměrné české domácnosti po potravinách přibližně o 3,48 %, při 14% DPH o 1, 43 % a při 

17, 5 % DPH ke snížení o 2,64 % , a to na jednoho jejího člena. 

Dopady ve změně sazby DPH sazby ovšem doléhají na různé příjmové skupiny 

obyvatelstva s různou intenzitou. 

V tomto ohledu je nezbytné minimálně rozlišit dva případy: 

domácnosti s nízkými příjmy, kde koeficient vlastní cenové pružnosti vykazuje 

v absolutním vyjádření větší hodnotu (citlivější cenově-poptávkové reakce): 0, 539 ; 

domácnosti s vysokými příjmy, kde koeficient vlastní cenové pružnosti vykazuje 

v absolutním vyjádření menší hodnotu (méně citlivé cenově-poptávkové reakce): 

0,200 ; 

V souladu s uvedenými hodnotami koeficientů cenové pružnosti poptávky po potravinách lze 

na základě propočtů odhadnout, že 

zvýšení sazby DPH vyvolá významnější snížení poptávky ve skupině nízkopříjmových 

domácností, a to přibližně o 4,69 %, při 20% DPH, o 1,93 % při 14% DPH a o 3,55 % při 

17, 5% sazbě DPH, a to na jednoho jejího člena, 

u vysokopříjmových domácností by dopad zvýšení sazby u DPH vyvolal podstatně nižší 

pokles poptávky. Poptávka po potravinách těchto domácností by klesla o 1,74 %, při 20 

% DPH, o 0,72 % při 14% DPH a o 1,32 % při 17,5% sazbě DPH jednoho člena 

domácnosti. 

V tomto kontextu je třeba upozornit i na riziko významného prohloubení regionálních disparit 

ve spotřebě potravin a přístupu ke kvalitním potravinám v rámci České republiky. 

9

Z rozboru současné příjmové disparity na bázi komparace průměrných mezd 

zaměstnanců v jednotlivých krajích jsou identifikovány významné rozdíly nejen mezi situací 

v hlavním městě Praze (viz porovnání průměrné mzdy dle krajů), ale i významnou 

diferenciaci uvnitř jednotlivých regionů. Ta vyplývá z porovnání průměru a mediánu úrovně 

mezd v jednotlivých krajích, kde je problémem i významná variabilita příjmů v Praze, jak 

dokumentuje následující srovnání (zpracováno podle údajů ČSÚ (2010) 

Z uvedeného lze dovozovat i rostoucí riziko nákupů potravin v sousedních zemích, zejména 

v Německu, Rakousku a Polsku, kde politika podpory spotřebitelských cen potravin je 

podpořena m. j právě aplikací snížené sazby daně z přidané hodnoty. Tento faktor poklesu 

domácí poptávky může dále komplikovat situaci domácích výrobců zemědělských produktů i 

zpracovatelů potravin a další zhoršování jejich pozice na domácí trhu, a to jak z hlediska 

rozměru výroby, tak i omezení vyjednávací pozice v příslušné vertikále agrobyznysu. 

Závěr 

Změny v poptávce po potravinách v České republice a jejich dopad ve zhoršení 

konkurenční pozice českých výrobců a zpracovatelů v rámci společného evropského trhu lze 

očekávat i v v důsledku rychlejšího tempa růstu cenové hladiny potravin v porovnání 

s vývojem hladiny cen v sousedním Německu a Rakousku od roku 2008. 

V případě výrazného zvýšení sazby DPH u potravin na českém trhu dnes již nelze 

předpokládat, že by finální články (obchodní řetězce), dnes již etablované na českém trhu, 

byly ochotny/schopny realizovat politiku kompenzací cenového růstu tak, jako tomu bylo 

v období získávání pozice na trhu v předcházejících etapách. 

Prohlubuje se tak nejen riziko omezení poptávky po kvalitních potravinách v kontextu 

„Bílé knihy o bezpečnosti potravin“ jako koncepce zajištění bezpečnosti potravin a ochraně 

spotřebitele v Evropské unii, tak samotné zajištění potravinové bezpečnosti (food security). 

V této souvislosti se již jedná o strategický problém, o „dosažitelnost a stabilitu potravinových 

zásob na národní úrovni domácností a jednotlivců“ (FAO, 1998). Potravinová bezpečnost je 

jednoznačně chápána jako trvalé zajištění fyzických i ekonomických předpokladů pro přístup 

k potravinám pro všechny členy domácností, bez náhlých rizik ztráty tohoto přístupu. 

Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM 6215648904 Česká 

ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru služeb v 

nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 

04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních 

řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 

10

Literatura: 

1. BEČVÁŘOVÁ, V.: Approaches to support of agriculture in terms of the EU CAP strategy 

amendment. Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis 2009. 

sv. LVII, č. 6, ISSN 1211-8516. 

2. BEČVÁŘOVÁ, V. a kol.: Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu, MZLU, Brno 

2008, 62 s. ISBN 978-80-7375-255-2 

3. BEČVÁŘOVÁ, V., VINOHRADSKÝ, K., ZDRÁHAL, I.: České zemědělství a vývoj 

cenového prostředí společného trhu EU. 1. vyd. Brno: MZLU Brno, 2009. 70 s. Folia II, č. 

11. ISBN 978-80-7375-368-9. 

4. CONNOR, J. M.: The Changing structure of Global Food Markets: Dimensions, Effects, 

an Policy Implication. In:Changing Dimension of the Food Economy, Conference paper, 

the Hague. 2003 

5. DEATON, A.: Demand analysis, chapter 30, In: Zvi Griliches and Michael D. Intriligator, 

Editor (s), Handbook of Econometrics, Elsevier, 1986, Vol. 3, pp. 1767-1839, ISSN 1573- 

4412, ISBN 978-0-44-486187-0 

6. HELMBERGER, P. G., CHAVAS, J. P.: The Economics of Agricultural Prices. Prentice 

Hall, New Jersey, 1996, 356 p. ISBN 0-13-372640-1. 

7. NICHOLSON, W.: Microeconomic theory, Basic principles and Extensions. 5th edition, 

USA: Dryden Press, 1992, 825 p. ISBN 0-03055043-2. 

8. SEALE, J. L. Jr.,. WALKER, W. E. KIM, I.-M: The demand for energy: Cross-country 

evidence using the Florida model, Energy Economics, Volume 13, Issue 1, 1991, pp. 33- 

40, ISSN 0140-9883. 

9. SEALE, J. L., Jr., REGMI, A., BERNSTEIN, J. International Evidence on Food 

Consumption Patterns. Technical Bulletin/ TB 1904, Economic Research Service, U.S. 

Department of Agriculture, Washington, DC, 2003 

10. SYROVÁTKA, P: Effects of changes in the tax environment on the consumer demand for 

food. Agric. Econ. – Czech, 57, No. 7: 350-355, ISSN 0139-570X. 

Kontaktní adresa: 

Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc., Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, 

MENDELU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika e-mail: becvar@mendelu.cz 

Prof. Ing. Karel Vinohradský, CSc., dr.h.c, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních 

studií, MENDELU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika e-mail: vinohrad@mendelu.cz 

doc. Ing. Pavel Syrovátka, Ph.D., Provozně ekonomická fakulta, Mendelova univerzita 

v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika, e-mail: pavels@mendelu.cz 

11

Nové trendy ve výuce jazyků 

New trends in language teaching 

Jitka Brešová, Vlasta Nepivodová 

Abstrakt 

K aktuálním trendům v jazykové výuce v současné době patří její propojení s nácvikem 

interkulturních kompetencí a s výcvikem tzv. soft skills, tj. měkkých manažerských 

dovedností. 

Zájem o interkulturalitu a interkulturní komeptenci vzrůstá především od 90. let 20. století 

v souvislosti se vznikem a rozšiřováním Evropské unie a s postupující světovou globalizací. 

V současné době se dokonce objevuje snaha interkulturní kompetenci považovat vedle čtyř 

základních jazykových dovedností (poslechu a čtení s porozuměním, mluvení a psaní) za 

pátou komunikativní dovednost a její nácvik se stává součástí moderních učebnic jazyka. 

Další novinkou je propojení výuky jazyka a kurzů měkkých manažerských dovedností, tzv. 

soft skills (akademické psaní, prezentační dovednosti, videokonferenční dovednosti, 

komunikační dovednosti atd.), které je již realizováno např. na Masarykově univerzitě v Brně. 

Autorky příspěvku se zabývají podrobněji těmito novými trendy a možností jejich aplikace ve 

výuce jazyků na Mendelově univerzitě. 

Klíčová slova: 

výuka jazyků, komunikativní dovednosti, interkulturní komunikace, interkulturní kompetence, 

soft skills (měkké manažerské dovednosti) 

Abstract 

Current trends in language teaching have recently involved training in intercultural 

competences and so called soft skills, originally soft managerial skills. 

Interest in intercultural issues and intercultural competence arose mainly in the nineties of 

the past century as a result of the origin and enlargement of the European Union and 

continuing world globalization. Currently there is a tendency to consider intercultural 

competence the fifth communicative skill together with the basic four language skills 

(listening and reading comprehension, speaking and writing) and its practicing and training 

becomes part of modern course books of foreign languages. 

Another novelty is the link between language teaching and courses of soft managerial skills 

(academic writing, presentation skills, videoconference skills, communication skills etc.) 

which have already been offered e.g. at Masaryk University in Brno. The authors of the 

article deal with the mentioned new trends and possibilities of their use in practical teaching 

of languages at Mendel University. 

Key words: 

language teaching, communicative skills, intercultural communication, intercultural 

competence, soft skills. 

12

Úvod 

Výuka jazyků má dlouhou historii, během níž procházela řadou změn. Podíváme-li se do 

historie, pak se v oblasti jazykové výuky dají vypozorovat jisté trendy, které se proměňovaly 

podle okolností měnícího se světa. 

Před přibližně třiceti lety byla pozornost vyučujících i studentů zaměřena hlavně na jazyk 

jako takový, tj. na gramatiku, slovní zásobu a syntax. V oblasti odborného jazyka to 

znamenalo důraz na dovednost čtení a porozumění odborným textům studentovy 

specializace, což jsou receptivní dovednosti. Tento trend byl označován jako LSP = 

language for specific or special purposes (jazyk pro specifické účely) a byl propagován 

hlavně v 70. letech. 

Později v 80. a 90. letech vlivem objektivních okolností se zájem logicky přesunul hlavně 

k aktivní a efektivní komunikaci v cizím jazyce. Tato inovace přinesla důraz na komunikaci 

tváří v tvář a na mluvení, což jsou produktivní dovednosti, a v neposlední řadě také na 

propojení jazyka a kultury daného národa a povědomí o kulturních odlišnostech uživatelů 

daného jazyka v jiných částech světa. V tomto směru má velmi specifické postavení 

angličtina vzhledem k tomu, že je mateřským jazykem přibližně 500 milionů rodilých mluvčích 

a běžně ji používá asi 1,5 miliardy lidí, kteří nejsou rodilými mluvčími, jako prostředek 

komunikace v hotelích, restauracích, na úřadech, v ordinacích lékaře, v obchodování, kde 

tento jazyk plní roli tzv. „lingua franca“. (V této souvislosti je pozoruhodné, že studenti 

Mendelovy univerzity považují za priority ve výuce jazyka na prvním místě mluvení a hned za 

ním na druhém místě čtení. Zdroj: dotazník ÚJKS zadávaný studentům na konci 

dvousemestrálního studia světového jazyka). 

K aktuálním trendům dnešních dnů patří jednak propojení jazykové výuky s nácvikem 

interkulturních kompetencí a propojení výuky jazyků s výcvikem tzv. soft skills, tj. měkkých 

manažerských dovedností. Autorky by se ve svém příspěvku chtěly podrobněji zabývat 

těmito dvěma novými trendy ve výuce jazyků. 

Cíl a metodika 

Cílem příspěvku je ukázat důležitost tzv. soft skills ve výuce jazyků a potřebu začlenění 

interkulturní kompetence, která k soft skills patří, do výuky cizích jazyků v současném 

globalizovaném světě s cílem naučit studenty úspěšně komunikovat s příslušníky jiných 

kultur a vyhnout se případným konfliktům pramenícím z neznalosti či nepochopení odlišné 

kultury. 

V první části příspěvku vysvětlíme vznik pojmů interkulturní komunikace a interkulturní 

kompetence, objasníme jejich místo ve výuce cizích jazyků a představíme dvě moderní 

učebnice angličtiny, které se nácvikem interkulturní kompetence zabývají. 

Dále se zmíníme o modernizaci výuky cizích jazyků – výuce soft skills - na Masarykově 

univerzitě, dosavadní výuce těchto dovedností na Mendelově univerzitě a v závěru 

zdůrazníme potřebu důrazu na nácvik soft skills ve výuce cizích jazyků na Mendelově 

univerzitě. 

Výsledky a diskuze 

1. Interkulturní komunikace a interkulturní kompetence 

1.1 Vznik pojmu interkulturní kompetence a interkulturní komunikace 

Když se v roce 1959 poprvé objevil v díle The Silent Language od amerického 

antropologa Edwarda T. Halla pojem „interkulturní komunikace“ („intercultural 

communication“), zájem o toto téma nebyl příliš velký a vyvíjel se zpočátku zvolna. Velký 

13

nárůst zájmu o komunikaci mezi příslušníky různých kultur nastal až koncem 20. století, v 80. 

a především v 90. letech v souvislosti s postupující světovou globalizací, v Evropě pak 

v souvislosti se vznikem a rozšiřováním Evropské unie. 

Zpočátku se zájem o interkulturní komunikaci projevoval především v zemích, v nichž se 

usazovali emigranti, kteří přinášeli do nového domova své zvyky, svou kulturu a museli se 

v novém prostředí asimilovat a integrovat, stejně jako se obyvatelé daných zemí museli 

vyrovnat s přítomností příslušníků cizích kultur. 

V devadesátých letech 20. století se zájem o interkulturalitu a interkulturní kompetenci 

zvýšil a začal pronikat i do oblasti výuky cizích jazyků. Došlo k tomu především v souvislosti 

s tím, že země Evropské unie si uvědomily potřebu znalosti cizích jazyků a do škol byl jako 

povinný předmět zařazen alespoň jeden cizí jazyk. Potřebu studia cizích jazyků zdůrazňuje a 

podporuje i Rada Evropy prostřednictvím své lingvistické politiky. 

V současném globalizovaném světě, kde se stále častěji setkáváme s příslušníky cizích 

kultur, však výuka jazyka přestává být pouhou výukou komunikativních dovedností. K tomu, 

abychom byli schopni úspěšně komunikovat s příslušníky jiných národů a jiných kultur, je 

nutné rovněž poznávání reálií země, v níž se daným jazykem hovoří, poznávání její kultury, 

jejích zvyků a mentality jejích obyvatel a jejich porovnávání s naší vlastní kulturou, mentalitou 

a našimi zvyky, hledání a nacházení podobností a rozdílů mezi nimi a pochopení a 

respektování těchto rozdílů s cílem vyhnout se konfliktům. Takto pojatá výuka cizích jazyků, 

která spojuje jazykovou komunikaci s vytvářením interkulturní kompetence, je prioritou jak 

ve sjednocující se Evropě, tak i jinde ve světě. 

1.2 Interkulturní kompetence a výuka jazyků 

Vědci zabývající se vzděláváním a výchovou zdůrazňují významný vliv studia cizích 

jazyků na utváření postojů a názorů, neboť studium a znalost cizích jazyků umožňují 

komunikaci mezi představiteli různých kultur, získávání informací o zemi, kde se mluví 

cílovým jazykem, a poznávání její kultury chápané široce jako soubor lidských výtvorů 

v oblasti materiální, duchovní i symbolické. (Rapacka 163, Wilczyńska 2005:16) 

V současné době se dokonce objevuje snaha interkulturní kompetenci považovat vedle 

čtyř základních dovedností (poslechu a čtení s porozuměním, mluvení a psaní) za pátou 

komunikativní dovednost (autoři učebnice English Unlimited z Cambridge University Press). 

Interkulturní komunikace a interkulturní kompetence se v poslední době stávají součástí 

moderních učebnic cizích jazyků, a to jak pro obecnou výuku jazyka – např. English 

Unlimited (Cambridge University Press), tak i pro výuku obchodního jazyka, jako je tomu 

např. u učebnice Double Dealing (Summertown publishing). Do výše uvedených učebnic je 

výuka interkulturní kompetence a interkulturní komunikace začleněna ve formě pasáží 

věnovaných tématům, jejichž znalost usnadní studentům komunikaci s příslušníky cizí kultury 

a umožní jim vyhnout se nepříjemným nedorozuměním, která mohou vyústit až v konflikty a 

při obchodních, kulturních či politických jednáních mohou způsobit neuzavření smluv, 

nenavázání slibné spolupráce atd. 

V budoucnosti bychom proto chtěli začít využívat ve výuce učebnic angličtiny, které 

začleňují nácvik interkulturní kompetence, a pro další jazyky, pro které takovéto učebnice 

ještě neexistují, zpracovat alespoň nejdůležitější témata interkulturní komunikace a začlenit 

je do výuky. 

2. Propojení studia jazyka s nácvikem praktických dovedností 

2.1 Modernizace výuky jazyků na Masarykově univerzitě 

Dalším novým trendem ve výuce cizích jazyků je propojení studia jazyka s nácvikem 

praktických dovedností a s přípravou na jeho používání v praxi. S tímto trendem souvisí 

14

mimo jiné modernizace výuky jazyků na Masarykově univerzitě v Brně, kterou Centrum 

jazykového vzdělávání MU prezentovalo na konferenci věnované projektu COMPACT – 

kompetence v jazykovém vzdělávání, která proběhla v lednu 2011. Hlavním posláním tohoto 

projektu je modernizovat a zároveň standardizovat jazykovou přípravu studentů na 

jednotlivých fakultách a více propojit vysokoškolskou jazykovou přípravu s praxí, a tak zlepšit 

připravenost studentů na budoucí povolání. Projekt COMPACT je velmi zajímavý a přínosný 

pro zvýšení úrovně jazykové přípravy a měl by se stát inspirací pro všechna jazyková 

pracoviště na nelingvisticky zaměřených vysokých školách. 

Učitelé CJV MU na této konferenci prezentovali zavedení elektronického vstupního i 

výstupního testování, vytvoření virtuální jazykové studovny, vytvoření, pilotování a realizaci 

72 nových a inovovaných kurzů odborného jazyka a vytvoření, pilotování a realizaci 26 

nových kurzů zaměřených na tzv. soft skills v cizích jazycích i další oblasti, jako je 

specifičnost studia cizích jazyků zrakově a sluchově handicapovaných studentů. 

Vstupní testování umožní před zahájením výuky rozřadit studenty do výuky podle jejich 

úrovně v souladu s požadavky Společného evropského referenčního rámce pro jazyky; 

výstupní testování na závěr studia vyhodnotí dosažené znalosti studentů (na naší škole 

existovalo elektronické vstupní testování za účelem rozřazení studentů do výuky podle jejich 

úrovní před zahájením výuky do roku 2008 rovněž, avšak v současné době se nepoužívá; 

toto testování umožňovalo rozřadit studenty do úrovně začátečník, středně pokročilý a 

pokročilý, takže skupiny byly homogenní, což mělo pozitivní dopad na výuku). 

Vytvoření virtuální jazykové studovny má za cíl nabídnout studentům i zaměstnancům 

Masarykovy univerzity komplexní soubor aktuálních utříděných a ověřených materiálů, 

odkazů a informací ke studiu a výuce cizích jazyků ve webovém prostředí; virtuální studovna 

má základní veřejnou část pro studenty a neveřejnou část, která slouží pedagogům. 

Nosnou částí projektu COMPACT jsou od jeho začátku kurzy tzv. soft skills (měkkých 

manažerských dovedností) v cizích jazycích – angličtině, francouzštině, němčině a 

španělštině, které vznikly na základě analýzy potřeb jak mezi studenty Masarykovy 

univerzity, tak mezi personalisty ve firmách, kteří přijímají absolventy. Masarykova univerzita 

je zřejmě první vysokou školou v České republice, která takovéto kurzy nabízí. Jedná se o 

kurzy Akademické psaní pro doktorandy se zaměřením na společenské a přírodní vědy 

v angličtině, Prezentační dovednosti v angličtině, němčině a španělštině, Videokonferenční 

dovednosti v angličtině, Emoční inteligence v angličtině, Interkulturní komunikace 

v angličtině, němčině, francouzštině a španělštině, Kreativita v angličtině, francouzštině a 

španělštině, Projektový management v angličtině a němčině, Time and stress management 

v angličtině, Řešení konfliktů v angličtině, Vyjednávání, argumentace a asertivita, 

Komunikační dovednosti pro oblast právní a EU v angličtině, Komunikační dovednosti se 

zaměřením na lidské zdroje v angličtině, Kritické a analytické myšlení a sebereflexe 

v angličtině, francouzštině a španělštině a Sebeprezentace a příprava na pracovní pohovor 

v angličtině. Na přípravě kurzů soft skills se aktivně podíleli i zahraniční lektoři, jejichž účast 

např. na přípravě kurzů interkulturní komunikace byla podle učitelů CJV MU velmi přínosná. 

Propojení kurzů měkkých manažerských dovedností s výukou jazyka je skutečnou 

novinkou, pokud se tyto dovednosti na našich či zahraničních školách učí, jsou nezávislé na 

výuce jazyků. O tyto kurzy je velký zájem jak z řad studentů, tak i z řad zaměstnanců 

univerzity. Účastníci těchto kurzů obdrží na závěr certifikát o absolvování kurzu. 

Partnerem projektu COMPACT je Česká společnost pro rozvoj lidských zdrojů, která 

řešitelům projektu poskytuje své bohaté zkušenosti z oblasti HR a umožňuje přenos 

informací z praxe do vysokoškolské jazykové přípravy. 

Projekt COMPACT je spolufinancován Evropským sociálním fondem EU a státním 

rozpočtem České republiky v rámci Operačního programu Vzdělávání pro 

konkurenceschopnost a podílí se na něm velký tým, zahrnující vyučující jazyků ze všech 8 

fakult MU a další externí odborníky (CJV MU má 93 stálých a 29 externích pracovníků). 

15

2.2 Hard skils a soft skills 

Z výše uvedených trendů aplikovaných na Masarykově univerzitě bychom se chtěly 

podrobněji věnovat měkkým manažerským dovednostem, tzv. „soft skills“, a to především 

proto, že v měnících se podmínkách dnešního světa se nedá předpokládat, že absolvent 

bude mít „práci na celý život“, ale spíše to, že osvojené vědomosti, znalosti a dovednosti 

musí umět úspěšně uplatnit ve své další praxi. Pro nováčky na trhu práce platí, že absolventi 

musí svoje odborné a akademické dovednosti doplnit o dovednosti, které jsou v zásadě 

odvozené od manažerských dovedností a kompetencí. 

K pojmu soft skills a jeho protikladu hard skills můžeme uvést následující. 

Tzv. „hard skills“ jsou popisovány spíše jako čistě odborné znalosti a dovednosti, které 

se dají naučit studiem ve škole a mohou být dovedeny k perfektnosti v průběhu vykonávání 

praxe v jisté profesi. Učíme se jim ve školách. 

Anglosaští autoři je charakterizují např. takto: Hard skills are tangible, measurable, 

analytical and these are considered the backbone of success. Hard skills can be taught quite 

easily. They represent the minimum skills necessary to do a job and are first screen 

employers use to weed out applicants who are not qualified for the position at hand. 

Tzv. „soft skills“ jako sociologický pojem se spíše týkají osobnostních rysů člověka, které 

se projevují při výkonu povolání a jsou obtížnější na naučení a nedají se snadno změnit. 

„Soft skills“ lze tedy charakterizovat jako kvality, charakterové rysy a sociální dovednosti, 

které každý z nás má, a jež si během času vypěstoval či může vypěstovat. Jsou to např. 

komunikativnost, empatie, asertivita, dovednost vyjednávat, dovednost řešit konflikt, znalost 

interkulturních odlišností apod. 

Anglosaští autoři je charakterizují např. takto: Soft skills are behavioral competences 

also known as interpersonal skills, or people skills. They include proficiencies such as 

communication skills, language, conflict resolution and negotiation, creative problem solving. 

Z okruhů soft skills bychom se chtěly podrobněji zmínit o komunikaci a jazyku jako dvou 

oblastech, kde můžeme s našimi studenty aktivně pracovat. To, že je zvládnutí cizího jazyka 

potřebné jak v oblasti obecného, tak i odborného jazyka, je do značné míry důsledek 

globalizace a pracovní mobility v rámci integrované Evropy a volného pohybu pracovní síly 

po otevření pracovního trhu v okolních zemích. Podle pracovních agentur evropských zemí 

jsou volná místa zvláště v technických oborech jako matematika, IT, přírodní vědy a obecně 

technika. Problematika komunikace se tedy stala a jistě stane zůstane aktuálním tématem 

didaktiky cizích jazyků. Půjde tedy nejen o zajištění dostatečné kvalifikace ale i o zjištění, 

které z těchto „soft skills“ jsou v dané profesi důležité. Cituji jednoho ze zaměstnanců, který 

se podělil o svoje zkušenosti a poskytl rozhovor deníku Dnes: „Dobrá znalost jazyka je při 

práci v cizině na prvním místě. Dále musíte prokázat, že ovládáte svůj obor, protože o 

nekvalifikované lidi není zájem. A člověk musí být také týmový hráč.“ Celostátní deník Dnes, 

14. dubna 2011. 

A na druhé straně citát z diskuse na téma Which skills are more important, hard or soft? 

(Které dovednosti jsou důležitější, měkké nebo tvrdé?) 

Nejvýstižnější odpověď zněla: „Hard skills get you the job and soft skills allow you to 

keep it.“ (“Hard skills” vám umožní získat zaměstnání a “soft skills” vám umožní si ho 

udržet”). 

Toto je možná jeden z důvodů, proč se zájem sociologů i lingvistů přesunuje k „soft 

skills“, které zahrnují komunikaci a zvláště funkční oblasti jako prezentace a sebeprezentace, 

vedení interview, diskuse, vyjednávání, zvládnutí konfliktních situací, týmová komunikace, 

navázání pracovních a společenských kontaktů, prezentace výsledků práce, společenská 

konverzaci a podobně. Tyto dovednosti se dají dál specifikovat a rozdrobit do relevantních 

lingvistických funkcí jako např. popis faktů, srovnání, kontrast, vyjádření souhlasu a 

nesouhlasu, znalost reálií jiných zemí, povědomí o citlivých oblastech komunikace, verbální 

formulace i neverbální vyjadřovací prostředky a jiné. 

16

2.3 Soft skills ve výuce jazyků na Mendelově univerzitě 

V našich podmínkách jsme se soustředili na několik praktických úkolů, které jsme 

začlenili do sylabu výuky jazyka, které se týkají oblasti profesionální prezentace sebe sama a 

jsou z velké většiny právě záležitostí využití „soft skills“ v praxi: 

1. vypracování profesního životopisu (je součástí tzv. Evropského jazykového 

portfolia, které by měl zvládnout každý absolvent univerzity), 

2. sepsání motivačního dopisu k žádosti o zaměstnání nebo přihlášce ke studiu 

v zahraničí (praktický úkol v dovednosti písemného projevu), 

3. příprava na přijímací pohovor v cizím jazyce. 

Ve všech těchto úkolech se projeví tyto tzv. „soft skills“ buď v dovednosti mluvení nebo 

psaní. Je však třeba dodat, že tyto měkké dovednosti musí nutně být podloženy solidním 

zvládnutím jazyka po stránce lexika, gramatiky a základních komunikačních funkcí. Bez nich 

není v jazyce možné navázat výukou měkkých dovedností a naprostou nezbytností jsou 

odborné znalosti získané studiem specializace a v oblasti jazyka široký rozsah slovní zásoby 

a kvalitní jazykové struktury. 

Závěr 

Uvědomujeme si, že pokud má fakulta studenty dobře připravit pro jejich budoucí 

uplatnění v mezinárodním prostředí (spolupráce se zahraničními partnery, práce 

v mezinárodních a nadnárodních firmách), je nutné, aby studentům byla poskytována výuka 

jazyků přizpůsobená novým trendům, o kterých jsme hovořili výše a které se na řadě škol již 

začínají uplatňovat. 

Předměty Interkulturní psychologie a Interkulturní komunikace se na FRRMS již vyučují 

jako samostatné předměty, které nejsou propojeny s výukou jazyků, avšak je třeba, aby 

výuka jazyků, má-li studenty dobře připravit pro jejich budoucí kariéru, prošla změnami a aby 

do ní byla interkulturní komunikace alespoň v míře odpovídající rozsahu výuky jazyka 

zařazena. 

Rovněž výuka výše uvedených „soft skills“, zvláště pokud je realizována v cizích 

jazycích, se jeví jako velmi přínosná. Proto jsme toho názoru, že by bylo vhodné 

v budoucnosti zvážit jejich začlenění do studijních plánů ve větším rozsahu než je tomu 

dosud a tím zvýšit konkurenceschopnost absolventů FRRMS MENDELU na trhu práce. 

Literatura: 

DeVoss, D., Jaskin, J., Hayden, D. (2002). Teaching Intracultural and Intercultural 

Communication: A Critique and Suggested Method. Journal of Business and Technical 

Communication, Vol. 16, s.69-94. 

Mackiewicz, Dydaktyka jezyków obcych i kompetencja kulturowa i komunikacja 

interkulturowa, Wydawnictwo Wyższej szkoły Bankowej, Poznań s. 15-27 

Rapacka S. (2009). Kształcenie kompetencji interkulturowych uczęstników procesu 

dydaktycznego poprzez rozwój komunikacji językowej. V Międzynarodowa konferencja 

edukacyjna: Języky obce w kontekście współczesnych wyzwań i perspektyw, Łódź s.163- 

169 

Schofield, J., Frendo, E. (2006). Double Dealing, Business English Course. Oxford: 

Summertown Publishing. 

Tilbury, A., Clementson, T. (2010). English Unlimited. Cambridge University Press 

17

Wilczyńska W. (2005) Czego potrzeba do udanej komunikacji interkulturowej. W: M. 

Mackiewicz, Dydaktyka jezyków obcych i kompetencja kulturowa i komunikacja 

interkulturowa, Wydawnictwo Wyższej szkoły Bankowej, Poznań s. 15-27 

Kontaktní adresa autorů: 

PhDr. Jitka Brešová, CSc., Ústav jazykových a kulturních studií, Fakulta regionálního rozvoje 

a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno. 

jitka.bresova@mendelu.cz 

PhDr. Vlasta Nepivodová, Ústav jazykových a kulturních studií, Fakulta regionálního rozvoje 

a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno. 

vlasta.nepivodova@mendelu.cz 

18

Vzdelanie ako efektívny nástroj znižovania 

nezamestnanosti v periférnych regiónoch Slovinska 

Education as an effective tool to reduce unemployment in 

peripheral regions of Slovenia 

Slavomír Bucher, René Matlovič 

Abstrakt: 

Cieľom článku je analyzovať štruktúru uchádzačov o zamestnanie podľa dosiahnutého 

vzdelania v jednotlivých regiónoch NUTS 3 Slovinska na úrovní obcí. Vzájomná korelácia 

medzi nezamestnanosťou a vzdelanostnou štruktúrou obyvateľstva napomôže definovať 

zaostávajúce regióny v Slovinsku. Hospodársky rast v 21. storočí sa nezaobíde bez investícií 

do ľudského kapitálu, ktorý tvorí základ znalostnej ekonomiky štátu a predstavuje akcelerátor 

trvalo udržateľného rozvoja regiónu. 

Kľúčové slová: 

Slovinsko, vzdelanostná štruktúra, miera nezamestnanosti podľa dosiahnutého stupňa 

vzdelania, vývoj nezamestnanosti 

Abstract: 

The paper begins with an overview of the unemployment rate in Slovenia and focused on 

education status of unemployment and regional characteristics of the unemployment rates. 

The analysis of the education status of unemployment spells is based on the data obtained 

from the Employment Office of the Republic of Slovenia. Our attention will be focused to 

trends of unemployment and classification of the municipalities in Slovenia by the education 

status of unemployment. 

Key words: 

structure of unemployment, Slovenia, education status of unemployment, scholarship level 

Úvod 

Nezamestnanosť patrí medzi významné indikátory kvality života regiónu. Sledovanie 

závislosti medzi nezamestnanosťou a dosiahnutým vzdelaním nám napomôže identifikovať 

regióny, ktoré vďaka kvalitnej a vzdelanej pracovnej sile majú nízku úroveň miery 

nezamestnanosti, na druhej strane však poukáže na regióny, ktoré zápasia s vysokou 

nezamestnanosťou vďaka nízkemu podielu vysokoškolsky a stredoškolsky vzdelaných 

obyvateľov. Samozrejme, nie je pravidlom, že vyššie vzdelania zabezpečí obyvateľom 

kvalitnú prácu a nadpriemernú mzdu, avšak samotné vzdelanie predstavuje dôležitú 

komparatívnu výhodu na trhu práce. 

19

Teoreticko-metodologické východiská 

Je veľmi ťažké koncepčne alebo teoreticky definovať pojem rozvoj, resp. trvalý rozvoj. 

Trvalý rozvoj môžeme vo všeobecnosti chápať ako paralelu medzi okolím, spoločnosťou 

a hospodárstvom. Ak chceme, aby sa kvalita života našej spoločnosti, ako aj jednotlivca 

zvyšovala musíme tieto tri parametre rozvoja navzájom harmonizovať. Definíciou trvalého 

rozvoja sa na medzinárodnej úrovni prvý krát zaoberalo valné zhromaždenie OSN v roku 

1987. V roku 1992 OSN predstavilo dokument známy ako Agenda 21, ktorý poskytol ucelený 

prehľad ďalšej perspektívy existencie ľudstva a všetkých živých organizmov na Zemi 

v harmonickej rovnováhe. Lisabonská stratégia, ako aj mnohé európske koncepcie 

a dokumenty nadväzujúce na Agendu 21 spájajú trvalý rozvoj a rast kvality života 

v spoločnosti so znalostnou ekonomikou založenou na flexibilnej a vzdelanej pracovnej sile. 

Konferencia OSN o životnom prostredí a rozvoji (UNCED) konaná 3. až 14. júna 1992 v Rio 

de Janeiro načrtla všestranné otázky týkajúce sa sociálneho rozvoja a znalostnej ekonomiky, 

prostredníctvom ktorej je možné zabezpečiť trvalo udržateľný rozvoj spoločnosti. 

História je toho príkladom, že kvalitne nastavený vzdelávací proces od predškolského 

veku až po univerzitné vzdelávanie zabezpečí rast hospodárstva, čo má za následok pokles 

ekonomickej a sociálnej polarizácie v spoločnosti. 

Prípadové štúdie verifikovali, že s kvalitou vzdelávacieho procesu sa zlepšuje 

postavenie a úloha žien v postindustriálnej spoločnosti. Taktiež dochádza k stagnácii 

obyvateľstva, zvyšuje sa starostlivosť o životné prostredie a v neposlednom rade narastá 

hmotný blahobyt jednotlivca, ako aj spoločnosti (BORNEKAR, 2011). 

V našom príspevku sme sa venovali závislosti medzi nezamestnanosťou a dosiahnutým 

vzdelaním uchádzačov o zamestnanie. 

Nezamestnanosť sa spája so sociálnou a ekonomickou degradáciou obyvateľstva, 

v spoločnosti je chápaná ako negatívny, často patologický jav. Nárast nezamestnanosti 

predstavuje pokles hospodárskej produkcie tovarov a služieb, ktoré by v opačnom prípade 

vyprodukovali uchádzači o zamestnanie. Nezamestnanosť taktiež vyvoláva sociálne 

problémy, ktorých výsledkom je sociálna exklúzia jednotlivcov, ako aj ohrozených skupín 

v spoločnosti (SAMUELSON, ANTHONY, 2000). 

Problém nezamestnanosti, vzdelanostnej štruktúry a regionálneho rozvoja okresov 

Slovenska rozpracovala vo svojich štúdiách Rajčáková, Švecová (2009, 2010). Autorky 

definovali na základe dosiahnutého vzdelania a nezamestnanosti problémové regióny na 

území Slovenska. Vzťah chudoby a nezamestnanosti analyzovali vo svojich prácach Ira, 

Michálek a Podolák (2005). Lokálne špecifiká a typizáciu nezamestnanosti podľa dĺžky jej 

trvania aplikoval na obvode Štúrovo Bascó a Dubcová (2009). 

Socioekonomické indikátory kvality života spracoval na modelovom území prihraničných 

regiónov Slovinska Kušar a Černej (2006). Spomenutí autori sa venovali nezamestnanosti 

mladých, ako aj typizácii miery nezamestnanosti podľa dosiahnutého vzdelania uchádzačov 

o zamestnanie. Na Slovensku sa regionálnym disparitám venoval Matlovič, Klamár, 

Matlovičová (2008). 

Slovinsko, podobne ako ostatné krajiny strednej a juhovýchodnej Európy bolo koncom 

80. rokov na pokraji ekonomického kolapsu. Bývalá SFR Juhoslávia zápasila s vysokou 

hyperinfláciou, poddimenzovaným sektorom služieb a útlmom priemyselnej výroby. 

Ekonomický kolaps vyústil do občianskej vojny v bývalej Juhoslávii, ktorá mala pre slovinské 

hospodárstvo katastrofálne následky. Slovinsko patrilo medzi najrozvinutejšie hospodárstvo 

v bývalej Juhoslávii, avšak po jej rozpade stratilo trhy pre svoje výrobky a orientácia na 

západnú Európu nebola možná, keďže slovinská priemyselná produkcia zaostávala nielen 

kvalitou, ale aj cenou v porovnaní s konkurenciou. Charakteristickou črtou slovinského 

priemyslu začiatkom 90. rokov bola prezamestnanosť, nízka produktivita práce, ako aj 

nedostatočná kvalifikácia zamestnancov v jednotlivých odvetviach priemyselnej výroby. Tieto 

faktory výrazne vplývali na rast nezamestnanosti a potrebu reštrukturalizácie hospodárstva. 

20

Následná sociálna a ekonomická transformácia hospodárstva ukázala, že hospodársky 

rast štátu musí sledovať najnovšie trendy a výzvy znalostnej ekonomiky, ktorá zabezpečí 

trvalo udržateľný rozvoj spoločnosti. 

Výsledky 

Nezamestnanosť v štatistických regiónoch Slovinska 

V máji 2011 sa miera nezamestnanosti v regiónoch NUTS 3 – Slovinska pohybovala od 

8,6 % (v prípade Gorenska) po 17,6 % (Pomurský región) (Graf 1). Najvyššie hodnoty miery 

nezamestnanosti vykazujú okrem Pomurského regiónu aj Podravsko (14,4 %), Korošsko 

a Dolnoposávsko (zhodne po 13,1 %). Pod 10 % hranicou miery nezamestnanosti sa 

nachádzajú regióny lokalizované v juhozápadnej časti Slovinska – Gorensko, Prímorskokrašský 

región, Vnútorno-krašský r., Stredné Slovinsko a Gorišsko. Miera nezamestnanosti 

Slovinska dosahovala hodnotu 11,6 % (máj 2011). 

Tab. 1: Miera nezamestnanosti v regiónoch NUTS 3 – Slovinsko (v %) 

Štatistický región 07/2008 05/2011 

nárast (%) 

2011 - 2008 

Priemerná mzda, 

2008 (EUR) 

Pomursko 11,7 17,6 49,8 1238 

Podravsko 9,0 14,4 60,9 1329 

Korošsko 7,2 13,1 83,0 1262 

Savinjsko 7,8 12,3 57,7 1282 

Zásavsko 8,3 12,8 54,5 1357 

Dolnoposavsko 7,3 13,1 79,0 1326 

Juhovýchodné Slovinsko 6,2 11,0 77,2 1370 

Stredné Slovinsko 4,9 9,7 98,0 1635 

Gorensko 4,2 8,6 106,2 1378 

Vnútorno-krašský r. 4,8 9,5 96,7 1233 

Gorišsko 4,1 9,7 135,5 1387 

Prímorsko-krašský r. 4,8 9,3 94,0 1447 

Slovinsko 6,5 11,6 78,5 1439 

Zdroj: STATISTICAL OFFICE OF THE REPUBLIC OF SLOVENIA. Slovene regions in figures. 2011, p. 73., 

vlastné prepočty 

21

Mapa 1: Typológia obcí na základe dosiahnutého vzdelania uchádzačov 

o zamestnanie, Slovinsko 



Podpriemerné hodnoty miery nezamestnanosti nadobúdali regióny v juhozápadnej časti 

Slovinska, ktoré spolu tvoria kohézny región NUTS 2 – Juhozápadné Slovinsko. Naproti 

tomu územia patriace do kohézneho regiónu NUTS 2 – Severovýchodné Slovinsko sú 

ekonomicky a sociálne poddimenzované. 

Regióny nachádzajúce sa v JZ časti Slovinska disponovali komparatívnymi výhodami – 

vzdelanou pracovnou silou, kvalitnou infraštruktúrou spájajúcou bohaté regióny severného 

Talianska a južného Rakúska so Slovinskom a Chorvátskom, vysoký stupeň urbanizácie 

územia s priemyselnou výrobou, ktorá v 90. rokov bola úspešne transformovaná s pomocou 

zahraničného kapitálu. Nemožno nespomenúť, že v tomto regióne sa nachádza takmer 70 % 

výskumných a vysokoškolských kapacít (Ľubľana, Koper, Nova Gorica). 

Ak by sme porovnali hodnoty nezamestnanosti v predkrízovom období (júl 2008) 

s poslednými získanými údajmi (máj 2011), jednoznačne môžeme konštatovať, že krízou boli 

najviac postihnuté bohaté regióny JZ Slovinska s prevažne zahraničným kapitálom 

investovaným najmä v sekundárnom a terciérnom sektore. Najvyšší nárast zaznamenali 

regióny (tab. 1) – Gorišsko (135 % nárast nezamestnanosti, resp. z 4,1 % v júli 2008 na 9,7 

% v máji 2011) a Gorensko (106,2 %, resp. nárast z 4,2 % na 8,6 %). Najnižší nárast miery 

nezamestnanosti dosiahol periférny región – Pomursko (49,8 %, resp. nárast z 11,7 % na 

17,6 %). 

22

22 

20 

18 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

Pomursko 

Gorensko 

Slovenia 

Graf č. 1: Vývoj miery nezamestnanosti v regióne s najvyššou a najnižšou mierou 

nezamestnanosti v sledovanom období 01/2005 – 05/2011 (%) 



Vzdelanostná úroveň obyvateľstva Slovinska 

Podľa sčítania obyvateľov domov a bytov z roku 2002 bolo v Slovinsku 7,9 % obyvateľov 

nad 16 rokov s vysokoškolským vzdelaním, 5,1 % s vyšším odborným (nadstavbovým), 26,9 

% so stredným s maturitou, 27,2 % so stredoškolským bez maturity. Základné vzdelanie 

malo 26,1 % obyvateľov a bez vzdelania bolo 6,9 % obyvateľov Slovinska nad 16 rokov. 

Index vzdelanostnej úrovne obyvateľstva na úrovní obcí bol vypočítaný ako suma 

koeficientov stanovených pre jednotlivé stupne vzdelania a podielu obyvateľov dosiahnutého 

stupňa vzdelania. Použili sme nasledovné koeficienty – pre obyvateľov bez vzdelania a so 

základným vzdelaním – koeficient (0), pre obyvateľov so stredoškolským vzdelaním bez 

maturity – koeficient (1), pre obyvateľov so stredoškolským vzdelaním s maturitou – 

koeficient (1,5), pre obyvateľov s vyšším odborným vzdelaním nadstavbovým – koeficient 

(2,0) a pre vysokoškolsky vzdelaných obyvateľov – koeficient (2,5). Nasledovný vzťah 

môžeme znázorniť aj matematickým vyjadrením, ktoré vo svojej práci použila Švecová, 

Rajčáková (2010): 

kde: W je index vzdelanostnej úrovne obyvateľstva, ki koeficient násobku pre každú 

vzdelanostnú úroveň i, Ui percento obyvateľstva staršieho ako 16 rokov podľa stupňa 

dosiahnutého vzdelania a n počet vzdelanostných úrovní. 

Mapa 2 znázorňuje výrazne nadpriemerné hodnoty indexu vzdelania, ktoré dosahujú 

obce, resp. mestá s lokalizáciou vysokoškolských inštitúcií ako napr. Koper, Nova Gorica, 

Ľubľana a Maribor. Vďaka dochádzkovej vzdialenosti a gravitácii majú vysoké hodnoty 

indexu vzdelania aj obce ležiace v blízkosti týchto univerzitných centier. 

23

Mapa 2: Index vzdelania v regiónoch NUTS 5 – Slovinsko, 2002 



Typológia obcí Slovinska podľa miery nezamestnanosti a indexu vzdelania obyvateľov 

Významným hľadiskom, ktoré vplýva na mieru nezamestnanosti je štruktúra uchádzačov 

o zamestnanie podľa dosiahnutého vzdelania. Relatívne najpočetnejšou skupinou 

nezamestnaných podľa dosiahnutého vzdelania sú uchádzači so stredoškolským vzdelaním, 

ktorí v júli 2011 tvorili v Slovinsku 51,4 % z celkového podielu uchádzačov o zamestnanie. 

Marginálnu skupinu, bez možnosti uplatnenia sa na trhu práce predstavujú uchádzači bez 

vzdelania, resp. iba so základným vzdelaním, ktorí tvoria v Slovinsku 35,4 % podiel 

nezamestnaných osôb. Táto skupina sa najvyššou mierou podieľa na dlhodobej 

nezamestnanosti. Najnižší podiel uchádzačov o zamestnanie tvoria vysokoškolsky vzdelaný 

obyvatelia (13,2 %). 

Na úrovni štatistických regiónov Slovinska fixujeme významné rozdiely v podiele 

uchádzačov o zamestnanie bez vzdelania, prípadne so základným vzdelaním. Najvyšší 

podiel nezamestnaných so základným vzdelaním je v regiónoch Pomursko, Juhovýchodné 

Slovinsko a Dolnoposávsko. Naopak najvyšší podiel uchádzačov o zamestnanie 

s vysokoškolským vzdelaním dosahujú regióny – Gorišsko, Stredné Slovinsko, Gorensko 

a Prímorsko-krašský región. V menovaných štatistických regiónoch sú lokalizované 

univerzitné centrá (Ľubľana, Nova Gorica, Koper), ktoré prispievajú k zvyšovaniu 

vzdelanostnej úrovne ich obyvateľov. 

Komparáciou indexu vzdelania a miery nezamestnanosti sme získali 4 základné typy 

obcí (mapa 3): 

Typ A – obce s nadpriemernou hodnotou indexu vzdelania a podpriemernou hodnotou 

miery nezamestnanosti. Obce patriace do tohto typu zaraďujeme k vyspelým, resp. vedúcim 

ekonomických regiónom v Slovinsku. Vďaka lokalizácii sieti stredných a vysokých škôl majú 

relatívne vysoký podiel terciérne vzdelaného obyvateľstva (v porovnaní s priemerom 

24

Slovinska) a nízku mieru nezamestnanosti, vďaka kvalitnej infraštruktúre a priamym 

zahraničným investíciám. Celkovo sa na území Slovinska nachádza 29 (100 %) takýchto 

obcí, pričom v Strednom Slovinsku spĺňa tieto kritériá 12 obcí (41,4 %), v Gorenskom 

regióne 8 obcí (27,6 %), v Prímorsko-krašskom regióne 4 obce (13,8 %), v Gorenskom 3 

obce (10,2 %) a Vnútorno-krašský región spolu s Juhovýchodným Slovinskom má po 1 obci 

(3,5 %) v tomto type. V Savinjskom, Zásavskom, Dolnoposávskom, Podravskom, Korošskom 

a Pomurskom regióne absentujú obce tohto typu. 

Typ B – kombinuje obce s nadpriemernými hodnotami indexu vzdelania 

a nadpriemernými hodnotami miery nezamestnanosti (spolu 7 obcí). 

Typ C – v tomto type sa nachádzajú obce s podpriemernými hodnotami indexu 

vzdelania a podpriemernými hodnotami miery nezamestnanosti (spolu 79 obcí). 

Týmto dvom typom sa nebudeme podrobnejšie venovať nakoľko jeden zo skúmaných 

javov má pozitívne, resp. negatívne hodnoty buď miera nezamestnanosti, resp. index 

vzdelania. Tieto obce môžeme označiť ako stabilizované, s perspektívou stať sa vedúcimi 

regiónmi z hľadiska vzdelanosti a miery nezamestnanosti, avšak vďaka stále trvajúcej kríze 

môžu prepadnúť do štvrtej kategórie – tzv. upadajúcich obcí. 

Mapa 3: Typológia obcí na základe indexu vzdelania a miery nezamestnanosti, obce 

Slovinska 



Typ D – obce s podpriemernou hodnotou indexu vzdelania a nadpriemernou hodnotou 

miery nezamestnanosti. 

Tieto obce môžeme označiť ako tzv. upadajúce, s nízkym podielom vysokoškolsky 

vzdelaných obyvateľov a vysokou mierou nezamestnanosti (nad úrovňou celoštátneho 

priemeru). Príčiny lokalizácie obcí tohto typu do prevažne severovýchodnej časti Slovinska 

musíme hľadať v 80. – 90. rokoch minulého storočia. Kohézny región NUTS 2 – SV 

Slovinsko je prevažne agrárnou krajinou, s dominanciou textilného (odevné závody Mura – 

25

Murska Sobota), potravinárskeho, pivovarníckeho priemyslu (závod na výrobu piva – Laško) 

a ľahkého strojárstva (v súčasnosti priemyselná zóna Tezno – Maribor), ktorý zasiahla kríza 

90. rokov, rozpad bývalej SFR Juhoslávie a následne strata trhov v JV Európe. 

Dominantným kultúrnym, ekonomickým a inovatívnym centrom regiónu je Maribor. V tomto 

type sa nachádza 77 obcí (100 %), pričom v Pomurskom regióne je lokalizovaných 25 obcí 

(32,5 %), Savinjskom 18 obcí (23,4 %), Podravskom 16 obcí (20,8 %), Korošskom 7 obcí 

(9,1 %), Juhovýchodné Slovensko 6 obcí (7,8 %), Dolnoposávskom 3 obce (3,9 %) 

a Zásavskom 2 obce (2,6 %). 

Záver 

Trend globalizácie a nástup informačnej spoločnosti v 90. rokoch minulého storočia 

jednoznačne potvrdil konkurenčné výhody spoločnosti, ktorá je založená na znalostnej 

ekonomike a ľudskom potenciály jednotlivca. Súčasná svetová kríza preukázala, že 

nezamestnanosť je priamo úmerná získanému stupňu vzdelania. Od vzdelania sa odvíja 

nielen to, či sme náchylný stať sa uchádzačom o zamestnanie, ale odvíja sa od neho aj 

príjmový dôchodok počas aktívneho života. 

Analýza vzdelanostnej štruktúry a nezamestnanosti obyvateľov Slovinska na úrovní obcí 

poukázala na disparity medzi severovýchodným a juhozápadným kohéznym regiónom 

Slovinska. Ako sme už naznačili v úvode zlepšeniu pozície poddimenzovaného 

severovýchodného regiónu by prispeli priame zahraničné investície, cezhraničná spolupráca 

s Rakúskom a Maďarskom, dobudovanie nadregionálnej cestnej infraštruktúry 

a reštrukturalizácia priemyslu. Región má nevyužité kapacity v propagácii rurálneho 

cestovného ruchu a dobudovaní siete špecializovaných stredných škôl ako aj 

vysokoškolských kapacít. 

Príspevok vznikol s podporou projektu: VEGA č. 1/0611/09 - ,,Koncept miesta 

vregionálnogeografickej analýze a syntéze a teritoriálnom marketingu: teoretickometodologický 

rámec a aplikácia na vybrané modelové územia“ na Katedre geografie 

a regionálneho rozvoja Fakulty humanitných a prírodných vied Prešovskej univerzity. Vedúci 

projektu: Prof. RNDr. René Matlovič, PhD. 

Literatúra: 

BASCÓ, P., DUBCOVÁ, A. Vybrané špecifiká nezamestnanosti v obvode Štúrovo. In: 

Geografické aspekty středoevropského prostoru, 1. díl, Masarykova univerzita, 2009. 

ISBN 978-80-210-4947-5. 

BORNEKAR, S. Revitalizacija starih industrijskih območij, Cona Tezno. 1. vyd. Maribor: 

Filosofska fakulteta, 2011. 68 s. ISBN 978-961-6656-67-2. 

IRA, V., MICHÁLEK, A., PODOLÁK, P. Kvalita života a jej regionálna diferenciácia 

v Slovenskej republike. In: Životné prostredie, roč. 39, 2005, č. 6, s. 290-294. ISSN 0044- 

4863. 

KUŠAR, S., ČERNE, A. Regional spatial and environmental indicators for an assessment of 

regional development, structure and potentials. Oddelek za geografijo Filozofske fakultete 

Univerze v Ljubljani, Delo 26, 2006. s. 27-41. 

MATLOVIČ R., KLAMÁR R., MATLOVIČOVÁ K. Development of regional disparities in 

Slovakia at the beginning of 21st. century based on the selected indicators. Regionální 

studia / Czech Regional Studies, 02/2008, p. 2-12. ISSN 1803-1471. 

RAJČÁKOVÁ, E., ŠVECOVÁ, A. Regionálne disparity na Slovensku. In: Geographia 

Cassoviensis, roč. 3, č. 2 : UPJŠ, 2009. s. 142-147. ISSN 1337-6748. 

26

SAMUELSON, P. A., NORDHAUS, W. D. Ekonómia. Vydavateľstvo: Elita, 2000. 844 s. ISBN 

808044059X. 

STATISTICAL OFFICE OF THE REPUBLIC OF SLOVENIA. Slovene regions in figures. 

2011, p. 73. ISSN 1854-3527. 

ŠVECOVÁ, A., RAJČÁKOVÁ, E. Nezamestnanosť a vzdelanostná úroveň obyvateľstva na 

Slovensku. In: 50 let geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého 

v Olomouci (CD-ROM): Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2010. s. 

601-610. ISBN 978-80-244-2493-4. 

Kontaktná adresa: 

RNDr. Slavomír Bucher, Katedra geografie a regionálneho rozvoja, Fakulta humanitných 

a prírodných vied, Prešovská univerzita, ul. 17. novembra 1, 081 16, Prešov, e-mail: 

slavobucher@yahoo.com. 

Prof. RNDr. René Matlovič, PhD., Katedra geografie a regionálneho rozvoja, Fakulta 

humanitných a prírodných vied, Prešovská univerzita, ul. 17. novembra 1, 081 16, Prešov, 

e-mail: matlren@unipo.sk. 

27

Komoditní burzovnictví ve středoevropském regionu: 

příklad České republiky a Spolkové republiky Německo 

Commodity exchange in central Europe: the example 

Czech republic and Federal Republic of Germany 

Barbora Dudová 

Abstrakt: 

Příspěvek se zabývá podobou komoditního burzovnictví ve středoevropském regionu, 

kde za tímto účelem charakterizuje komoditní burzovnictví v České Republice a Spolkové 

republiky Německo a provádí jejich komparaci. Mezi hlavní odlišnosti patří především způsob 

legislativního řešení komoditního burzovnictví jako takového. Pro obě země jsou typické 

burzy regionálního významu, obchodující parketovým systémem. Oproti České republice, 

v Německu převládá především obchod zemědělskými komoditami. 


Komoditní burza, obchodování, ČR, Německo. 

Abstract: 

The paper deals with the form of commodity stock exchange in Central Europe, which 

for this purpose characterized commodity stock exchange in the Czech Republic and Federal 

Republic of Germany and made their comparison. The main differences are primarily a way 

of a legislative solution to the commodity stock exchange itself. For both countries are 

characterized by exchanges of regional importance, parquet trading system. On other side 

the Czech Republic, Germany, mainly dominated by trade in agricultural commodities. 

Key words: 

Commodity exchange, trading, Czech republic, Germany. 

Úvod 

Funkční komoditní burzovnictví může patřit k jednomu ze základních pilířů tržní 

organizované ekonomiky. Je to především tím, že burzy obecně dokážou objektivně a 

transparentně vytvořit ceny obchodovaných statků. Proto jsou také ceny vytvořené na 

komoditních burzách považovány za pravý odraz střetu mezi nabídkou a poptávkou po 

konkrétních obchodovaných komoditách. 

Oproti zemím jako jsou například Spojené státy Americké, kde jsou komoditní burzovní 

trhy velice vyspělé, jsou tyto trhy v České republice nepříliš rozvinuté a možnosti obchodu na 

nich jsou omezené. 

28

Cíle a metodika příspěvku 

Cílem tohoto příspěvku je přispět k poznání podoby komoditního burzovnictví ve 

středoevropském regionu. Za tímto účelem bude charakterizováno komoditní burzovnictví 

v České Republice a Spolkové republiky Německo a provedena jejich komparace. 

Charakteristika komoditního burzovnictví a nástrojů burzovních obchodů 

Stejně jako burzy cenných papírů, tak i komoditní burzy 1 jsou jedním z důležitých 

funkčních prvků procesů směny a jsou typické pro tržní ekonomiky po celém světě. 

Jsou neodmyslitelnou součástí při zabezpečování trhu s komoditami a obchodů. Další a 

neméně důležitou funkcí komoditních trhů je monitorování nabídky a poptávky po 

konkrétních komoditách, na základě čehož se utváří odpovídající tržní cenové hladiny 

jednotlivých obchodovaných komodit na konkrétních burzách. 

V mimořádných případech může komoditní burza plnit i některé úkoly (pokud jsou na ni 

delegovány) státní správy. V tomto případě se většinou jedná o delegování zabezpečení 

obchodování se strategickými surovinami. To je i jeden z důvodů podpory těchto právních 

subjektů státem. 

Jedním z vlivů, který utvářel současné formy a podobu komoditních burz a systém jejich 

fungování, je jejich historický vývoj, role a význam v daném regionu. I dnes je stále znát vliv 

tradice. 

Dle Machkové a kol. (2007) jsou obecné znaky komoditní burzy následující: 

 

 

 

 

 

 

 

Obchodování se opakuje pravidelně na určitém místě. 

Podmínky obchodování jsou standardizovány. 

Předmět trhu je omezen na zboží o velkých objemech. 

Zboží je zastupitelné a schválené pro konkrétní trh. 

Obchodování se přímo účastní omezený a schválený počet oprávněných osob. 

Údaje o obchodování jsou veřejně dostupné. 

Existence těžko předvídatelných výkyvů v nabídce a poptávce a s tím související 

i výkyvy v cenách. 

Tvorba ceny na nich, jak již bylo řečeno výše, závisí na změnách v poptávce a nabídce 

po jednotlivých statcích. Další faktory, které souvisí s těmito změnami, definuje Rogers 

(2008): 

Celosvětová produkce komodity. 

Nové zdroje komodity. 

Využití komodity. 

Substituty ke komoditě. 

Nové technologické objevy. 

Burzovní obchody je možné vymezit podle několika kritérií. Mezi nejčastěji používaná 

kriteria patří doba plnění (také doba vypořádání obchodů). Podle tohoto kriteria lze burzovní 

obchody (jak s cennými papíry, tak s komoditami) rozdělit na dva typy. 

Promptní obchody – tento typ obchodů je vypořádán ihned nebo v blízké době po 

vyjednání obchodu. Zpravidla tyto obchody bývají vypořádány během několika 

následujících dní. 

1 Komoditní burzu lze charakterizovat jako právnickou osobu jenž je založena za účelem 

organizace komoditního burzovního trhu, který se řídí schválenou legislativou, ale také je 

pod dohledem státu, jak uvádí Machková a kol. (2007). 

29

Termínové obchody – termínové obchody lze dále členit na obchody typu futures, 

opce a forward. Tyto obchody mají společné to, že jejich vypořádání probíhá až 

po delším časovém úseku. Tedy zjednodušeně řečeno od uzavření obchodu do 

doby jeho plnění – vypořádání obchodu uplyne více času (delší časový úsek než 

u promptních obchodů např. 1 měsíc apod.). Kvůli tomu, že jejich vypořádání 

probíhá až za delší dobu, jsou tyto typy kontraktů samostatně obchodované na 

burze (futures a opce, forwardový typ zde není uvažován, jelikož tento kontrakt je 

sjednáván mimoburzovně). Dle Rejnuše (2008) jsou obchody typu futures tzv. 

pevnými termínovými kontrakty, které musí být v době splatnosti vypořádány, 

zatímco obchody opční jsou podmíněnými termínovými kontrakty, a ty mohou, 

ale nemusí být v době splatnosti vypořádány. U opčních obchodů závisí na 

rozhodnutí majitele kontraktu, zda uskuteční, resp. neuskuteční sjednaný 

obchod. 

Na tomto místě je nutné zmínit, že výše zmíněné futurové a opční kontrakty jsou 

obchodovány především na vyspělých trzích. 

Komoditní burzy fungují buď jako veřejnoprávní nebo soukromoprávní subjekty (Kavina, 

2006b). 

V současné době dochází k horizontálním koncentracím podniků všeobecně. Je nutné 

podotknout, že tento trend je typický i pro subjekty organizující burzovní trhy (kam jsou 

řazeny také burzy komoditní). V procesu horizontální koncentrace se jedná se o slučování 

právnických subjektů na stejné úrovni. Jak tvrdí Lacina (2007) taková horizontální 

koncentrace na burzovním sektoru proběhla v roce 2000 jak na amsterodamské, tak 

pařížské a bruselské burze a sloučením těchto tří burz vznikla nová burza Euronext. 

V následujících letech se Euronext rozšiřoval i o další evropské burzy a v roce 2006 byl 

samotný Euronex převzat New York Stock Exchange (NYSE). Vzniklý subjekt se tak stal 

burzou s největší kapitalizací na světě. Tyto trendy jsou typické pro současný vývoj a těmito 

typy spojení se vytvořilo několik málo významných center obchodu. 

Nutno podotknou, sjednocování komoditních burzovních trhů na evropské úrovni, 

prozatím nejsou nijak řešeny a neexistuje jejich úprava na nadnárodní úrovni (například na 

úrovni EU). Tyto kroky se ze strany EU ani v blízké budoucnosti neočekávají. Z toho vyplývá, 

že burzovní trhy s komoditami se nadále budou řídit především legislativou země, ve které je 

burza zaregistrována. 

Komoditní burzovnictví v České republice 

Komoditní burzy v České republice upravuje zákon 229/1992 Sb. O komoditních burzách 

ve znění novel z roku 1994, 1995 a 2000. Jedná se tak o soukromoprávní instituce s prvky 

veřejnoprávních institucí. 

Jak uvádí Kavina (2006a), současný zákon o komoditních burzách je nejednoznačný a 

činnosti komoditních burz příliš nejde vstříc. Nevyjasněná je zejména právní povaha 

komoditních burz a dochází tak k potížím ve vztahu komoditních burz a finančních institucí. 

Také je nedostatečně řešena problematika zakládání a rušení komoditních burz v ČR. 

Řešením těchto problémů by měla být tvorba nového zákona o komoditních burzách, kde by 

se nemělo jednat pouze o novelu stávajícího, ale o celý nový zákon. Ten by měl přiblížit 

fungování komoditních burz v ČR principům fungování světových burz. 

Přehled komoditních burz v ČR dle MPO (2011) 

Českomoravská komoditní burza Kladno. 

Power central exchange Europe a.s. 

Hraprako komoditní burza 

Komoditní burza Říčany. 

IPB Komoditní burza. 

30

Během roku 2010 došlo v České republice ke snížení počtu komoditních burz z 10 na 5 

subjektů. Zrušení těchto pěti vyšlo z doporučení Ministerstva průmyslu a obchodu (které 

reguluje komoditní burzovnictví v ČR), poněvadž nebyly funkční nebo svou činnost 

neprovozovaly. 

V roce 2011 byl nově zahájen zkušební provoz komoditní burzy obchodující 

s motorovými vozidly, plavidly a civilními letadly. 

Na zbylých funkčních burzách byly otevřeny nové provozy. Kupříkladu na komoditní 

burze Kladno byl spuštěn provoz, který umožňuje podnikatelským subjektům zbavit se 

nespotřebovaných chemických látek a zprostředkovává jejich likvidaci. 

Na pražské energetické burze byla nově zavedena spotová aukce s místem dodání 

v Maďarsku. Bylo zde i spuštěno obchodování s kontrakty typu futures (s finančním 

vypořádáním). Také byla zahájena spolupráce pražské energetické burzy a rakouské 

energetické burzy (ty v roce 2009 propojily své obchodní platformy a tedy pražská 

energetická burza je jedinou komoditní burzou v ČR, která má právní formu ne komoditní 

burza, ale akciové společnosti) na maďarském spotovém trhu. MPO (2011) 

Se zemědělskými komoditami, z výše uvedených komoditních burz, obchoduje pouze 

Českomoravská komoditní burza Kladno, která má povolení obchodovat nejen se všemi 

živočišnými a rostlinnými produkty, ale i s výrobky používanými v souvislosti s jejich výrobou. 

Další komoditní burzou, zabývající se zemědělskými plodinami je komoditní burza 

Hraprako, která obchoduje s rostlinnými oleji, obilovinami, olejninami, luštěninami, sýrem, 

cukrem a masem. 

V České republice se na komoditních burzách obchoduje převážně na základě 

parketového systému. 

Pro názornost, komoditní burza Hraprako obchoduje na základě parketového systému a 

její členové a obchodníci se setkávají první úterý v měsíci. Obchodování probíhá v době od 

11:00 do 14:00, kde se jednotliví členové dozvědí nabídky jednotlivých komodit, poptávky po 

komoditách a také cenu, za kterou jsou nabízející ochotni prodat resp. koupit konkrétní 

komodity. Dále se na této komoditní burze obchoduje promptním způsobem, termínové 

obchody jsou uzavírány výjimečně a po vzájemné dohodě smluvních stran. 

Elektronické obchodování není v ČR zvykem a tímto způsobem obchoduje pouze 

pražská energetická burza PXE. 

Komoditní burzovnictví ve Spolkové republice Německo 

Ve Spolkové republice Německo působí několik menších komoditních burz regionálního 

(zemského) měřítka. Donedávna zde působila i co objemu obchodů větší komoditní burza 

v Hannoveru. Ta se ale na začátku roku 2009 dostala do insolventního řízení a zastavila 

svoji činnost. 

V současnosti tedy v Německu existují pouze komoditní burzy regionálního typu, které 

především obchodují se zemědělskými plodinami, především parketovým systémem. 

Stejně jako v České republice, i německé komoditní burzy podléhají platné právní 

úpravě a musí dále dodržovat podmínky vycházející z požadavků státní správy a dohledu. 

Legislativa upravující burzovnictví v Německu obecně ukládá velmi striktní nařízení a 

burzy jsou průběžné kontrolovány státní správou. Komoditní burzy v Německu mají právní 

formu akciové společnosti. Kavina (2006a). 

Vybrané regionální burzy ve Spolkové republice Německo (Mpo, 2011) 

Mannheimer Produktenörse Südwestdeutche Warenbörse. 

Rheinische Warenbörse zu Köln und Krefeld. 

Bayerische Warenbörse. 

Bremer Getreide. 

31

Jako názorný příklad fungování jedné z řady regionálních burz v Německu byla vybrána 

komoditní burza v blízkosti hranic s Českou republikou, na které nabízejí své plodiny i 

zemědělci z ČR tak i třeba Polska. 

Tato burza se nazývá Mitteldeutche Produktenörse a obchoduje zemědělskými 

plodinami. Má více obchodních míst, kde mohou prvovýrobci a zajemci o jejich produkty 

nabízet, respektive nakupovat jednotlivé komodity. Místa obchodu se nachází v Berlíně, 

Drážďanech, Erfurtu a Halle. Na burze se obchoduje především s obilninami, olejninami, 

luštěninami a bramborami. 

Samotné obchodování probíhá následovně. Burza zveřejňuje týdenní tržní ceny, kde 

každý člen burzy přispívá k cenové transparentnosti. Tyto týdenní tržní ceny jsou i předávány 

do Federální agentury pro zemědělství a výživu (BLE), která s nimi dále pracuje. Na 

komoditní burze se její členové scházejí vždy v pravidelných, dostatečně dopředu 

avizovaných burzovních seancí. I zde je tedy využíván parketový systém obchodu a 

obchoduje se za tzv. zavřenými dveřmi, kdy se nesmí shromáždění zúčastnit osoba, která 

nemá povolení být přítomna (Mpb 2011). 

Shrnutí: 

V uvedeném příspěvku jsou stručně vymezeny obecné charakteristiky komoditního 

burzovnictví a jejich podstatné znaky. Je vysvětlena podstata tvorby cen, popsány nástroje a 

aspekty, které mohou cenu komodit ovlivňovat. Jsou uvedeny vývojové trendy soudobého 

komoditního burzovnictví. 

Co se týče charakteristiky komoditních burz v ČR, byly popsány jednotlivé aspekty jejich 

zakotvení v legislativě, uveden přehled současných funkčních subjektů, včetně přehledu 

změn jejich počtů v nedávném období. Podrobněji byl charakterizován průběh obchodování 

na komoditní burze Hraprako. 

Pro Českou republiku je typický stále probíhající vývoj počtů komoditních burz a jejich 

zaměření. Slabým místem rozvoje se její současná legislativa, konkrétně zákon o 

Komoditních burzách. Obchodována, převážně parketovým systémem, je široká škála 

komodit, např. nerostné suroviny, dřevo, zemědělské plodiny, nově i dopravní prostředky atd. 

Největší je pražská energetická burza PXE. 

Ve Spolkové republice Německo, po zastavení činnosti větší burzy v Hannoveru, jsou 

funkční již jen menší regionální burzy. Ty podléhají poměrně striktní právní úpravě a státní 

regulaci. Oproti českým burzám se jedná o akciové společnosti, které tím pádem mohou 

tvořit zisk. Stejně jako v České republice převažuje obchodování parketovým systémem, 

s převahou zemědělských komodit. 

Zajímavým je zjištění, že na komoditních burzách v Německu obchodují zemědělští 

výrobci z České republiky. To přináší náměty pro další výzkum, kde rozkrytí motivů a impulzů 

těchto výrobců pro využívání spíše zahraničních, než domácích komoditních burz. 

Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MSM 6215648904 Česká 


nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení TS 04 Vývojové 

tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a 

potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 

Literatura: 

KAVINA, P. Komoditní burzy v Evropě 2006, 

http://www.mpo.cz/dokument4631-strana1.html 

KAVINA, P. Komoditní burzy v ČR a návrh nového zákona o komoditních burzách 2006, 

http://www.mpo.cz/dokument4621.html 

LACINA, L a kol. Měnová integrace : náklady a přínosy členství v měnové unii. 

32

1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 538 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-80- 

7179-560-5. 

MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní a obchodní operac. 4. vyd. Praha: Grada 

Publishing, 2007. 244 s. ISBN 978-80-247-1590-2. 

Mitteldeutche Produktenörse, 2011 

http://www.mpb-online.com/ziele.html 

MPO, Informace o komoditním burzovním trhu v ČR 2011. 

http://www.mpo.cz/dokument89413.html 

REJNUŠ, O. Finanční trhy. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2008. 559 s. Ekonomie. ISBN 

978-80-87071-87-8. 

ROGERS, J. Žhavé komodity, 1. vyd. Grada 2008, 240s, 978-80-247-2342-6 

ZÁKON č. 229/1992 Sb., O KOMODITNÍCH BURZÁCH, ve znění pozdějších 

předpisů. 

Kontaktní adresa autora: 

Ing. Barbora Dudová, Ústav regionální a podnikové ekonomiky, FRRMS MENDELU v Brně, 

Třída Generála Píky 2005/7, 613 00, Brno – Černá Pole, email: 

barbora.dudova@mendelu.cz. 

33

Statistická analýza migrace v krajích České republiky 

Statistical analysis of migration in regions of the Czech 

Republic 

Jaroslav Dufek, Bohumil Minařík 

Abstrakt: 

Práce se zabývá statistickou analýzou migrace v krajích České republiky a vztahuje k roku 

2009. Pro celý soubor krajů kvantifikuje úroveň a variabilitu imigrujících a emigrujících. 

Z hlediska jednotlivých krajů vykazuje polovina krajů migrační přírůstek a polovina úbytek. 

Podle intenzity imigrace a emigrace jsou kraje rozděleny do čtyř skupin jako nadprůměrné a 

podprůměrné. Pro členění do homogennějších skupin byla využita shluková analýza. 

Analýza je završena výpočtem základních ukazatelů migrace, ukazatelů intenzity migrace a 

ukazatelů proporcionality migrace, z nichž je vyvozen index migračního zisku, resp. ztráty, 

z něhož lze usuzovat na efektivnost migrace a podle něhož je stanoveno pořadí krajů. 


kraje České republiky, migrační přírůstek, členění krajů, index migračního zisku (ztráty), 

pořadí krajů 

Abstract: 

The paper deals with the statistical analysis of migration in regions of the Czech Republic. It 

is related to 2009. For the whole set of regions it quantifies the level and variability of 

immigrating and emigrating persons. From the point of view of particular regions, the half of 

regions shows migration increment and half of regions migration decrease. According to the 

immigration and emigration intensity the regions are divided into four groups as aboveaverage 

and below-average ones. For classification into more homogenous groups cluster 

analysis was used. The analysis was completed by the calculation of basic indicators of 

migration, indicators of the migration intensity and indicators of the migration proportionality. 

From these, the index of migration gain or loss was derived which could be used to assess 

the effectiveness of migration and thus to determine the order of regions. 

Key words: 

Czech Republic regions, migration increment, classification of regions, index of migration 

gain (loss), order of regions 

Úvod 

Hodnocení demografického vývoje se může vztahovat jak k celému státu, tak i jeho 

regionů. Cílem předložené práce je statisticky vyhodnotit migrační pohyb v krajích České 

republiky. V zájmu porovnání s celostátními údaji a mezikrajového srovnání využívá přepočet 

na relativní ukazatele, obvykle na 1000 obyvatel středního stavu obyvatelstva. Data se 

vztahují k roku 2009. 

34

Metodika 

Výchozí číselný materiál byl získán z webových stránek Českého statistického úřadu. 

Kromě běžných statistických metod byla ke zpracování dat využita shluková analýza 

umožňující vytváření homogennějších skupin krajů z hlediska stanoveného třídícího kritéria. 

V práci jsou vypočteny rovněž analytické ukazatele migrace umožňující hodnocení intenzity 

stěhování a srovnání s ostatními kraji a s celou republikou. 

Přehled použitých ukazatelů migrace je uveden v následujícím textu, přičemž jsou 

uvedeny symboly: I t … přistěhovalí v čase t, E t … vystěhovalí v čase t, S 

t 

… střední stav na 

1000 obyvatel v čase t. 

Základní ukazatele migrace: 

objem migrace: 

MO 

t 

I 

t 

E 

t 

migrační saldo: 

MS 

index migračního salda: 

t 

I 

t 

E 

index imigrace (resp. emigrace): 

t 

MS 

E 

i t t 

MS 

 

t 

MOt 

I t 

I 

I 

E 

t 

iI 

t 

, (resp. 

Et 

t 

t 

E 

t 

iE 

t 

) 

I 

t 

Ukazatele charakterizující intenzitu migrace: 

hrubá míra migrace: 

mM 

t 

I 

 

t 

E 

hrubá míra imigrace (resp. emigrace): 

hrubá míra migračního salda: 

S 

t 

t 

t 

mI 

t 

, (resp. 

St 

I 

t 

Et 

mMS 

t 

 

St 

I 

E 

t 

mE 

t 

) 

St 

Ukazatele pro srovnání regionální migrace: 

index proporcionální imigrace i-tého regionu: 

index proporcionální emigrace i-tého regionu: 

index migračního zisku (ztráty) i-tého regionu: 

i 

( i) 

pIt 

i 

( i) 

pEt 

m 

 

m 

( i) 

It 

It 

m 

 

m 

( i) 

Et 

Et 

( i) 

( i) 

( i) 

MZ pI pE 

Text práce je doplněn tabulkami a grafy, které poskytují přehledy a názorné představy 

o dosažených výsledcích. Zpracování dat bylo provedeno elektronicky za použití software 

Microsoft Excel a Unistat 4.53. 

Výsledky 

Jak již bylo uvedeno, výchozí data byla získána ze statistické evidence a upravena pro potřeby 

předložené práce. Za základní data lze v případě hodnocení migrace v krajích České republiky 

pokládat počty přistěhovalých a vystěhovalých. 

Migrace v krajích České republiky v sobě zahrnuje kromě migrace přes hranice státu i 

migraci uvnitř státu mezi jednotlivými kraji. Součet imigrace i emigrace ze všech krajů je 

proto mnohem vyšší, než u vnější migrace republiky. Aby bylo možno srovnávat kraje 

i 

t 

i 

t 

i 

t 

35

navzájem, byly absolutní počty migrantů přepočteny na relativní ukazatele a vyjádřeny 

formou přírůstku stěhováním na 1000 obyvatel středního stavu. 

Tab. 1 : Přírůstky a migrace na 1000 obyvatel v krajích České republiky v roce 2009 

K r a j 

Stř. stav Přistěh. Vystěh. Přírůstek na 1000 obyv. 

obyvatel na 1000 obyvatel celk. přiroz. stěhov. 

1 Hl. m. Praha 1 242 956 30,6 19,6 12,7 1,7 11,0 

2 Středočeský 1 239 673 24,6 13,0 13,6 2,0 11,6 

3 Jihočeský 637 015 8,1 6,9 2,1 0,9 1,2 

4 Plzeňský 571 199 11,4 8,4 3,9 1,0 2,9 

5 Karlovarský 307 962 9,9 13,3 -2,5 0,9 -3,4 

6 Ústecký 836 128 9,5 10,0 0,4 0,9 -0,5 

7 Liberecký 438 238 11,6 9,7 3,9 2,0 1,8 

8 Královéhradecký 554 511 9,2 10,0 -0,2 0,6 -0,8 

9 Pardubický 515 868 9,2 8,2 2,2 1,2 1,0 

10 Vysočina 515 329 6,8 8,3 -0,8 0,7 -1,5 

11 Jihomoravský 1 150 009 9,0 6,4 4,0 1,4 2,6 

12 Olomoucký 641 945 6,0 6,8 -0,1 0,7 -0,8 

13 Zlínský 591 303 5,4 6,0 -0,6 -0,1 -0,6 

14 Moravskoslezský 1 249 356 3,9 6,2 -2,3 -0,0 -2,3 

Zdroj: webové stránky ČSÚ 

35 

přistěhovalí na 1000 obyv. 

vystěhovalí na 1000 obyv. 

počet osob na 1000 obyvatel 

30 

25 

20 

15 

10 

5 

0 

Pha SČ JČ PL KV ÚS LI KH PA VY JM OL ZL MS 

Graf 1: Migrace na 1000 obyvatel v krajích České republiky v roce 2009 

Zdroj: vlastní zpracování 

Úroveň, variabilitu, šikmost a špičatost rozdělení přistěhovalých a vystěhovalých 

prezentují odpovídající jednorozměrné souhrnné číselné charakteristiky v Tab. 2. Výpočty se 

vztahují jednak k absolutním, tj. celkovým počtům migrujících osob v krajích, jednak 

k počtům osob na 1000 obyvatel středního stavu charakterizujících intenzitu migrace. 

36

V tomto druhém případě je výpočet na základě prosté formy, kdy každý kraj je zvažován jako 

jednotka o stejné váze. 

Tab. 2: Souhrnné číselné charakteristiky souboru krajů České republiky za rok 2009 

M i g r u j í c í 

Aritmetický 

průměr 

Směrodatná 

odchylka 

Variační 

koeficient 

Koeficient 

šikmosti 

Koeficient 

špičatosti 

o s o b y 

x 

s 

x 

v 

x 

m 

3 m 

4 

Přistěhovalí 

celkem 9 417 10 422 1,11 2,24 4,02 

na 1000 obyv. 11,09 7,15 0,64 1,99 3,54 

Vystě- celkem 7 392 5 669 0,77 2,34 5,39 

hovalí na 1000 obyv. 9,49 3,59 0,38 1,71 3,33 

Z výsledků vyplývá, že vyšší úroveň dosahuje imigrace nad emigrací, a to jak u osob 

celkem, tak i v přepočtu podle středního stavu obyvatel. Rovněž variabilita je vyšší u počtu 

imigrujících osob, přičemž nejvyšší je u celkového počtu přistěhovalých, kde variační 

koeficient dosahuje 111 %. Naproti tomu nejmenší mezikrajové rozdíly jsou u emigrantů 

s variačním koeficientem 38 %. Pokud jde o rozdělení souboru krajů, jde ve všech případech 

o levostrannou nesouměrnost, což je dáno nahromaděním krajů v nižších hodnotách 

imigrace i emigrace a výrazně vyššími hodnotami imigrace pouze dvou krajů (Středočeského 

kraje a Hlavního města Prahy) a v případě emigrace ještě třetího kraje (Karlovarského kraje). 

Přitom poněkud nižší nesouměrnost je v případech přepočtu migrujících na 1000 obyvatel. 

Stupeň špičatosti je oproti normálnímu rozdělení vyšší. 

Pokud by kraje byly členěny s ohledem na dosahovaný průměr migrujících osob 

v přepočtu na 1000 osob středních stavů, tj. podle intenzity migrace, podává velmi názornou 

představu bodový diagram grafu 2. 

25 

počet vystěhovalých na 1000 obyvate 

20 

15 

10 

5 

2 kraje 

x 11,09 

y 9,49 

0 

0 5 10 15 20 25 30 35 

počet přistěhovalých na 1000 obyvatel 

Graf 2: Rozdělení krajů ČR podle přistěhovalých a vystěhovalých na 1000 obyvatel 

v roce 2009 


37

Podle tohoto členění jsou v předem daných čtyř skupinách zařazeny jednotlivé kraje 

následovně: 

1. skupina: nadprůměrná intenzita imigrace i emigrace (3 kraje) 

1 – Hlavní město Praha, 2 – Středočeský kraj, 7 – Liberecký kraj 

2. skupina: nadprůměrná intenzita imigrace a podprůměrná emigrace (1 kraj) 

4 – Plzeňský kraj 

3. skupina: podprůměrná intenzita imigrace a nadprůměrná emigrace (3 kaje) 

5 – Karlovarský kraj, 6 – Ústecký kraj, 8 – Královéhradecký kraj 

4. skupina: podprůměrná intenzita imigrace i emigrace (7 krajů) 

9 – Jihočeský kraj, 9 – Pardubický, 10 – Vysočina, 11 – Jihomoravský, 

12 – Olomoucký, 13 – Zlínský kraj, 14 – Moravskoslezský kraj 

Všeobecně lze konstatovat, že všechny moravské kraje mají oproti většině českých 

krajů nízkou podprůměrnou intenzitu migrace. Vůbec nejvyšší intenzitu migrace (imigrace i 

emigrace) mají Středočeský kraj a hlavní město Praha, v případě emigrace ještě Karlovarský 

kraj. 

Grafické znázornění podle obou druhů migrace umožňuje usuzovat, že při vyšší 

imigraci dochází obvykle i k vyšší emigraci. Existuje zde tedy korelace, jejíž stupeň závislosti 

je kvantifikován korelačním koeficientem r = 0,88. 

Z grafu 2 je však zřejmé, že členění krajů podle průměrných hodnot nemusí být 

vhodné, neboť dochází k začlenění krajů s blízkými hodnotami do různých skupin. Aby 

k tomuto nedocházelo, je vhodné pro členění použít shlukovou analýzu, která vytváří shluky, 

v nichž nejsou blízké jednotky formálně od sebe odděleny. 

6 

5 

v z d á l e n o s t 

4 

3 

2 

1 

5 shluků 

0 

1 2 3 11 10 13 14 12 4 9 6 8 7 5 

k r a j e 

Graf 3: Dendrogram krajů ČR podle normovaných hodnot počtů přistěhovalých a 

vystěhovalých 


Jak je zřejmé z dendrogramu grafu 3, pro členění krajů bylo zvoleno 5 shluků, přičemž 3 

shluky obsahují pouze po jednom kraji, 1 shluk šest krajů a 1 shluk pět krajů. Rozdělení krajů 

do skupin názorně zobrazuje graf 4. 

38

3 

a 

NORMOVANÉ 

HODNOTY POČTU 

2 

1 

0 

-1 

c 

c 

c 

c 

e 

d 

d 

c 

c 

d 

d 

b 

-1 0 1 2 3 

no on hodnot otu stholh n 1000 obyvatel 

Graf 4: Shluky krajů ČR podle počtů přistěhovalých a vystěhovalých 

Zdroj: vlastní vyhotovení 

Skupiny krajů: 

a: počet přistěhovalých i vystěhovalých výrazně nadprůměrný 

1 – Hlavní město Praha 

b: počet přistěhovalých výrazně nadprůměrný, počet vystěhovalých nadprůměrný 

2 – Středočeský kraj 

c: počet přistěhovalých i vystěhovalých podprůměrný 

3 – Jihočeský kraj, 11 – Jihomoravský kraj, 10 – Vysočina, 13 – Zlínský, 

14 – Moravskoslezský, 12 – Olomoucký 

d: počet přistěhovalých i vystěhovalých zhruba průměrný 

4 – Plzeňský kraj, 9 – Pardubický kraj, 6 – Ústecký kraj, 8 – Královéhradecký kraj, 7 – 

Liberecký kraj 

e: počet přistěhovalých zhruba průměrný, počet vystěhovalých nadprůměrný 

5 – Karlovarský kraj 

Statistická analýza migrace v krajích České republiky je završena výpočtem základních 

ukazatelů migrace (Tab. 3), ukazatelů intenzity migrace (Tab. 4) a ukazatelů proporcionality 

migrace (Tab. 5), z nichž je vyvozen index migračního zisku, resp. ztráty, z něhož lze 

usuzovat na efektivnost migrace. 

Algoritmus výpočtu jednotlivých ukazatelů je popsán v metodické části práce. Je třeba 

poznamenat, že základní ukazatele vycházejí z absolutních hodnot počtu migrujících, 

ukazatele intenzity jako ukazatele relativní se vztahují k 1000 obyvatelům středních stavů. 

39

Tab. 3: Základní ukazatele migrace v krajích České republiky v roce 2009 

Index 

Objem Migrační 

Index 

migračního 

migrace saldo 

K r a j 

salda imigrace emigrace 

MO 

t 

MS 

t 

1 Hl. m. Praha 62 496 13 692 0,2191 1,5611 0,6406 

2 Středočeský 46 559 14 345 0,3081 1,8906 0,5289 

3 Jihočeský 9 515 755 0,0793 1,1724 0,8530 

4 Plzeňský 11 285 1 683 0,1491 1,3506 0,7404 

5 Karlovarský 7 154 –1 042 –0,1456 0,7457 1,3410 

6 Ústecký 16 350 –422 –0,0258 0,9497 1,0530 

7 Liberecký 9 329 809 0,0867 1,1899 0,8404 

8 Královéhradecký 10 640 –468 –0,0440 0,9157 1,0920 

9 Pardubický 8 949 503 0,0562 1,1191 0,8936 

10 Vysočina 7 778 –772 –0,0992 0,8194 1,2204 

11 Jihomoravský 17 786 2 998 0,1686 1,4055 0,7115 

12 Olomoucký 8 169 –525 –0,0643 0,8792 1,1374 

13 Zlínský 6 781 –337 –0,0497 0,9053 1,1046 

14 Moravskoslezský 12 541 –2 875 –0,2292 0,6270 1,5949 

Zdroj: vlastní výpočet 

i 

MS t 

i 

I t 

i 

E t 

Tab. 4: Ukazatele intenzity migrace v krajích České republiky v roce 2009 

K r a j 

Hrubá míra 

migrace imigrace emigrace migračního salda 

m m m 

m 

M t 

1 Hl. m. Praha 0,0503 0,0306 0,0196 0,0110 

2 Středočeský 0,0376 0,0246 0,0130 0,0116 

3 Jihočeský 0,0149 0,0081 0,0069 0,0012 

4 Plzeňský 0,0198 0,0114 0,0084 0,0029 

5 Karlovarský 0,0232 0,0099 0,0133 –0,0034 

6 Ústecký 0,0196 0,0095 0,0100 –0,0005 

7 Liberecký 0,0213 0,0116 0,0097 0,0018 

8 Královéhradecký 0,0192 0,0092 0,0100 –0,0008 

9 Pardubický 0,0173 0,0092 0,0082 0,0010 

10 Vysočina 0,0151 0,0068 0,0083 –0,0015 

11 Jihomoravský 0,0155 0,0090 0,0064 0,0026 

12 Olomoucký 0,0127 0,0060 0,0068 –0,0008 

13 Zlínský 0,0115 0,0054 0,0060 –0,0006 

14 Moravskoslezský 0,0100 0,0039 0,0062 –0,0023 


I t 

E t 

MS t 

Aby bylo možno vyčíslit proporcionální indexy imigrace a emigrace pro jednotlivé kraje, 

bylo třeba určit hrubé míry imigrace a emigrace pro všechny kraje jako celku. Nebylo možno 

využít imigraci a emigraci České republiky, neboť ta je dána z hlediska státu pouze jako 

vnější, to je přeshraniční. Součet imigrací a emigrací krajů v sobě zahrnuje i vnitřní, tj. 

mezikrajovou migraci. Uvedeným způsobem byla pro všechny kraje jako celek vypočtena 

hrubá míra imigrace m 0, 012566 a hrubá míra emigrace m 0, 009865 . 

I t 

E T 

40

Tab. 5: Indexy proporcionální migrace a pořadí krajů ČR v roce 2009 

Index proporcionální Index 

imigrace emigrace 

migračního 

K r a j 

zisku (ztráty) 

i-tého regionu 

i 

(i) 

i 

pI t 

(i) 

pE t 

(i) 

i 

MZ t 

Pořadí 

podle 

efektivnosti 

migrace 

1 Hl. m. Praha 2,4351 1,9868 0,4483 2 

2 Středočeský 1,9577 1,3178 0,6399 1 

3 Jihočeský 0,6446 0,6994 –0,0548 5 

4 Plzeňský 0,9072 0,8515 0,0557 4 

5 Karlovarský 0,7878 1,3482 –0,5604 14 

6 Ústecký 0,7560 1,0137 –0,2577 10 

7 Liberecký 0,9231 0,9833 –0,0602 6 

8 Královéhradecký 0,7321 1,0137 –0,2816 11 

9 Pardubický 0,7321 0,8312 –0,0991 7 

10 Vysočina 0,5411 0,8414 –0,3003 12 

11 Jihomoravský 0,7162 0,6488 0,0674 3 

12 Olomoucký 0,4775 0,6893 –0,2118 9 

13 Zlínský 0,4297 0,6082 –0,1785 8 

14 Moravskoslezský 0,3104 0,6285 –0,3181 13 


U 14 krajů České republiky dosahují čtyři kraje migračního zisku, deset krajů vykazuje 

migrační ztrátu. Nejvyšší efektivnost migrace mají Středočeský kraj a Hlavní město Praha, 

nejvíce neefektivní je na druhé straně Karlovarský kraj. Úroveň efektivnosti u jednotlivých 

krajů lze posoudit z grafu 5. 

0,8 

index migračního zisku (ztráty) 

0,6 

0,4 

0,2 

-1E-15 

-0,2 

-0,4 

Pha SČ JČ PL KV ÚS LI KH PA VY JM OL ZL MS 

-0,6 

Graf 5: Indexy migračního zisku (ztráty) krajů České republiky v roce 2009 


Podle velikosti migračního zisku nebo ztráty, tj. podle efektivnosti migrace, jsou kraje 

České republiky uspořádány v grafu 6. 

41

index migračního zisku (ztráty 

0,75 

0,5 

0,25 

0 

-0,25 

-0,5 

SČ 

Pha 

JM PL 

JČ 

LI 

PA 

ZL 

OL 

ÚS 

KH 

VY 

MS 

KV 

-0,75 

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 

p o ř a d í k r a j ů 

Graf 6: Pořadí krajů České republiky podle efektivnosti migrace v roce 2009 


Závěr 

Hodnocená migrace v krajích České republiky zahrnuje jak migraci vnější, tj. přes 

hranice státu, tak i migraci vnitřní, a to migraci mezikrajovou. Nepostihuje migraci mezi 

okresy a mezi obcemi v rámci kraje. 

Podle Němečkové a Štyglerové (2010) přišlo v roce 2009 v návaznosti na globální 

ekonomickou krizi do České republiky ze zahraničí méně imigrantů, počty vystěhovalých se 

naopak zvýšily, nebyly však nikterak mimořádné. Počet přistěhovalých byl 39 973, což 

představuje 3,8 na 1000 obyvatel, vystěhovalých 11 629, tj. 1,1 na 1000 obyvatel. V roce 

2007 a 2008 byl počet imigrantů enormně vysoký oproti předchozím rokům, počet emigrantů 

zase o mnoho nižší. U vnitřní migrace připadalo na migraci mezi kraji 39,4 %, mezi okresy 

uvnitř kraje 19,3 % a mezi obcemi uvnitř okresu 41,3 %. V předchozích letech Dufek (2006) a 

Dufek a Minařík (2007) prokázali v případě přírůstku stěhováním na 1000 obyvatel středního 

stavu v Jihomoravském kraji a Vysočině u skupiny obcí s nejmenším počtem obyvatel 

rostoucí tendenci, naproti tomu u skupiny obcí s nejvyšším počtem obyvatel je tendence 

klesající. Rozdíly v úrovních přírůstku u těchto skupin obcí se v čase prohlubují. 

Příspěvek byl zpracován v rámci řešení výzkumného záměru PEF MZLU v Brně MSM 

6215648904, tematického směru 5 a jeho dílčího úkolu „Analýza demografického vývoje ČR, 

důsledky zpoždění oproti vyspělým západním zemím, projevy ve venkovském prostředí 

u základních demografických charakteristik obecně a podle konkrétních specifických 

podmínek regionů ČR“. 

Literatura 

DUFEK, J., 2006: Migrace obyvatelstva v Jihovýchodním regionu České republiky. In 

Kvantitativní metody v ekonomii 2006. Brno: Ediční středisko MZLU v Brně, 2006, s. 59--64. 

ISBN 80-7375-005-8. 

DUFEK, J., MINAŘÍK, B., 2007: Analýza demografického vývoje České republiky a krajů 

regionu Jihovýchod : monografie = Analysis of the demographic evolution of the Czech 

Republic and the Southeastern regions. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická 

univerzita v Brně, 2007. 166 s. Folia Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae 

Brunensis. ISBN 978-80-7375-063-3. 

42

KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ, Z., 2010: Demografické metody a analýzy. Demografie české a 

slovenské populace. Wolters Kluvej ČR, a. s., Praha, 308 s. ISBN 978-80-7357-546-5. 

NĚMEČKOVÁ, M., ŠTYGLEROVÁ, T., 2010: Vývoj obyvatelstva České republiky v roce 

2009 Demografie, 52, 3: 153 – 176. ISSN 0011-8265. 


Prof. Ing. Jaroslav Dufek, DrSc., Ústav demografie a aplikované statistiky, Mendlova 

univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika, e-mail: dufek@mendelu.cz. 

Prof. Ing. Bohumil Minařík, CSc., Ústav demografie a aplikované statistiky, Mendlova 

univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika, e-mail: 

minarik@mendelu.cz. 

43

Praktické uvedení projektu Partnerství pro místní rozvoj 

Practical introduction of the project Partnership for local 

development 

Miroslav Foret 

Abstrakt 

Projekt Partnerství pro místní rozvoj chce při rozhodování o místním rozvoji využít 

marketingové nástroje. Příspěvek prezentuje hlavní poznatky z posledního výzkumu města 

Znojma z března 2011. Šetření se zúčastnili studenti Soukromé vysoké školy ekonomické 

Znojmo. 

Klíčová slova: partnerství, místní rozvoj, marketingový výzkum, obyvatelé, místní podniky 

Abstract 

The project Partnership for local development wants to use for the decision making some 

tools of place marketing. The paper presents the main results from the latest marketing 

research conducted in Znojmo in March 2011. The survey were done by the students of The 

Private College of Economic Studies in Znojmo. 

Key words: partnership, local development, marketing research, citizens, local enterprises 

Úvod 

V návaznosti na předchozí prezentovaný příspěvek v minulém ročníku této konference 

(FORET, 2010) se tentokrát zaměříme na nejnovější marketingový výzkum pro pilotní 

praktické uvedení projektu Partnerství pro místní rozvoj (VAŃOVÁ, FORET, 2009). 

Cíl a metoda 

V rámci příprav praktické aplikace mezinárodního projektu Partnerství pro místní rozvoj 

byl ve Znojmě proveden marketingový výzkum názorů a hodnocení tamních obyvatel. Cílem 

bylo zmapovat výchozí situaci a získat empirické podněty pro následné návrhy konkrétních 

marketingových opatření. Vlastní sběr informací probíhal od 9. do 16. 3. 2011 formou 

osobních rozhovorů s reprezentativním souborem 578 respondentů starších 18 let. Provedli 

je studenti Soukromé vysoké školy ekonomické Znojmo. 

Výsledky 

Nejprve šlo o to, který hospodářský podnik považují obyvatelé Znojma z hlediska dalšího 

rozvoje města za nejvýznamnější. 

1. Nejvýznamnější podniky Znojma 

Následující tabulky dokládá pořadí prvních deseti nejčastěji jmenovaných. Na prvním 

místě skončil s výrazným náskokem Pegas Nonwovens, který byl uveden 129krát. 

44

Tab. č. 1: Nejvýznamnější podniky ve Znojmě v roce 2011 

Pořadí Podnik Četnost 

1. PEGAS NONWOVENS, s.r.o. 129 

2. ZNOVÍN ZNOJMO, a.s. 82 

3. 

FREEPORT LEISURE (CZECH REPUBLIC) 

s.r.o. 

66 

4. 

Znojemská dopravní společnost - Psota, 

s.r.o. 

33 

5. TOS ZNOJMO 26 

6. 

EGSTON SYSTEM ELECTRONIC, spol. 

s r.o. 

21 

7. 

SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA 

EKONOMICKÁ ZNOJMO 

15 

8. .A.S.A. EKO Znojmo, s.r.o. 12 

9. ELEKTROKOV 11 

10. KAUFLAND 10 

11. Neuvedeno 37 

12. Ostatní 136 

Celkem 578 

Navíc při srovnání výsledků s obdobným výzkumem v roce 2010 se ukazuje (FORET a 

kol., 2011), že pořadí je značně stabilní, zejména na prvních dvou místech. Nováčky v tab. č. 

1 jsou Freeport Leisure, Soukromá vysoká škola ekonomická, Elektrokov a Kaufland. 

Opakované prvenství Pegasu Nonwovens zřejmě pramení z toho, že je obyvateli města 

vnímán jako prosperující podnik, nabízející v místě tolik potřebné pracovní příležitosti. 

Znovín Znojmo zase přispívá svoji podnikatelskou činností rovněž k rozvoji cestovního ruchu 

a k propagaci celé tamní vinařské oblasti. Jak je z tab. č. 1 patrné, oba zmíněné 

podnikatelské subjekty zaujímají v dalším rozvoji města z pohledu obyvatel výrazné 

dominantní postavení. Proto nás následně zajímalo, v čem konkrétně spatřují respondenti 

jejich klady, ale i zápory. Výslednému zpracování odpovědí na obě otevřené otázky se 

postupně věnují další dva odstavce. 

1. 1 Pegas Nonwovens 

Přehled předností společnosti Pegas Nonwovens podává následující tabulka. 

Tab. č. 2: Klady společnosti Pegas Nonwovens 

Klady 

Pracovní příležitosti 

97 x 

Prosperuje 

17 x 

Zahraniční obchod 

9 x 

Dobré platy 

8 x 

Reprezentace Znojma 

7 x 

Sponzoring 

4 x 

Geografická poloha 

4 x 

Působení na akciovém trhu 

3 x 

Odvod daní městu 

3 x 

Ostatní 

5 x 

45

Dominantní je především ekonomická působnost společnosti Pegas Nonwovens - ať v 

již zmiňované nabídce pracovních příležitostí, ve finančních přínosech pro město i 

zaměstnance či přímo ve sponzorských aktivitách. 

V navazující další tabulce jsou zpracovány odpovědi na negativní stránky působení 

společnosti Pegas Nonwovens. 

Tab. č. 3: Zápory společnosti Paegas Nonwovens 

Zápory 

Nevím, nic 

58 x 

Nízké mzdy 

13 x 

Znečištění prostředí 

12 x 

Zabírá zemědělskou půdu 

7 x 

Mimo centrum (dojíždění) 

7 x 

Málo pracovních příležitostí 

7 x 

Nepřetržitý výrobní provoz 

6 x 

Hluk, nákladní auta 

4 x 

Malé příspěvky na sport a kulturu 4 x 

Zahraniční (lucemburská) firma 3 x 

Stále se rozšiřuje 

2 x 

Korupce 

2 x 

Ostatní 

5 x 

Rovněž zápory se týkají v prvé řadě ekonomických stránek (mzdy, pracovní příležitosti, 

výrobní provoz, příspěvky na sport a kulturu), ale také životního prostředí (znečištění, hluk, 

stavební práce). 

1. 2 Znovín Znojmo 

I v případě druhého nejvýznamnějšího podniku Znovínu Znojmo začneme opět nejprve 

přehledem nejčastěji uváděných předností. 

Tab. č. 4: Klady společnosti Znovín Znojmo 

Klady 

Proslavení Znojma 

Rozvoj turistického ruchu 

Kvalitní víno 

Pracovní příležitosti 

Rozvoj vinařství 

Ostatní 

27 x 

17 x 

16 x 

8 x 

8 x 

2 x 

Tentokrát se klady týkají spíše marketingových dopadů, jako jsou propagace města, 

rozvoj místního cestovního ruchu či rozvoj vinařství. 

V případě navazujícího přehledu negativních hodnocení je na první pohled patrné, že ve 

srovnání s předchozím podnikem Pegas Nonwovens je jich podstatně méně, což je pro 

Znovín Znojmo nesporně dobrá vizitka. 

46

Tab. č. 5: Zápory společnosti Znovín Znojmo 

Zápory 

Žádné nejsou 

Špatná dopravní dostupnost 

Vyšší konzumace alkoholu 

Zhoršující se kvalita vín 

Málo pracovních míst 

Ostatní 

41 x 

10 x 

6 x 

5 x 

5 x 

11 x 

Uváděné zápory se však opět vracejí do ekonomické oblasti – dopravní dostupnost, 

kvalita produkce a málo pracovních příležitostí. 

2. Hodnocení Městského úřadu Znojmo 

V rámci mezinárodního projektu Partnerství pro místní rozvoj nás však zajímá, jak 

veřejnost hodnotí nejen místní podniky, ale také místní veřejnou správu. Proto jsme se 

v otevřené otázce nejprve ptali na to, v čem vidí obyvatelé Znojma nejdůležitější úkol 

znojemské radnice pro další rozvoj města. 

Největší část (21 %) respondentů si myslí, že nejdůležitějším úkolem znojemské radnice 

by mělo být řešení zadluženosti města. Na dalších místech bylo snížení nezaměstnanosti (9 

%), vybudování obchvatu (7 %) a omezení korupce (6 %). Ostatní respondenti uvedli něco 

jiného nebo nedokázali odpovědět. 

Podobně jako v případě výše zmíněné dvojice nejčastěji jmenovaných nejvýznamnějších 

podniků pro rozvoj města (tzn. Pegas Nonwovens a Znovín Znojmo) se jedná především o 

ekonomické problémy. 

Následně jsme se ptali na to, zda radnice uvedené úkoly skutečně řeší. Bohužel více 

než polovina dotazovaných (55 %) si myslí, že znojemská radnice je neřeší a 13 % 

nedokázalo odpovědět. 

Navíc se v uvedených názorech na činnost Městského úřadu Znojmo respondenti nijak 

neodlišují podle sledovaných sociodemografických charakteristik – tzn. podle pohlaví, věku a 

dosaženého vzdělání. Vypočítané hodnoty Pearsonova koeficientu kontingence se 

pohybovaly pouze do 0,15. 

Závěr 

Smyslem projektu Partnerství pro místní rozvoj není pouze zjistit hodnocení a názory 

obyvatel na místní podniky a veřejnou správu, ale hlavně využít těchto poznatků pro 

následné zlepšení situaci – pro další rozvoj místa. Tak by to tomu mělo být i v případě 

Znojma. 

Již zmíněné klady i zápor obou v letech 2010 i 2011 nejčastěji uváděných podniků (tzn. 

Pegas Nonwovens a Znovín Znojmo) přinášejí podněty k řadě praktických kroků. Předně by 

bylo vhodné všechny klady dále posilovat, rozvíjet a hlavně občanům města náležitě 

komunikovat. Konkrétně v případě Pegas Nonwovens by se mohlo jednat o častější 

využívání sponzoringu, což se objevuje i v jeho uváděných záporech. Právě zmíněná 

negativa by bylo potřebné pokud možno odstraňovat, nebo alespoň obyvatelům města 

vysvětlovat v rámci aktivit public relations. 

47

Naznačená doporučení se však ve stejné, ne-li větší míře týkají také představitelů města 

na znojemské radnici. Vždyť mnozí se právě díky občanům teprve necelý půlrokem před 

konáním druhého výzkumu v roce 2011 dostali do současných nových pozic a vedoucích 

funkcí. V předchozí části uvedené názory právě jim nabízejí četné náměty pro další práci, 

stejně jako oprávněná očekávání voličů. Za obzvláště závažné lze považovat to, že zjištěná 

hodnocení mají všeobecnou platnost, neprojevily se v nich žádné výraznější odlišnosti podle 

sledovaných sociodemografických skupin obyvatel Znojma. 

Jak již bylo naznačeno v předchozích publikacích, zejména v (FORET, 2010), nedílnou 

součástí úspěšné realizace projektu Partnerství pro místní rozvoj je využívání konkrétních 

nástrojů marketingové komunikace. Z předchozího textu je totiž patrné, že Pegas 

Nonwovens je ve srovnání se Znovínem Znojmo zatím vnímán spíše jako podnik zaměřený 

převážně na ekonomickou činnost a jeví se jako uzavřený sám do sebe. Právě u něj by mohl 

městský úřad iniciovat větší zapojení do místního dění a hlavně do dalšího rozvoje města. 

Bylo by to ku prospěchu všem třem hlavním aktérům projektu Partnerství pro místní rozvoj – 

Městskému úřadu Znojmo, obyvatelům města i samotnému podniku Pegas Nonwovens, 

neboť naznačené návrhy opatření by se patřičně komunikovaly. Je nepochybné, že by to 

přispělo ke zvýšení spokojenosti znojemské veřejnosti, ale také ke zlepšení image města i 

participujících podniků. 

Problematice místního rozvoje se bude nesporně věnovat také 11. kongres Mezinárodní 

asociace pro veřejné a neziskový marketing (International Association on Public and Non 

Profit Marketing - IAPNM), který se pod názvem Role veřejného a neziskového marketingu 

v současném rozvoji měst a venkova uskuteční ve dnech 14. – 15. 6. 2012 na Mendelově 

univerzitě v Brně. Více bude na www.iapnm2012.org. 

Referát vznikl v rámci výzkumného projektu Mendelovy univerzity v Brně MSM 621 564 

8904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a 

sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu jako řešení dílčího 

úkolu 04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci 

komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny 

agrární politiky. 

Literatura: 

FORET, M. Dva marketingové výzkumy pro projekt Partnerství pro místní rozvoj. Sborník 

příspěvků z mezinárodní vědecké konference Region v rozvoji společnosti 2010, Brno 

14.10.2010. 1. vydání, Mendelova univerzita v Brně, ISBN 978-80-7375-435-8, s. 65 - 70 

VAŃOVÁ, A., FORET, M. Partnerství pro místní rozvoj – Partnerstvo pre miestny rozvoj. In: 

Sborník příspěvků 4. mezinárodní vědecká konference Nové trendy - nové nápady 2008, 

1. vydání, Nové trendy – nové nápady 2009. 1. vydání, Znojmo, Soukromá vysoká škola 

ekonomická Znojmo, s. r. o., s. 410 – 419, ISBN 978-80-87314-04-3 

FORET, M. Marketingová komunikace. 3. aktualizované vydání, Computer Press, Brno 2011, 

484 s. + DVD, ISBN 978-80-251-3432-0 

FORET, M. Marketing pro začátečníky. 2. vydání, Computer Press, Brno 2010, 178 s., ISBN 

978 – 80 – 251 – 1942 – 6 

VAŇOVÁ, A. - BORSEKOVÁ, K. - FORET, M. Importance of Partnership and Cooperation 

for Territorial Development. Theoretical and Applied Economics, 2010, Volume XVII 

(2010), No. 10(551), ISSN 1841-8678, s. 73-82 

48


Prof. PhDr. Miroslav Foret, CSc., Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy, Fakulta 

regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 

613 00 Brno, Česká republika, e-mail: foret@mendelu.cz 

49

Rozvoj regionů, lidský kapitál a kohezní politika: 

zaostřeno na Jihomoravský a Zlínský kraj 

Regional development, human capital and cohesion policy: 

focused on South-Moravia and Zlínský Region 

Oldřich Hájek 

Abstrakt: 

Lidský kapitál představuje stále častěji akcentovaný faktor prostorové diferenciace rozvoje 

regionů. Takto se ne náhodou regionální politika zaměřuje na možnosti stimulace tvorby 

lidského kapitálu zejména v zaostávajících regionech. Tento článek se zaměřil na hodnocení 

některých relací mezi rozvojem regionů, lidským kapitálem a kohezní politikou. Z praktického 

hlediska byla předmětem zájmu analýza vybraných atributů projektů v oblasti lidských zdrojů 

podpořených z kohezní politiky a to v kontextu srovnání Jihomoravského kraje jako příkladu 

jádrového regionu a Zlínského kraje jako příkladu periferního regionu České republiky. 

Hlavní poznatky analýzy poukázaly na zásadní význam sídelní hierarchie jako faktoru 

ovlivňujícího prostorovou alokaci veřejné finanční podpory v oblasti lidského kapitálu. 

Stávající nastavení financování projektů v rámci kohezní politiky favorizuje tvorbu lidského 

kapitálu v jádrovém regionu Jihomoravského kraje a nastiňuje otázku absorpční kapacity 

veřejné podpory periferních regionů v nejvíce progresivních tématech (terciární vzdělávání). 

Do popředí se takto dostává rovněž jedna z tradičních otázek regionální politiky vztažená 

k hledání souladu mezi cílem efektivity na jedné straně a cílem redukce regionálních disparit 

na straně druhé. 


Region, kohezní politika, lidský kapitál, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj 

Abstract: 

Human capital is a more and more often stressed factor of spatial disparities in regional 

development. Not surprisingly, stimulation of human capital creation especially in lagging 

regions belongs to important goals of regional policy. This article is focused on discussion of 

some links between regional development, human capital and cohesion policy. Practically, 

selected attributes of human capital projects supported from cohesion policy were analysed 

in two model regions – South-Moravia Region as an example of core region in the Czech 

Republic and Zlínský Region as an example of peripheral region in the Czech Republic. The 

main findings stress that settlement hierarchy is of importance in influencing spatial 

distribution of public support related to human capital. In this regard, the core South-Moravia 

Region shows better performance in human capital creation process supported from 

cohesion policy in the Czech Republic than the peripheral Zlínský Region. Moreover, the 

question on absorption capacity of peripheral regions in some progressive themes (tertiary 

education) is highlighted. Finally, the traditional debate on two conflicting goals of regional 

policy – efficiency and reduction of disparities – emerges once again. 

Key words: 

Region, cohesion policy, human capital, South-Moravia Region, Zlínský Region 

50

Úvod 

Současný svět je charakteristický nerovnoměrným rozvojem regionů. Teoretické přístupy 

usilující o vysvětlení podstaty existence těchto nerovností se zaměřují na celou řadu dílčích 

faktorů. Neoklasický růstový model považuje za hlavní faktory v pozadí regionálních rozdílů 

v příjmech výši úspor tradičně měřenou podílem investic na hrubém domácím produktu 

a populační růst. Platí přitom, že vyšší úroveň úspor je spojena s vyšším příjmem a naopak 

vyšší populační růst s příjmem nižším (viz např. SOLOW 1956, HENLEY 2005). V kontextu 

těchto úvah byl neoklasický růstový model aplikován v nesčetně studiích zaměřených 

na hodnocení procesů konvergence či divergence úrovně rozvoje regionů, přičemž jeho 

základní podoba byla rozšiřována o další faktory, jako je lidský kapitál (např. MANKIW et 

al. 1992), nezaměstnanost (např. DALL’ERBA a LE GALLO 2008), migrace (např. BARRO 

a SALA-I-MARTIN 1992) či prostorové relace (např. LOLOS 2009). Takto sociální aspekty 

rozvoje regionů získaly ve druhé polovině 20. století v teoriích regionálního rozvoje své 

nezastupitelné místo, když byly zdůrazněny rovněž v konceptech endogenního růstu (viz 

např. ROMER 1986), inovativního milieu (viz např. CAMAGNI 1995) a dalších. 

Lidský kapitál představuje jedno z klíčových sociálních témat v současných teoretických 

úvahách o rozvoji regionů. Jedna z definic spojuje lidský kapitál se schopnostmi 

a kompetencemi jednotlivce, které získává na bázi vzdělávání a učení (např. MOHAN 

a MOHAN 2002). Tyto schopnosti a kompetence stimulují tvorbu znalostí a inovací 

a současně usnadňují proces jejich prostorové difúze (např. TEIXEIRA 2005). Intuitivně lze 

předpokládat, že tempo rozvoje bude rychlejší v regionech s vyšší zásobárnou lidského 

kapitálu (např. MATHUR 1999) a že takto lidský kapitál představuje významný diferencující 

faktor rozvoje regionů (DI LIBERTI 2008). V prostorových relacích lze proto předpokládat vliv 

sídelní hierarchie se zvýhodněním hlavních metropolitních oblastí pro akumulaci lidského 

kapitálu a to rovněž v kontextu četnosti kontaktů nebo koncentrace ekonomických aktivit 

v duchu pozitivních zpětných vazeb (viz například GOTTLIEB a FOGARTY 2003; respektive 

zasazení konceptu pozitivních zpětných vazeb v rámci nové ekonomické geografie – např. 

PUGA 2002). 

Otázka rozdílů v rozvoji regionů představuje rovněž významné politické téma, když 

jedním z tradičních cílů regionální politiky je snižovat nežádoucí regionální disparity na bázi 

rozvoje zaostávajících regionů. S ohledem na výše naznačený význam lidského kapitálu 

pro rozvoj regionů se opodstatněnou stává regionální politika orientovaná na tvorbu lidského 

kapitálu v periferních regionech. V tomto duchu je možné rovněž vnímat postavení 

problematiky lidského kapitálu v rámci evropské kohezní politiky, která je rovněž klíčovou 

politikou regionálního rozvoje v České republice. Z prostorového hlediska tak vzniká jistá 

ambivalentnost ve vztahu k redukci regionálních disparit, kdy lze předpokládat, že jádrové 

metropolitní oblasti mají lepší absorpční předpoklady pro čerpání veřejné podpory. A právě 

na tento dílčí aspekt komplexní problematiky relací mezi rozvojem regionů, lidským 

kapitálem a kohezní politikou se zaměřuje tento článek. 


Hlavním cílem článku je zhodnotit některé relace mezi rozvojem regionů, lidským 

kapitálem a kohezní politikou a to na příkladu Jihomoravského a Zlínského kraje. Výběr 

těchto dvou krajů reflektuje výše naznačené prostorové souvislosti prostřednictvím 

rozdílného postavení krajských měst Brna a Zlína v sídelní hierarchii České republiky. Takto 

lze Jihomoravský kraj vnímat z rozvojového hlediska jako jeden z jádrových regionů České 

republiky, zatímco Zlínský kraj více jako region periferní (srovnej s WOKOUN et al. 2007). 

Kohezní politika představuje v programovém období 2007-2013 klíčovou politiku 

regionálního rozvoje na území České republiky s cílem redukovat rozdíly v rozvoji 

jednotlivých regionů. Téma lidský kapitál je v architektuře programových dokumentů české 

kohezní politiky obsaženo zejména v rámci Operačních programů Vzdělávání pro 

konkurenceschopnost (dále jen OP VK) a Lidské zdroje a zaměstnanost (dále jen OPLZZ). 

51

Výzkumná otázka článku se následně ptá, zda lze pozorovat vyšší absorpční kapacitu 

veřejné podpory v oblasti lidského kapitálu v Jihomoravském kraji, respektive jaký je 

prostorový vzor finanční alokace obou krajů. Hypotéza v tomto směru předpokládá zásadní 

význam faktoru sídelní hierarchie a to zejména v nejvíce progresivní formě tvorby lidského 

kapitálu, tj. v terciárním vzdělávání. 

Naplnění cíle tohoto článku vychází z poměrně jednoduchého metodologického přístupu. 

Základem metodologie článku je databáze projektů, které byly schváleny k financování 

ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci cíle Konvergence v programovém období 

2007-2013 a to do dubna roku 2011. Zdrojem dat v tomto směru je databáze Centra 

regionálního rozvoje (dále jen CRR databáze). Z databáze byly vybrány projekty OP VK 

respektive OPLZZ a z nich dále projekty splňující následující dvě podmínky: 

 

Projekt je svým obsahem zaměřen na vzdělávání a učení v souladu s definicí 

lidského kapitálu podle MOHAN a MOHAN (2002). 

Žadatelem projektu je subjekt se sídlem na území Jihomoravského nebo Zlínského 

kraje. 

Celkem tak bylo do následující analýzy zařazeno 1331 projektů obou operačních programů, 

k nimž byly ve druhém kroku metodologie přiřazeny hodnoty dílčích sledovaných atributů. 

Tabulka 1 představuje jednotlivé atributy a současně uvádí hodnoty, které bylo možné 

jednotlivým projektům přiřadit. Vyhodnocení vytvořené databáze 1331 projektů bylo založeno 

na základních metodách deskriptivní statistiky, přičemž vybrané poznatky byly prostorově 

vizualizovány v prostředí GIS. Poznamenejme, že prostorové souvislosti jsou v tomto článku 

výhradně vztaženy k sídlu žadatele a nikoliv k místu realizace projektu. 

Tab. 1: Sledované atributy projektů (OP VK, OPLZZ splňující definované podmínky) 

Atribut 

Možné hodnoty 

- Adaptabilita zaměstnanosti v podnicích 

- Počáteční vzdělávání 

1. Tematické zaměření projektu 

- Terciární vzdělávání 

- Další formy vzdělávání 

2. Sídlo žadatele – prostorová lokalizace (podle - Správní obvod obce s rozšířenou působností 

dat Registru ekonomických subjektů) 

- Kraj 

- Místní vládní instituce 

- Ústřední vládní instituce 

3. Institucionální sektor žadatele (podle dat 

- Soukromé národní podniky 

Registru ekonomických subjektů) 

- Podniky pod zahraniční kontrolou 

- Neziskové instituce sloužící domácnostem 

- Mikrosubjekt do 20 zaměstnanců 

4. Velikost žadatele podle počtu zaměstnanců - Malý subjekt s 21-49 zaměstnanci 

(podle dat Registru ekonomických subjektů) - Středně velký subjekt s 50-249 zaměstnanci 

- Velký subjekt nad 250 zaměstnanců 

5. Finanční alokace z Evropské unie (podle dat 

Celková částka v Kč 

CRR databáze) 


52


Následující diskuse hlavních poznatků analýzy vychází z množiny 1331 projektů OP VK 

a OPLZZ splňujících v metodologii formulované předpoklady. Poznamenejme, že v případě 

935 projektů (tj. 70 % projektů) měl žadatel své sídlo v Jihomoravském kraji. Celková 

alokovaná částka ze strukturálních fondů Evropské unie připadající na tyto projekty 

dosahuje hodnoty necelých 4,3 mld. Kč, z nichž 73 % připadá na projekty žadatelů se sídlem 

v Jihomoravském kraji a 27 % se sídlem ve Zlínském kraji. V relativním vyjádření 

přepočteném na 1 obyvatele kraje je hodnota Jihomoravského kraje rovněž vyšší, když 

dosahuje 2732 Kč, zatímco v případě Zlínského kraje pouze 1916 Kč. 

Primární poznatek analýzy je tedy v souladu s předpokladem vlivu sídelní hierarchie 

na distribuci finanční alokace, když absolutní i relativní hodnota Jihomoravského kraje jako 

příkladu jádrového regionu je vyšší než hodnota Zlínského kraje jako příkladu periferního 

regionu. V tomto směru se dále nabízí otázka, zda se rovněž odlišuje struktura finančních 

prostředků kohezní politiky alokovaná na projekty obou krajů a to z hlediska tematického 

zaměření projektů na jedné straně respektive z hlediska charakteristiky žadatelů na straně 

druhé. Hlavní poznatky v tomto směru lze shrnout následujícím způsobem: 

 

 

Z hlediska tematického zaměření existuje hlavní rozdíl mezi oběma kraji v oblasti 

terciárního vzdělávání, kde podíl tohoto tématu na celkové alokované částce je 

relativně vyšší v případě žadatelů z Jihomoravského kraje. Naopak v případě 

Zlínského kraje je ve struktuře finanční alokace podle tematického zaměření projektů 

relativně častěji zastoupeno téma počátečního vzdělávání a tedy méně progresivní 

formy utváření lidského kapitálu. Takto lze konstatovat, že atribut tematické 

zaměření projektů dále posiluje úvahu o relacích lidského kapitálu a sídelní 

hierarchie. 

Hlavní rozdíly ve sledovaných charakteristikách žadatelů obou krajů navazují 

na poznatek formulovaný v předchozím bodě. Takto se vyšší finanční alokace 

tématu primární vzdělávání ve Zlínském kraji promítá rovněž v relativně vyšších 

hodnotách finanční alokace žadatelů zařazených do kategorie místních vládních 

institucí. Naopak v případě Jihomoravského kraje je relativně vyšší finanční alokace 

určena žadatelům zařazeným do kategorie ústředních vládních institucí, tj. zejména 

státem zřizovaným institucím terciárního vzdělávání. Za pozornost současně stojí ta 

skutečnost, že podíl veřejných a soukromých žadatelů je ve struktuře finanční 

alokace obou krajů podobný a současně že v obou krajích připadá nejvyšší podíl 

finanční alokace na žadatele zařazené do kategorie středně velkých a velkých 

subjektů. 

Tab. 2: Struktura finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle tematického 

zaměření projektů (OP VK, OPLZZ splňující definované podmínky; projekty evidované 

v CRR databázi k dubnu 2011) 

Tematické zaměření projektu Jihomoravský kraj Zlínský kraj 

Adaptabilita zaměstnanosti v podnicích 31 % 35 % 

Počáteční vzdělávání 29 % 36 % 

Terciární vzdělávání 27 % 8 % 

Další formy vzdělávání 12 % 20 % 

Zdroj: vlastní zpracování na základě informací CRR databáze 

53

Tab. 3: Struktura finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle institucionálního 

sektoru žadatele (OP VK, OPLZZ splňující definované podmínky; projekty evidované 

v CRR databázi k dubnu 2011) 

Institucionální sektor žadatele Jihomoravský kraj Zlínský kraj 

Místní vládní instituce 25 % 47 % 

Ústřední vládní instituce 34 % 9 % 

Soukromé národní podniky 26 % 24 % 

Podniky pod zahraniční kontrolou 7 % 12 % 

Neziskové instituce sloužící domácnostem 8 % 7 % 


Tab. 4: Struktura finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle počtu 

zaměstnanců žadatele (OP VK, OPLZZ splňující definované podmínky; projekty 

evidované v CRR databázi k dubnu 2011) 

Počet zaměstnanců žadatele Jihomoravský kraj Zlínský kraj 

Mikrosubjekt 15 % 12 % 

Malý subjekt 13 % 13 % 

Středně velký subjekt 29 % 43 % 

Velký subjekt 43 % 33 % 


Konečně obrázek 1 znázorňuje prostorovou distribuci finanční alokace kohezní politiky 

na projekty v oblasti lidského kapitálu a to podle území správních obvodů obcí s rozšířenou 

působností a se zohledněním struktury tematického zaměření projektů. Obrázek 1 v tomto 

ohledu naznačuje existenci rozdílného prostorového vzoru finanční alokace v souladu 

s myšlenkou vztahů sídelní hierarchie a lidského kapitálu. Takto obrázek 1 zejména 

naznačuje: 

 

významnější postavení krajského města Brna v případě Jihomoravského kraje 

ve srovnání s postavením Zlína jako krajského města Zlínského kraje a to 

z absolutního i relativního hlediska, 

rovnoměrnější alokaci finančních prostředků kohezní politiky v rámci správních 

obvodů obcí s rozšířenou působností Zlínského kraje ve srovnání s krajem 

Jihomoravským. 

Z tematického hlediska je typickým znakem prostorové distribuce finančních prostředků 

kohezní politiky disperzní charakter alokace týkající se projektů se zaměřením na počáteční 

vzdělávání, adaptabilitu zaměstnanosti v podnicích respektive jiné formy vzdělávání. Takto 

lze opětovně za hlavní prostorově diferencující faktor analýzy považovat projekty terciárního 

vzdělávání s výrazně vyšší schopností institucí terciárního vzdělávání v Jihomoravském kraji 

čerpat finanční prostředky zaměřené na projekty v oblasti lidského kapitálu. Za hlavní 

explanační faktor této skutečnosti lze opětovně považovat jednak postavení krajských měst 

v sídelní hierarchii a jednak absorpční schopnost institucí terciárního vzdělávání obou 

zájmových krajů. 

54

Obr. 1: Prostorová distribuce finanční alokace kohezní politiky podle správních 

obvodů obcí s rozšířenou působnosti (OP VK, OPLZZ splňující definované podmínky; 

projekty evidované v CRR databázi k dubnu 2011) 


Závěr 

Hlavní poznatky analýzy potvrzují v souladu s formulovanou hypotézou význam sídelní 

hierarchie jako faktoru ovlivňujícího prostorovou alokaci finanční podpory kohezní politiky 

v oblasti lidského kapitálu v rámci dvou sledovaných regionů. Takto byla celková finanční 

alokace v Jihomoravském kraji vyšší jak z absolutního, tak z relativního hlediska než 

v případě Zlínského kraje. Současně kvalitativní hodnocení rozdílů obou krajů na bázi 

struktury finanční alokace podle tematického zaměření projektů ukazuje na relativně vyšší 

podíl nejvíce progresivního tématu terciárního vzdělávání v případě Jihomoravského kraje 

a naopak méně progresivního tématu primárního vzdělávání v případě Zlínského kraje. 

Stávající nastavení financování projektů v rámci kohezní politiky tak favorizuje tvorbu 

lidského kapitálu v jádrovém regionu Jihomoravského kraje a nastiňuje otázku absorpční 

kapacity veřejné podpory periferních regionů v některých tématech vztažených k rozvoji 

lidského kapitálu. Do popředí se takto dostává jedna z tradičních otázek regionální politiky 

vztažená k hledání souladu mezi cílem efektivity na jedné straně a cílem redukce 

regionálních disparit na straně druhé. 

Shrnutí: 

Sociální aspekty představují nedílnou součást moderních teoretických přístupů 

usilujících o vysvětlení rozdílů v rozvoji regionů. Na tomto základě byla rovněž vytvořena 

řada politických nástrojů, které usilují o stimulaci rozvoje regionů na bázi sociálních aspektů 

včetně tvorby lidského kapitálu. Typickou tematickou oblastí v tomto směru je podpora 

procesů vzdělávání a učení. V případě České republiky není veřejná podpora tvorby lidského 

kapitálu výjimkou, když v programovém období 2007-2013 jsou v tomto směru nejvíce 

relevantní finanční prostředky kohezní politiky prostřednictvím OP VK a OPLZZ. Tento 

článek se zaměřil na hodnocení některých relací mezi rozvojem regionů, lidským kapitálem 

a kohezní politikou a to na bázi analýzy vybraných atributů projektů v oblasti lidských zdrojů 

55

podpořených z OP VK respektive OPLZZ a v kontextu srovnání Jihomoravského kraje jako 

příkladu jádrového regionu a Zlínského kraje jako příkladu periferního regionu České 

republiky. 

Hlavní poznatky analýzy poukázaly na zásadní význam sídelní hierarchie jako faktoru 

ovlivňujícího prostorovou alokaci veřejné finanční podpory v oblasti lidského kapitálu. 

Celková finanční alokace byla v Jihomoravském kraji vyšší jak z absolutního, tak 

z relativního hlediska. Vedle kvantitativního hlediska se rozdíly obou krajů projevily rovněž 

v kvalitativním hodnocení v podobě struktury finanční alokace kohezní politiky vzhledem 

k tematickému zaměření podpořených projektů. Takto vykazovalo ve struktuře finanční 

alokace Jihomoravského kraje relativně vyšší podíl téma terciárního vzdělávání, zatímco 

ve struktuře finanční alokace Zlínského kraje téma primárního vzdělávání. Vzhledem 

k předpokladu vyššího stupně progrese projektů terciárního vzdělávání tak lze předpokládat 

existenci pozitivní zpětné vazby mezi stávající zásobárnou lidského kapitálu a absorpční 

kapacitou veřejné podpory Jihomoravského kraje. Stávající nastavení financování projektů 

v rámci kohezní politiky tak favorizuje tvorbu lidského kapitálu v jádrovém regionu 

Jihomoravského kraje a nastiňuje otázku absorpční kapacity veřejné podpory periferních 

regionů v některých tématech vztažených k rozvoji lidského kapitálu. Do popředí se takto 

dostává jedna z tradičních otázek regionální politiky vztažená k hledání souladu mezi cílem 

efektivity na jedné straně a cílem redukce regionálních disparit na straně druhé. 

Literatura: 

BARRO, R. J., SALA-I-MARTIN, X. Convergence. Journal of Political Economy, 1992, 

vol. 100, no. 2, s. 223-251. 

CAMAGNI, R. The concept of innovative milieu and its relevance for public policies in 

European lagging regions. Papers in Regional Science, 1995, vol. 74, no. 4, s. 361-374. 

DALL’ERBA, S., LE GALLO, J. Regional convergence and the impact of European structural 

funds over 1989–1999: a spatial econometric analysis. Papers in Regional Science, 2008, 

vol. 87, no. 2, s. 219-245. 

DI LIBERTO, A. Education and Italian regional development. Economics of Education 

Review, 2008, vol. 27, no. 1, s. 94-107. 

GOTTLIEB, P. D., FOGARTY, M. Educational attainment and metropolitan growth. Economic 

Development Quarterly, 2003, vol. 17, no. 4, s. 325-336. 

HENLEY, A. On regional growth convergence in Great Britain. Regional Studies, 2005, 

vol. 39, no. 9, s. 1245-1260. 

LOLOS, S. E. G. The effect of EU structural funds on regional growth, assessing the 

evidence from Greece, 1990-2005. Economic Change Restructuring, 2009, vol. 42, no. 3, 

s. 211-228. 

MANKIW, N. G., ROMER, D., WEIL, D. N. A contribution to the empirics of economic growth. 

The Quarterly Journal of Economics, 1992, vol. 107, no. 2, s. 407-437. 

MATHUR, V. K. Human capital-based strategy for regional economic development. 

Economic Development Quarterly, 1999, vol. 13, no. 3, s. 203-216. 

MOHAN, G., MOHAN, J. Placing social capital. Progress in Human Geography, 2002, 

vol. 26, no. 2, s. 191-210. 

PUGA, D. European regional policies in light of recent location theories. Journal of Economic 

Geography, 2002, vol. 2, no. 4, s. 373-406. 

ROMER, P. M. Increasing returns and long-run growth. Journal of Political Economy, 1986, 

vol. 94, no. 5, s. 1002-1037. 

SOLOW, R. M. A contribution to the theory of economic growth. The Quarterly Journal of 

Economics, 1956, vol. 70, no. 1, s. 65-94. 

TEIXEIRA, A. A. C. Measuring aggregate human capital in Portugal: 1960-2010. Portuguese 

Journal of Social Science, 2005, vol. 4, no. 2, s. 101-120. 

WOKOUN, R. et al. Regionální rozvoj a jeho management v České republice. Praha: 

Oeconomica, 2007, 246 s. 

56


RNDr. Oldřich Hájek, Ph.D., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu 

a ekonomiky, Ústav regionální rozvoje, veřejné správy a práva, Mostní 5139, 760 01, Zlín, 

hajek@fame.utb.cz. 

57

Posouzení sociálního a hospodářského rozvoje vybraných 

regionů 

Evaluation of social and economic development of chosen 

regions 

Jaroslav Homolka, Ondřej Schober 

Abstrakt 

Předkládaný příspěvek se zabývá tématem sociálního a hospodářského rozvoje vybraných 

regionů v kraji Vysočina. Analyzovanými regiony jsou okresy Jihlava a Třebíč, které se 

v rámci kraje vyznačují podobným socioekonomickým uspořádáním. Celá práce je založena 

na poměrně obsáhlé analýze charakteristik, které svým dopadem nejvíce ovlivnily oba 

regiony v poslední dekádě, ovšem vypovídající schopnost značně ovlivnila hospodářská 

recese posledních let. Celý rozbor vznikl z poměrně širokého spektra dat regionálních 

statistik a textů. Zjištěné poznatky a výsledná SWOT analýza obou okresů byly podkladem 

pro formulaci návrhů a doporučení uvedených v poslední části této práce. 


region, regionální politika, kraj Vysočina, okres Jihlava, okres Třebíč, socioekonomický 

rozvoj, strukturální fondy 

Abstract 

This contribution deals with social and economic development of selected regions in 

Vysočina region. Analyzed regions are districts of Jihlava and Třebíč that have similar socioeconomic 

structure. The entire work is based on a relatively comprehensive analysis of the 

characteristics that affected the regions in the last decade the most, however, analyzed data 

are significantly affected by the economic recession of recent years. All analysis formed a 

relatively wide range of regional data and statistics texts. Findings and results of SWOT 

analysis of both districts were the basis for formulating proposals and recommendations 

formed in the last part of this work 

Key words: 

region, regional policy, Vysočina region, district of Jihlava, district of Třebíč, socio-economic 

development, structural funds 

Úvod 

Regionální politika Evropské unie je druhou nejvyšší výdajovou položkou „unijního“ 

rozpočtu po výdajích na společnou zemědělskou politiku evropského společenství. Cílem 

regionální politiky je hospodářská a sociální konvergence evropských regionů, tedy postupné 

odbourávání regionálních rozdílů, které jsou mnohokrát nejen v rámci státu, ale i v 

rámci řady regionů značné. V současné době jsou pro potřeby směrování finančních 

prostředků z rozpočtu Evropské unie a pro potřeby regionální politiky uvažovány regiony 

kategorie NUTS 2, tzv. regiony soudržnosti. Česká republika je rozdělena na 7 takovýchto 

regionů. Tato práce je zaměřena na posouzení socioekonomického rozvoje okresů Jihlava a 

Třebíč, což jsou regiony bez vlastní samosprávy na úrovni NUTS 4 (LAU 1). Důvodem 

58

výběru regionů na této úrovni je posouzení jejich rozvoje v důsledku společné samosprávy 

„vyššího“ regionu, tedy kraje Vysočina. Důvodem pro konkrétní výběr okresů Jihlava a Třebíč 

byla snaha postihnout možné existující rozdíly ve vývoji těchto regionů. 

Cíl práce a metodika 

Cílem předkládaného příspěvku je na základě níže popsaných metod a uvedených dat 

zhodnotit a porovnat hospodářský a sociální rozvoj okresů Jihlava a Třebíč v posledních 

několika letech a následně vyslovit možné návrhy vztahující se k analyzovaným oblastem, 

jež by mohly mít příznivý dopad na budoucí rozvoj obou regionů. 

V praktické části je u jednotlivých charakteristik nejprve použita deskriptivní metoda, při 

které jsou popisovány jednotlivé charakteristiky vztahující se k hospodářskému a sociálnímu 

rozvoji, získané z regionálních či celostátních statistik a publikací. Následně je provedena 

srovnávací analýza kvantitativních dat vztažených k určité časové řadě, 

popřípadě konkrétnímu roku a hledání příčin daného vývoje vybraných ukazatelů. V další 

části je s použitím metody třídění komparovaných ukazatelů vytvořena matice SWOT. Výše 

popisované kroky vyústily k syntéze a následným možným doporučením ke zlepšení 

socioekonomické úrovně v okresech Jihlava a Třebíč. 

Okres Jihlava 

Okres Jihlava se nachází v samém centru kraje Vysočina a rozprostírá se až po jeho 

jižní část. Geografické území okresu je velmi členité, jeho převážná část spadá do oblasti 

Jihlavských vrchů. Průměrná nadmořská výška je přibližně 540 m n. m. Podnebí okresu je 

větší část roku drsné a chladné. Rozloha okresu činí 1199,32 km², což je 17,6 % z celkové 

plochy kraje. Z 58,2 % jej tvoří zemědělská půda (z toho 75,0 % zabírá orná půda a 22,4 % 

trvalé travní porosty). Lesy pokrývají 30,6 % plochy okresu, a řadí ho tak na druhé místo 

v zalesněných plochách Kraje Vysočina. 

Celkový počet obyvatel okresu se pohybuje kolem 112 950 osob (2010). Hustota 

zalidnění je 92 obyvatele na 1 km². V okrese Jihlava se nachází 123 obcí, z toho 5 měst a 7 

městysů. Meziročně byl v kraji Vysočina pokles obyvatel o 0,05 %, což v absolutních číslech 

představuje 221 obyvatel. Pokud nahlédneme na ekonomické charakteristiky, tak k 31. 3. 

2007 bylo z hlediska struktury podnikatelské sféry zapsáno do registru ekonomických 

subjektů 21 324 podnikatelských subjektů, to představuje 21,8 % z celkového počtu 

ekonomických subjektů kraje. Ve struktuře 79,9 % tvořily fyzické osoby a 20,1 % právnické 

osoby. V členění podle odvětvové činnosti tvořily z celkového počtu 14,7 % podniky 

zabývající se průmyslovou činností, 10,8 % tvořily stavební podniky, 5,9 % zemědělské 

podniky, ale nejvíce 68,6 % podniky zabývající službami. 

Okres Třebíč 

Území okresu tvoří pahorkatiny jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny, do nichž 

se hluboko zařezávají údolí řek Jihlavy, Oslavy a Rokytné. Rozloha tohoto okresu činí 

1463,07 km², tedy 21,5 % z celkové plochy kraje. Z 66,1 % jej tvoří zemědělská půda (z 

toho 87,3 % zabírá orná půda a 10,0 % trvalé travní porosty). Lesy pokrývají 27,9 % plochy 

okresu, a řadí ho tak na poslední místo v zalesněných plochách kraje. 

Počet obyvatel je 113 730 osob (2010) a hustota zalidnění je 78 obyvatel na 1 km². 

V okrese Třebíč je 167 obcí, z toho 6 měst a 8 městysů. K 31. 3. 2007 bylo z hlediska 

struktury podnikatelské sféry zapsáno do registru ekonomických 

subjektů 21 725 podnikatelských subjektů, to představuje 22,2 % z celkového počtu 

ekonomických subjektů kraje. Ve složení 82,0 % tvořily fyzické osoby a 18,0 % právnické 

osoby. V členění podle odvětvové činnosti tvořily z celkového počtu 16,2 % podniky 

zabývající se průmyslovou činností, 12,9 % tvořily stavební podniky, 9,7 % zemědělské 

podniky, ale nejvíce, 61,2 % podniky zabývající službami 

59

Dosažené výsledky 

V následující části budou rozebrány vybrané socioekonomické ukazatele a jejich vývoj, 

jež charakterizují okresy Jihlava a Třebíč. V kontextu s nimi budou zmíněny i charakteristiky 

kraje Vysočina a celé České republiky. 

Trh práce 

V tabulce č. 1 je zachycena míra registrované nezaměstnanosti v okresech Jihlava 

a Třebíč, v kraji Vysočina a celé České republice v období 2000 až 2010. V tabulce jsou dále 

doplněny hodnoty diference mezi časovými řadami pro okresy Jihlava a Třebíč. 

Tabulka 1: Průměrná míra nezaměstnanosti v okresech Jihlava a Třebíč za období 

2000–2010 

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 

Jihlava 7,2 5,6 6,1 7,4 7,1 6,8 6,0 5,2 4,7 8,4 8,8 

Třebíč 12,6 10,8 11,7 13,1 12,9 12,8 11,6 9,3 7,4 10,6 12,0 

Diference 5,4 5,2 5,6 5,7 5,8 6 5,6 4,1 2,7 2,2 3,2 

Vysočina 7,48 7,02 8,32 9,2 8,85 8,23 7,10 5,63 6,27 10,25 10,73 

ČR 8,8 8,1 7,3 7,8 8,3 7,9 7,1 5,3 4,4 6,7 7,3 

Zdroj: Portál MPSV ČR, vlastní zpracování 

Míra nezaměstnanosti v okrese Třebíč se v celém sledovaném období pohybuje vždy 

nad úrovní nezaměstnanosti v okrese Jihlava, v kraji Vysočina i v celé České republice 

Tržby z průmyslové činnosti 

Z analýzy největších zaměstnavatelů byla zjištěna značná meziokresní rozdílnost ve 

velikosti jednotlivých průmyslových podniků. Tyto disparity jsou zapříčiněny zejména 

nerovnoměrným rozložením strategických průmyslových investic v rámci kraje. V případě 

obou okresů lze obecně konstatovat, že lepší ekonomické situace dosahuje okres Jihlava, 

naopak okres Třebíč značně ztrácí. 

Tabulka 2: Celkové tržby z průmyslové činnosti v okresech Jihlava a Třebíč (mld. Kč), 

2000–2008 

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 

Jihlava 23,47 39,2 40,7 42,14 47,5 48,02 53,91 60,76 50,71 

Třebíč 8,98 8,77 9,42 10,98 11,64 11,52 14,21 15,18 14,81 

Diference 14,49 30,43 31,28 31,16 35,86 36,5 39,7 45,58 35,9 

Vysočina 66,51 86,58 88,36 95,37 106,27 111,26 131,67 149,16 136,26 

Zdroj: Portál RIS, vlastní zpracování 

Přímé zahraniční investice 

Klíčovou roli při získávání zahraničních investic sehrála Jihlavská průmyslová zóna D1 

Industrial Park s vybudovanou infrastrukturou, dobrou geografickou polohou ve středu 

60

epubliky a téměř sousední polohou s dálnicí D1. Ostatní průmyslové zóny v okrese, Dolní 

Cerekev, Třešť-Štajferna a Telč-Rovná Pole, měly význam pouze okrajový. 

Třebíčský okres disponuje 10 průmyslovými zónami, ale jejich neúplná připravenost 

a hlavně složitá dostupnost k hlavní „tepně“ ČR, dálnici D1, je velice omezující. Větší význam 

má pouze průmyslová zóna Hrotovická v Třebíči. 

Tabulka 3: Přímé zahraničních investic na 1000 obyvatel za období 1999–2008 (mil. Kč) 

1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 

Jihlava 23 78 147 67 194 183 194 285 175 181 

Třebíč 4 8 9 12 10 13 14 17 24 28 

Diference 19 70 138 55 184 170 180 268 151 153 

Zdroj: Portál RIS, vlastní zpracování 

Vývoj patrný z předcházející tabulky je velmi vypovídající. Zatímco přímé zahraniční 

investice směrovaly do okresu Třebíč rovnoměrně rostoucím tempem, do okresu Jihlava 

mnohem dynamičtěji, střídavě rostoucím a klesajícím tempem. 

Cestovní ruch 

Zaměříme-li se na jednotlivé okresy a vývoj turistické návštěvnosti let 2007–2009 (jiné 

údaje pro tyto celky nebyly k dispozici) v hromadných ubytovacích zařízeních, zjistíme, že 

okres Jihlava si v posledních 3 letech udržel návštěvnost nad hranicí 70 tisíc turistů a na té 

celkové krajské se podílel zhruba 1/5. Údaj o počtu zahraničních turistů (nerezidenti) za 

okresy se zkoumá až od roku 2009 a v případě Jihlavska činil 18 782. 

Tabulka 4: Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení cestovního ruchu 2007, 

2008, 2009 

2007 2008 2009 

Jihlava 76 970 70 357 72 869 

z toho nerezidenti - 18 782 

Třebíč 68 829 63 634 51 197 

z toho nerezidenti - 5 205 

Vysočina 418 701 395 820 358 863 

z toho nerezidenti 63 059 54 532 47 797 

Zdroj: Statistická ročenka kraje Vysočina 2010 

V okrese Třebíč byl zaznamenán propad nejen v roce 2008, ale také v roce následujícím. 

Občanská vybavenost 

Rozdíl v kapacitě a tedy i počtu zdravotnických zařízení v obou okresech není příliš 

výrazný. Do jisté míry odrážejí rozdílnou sídelní strukturu a také regionální disparity. 

Rozdílnost, nutnou zaznamenat je především ve vývoji počtu lékařů pracujících ve 

zdravotních zařízeních a jejich relativní nedostatečnost v okrese Třebíč. Dále chybějící 

samostatně působící léčebnu dlouhodobě nemocných v jihlavském okrese a nově vzniklá 

ambulantní zařízení a léčebný ústav na Třebíčsku. 

Poptávka po sportovních a volnočasových zařízeních ze strany obyvatel okresů v mnoha 

případech převyšuje možnosti jednotlivých sportovních objektů. Dalším problémem je, že 

61

značný počet výše zmíněných zařízení se v současnosti nachází v nevyhovujícím 

technickém stavu a některá zařízení (spíše v menších obcích) jsou nedostatečně využívána. 

Za pozornost především stojí významný rozdíl mezi kapacitou sociálních zařízení v obou 

okresech. Je zde propastný rozdíl jak v celkovém počtu míst, tak v počtu míst v domovech 

důchodců. Počet příjemců důchodu se neustále zvyšuje. Za 4 roky lze zaznamenat v okrese 

Jihlava nárůst 1749 občanů pobírající sociální důchod. V okrese Třebíč není tento nárůst 

natolik značný (797), ale hlavní rozdílnost je především v celkové kapacitě sociálních 

zařízení, která je zde významně vyšší. Stárnutí populace je velice aktuální a okres Jihlava by 

měl tomuto trendu uzpůsobit své kapacity a současně i kapacity ostatních zařízení, neboť 

struktura poptávky se v průběhu socioekonomických změn ve společnosti v čase zvyšuje. 

SWOT analýzy 

SWOT analýzy okresů Třebíč a Jihlava rámcově navazují na výstupy zjištěné 

předchozím zkoumáním jednotlivých charakteristik a do jisté míry zachycují změny okolností 

a vývojových trendů posledních let, které svým působením významně ovlivňují 

socioekonomické charakteristiky okresů. 

 

Tabulka 5: SWOT analýza okresu Třebíč 

Silné stránky 

Nízký průměrný věk obyvatelstva 

Vysoká střední délka života 

Kvalitní životní prostřední a 

harmonická krajina 

Dostatečný počet základních škol a 

školských zařízení 

Významný historický a kulturní 

potenciál (UNESCO) 

Nízká kriminalita a vysoký počet 

objasněných případů 

Relativně širokým spektrum zařízení 

a institucí občanské vybavenosti 

Přítomnost terciárního stupně 

vzdělávání v okrese 

Dostatek sociálních služeb 

Dostatek volných ploch pro přímé 

investice v rámci průmyslových zón 

Slabé stánky 

Vyšší nezaměstnanost 

Menší flexibilita trhu práce 

Větší podíl dlouhodobě 

nezaměstnaných 

Chybí přítomnost ekonomicky silného 

nadnárodního koncernu 

Nízká ekonomická výkonnost podniků 

Špatná dostupnost a infrastruktura 

průmyslových zón 

Nízké mzdy v průmyslové sféře 

Nízká intenzita bytové výstavba 

Nízká kvalita ubytovacích zařízení 

pro zahraniční klientelu 

Relativně nízký počet lékařů 

Nevyhovující technický stav 

sportovních zařízení 

Nedostatek významných kulturních 

(volnočasových) center 

62

Příležitosti 

Modernizace a další rozšíření 

Jaderné elektrárny Dukovany 

Podnikatelské inkubátory jako nástroj 

pro růst zahájení podnikatelské 

činnosti 

Zkvalitnění dopravního napojení 

větších sídel a jejich průmyslových 

zón na dálnici D1 

Možnost využití strukturálních fondů 

EU a dalších relevantních zdrojů 

takřka ve všech oblastech 

Budování a rozvoj kulturních zařízení 

a turistických atraktivit 

Podpora, zvyšování vzdělání a 

rekvalifikace nezaměstnaných ve 

spolupráci s úřadem práce 

Zkvalitnění propagace okresu na 

krajské i republikové úrovni 

Přilákání zahraničních investic 

Zdroj: Vlastní zpracování 

Hrozby 

Pokračující nepříznivý demografický 

vývoj 

Nevyužití strukturálních fondů EU 

Další snižování počtu turistických 

návštěvníků 

Zvyšování nezaměstnanosti v okrese 

Odliv mladého a vzdělaného 

obyvatelstva 

Pokračování trendu prohlubování 

záporného migračního salda 

Neschopnost uplatnění vysokého 

počtu dlouhodobě nezaměstnaných 

na trhu práce 

Neřešení koncepční otázky rozvoje 

cestovního ruchu 

Tabulka 6: SWOT analýza okresu Jihlava 

Silné stránky 

Nízký průměrný věk obyvatelstva 

Vysoká střední délka života žen i mužů 

Kvalitní životní prostřední a harmonická 

krajina 

Flexibilita trhu práce 

Menší podíl dlouhodobě 

nezaměstnaných 

Silné domácí i zahraniční firmy v okrese 

Vysoká ekonomická výkonnost firem 

D1 Industrial Park – dobrá připravenost 

a výhodná poloha uprostřed ČR 

Vysoká úroveň výdělků v průmyslové 

sféře 

Nadprůměrná bytová výstavba 

Dostatečný počet základních škol a 

školských zařízení 

Široká oborová pestrost v sektoru 

středního a vyššího odborného školství, 

vznik vysoké školy 

Historický a kulturní potenciál pro rozvoj 

cest. ruchu (památky Unesco) 

Ideální podmínky k cyklo a agro turistice 

a pro zimní sporty 

Relativně širokým spektrum zařízení a 

institucí občanské vybavenosti 

Slabé stránky 

Velká vázanost na regionální centrum 

Vysoký podíl průmyslu na celkové 

zaměstnanosti, 

Nedostatek mateřských škol 

Struktura vzdělání absolventů zpravidla 

neodpovídá potřebám regionálního trhu 

práce 

Absence nabídky magisterských 

studijních programů 

Nízká kvalita ubytovacích zařízení pro 

zahraniční klientelu – nízká návštěvnost 

Nevyhovující technický stav sportovních 

zařízení-kapacita a kvalita neodpovídá 

současným požadavkům 

Nedostatek sociálních zařízení (domovy 

důchodců) 

Nízká úroveň služeb v oblasti cest ruchu 

Nejvyšší kriminalita v kraji-nejmenší 

počet objasněných případů 

63

Příležitosti 

Posilovat určité oblasti zejména v rámci 

obnovy sportovních zařízení a veřejné 

infrastruktury 

Podporovat vývoj a inovace, které 

mohou efektivním způsobem zvýšit 

konkurenční prostředí 

Využití historického a kulturního 

potenciálu okresu 

Rozvoj vysokého školství 

Zajištění návaznosti školského systému 

na potřeby zaměstnavatelů na území 

regionu 

Budování a rozvoj kulturních zařízení a 

turistických atraktivit 

Podpora zvyšování vzdělání a 

rekvalifikace nezaměstnaných ve 

spolupráci s úřadem práce 

Možnost využití strukturálních fondů EU 

a dalších relevantních zdrojů takřka ve 

všech oblastech 

Podnikatelské inkubátory jako nástroj 

pro růst zahájení podnikatelské činnosti 

Zdroj: Vlastní zpracování 

Hrozby 

Pokračující nepříznivý demografický 

vývoj 

Opakující se krize výroby 

automobilového průmyslu 

Nevyužití technologického rozvoje a 

inovací 

Odchod investorů do destinací s levnější 

pracovní silou. 

Cyklické či strukturální hospodářské 

změny 

Další snižování počtu turistů 

Odliv mladého a vzdělaného 

obyvatelstva 

Nevyužití strukturálních fondů EU 

Nárůst kriminality 

Příliv levné pracovní síly ze zahraničí 

Velká vázanost celého okresu na 

strojírenský a automobilový průmysl 

Závěr 

Výstupy analýz jsou přehledně zachyceny v maticích SWOT sestavených pro oba 

okresy. Mezi silné stránky okresu Třebíč lze jednoznačně zařadit historický a kulturní 

kapitál, kvalitní životní prostředí, případně dostatek sociálních služeb. Naopak mezi ty slabé 

patří menší flexibilita trhu práce a nižší ekonomická výkonnost podniků. Prostor pro zlepšení 

nabízí budování dopravní infrastruktury, případně zkvalitnění propagace regionu a lákání 

turistů. Mezi silné stránky jihlavského okresu lze řadit například flexibilitu trhu práce a vysoká 

úroveň mezd v průmyslové sféře. Těmi slabými jsou naopak velká závislost regionu na 

automobilovém průmyslu a nejvyšší kriminalita v kraji Vysočina. Obrovskou příležitostí pro 

rozvoj nejen jihlavského okresu, ale i dalších v rámci kraje je rozvoj Vysoké školy 

polytechnické Jihlava. 

Možností socioekonomického rozvoje obou okresů je dostatek, ovšem v drtivé většině 

případů vše závisí na finančních prostředcích. Jako nejvhodnější, se při kvalitně 

vypracovaném projektu jeví využit strukturální fondy Evropské unie, konkrétněji dotace z 

ESF a ERDF. Alternativní možností čerpání ze zahraničí jsou například i Norské fondy. 

I Česká republika v rámci své dotační politiky zaštiťuje řadu programů sloužících k obnově a 

rozvoji regionů, např. Státní fond rozvoje bydleni, Fond dopravy apod. Na úrovni kraje 

Vysočina lze zmínit dobře fungující Fond Vysočiny. 

Literatura: 

HRABÁNKOVÁ, Magdaléna, et al., 2007: Rozvoj lidských zdrojů ve venkovském prostoru 

České republiky. Vyd. 1. JCU Zemědělská fakulta: MJF Praha, 192 s. ISBN 80-86284-66- 

2 

Kolektiv autorů CESES, 2003: Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku Praha: 

Gutenberg, 686 s. ISBN 80-86349-06-3. 

TOUŠEK, Václav. et al, 2008: Vysočina. Tematický atlas. Jihlava: Krajský úřad kraje 

Vysočina ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci 

64

VYSTRČIL, Miloš; ŠULC, Michal, 2008: Jak se žije na Vysočině. Jihlava: Kraj Vysočina, 42 

s. 

WOKOUN, René; MATES, Pavel, 2006: Management regionální politiky a reforma veřejné 

správy. Praha: LINDE, 352 s. ISBN 80-7201-547-8. 


prof. Ing. Jaroslav Homolka, CSc., Provozně ekonomická fakulta, ČZU Praha, 

Kamýcká129,165 21 Praha 6-Suchdol, tel.,+420 224382285 e-mail:homolka@pef.czu.cz 

Ing. Ondřej Schober, Provozně ekonomická fakulta, ČZU Praha, Kamýcká129,165 21 Praha 

6 - Suchdol. 

65

Vzdělanostní struktura obyvatel ČR a její vliv na 

demografické chování 

The educational distribution of the residents of the Czech 

Republic and how it influences the demographic behaviour 

Dana Hübelová, Svatopluk Novák 

Abstrakt: 

Současné demografické chovaní obyvatel České republiky odráží společenské a politické 

změny počátku 90. let 20 století. Příspěvek analyzuje data související s úrovní dosaženého 

vzdělání a jeho vlivu na vybrané demografické ukazatele. Z analýz vyplývá, že vzdělání sice 

ovlivňuje demografické chování, ale jeho vliv není tak výrazný, jak by se dalo předpokládat. 

Je patrné, že se úroveň vzdělanosti obyvatelstva žijícího na území České republiky trvale 

zvyšuje. S rostoucím počtem osob s vysokoškolským vzděláním roste také počet sňatků 

uzavřeným mezi vysokoškoláky, ale i počet jejich rozvodů. Výrazný je nárůst živě 

narozených matkám s vysokoškolským vzděláním. 


Demografické chování, vzdělanostní struktura, sňatky, rozvody, živě narození, potraty 

Abstract: 

The current demographic behaviour of the Czech Republic citizens reflects the social and 

political changes of the beginning of the Nineteen Nineties. The paper analyzes the data 

related to the level of the education achieved and how it influences selected demographical 

pointers. The analyses show that although the education influences the demographic 

behaviour, its influence is not as substantial as one may assume. It’s obvious that the level of 

education of the population living in the Czech Republic territory is constantly increasing. 

With the raising amount of the people with university education, the amount of marriages 

between the university-educated people increases too, but also does the amount of their 

divorces. The growth of live births to university-educated mothers is substantial. 

Key words: 

Demographic behaviour, educational distribution, marriages, divorces, live born, abortions 

Úvod 

Česká společnost zažila v 90. letech minulého století zásadní změnu demografického 

chování, a to především v důsledku společenských a politických změn. Naše země však není 

ojedinělým případem a podobným vývojem prošla většina západoevropských zemí, avšak 

v podstatně delším časovém horizontu. Na tuto transformaci již počátkem 90. let 20. století 

upozorňovali někteří demografové a sociologové. Na současném demografickém chování 

nemusí být aktuálně patrné jeho změny, ty však působí často skrytě nebo se projevují až 

v dlouhodobém horizontu. 


Příspěvek sleduje a analyzuje data z běžné demografické statistiky, která Český 

statistický úřad (ČSÚ) zpracovává z vlastních individuálních hlášení o jednotlivých 

66

demografických událostech a z datových zdrojů převzatých z jiných institucí. Databáze z 

hlášení o demografických událostech má ČSÚ k dispozici zpravidla od roku 1991. Údaje z 

databází jsou doplněny údaji z publikací Pohyb obyvatelstva (a to v ČSSR, ČSR, ČSFR a v 

ČR) a od roku 2005 z publikace Demografická ročenka České republiky za každý příslušný 

rok. Poprvé byly demografické údaje podle vzdělanostní struktury uvedeny za rok 1976 a to 

pro sňatky, rozvody, matky narozených a zemřelé, od roku 1986 také pro migraci a od roku 

1987 za potraty. 

Vzdělání a vybrané demografické ukazatele 

Počty vysokoškoláků 

Údaje o počtu studentů vysokých škol a osob s vysokoškolským vzděláním nám 

poskytuje sčítání lidu, domů a bytů konané zpravidla jednou za 10 roků 2 . V roce 2001 bylo 

zjištěno 762,5 tis. osob s vysokoškolským vzděláním, přičemž ženy tvořily necelých 42 %. 

Oproti tomuto sčítání před deseti lety vzrostl v současné době počet vysokoškoláků téměř o 

180 tis. osob, to je o 31 %. U žen byl nárůst výraznější – činil 46 %, zatímco u mužů 22 %. 

Počet studentů na vysokých školách také značně vzrostl, a to například v letech 2002 - 

2008 na téměř 370 tisíc, což představuje nárůst téměř o polovinu (48 %). Větší měrou se 

zvyšuje počet studujících žen, které již tvoří nadpoloviční většinu (podílí se více než 55 %). 

Počet vysokých škol 

80 

70 

60 

50 

40 

30 

20 

10 

0 

Vysoké školy celkem 

z toho: vysoké školy 

veřejné 

Graf 1: Přehled typů a počtu vysokých škol v ČR v letech 1989-2008 

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. c2006 [cit. 2011-08-25]. Klasifikace oborů. Dostupné 

z WWW: 

Stejně jako narůstá v průběhu let počet studentů vysokých škol, dochází samozřejmě i k 

nárůstu počtu jejich absolventů. V roce 2002 absolvovalo vysokou školu v České republice 

více jak 32 tisíc studentů a v roce 2008 to bylo již 73 tisíc. Tento výrazný nárůst počtu 

absolventů může být do jisté míry způsoben tím, že od roku 2001 se magisterský stupeň 

vzdělávání rozdělil na stupně dva a velká část absolventů bakalářského stupně dále 

pokračuje studiem stupně navazujícího magisterského. Zastoupení žen na absolventech 

vysokých škol je po celé sledované období více jak 50 % a jejich podíl neustále mírně 

narůstá. 

Sňatky 

Od roku 1995 se počty sňatků s mírnými výkyvy pohybují v rozmezí 51 - 55 tisíc za 

kalendářní rok. Za svatbu s vysokoškolákem se považuje taková svatba, při které byl 

alespoň jeden ze snoubenců vysokoškolák. Počet těchto svateb měl od celkového počtu 

2 Data je možné čerpat také z výběrového šetření pracovních sil nebo prezentací Ústavu pro 

informace ve vzdělávání. 

67

sňatků odlišný trend. V dlouhodobém pohledu (od roku 1976) sňatků vysokoškoláků přibývá - 

v roce 2006 jich byl téměř dvojnásobný počet než v roce výchozím. Tento trend patrně úzce 

souvisí s výrazným nárůstem obyvatel s dokončeným vysokoškolským vzděláním. 

Věk snoubenců v období od roku 1991 trvale vzrůstá. Modální (nejpočetněji zastoupený) 

věkový interval všech ženichů vzrostl z 21 na 28 roků (v roce 2006), nevěst z 18 na 26 roků. 

U svateb vysokoškoláků to byl růst z 25 roků u ženichů a 24 roků u nevěst na 28 roků u obou 

pohlaví. Z uvedeného je patrné, že rozdíl modálního věku snoubenců, zejména ženichů, 

mezi svatbami celkem a svatbami vysokoškláků se zmenšil až dokonce zanikl. Obdobné 

vztahy vyplývají i při hodnocení průměrného věku snoubenců - zvýšil se průměrný věk jak 

vysokoškolsky vzdělaných ženichů, tak nevěst. Nárůst je patrný jak při prvním, druhém a tak 

při dalším sňatku. 

Rozvody 

Ve dvouletém období roku 1996-97 došlo ke značnému nárůstu počtu rozvodů 

(maximum přes 33 tisíc v roce 1996). Výrazná legislativní změna k 1. 8. 1998 vedla k 

pozdržení již podaných návrhů na rozvod a k výraznému přechodnému snížení počtu 

rozvodů v roce 1999. Následující rok však znamenal návrat téměř k původním hodnotám a v 

roce 2004 opět k převýšení hranice 33 tis. Přesto je možno období od roku 2000 za celou 

ČR hodnotit jako období stagnace počtu rozvodů. 

Na rozdíl od stagnujícího celkového počtu rozvodů pokračuje výrazný vzestup počtu 

rozvodů manželství vysokoškoláků. Dá se však předpokládat, že hlavní vliv na nárůst 

rozvodovosti vysokoškoláků, má výrazný vzestup počtu těchto typů sňatků. Pokud srovnáme 

podíl manželství rozvedených do konce roku 2006 z počtu manželství uzavřených v 

jednotlivých letech, pak manželství s vysokoškoláky mají podíl rozvedených menší. 

Vysokoškoláci mají od celkové populace odlišnou i dobu trvání rozvádějících se 

manželství. K rozvodu u nich dochází až po delší době, což je patrné jak z průměrné doby, 

tak z rozložení do intervalů podle délky trvání manželství. Ve shodě s celkovou populací se u 

nich ale doba trvání manželství do rozvodu prodlužuje. Rozložení rozvodů podle doby trvání 

manželství je v posledních letech zejména za manželství obou vysokoškoláků 

dvouvrcholové, přičemž první vrchol je s celkovou populací shodný (po 5 letech manželství). 

U vysokoškoláků dokonce druhý vrchol převyšuje vrchol první a je pozdější než u celkové 

populace (po 15 až 19 letech manželství). V období před deseti lety byla u obou 

srovnávaných skupin větší koncentrace okolo doby největší rozvodovosti – za populaci 

celkem to bylo okolo 3 roků trvání manželství, za vysokoškolská manželství okolo 6 roků a 

tento první vrchol byl tehdy větší než vrchol druhý – okolo 14 až 15 roků (populace celkem 

druhý vrchol neměla, podíl s rostoucí dobou trvání manželství klesal). 

Živě narození 

Významným faktorem, který ovlivňuje porodnost, je dosažené vzdělání matky. Obecně 

platí, že čím má žena vyšší dosažené vzdělání, tím později bude mít pravděpodobně děti a 

bude jich mít méně. 

Údaje o členění narozených dle vzdělání matky jsou k dispozici už od roku 1976. Počet 

narozených matkám s vysokoškolským vzděláním měl vývoj většinou odlišný od celkové 

populace. Až do roku 1988 každý následný rok přinesl zvýšení počtu, s jedinou výjimkou, 

kterou bylo rok 1981. Pak následovalo osmileté období snižování počtu narozených, a to k 

lokálnímu minimu v roce 1996 (pokles počtu byl na úroveň roku 1978). V tomto období je 

vývoj počtu narozených za ženy celkem i vysokoškolačky obdobný a to i mírou poklesu. Pak 

se však již vývoj začíná lišit – počty narozených vysokoškolačkám se začínají zvyšovat od 

roku 1997, ale za celou populaci se toto zvýšení projevilo až o tři roky později. Zejména v 

posledních letech je nárůst počtu narozených matkám s vysokoškolským vzděláním výrazný 

(meziroční nárůst v letech 2004-2006 byl výrazně přes 10 %), zatímco za matky s jiným 

vzděláním ve stejném období to bylo maximálně 3,5 %. 

68

Za hlavní příčinu výše uvedeného vývoje je třeba považovat vzrůstající počet žen 

vysokoškolského vzdělání a tedy jejich stále větší podíl na počtu celkovém. V roce 1976 se 

vysokoškolačky podílely na narozených 3,9 %, v roce 2006 již 15,4 %. Nárůst tohoto podílu 

byl téměř trvalý, výjimkou bylo jen období let 1990-1994. V těchto pěti letech se podíl matek 

vysokoškolaček snižoval a za reálného předpokladu, že i v tomto období počet žen ve 

fertilním věku s vysokoškolským vzděláním narůstal, je možno vyvodit závěr, že 

vysokoškolačky reagovaly na společenský zvrat změnou fertilního chování bezprostředněji 

než ženy ostatního vzdělání. V celé populaci vzrostl průměrný věk matek z 24,6 roků na 29,1 

roků, u prvního dítěte z 22,2 roků na 27,3 roků. U vysokoškolaček byl nárůst menší, ale i u 

nich je zvyšování věku každoroční. Rozdíl mezi věkem matek vysokoškolaček a všech matek 

je již jen mírně nad 2 roky. 

Tab. 1: Přehled živě narozených v souvislosti se vzděláním matky v ČR 

Živě narození v nynějším manželství podle pohlaví, 

pořadí narození a vzdělání matky v roce 2009 

Pořadí 

narozených Celkem Chlapci Děvčata 

Pořadí narozených celkem 

v nynějším 

manželství, 

vzdělání 

1 2 

3 4 5 6 

7+ 

matky 

Celkem 72394 37024 35370 28273 33031 8396 1826 503 197 168 

1 36717 18732 17985 28273 6510 1502 342 57 26 7 

2 27985 14415 13570 - 26521 1071 300 63 20 10 

3 6100 3085 3015 - - 5823 187 59 20 11 

4 1068 536 532 - - - 997 41 16 14 

5+ 524 256 268 - - - - 283 115 126 

Vzdělání 

matky 

Základní -i 

neukončené 

3271 1683 1588 791 1115 680 333 165 96 91 

Střední bez 

maturity 

15818 8071 7747 4700 7567 2612 679 173 49 38 

Střední s 

maturitou 

33761 17200 16561 13568 16117 3347 551 111 39 28 

Vysokoškol 

ské 

18233 9358 8875 8605 7690 1635 237 47 12 7 

Nezjištěné 1311 712 599 609 542 122 26 7 1 4 

ČSÚ: Vysokoškoláci z demografického pohledu 1991 - 2006 [online]. [cit. 2011-08-15]. Dostupné z: www.csú 

/Vysokoškoláci z demografického pohledu 1991 – 2006/ 

Rozdíly v reprodukčním chování žen z různých vzdělanostních skupin můžeme 

pozorovat jak ve věku prvorodiček (délka studia a budování kariéry znamená zkrácení 

reprodukčního období), tak také v počtu dětí. Zejména jsou tyto rozdíly markantní u třetího a 

dalších dětí v pořadí, kde je patrná značná disproporce mezi ženami s VŠ vzděláním a 

ženami z opačného konce vzdělanostního spektra – tj. ženami se základním vzděláním. U 

této skupiny populace nedošlo po roce 1989 v reprodukčním chování k prakticky žádným 

změnám. Co se změnilo, je zejména velikost této skupiny – v souvislosti s celkovým růstem 

69

vzdělanosti ve společnosti žen se základním nebo nedokončeným základním vzděláním 

ubývá, což je sice pozitivní fakt, který se ale současně negativně odráží na ukazatelích 

porodnosti. 

Ukazuje se, že vzdělání žen má vliv jak rozhodování kdy a kolik dětí budou mít, tak na 

skutečnost, zda tyto děti budou mít v manželství, či budou svobodnými matkami. Zde je opět 

diametrální rozdíl mezi ženami s VŠ vzděláním, které nejčastěji orientují svou reprodukční 

strategii na období po uzavření sňatku (ačkoli to je právě tato skupina, která v mediích v 

rámci emancipace nejhlasitěji volá po právech žen na svobodné mateřství), a žen se 

základním vzděláním, které nakonec skutečně nejčastěji svobodnými matkami jsou (dvě 

třetiny dětí narozených mimo manželství jsou dětmi žen z této kohorty). Pravděpodobnou 

příčinou je, že tyto ženy daleko obtížněji nacházejí stabilní partnery, kteří by měli zájem s 

nimi vstoupit do manželství. A pokud už je najdou, pak je v této kohortě statisticky daleko 

větší pravděpodobnost rozvodu. 

Potraty 

Základní údaje za potraty tříděné podle vzdělání ženy jsou k dispozici od roku 1987, 

databáze umožňující podrobnější členění je vedená od roku 1992. Ženy s vysokoškolským 

vzděláním měly z počátku tohoto období vývoj obdobný jako v celé populaci, to je od roku 

1989 snižování počtu potratů. Odlišnost začíná od roku 2002, který znamenal u 

vysokoškolaček nárůst proti roku předešlému a zvyšování pokračuje i v letech následujících. 

Došlo ke zvýšení podílu vysokoškolaček na celkovém počtu potratů v ČR z dřívějších 

stabilních cca 6 % až na 7,6 %. 

Struktura potratů podle druhu byla v dřívějších letech u vysokoškolaček obdobná jako v 

celé populaci s určitým zvýšeným podílem potratů samovolných. Těchto potratů však u 

vysokoškolaček v posledních letech přibývá a v důsledku toho dochází i ke zvyšování 

celkového počtu potratů. V roce 2006 měly vysokoškolačky již spontánních potratů více než 

miniinterrupcí (např. v roce 1992 bylo miniinterrupcí 5x více než samovolných potratů). 

Naproti tomu v celé populaci stále ještě miniinterrupce početně samovolné potraty výrazně 

převyšují - v posledním roce hodnoceného období to bylo o 47 %. Samotné zvýšení počtu 

samovolných potratů však neznamená zhoršení situace; přibývá těhotných vysokoškolaček, 

takže je předpoklad, že větší počet těhotenství skončí samovolným potratem. Podíl interrupcí 

na celkovém počtu ukončených těhotenství poklesl ve sledovaném časovém úseku 

podstatně, přičemž rozdíl mezi celkovou populací a vysokoškolačkami zůstává zhruba 

stejný. 

Diskuse 

Společenské a politické změny v České republice po roce 1989 provází prudká změna 

demografické chování obyvatel. Z rozsáhlé diskuse ve vědeckých periodikách je možné 

sledovat dva výrazné okruhy vysvětlení současných sociálních a demografických jevů. Je 

však patrné, že dosud nepanuje jednotný názor vysvětlující tyto změny (Hamplová, 

Rychtaříková, Pikálková 2003). 

Prvním okruhem jsou normativní teorie, které za hlavní příčiny změn demografického 

chování považují změny hodnotových a postojových orientací mladé generace. Nositeli 

tohoto chování jsou mladí lidé preferující postmaterialistické hodnoty. Tyto hodnoty kladou 

důraz na kvalitu života, větší důraz na svobodu a autonomii jedince, rovnost příležitostí pro 

ženy a muže, preferenci životního stylu bez závazků, studium a cestování 3 . V českém 

prostředí považuje L. Rabušic (1996, 1997, 2001) za základ vysvětlení demografických změn 

především právě tyto hodnotové změny. 

3 

Mezi normativní teorie patří: teorie Rolanda Ingelharta (přechod od materialistických 

k postmaterialistickým hodnotám); koncepce tzv. druhého demografického přechodu od Van de Kaa 

(individualismus, rozvolňování závaznosti životních drah); nebo teorie Anthonyho Giddense (posun k 

samotné emocionální vazbě dvou individualit). 

70

Druhý okruh vysvětlení je založen na ekonomických teoriích např. teorii racionální volby. 

Racionální volba je hlavním motivem lidského chování, zohledňuje maximalizaci užitku a 

prospěchu z přijatého rozhodnutí či chování (nejde jen o maximalizaci ekonomickou). 

Vysvětlení současného reprodukční chování v závislosti na ekonomických podmínkách má 

v českých podmínkách hlavního představitele v J. Rychtaříkové. Ta uvádí, že demografické 

chování je negativně ovlivněno převážně zhoršenými ekonomickými podmínkami a 

zavedenými společenskými hodnotami, které podporují individualismus a konzumní způsob 

života (Rychtaříková 1997, 2000). 

Jiné studie (např. Kuchařová, Petrová 1997) ukazují, že jistá ekonomická a sociální rizika 

tu sice jsou, ale ne v takové míře, že by pouze ony vedly ke změně demografického chování. 

Výzkum zaměřený na mladou generaci do třiceti let Mladá generace 97 (Fialová a kol. 2000), 

přinesl poznatky o tom, že mladí lidé ve svých plánech počítají se vstupem do manželství 

včetně dětí. Rodinný život pro ně neztrácí na významu, ale založení rodiny odkládají do 

pozdějšího věku, a to mimo jiné také z důvodu jejich prodlužujícího se studia. Chtějí být 

ekonomicky samostatní, uvedeni ve své profesi a preferují vstup do manželství až po 

ukončení studia a po delším soužití s partnerem na zkoušku (Fialová a kol. 2000, s. 83). 

Poznatky z této studie naznačují, že ke změně demografického chování došlo kombinací 

obou faktorů tj. změny hodnotových postojů a ekonomických podmínek. 

Shrnutí: 

Podle údajů vyplývajících z cenzů, které proběhly během posledního půlstoletí, se 

úroveň vzdělanosti obyvatelstva žijícího na území České republiky trvale zvyšuje. V druhé 

polovině 20. století se podle výsledků cenzů zvýšil počet osob nejen s odborným vzděláním 

bez maturity či úplným středním vzděláním, ale i s vysokoškolským vzděláním a naopak 

výrazně poklesl počet osob pouze se vzděláním základním. Tento přírůstek byl dán 

především zvýšením počtu mladých absolventů jednotlivých druhů škol, ale i přirozeným 

vývojem, neboť odcházející generace dosahovaly zpravidla nižších stupňů vzdělání. 

Z uvedených analýz je patrné, že vzdělanostní struktura ovlivňuje mimo jiné také 

demografické chování obyvatel České republiky. K základním ukazatelům patří: 

 

 

V souvislosti s rostoucími počty absolventů VŠ a osob s vysokoškolským vzděláním 

roste také počet sňatků uzavřeným mezi vysokoškoláky. Současně roste věk osob 

vstupujících do manželství. 

V souvislosti s rostoucím počtem sňatků vysokoškoláků narůstá také množství jejich 

rozvodů, ale rozložení doby trvání manželství, ve srovnání s populací ČR jako 

celkem, je rozdílné. 

Výrazný je nárůst živě narozených matkám s vysokoškolským vzděláním, které se 

orientují na reprodukční strategii v manželství. Bylo možné sledovat bezprostřední 

reakci žen v reprodukčním věku s vysokoškolským vzděláním na společenské a 

politické změny po roce 1989, které se v tomto případě projevily změnou fertilního 

chování. 

Přetrvávající jsou také relativně velké diference v úrovni dosaženého školního vzdělání 

obyvatel podle velikostních skupin obcí. Nižší vzdělanostní úroveň v malých obcích je dána 

jednak věkovou strukturou obyvatel, ale i dalšími faktory. Výsledky sčítání lidu také 

prokázaly, že se zvyšujícím se vzděláním klesá podíl osob, které deklarovaly svoji 

příslušnost k náboženství a víře (srov. Chalupa, Novák 2010). Na základě uvedených dat a 

jejich interpretací je možné říci, že vzdělání sice ovlivňuje demografické chování, ale jeho vliv 

není tak výrazný, jak by se dalo předpokládat. 

Literatura: 

Fialová, L., Hamplová, D., Kučera, M., Vymětalová, S. 2000. Představy mladých lidí o 

manželství a rodičovství. Praha: SLON. 

71

Hamplová D., Pikálková S. 2002. Manželství, nesezdaná soužití a partnerský vztah. In 

Mansfeldová, Z., Tuček M. Současná česká společnost. Sociologické studie. 

Hamplová, D., Rychtaříková, J., Pikálková, S. 2003. České ženy. Vzdělání, partnerství, 

reprodukce a rodina. Praha: Sociologický ústav AV ČR. 

Chalupa, P., Novák, S. 2010. Geografie a zdraví. Škola a zdraví pro 21. století. Brno: 

Masarykova univerzita. 102 s. 

Kuchařová, V.; Petrová, I. 1997. K sociálním souvislostem změn v demografickém 

chování mladé generace. Demografie 39 (3): 179-189 

Rabušic, L. 1998. Česká rodina, sňatkový trh a reprodukční klima. In Večerník, J., 

Matějů P. (eds.), Zpráva o vývoji české společnosti 1989–1998. Praha: Academia. 

Rabušic, L. 1996. O současném vývoji manželského a rodinného chování v České 

republice. Demografie 38(3): 173-180. 

Rabušic, L. 1997. Polemicky k současným změnám charakteru reprodukce v ČR 

(sociologická perspektiva v demografii). Demografie 39(2): 114-119. 

Rabušic, L. 2001. Kde ty všechny děti jsou? Porodnost v sociologické perspektivě, Praha, 

SLON. 

Rychtaříková, J. 1997. Nechci této společnosti namlouvat, že se nic neděje. Demografie 

39 (4): 267-268. 

Rychtaříková, J. 2000. Sňatečnost a nesezdaná soužití. Demografie 42 (4): 291-295. 

ČSÚ: Vysokoškoláci z demografického pohledu 1991 - 2006 [online]. [cit. 2011-08-15]. 

Dostupné z: Vysokoškoláci z demografického pohledu 1991 - 2006. 

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. c2006 [cit. 2011-08-25]. Klasifikace 

oborů. Dostupné z WWW: . 


PhDr. Dana Hübelová, Ph.D., FRRMS, Mendlova Universita, tř. Generála Píky 7, Brno, 

dana.hubelova@mendelu.cz 

Doc. RNDr. Svatopluk Novák, PdF, Masarykova Universita, Poříčí 31, Brno, 

novak@ped.muni.cz 

72

Vývoj kvality života ve vybraných mikroregionech 

Development of life quality in chosen micro-regions 

Jaroslav Jánský, Petra Létalová 

Abstrakt: 

Příspěvek na základě provedených dotazníkových šetření v letech 2007 a 2010 poukazuje 

na vývoj konkrétních aspektů ovlivňujících kvalitu života ve vybraných mikroregionech Běleč 

a Hranicko a tím i na případné změny disparit mezi těmito mikroregiony. Dotazníková šetření 

byla zaměřena zejména na hodnocení oblasti přírodních a sociálně kulturní 

podmínek z pohledu starostů. Výstupy poukazují na různorodé posuny jak v rámci regionu, 

tak i ve vzájemném vztahu mezi vybranými mikroregiony. 


mikro-region, disparity, dotazníkové šetření, kvalita života 

Abstract: 

The paper shows development of particular aspects that influence quality of life in chosen 

micro-regions Běleč and Hranicko. Development of these aspects is based on questionnaire 

surveys realized in years 2007 and 2010 and can also show potential changes of disparities 

between the regions. Questionnaire surveys were focused especially on evaluation of natural 

and social-cultural conditions from the view of the mayors. Results point to diverse shifts in 

both region and mutual relation between chosen regions. 

Key words: 

Micro-region, disparities, questionnaire surveys, quality of life 

Úvod 

Strategie regionálního rozvoje České republiky respektuje cíle regionální politiky 

Evropské unie. Východiskem stanovení vhodných nástrojů, jejichž uplatňování může vést ke 

zmírnění regionálních disparit, je důsledná analýza kvality života v jednotlivých regionech a 

mikroregionech a odhalení faktorů, které vznik regionálních disparit ovlivňují. 

Kvalita života lze v regionech a také v mikroregionech včetně jednotlivých obcí 

posuzovat podle indikátorů životního prostředí, ukazatelů zdraví a nemoci, úrovně bydlení, 

mezilidských vztahů, volného času, možností podílet se na řízení společností, dále podle 

osobní i kolektivní bezpečnosti, sociálních jistot a občanských svobod [5]. Problematika 

kvality života mikroregionů byla analyzována Jánským a Juřicou [1], Jánským a 

Somerlíkovou [2], Jánským a Létalovou [3], [4]. 

V posledních letech mají zejména menší obce větší potíže při zajištění základních 

služeb. Proto dochází k navazování spolupráce s dalšími obcemi, především s cílem zajistit 

společný rozvoj a naplnění svých potřeb. Tato snaha vede k vytváření mikroregionů, regionů. 

Je tedy zřejmé, že regiony a mikroregiony mají svůj nemalý význam. Je také zřejmé, že 

73

ozvoj na regionální úrovni je ovlivněn řadou faktorů a mezi regiony tak vznikají různé 

disparity. Ovšem i takovéto disparity se v čase mění. Různé faktory ovlivňují kvalitu života 

v obcích tvořících regiony, se změnou těchto faktorů se mění také úroveň regionů 

a následně se vyvíjí také rozdíly mezi sledovanými regiony. 

Pro účely zjištění disparit mezi jednotlivými vybranými mikroregiony byla provedena dvě 

dotazníková šetření, v letech 2007 a 2010. Tato šetření mj. odhalila společné rysy 

a problémy vybraných mikroregionů. Příspěvek se nyní aktuálně zabývá pouze mikroregiony 

Běleč a Hranicko, jež se nacházejí v různých oblastech a podmínkách, a jsou nahlíženy 

pouze pohledem starostů příslušných obcí. Mikroregion Běleč je tvořen samosprávnými 

obcemi severně od Klatov a obce v okresech Klatovy a Domažlice. Druhý vybraný 

mikroregion Hranicko se nalézá v kraji Olomouckém v okrese Přerov. 


Cílem příspěvku je vyhodnotit vývoj jednotlivých faktorů, jež ovlivňují kvalitu života ve 

vybraných mikroregionech Belěč a Hranicko a tím poukázat také na případné změny disparit 

mezi těmito vybranými mikroregiony. Podkladová data byla získána v rámci dotazníkových 

šetření. Zatímco první dotazníkové šetření bylo zaměřeno na pohled starostů a obyvatel 

příslušných obcí, druhé šetření vychází pouze z pohledu starostů. V rámci mikroregionu 

Běleč se původního šetření zúčastnilo 16 starostů (všechny obce byly zastoupeny), 

aktuálního šetření se zúčastnilo 10 starostů. Mikroregion Hranicko byl nejdříve zastoupen 

24 starosty, nového šetření se zúčastnilo 21 starostů. 

Struktura obou dotazníků je velmi podobná, ve své úvodní části se zabývá přínosem 

mikroregionu, MAS a kraje pro obec. Dále se starostové vyjadřovali k půdnímu fondu ve 

vlastnictví obce a jeho využití. Část dotazníku je zaměřena na ochranu životního prostředí, 

spokojenost obyvatel, jejich zapojení do života obce, na problémy v oblasti zaměstnanosti, 

na občanskou vybavenost, zdravotní péči a také na podnikatelské aktivity v obci a na jejich 

podporu. Výstupy šetření poukazují na různorodý vývoj zmiňovaných oblastí jak v rámci 

regionu, tak i ve vzájemném vztahu mezi vybranými mikroregiony. 

Dotazníkové šetření bylo provedeno v rámci tohoto výzkumného projektu č. WD-57-07-1 

„Možnosti řešení disparit mezi vybranými regiony“, řešeného za podpory Ministerstva pro 

místní rozvoj. 

Řešení 

Odpovědi starostů obcí mikroregionů Běleč a Hranicko jsou často velmi srovnatelné. Je 

zřejmé, že v některých oblastech se obce potýkají se stejnými problémy, řeší obdobné 

otázky. Naopak, existují oblasti, kde se však obce těchto mikroregionů liší. V některých 

sledovaných oblastech je možné zaznamenat zlepšení, jinde naopak zhoršení situace. Mezi 

regiony pak můžeme nalézt vzájemné přiblížení, ovšem stejně tak i zvýšení disparit 

v konkrétní oblasti. 

Přínos mikroregionu, MAS a kraje pro obec 

Starostové obcí mikroregionu Běleč stále vidí největší přínos mikroregionu pro obec 

v realizaci společných projektů, zlepšení informovanosti, výměně zkušeností a také ve 

spolupráci obcí. Zde k výrazné změně nedošlo. Rovněž v mikroregionu Hranicko nedošlo 

k velkým změnám názorů na přínos mikroregionu. Zde se vždy o jednoho starostu více než 

v roce 2007 vyjádřilo, že největší přínosem je možnost získávání dotací. Toto v mikroregionu 

Běleč nezaznívá s takovou četností. Dále přínos představuje rovněž možnost řešení 

společných projektů, zprostředkování informací a výměna zkušeností a častěji nyní 

starostové vidí přínos také ve spolupráci obcí. 

74

Přínos MAS pro obce je hodnocen téměř stejně jako přínos mikroregionu. Pouze 

starostové obcí v mikroregionu Běleč vidí nyní přínos také především v možnosti získání 

dotací. 

Přínos kraje pro obec je viděn v obou sledovaných mikroregionech výhradně 

v poskytování finančních dotací. Pouze ojediněle se objevují některé další konkrétní přínosy. 

Obce také většinou nevidí ve spolupráci s krajem žádné problémy. Takto se v obou 

mikroregionech vyjádřilo přes 80 % starostů. Zejména v mikroregionu Hranicko se zřejmě 

spolupráce zlepšila, jelikož se procento výrazněji zvýšilo. 

V obou mikroreginech jsou obyvatelé informováni o činnostech mikroregionu, MAS 

a kraje zejména prostřednictvím webových stránek obce či mikroregionu. V mikroregionu 

Běleč jsou často informace předávány také na zasedání obecního zastupitelstva, 

v mikroregionu Hranicko je četně využíván obecní zpravodaj. Významným zdrojem informací 

je rovněž úřední deska. V oblasti přínosu mikroregionu, MAS a kraje pro obec lze tedy 

v obou mikroreginech podmínky hodnotit jako velmi srovnatelné. 

Využívání půdy ve vlastnictví obce 

Ke změnám ve využívání zemědělské půdy v obou mikroregionech došlo jen zcela 

minimálně. Obvykle byla vyjmuta pro stavební účely. Četnější změny zaznamenaly spíše 

obce mikroregionu Hranicko. Na obou územích je zemědělská půda využívána zejména 

k pronájmu zemědělským podnikům či jiným podnikatelům a dále pro stavební účely. 

Nezemědělská půda má mnohem širší škálu využití. Opět v rámci jednotlivých mikroregionů 

nelze hovořit o významných změnách. Dokonce i při vzájemném srovnání mikroregionů je 

možno zpozorovat stejná nejčastější využití: sportoviště (a případně další typy hřišť) 

a komunikace. Významnější zastoupení má v mikroregionu Hranicko také využití 

nezemědělské půdy jako veřejná prostranství. 

Přibližně 40 % starostů v mikroregionu Hranicko si myslí, že obec svým majetkem 

nerozvíjí podnikatelské aktivity, v mikroregionu Běleč takto uvažuje asi 20 % oslovených 

starostů. Ostatní obce rozvíjejí podnikatelské aktivity především skrze pronájem nemovitostí 

(staveb i pozemků), v mikroregionu Hranicko také četněji než v mikroregionu Běleč 

prostřednictvím obhospodařování lesního majetku. 

70 % starostů v obou mikroreginech uvádí, že v jejich katastru není chráněné území. 

Pokud je, tak v obou případech v tom starostové nevidí žádný přínos ke zlepšení kvality 

života v obci (pouze ojediněle v mikroregionu Hranicko) nebo dokonce uvádí, že chráněné 

území je spíše zdrojem jistých omezení. 

Ochrana životního prostředí 

Starostové obcí mikroregionu Běleč v roce 2007 uvedli, že obec přispívá k ochraně 

životního prostředí zejména plynofikací, péčí o zeleň (50 % obcí), dále tříděním odpadu 

(44% obcí) a sběrem odpadu (31% obcí). V roce 2010 k těmto opatřením přibývá nejvíce 

opatření v podobě kanalizace. V obou obdobích vždy jeden starosta uvádí, že nejsou 

realizována žádná opatření. Stejná opatření jsou nejčetněji uváděna rovněž v obcích 

mikroregionu Hranicko. Ovšem jak v minulém, tak i v aktuálním šetření vidí nejvíce starostů 

opatření k ochraně životního prostředí v péči o zeleň. To zahrnuje např. výsadbu strojů, alejí, 

biopásů, péči o zelené plochy, úklid obce atd. Dalšími četnými opatřeními byly kanalizace, 

čistička odpadních vod a třídění odpadu. Nyní se v těchto opatřeních i nadále pokračuje, 

četněji je realizováno také třídění opadu či plynofikace. Oproti minulému výzkumu dva 

starostové zmiňují nulové aktivity pro podporu čistého prostředí. Konkrétní vybrané realizace 

ochrany prostřední v letech 2007 a 2010 a jejich srovnání můžeme také vidět na 

následujících grafech 1 a 2. 

75

počet starostů 

50% 

45% 

40% 

35% 

30% 

25% 

20% 

15% 

10% 

5% 

0% 

31% 

10% 

sběr 

odpadu 

44% 

40% 

třídění 

odpadu 

50% 

30% 

13% 

40% 

13% 10% 

13% 10% 

plynofikacekanalizace ČOV vytápění 

tepelnými 

čerpadly 

původní šetření 

aktuální šetření 

Graf 1: Nejčastější aktivity realizované na podporu čistého prostředí dle 

původního a aktuálního šetření v mikroregionu Běleč 

Zdroj: dotazníkové šetření, vlastní zpracování 

50 

50 

45 

43 

40 

35 


30 

25 

20 

15 

13 

17 

24 

13 

19 

25 

14 

21 

14 

10 

5 

5 

0 

sběr 

odpadu 

třídění 

odpadu 

plynofikace kanalizace ČOV péče o 

zeleň 



Graf 2: Nejčastější aktivity realizované na podporu čistého prostředí dle 

původního a aktuálního šetření v mikroregionu Hranicko 


Spokojenost obyvatel, zaměstnanost, občanská vybavenost 

Oblast spokojenosti obyvatel lze nahlížet řadou otázek obsažených v dotaznících. 

Starostové např. uváděli, jaké vidí důvody pro přistěhování či vystěhování obyvatel. V obou 

mikroregionech došlo k výraznému posunu v hodnocení přírody, okolního prostředí, ovzduší 

apod. V mikroregionu Běleč uvádí tento důvod 100 % z původních 13 %, v mikroregionu 

Hranicko je to nyní 81 % starostů z původních 25 %. Stejným důvodem zůstává např. 

možnost bydlení či stavebních míst. Polovina oslovených starostů hodnotní v obcích 

mikroregionu Běleč pozitivně také vybavenost obce. V některých sledovaných obcích obou 

mikroregionů jsou důvodem pro přistěhovaní také např. dopravní obslužnost či kulturní život 

a řada dalších. Naopak důvodem pro vystěhování je pro obce zejména nedostatek 

pracovních příležitostí. V obou mikroreginech vidí tento problém mnohem více starostů než 

v původním šetření. Mimoto jsou v obou oblastech zmiňovány především špatná dopravní 

76

obslužnost, nedostačující služby či občanská vybavenost, vzdálenost větších center. Obce, 

opět v obou regionech, se snaží stabilizovat počet obyvatel v obci zejména pomocí podpory 

stavební činnosti, novým územním plánem, přípravou a realizací území pro stavbu rodinných 

domů apod. Pokud starostové navrhují určitá opatření ke zvýšení spokojenosti obyvatel, jde 

zejména o doporučení v oblasti zlepšení možností bydlení, dopravy, pracovních příležitostí, 

kulturního a sportovního vyžití či zvýšení občanské vybavenosti. 

V mikroregionu Běleč se stále zvyšuje zapojení obyvatel zejména ve sportovních 

činnostech a při úpravě obce, jak uvádí polovina oslovených starostů. Stejné zapojení bylo 

zřejmé i při prvním šetření. Kromě toho asi 70 % starostů zmiňuje také zapojení především 

Sboru dobrovolných hasičů. V obcích mikroregionu Hranicko naopak původně starostové 

uvedli, že se obyvatelé angažují především v oblasti kultury (88 % starostů) a ve sportu 

(79%). Z aktuálního dotazníkového šetření je nyní zřejmé, že ve 13 obcích roste zapojení do 

společenského života i nadále. Účast na úpravě obce se výrazně nemění. Také zde se často 

jedná o aktivity místních spolků, zejména Sboru dobrovolných hasičů. 

Spokojenost obyvatel může být významně ovlivněna mj. dostupností zdravotní péče. Ta 

se v mikroregionu Běleč zlepšila, je hodnocena jako dostupná 90 % starostů oproti původním 

75 %. V mikroregionu Hranicko se oproti původnímu šetření nyní objevují větší specifikace 

zdravotní péče (např. je dostupná v okolních obcích, ve vzdáleném městě, lékař dojíždí 

apod.). Navíc jsou zmíněny jedním starostou potíže s dopravou a jeden starosta uvádí 

problém generační výměny lékařů. 

Největší problémy v oblasti zaměstnanosti spatřují starostové v mikroregionu Běleč 

v nedostatku pracovních příležitostí (více než polovina starostů) a dále ve špatné dopravní 

dostupnosti (asi 30 % starostů), zmiňována je např. také vzdálenost do center. Podle 40 % 

starostů není obec schopna tyto problémy řešit, tzn. zajistit potřebnou zaměstnanost. Jsou-li 

nějaká řešení navržena, jedná se např. o zajištění rozvojové zóny pro nastávající podnikatele 

či využití konkrétních lokalit. Rovněž více než polovina starostů z mikroregionu Hranicko 

považuje za největší problém v oblasti zaměstnanosti v nedostatku pracovních příležitostí, 

případně dopravním spojení (zde výsledky poukazují na zlepšení situace) či vzdálenosti 

center. Starostové však uvádí daleko širší škálu dalších problémů a to v obou realizovaných 

šetření. Např. existují problémy se snižováním počtu kvalifikovaných pracovníků, v nízké 

mobilitě, neochotě pracovat, zredukování zemědělské činnosti atd. Oproti mikroregionu 

Běleč, v Hranicku pouze 19 % starostů uvádí, že situaci nemohou řešit. Asi 24 % navrhuje 

veřejně prospěšné práce, další starostové zmiňují také příspěvek obce na dopravní 

obslužnost, zaměstnávání prostřednictvím Úřadu práce a další. Srovnání nejvýznamnějších 

problémů v oblasti zaměstnanosti lze nahlédnout v grafech 3 a 4. 

70% 

69% 


60% 

50% 

40% 

30% 

50% 

38% 

30% 

25% 

20% 

10% 

0% 

nedostatek 

pracovních 

příležitostií 

10% 

dopravní dostupnost vzdálenost center 



77

Graf 3: Nejčastější problémy v oblasti zaměstnanosti obyvatel obce dle 

původního a aktuálního šetření v mikroregionu Běleč 


60% 

57% 

50% 

46% 


40% 

30% 

25% 

20% 

10% 

10% 

13% 10% 

4% 5% 

0% 

nedostatek 

pracovních 

příležitostí 

dopravní 

dostupnost 

vzdálenost 

center 

věková 

struktura 



Graf 4: Nejčastější problémy v oblasti zaměstnanosti obyvatel obce dle 

původního a aktuálního šetření v mikroregionu Hranicko 


Občanská vybavenost je v obou mikroregionech hodnocena jako odpovídající ve větší 

míře než v původním šetření. V mikroregionu Běleč se tak nyní vyjádřilo 90 % oslovených 

starostů, celá škála původně uvedených problémů již není uváděna. Naopak starostové obcí 

mikroregionu Hranicko nyní uvádí bohatší škálu problémů, které snižují občanskou 

vybavenost. Jako odpovídající ji hodnotí 62 % starostů, ostatním chybí zejména služby, 

společenská a kulturní místnost, bytové možnosti, hřiště, sportoviště, obchod atd. Asi 29 % 

starostů se vyjádřilo, že ke změně v občanské vybavenosti od roku 2007 nedošlo. Ostatní 

opět uvádí již konkrétní realizované projekty. O nulových změnách hovoří v mikroregionu 

Běleč asi 40 % starostů. 

Podnikatelské aktivity 

Struktura podnikatelské sféry je hodnocena jako odpovídající v případě 40 % starostů 

v mikroregionu Běleč, v roce 2007 to bylo 50 %. Objevuje se také více možností, které jsou 

hodnoceny jako nevyužité z pohledu podnikatelské aktivity. V mikroregionu Hranicko je 

situace hodnocena stále stejně, 11 starostů vidí strukturu jako odpovídající. Taktéž poukazují 

na nevyužité možnosti, v obou šetřeních především na nevyužité možnosti služeb, 

nedostatek řemesel. Podpora obcí v rozvoji podnikatelských aktivit již byla zmíněna výše. 

V mikroregionu Běleč jde zejména o pronájem prostor, plochy. Starostové obcí mikroregionu 

Hranicko zmiňují řadu jiných podpor, např. dotace, příprava průmyslové zóny, osobní 

spolupráce, setkávání atd. 

S ohledem na kvalitu života v obci byly a jsou největším přínosem v obou mikroretionech 

především konkrétní právnické nebo fyzické osoby. V mikroregionu Běleč byly také dříve 

zmiňovány spolky a zemědělské podniky. V mikroregionu Hranicko byl rovněž často uváděn 

Sbor dobrovolných hasičů. Nyní 7 starostů míní, že žádné podnikatelské subjekty nemají 

přínos pro kvalitu života v obci. Také z ekonomického hlediska se jeví jako nejvíce přínosní 

konkrétní podnikatelé, opět v obou mikroregionech. Stejně v mikroregionu Hranicko narostl 

počet starostů, kteří soudí, že subjekty s takovým přínosem nejsou žádné. 

78

Z pohledu neziskových organizací přináší obcím obou mikroregionů největší přínos 

zejména Sbor dobrovolných hasičů, dále Tělovýchovná jednota, v mikroregionu Hranicko 

také myslivecké sdružení. 

Diskuse 

Na základě analyzovaných dotazníků, v nichž se starostové vyjadřovali k různým 

oblastem ovlivňujících život obce, lze konstatovat, že neexistují výrazné rozdíly mezi 

vybranými mikroregiony Běleč a Hranicko. Stejně jako v dotazníkovém šetření realizovaném 

v roce 2007 se i v následujícím šetření starostové obcí Hranicka vyjadřovali v širší škále. To 

lze ovšem částečně přisoudit skutečnosti, že počet oslovených obcí byl v mikroregionu 

Hranicko v roce 2010 dvakrát vyšší než počet starostů v mikroregionu Běleč. 

Přínos mikroregionu, MAS a kraje pro obce lze v obou mikroregionech hodnotit jako 

stejný. Pouze starostové mikroregionu Běleč vidí větší přínos mikroregionu v možnosti 

společného řešení projektů, zatímco starostové mikroregionu Hranicko považují za přínos 

zejména možnost získání dotací. Stejně obdobná situace je např. ve využití půdy ve 

vlastnictví obce, obdobná jsou opatření k ochraně životního prostředí (ačkoli v mikroregionu 

Hranicko se více dbá na údržbu zeleně, nezemědělská půda je více využívána pro veřejná 

prostranství, veřejnou zeleň). 

V obou mikroregionech se obyvatelé zapojují do sportovních činností, v mikroregionu 

Běleč se pak účastní zejména úpravy obce, naopak v mikroregionu Hranicko se i nadále více 

angažují v oblasti kultury. 

V mikroregionu Hranicko lze lépe hodnotit např. dopravní obslužnost, zdravotní péči 

nebo např. přístup obcí k řešení otázky nezaměstnanosti. V obou mikroregionech se zvyšuje 

občanská vybavenost, roste ovšem také problém nedostatku pracovních příležitostí. 

Strukturu podnikatelské sféry lze hodnotit podobně, v obou mikroregionech jsou nevyužité 

podnikatelské možnosti zejména ve službách, chybí řemesla. Přestože je situace obdobná, 

myslí si v mikroregionu Hranicko dvakrát větší procento starostů, že obec podnikatelské 

aktivity nerozvíjí. Avšak starostové obcí mikroregionu Hranicka uvádí větší škálu podpor 

podnikatelské aktivity, častěji hodnotí strukturu podnikatelské sféry jako odpovídající. 

Především v mikroregionu Hranicko narostl počet starostů, kteří se domnívají, že žádné 

subjekty nepředstavují pro obec přínos z pohledu ekonomického nebo s ohledem na kvalitu 

života. 

Příspěvek uvádí výsledky výzkumného projektu č. WD-57-07-1 „Možnosti řešení disparit 

mezi vybranými regiony“, řešeného z podpory Ministerstva pro místní rozvoj. 

Shrnutí 

Lze očekávat a skutečně se také potvrdilo, že v mnoha oblastech zkoumání dosahují 

vybrané mikroregiony podobných výsledků a v obou realizovaných šetřeních. Zabýváme-li se 

rozvojem mikreoregionu a obcí, setkáme se se stejnými či obdobnými opatřeními 

a možnostmi řešení, jelikož obce vykazují obdobné problémy. Různé disparity jsou často 

spojeny např. s danou lokalitou, přírodními podmínkami, ale i uvědoměním a přístupem 

obyvatel či kulturními i jinými tradicemi. 

Z doplňujících informací plyne, že starostové mikroregionu Běleč si kladou za cíl 

zachování lidových tradic, kladou důraz na kulturní život, snaží se aktualizovat komunitní 

plán sociálních služeb, snaží se rozvíjet cestovní ruch, zvyšovat vybavenost obcí. Na druhé 

straně, starostové obcí mikroregionu Hranicko uvádí především potřebu finančních 

prostředků, snaží se tyto prostředky zajistit k rozvoji. 

79

Literatura 

[1] Jánský, J., Juřica, A.: Komparace indikátorů kvality života v oblasti přírodních zdrojů 

vybraných mikroregionu v České republice. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké 

konference Region v rozvoji společnosti 2010. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 

s. 94-99. ISBN 978-80-7375-435-8. 

[2] Jánský, J., Somerlíková, K.: Analýza disparit sociálních podmínek v regionech ČR. 

Sborník příspěvků z mezinárodní konference Firma a konkurenční prostředí. Brno: 

Mendelova univerzita v Brně, 2010. s. 204-209. ISBN 978-80-7375-385-6. 

[3] Létalová, P., Jánský, J.: Posouzení sociálních aspektů mikroregionů Běleč a Lučina. 

Sborník příspěvků z odborných seminářů Možnosti řešení disparit v regionech Běleč, 

Lučina a Hranicko [CD-ROM]. Brno: Mendlova univerzita v Brně, 2010. s. 83-95. ISBN 

978-80-7375-408-2. 

[4] Létalová, P., Jánský, J.: Posouzení sociálních aspektů v obcích regionů Hranicko a 

Podluží. Sborník příspěvků z odborných seminářů Možnosti řešení disparit v regionech 

Běleč, Lučina a Hranicko [CD-ROM]. Brno: Mendlova univerzita v Brně, 2010. s. 146-155. 

ISBN 978-80-7375-408-2. 

[5] Vaďurová, H., Mühlpachr, P.: Kvalita života” Teoretická a metodologická východiska, 

Brno: Masarykova univerzita, 1. vyd., 146 s. ISBN 80-210-3754-7. 


Doc. Ing. Jaroslav Jánský, CSc., Ústav regionální a podnikové ekonomiky, Fakulta 

regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 

1, 613 Brno. jansky@mendelu.cz. 

Ing. Petra Létalová, Ph.D.; JČU, EF, KEN, Studentská 13, 370 05 České Budějovice; VŠPJ, 

KES, Tolstého 16, 586 01 Jihlava; petra.letalova@seznam.cz. 

80

Posouzení disparit v regionech České republiky 

Assessment of disparities in the regions of the Czech Republic 

Jaroslav Jánský, Kristina Somerlíková 

Abstrakt: 

Cílem příspěvku je posouzení regionálních disparit, která vychází z komparace kvality života 

v regionech České republiky. Posouzení regionálních disparit je založeno na hodnocení 

disparit s využitím souhrnného indexu rozvojového potenciálu regionu, zahrnujícího 

posouzení kvality života dle přírodních, sociálně-kulturních a ekonomických podmínek. 

Souhrnný index rozvojového potenciálu umožňuje sestavit pořadí regionů z pohledu kvality 

života. 


region, kvalita života, index rozvojového potenciálu 

Abstract: 

The goal of the paper is assessment of regional disparities, which comes from comparison of 

quality of life in regions of the Czech Republic. The assessment of regional disparities is 

based on disparity evaluation using the summary index of development potential of the 

region including the assessment of quality of life according to natural, social-cultural and 

economic conditions. The summary index of development potential enables to determinate 

the order of regions in terms of quality of life. 

Key words: 

Region, quality of life, index of development potential 

Úvod 

Regionální rozvoj je ovlivněn nejrůznějšími činiteli, které ovlivňují kvalitu života. 

K nejdůležitějším patří rozvoj podnikatelských aktivit v příslušném regionu a jeho 

ekonomického potenciálu, rozvoj lidského potenciálu spojeného se zvyšováním 

zaměstnanosti, dostatečná technická vybavenost a obsluha daného území, péče o životní 

prostředí a v neposlední řadě i cestovní ruch jako jedna z významných podnikatelských 

aktivit (HRABÁNKOVÁ 2009). Všechny uvedené faktory pak ve svém důsledku ovlivňují 

rozvoj daného regionu. 

Strategie regionálního rozvoje České republiky pro léta 2007 až 2013 považuje za jeden 

z hlavních cílů omezování nerovnováhy mezi regiony v oblasti ekonomické, sociální a 

environmentální. Strategie regionálního rozvoje České republiky respektuje cíle regionální 

politiky Evropské unie. Východiskem stanovení vhodných nástrojů, jejichž uplatňování může 

vést ke zmírnění regionálních disparit, je důsledná analýza kvality života v jednotlivých 

regionech a odhalení faktorů, které vznik regionálních disparit ovlivňují (Hampl, 2007). 

81


Cílem příspěvku je posouzení regionálních disparit, která vychází z komparace kvality 

života v regionech České republiky. Posouzení regionálních disparit je založeno na 

hodnocení disparit s využitím souhrnného indexu rozvojového potenciálu regionu, 

zahrnujícího posouzení kvality života dle přírodních, sociálně-kulturních a ekonomických 

podmínek. 

Pro naplnění uvedeného cíle metodiky byly stanoveny následující dílčí cíle: 

 

sestavení a ověření souhrnného indexu rozvojového potenciálu regionu, zahrnujícího 

posouzení kvality života v regionech. Tento souhrnný index rozvojového potenciálu 

regionu umožní sestavit pořadí jednotlivých regionů z pohledu kvality života 

v podmínkách České republiky; 

ověření tří dílčích indexů rozvojového potenciálu regionu podle základních oblastí 

kvality života, a to dle přírodních zdrojů, dle sociálních a kulturních zdrojů a dle 

ekonomické výkonnosti. 

Pro sestavení indexu rozvojového potenciálu je využito metod vícerozměrné analýzy - 

faktorové analýzy, která umožňuje identifikovat proměnné, jejichž vliv na celkový stav je 

nejsilnější. Hlavním úkolem faktorové analýzy je vytvořit nové nekorelované proměnné – 

faktory – v naději, že tyto nové proměnné umožní lépe pochopit analyzovaná data, a 

případně i jiné použití (Hebák, 2005). 

U všech výchozích proměnných byla testována vzájemná závislost a ty s vysokou 

korelací byly z dalšího zpracování vyloučeny. Na zbývající proměnné byla použita faktorová 

analýza, vícerozměrná statistická metoda umožňující objasnit strukturu pozorovaných 

závislostí a zjednodušit soustavu sledovaných veličin. Její použití vedlo k vyřazení veličin 

informačně duplicitních a změření úrovně v pozadí stojících ideálních proměnných. Cílem 

faktorové analýzy bylo tedy snížení počtu výchozích proměnných pomocí hypotetických 

faktorů (přičemž redukce vede jen k minimální ztrátě informace). 

Faktorová analýza rozdělila vybrané proměnné (indikátory) do faktorů, podle řešení 

jednotlivých dílčích indexů. Pro stanovení pořadí regionů byly z jednotlivých faktorů vybrány 

x x 

s 

nejvhodnější proměnné, které se následně na základě vztahu x normovaly (Dufek, 

Minařík, 2009). Dále se již pracovalo pouze s těmito normovanými hodnotami, po jejich 

vynásobení přidělenými vahami pro jednotlivé proměnné se získaly dílčí indexy za jednotlivé 

regiony. V případě negativního směru působení ukazatele bylo změněno znaménko. 

Vzhledem k dostupným podkladovým údajům, potřebným pro sestavení uvedených 

indexů rozvojového potenciálu, je třeba rozlišit různé úrovně analyzovaných regionů. V plné 

uvedené šíři jsou sestaveny indexy na úrovni krajů České republiky. S určitými omezeními je 

možno uvedeným způsobem srovnávat i okresy jednotlivých krajů ČR. 

i 


Stanovení souhrnného indexu rozvojového potenciálu regionu předchází sestavení 

dílčích indexů, umožňující posoudit rozvojový potenciál příslušných regionů v oblasti 

přírodních zdrojů, sociálních a kulturních zdrojů a ekonomické výkonnosti. 

Stanovení a ověření indexu rozvojového potenciálu přírodních podmínek krajů ČR 

V jednotlivých regionech (krajích) ČR bylo stanoveno a zjištěno celkem 58 indikátorů. 

Z tohoto počtu indikátorů se pro výpočet indexu rozvojového potenciálu pomocí faktorové 

analýzy vybralo 21 níže uvedených indikátorů. 

Vybrané indikátory (proměnné): neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí v Kč 

na obyvatele, ekonomický přínos z aktivit prostředí Kč na obyvatele, produkce komunálních 

odpadů v t na obyvatele, investice na ochranu životního prostředí v Kč na obyvatele, ochrana 

82

ovzduší a klimatu v Kč na obyvatele, nakládání s odpadními vodami v Kč na obyvatele, 

ostatní odpady v Kč na obyvatele, národní parky (ha na obyvatele), chráněné krajinné oblasti 

(ha na obyvatele), maloplošná chráněná území (m2 na obyvatele), bezlesí apod. (m2 na 

obyvatele), nezemědělská půda (ha na obyvatele), lesní pozemky (ha na obyvatele), vodní 

plochy (m2 na obyvatele), zastavěné plochy (m2 na obyvatele), ostatní plochy (m2 na 

obyvatele), zemědělská půda (ha na obyvatele), vinice, chmelnice (m2 na obyvatele), 

zahrady, ovocné sady (m2 na obyvatele), trvalé travní porosty (ha na obyvatele), orná půda 

(ha na 1obyvatele). 

V případě krajů ČR ve variantě 1, kdy jsou hodnoceny pomocí tohoto indexu 1 všechny 

kraje ČR včetně Hlavního města Prahy. Jedná se o následující čtyři indikátory, které se 

normovaly za účelem stanovení dílčího indexu rozvojového potenciálu přírodních podmínek 

(včetně ochrany životního prostředí) a bylo využito expertně stanovených a ověřených vah 

těchto indikátorů: investice na ochranu životního prostředí v Kč na obyvatele – váha 

indikátoru 0,35, neinvestiční náklady na ochranu životního prostředí v Kč na obyvatele – 

váha indikátoru 0,3, nezemědělská půda (ha na obyvatele) – váha indikátoru 0,25, trvalé 

travní porosty (ha na obyvatele) váha indikátoru je 0,1. 

Ve variantě 2, kdy jsou hodnoceny pomocí tohoto indexu 2 všechny kraje ČR mimo 

Hlavního města Prahy se jedná o následující tři indikátory, které se normovaly za účelem 

stanovení dílčího indexu rozvojového potenciálu přírodních podmínek a bylo využito 

expertně stanovených a ověřených vah těchto indikátorů: orná půda (ha na 1 obyvatele) - 

váha indikátoru 0,25, ekonomický přínos z aktivit na ochranu životního prostředí Kč na 1 

obyvatele - váha indikátoru 0,4, vodní plochy (m2 na 1 obyvatele) - váha indikátoru je 0,35. 

Tab. 1: Dílčí index rozvojového potenciálu přírodních podmínek 

Kraj Index 1 Pořadí 1 Index 2 Pořadí 2 

Hlav. město Praha 0,88562 2 ------------- ------------- 

Středočeský 0,10722 5 0,25132 5 

Jihočeský 0,22408 3 1,29472 1 

Plzeňský 0,21608 4 0,28363 4 

Karlovarský 0,07226 6 -0,49668 10 

Ústecký 0,91889 1 0,22248 6 

Liberecký 0,01550 7 -0,82168 13 

Královéhradecký -0,08714 8 0,73030 2 

Pardubický -0,20377 10 -0,30899 8 

Vysočina -0,48466 12 0,09626 7 

Jihomoravský -0,09142 9 0,40584 3 

Olomoucký -0,59321 14 -0,67024 12 

Zlínský -0,49484 13 -0,53188 11 

Moravskoslezský -0,48461 11 -0,45507 9 

Zdroj: vlastní výpočty 

Stanovení a ověření indexu rozvojového potenciálu sociálních a kulturních podmínek 

krajů ČR 




Vybrané proměnné: počet obyvatel na km2, podíl městského obyvatelstva, struktura 

vzdělání střední s maturitou, struktura vzdělání vysokoškolské, míra zaměstnanosti, míra 

ekonomické aktivity, míra nezaměstnanosti, průměrná měsíční mzda v zemědělství, 

disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele v Kč, vyplacené dávky státní sociální 

83

podpory na 1 obyvatele v Kč, průměrná výše starobních důchodů v Kč, dokončené byty na 

1000 obyvatel. 

V případě krajů ČR ve variantě 1, kdy jsou hodnoceny pomocí tohoto indexu 1 všechny 

kraje ČR včetně Hlavního města Prahy se jedná o následující čtyři indikátory, které se 

normovaly za účelem stanovení dílčího indexu rozvojového potenciálu sociálních a kulturních 

podmínek a bylo využito expertně stanovených a ověřených vah těchto indikátorů: počet 

obyvatel na km2 - váha indikátoru 0,25, struktura vzdělání vysokoškolské - váha indikátoru 

0,25, míra zaměstnanosti - váha indikátoru 0,25, disponibilní důchod domácností na 1 

obyvatele v Kč - váha indikátoru je 0,25. 

Ve variantě 2, kdy jsou hodnoceny pomocí tohoto indexu 2 všechny kraje ČR mimo 

Hlavního města Prahy, se jedná o následující tři indikátory, které se normovaly za účelem 

stanovení dílčího indexu rozvojového potenciálu sociálních a kulturních podmínek a bylo 

využito expertně stanovených a ověřených vah těchto indikátorů: míra ekonomické aktivity v 

% - váha indikátoru 0,33,disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele v Kč - váha 

indikátoru 0,33,průměrná výše starobních důchodů v Kč - váha indikátoru je 0,33. 

Tab. 2: Dílčí index rozvojového potenciálu sociálních kulturních podmínek 

Kraj Index 1 Pořadí Index 2 Pořadí 2 


Středočeský 0,18221 2 1,39415 1 

Jihočeský 0,06944 4 0,22933 4 

Plzeňský 0,12187 3 0,79481 2 

Karlovarský -0,55869 12 0,44133 3 

Ústecký -1,02827 14 -0,02429 7 

Liberecký -0,18943 9 0,14208 5 

Královéhradecký 0,06677 5 0,00962 6 

Pardubický -0,12834 7 -0,54445 10 

Vysočina -0,15407 8 -0,68984 11 

Jihomoravský 0,05606 6 -0,09731 9 

Olomoucký -0,42299 11 -0,88637 13 

Zlínský -0,21086 10 -0,72495 12 

Moravskoslezský -0,72366 13 -0,04412 8 


Stanovení a ověření indexu rozvojového potenciálu ekonomické výkonnosti krajů ČR 




Vybrané proměnné: počet registrovaných jednotek typu podnik, zemědělství, myslivost, 

rybářství; průmysl; stavebnictví; obchod, opravy, ubytování, stravování; doprava, skladování, 

spoje; HDP na 1 obyvatele v Kč, hrubá přidaná hodnota v tis. Kč na 1 obyvatele, THFK na 1 

obyvatele v Kč, příjmy v Kč na 1 obyvatele, výdaje v Kč na 1 obyvatele. 

V případě krajů ČR ve variantě 1, kdy jsou hodnoceny pomocí indexu 1 všechny kraje 

ČR včetně Hlavního města Prahy se jedná o následující čtyři indikátory, které se normovaly 

za účelem stanovení dílčího indexu rozvojového potenciálu ekonomické výkonnosti a bylo 

využito expertně stanovených a ověřených vah těchto indikátorů: počet registrovaných 

jednotek typu podnik - váha indikátoru je 0,25, průmysl - váha indikátoru 0,25, HDP na 1 

obyvatele v Kč - váha indikátoru 0,25, příjmy v Kč na 1 obyvatele - váha indikátoru je 0,25. 

84

Ve variantě 2, kdy jsou hodnoceny pomocí indexu 2 všechny kraje ČR mimo Hlavního 

města Prahy se jedná o následující tři indikátory, které se normovaly za účelem stanovení 

dílčího indexu rozvojového potenciálu sociálních a kulturních podmínek a bylo využito 

expertně stanovených a ověřených vah těchto indikátorů: průmysl - váha indikátoru 0,33, 

HDP na 1 obyvatele v Kč - váha indikátoru 0,33, výdaje celkem v Kč na 1 obyvatele - 

váha indikátoru 0,33. 

Tab. 3: Dílčí index rozvojového potenciálu ekonomické výkonnosti regionů 

Kraj Index 1 Pořadí 1 Index 2 Pořadí 2 


Středočeský 0,56744 3 1,40582 1 

Jihočeský -0,28217 7 0,43796 4 

Plzeňský -0,31251 8 0,21454 6 

Karlovarský -0,87394 14 -0,91560 13 

Ústecký -0,41263 10 0,34702 5 

Liberecký -0,48163 12 -0,20170 7 

Královéhradecký -0,24433 6 -0,49632 10 

Pardubický -0,42429 11 -0,77935 11 

Vysočina -0,49877 13 -0,47795 9 

Jihomoravský 0,59290 2 1,03266 2 

Olomoucký -0,39391 9 -0,79969 12 

Zlínský -0,19082 5 -0,36222 8 

Moravskoslezský 0,09574 4 0,59484 3 


Stanovení a ověření souhrnného indexu rozvojového potenciálu krajů ČR 

Souhrnný index rozvojového potenciálu je řešen jako součet tří dílčích indexů, a to 

indexu rozvojového potenciálu přírodních podmínek, indexu rozvojového potenciálu 

sociálních a kulturních podmínek a indexu rozvojového potenciálu ekonomické výkonnosti 

podle jednotlivých krajů. Expertně stanovené váhy uvažují tři varianty řešení, a to v první 

variantě (index 1) jsou expertně stanoveny váhy ve stejné výši pro všechny tři dílčí indexy. 

V druhé variantě (index 2) jsou expertně stanoveny váhy pro dílčí index rozvojového 

potenciálu přírodních podmínek ve výši 0,2 a pro dílčí index rozvojového potenciálu 

sociálních a kulturních podmínek a dílčí index rozvojového potenciálu ekonomické 

výkonnosti ve stejné výši pro oba 0,4. Ve třetí variantě (index 3) jsou expertně stanoveny 

váhy pro dílčí index rozvojového potenciálu přírodních podmínek ve výši 0,2 a pro dílčí index 

rozvojového potenciálu sociálních a kulturních podmínek ve výši 0,35 a pro dílčí index 

rozvojového potenciálu ekonomické výkonnosti ve výši 0,45. 

85

Tab. 4: Souhrnný index rozvojového potenciálu s Hlavním městem Prahou 

Kraj Index 1 Pořadí 1 Index 2 Pořadí 2 Index 3 Pořadí 3 

Hlav. město Praha 2,199284 1 2,488675 1 2,485622 1 

Středočeský 0,282766 2 0,321304 2 0,340565 2 

Jihočeský 0,003745 5 -0,04028 5 -0,05786 5 

Plzeňský 0,008397 4 -0,03304 4 -0,05476 4 

Karlovarský -0,44892 13 -0,5586 14 -0,57436 14 

Ústecký -0,17226 7 -0,39258 12 -0,3618 11 

Liberecký -0,21633 8 -0,26532 9 -0,27993 9 

Královéhradecký -0,08735 6 -0,08845 6 -0,104 6 

Pardubický -0,24961 9 -0,26181 8 -0,2766 8 

Vysočina -0,37538 12 -0,35807 11 -0,3753 12 

Jihomoravský 0,183986 3 0,241298 3 0,26814 3 

Olomoucký -0,46534 14 -0,4454 13 -0,44395 13 

Zlínský -0,29585 10 -0,25964 7 -0,25864 7 

Moravskoslezský -0,36713 11 -0,34809 10 -0,30712 10 


První varianta představuje situaci hypotetickou a porovnávací, druhá varianta je 

variantou spíše zaměřenou zohledňující stejně význam sociálních a ekonomických indikátorů 

a ve třetí variantě se zohledňují jako nejvýznamnější indikátory ekonomické výkonnosti. 

Výsledky souhrnného indexu rozvojového potenciálu jsou stejně jako u dílčích indexů 

rozvojového potenciálu řešeny s ohledem na význam a vysokou úroveň Hlavního města 

Prahy ve dvou variantách tj. s Hlavním městem Prahou a bez Hlavního města Prahy (viz 

tabulky č. 4 a 5). 

Tab. 5: Souhrnný index rozvojového potenciálu bez Hlavního města Prahy 

Kraj Index 1 Pořadí 1 Index 2 Pořadí 2 Index 3 Pořadí 3 

Hlav. město Praha ------------- ------------- ------------- ------------- ------------- ------------- 

Středočeský 1,006924 1 1,170251 1 1,170835 1 

Jihočeský 0,647463 2 0,52586 2 0,536292 2 

Plzeňský 0,426685 4 0,460468 3 0,431454 4 

Karlovarský -0,32041 9 -0,28904 9 -0,35689 9 

Ústecký 0,179918 5 0,173587 5 0,192152 5 

Liberecký -0,29083 8 -0,18819 8 -0,20537 8 

Královéhradecký 0,080389 6 -0,04862 7 -0,07392 7 

Pardubický -0,53882 12 -0,59132 12 -0,60306 12 

Vysočina -0,35361 10 -0,44787 10 -0,43727 10 

Jihomoravský 0,442592 3 0,455307 4 0,511805 3 

Olomoucký -0,77758 13 -0,80847 13 -0,80414 13 

Zlínský -0,53429 11 -0,54124 11 -0,52311 11 

Moravskoslezský 0,031566 7 0,129275 6 0,161223 6 


86

1,5 

1 

0,5 

0 

-0,5 

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 

Index 1 

Index 2 

Index 3 

-1 

1-Hl. msto h-třeoesk k -hoesk k -lzesk k -lovsk k -steck k -eeck k - 

lovéheck k 9-Pardubický k.; 10-kVyson; 11-homovsk k12-Olomoucký k.; 13-Zlínský k.; 14- 

ovskoslezsk k 

Graf 1 Pořadí regionů dle souhrnného indexu rozvojového potenciálu 


Pro hodnocení jednotlivých dílčích indexů rozvojového potenciálu jsou indexy u 

jednotlivých krajů vyhodnoceny z hlediska jejich výše v absolutním pořadí. Ke zjištěným 

indexům rozvojového potenciálu v jednotlivých regionech ČR lze uvést, že disparity jsou 

zaznamenány s narůstající zápornou hodnotou indexu. 

Pokud budeme hodnotit index rozvojového potenciálu přírodních podmínek tak se 

ukazuje ve variantě jedna význam Hlavního města Prahy a ve variantě dvě se dostává na 

nejvyšší úrovně kraj Jihočeský, Královéhradecký a Jihomoravský. Ve výsledných hodnotách 

indexu se významně projevuje expertně stanovená váha indikátoru. 

Při hodnocení Hlavního města Prahy v dílčích indexech rozvojového potenciálu 

sociálních kulturních podmínek a rovněž i ekonomické výkonnosti převyšuje výše indexu 

významně ostatní kraje. V této souvislosti lze uvést, že hlavní město Praha jako kraj je 

v hodnocení disparit s využitím těchto indexů dosti nesrovnatelné. Jeho hodnocení pomocí 

dílčích indexů by přicházelo v úvahu pouze orientačně anebo by musela být uplatněna 

srovnatelnost s jinými velkými evropskými městskými aglomeracemi. 

Záporná hodnoty indexu rozvojového potenciálu sociálních a kulturních podmínek 

ukazují na významnou disparitu. Jedná se zejména o kraj Olomoucký, Zlínský, Vysočina a 

Pardubický ve variantě hodnocené bez Hlavního města Prahy. 

Při hodnocení index rozvojového potenciálu ekonomické výkonnosti regionů se ukazuje, 

že nejvyšší úrovně dosahuje mimo Hlavního města Prahy (opět je patrné specifické 

postavení) kraj Středočeský, Jihomoravský a Moravskoslezský. Ve zcela opačném postavení 

je výrazně kraj Karlovarský, Olomoucký a Pardubický, což opět svědčí z hlediska vypovídací 

schopnosti tohoto indexu o disparitní pozici těchto regionů. 



87

Závěr 

Při hodnocení souhrnného indexu rozvojového potenciálu je zřejmá významná pozice 

Hlavního města Prahy a Středočeského kraje. Opačnou pozici má hlavně kraj Olomoucký, a 

to při celkovém hodnocení bez Hlavního města Prahy, kdy zohledníme zejména index 2 a 

index 3, tzn. expertně stanovené váhy ve prospěch sociálních a ekonomických indikátorů. 

Výsledky souhrnného indexu rozvojového potenciálu naznačují poměrně velké disparity 

v mezi jednotlivými kraji při zohlednění přírodních zdrojů, sociálních a kulturních zdrojů a 

ekonomické výkonnosti. 

Rovnoměrný rozvoj regionů představuje v současné době jeden ze základních úkolů 

regionální politiky státu i Evropské unie. Jedná se o komplex procesů, které přispívají 

k pozitivním změnám v ekonomické, sociální a environmentální situaci regionů. Ke snižování 

regionálních rozdílů mohou pomoci metodické postupy hodnotící disparity v jednotlivých 

regionech např. pomocí výše uvedených dílcích indexů rozvojového potenciálu a následně 

celkové hodnocení regionů pomocí souhrnného indexu rozvojového potenciálu. 

Různá opatření podporující a usměrňující strategie regionálního rozvoje včetně 

využívání prostředků ze strukturálních fondů EU mohou zohlednit výše uvedené metodické 

postupy hodnocení disparit v jednotlivých regionech a tím významně napomoci dosažení 

jednoho z hlavních cílů strategie rozvoje regionů tj. omezování nerovnováhy mezi regiony 

v oblasti ekonomické, sociální a environmentální. 

Literatura 

[1] DUFEK, J., MINAŘÍK, B.: Analýza indikátorů pro hodnocení cílů realizace strategie 

regionálního rozvoje v České republice. 1. vyd. Brno: MZLU, 2009, 119 s. ISBN: 978-80- 

7375-366-5 

[2] HAMPL, M.: Regionální diferenciace současného socioekonomického vývoje v České 

republice. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2007, Vol. 43, No. 5.889-910 

[3] HEBÁK, P. a kol.: Vícerozměrné statistické metody. Informatorium, Praha 2005. ISBN 80- 

7333-039-3 

[4] HRABÁNKOVÁ, M., BOHÁČKOVÁ, I.: Conditions of sustainable development in the 

Czech republic in compliance with the recommendation of the European commission. 

[5] Agricultural Economics - Czech, 2009, 55: p. 156–160 

[6] JÁNSKÝ, J., SOMERLÍKOVÁ, K.: Analýza disparit ekonomické výkonnosti regionů v ČR. 

In Region v rozvoji společnosti. 1. ed. Brno: Mendel University of Agriculture and Forestry 

in Brno, 2009, p. 98-104. ISBN 978-80-7375-330-6 

[7] Jánský, J., Somerlíková, K.: Analýza disparit sociálních podmínek v regionech ČR. 

Sborník příspěvků z mezinárodní konference Firma a konkurenční prostředí. Brno: 

Mendelova univerzita v Brně, 2010. s. 204-209. ISBN 978-80-7375-385-6. 

[8] Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy. Vydavatelství a nakladatelství 

Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2004. ISBN 80-86473-80-5. 

[9] Krajské ročenky České republiky 2002-2008. 



regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 

613 Brno. jansky@mendelu.cz. 

Ing. Kristina Somerlíková, Ph.D., Ústav demografie a aplikované statistiky, Fakulta 

regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 

Brno, kristina.somerlikova@mendelu.cz 

88

Vliv přírodních podmínek na kvalitu života ve vybraných 

mikroregionech 

The influence of natural conditions on the quality of life in 

chosen micro-regions 

Alois Juřica, Jaroslav Jánský 

Abstrakt 

Příspěvek je zaměřen na třetí pilíř schválené strategie udržitelného rozvoje České republiky, 

který zahrnuje oblast přírodních zdrojů, a sice na úrovni obcí vybraných mikroregionů 

v České republice. Cílem je analýza vývoje zvolených indikátorů kvality života v obcích 

v oblasti přírodních zdrojů, jejich disparit a dále komparace získaných údajů nejen 

s průměrem mikroregionu, ale i kraje a České republiky jako celku. 


přírodní podmínky, mikroregion, indikátory kvality života. 

Abstract 

The paper is focused on the third pillar of the sustainable development strategy of the Czech 

Republic which covers an area of natural resources namely at the municipal level of chosen 

micro-regions in the Czech Republic. The aim is to analyze the evolution of selected 

indicators of quality of life in municipalities in terms of natural resources, their disparities and 

the comparison of data obtained not only with an average of micro-regions but also with the 

average of the region and the Czech Republic as a whole. 

Key words: 

natural resources, micro-region, indicators of quality of life. 

Úvod 

Základní přírodní zdroje každého regionu představují přírodní faktory vyjádřené 

v rozložení, struktuře a využití ploch, jejich reliéfu, členitosti a v symbióze prvků krajiny, které 

historicky i v aktuálním časovém vymezení, velmi zřetelně vymezují vztah obyvatel ke své 

krajině a tím také předurčují trvalé nebo dynamicky se měnící disparity, odlišující daný region 

od ostatních. 

Výměra zemědělské i nezemědělské půdy je v podmínkách ČR poměrně stabilní. Její 

zastoupení v jednotlivých regionech je však velmi rozdílné, což působí na kvalitu života 

v regionech i mikroregionech. [2] 

Pro konkrétní a transparentní hodnocení kvality přírodních faktorů byly zvoleny aktuální 

údaje týkající se 4 vybraných mikroregionů: 

Podluží v Jihomoravském kraji, v okresech Břeclav a Hodonín, 

Hranicko v Olomouckém kraji, v okrese Přerov, 

89

Běleč v Plzeňském kraji, v okrese Klatovy, 

Lučina v Plzeňském kraji, v okrese Tachov. 


Cílem analýzy vlivu přírodních podmínek na kvalitu života ve vybraných venkovských 

regionech ČR, je poukázat na disparity jednak uvnitř vybraných regionů mezi jednotlivými 

obcemi, jednak na disparity v komparaci s hodnotami ve vyšším regionálním celku i v rámci 

České republiky. [5] 

Pro dosažení stanoveného cíle byly analyzovány dále uvedené indikátory struktury 

využití půdy a jejich disparity, jednak uvnitř vybraných regionů u jednotlivých obcí, jednak 

v rámci vyšších regionálních celků i celé ČR a to v časovém vývoji v letech 2001 – 2006. 

Přírodní faktory byly posuzovány zejména prostřednictvím indikátorů struktury využití 

půdy, tj. výměry regionu celkem i v přepočtu na 1 obyvatele, dále podílů zemědělsky a 

nezemědělsky využívané půdy z plochy regionu, opět celkem i v přepočtu na 1 obyvatele. 

Výsledky analýzy přinesly hlubší poznání stavu a vývoje přírodních podmínek vybraných 

mikroregionů a staly se výchozími hodnotami pro další navazující analýzy kvality života 

v oblasti přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí. [6] 


Přírodní faktory v mikroregionu Podluží 

V podmínkách obcí regionu Podluží je poměrně stabilní celková výměra obcí 

v analyzovaném časovém období let 2001 – 2006, což dokumentuje tabulka 1 zejména 

statistický ukazatel průměrný koeficient přírůstku. Tento koeficient u jednotlivých obcí 

ukazuje, že změny celkové plochy v období let 2001 – 2006 jsou nepatrné. 

Tab. 1: Region Podluží - plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 ve srovnání 

s rokem 2001 

Obec 

Zemědělská 

půda v ha 

na 1 

obyvatele 

v roce 2001 

Plocha v ha na 1 obyvatele v roce 2006 

zemědělská 

půda 

orná půda 

nezemědělská 

půda 

lesní 

půda 

Dolní Bojanovice 0,40 0,40 0,35 0,29 0,25 

Hrušky 1,02 1,01 0,86 0,11 0,01 

Josefov 1,72 1,67 1,38 0,13 0,03 

Kostice 0,59 0,58 0,55 0,09 0,00 

Lanžhot 0,45 0,45 0,31 1,02 0,85 

Lužice 0,20 0,20 0,12 0,08 0,03 

Moravská Nová Ves 0,63 0,63 0,50 0,29 0,14 

Moravský Žižkov 0,89 0,89 0,78 0,08 0,001 

Nový Poddvorov 1,57 1,71 1,55 0,10 - 

Prušánky 0,61 0,60 0,48 0,07 0,01 

Starý Poddvorov 0,37 0,36 0,30 0,21 0,16 

Tvrdonice 0,58 0,58 0,49 0,45 0,35 

Týnec 0,49 0,48 0,42 0,64 0,53 

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty 

90

Posouzení struktury půdního fondu v obcích ukazuje tabulka 1, která charakterizuje stav 

zemědělské a nezemědělské půdy za rok 2006. Podíl zemědělské půdy z celkové výměry 

regionu představuje 62,5%. Nejvyšší úrovně tohoto podílu je dosaženo v obcích Hrušky, 

Josefov, Moravský Žižkov, Nový Poddvorov a Prušánky (v těchto obcích je podíl zemědělské 

půdy z celkové výměry 90% a více) a naopak čtyři obce, kde je větší podíl lesních pozemků 

dosahují významně nižší úrovně tohoto podílu (Lanžhot – 30,6, Týnec – 42,9, Tvrdonice – 

56,0 a Dolní Bojkovice - 57,7). 

Region Podluží je regionem významně zemědělsky orientovaným s vysokým procentem 

zornění půdy. Průměrné procento zornění půdy v regionu představuje 82,8% v roce 2006 a 

nejnižší procento zornění dosahuje obec Lužice (63,0) a největší naopak vykazuje obec 

Kostice (94,5). 

Zastoupení zemědělských a nezemědělských půd v jednotlivých obcích v přepočtu na 

jednoho obyvatele je však velmi rozdílné. Konkrétní údaje uvádí tabulka 3 a následující graf 

1. 

Výrazné rozdíly v podílu ploch zemědělské a nezemědělské půdy na 1 obyvatele u 

jednotlivých obcí v mikroregionu Podluží charakterizují nejen utváření a využívání krajiny 

zemědělskou výrobou, ale také hustotu osídlení vzhledem k historickému vývoji i 

k současnému významu území jednotlivých obcí a celého mikroregionu v dané oblasti. 

Současně vyplývá především z hodnot v grafu 1, že dosažené hodnoty u ploch 

zemědělské i lesní půdy v průměru mikroregionu Podluží překračují průměrné hodnoty u 

stejných indikátorů za Jihomoravský kraj. 

Ve výsledcích analýzy podílů zemědělské půdy v hektarech na 1 obyvatele v obcích 

mikroregionu vykazují nejvyšší hodnoty obce Josefov (1,67), Nový Poddvorov (1,71) a 

Hrušky (1,01). Naopak nejnižších hodnot dosahují obce Lužice (0,20), Starý Poddvorov 

(0,36), Dolní Bojanovice (0,40) a Lanžhot (0,45). 

ha 

1,80 

1,60 

1,40 

1,20 

1,00 

0,80 

0,60 

0,40 

0,20 

0,00 

Zemědělská 

půda v ha na 1 

obyvatele v roce 

2006 

Orná půda v ha 

na 1 obyvatele v 

roce 2006 

Nezemědělská 



2006 

Lesní půda v ha 


roce 2006 

Zemědělská 

půda na 1 

obyvatele v 

Jihomoravském 

kraji v roce 2006 



Jihomoravském 


Zemědělská 


obyvatele v 

regionu Podluží 

v roce 2006 



regionu Podluží 

v roce 2006 

Graf 1: Region Podluží – plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 


91

Přírodní faktory v mikroregionu Hranicko 

V podmínkách obcí mikroregionu Hranicko je poměrně stabilní celková výměra obcí 

v analyzovaném časovém období let 2001 – 2006, což dokumentuje tabulka 2 v příloze 

zejména statistický ukazatel průměrný koeficient přírůstku. Tento koeficient u jednotlivých 

obcí ukazuje, že změny celkové plochy v období let 2001 – 2006 jsou nepatrné. 

Posouzení struktury půdního fondu v obcích ukazuje tabulka 2, která charakterizuje stav 

zemědělské a nezemědělské půdy za rok 2006. Podíl zemědělské půdy z celkové výměry 

mikroregionu představuje 68,5%, což je velmi vysoké procento ve srovnání s tímto 

ukazatelem v kraji. Podíl zemědělské půdy z celkové výměry Olomouckého kraje představuje 

53,6% a ČR 53,9% za sledované časové období. Nejvyšší úrovně tohoto podílu je dosaženo 

v obcích Horní Újezd (91,2%), Klokočí (90,0%), Všechovice a Býškovice, které také 

přesahují 80% podíl a dalších 12 obcí přesahuje 70% podíl. Naopak tři obce, kde je větší 

podíl lesních pozemků dosahují významně nižší úrovně tohoto podílu (Radíkov – 46,1%, 

Milotice nad Bečvou – 48,2% a Horní Těšice – 53,0%). 

Tab. 2: Region Hranicko - plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 ve 

srovnání s rokem 2001 

Obec 

Plocha 

zemědělské 

půdy na 1 


2001 ha z. p./1 

obyvatele 

Plochy půdy na 1 obyvatele v roce 2006 

ha/ 1 obyvatele 

Orná půda Nezemědělská 

půda 

Lesní 

půda 

Zemědělská 

půda 

Bělotín 1,44 1,38 1,25 0,66 0,33 

Býškovice 1,35 1,31 1,14 0,33 0,06 

Černotín 0,84 0,83 0,66 0,28 0,09 

Dolní Těšice 5,26 4,99 3,37 1,41 1,00 

Horní Těšice 1,02 1,03 0,67 0,91 0,79 

Horní Újezd 1,45 1,42 1,31 0,14 0,03 

Hranice 0,16 0,16 0,11 0,10 0,04 

Hustopeče nad 

Bečvou 0,98 0,97 0,77 0,39 0,23 

Klokočí 1,36 1,34 1,18 0,15 0,00 

Malhotice 1,82 1,80 1,53 0,50 0,33 

Milotice nad 

Bečvou 0,96 0,97 0,74 1,04 0,56 

Opatovice 0,67 0,67 0,57 0,39 0,32 

Partutovice 1,47 1,46 1,08 0,61 0,50 

Polom 2,04 2,04 1,81 0,81 0,15 

Potštát 2,30 1,83 1,17 0,92 0,71 

Provodovice 2,03 1,98 1,46 0,64 0,41 

Radíkov 2,27 2,29 0,97 2,68 2,47 

Rouské 1,67 1,62 1,45 0,51 0,39 

Skalička 0,57 0,56 0,43 0,22 0,11 

Střítež nad Ludinou 1,09 1,11 0,80 0,64 0,54 

Špičky 1,76 1,72 1,16 0,58 0,40 

Ústí 0,46 0,46 0,35 0,13 0,04 

Všechovice 0,54 0,54 0,49 0,11 0,04 

Zámrsky 3,01 2,99 2,16 1,05 0,70 


92

Mikroregion Hranicko je regionem významně zemědělsky orientovaným s vysokým 

procentem zornění zemědělské půdy. Průměrné procento zornění v regionu představuje 

77,0% v roce 2006. Nejvyšší procento zornění, a to nad 90% mají obce Horní Újezd, Bělotín 

a Všechovice a nejnižší procento zornění dosahuje obec Radíkov (42,4%) a Potštát (63,8%). 

Tabulky údajů o plochách celkem, z toho zemědělské a nezemědělské půdy podle 

jednotlivých obcí regionu Hranicko, jsou uvedeny v příloze. 

5,00 

4,50 

4,00 

3,50 

3,00 

2,50 

ha 

2,00 

1,50 

1,00 

0,50 

0,00 

Zemědělská půda v 

ha na 1 obyvatele v 

roce 2006 

Orná půda v ha na 1 

obyvatele v roce 2006 

Nezemědělská půda 

v ha na 1 obyvatele v 

roce 2006 

Lesní půda v ha na 1 




Olomouckém kraji v 

roce 2006 


obyvatele v 

Olomouckém kraji v 

roce 2006 



regionu Hranicko v 

roce 2006 



regionu Hranicko 

v roce 2006 

Graf 2: Region Hranicko – plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 


V grafu 2 a v tabulce 2 uvádíme ukazatele zemědělské a nezemědělské půdy 

v hektarech přepočtené na jednoho obyvatele v obcích mikroregionu Hranicko. V rámci 

zemědělské půdy je dále analyzována orná půda a v rámci nezemědělské půdy je věnována 

pozornost zastoupení lesní půdy. V regionu Hranicko vykazují nejvyšší podíl zemědělské 

půdy na obyvatele obce Dolní Těšice (4,99), Zámrsky (2,99), Radíkov (2,29) a Polom (2,04). 

Nejnižší podíl zemědělské půdy vykazuje obec Hranice (0,11) a dále obce Ústí, Všechovice 

a Skalička (0,46-0,56). 

V rámci analýzy nezemědělské půdy v mikroregionu Hranicko vykazuje nejvyšší podíl na 

jednoho obyvatele obce Radíkov (2,68), Dolní Těšice (1,41), Zámrsky (1,05) a Milotice nad 

Bečvou (1,04). Nejnižší vybavenost nezemědělské půdy na jednoho obyvatele vykazuje 

obec Hranice (0,10) a dále obce Všechovice, Ústí a Horní Újezd a Klokočí (a to v rozpětí 

0,11-0,15). 

V tomto ukazateli je zohledněno ovlivnění přírodních zdrojů ve vazbě na člověka. 

Z uvedené analýzy je zřejmý rozdíl přírodních zdrojů ve vztahu k lidskému činiteli ve velkých 

obcích respektive městech a zcela opačný vliv v malých obcích. Pokud porovnáme ukazatel 

zemědělské půdy na jednoho obyvatele v uvedených mikroregionech s úrovní Olomouckého 

kraje, kde je dosaženo úrovně 0,44 ha, tak všechny analyzované obce v mikroregionu 

Hranicko tento ukazatel převyšují některé i násobně. Olomoucký kraj v tomto ukazateli je na 

srovnatelné úrovni s průměrem ČR. 

93

Obdobná je situace při komparaci nezemědělské půdy na jednoho obyvatele 

v jednotlivých obcích mikroregionu Hranicko, kde 16 obcí z celkových 24 má výměru 

nezemědělské půdy na jednoho obyvatele větší než průměr Olomouckého kraje. V 

Olomouckém kraji se vykazuje průměrně 0,38 ha a v ČR 0,35 ha nezemědělské půdy na 

jednoho obyvatele. 

Přírodní faktory v mikroregionu Běleč a Lučina 

V mikroregionech Běleč a Lučina je poměrně stabilní celková výměra obcí 

v analyzovaném časovém období let 2001 – 2006, což dokumentují tabulky v příloze, 

zejména statistický ukazatel průměrného koeficientu přírůstku. Koeficient u jednotlivých obcí 

ukazuje, že změny celkové plochy v období let 2001 – 2006 jsou nepatrné. 

7,00 

6,00 

5,00 

4,00 

3,00 

ha 

2,00 

1,00 

0,00 

Zemědělská půda v ha 

na 1 obyvatele v roce 

2006 



Nezemědělská půda v 


roce 2006 



Zemědělská půda na 1 

obyvatele v Plzeňském 







regionu Běleč v roce 

2006 


obyvatele v regionu 

Běleč v roce 2006 

Graf 3: Region Běleč – Plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 


94

14,00 

12,00 

10,00 

8,00 


na 1 obyvatele v roce 

2006 



Nezemědělská půda v 

ha na 1 obyvatele v roce 

2006 

ha 

6,00 



4,00 

2,00 

0,00 

Zemědělská půda na 1 







na 1 obyvatele v regionu 

Lučina v roce 2006 


obyvatele v regionu 

Lučina v roce 2006 

Graf 4: Region Lučina – Plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 


Podíl zemědělské půdy z celkové výměry regionu Běleč představuje 63,9%. Nejvyšší 

úrovně tohoto podílu je dosaženo v obcích Všepadly, Unějovice, Mezihoří a Červené Poříčí 

(v těchto obcích je podíl zemědělské půdy z celkové výměry 75% a více). Naopak v obci 

Němčice, kde je větší podíl lesních pozemků dosahují nižší úrovně tohoto podílu, a to 41,5%. 

Průměrné procento zornění regionu Běleč představuje 74% v roce 2006 a nejnižší procento 

zornění dosahují obce Ježovy (66,2), Chocomyšl (64,8), Kaničky (63,5), Chudenice (61,7) a 

největší naopak dosahuje obec Vřeskovice (91,3). 

Podíl zemědělské půdy z celkové výměry regionu Lučina představuje 48,4%. Nejvyšší 

úrovně tohoto podílu je dosaženo v obcích Ctiboř (76,2%), Tisová, Tachov, Lom u Tachova, 

Kočov, Částkov, Brod na Tichou (v těchto obcích je podíl zemědělské půdy z celkové výměry 

mezi 62 – 65%). Naopak v obci Lesná, Obora, kde je větší podíl lesních pozemků dosahují 

nižší úrovně tohoto podílu, a to 20,6% a 27,7%. Průměrné procento zornění regionu Lučina 

představuje 60,4% v roce 2006 a nejnižší procento zornění dosahují obce Obora a Lesná 

(shodně 13,3), Halže (33,1), Broumov (44,0) a největší naopak dosahuje obec Částkov 

(82,9). 

V tabulce 3 a 4 uvádíme ukazatele zemědělské a nezemědělské půdy v hektarech 

přepočtené na jednoho obyvatele v mikroregionech Běleč a Lučina. V rámci zemědělské 

půdy je dále analyzována orná půda a v rámci nezemědělské půdy je věnována pozornost 

zastoupení lesní půdy. V regionu Běleč vykazují nejvyšší podíl zemědělské půdy na 

obyvatele obce Všepadly (6,16), Úboč (4,20) a Únějovice (4,09). Nejnižší podíl zemědělské 

půdy vykazuje obec Švihov (1,27) a obec Černé Poříčí (1,58). 

95

Obec 

Tab. 3: Region Běleč - Plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 

Plocha 

zemědělské 

půdy na 1 


2001ha z. p./ 1 

obyvatel 



Orná 

půda 


půda 

Lesní 

půda 

Zemědělská 

půda 

Biřkov 2,90 2,94 2,43 1,33 0,97 

Červené Poříčí 1,62 1,58 1,02 0,54 0,28 

Dolany 1,77 1,72 1,22 1,58 1,34 

Chocomyšl 1,71 1,93 1,25 0,99 0,72 

Chudenice 1,63 1,68 1,03 1,46 1,24 

Ježovy 2,76 3,18 2,11 2,02 1,64 

Kaničky 2,72 2,81 1,79 1,46 1,17 

Křenice 3,47 3,47 2,76 1,56 1,21 

Mezihoří 1,78 2,44 2,09 0,73 0,40 

Němčice 3,47 2,99 2,22 4,21 3,78 

Poleň 3,66 3,68 2,76 2,65 2,07 

Švihov 1,17 1,27 0,94 0,89 0,73 

Úboč 4,04 4,20 3,22 2,83 2,39 

Únějovice 3,97 4,09 3,16 1,22 0,70 

Vřeskovice 1,87 1,79 1,63 1,09 0,96 

Všepadly 5,88 6,16 4,61 1,78 1,14 


Obec 

Tab. 4: Region Lučina - Plocha půdy v ha na 1 obyvatele v roce 2006 

Plocha 

zemědělské 

půdy na 1 


2001 ha z. p./1 

obyvatel 



Orná 

půda 


půda 

Lesní 

půda 

Zemědělská 

půda 

Brod nad Tichou 2,77 2,76 2,15 1,47 0,89 

Broumov 1,48 1,38 0,61 6,38 6,00 

Ctiboř 2,20 2,16 1,57 0,68 0,33 

Částkov 2,58 2,34 1,94 1,30 0,970 

Dlouhý Újezd 0,96 0,78 0,51 1,72 1,56 

Halže 1,19 1,20 0,40 2,71 2,45 

Chodský Újezd 3,84 3,78 2,69 4,67 4,23 

Kočov 3,51 3,49 2,73 2,13 1,730 

Lesná 3,62 3,43 0,46 13,16 12,50 

Lom u Tachova 1,34 1,34 1,05 0,74 0,54 

Milíře 2,96 3,01 1,69 4,75 4,37 

Obora 4,58 4,27 0,57 11,11 9,56 

Studánka 0,88 0,78 0,48 0,88 0,77 

Tachov 0,21 0,21 0,16 0,11 0,06 

Tisová 2,79 2,64 1,86 1,40 0,91 

Zadní Chodov 2,71 2,72 2,03 2,36 1,67 


V mikroregionu Lučina vykazují nejvyšší podíl zemědělské půdy na obyvatele obce 

Obora (4,27), Chodský Újezd (3,78), Kočov (3,49) a obec Lesná (3,43). Nejnižší podíl 

96

zemědělské půdy na obyvatele naopak vykazují obce Tachov (0,21) a obce Dolní Újezd a 

Studánka (0,78). V rámci analýzy nezemědělské půdy v mikroregionu Běleč vykazuje 

nejvyšší podíl na jednoho obyvatele obce Němčice (4,21), Úboč (2,83) a Poleň (2,65). 

Nejnižší vybavenost nezemědělské půdy na jednoho obyvatele vykazuje obec Červené 

Pořící (0,54) a obec Mezihoří (0,73). V mikroregionu Lučina vykazuje nejvyšší podíl 

nezemědělské půdy obec Lesná (13,16) a obec Obora (11,11) a naopak nejnižší vybavenost 

nezemědělské půdy na jednoho obyvatele vykazuje obec Tachov (0,11) a obec Ctiboř (0,68). 

V tomto ukazateli je zohledněno ovlivnění přírodních zdrojů ve vazbě na člověka. 

Z uvedené analýzy je zřejmý rozdíl přírodních zdrojů ve vztahu k lidskému činiteli ve velkých 

obcích respektive městech a zcela opačný vliv v malých obcích. Pokud porovnáme ukazatel 

zemědělské půdy na jednoho obyvatele v uvedených mikroregionech s úrovní Plzeňského 

kraje, kde je dosaženo úrovně 0,69 ha, tak všechny analyzované obce v obou 

mikroregionech s výjimkou Tachova tento ukazatel významně převyšují. Plzeňský kraj 

v tomto ukazateli je nad úrovní průměru ČR o 0,28 ha na jednoho obyvatele. 

Obdobná je situace při komparaci nezemědělské půdy na jednoho obyvatele 

v jednotlivých obcích obou mikroregionů, kde Plzeňský kraj vykazuje 0,68 ha a průměr ČR 

0,35 ha na jednoho obyvatele. 

Diskuse 

Výsledky analýzy přírodních podmínek vybraných venkovských mikroregionů ČR 

přesvědčivě prokázaly individuální a velmi specifické odlišnosti u konkrétních obcí nejen od 

průměrů ČR nebo krajů (NUTS 3), ale i v rámci samotného mikroregionu, jak je patrné přímo 

z údajů v tabulkách a grafech. Tato specifika jsou výchozí i pro navazující analýzu situace 

v ochraně životního prostředí a posléze i pro potřebu opatření v ochraně, např. ovzduší, vod, 

apod. Při hodnocení vlivu přírodních podmínek na kvalitu života proto nelze vycházet obecně 

pouze z průměrných hodnot na jednotlivých stupních regionálního členění, ale důsledně brát 

na zřetel i na konkrétní situaci v mikroregionech a přímo v jednotlivých obcích se zvláštním 

zřetelem na významné funkce lesů, jako stabilních krajinných prvků. [1] [4] 



Závěr 

Příspěvek, který je zaměřen na analýzu vývoje zvolených indikátorů kvality života 

v oblasti přírodních zdrojů, v jednotlivých obcích vybraných venkovských mikroregionů, 

především struktury využití půdy, tj. výměry regionu celkem i v přepočtu na 1 obyvatele, dále 

podílů zemědělsky a nezemědělsky využívané půdy z plochy regionu, opět celkem i 

v přepočtu na 1 obyvatele, potvrdil významný vliv konkrétních přírodních podmínek na kvalitu 

života obyvatel v jednotlivých obcích venkovských regionů. 

Literatura 

[1] FIALOVÁ,J., VYSKOT,I., SMITKA,D., KUPEC,P.: Společnost a funkce lesa. In Člověk ve 

svém pozemském a kosmickém prostředí. Příspěvek na konferenci v Úpici ve dnech 20.- 

22.5. 2008, s. 124-126, ISBN 978-80-86303-14-7. 

[2] JÁNSKÝ, J., KUPČÁK, V., ŽIVĚLOVÁ, I.: Regional aspects of wood-working industry in 

the Czech Republic. INTERCATHEDRA, 2008, sv. 24, č. 1, s. 40-43. ISSN 1640-3622. 

[3] JÁNSKÝ, J., JUŘICA, A.: Komparace indikátorů kvality života v oblasti přírodních zdrojů 

vybraných mikroregionu v České republice. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké 

97

konference Region v rozvoji společnosti 2010. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2010. 

s. 94-99. ISBN 978-80-7375-435-8. 

[4] MÍCHAL, I.: Ekologická stabilita. 2. rozš. vyd. Brno: Veronica, 1994, 276 s. ISBN 80- 

85368-22-6. 

[5] Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje ČR. MŽP, Praha 2009. ISBN 978-80- 

7212-488-6. 

[6] VAĎUROVÁ, H., MÜHLPACHR,P.: Kvalita života” Teoretická a metodologická 

východiska, Brno: Masarykova univerzita, 1. vyd., 146 s. ISBN 80-210-3754-7. 


Ing. Alois Juřica, CSc., Ústav regionální a podnikové ekonomiky, Fakulta regionálního 

rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno. 

Alois.jurica42@seznam.cz 


regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 

1, 613 Brno. jansky@mendelu.cz. 

98

Mezikrajské srovnání vybraných ukazatelů trhu práce 

venkovského prostoru ČR 

Interregional comparison of the selected labour market 

indicators of the Czech Republic rural areas 

Bohumil Kába 

Abstrakt: 

Příspěvek uvádí metodologický rámec pro členění regionů České republiky podle vybraných 

ukazatelů nezaměstnanosti, jež se vztahují k venkovskému prostoru České republiky. 

Analyzovaná data měla vícerozměrný charakter, pro jejich zpracování tedy byly zvoleny 

vhodné vícerozměrné statistické techniky. Studie identifikovala hlavní faktory, jež ovlivňují trh 

práce ve venkovských oblastech ČR a dosažené výsledky byly využity pro vícerozměrnou 

klasifikaci regionů ČR podle analyzovaných ukazatelů. 


venkovský prostor, region, ukazatel, nezaměstnanost, vícerozměrné metody 

Abstract: 

The paper presents a methodological framework for segmentation of the Czech Republic 

regions based on selected unemployment indicators relating to rural space. Available data 

sets were of multivariate nature. Hence, the approach discussed in this paper is based on 

adequate multivariate statistical techniques. This study identified major factors, which impact 

the labour market in rural areas of the Czech Republic regions and the results were used for 

multivariate classification of the Czech Republic regions by the analyzed indicators. 

Key words: 

rural area, region, indicator, unemployment, multivariate methods 

Úvod a cíl 

V poslední dekádě se stále zvyšuje pozornost, kterou problematice venkova a rozvoji 

venkovských oblastí České republiky věnují celostátní i regionální orgány respektive vědecké 

instituce. Venkovský prostor zahrnuje naprostou většinu území České republiky a stálé 

bydliště v něm má více než čtvrtina populace státu. Pro hodnocení situace ve venkovském 

prostoru jednotlivých regionů České republiky publikuje Český statistický úřad (ČSÚ) různé 

ukazatele, týkající se území, sídelní struktury, demografické statistiky, ekonomiky, trhu 

práce, bydlení, občanské a technické vybavenosti, jejichž detailní statistické analýzy však 

narážejí na některé obtížně řešitelné problémy. Ty souvisejí s výběrovým charakterem 

určitých statistických zjišťování, některé údaje, přebírané ze Sčítání lidu, domů a bytů 

(SLDB) jsou k dispozici pouze v desetiletých intervalech (např. údaje o ekonomické aktivitě a 

zaměstnanosti, vzdělanostní struktuře obyvatelstva, vybrané ukazatele ekonomické, 

případně charakteristiky bytového a domovního fondu jsou zatím k dispozici pouze ze SLDB 

99

z roku 2001 a nemusí již odpovídat aktuální situaci) a většina analýz těchto ukazatelů je 

realizována individuálně a nerespektuje vícerozměrný charakter disponibilních dat. 

Daný příspěvek má metodologický charakter. Zabývá se statistickou srovnávací 

analýzou jednotlivých regionů České republiky podle vybraných ukazatelů venkovského 

prostoru z oblasti trhu práce a jeho cílem je posoudit, zda mezi regiony České republiky lze 

najít shluky regionů s podobnými charakteristikami trhu práce venkovského prostoru a tyto 

charakteristiky stručně identifikovat. Za venkovský prostor byly považovány všechny obce 

s velikostí do 2 000 obyvatel a dále obce s velikostí do 3 000 obyvatel, které mají hustotu 

zalidnění menší než 150 obyvatel/km 2 , pokud nejsou sídlem správního obvodu obce 

s rozšířenou působností nebo vyššího územního celku. Takto vymezený venkovský prostor k 

31.12.2008 katastrálně zahrnoval 78,8% výměry České republiky a žilo v něm 29,8% 

obyvatel [2]. 

Metodika 

Pro srovnávací analýzu trhů práce venkovského prostoru jednotlivých regionů České 

republiky (nebyl uvažován region Hlavního města Prahy) byly zvoleny tyto ukazatele: 

P1 – míra registrované nezaměstnanosti celkem 4 

P2 – míra registrované nezaměstnanosti - muži 

P3 – míra registrované nezaměstnanosti - ženy 

P4 – počet uchazečů o zaměstnání na 1 volné místo 

P5 – podíl žen mezi uchazeči o zaměstnání na uchazečích celkem 

P6 – podíl osob se zdravotním postižením mezi uchazeči o zaměstnání na uchazečích 

celkem 

P7 – podíl osob ve věku do 25 let mezi uchazeči o zaměstnání 

P8 – podíl osob ve věku 50 a více let mezi uchazeči o zaměstnání 

P9 – podíl uchazečů o zaměstnání v evidenci na úřadech práce do 6 měsíců 

P10 – podíl uchazečů o zaměstnání v evidenci na úřadech práce 1 rok a více 

P11 – průměrná délka evidence uchazečů o zaměstnání (dny). 

Všechny údaje byly pořízeny z databáze ČSÚ [2], která aktualizuje a podstatně rozšiřuje 

starší databázi [1] a vztahovaly se k 31.12.2008. 

Pro naplnění výše uvedeného cíle byla použita metoda shlukové analýzy, která slouží 

k redukci vstupních dat a hledání seskupení entit s podobnými vlastnostmi. Všechny 

potřebné výpočty byly realizovány pomocí statistického programového systému 

STATISTICA, verze 10. Ze shlukovacích postupů, nabízených tímto systémem, byla zvolena 

Wardova hierarchická metoda [5], [6], která je pokládána za nejefektivnější shlukovací 

algoritmus a jež je orientována na hledání shluků s co nejnižší vnitřní heterogenitou. Korektní 

explorace dat prostřednictvím shlukové analýzy vyžaduje, aby analyzované proměnné byly 

pokud možno nekorelované. Tuto podmínku však ukazatele P1 – P11 nesplňovaly, a proto 

byly před aplikací Wardovy metody nejprve určitým způsobem transformovány. Uvedená 

transformace spočívala v určení tzv. hlavních komponent, jež představují lineární kombinace 

originálních proměnných a jsou konstruovány tak, aby byly navzájem nekorelované [6]. 

Těchto komponent je vždy stejný počet jako původních proměnných, ale ukazuje se, že pro 

dostatečně výstižný popis vstupního datového souboru obvykle postačuje pouze několik 

prvních hlavních komponent. 

4 Míra registrované nezaměstnanosti je definována poměrem dosažitelných uchazečů o zaměstnání evidovaných 

na pracovních úřadech a ekonomicky aktivního obyvatelstva na daném území. 

100

Řešení a diskuse výsledků 

Hlavní komponenty byly vypočteny z korelační matice analyzovaných proměnných P1 – 

P11. Pro zajištění vzájemné srovnatelnosti byly tyto proměnné standardizovány 

(transformované proměnné tedy měly nulový průměr a jednotkový rozptyl). Vlastní čísla této 

matice, jež popisují rozsah variability v datech, vysvětlené prvními čtyřmi komponentami, 

jsou uvedena v tabulce 1. 

Tab. 1. Vlastní čísla korelační matice ukazatelů P1 – P11 

Komponenta Vlastní číslo Individuální podíl Kumulativní podíl 

1 6,314 57,40 % 57,40 % 

2 2,352 21,38 % 78,78 % 

3 0,807 7,34 % 86,12 % 

4 0,735 6,68 % 92,80 % 

Zdroj: Vlastní výpočty 

Standardní pravidlo pro výběr důležitých hlavních komponent (tzv. Kaiserovo kriterium) 

doporučuje, aby v další analýze byly zachovány pouze ty hlavní komponenty, které mají 

vlastní číslo větší než 1 (viz [3]). V daném případě by tedy pro dostatečně přesnou 

rekonstrukci původních dat postačovaly první dvě hlavní komponenty, které vysvětlují 

78,78% celkového rozptylu originálních dat. Některá soudobá pravidla [4] však navrhují 

zachovat v analýze komponenty, kterým příslušejí vlastní čísla větší než 0,7. Tuto podmínku 

splnily první čtyři hlavní komponenty, které vysvětlily 92,80 % celkového rozptylu a tyto 

komponenty byly využity pro následující shlukovou analýzu. Zbývajících 7 hlavních 

komponent již bylo charakterizováno vlastními čísly menšími než 0,7, tzn, že již nepřinášely 

důležité informace a z další analýzy byly vyřazeny. 

Příspěvky jednotlivých originálních proměnných P1 – P11 při vytváření hlavních 

komponent jsou charakterizovány tzv. komponentními zátěžemi, které představují korelace 

mezi proměnnými a jednotlivými komponentami. Hodnoty zátěží pro uvažované první čtyři 

hlavní komponenty jsou shrnuty v tabulce 2. 

Tab.2. Zátěže proměnných P1 – P11 v prvních čtyřech komponentách 

Proměnná 1. komponenta 2. komponenta 3. komponenta 4. komponenta 

P1 –0,9649 –0,1468 0,0153 0,0279 

P2 –-0,9732 –0,1227 –0,0838 0,0279 

P3 –0,9404 –0,1720 0,1319 0,0247 

P4 –0,6473 0,1617 –0,1276 –0,7071 

P5 0,6632 –0,0289 0,6237 0,0179 

P6 0,0244 0,9126 0,1943 0,1188 

P7 –0,0569 –0,9348 –0,1605 0,2665 

P8 –0,1125 0,7210 –0,4596 0,3191 

P9 0,9310 –0,1006 –0,1759 –0,1408 

P10 –0,9453 0,1212 0,2389 0,1003 

P11 –0,9569 0,0889 0,1202 0,1235 


Z vysokých absolutních hodnot zátěží ukazatelů P1, P2, P3, P9, P10 a P11 v 1. 

komponentě je patrné, že tyto ukazatele nejvíce přispívají k variabilitě v analyzovaném 

datovém souboru. Ukazatele P4, P5, P6, P7 a P8, které sytí 2. – 4. komponentu , lze – z 

hlediska popisu variability v disponibilní databázi – považovat za méně důležité. 

V další fázi zpracování dat ukazatelů trhu práce venkovského prostoru ČR byly první 

čtyři hlavní komponenty využity k prozkoumání, zda mezi regiony České republiky existují 

podskupiny (shluky) krajů s podobnými vlastnostmi trhu práce venkovského prostoru. 

101

Výsledkem Wardovy shlukovací metody při použití Euklidovských vzdáleností je 

dendrogram, který je uveden v následujícím obrázku č.1. 

Str. diagram pro 13 případů 

Wardova metoda 

Euklid. vzdálenosti 

ST 

PL 

JC 

VY 

JM 

ZL 

KV 

UL 

LB 

PA 

HK 

MS 

OL 

0 1 2 3 4 5 6 

Vzdál enost spoj e 

Obr.1. Shluky regionů ČR podle ukazatelů trhu práce P1 – P11 

ve venkovském prostoru 

Uvedený dendrogram naznačuje, že analyzovaný soubor se poměrně zřetelně rozpadá 

na 4 dále uvedené shluky (tato klasifikace byla též ověřena nehierarchickou metodou k – 

průměrů, jež vedla ke stejnému výsledku). 

1. shluk 

(46,1%) 

2. shluk 

(15,4%) 

3. shluk 

(30,8%) 

4. shluk 

(7,7%) 

ST – Středočeský kraj, PL – Plzeňský kraj, JC – Jihočeský kraj, VY – Kraj 

Vysočina, JM – Jihomoravský kraj, ZL – Zlínský kraj 

KV – Karlovarský kraj, UL – Ústecký kraj 

LB – Liberecký kraj, PA – Pardubický kraj, HK – Královéhradecký kraj, MS – 

Moravskoslezský kraj 

OL – Olomoucký kraj 

Užitečným východiskem pro interpretaci stanovených shluků je porovnání shlukových 

průměrů jednotlivých ukazatelů P1 – P11 trhu práce venkovského prostoru ČR a celkových 

průměrných hodnot těchto ukazatelů za celý venkovský prostor ČR (bez Hlavního města 

Prahy). Výsledky tohoto srovnání jsou shrnuty v tabulce 3. 

Tab.3. Poměr shlukových průměrů ukazatelů P1 – P11 a hodnot za celou ČR (bez 

Prahy) 

Shluk P1 P2 P3 P4 P5 P6 P7 P8 P9 P10 P11 

ST,PL,JC,VY,JM,ZL 0,94 0,92 0,96 0,99 1,02 1,02 0,99 0,98 1,02 0,96 0,94 

KV, UL 1,41 1,45 1,38 1,45 0,98 0,83 1,12 0,96 0,90 1,24 1,28 

LB, PA, HK, MS 1,02 1,05 0,98 1,28 0,98 1,02 1,01 1,03 1,02 0,94 0,98 

OL 1,06 1,07 1,04 2,76 0,99 0,96 0,92 1,01 1,01 0,99 1,00 


Z prezentovaných výsledků v tabulce 3 je patrné, že první shluk je tvořen kraji, které z 

hlediska shlukových ukazatelů: míry registrované nezaměstnanosti (celkem i členěné podle 

pohlaví), počtu uchazečů o zaměstnání na 1 volné pracovní místo, podílu osob ve věku do 

25 let respektive podílu osob ve věku 50 a více let mezi uchazeči o zaměstnání i podílu 

dlouhodobě nezaměstnaných a průměrné délky evidence uchazeče o zaměstnání zpravidla 

102

dosáhly hodnot nižších než průměr ČR ve venkovském prostoru. Velmi dobré výsledky – z 

hlediska uvažovaných ukazatelů trhu práce – byly zaznamenány zejména v krajích 

Středočeském, Jihočeském a Plzeňském, jež se tak poněkud odlišily od zbývajících krajů 

seskupených v daném shluku. 

Druhý shluk zahrnuje Ústecký a Karlovarský kraj, které se svými ukazateli trhu práce 

venkovského prostoru řadí mezi velmi problémové regiony ČR. Hodnotami všech 

analyzovaných měr nezaměstnanosti se zmíněné kraje umístily na posledních místech mezi 

kraji ČR a v obou krajích byly rovněž zaznamenány vysoké podíly dlouhodobě 

nezaměstnaných (v Ústeckém kraji činil 33,3%, což byla nejvyšší hodnota v ČR) a vysoká 

průměrná délka evidence uchazeče o zaměstnání (Karlovarský kraj – 548 dnů, Ústecký kraj 

– 610 dnů, tzn. maximum v rámci ČR). 

Ve třetím shluku byly seskupeny tři české a jeden moravský kraj, které se ve většině 

sledovaných ukazatelů (s dílčí výjimkou ukazatele P4 – počet uchazečů o zaměstnání na 1 

volné místo) zpravidla jen málo odchylovaly od průměrných hodnot za ČR. Od ostatních 

krajů se v uvedeném shluku poněkud lišil Královéhradecký kraj, který měl mezi kraji ČR vždy 

druhé nejnižší hodnoty měr nezaměstnanosti a ve venkovském prostoru měl nejnižší podíl 

dlouhodobě nezaměstnaných (16,1%) i nejnižší průměrnou dobu evidence uchazečů o 

zaměstnání na úřadech práce (300 dnů). 

Čtvrtý shluk byl tvořen jediným krajem – Olomouckým. Tento kraj se ve většině 

sledovaných ukazatelů trhu práce umisťoval na středních místech v rámci ČR, ale od 

ostatních krajů se výrazně odlišil svou extrémně vysokou hodnotou počtu uchazečů o 

zaměstnání na 1 volné místo. Dosažená hodnota (18,5 uchazeče na 1 volné místo) 

představovala 2,76-násobek průměru za ČR. 

Závěr 

Výsledky prezentované v tomto příspěvku ukázaly, že výchozí vícerozměrná databáze, 

která zahrnovala 11 ukazatelů trhu práce venkovského prostoru ČR (nabízených v databázi 

ČSÚ), může být efektivně zredukována buď na dvě jejich nekorelované lineární kombinace 

(hlavní komponenty), které vysvětlují cca 79 % celkového rozptylu nebo nejvýše čtyři hlavní 

komponenty, které vysvětlily téměř 93 % variability originálních dat. Analýza hlavních 

komponent pak naznačila, že pro regionální klasifikaci venkovského trhu práce mají 

rozhodující význam míra registrované nezaměstnanosti (celková i v členění dle pohlaví) a 

ukazatele charakterizující dobu, po kterou jsou uchazeči o zaměstnání evidováni na úřadech 

práce. 

Aplikací adekvátních postupů shlukové analýzy bylo zjištěno, že trh práce venkovského 

prostoru ČR vykazuje zřetelné regionální disparity. Pro jejich identifikaci byly užity 

hierarchické i nehierarchické shlukovací metody a kraje ČR byly z hlediska disponibilních 

ukazatelů trhu práce venkovského prostoru rozčleněny do čtyř nestejně velkých shluků. 

Nejmenší shluk byl reprezentován pouze jedním krajem (Olomouckým), zastupoval tedy 

pouze 7,7 % analyzovaného souboru, největší zahrnul 6 krajů (t.zn. 46,1 % souboru). 

Za metodologický přínos lze pokládat uvedení rámce pro klasifikaci regionů ČR podle 

analyzovaných ukazatelů. Potvrdilo se, že vhodná kombinace postupů shlukové analýzy a 

analýzy hlavních komponent může být – při respektování podmínek jejich použitelnosti a 

interpretačních omezení – velmi vhodným nástrojem pro posouzení vnitřní struktury souboru 

objektů, charakterizovaných vícerozměrnými daty. 

Poznatky uváděné v příspěvku vyplynuly z řešení IVZ MSM 6046070906 "Ekonomika 

zdrojů českého zemědělství a jejich efektivní využívání v rámci multifunkčních 

zemědělskopotravinářských systémů" 

103

Pieces of knowledge introduced in this paper resulted from solution of an institutional 

research intention MSM 6046070906 „Economics of resources of Czech agriculture and their 

efficient use in frame of multifunctional agri-food systems“. 

Literatura: 

1. ČSÚ: Rozvoj venkova ve Středočeském kraji v letech 2000 až 2006 [online]. 2007, 

dostupné z: http://www.czso.cz/xs/edicniplan.nsf/t/BE003132F8/$File/13211007.pdf 

2. ČSÚ: Postavení venkova ve Středočeském kraji [online]. 2009, dostupné z: 

http://www.stredocesky.czso.cz/xs/edicniplan.nsf/p/201361–09 

3. Hendl, J.: Přehled statistických metod zpracování dat, Portál, 2004, Praha, ISBN 80– 

7178–820–1 

4. Meloun, M., Militký, J.: Kompendium statistického zpracování dat, Academia, 2002, 

Praha, ISBN 80–200–1008–4 

5. Mucherino, A., Papajorgji, P.J., Pardalos, P.M.: Data Mining in Agriculture, Springer, 

2009, Dordrecht, ISBN: 978–0–87–88614–5 

6. Tabachnick, B. G., Fidell, L. S.: Using Multivariate Statistics, Boston: Pearson 

Education, Inc., ISBN 0–205–45938–2 


Doc. RNDr. Bohumil Kába, CSc., katedra statistiky PEF ČZU, 165 21 Praha 6 – Suchdol, 

tel.: 224 382 236, e-mail: kaba@pef.czu.cz. 

104

Ekologické zemědělství a agroturistika: stabilizace 

zemědělství a venkova v Česku? 

Organic farming and agritourism: stabilization of 

agriculture and countryside in the Czechia? 

Ondřej Konečný 

Abstrakt: 

Za poslední dvě desetiletí se na českém venkově udála řada změn, přičemž bezesporu za 

jedny z nejvýznamnějších lze považovat vnitřní proměny v rámci produkční funkce venkova. 

Řadu desetiletí venkovu dominantní aktivity v priméru (zejména zemědělství) ustoupily 

pracovním místům v průmyslu a službách. Zvyšující se celosvětová konkurence, značná 

nestabilita komoditních trhů a výkyvy cen potravin a pokračující důraz na environmentálně 

šetrnou produkci motivuje stále snižující počet českých zemědělců k diverzifikaci činností 

(jak zemědělské, tak nezemědělské povahy) eliminující rizika jednostranně zaměřeného 

podnikání. I proto vzrůstá na významu ekologické zemědělství a agroturistika, jež by měly 

přispět k stabilizaci skupiny venkovského obyvatelstva (příjmů, životní úrovně) a venkova 

celkem. Předkládaný příspěvek diskutuje současnou dimenzi představených diverzifikačních 

aktivit v České republice a zamýšlí se nad jejich předkládanou a skutečnou úlohou z hlediska 

rozvoje venkova. 


ekologické zemědělství, agroturistika, diverzifikace, rozvoj venkova, Česká republika 

Abstract: 

Over the last two decades number of changes took place in the Czech countryside while 

internal changes in the production function of rural areas can be undoubtedly considered as 

one of the major manifestation. For many decades the dominant activity in the primary sector 

(mainly agriculture) withdrew jobs in industry and services. Increasing global competition, 

significant instability in commodity markets and fluctuations of food prices and a continuing 

emphasis on environmentally friendly production incentive still decreasing number of Czech 

farmers to diversify their activities (agricultural and non-agricultural) eliminating the risk of 

unilaterally focused business. Therefore the importance of organic farming and agritourism 

increases, which can contribute to stabilizing the part of rural population (income, living 

standards) and the rural generally. The present contribution discusses the current dimension 

introduced diversification activities in the Czech Republic and intends to their presumptive 

and actual role in terms of rural development. 

Key words: 

Organic farming, agritourism, diversification, rural development, the Czech Republic 

Úvod a cíle 

Jedním ze stěžejních předpokladů rozvoje a stabilizace venkova je (alespoň) udržení 

současných možností pracovního uplatnění venkovského obyvatelstva v bydlišti či jeho 

blízkém okolí. Bohužel, pracovní místa na venkově ubývají a jeho obyvatelstvo je nuceno za 

prací dojíždět do stále větší vzdálenosti. Nejrychleji pak ubývají pracovní místa 

105

v zemědělství, které právě umožňovalo práci v blízkosti bydliště obyvatel venkova. I přesto, 

že zemědělství vytváří stále menší počet pracovních příležitostí na českém venkově, 

z hlediska rozvoje a stabilizace venkovského prostoru přetrvává jeho významná úloha, 

prosazován je nejen jeho produkční rozměr, nýbrž do popředí se stále více dostávají 

mimoprodukční funkce zemědělství – zejména význam zemědělství coby „údržbáře“ krajiny a 

nástroj ochrany přírody a krajiny. 

V duchu nového paradigmatu rozvoje venkova (OECD, 2006) a vlivem zvyšující se 

celosvětové konkurence, značné nestability komoditních trhů a výkyvů cen potravin a 

pokračujícího důrazu na environmentálně šetrnou produkci, je tento stále se snižující počet 

českých zemědělců motivován hledat dodatečné zdroje příjmů, které by eliminovaly riziko 

jednostranně zaměřeného zemědělského podnikání. Do skupiny nejčastějších aktivit, o něž 

zemědělci rozšiřují své podnikání, je řazena nabídka ubytovacích kapacit farmy a služeb 

v cestovním ruchu (agroturistika) a z jiného pohledu je to rozšíření aktivit směrem k produkci 

bioproduktů (ekologické zemědělství). 

Důležitost diverzifikace činnosti zemědělců pro stabilizaci a udržení této skupiny 

obyvatelstva z hlediska rozvoje venkova odrážejí i koncepční a strategické dokumenty a 

politiky (regionální, zemědělská, hospodářská), jak národního tak evropského měřítka. 

Předkládaný příspěvek si proto vytyčil cíl analyzovat ve vztahu k tomuto politickému a 

institucionálnímu rámci současný rozměr agroturistiky a ekologického zemědělství v Česku 

za pomoci komparace se zeměmi Evropské unie (EU) a pohledu na regionální diferenciaci 

uvnitř českých hranic. 

Definice, data a metodika 

Literatura pracuje s pojmem diverzifikace (ve vztahu k zemědělskému podnikání) ve 

třech úrovních (Hron a kol., 2008) a to v smyslu využití výrobních faktorů farmy k jinému 

užití, než je konvenční (1), ve smyslu nové podnikatelské aktivity farmáře s cílem využít 

identifikovanou ziskovou příležitost (2) a z úvahy, že farmáři nedosahují dostatečné úrovně 

příjmů z prodeje zemědělské produkce, ani dotací souvisejících se zemědělskou činností a 

tudíž jsou „nuceni“ k hledání dalších zdrojů příjmů (3). Diverzifikační aktivity jsou pak 

klasifikovány dle lišících se přístupů jednotlivých autorů, nicméně převládají klasifikace 

rozlišující aktivity zemědělské (ekologické zemědělství) a nezemědělské (činnosti v rámci 

cestovního ruchu). Zatímco agroturistika je do nezemědělských aktivit řazena bez výjimky, 

ekologické zemědělství je některými autory opomíjeno a nepohlíží na něj jako na 

diverzifikační aktivitu (více viz např. Maye, Ilbery, Watts, 2009). 

Agroturistika je literaturou vymezována jako určitá forma venkovského cestovního ruchu, 

která je, jak uvádí Vaněček (1997), provozována podnikateli v zemědělské výrobě a slouží 

jim jako hlavní nebo další finanční zdroj k udržení nebo rozšíření hlavního podnikatelského 

programu, tj. výroby zemědělských produktů (rostlinných nebo živočišných). Případní 

zájemci využívají kromě ubytování a stravy na farmě možnost vyzkoušení si prací související 

se zemědělství (zejména chov zvířat). 

Pro účely jednoduchého vymezení pojmu ekologické zemědělství lze využít Nařízení 

rady ES č. 834/2007, s nímž pracuje Niggli (2008; s. 172 - 173), dle něhož ekologické 

zemědělství zavádí udržitelný systém řízení zemědělství respektující přírodní systémy a 

cykly, přispívající k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, odpovědným způsobem 

využívající energii a přírodní zdroje a dodržující přísné normy pro dobré životní podmínky 

zvířat. Ekologické zemědělství je zaměřeno na minimalizaci a zákaz využití ochranných 

chemických látek, hnojiv a dodržování zásad hospodaření, což je pak důsledně kontrolováno 

ze strany EU, neboť na podporu ekologického zemědělství jsou v současnosti vynakládány 

významné finanční prostředky. 

Příspěvek využívává dostupných datových zdrojů a statistických publikací, nicméně 

vzhledem k jejich povaze a snaze o aktuálnost nelze hodnotit jeden rok, nýbrž období 

zahrnující několik posledních let. Agroturistika v Česku je hodnocena, pomineme-li některé 

uvedené citace odborníků, na základě dat ze Strukturálního šetření v zemědělství (ČSÚ), 

106

periodicky konaného jednou za tři roky (nejaktuálnější z roku 2010 – tzv. Agrocenzus), které 

umožňuje celounijní srovnání. Ekologické zemědělství je mapováno na základě dat 

každoročně zveřejňovaných Ministerstvem zemědělství ČR (statistiky, ročenka ekologického 

zemědělství) a dat sesbíraných z jednotlivých států a sumarizovaných Eurostatem. 

Z hlediska metodiky příspěvek využívá jednoduché komparační analýzy (územní 

jednotky) a analýzy časové (odkrytí stěžejních trendů) na několika hierarchických 

teritoriálních jednotkách (státy EU, ČR, kraje, obce). Regionální diferenciace uplatnění 

ekologického zemědělství v obcích ČR pak vyžadovala náročnější zpracování individuálního 

seznamu podnikatelů v ekologickém zemědělství dostupné prostřednictvím českého 

Ministerstva zemědělství. 

Výsledky 

Institucionální a politický rámec podpory agroturistiky a ekologického zemědělství 

Podpora agroturistiky jako součásti venkovského turismu a ekologického zemědělství je 

poměrně široce reflektována jak v regionální a zemědělské politice, tak z nich vyplývajících 

strategických a koncepčních dokumentů. Sektorově orientovaná Koncepce státní politiky 

cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013 (MMR ČR, 2007) zmiňuje význam 

využití cestovního ruchu pro diverzifikaci ekonomických činností ve venkovském prostoru a 

zdůrazňuje „nutnost nalezení účinnějších nástrojů pro rozvoj šetrných forem CR ve 

venkovském prostoru s cílem zatraktivnit tyto oblasti, jež mají potenciál nabídnout dostatek 

možností pro rozvoj služeb a pro tvorbu produktů CR“. Největší podporu agroturistice 

poskytuje od Společné zemědělské politiky odvíjející se Program rozvoje venkova ČR na léta 

2007 – 2013 (PRV ČR), který uvádí, že „venkovský cestovní ruch není dosud v České 

republice plně rozvinut a že, dostatečně není využíván potenciál zemědělských farem 

v oblasti agroturistiky“. V rámci třetí osy Kvalita života ve venkovských oblastech a 

diverzifikace hospodářství venkova tohoto programu je podporována diverzifikace činností 

nezemědělské povahy s roční alokací 580 mil. Kč a podpora cestovního ruchu disponující 

320 mil. Kč na rok. Agroturistika je z evropských zdrojů podporována také prostřednictvím 

jednotlivých regionálních operačních programů. 

PRV silně akcentuje i stránku ekologického zemědělství, a to v rámci druhé osy 

(Zlepšování životního prostředí a krajiny) na tzv. platby agroenvironmentálních opatření, kdy 

jsou zemědělci podporování platbou dle velikosti a charakteru plochy obhospodařované 

v režimu ekologického zemědělství. Návrh nástrojů a opatření pro dosažení obecných vizí 

českého zemědělství po roce 2010 (Mze, 2010) zahrnuje také podporu produkce 

ekologického zemědělství v ČR včetně podpory značky „bio“ při preferování nástrojů, které 

zvýší podíl domácích a čerstvých biopotravin na našem trhu. 

Rozměr agroturistiky a ekologického zemědělství 

Agroturistika se v českém prostředí začala rozvíjet až po roce 1990, neboť v předchozím 

období byl tento typ cestovního ruchu opomíjen. Obyvatelé využívali zejména soukromých 

chat a chalup nebo více kapacitní, organizované pobyty často v rámci tzv. podnikové 

rekreace. Kolektivizace zemědělství, zakládání družstev a státních statků, rušení rodinných 

farem a zaváděním velkovýrobních postupů rovněž tento rozvoj limitovalo (Moravec a kol. 

2007). Současný rozměr je však obtížné určit, protože oficiální data a statistiky jsou 

dostupná pouze v omezených možnostech. Proto je nezbytné pracovat jak s odhady 

některých odborníků, kteří se tomuto tématu věnují, tak jedním datovým výstupem ze 

Strukturálního šetření v zemědělství (ČSÚ). 

Lze zmínit údaj Mikuly (2005), který uvedl, že se agroturistice věnuje přibližně 200 rodinných 

zemědělských farem a dále Kostková (2010) uvádí údaj 350 registrovaných podnikatelů 

působících v agroturistice (odhad až 1 000). Šetření naopak v roce 2010 odhalilo, že 3 442 

zemědělských subjektů provozuje alespoň jednu nezemědělskou činnost a podíl těch, co se 

věnují cestovnímu ruchu a ubytování, činil 17,7 % tj. přibližně 610 subjektů. V předchozím 

107

šetření (2007) byla zjišťována přímo činnost v agroturistice a evidováno bylo 684 subjektů 

(11,9 % subjektů věnující se některé z nezemědělských činností), v nichž působilo 1 515 

osob. Nejvíce subjektů pak bylo lokalizováno v Jihočeském a Královehradeckém kraji (v 

obou případech více než 13% podíl na celkovém počtu – obr. 1). Pozitivním faktem je 

bezesporu skutečnost, že se význam agroturistiky mezi diversifikačními činnostmi stále 

zvyšuje (od roku 2003), i když celkový počet poprvé nepřevýšil hodnotu předešlého šetření 

(období mezi roky 2007 a 2010). Význam agroturistiky v Česku v roce 2007 (2,1 % 

zemědělských subjektů) stále nedosahuje Rakouska (8,4 %) či Německa (4 %), avšak 

převyšuje jak Slovensko (0,9 %), tak Polsko (0,5 %) (Eurostat, 2011). 

Ekologické zemědělství má od roku 1990 stále větší rozměr – z nulových hodnot se 

postupně rozšířilo mezi více než 3,5 tis. farem (rok 2010) hospodařící tímto způsobem na 

téměř 11 % zemědělské půdy České republiky (448 tis. ha). Poměrně značnou dynamikou 

prošel tento sektor v období po vstupu ČR do EU – profitující z významné podpory tohoto 

hospodaření v rámci SZP. V roce 2009 totiž české ekofarmy získaly na dotacích téměř 1 

mld. Kč, přitom v roce 2003 dosáhly dotace v souhrnu pouze 230 mil. Kč (Mze ČR, 2011b). 

Významný rozměr českého ekologického zemědělství dokumentuje unijní srovnání (rok 

2009) – větší podíl zem. půdy v ekologickém režimu než ČR má pouze Švédsko, Rakousko 

a Estonsko. V absolutních číslech pak Česko převyšují výměrou zemědělské půdy 

nesrovnatelné státy: Španělsko, Itálie, Německo, Velká Británie a Francie (Eurostat, 2011). 

500000 

4000 

Výměra v ha 

450000 

400000 

350000 

300000 

250000 

200000 

Podíl v % 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

0 

1990 

1992 

ol y v ekolockém 

zemlstv 

1994 

1996 

1998 

2000 

2002 

2004 

2006 

2008 

2010 

vm y v ekolockém 

zemlstvv h 

oet ekoem 

3500 

3000 

2500 

2000 

1500 

Počet ekofarem 

150000 

100000 

1000 

50000 

500 

0 

0 

2010 

2009 

2008 

2007 

2006 

2005 

2004 

2003 

2002 

2001 

2000 

1999 

1998 

1997 

1996 

1995 

1994 

1993 

1992 

1991 

1990 

Graf 1: Ekologické zemědělství v ČR v letech 1990 – 2010 

Zdroj: Mze ČR, 2011b; vlastní zpracování 

Nejvyšší význam má ekologické zemědělství v Karlovarském kraji (rok 2009), kde půda 

ekofarem dosahuje téměř poloviny zemědělské půdy kraje. Takřka 1/5 zemědělské půdy 

Libereckého kraje patří do skupiny půd v ekologickém režimu hospodaření. Ekofarmy 

Jihočeského kraje sice hospodaří na největší rozloze, avšak podíl půdy v ekologickém 

zemědělství (12,1 %) pouze nepatrně překračuje průměrnou hodnotu v ČR (Mze ČR, 2010). 

Diferencované uplatnění ekologického zemědělství (počet ekofarem) v jednotlivých obcích 

ČR v roce 2010 ukazuje obr. 1, na jehož základě lze vymezit 6 území s vyšší koncentrací 

ekofarem: 

1. Karlovarský kraj 

2. Šumava a Novohradsko 

3. Vysočina 

4. Bílé Karpaty 

108

5. Jesenicko 

6. Severní Čechy 

Obr. 1: Ekologické zemědělství (2010) v obcích a agroturistika (2007) v krajích 

v ČR 

Zdroj: Mze ČR, 2011a; ČSÚ, 2008; vlastní zpracování 

Diskuse a závěr 

Rozvoj venkova není možno podporovat bez zapojení dříve dominantních aktérů – 

zemědělců, avšak podpora není již dlouho orientována pouze na množství produkce. Je 

zřejmé, že zemědělci jsou nuceni hledat další možnosti a nástroje snižující rizika 

jednostranně zaměřeného podnikání. Řada z nich proto začala rozvíjet, v rámci politiky 

rozvoje podporované, diversifikační aktivity směřující do odvětví cestovního ruchu a 

produkce biovýrobků a biosurovin. Přestože Česká republika neměla s ani jednou z aktivit 

před rokem 1990 příliš zkušeností, postupně se v rámci států EU propracovala na 

respektovanou zemi s významnou rolí ekologického zemědělství, jež kontinuálně posiluje - 

tento typ zemědělství dokázal již více než 3 tis. českých farem zajistit dodatečné finanční 

zdroje ať již z dotací nebo vyšší uskutečněnou cenou bioproduktů. Na druhou stranu, 

ekologické zemědělství je v České republice značně koncentrováno do několika stěžejních 

oblastí. 

Role agroturistiky v Česku je i přes její téměř stále vzrůstající význam spíše okrajová, 

když v roce 2007 pomáhala zajistit dodatečné zdroje pouze šesti stovkám farem, v nichž 

působilo přibližně 1,5 tis. osob. Význam agroturistiky v Česku proto stále nedosahuje 

Rakouska či Německa, avšak převyšuje jak Slovensko, tak Polsko. Historické faktory 

determinující nižší uplatnění agroturistiky v ČR (chataření a chalupaření, velkovýroba, 

sjednocování podniků) tak nejspíše stále hrají významnou roli, avšak v porovnání se státy 

tzv. bývalého „socialistického bloku“ se zemědělcům Česka podařilo tyto faktory úspěšněji 

eliminovat. 

109

Literatura: 

Agricultural statistics. Eurostat, 2011. Dostupné na: 

 

Hron, J., Štůsek, J., Arnošt, M., Huml, J.: Diversification strategy in small and medium size 

agribusinesses in the Czech Republic – impulses for searching business opportunities. 

Agriculture Economics – Czech, roč. 54, č. 11, 2008. s. 505-509 

Koncepce agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013). Ministerstvo 

zemědělství ČR, Praha, 2003, 57 s. 

Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. MMR 

ČR, Praha, 2007, 66 s. 

Kostková, M.: Služby pro účastníky venkovského cestovního ruchu a agroturistiky. In 

Pecinová, A. (ed.): Udržitelný rozvoj venkova a udržitelný cestovní ruch, 2010. s. 54 - 62 

Maye, D., Ilbery, B., Watts, D.: Farm diversification , tenancy and CAP reform: Results from a 

survey of tenant farmers in England. Journal of Rural Studies, roč. 25, č. 3, 2009. s. 333- 

342. 

Mikula, P.: Rozvoj venkovských oblastí. ÚZPI, Praha, 2005. 34 s. 

Moravec, I. a kol.: Venkovská turistika v Rakousku, České republice a Francii. Vlastimil 

Johanus, České Budějovice, 2007. 78s. 

Niggli, U.: Ekologické zemědělství – cesta pro udržitelnost v zemědělské praxi. In Šarapatka, 

B., Niggli, U. (eds.): Zemědělství a krajina: cesty k vzájemnému souladu. Univerzita 

Palackého, Olomouc, 2008. s. 169 – 187. 

Program rozvoje venkova ČR. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 2007, 327 s. 

Ročenka ekologické zemědělství v České republice 2009. Ministerstvo zemědělství ČR, 

Praha, 2010, 44 s. 

Seznam ekologických zemědělců 2010. Ministerstvo zemědělství ČR, 2011a. Dostupné na: 

 

Strukturální výsledky za zemědělství (2003, 2005, 2007, 2010). ČSÚ. Dostupné na: 

 

The New Rural Paradigm – Policies and Governance. OECD, Paříž, 2006, 164 s. 

Vaněček, D. : Agroturistika. JU ZF České Budějovice, České Budějovice, 1997, 164 s. 

Vize českého zemědělství po roce 2010. Ministerstvo zemědělství ČR, Praha, 2010, 75 s. 

Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31.12. 2010. Ministerstvo zemědělství 

ČR, Praha, 2011b, 4 s. 

Kontaktní adresa autora 

Mgr. Ondřej Konečný, Ústav regionálního rozvoje a veřejné správy, Fakulta regionálního 

rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, třída Generála Píky 2005/7, 

613 00 Brno, ondrej.konecny@mendelu.cz. 

110

Motivační faktory podnikání na venkově 

Motivational factors of conducting a business in 

countrysides 

Jana Krbová 

Abstrakt: 

Udržitelnost venkova je podmíněna mj. rozvojem podnikání v této oblasti. Podnikatelské 

aktivity na venkově jsou však spojeny s celou řadou specifických rizik. Snahou vládních 

autorit je posilování rozvoje venkova nastavením širokého spektra nástrojů regionální 

politiky. Příspěvek se zabývá analýzou motivačních faktorů podnikání na venkově, s cílem 

identifikovat hlavní překážky a rizika, která by se měla stát výchozím podkladem pro 

nastavení efektivního systému podpory podnikání na venkově. 


Venkov, motivační faktory podnikání, mezilehlé území, odlehlé území, udržitelnost venkova. 

Abstract: 

Countryside sustainability is partially contingent on development of entrepreneurship in such 

areas. Entrepreneurship activities in the countryside are, however, endangered by a range of 

risks. The authorities seek to strengthen countryside development by setting a broad 

spectrum of tools for applying regional policies. The paper analyses motivational factors 

influencing entrepreneurship in the countryside and aims to identify main obstacles and risks; 

outcomes should provide as a starting point for setting a working system of support of 

countryside entrepreneurship. 

Key words: 

Countryside, motivational factors of entrepreneuship, interjacent area, outlying areas, 

countryside sustainability. 

Úvod 

Problematika regionů a jejich rozvoj je stále více diskutován odbornou veřejností, neboť 

vlivem celosvětového vývoje dochází k jejich nestejnoměrnému socio-ekonomickému rozvoji. 

Příčinou je existence různých typů regionů se specifickými problémy; jedním z nich jsou 

venkovské regiony. Tyto regiony vykazují nejen vyšší míru nezaměstnanosti, ale jsou 

ovlivňovány jádrovými centry, zejm. v negativním pohledu (např. odliv mladých lidí za 

lukrativnějším zaměstnáním). Na rozvoj venkovských regionů má vliv (i) vzdělanostní 

struktura, která je pro lokalizaci firem jedním ze základních lokalizačních faktorů, (ii) jejich 

dostupnost (technická infrastruktura, (iii) vybavenost (občanská infrastruktura), (iv) přírodní a 

klimatické podmínky. 

Cílem příspěvku je zjistit, co motivovalo podnikatele k zahájení jejich podnikatelské 

činnosti na venkově a co by motivovalo potencionální zájemce o podnikání na venkově, a to 

111

v mezilehlých a odlehlých 5 venkovských regionech. K naplnění cíle byla použita analýza 

motivačních faktorů k podnikání na venkově provedená formou dotazníkového šetření. 

Výsledky šetření se mohou stát podkladem pro hledání adekvátních nástrojů regionální 

politiky zaměřených na řešení problémů stabilizace a rozvoje venkova. 

Teoreticko-metodologická východiska 

Problematika venkova vešla do popředí zájmu díky prudkému růstu měst v důsledku 

průmyslového rozvoje. Industrializace a následná urbanizace stála u zrodu velkých problémů 

venkova; zřetelně prohlubovala rozdíly mezi městem a venkovem. Protože venkovské 

oblasti, oproti městským, procházejí odlišným vývojem, pramení z toho často značné 

sociální, kulturní a ekonomické disparity. 

Společným problémem venkovských regionů je především nedostatek pracovních 

příležitostí, nízké zastoupení malých a středních konkurenceschopných podniků, 

nedostatečná a mnohdy nekvalitní technická a občanská infrastruktura, poměrně nízká 

úroveň služeb, nepříznivá věková a vzdělanostní struktura obyvatelstva, nízká mzdová 

úroveň. 6 Charakteristickým rysem venkovských regionů je poměrně vysoké zastoupení 

prvovýroby, avšak s absencí segmentu rodinných farem, které ve srovnatelných zemích EU 

tvoří poměrně stabilní jádro zemědělských podniků. 

Venkov sehrává velmi významnou úlohu, a to např. (i) dotváří vzhled krajů, (ii) slouží 

městskému obyvatelstvu k odpočinku, (iii) vytváří zdroj obživy pro obyvatelstvo, (iv) má 

nezastupitelné místo v celkové struktuře státu. 

Podnikání na venkově 

Z provedených výzkumu 7 vyplývá, že hlavní rozdíly v podnikání na venkově a ve městě 

reprezentují především větší obava z podnikatelského rizika, nedostatek vstupního kapitálu 

pro venkovské podnikatele, nedostatečně podnikatelsky a oborově vzdělaní obyvatelé, 

limitující nedostatek mladých kvalifikovaných pracovních sil a špatný stav občanské a 

technické infrastruktury. S podnikáním na venkově je spojena ještě celá řada omezujících 

faktorů, a to např. nízká dostupnost potřebných úřadů, nízká kupní síla obyvatelstva 

(odbytové trhy) apod. 

Nástroje, k podpoře podnikání na venkově existuje v ČR celá řada. Jsou jimi např. 

vytváření podmínek k lepšímu přístupu k bankovním úvěrům, podpora síťové spolupráce 

malých a středních podniků, poradenská podpora ze strany hospodářských komor, dotační 

programy pro začínající podnikatele na venkově (viz dále). Bezesporu by se našly i jiné 

formy podpory podnikání na venkově, a to např. v systému snížení daňové zátěže 

začínajících malých a středních podnikatelských subjektů, odstraňováním administrativních 

překážek, zefektivněním vynucovacích práv v obchodních vztazích, podporou spotřeby 

vlastní produkce před dovozem. 

Motivační faktory podnikání na venkově 

Podnikání na venkově má bezesporu celou řadu shodných faktorů s podnikáním ve 

městě. Nicméně fundamentální odlišností je téměř nemožnost získání kvalifikovaných 

pracovních sil a nižší kupní síla místního obyvatelstva. 

5 Podle strategie rozvoje ČR pro roky 2007-13 jsou lišeny venkovské oblasti v zázemí velkých měst, průměrné 

rozvinuté venkovské oblasti ve větší vzdálenosti od velkých sídelních struktur (tzv. mezilehlý venkov) s dobrým 

dopravním spojením a relativně dostupnou infrastrukturou a periferní venkovské oblasti, řídce obydlené, 

izolované od spádových center a hlavních dopravních sítí (tzv. odlehlý venkov). 

6 Strategie regionálního rozvoje ČR na roky 2007-13. MMR ČR, http://www.mmr.cz/Regionalnipolitika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje-Ceske-republiky-na[cit. 

srpen 2011] online, s. 72 

7 Svoboda, T.: 2007. Výzkum stavu drobného, malého a středního podnikání na venkově. Plzeň, Centrum pro 

komunitní plánování. ISBN 978-80-86-902-72-8 

112

K motivačním faktorům podnikání lze řadit tzv. (A) tvrdé faktory, ke kterým patří např.: (i) 

osobnost podnikatele, (ii) podnikatel/ka má bydliště na venkově nebo vlastní nemovitosti na 

venkově (zná dobře prostředí), (iii) na venkově jsou přístupné potřebné zdroje pro podnikání, 

(iv) má odbytové trhy, (v) rodinná tradice, (vi) nižší náklady (nízké náklady za pronájem 

apod.) a (vii) finanční pobídky, které jsou vázány k venkovu (dotace); (B) měkké faktory, ke 

kterým lze řadit: (i) klid pro podnikání, (ii) „přátelštější“ jednání s potřebnými úřady, (iii) kladný 

vztah k venkovskému prostředí 

K některým provedeným analýzám motivačních faktorů podnikání na venkově 

Z analýz motivačních faktorů podnikání (Lukeš, Jakl, 2006; Šebestová, 2007) vyplývá 

několik základních skutečností, a to (i) začít podnikat brání strach z neúspěchu, začínají 

podnikat, když vidí dobrou příležitost (méně kdy se pouštějí do podnikání z nutnosti – např. 

nemají alternativu vhodného zaměstnání). Obecně lze vycházet, že k významným 

motivačním faktorům podnikání patří tři základní kategorie (McClelland): (i) mocenský faktor, 

kdy jedinec uspokojuje potřebu někoho vést, (ii) vztahový faktor, uspokojuje potřebu být 

prospěšný druhým (uspokojit přání druhým) a (iii) výkonnostní faktor, uspokojuje potřebu být 

nejlepší. 

Uvedené analýzy se nezabývají rozdílnostmi motivačních faktorů u podnikatelů 

v různých venkovských oblastech (např. mezilehlých a odlehlých). Proto byl výzkum 

zaměřen na zkoumání odlišností motivačních faktorů v různých venkovských regionech. 

Výzkum: Analýza motivačních faktorů podnikání na venkově 

V rámci analýzy motivačních faktorů podnikání v mezilehlých a odlehlých regionech byla 

pozornost zaměřena na podnikatelské aktivity nezemědělského charakteru. 

Výzkum se uskutečnil dotazníkovou formou; probíhal v období únor až červenec 2011 ve 

dvou venkovských územích. Jedno území lze považovat za mezilehlé, nacházející se 

v blízkosti okresního města; vymezeno obcemi Strmilov, N. Olešná, Kunžak, Popelín, 

Střížovice, Bednáreček, Jarošov nad Nežárkou, Rodvínov a Lomy s cca 780 obyvateli, vč. 

místních částí těchto obcí. Je to území, které se nachází východně od okrasního města J. 

Hradec. Druhé sledované území je odlehlé, nachází se jižně od okresního města J. Hradec, 

zasahuje výrazně do pohraničí a je vymezeno obcemi Číměř, N. Bystřice, Klenová, Staré 

město pod Landštějnem, Slavonice, Cizkrajov, Český Rudolec s cca 9 tis. obyvateli, vč. jejich 

místních částí. 

Ve sledovaném regionu se jedná nejvíce o podnikání v oblasti služeb pro cestovní ruch 

(ubytování, stravování), drobných služeb (kadeřnictví, kosmetika, maloobchod), poradenské 

služby, tradiční řemesla (kovářství, výroba keramiky) a opravárenství. 

Osloveny byly dvě cílové skupiny (dále jen CS) respondentů, a to současní podnikatelé 

a nepodnikatelé/občané sledovaných obcí. U CS podnikatelů jsou zkoumány jejich 

zkušenosti a u CS nepodnikatelé/občané je zkoumáno to, jak by se rozhodovali a co by je 

motivovalo k podnikání. Současných podnikatelů, kterých bylo osloveno celkem 100, se 

výzkumu se zúčastnilo 69 (z toho 35 podnikatelů z mezilehlého území a 34 podnikatelů 

z odlehlého území). CS nepodnikatelů/občanů uvedených obcí, kterých bylo celkem 

osloveno 80, se výzkumu zúčastnilo 60 (z toho 30 nepodnikatelů z mezilehlého území a 30 

nepodnikatelů z odlehlého území). 

Ve výzkumu byla definována hlavní pracovní hypotéza, a to: U podnikatelů, kteří 

podnikají v mezilehlých regionech, jsou jiné motivační faktory k zahájení podnikání, než byly 

u podnikatelů podnikajících v odlehlých regionech. Potvrzení hypotézy by mělo mít bazální 

dopady na volbu adekvátních nástrojů regionální politiky a případně jejich diferenciaci právě 

podle toho, kam by měla být podpora zacílena. K potvrzení hypotézy byly zvoleny dílčí 

výzkumné úkoly; v každém byl definován set otázek. První výzkumný úkol si kladl za cíl 

zjistit, co bylo hlavním motivem v rozhodnutí, že respondent/ka zahájil/a podnikání. Druhým 

výzkumným úkolem bylo zjistit, proč se respondenti rozhodli podnikat na venkově, a třetím 

113

výzkumným úkolem bylo zjistit, co respondenti/ky považují za hlavní bariéru při zahájení 

podnikání. 

Výsledky výzkumu 

Výzkumu se zúčastnili podnikatelé z těchto oblastí podnikání (řazeno dle OKEČ): 

zpracovatelský průmysl, obchod, ubytování a stravování, finanční zprostředkování, ostatní 

veřejné služby, sociální a osobní služby. Z nich se největší část v mezilehlém území zabývá 

obchodem (28,57 %) – maloobchody potravin, spotřebního zboží, drobného nábytku, 

zahradní techniky zboží pro volný čas a zpracovatelským průmyslem (28,57 %), nejméně 

veřejnými službami (8,57 %) a ubytováním a stravováním (14,29 %); významnou 

podnikatelskou aktivitou je finanční zprostředkování (20%). V mezilehlém území převažuje 

ubytování a stravování (32,35 %), obchod (32,35 %) a zpracovatelský průmysl (drobní 

podnikatelé); finanční zprostředkování tvoří zanedbatelnou část podnikatelských aktivit (2,94 

%) - viz následující graf. 

35,00% 

30,00% 

25,00% 

20,00% 

15,00% 

10,00% 

5,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé zem 

Graf 1: Složení respondentů dle oboru podnikání 

Zdroj: vlastní výzkum 

Výzkumný úkol 1: Co bylo hlavním motivem v rozhodnutí, že podnikatel/ka zahájil/a 

podnikání? Z provedeného výzkumu vyplývá, že převážná většina respondentů 

z mezilehlého území využila podnikatelskou příležitost (40,00 %), nebo měla potřebu 

seberealizace (37,14 %); z nedostatku pracovních příležitostí začalo podnikat 14,29 % 

respondentů a 8,57 % mělo jiné důvody k podnikání. V odlehlém území respondenti začali 

podnikat především z nedostatku pracovních příležitostí (52,94 %). Podnikatelská příležitost 

a seberealizace podnikatelů v tomto území byla pouze okrajovým důvodem – viz graf č. 2). 

114

60,00% 

50,00% 

40,00% 

30,00% 

20,00% 

10,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé 

Graf 2: Motivační faktory k podnikání - současní podnikatelé 


Při sledování motivů k podnikání u dosud nepodnikajících osob jsou výsledky uvedeny 

v následujícím grafu. U nepodnikatelů jasně dominuje v mezilehlém území motiv 

seberealizace (63,33%) a v odlehlém území nedostatek pracovních příležitostí (76,67 %) – 

viz graf 3. 

80,00% 

70,00% 

60,00% 

50,00% 

40,00% 

30,00% 

20,00% 

10,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé 

Graf 3: Motivační faktory k podnikání - nepodnikatelé 


V mezilehlém území je vidět, že motivace k podnikání není podmíněna nedostatkem 

pracovních příležitostí, kdežto v odlehlém území je to nejsilnější motivace k zahájení 

podnikání. 

Výzkumný úkol 2: Proč se respondenti rozhodli podnikat na venkově? Výsledky šetření 

jasně ukazují, že podnikatelé v mezilehlém území se pro podnikání na venkově rozhodli 

zejména pro dostupnost veřejných zdrojů na podporu podnikání (37,14 %) tzn., že využívají 

příležitost poskytování podpory podnikatelů na venkově; dalším motivačním faktorem je 

úspora nákladů (20,00 %), tu spatřují zejm. v levnější pracovní síle a odbytových trzích 

(14,29 %) dané blízkostí okresního města. V odlehlém území hlavním motivačním faktorem 

115

pro volbu místa podnikání na venkově je místo bydliště (38,24 %) a úspora nákladů (17,65 

%); dostupnost veřejných zdrojů na podporu podnikání (8,82 %) je slabým motivem hned ze 

dvou důvodů, a to neznalost těchto programů a nedostatek vstupního kapitálu na 

spolufinancování – viz následující graf. 

40,00% 

35,00% 

30,00% 

25,00% 

20,00% 

15,00% 

10,00% 

5,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé zem 

Graf 4: Motivační faktory k podnikání na venkově - podnikatelé 


U skupiny respondentů – nepodnikatelé, bylo zjišťováno, proč by se v případě zahájení 

podnikání rozhodli podnikat právě na venkově. Z odpovědí respondentů v mezilehlém území 

hraje důležitou roli úspora nákladů (30,00 %), klid pro podnikání (16,67 %) a místo bydliště 

(16,67 %). Respondenti z odlehlého území preferují místo bydliště (43,33 %) a rodinnou 

tradici (16,67 %) – viz následující graf. 

45,00% 

40,00% 

35,00% 

30,00% 

25,00% 

20,00% 

15,00% 

10,00% 

5,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé zem 

Graf 5: Motivační faktory k podnikání na venkově - nepodnikatelé 


Výzkumný úkol 3: Co považují za hlavní bariéru při zahájení podnikání na venkově? 

Skupina podnikatelů v mezilehlém území považuje za hlavní bariéru zahájit podnikání na 

venkově nedostatečnou infrastrukturu venkova (22,86 %), strach z podnikatelského rizika 

116

(17,14 %) a nedostatek kvalifikované pracovní síly (17,14 %). Skupina podnikatelů 

v odlehlém území považují za hlavní bariéru strach z podnikatelského rizika (29,41 %) a 

příliš drahé vstupní náklady (26, 47 %) – viz následující graf. 

30,00% 

25,00% 

20,00% 

15,00% 

10,00% 

5,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé zem 

Graf 6: Bariéry bránící zahájení podnikání na venkově - podnikatelé 


Nepodnikatelé/občané považují za hlavní bariéru bránící podnikání na venkově 

v mezilehlém území (stejně jako podnikatelé) nedostatečnou infrastrukturu venkova (26,67 

%) a strach z podnikatelského rizika (20,00 %). Nepodnikatelé/občané z odlehlého území 

považují za hlavní bariéru v zahájení podnikání na venkově strach z podnikatelského rizika 

(36,67 %) a příliš drahé vstupní náklady (20,00 %) – viz následující graf. 

40,00% 

35,00% 

30,00% 

25,00% 

20,00% 

15,00% 

10,00% 

5,00% 

0,00% 

mezlehlé zem 

olehlé zem 

Graf 7: Bariéry bránící zahájení podnikání na venkově - nepodnikatelé 


Preference u obou skupin respondentů jsou v mezilehlém i odlehlém venkovském území 

hodně podobné. Z toho by bylo možné identifikovat, proč právě na venkově vzniká tak málo 

podnikatelských příležitostí. 

117

Shrnutí: 

Výzkum byl realizován v jednom z území ČR, a to v Jihočeském kraji. Autorka si je 

vědoma, že není možné výsledky výzkumu generalizovat na všechna venkovská území 

státu, neboť se vyznačují jinými přírodními podmínkami, které mají vliv na strukturu 

podnikatelských činností. Výzkum proto bude probíhat i v dalších venkovských oblastech. 

Z provedeného výzkumu vyplynulo několik zásadních závěrů, a to (1) rozdíly ve 

vnímání motivačních faktorů stávajícími podnikateli v mezilehlých a odlehlých venkovských 

oblastech, kdy v mezilehlé venkovské oblasti je hlavním motivačním faktorem podnikatelská 

příležitost, kdežto v odlehlých venkovských oblastech je to faktor nedostatku pracovních 

příležitostí. (2) Nepodnikatelé/občané v mezilehlém území spatřují příležitost na 

seberealizaci a v odlehlém opět důvod k nalezení pracovní příležitosti. (3) Podnikat na 

venkově se rozhodla více jak třetina podnikatelů z důvodu, že byla nabízena poměrně široká 

pobídka podpory podnikání na venkově a využili tak této příležitosti; v odlehlém území bylo 

hlavním motivačním faktorem místo bydliště, které jim snižuje náklady na dojíždění za prací 

a možnost využití vlastní nemovitosti k podnikání. (4) Nepodnikatelé preferují faktor úspory 

nákladů v mezilehlém území a v odlehlém území je to opět faktor trvalého bydliště. (5) 

Významnou bariérou je nedostatečná infrastruktura venkova a strach z podnikatelského 

rizika. 

Důležitým poznatek je i struktura podnikatelských aktivit ve sledovaných územích. 

V mezilehlém území se podnikatelé více věnují oblasti (řezeno dle OKEČ) zpracovatelského 

průmyslu, služeb a finančního zprostředkování, naproti tomu v odlehlém území dominuje 

ubytovací a stravovací činnost, což je dáno i přírodním a kulturním prostředím této oblasti. 

Tzn., že vymezení oblastí pro použití nástrojů k podpoře podnikání na venkově by mělo 

korespondovat s těmito charakteristikami. 

Literatura: 

Bache, I. – George, S. – Bulmer, S.: 2010. Politics in the European Union. Oxford: Oxford 

Univerzity Press, ISBN 978-01-9954-481-3 

Lukeš, M. – Jakl, M.: 2006. GEM podnikatelská aktivita v ČR. Národní zpráva 2006 

http://www.gemconsortium.org/download/1304508948093/CR_GEM2006.pdf [cit. srpen 

2011] online 

Nunvářová, S.: 2008. Rozvoj venkova a jeho klíčové apekty. In. Venkov a jeho rozvoj. 

Sborník příspěvků z konference pořádané ČZU v Praze, 5.6.2008. Centrum pro komunitní 

práci, ISBN 978-80-86902-69-2 

Svoboda, T.: 2007. Výzkum stavu drobného, malého a středního podnikání na venkově. 

Plzeň, Centrum pro komunitní plánování. ISBN 978-80-86-902-72-8 

Šebestová, J.: 2007. Analýza faktorů rozvoje malého a středního podnikání 

v Moravskoslezkém kraji: Slezská univerzita v Opavě, obchodně podnikatelská fakulta 

v Karviné, ISBN 978-80-7248-427-0 

Strategie regionálního rozvoje ČR na roky 2007-13. MMR ČR, 

http://www.mmr.cz/Regionalni-politika/Koncepce-Strategie/Strategie-regionalniho-rozvoje- 

Ceske-republiky-na[cit. [srpen 2011] online 


Ing. Jana Krbová, Ph.D. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta managementu 

v Jindřichově Hradci. krbova@fm.vse.cz 

118

Hodnocení regionálního významu českého lesního 

hospodářství 

Evaluation of regional significance Czech forestry 

Václav Kupčák 

Abstrakt: 

Příspěvek je zaměřen na možnosti hodnocení lesního hospodářství ve vztahu k regionálnímu 

rozvoji a významu lesnictví a lesnické politiky při rozvoji venkovského prostoru v ČR. Cílem 

příspěvku je také analýza vlivu lesnictví na ekonomickou výkonnost vybraných regionů. 


lesní hospodářství, regionální rozvoj, lesnická politika 

Abstract: 

The paper focuses on the Forestry in relation to regional development and the importance of 

forestry in rural development area in the Czech Republic. The goal of the paper is the 

analysis of forestry influence development and forestry policy on the economic efficiency of 

regions in the Czech Republic as well. 

Key words: 

forestry, regional development, forestry policy 

Úvod 

Podle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí patří ovzduší, voda, horniny, půda, 

organismy, ekosystémy a energie ke složkám životního prostředí. V zákoně č. 289/1995 

Sb., o lesích (lesní zákon) je les definován jako nenahraditelná složka životního prostředí 

(lesní ekosystém) a součást národního bohatství. Lesem se zde míní lesní porosty s jejich 

prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL), hospodařením v lese se pak 

rozumí obnova, ochrana, výchova a těžba lesních porostů a ostatní činnosti zabezpečující 

plnění funkcí lesa. Funkce lesa však tvoří také společenský, tj. sociálně-ekonomický systém, 

kdy k zásadním aspektům hospodaření v lese (lesního hospodářství) patří lokalizační faktory 

- skutečnosti přírodní, ekonomické či politické povahy ovlivňující prostorovou lokalizaci 

ekonomických subjektů, dopravy a obslužných zařízení, atd. Vedle přírodních zdrojů mezi 

lokalizační faktory patří i dispozice a kvalita pracovních sil. 

Studiem a výzkumy obsahu funkcí lesa se zabývala a zabývá řada domácích i 

zahraničních autorů - např. Papánek 1978, Skýpala 1988, Krečmer 1993, 2004, Tutka 1993, 

2004, Šišák 1994, 1996, 1997, 2003, 2004, Vyskot 1999, 2003, Holécy 2000, Seják 1999, 

2002, Plíva 2001 a další. (in Kupčák 2006a) Například podle Šišáka a kol. (2004) jsou funkce 

lesa diferencovány podle jejich sociálně-ekonomického obsahu - na tržní funkce, 

zprostředkovaně tržní funkce a netržní. 

119

Světová a evropská fóra, pojednávající o lese (např. Lisabon 1998, Johannesburg 2002, 

Vídeň 2003 aj.), uvádí většinou tři „pilíře“ funkcí lesa - ekologické, ekonomické a sociální, 

mezi nimiž významově (hodnotově) nerozlišuje, tj. jsou rovnocenné. Důraz se klade na 

synergii těchto funkcí, v souladu se světovým pojetím strategie trvale udržitelného života. 

Například 3. ministerská konference o ochraně evropských lesů (Lisabon 1998) obsahově 

vyčlenila v rámci ekonomických funkcí – les jako obnovitelný přírodní zdroj mnohostranně 

využitelné dřevní suroviny a dalších lesních produktů, zdroj zaměstnání a příjmů ve 

venkovských oblastech; sociální a kulturní funkce - uchování krajiny a kulturního dědictví. 

4. ministerská konference o ochraně evropských lesů (Vídeň 2003) přijala rezoluci, v níž se 

mj. uvádí, že: 

 

trvale udržitelné obhospodařování lesů v Evropě se spoléhá na milióny soukromých 

vlastníků, lesních podniků, veřejných orgánů, jakož i na kvalifikované pracovníky, 

lesy poskytují přírodní suroviny, zboží a služby pro řadu sektorů a jsou základem pro 

příjmy a zaměstnanost. (Anonymus 2003) 

Příspěvek je v uvedených souvislostech zaměřen na možnosti hodnocení lesního 

hospodářství ve vztahu k regionálnímu rozvoji a významu lesnictví a lesnické politiky při 

rozvoji venkovského prostoru v ČR. 

Metodika 

Metodika zkoumání regionálních disparit ve vztahu k lesnímu hospodářství (LH) je 

postavena na identifikaci funkcí, jež les poskytuje člověku, avšak i v širším kontextu 

společenského významu lesů. Postupy zkoumání v sobě zahrnují identifikace předmětných 

funkcí, především na základě ekonomických veličin hospodařících subjektů, a souvisejících 

sociálních aspektů. Logickým a nedílným atributem je zde i právní determinace problému. 

Zkoumání stavových a tokových veličin u funkcí lesů je nutno diferencovat. Je zřejmé, že 

vedle jejich systemizace a identifikace, se zde bude významně promítat lesní renta, 

současně s kritérii a indikátory hospodářské úpravy lesů – počínaje lesním vegetačním 

stupněm, přes přírodní lesní oblast, hospodářský soubor či soubor lesních typů, až po 

samotné výstupy hospodaření. 

Ve věci metodického přístupu: zájmové území je v první řadě situováno do příslušné 

přírodní lesní oblasti (PLO), kdy ke konkrétním charakteristikám LH při zajišťování funkcí 

lesa v určeném lesním vegetačním stupni přistupuje celá škála výrobních podmínek. 

Vzhledem k zaměření disparit jde o podmínky v zásadě ovlivnitelné člověkem (např.: 

dřevinná skladba, hospodářský způsob a tvar, intenzita hospodaření, způsob obnovy, vč. 

nutnosti následného ošetřování kultur, výchovy a ochrany lesa, avšak i podíl pozemků se 

zvláštními režimy hospodaření – např. zařazených v územích Natura 2000). V rámci 

zájmového regionu má význam také struktura vlastnictví lesů, správa LH (vč. aspektů státní 

správy) a organizace obhospodařující lesy. Z uvedeného hospodářsko úpravnického 

hlediska je důležitá identifikace a charakteristiky příslušného konkrétního lesního 

hospodářského celku (LHC), následuje členění podle kategorií (% lesů hospodářských, lesů 

zvláštního určení a lesů ochranných). Lesy zvláštního určení jsou nejčastěji: pásma 

hygienické ochrany vodních zdrojů příslušného stupně, lesy na územích přírodních 

rezervací, v prvních zónách chráněných krajinných oblastí, lesy pro zachování biodiverzity 

atd.). Zvláštním problémem se někdy jeví větrolamy v intenzivně zemědělsky obdělávané 

krajině, tvořící vyhraněný typ vysoké zeleně, také však z pohledu internalizace externalit LH. 

Konkrétní situace LHC je identifikována na základě aktuálně platného lesního 

hospodářského plánu8 (s desetiletou platností) pomocí příslušných indikátorů. Zde se 

zejména jedná o dřevinnou skladbu v % vyjádření, průměrnou zásobu na LHC na 1 ha 

(v m3), průměrný přírůst na 1 ha (v m3), a průměrný roční etát (v m3). K dalším zásadním 

charakteristikám patří stanovený průměrný roční úkol v obnově lesa a výchovné zásahy 

v lesních porostech. 

8 Viz § 24 zákona č. 289/1995 Sb. 

120

Vzhledem k dlouhodobosti výrobních procesů v LH je důležitou součástí analýz 

uplatnění technik historického průzkumu, a historické souvislosti dosavadního LH, jež lze 

doložit na lesních hospodářských plánech a plánových operátech, a další evidenci. 

Z hlediska sociálně ekonomického a regionálního je prioritně významný počet 

zaměstnanců (v členění v dělnických profesích a v kategorii technicko-hospodářských 

pracovníků) a jejich příjmová úroveň. 

Les jako přírodní zdroj v zájmovém území je identifikován podle ukazatelů zastoupení 

PUPFL, lesnatosti (vč. situace na mapových operátech) a výměry lesa na obyvatele. 

Z hlediska vývoje je dle jednotlivých územně samosprávných celků - obcí vyjádřen i vývoj 

rozlohy lesní půdy za analyzované období. 

Zásadním předpokladem vypracování relevantní metodiky k vyjádření funkcí lesů a 

lesního hospodářství a hlavně jejich realizace v praxi, je uvědomění si všech souvislostí 

(např. pásma ochrany vod - PHO), včetně povědomosti či reflexe lesopolitických, právních a 

sociálních aspektů, a jejich konkretizace v určitých územních celcích. 

V tomto šetření se jednalo o zájmová území: Podluží, Švihovsko, Tachovsko a Hranicko. 

(Kupčák 2009, 2010a, 2010c) 


Základní charakteristiky Podluží a hospodaření z pohledu udržitelného rozvoje 

Území regionu Podluží je situováno v PLO č. 35 - Jihomoravské úvaly, lesní vegetační 

stupeň dubový (1), edafická kategorie lužní (L) - aluviální náplavy. K zásadním výrobním 

podmínkám LH patří zajišťování funkcí lesa v 1. lesním vegetačním stupni - lužních lesů. 

Plocha lesních pozemků v Podluží činí celkem 5 806 ha, což odpovídá lesnatosti území 

26,4 %. Je zde však zřetelný rozhodující vliv obce Lanžhot – po eliminaci tohoto činí 

lesnatost území 16,1 %. Z hlediska vývoje lze konstatovat stabilní úroveň rozlohy lesa. 

K nepatrnému nárůstu došlo pouze v katastru obce Lanžhot v roce 2004. Z tohoto pohledu i 

pohledu obecně regionálního lze les jako přírodní zdroj řadit ke stabilním přírodním zdrojům. 

V rámci LH má v regionu Podluží rozhodující význam Lesní závod Židlochovice (LZ), jež 

je jedním z přímo řízených lesních závodů státního podniku Lesy České republiky, s.p. 

(LČR). Z hlediska hospodářsko úpravnického se jedná o LHC Židlochovice. Lesnatost území 

LHC se pohybuje okolo 15 %, podle kategorií je zde cca 41 % lesů hospodářských a 58 % 

lesů zvláštního určení (především obory a bažantnice) a 1 % jsou lesy ochranné. Lesy 

zvláštního určení jsou: pásma hygienické ochrany vodních zdrojů 1. stupně, lesy na územích 

přírodních rezervací, v prvních zónách chráněných krajinných oblastí, obory a bažantnice, 

lesy pro zachování biodiverzity. Téměř 1 000 ha větrolamů v intenzivně zemědělsky 

obdělávané krajině tvoří rovněž vyhraněný typ vysoké zeleně v této oblasti. 

Z pohledu historického - prakticky od 13. století se stala většina lesů v jižní části 

dnešního LZ postupně součástí majetku knížecího rodu Lichtensteinů. Ti lesy hospodářsky 

využívali až do roku 1945, kdy lesy v tomto území převzal do svého majetku československý 

stát. Relativně vysokou úroveň někdejšího lichtenštejnského lesního hospodářství lze doložit 

na lesních hospodářských plánech a další evidenci. Od počátku 19. století došlo k rozvoji 

intenzivního LH, byla prodloužena doba obmýtí hospodářsky významných dřevin 

(v kmenovinách až na 100 let). Zalesňovány byly také málo produktivní zaplavované louky. 

Pozornost byla věnována dubu nejčastěji pomocí dubových síjí a převodům na les vysoký 

výchovou prostřednictvím středního lesa. Mnoho kvalitních dubových porostů bylo založeno 

ze semene cizí provenience (nejčastěji se jedná o tzv. slavonský dub z oblasti dnešního 

Chorvatska). 

Současnou dřevinnou skladbu tvoří z 90 % listnaté dřeviny, z nichž dub zaujímá 45 %, 

jasan 15 %, akát 10 %, topoly 7 % a ostatní listnáče 23 %. Z 10 % zastoupení jehličnanů činí 

podíl borovice 80 % a smrku 20 %. 

121

Základní hospodářský způsob je stanoven jako holosečný pasečný, který převažuje při 

obnovách porostů dubu letního na lužních stanovištích. K hospodářsky nejvýznamnějším 

dřevinám na LZ patří dub letní a zimní, jasan úzkolistý (na polesí Tvrdonice byla pro dub letní 

a jasan úzkolistý vyhlášena genová základna). 

Průměrná zásoba na LHC Židlochovice činí 216 m3.ha-1, průměrný přírůst dosahuje 3,8 

m3.ha-1 ročně. Průměrný roční etát se pohybuje kolem 115 000 m3. Stanovený průměrný 

roční úkol v obnově lesa se pohybuje kolem 250 ha prvního zalesnění a 80 ha opakovaného. 

Roční výchovné zásahy v lesních porostech jsou v průměru na ploše kolem 260 ha pro 

prořezávky a na ploše 750 ha pro probírky. 

LZ zaměstnává okolo 340 zaměstnanců, z toho více než 250 v dělnických profesích a 

cca 80 je zařazeno v kategorii technicko-hospodářských pracovníků. (Kupčák 2006b) 

Základní charakteristiky a hospodaření z pohledu udržitelného rozvoje mikroregionů 

Běleč a Lučina 

Mikroregiony Běleč a Lučina jsou z hlediska vyšších územně samosprávných celků 

začleněny v rámci Plzeňského kraje. Tento je velmi lesnatým krajem s rozmanitými 

přírodními zajímavostmi. Lesy pokrývají území na ploše více než 293 tis. ha, lesnatost zde 

dosahuje 39 %, průměrná porostní zásoba činí 230 m3.ha-1. Z celkové výměry lesů 

zaujímají 81,7 % lesy hospodářské, 2 % lesy ochranné a 16,3 % lesy zvláštního určení. 

Převládajícími dřevinami je smrk (59 %) a borovice (25 %), 11 % je listnáčů - nejvíce buků a 

dubů (po 3 %). 

Plocha lesních pozemků v zájmovém území mikroregionu Běleč činí celkem 5 673 ha, 

což odpovídá lesnatosti území 33 %. K významným lesním celkům patří Vřeskovický a 

Bělyšovský les a lesní komplex Běleč (Běleč 712 m.n.m., Bělečská rezervace). 

K významným přilehlým lokalitám patří přírodní rezervace Kokšín (zachování přirozeného 

lesního ekosystému - květnatých bučin a jedlobučin). Rezervaci tvoří starý bukojedlový 

porost s javorem klenem, jeřábem, smrkem a jedlí uprostřed smrkových monokultur. 

Z hlediska vývoje lesní půdy lze konstatovat stabilní úroveň PUPFL - z tohoto pohledu i 

pohledu obecně regionálního lze les jako přírodní zdroj řadit ke stabilním přírodním zdrojům. 

Z hlediska vlastnictví se jedná o les státní, lesy měst a obcí i lesy soukromé. Správu státního 

lesa zde vykonávají LČR – Lesní správa Přeštice, k významným smluvním partnerům 

(lesním podnikům v režimu outsorcingu) patří firma Kaiser s.r.o., Rožmitál pod Třemšínem. 

Dalším významným lesním podnikem v oblasti je firma R-LES, a.s. se sídlem v Kaznějově 

(vznikla v roce 1992 privatizací Západočeských státních lesů - Lesního závodu Plasy, pozn.: 

v r. 2004 došlo ke spojení Lesní společnosti Plasy, a.s. a Lesní společnosti Přeštice, a.s.). 

Z pohledu zaměstnanosti firma R-LES, a.s. zaměstnává okolo 130 zaměstnanců, firma 

Kaiser s.r.o. přes 70 zaměstnanců. 

Plocha lesních pozemků v zájmovém území mikroregionu Lučina činí celkem 18 134 ha, 

což odpovídá vysoké celkové lesnatosti zájmového území - 49 %. Při prvním pohledu je 

zřetelný rozdíl mezi obcemi - od nejvyšší lesnatosti 75 % (Lesná) po lesnatost 12 % (Ctiboř). 

Z hlediska vývoje lze konstatovat opět stabilní úroveň PUPFL, z hlediska vlastnictví se 

jedná o les státní, lesy měst a obcí i lesy soukromé. Státní lesy spadají do dvou LHC a to 

Planá a Přimda, organizačně pak patří pod Lesní správu Planá u Mariánských Lázní (LS 

Planá) a Lesní správu Přimda (LS Přimda). 

LS Planá obhospodařuje plochu PUPFL 12 983 ha. Z hlediska kategorizace se zde lesy 

člení: lesy ochranné - 0,21 % plochy PUPFL, lesy zvláštního určení - 13 %, lesy 

hospodářské – 86 % plochy PUPFL. Současná dřevinná skladba LHC vykazuje téměř 90 % 

jehličnatých a 10 % listnatých dřevin. Z jehličnatých dřevin jsou nejvíce zastoupeny smrk 76 

% a borovice 12 %, z listnatých pak buk a olše 3 %. Území LHC patří do dvou PLO, a to do 

PLO 11 - Český les (9 460 ha PUPFL) a do PLO 6 - Západočeská pahorkatina (3 523 ha 

PUPFL). Nadmořská výška se pohybuje mezi 420 m (údolí řeky Mže za Josefovou Hutí) a 

829 m (Knížecí vrch). 

122

LS Přimda obhospodařuje plochu PUPFL 12 952 ha. LHC zahrnuje lesní i nelesní 

pozemky pod správou LČR - bývalé šlechtické majetky, konfiskáty, bývalé soukromé lesy 

neznámých vlastníků, které dědickým řízením přešly na stát, bývalé církevní lesy. Lesy LHC 

se člení do dvou kategorií - lesy zvláštního určení a lesy hospodářské (lesy ochranné se na 

LHC nenacházejí). Kategorie lesů zvláštního určení - celková rozloha 11% PUPFL, kategorie 

lesů hospodářských - 89% PUPFL. Současná dřevinná skladba LHC vykazuje 90 % 

jehličnatých a 10 % listnatých dřevin. Z jehličnatých dřevin jsou nejvíce zastoupeny smrk 68 

% a borovice 18 %, z listnatých pak buk 4 % a dub 2 %. Přírodní poměry území LHC patří do 

dvou PLO, a to do PLO 11 - Český les (8 955 ha PUPFL) a do PLO 6 - Západočeská 

pahorkatina (3 998 ha PUPFL). Nadmořská výška se pohybuje mezi 410 m (údolí řeky Mže u 

Ošelína) a 894 m (vrchol Havran). 

Základní charakteristiky mikroregionu Hranicko a hospodaření z pohledu udržitelného 

rozvoje 

Plocha lesních pozemků v zájmovém území činí celkem 4 891 ha, což odpovídá 

lesnatosti území 18 %. Zřetelný je dominantní vliv obcí Hranice, Potštát a Bělotín, nejvyšší 

lesnatost je v rámci obce Radíkov, nejnižší – Klokočí. 

Zájmové území regionu Hranicko se vyznačuje vysokým zastoupením státních lesů, jež 

obhospodařují podniky Lesy České republiky, s.p. (LČR) a zejména Vojenské lesy a statky, 

s.p. (VLS). Podle organizační struktury uvedených podniků a LHC se konkrétně jedná 

o Lesní správu LČR Frenštát pod Radhoštěm, a u VLS - Divize Lipník nad Bečvou. 

Významným LHC v regionu je také Školní polesí Valšovice. 

LS Frenštát p. R. (LČR, s.p. Hradec Králové) vznikla v roce 1992 z Lesního závodu 

Frenštát p. R. - v jeho hranicích. Zahrnuje území mezi řekou Odrou a Bečvou na jihu - od 

Frýdku - Místku po Přerov. LS obhospodařuje 12 983 ha pozemků, správa zasahuje do 154 

katastrálních území v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Celková katastrální výměra 

LS přesahuje 104 tisíc ha, což odpovídá lesnatosti území 12,5 %. Nadmořská výška kolísá 

od 220 m n. m. v Oseku nad Bečvou po 1 257 m n. m. na vrcholu Kněhyně. Přírodní 

podmínky jsou proto velice pestré – od lužních lesů po horské smrčiny. Nejvíce je zastoupen 

smrk, buk, dub, lípa, modřín, javor a jasan. LS Frenštát p. R. se organizačně dělí na deset 

revírů. Roční těžba je průměrně ve výši 94 500 m3 dřeva. LS zalesňuje ročně 700 až 750 

tis. sazenic především buk, dub, smrk, lípu a jedli. 

Divize Lipník nad Bečvou (VLS, s.p. Praha) obhospodařuje 23 119 ha lesa především na 

území Vojenského výcvikového prostoru Libavá. Organizačně je divize členěna na pět 

lesních správ (Libavá, Potštát, Velký Újezd, Hlubočky, Bruntál) a Správu služeb Lipník n.B. 

Stěžejní pro lesnické hospodaření jsou rozsáhlé smrkové lesy na náhorní rovině 

Oderských vrchů. Jedná se o velice kvalitní porosty s vysokými zásobami dřevní hmoty. 

Problémem ale je jejich relativní labilita vůči bořivým větrům - silně byly tyto porosty 

narušeny větrnými kalamitami v polovině 90-tých let. Dále pak byly zasaženy rozsáhlou 

kalamitou v říjnu 2002, kdy se v následujícím roce 2003 zpracovalo u divize přes 360 tis.m3 

kalamitního dříví, a kalamitou Kyrill v roce 2007. Takto narušené lesní porosty podléhají 

v současné době dalším klimatickým excesům jako je vítr, sucho, kůrovec. Prosychání 

porostů je způsobeno jejich proředěním, vysokým nárůstem škod václavkou a přetrvávajícím 

vláhovým deficitem z předchozích let, který byl umocněn extrémně suchým počasím v roce 

2007. I rok 2009 byl pro divizi Lipník n. B. opět kalamitní, kdy celková těžba dříví činila 220 

tis. m3, z toho bylo 188 tis. m3 těžby nahodilé. 

Školní polesí ve Valšovicích je účelovým objektem Střední lesnické školy v Hranicích, je 

cvičným lesem v praktické výuce žáků. Umožňuje - vedle plnění všech úkolů v pěstební a 

těžební činnosti - rozvíjení odborné a pedagogické práce učitelů i zájmové činnosti žáků. 

Lesy školního polesí jsou majetkem státu s právem hospodaření školy (zápis v katastru). 

Původní výměra polesí 1 017 ha se během let rozrostla na 1 093 ha. Většina soukromých 

lesů (asi 75 ha) se však postupně vrátila do užívání původním vlastníkům. 

123

LHC se rozkládá na PLO č. 37 – Kelečská pahorkatina (celkem 1003,47 ha), na rozhraní 

Oderských a Hostýnských vrchů. Tvoří výběžek Oderských vrchů, zakončený náhorní 

plošinou Maleníku. Náhorní plošina Maleníku se v severní části prudce svažuje do údolí řeky 

Bečvy, k jihu od tohoto zlomu je terén mírně zvlněn s pozvolnou sklonitostí. Nejvyšším 

vrcholem v oblasti LHC je Maleník o nadmořské výšce 479 m. Průměrná nadmořská výška 

se pohybuje mezi 300 – 400 m n.m.. Nejnižší bod LHC leží na břehu řeky Bečvy v severní 

části a má výšku kolem 240 m. 

Roční těžba se pohybuje okolo 6,5 tis. m3. 

Závěr 

Uspokojování potřeb člověka je nezbytným předpokladem jeho existence – stejně tak 

však tímto předpokladem je trvale udržitelné hospodaření, respektive udržitelný život v rámci 

životního prostředí. Společenské zájmy ale i postoje odpovědnosti člověka jsou 

v demokratických systémech vyjádřeny v zásadě legislativně. To vše však vyžaduje určitý 

stupeň poznání, specifikaci pojmů a definic, exaktní vyjadřování výstupů a zejména aplikaci 

výstupů poznání ve společenské praxi. 

Uvedeným atributům se nemůže vyhnout ani odvětví LH, počínaje naplňováním 

eurokontinentální strategie trvale udržitelného hospodaření v lesích a například konče úlohou 

LH při rozvoji venkova. Význam LH při rozvoji venkova spočívá především v tom, že lesy 

poskytují přírodní suroviny, zboží a služby pro řadu sektorů a jsou základem pro příjmy a 

zaměstnanost. Ve smyslu metodiky v tomto případě byla analyzována 4 zájmová území: 

Podluží, Švihovsko (mikroregion Běleč), Tachovsko (mikroregion Lučina) a Hranicko. 

Lesnatost Podluží činí 26 %, při prvním pohledu je však zřetelný rozhodující vliv obce 

Lanžhot – po eliminaci tohoto vlivu činí lesnatost území 16 % (celostátní průměr ČR je 33,7 

%). Ekosystémy lužních lesů představují v Evropě jeden z nejcennějších lesních biomů a 

jsou považovány za součást evropského přírodního dědictví. Údolní nivy a lužní lesy jsou 

však dlouhodobě pod značným antropogenním tlakem a zachování přírodního prostředí i 

všech jeho biotopů v rovnováze je jednou z priorit LH ČR. (Kupčák 2006b) 

Zastoupení lesa resp. lesnatost území mikroregionu Běleč činí 33 %, u území 

mikroregionu Lučina činí lesnatost 49 %. Z hlediska vlastnictví se jedná o les státní, lesy 

měst a obcí i lesy soukromé. Na LHC Přimda jsou však zastoupeny i další lesní i nelesní 

pozemky pod správou LČR - bývalé šlechtické majetky, konfiskáty, bývalé soukromé lesy 

neznámých vlastníků, které dědickým řízením přešly na stát, bývalé církevní lesy. 

Lesnatost území mikroregionu Hranicko je relativně nízká a činí 18 %, což koresponduje 

s lesnatostí LS Frenštát p. R. (13 %). Na druhé straně zde nejsou zahrnuty lesy ve správě 

VLS. 

Z hlediska vývoje PUPFL lze u všech zkoumaných regionů konstatovat stabilní úroveň, 

z hlediska vlastnictví se zde v rozhodující míře jedná o les státní. 

Jak bylo uvedeno - lesy poskytují zaměstnání obyvatelům venkova a tím přispívají 

k rozvoji regionů. (Kupčák 2011) Z posledních strategických dokumentů to také dosvědčuje 

Národní lesnický program pro období do roku 2013, z roku 2008. Na druhé straně však 

vypovídají statistické údaje, kdy podle míry nezaměstnanosti ve vybraných okresech ČR 

k dlouhodobě „nejhorším“ patří: Bruntál, Děčín, Jeseník, Šumperk, Teplice, Ústí nad Labem, 

Znojmo. Tedy okresy s nejvyšší lesnatostí. K extrémním excesům, ve vztahu k regionálním 

disparitám, lze připomenout i dění v Národním parku Šumava, resp. rozpory mezi správou 

parku a tamní územní samosprávou. 

Z pohledu sociologického i regionálního je nutno v návaznosti na lesnictví ještě závěrem 

zmínit i úlohu zpracovatelského průmyslu, zejména dřevozpracujícího průmyslu. Průmysl 

zpracování dřeva v ČR patří k odvětvím s tradicí - vznik dřevařských firem, jejich četnost, 

kapacita a rozmístění historicky souvisel s lesnatostí území. Dostatek trvale obnovitelné 

surovinové základny je i dnes zásadní výhodou zpracování a využití dřeva v ČR. LH spolu s 

124

navazujícími sektory zpracovávajícími dřevo jsou významnou součástí národního 

hospodářství, neboť jejich podíl na HDP se pohybuje mezi 5 - 7 % (LH cca 0,7 % HDP, 

navazující sektory 5 – 6 % HDP). (Kupčák 2010b) I zde však, vzhledem ke stávající bilanci 

zahraničního obchodu (viz míra exportu surového dříví a výrobků s nízkým stupněm přidané 

hodnoty), lze identifikovat disparity k řešení. 

Příspěvek byl zpracován v rámci projektu č. WD-57-07-1 „Možnosti řešení disparit mezi 

vybranými regiony“, řešeného za podpory Ministerstva pro místní rozvoj ČR. 

Literatura: 

[1] Anonymus. Konferencie ministrov o ochrane lesov v Európe. Edit.: Novotný, J., Ďurský, 

J., Minďáš, J. Výskumný ústav lesnícky. Zvolen 2003. 199 s. ISBN 80-968427-4-9. 

[2] KUPČÁK, V. Ekonomika lesního hospodářství. Mendelova zemědělská a lesnická 

univerzita v Brně, Brno 2006a, 2. vyd., ISBN 80-7157-998-X. 

[3] KUPČÁK, V. Ekonomické aspekty vybraných funkcí lužních ekosystémů. In Ekonomické 

aspekty hospodaření v lesním vegetačním stupni 1 - lužní lesy. Brno: Ústav lesnické a 

dřevařské ekonomiky a politiky, LDF, MZLU v Brně, 2006b, s. 51-58. ISBN 80-7157-987-4. 

[4] KUPČÁK, V. Disparity v regionu Podluží a lesní hospodářství. [CD-ROM]. In Sborník 

příspěvků z odborného semináře Možnosti řešení disparit v regionu Podluží. 2009. s. 43-51. 

ISBN 978-80-7375-367-2. 

[5] KUPČÁK, V. Disparity v regionu Švihovsko a Tachovsko ve vztahu k lesnímu 

hospodářství. [CD-ROM]. Sborník příspěvků z odborného semináře „Možnosti řešení disparit 

v regionech Běleč a Lučina“, Švihov 2010a, s. 13 – 22, vyd. Mendelova univerzita v Brně, 

ISBN: 978-80-7375-408-2. 

[6] KUPČÁK, V. Regionální význam podniků dřevařského průmyslu v České republice. [CD- 

ROM]. In Ekonomika a manažment podnikov 2010. Technická univerzita Zvolen 2010b. 

ISBN 978-80-228-2150-6. 

[7] KUPČÁK, V. Disparity v regionu Hranicko ve vztahu k lesnímu hospodářství. [CD-ROM]. 

Sborník příspěvků z odborného semináře „Možnosti řešení disparit v regionu Hranicko“, 

Hranice 2010c, s. 105–113, vyd. Mendelova univerzita v Brně, ISBN: 978-80-7375-408-2. 

[8] KUPČÁK, V. Regional importance of forests and forestry for rural development. Acta 

Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendeleianae Brunensis. Mendel. Brun., 2011, LIX, 

No.4, pp. 137-142 

[9] ŠIŠÁK, L., ŠACH, F., KUPČÁK, V., ŠVIHLA, V., PULKRAB, K., ČERNOHOUS, V. 

Vyjádření společenské efektivnosti existence a využívání funkcí lesa v peněžní formě v 

České republice. Projekt NAZV č. QF 3233. Periodická zpráva. Fakulta lesnická a 

environmentální ČZU v Praze, 2004, s. 101. 


Doc. Ing. Václav Kupčák, CSc., Mendelova univerzita v Brně, Fakulta regionálního rozvoje a 

mezinárodních studií, Ústav regionální a podnikové ekonomiky, tř. Generála Píky 7, 613 00 

Brno, Česká republika, kupcak@mendelu.cz 

125

Úroveň a diferenciácia príjmov a ich význam v sociálnoekonomickom 

rozvoji krajiny a regiónov 

Income level and income differenciation and their 

importance for socio-economic development of country 

and regions 

Erika Ľapinová. 

Abstrakt: 

V príspevku popisujeme a analyzujeme príjmovú úroveň a príjmové rozdelenie domácností 

na Slovensku a osôb v nich žijúcich na základe údajov zo Zisťovania o príjmoch a životných 

podmienkach EU SILC 2005 – 2009 (čo sú momentálne posledné verejne dostupné údaje zo 

zisťovania EU SILC na Slovensku). Pozornosť venujeme rozdeleniu domácností aj osôb 

z nich žijúcich nielen na Slovensku celkom a osobitne v jeho jednotlivých krajoch. 


priemerné príjmy, priemerná príjmová úroveň, príjmové rozdelenie domácností, príjmové 

rozdelenie osôb v domácnostiach, regionálne rozdiely 

Abstract: 

In this paper we describe and analyze the level of income and income distribution of 

households in Slovakia and persons living in them, using data from the Survey on Income 

and Living Conditions EU SILC 2005 – 2009 (which are currently the last publicly available 

data from the EU SILC in Slovakia). We pay attention to the distribution of households and 

people living in them, not only in Slovakia but also specifically in its regions. 

Key words: 

average income, average income level, household income distribution, income distribution of 

persons in households, regional differences 

Úvod 

V príspevku popisujeme úroveň priemerných a priemerných ekvivalentných príjmov 

(hrubých i disponibilných), porovnávame medziregionálne rozdiely v priemernej príjmovej 

úrovni a rozdiely v príjmovom rozdelení domácností a osôb v nich žijúcich. Príjmovú úroveň 

126

a štruktúru aj mieru nerovnosti príjmového rozdelenia považujeme za jeden z dôležitých 

ukazovateľov regionálneho rozvoja a úrovne medzireginálnych disparít. Slovensko, hoci patrí 

medzi krajiny s najnižšou mierou nerovnosti príjmového rozdelenia ako celok, sa vyznačuje 

značnými medziregionálnymi rozdielmi v úrovni a diferenciácii príjmov, ktoré dlhodobo 

pretrvávajú, resp. dlhodobo majú tendenciu sa prehlbovať. 

Cieľ a metodika príspevku 

Cieľom nášho príspevku je poukázať na význam poznania úrovne, štruktúry či miery 

nerovnosti príjmového rozdelenia a ich medziregionálne rozdiely. Tieto poznatky sú/resp. by 

sa mali stať východiskom okrem iného aj pre politické rozhodovanie, pre prípravu, 

monitorovanie a evaluáciu hospodárskych či sociálnych politík a ich regionálnych dopadov a 

dôsledkov (na identifikáciu dopadov opatrení, dynamické aspekty poberania sociálnych 

transferov) (Gerbery, 2010). Nielen vzhľadom na fakt, že pochádzam z Banskobystrického 

kraja, osobitnú pozornosť venujem v medziregionálnom porovnaní práve tomuto kraju. Patrí 

medzi kraje s najmenej priaznivým stavom a vyhliadkami do budúcnosti. 

Pri spracovaní príspevku využívame metódy popisnej štatistiky, ďalej metódy 

komparácie - časovej i prierezovej (vrátane indexových mier) a následnej kvantitatívnej a 

kvalitatívnej analýzy údajov. Veľmi vhodnou formou nielen prezentácie, ale aj deskripcie a 

komparácie údajov sledovaných za jednotlivé regióny Slovenska sú grafy a tabuľky, ktoré 

sme spracovali na základe údajov zo Zisťovaní o príjmoch a životných podmienkach EU 

SILC 2005 - 2009. 

Na deskripciu a komparáciu priemernej príjmovej úrovne jednotlivých krajov v prvej 

časti príspevku sme použili údaje o priemerných príjmoch za domácnosť, o priemerných 

ekvivalentných príjmoch za domácnosť a o priemerných príjmoch na osobu podľa krajov. 

Prierezové indexy využívame na komparáciu príjmovej úrovne jednotlivých krajov 

v porovnaní so slovenským priemerom. Časové indexy využívame na sledovanie dynamiky 

príjmového vývoja v čase. V druhej časti príspevku analyzujeme s využitím časových 

indexov i čiarových grafov príjmové rozdelenie domácností a osôb v nich žijúcich a skúmame 

mieru jeho medziregionálnych rozdielov. 

127

Úroveň príjmov na Slovensku a jej regionálne diferencie 

Tab. 1: Vybrané priemerné príjmy domácností podľa krajov EU SILC 2009 

Celkový hrubý príjem 

domácnosti 

Priemerné 

príjmy 

domácnost 

í spolu 

1129 

Bratisla 

vský 

1427 

(1,26) 

Trnavsk 

ý 

1126 

(1) 

Priemerné príjmy domácností podľa krajov 

Trenčia 

nsky 

1105 

(0,98) 

Nitrians 

ky 

1027 

(0,91) 

Žilinsk 

ý 

1166 

(1,03) 

Bansko 

bystrick 

ý 

998 

(0,88) 

Prešovsk 

ý 

1070 

(0,95) 

Košick 

ý 

Celkový disponibilný príjem 

1189 961 947 883 995 862 929 976 

966 

domácnosti 

(1,23) (0,99) (0,98) (0,91) (1,03) (0,89) (0,96) (1,01) 


domácnosti pred sociálnymi 

1140 912 891 827 940 799 842 917 

transfermi inými ako 

907 

(1,26) (1,01) (0,98) (0,91) (1,04) (0,88) (0,93) (1,01) 

starobnými dávkami a 

dávkami pre pozostalých 



946 731 700 633 766 605 649 723 

transfermi vrátane 

717 

(1,32) (1,02) (0,98) (0,88) (1,07) (0,84) (0,91) (1,01) 

starobných dávok a dávok 

pre pozostalých 

Zdroj: spracované podľa: EU SILC 2009. Zisťovanie o príjmoch a životných podmienkach domácností v SR. 2010. 

Poznámka: v zátvorkách uvádzame index podielu príjmov na celoslovenskom priemere. 

Banskobystrický kraj mal najnižšiu priemernú príjmovú úroveň hrubých, celkových 

disponibilných príjmov i disponibilných príjmov rôznej štruktúry (po sociálnych dávkach, 

ktorými sú starobné dávky a dávky pre pozostalých, resp. bez všetkých sociálnych 

transferov) spomedzi všetkých krajov. Zároveň nedosahovali tieto priemerné príjmy ani 

priemernú slovenskú úroveň (spolu s Prešovským, Nitrianskym, Trenčianskym a v prvých 

dvoch ukazovateľoch aj s Trnavským krajom) (pozri Tab. 1). V štruktúre hrubých príjmov 

domácností podľa krajov badať v krajoch s nižšou priemernou príjmovou úrovňou 

(Banskobystrický, Prešovský, Nitriansky) mierne vyšší relatívny podiel sociálnych príjmov 

a iných príjmov – najmä príjmov z prenájmu majetku alebo pozemku; pravidelných 

peňažných transferov medzi domácnosťami; úrokov, dividend, ziskov z kapitálových 

investícií do neregistrovaného podniku). 

Medziregionálne porovnanie priemernej príjmovej úrovne sme následne urobili 

s využitím údajov o priemerných ekvivalentných príjmoch domácností. Údaje uvádzame 

v tabuľke č. 2. Na základe porovnania úrovne priemerných ekvivalentných príjmov 

nevykazuje Banskobystrický kraj najhoršiu príjmovú úroveň, ale druhú najnižšiu po 

prešovskom kraji. Naďalej však ide o podpriemernú príjmovú úroveň v porovnaní so 

slovenským priemerom. Priemernú príjmovú úroveň nedosahujú ani príjmy (hrubé ani 

disponibilné) v Prešovskom, Košickom, Nitrianskom a Trenčianskom kraji. 

1131 

(1) 

128

Tab. 2: Vybrané priemerné ekvivalentné príjmy domácností podľa krajov EU SILC 

2009 


domácnosti 

Priemerné 

príjmy 

domácnos 

tí spolu 

613 

Bratislavsk 

ý 

817 

(1,33) 

Priemerné ekvivalentné príjmy domácností podľa krajov 

Trnavsk 

ý 

627 

(1,02) 

Trenčiansk 

y 

598 

(0,98) 

Nitriansk 

y 

580 

(0,95) 

Žilinsk 

ý 

621 

(1,01) 

Bansko 

bystrick 

ý 

573 

(0,93) 

Prešovsk 

ý 

527 

(0,86) 

Košick 

ý 

599 

(0,98) 

Celkový disponibilný 

681 534 512 497 529 493 457 517 

524 

príjem domácnosti 

(1,30) (1,02) (0,98) (0,95) (1,01) (0,94) (0,87) (0,99) 


príjem domácnosti pred 

sociálnymi transfermi 

651 505 481 463 499 455 413 486 

490 

inými ako starobnými 

(1,33) (1,03) (0,98) (0,94) (1,02) (0,93) (0,84) (0,99) 

dávkami a dávkami pre 

pozostalých 


príjem domácnosti pred 

553 413 389 366 417 359 328 393 

sociálnymi transfermi 399 

(1,39) (1,04) (0,97) (0,92) (1,05) (0,90) (0,82) (0,98) 

vrátane starobných dávok 

a dávok pre pozostalých 



Do tretice pri medziregionálnom porovnaní na základe priemerných príjmov na osobu 

sa Banskobystrický kraj ocitol, podobne ako v prípade porovnania na základe priemerných 

ekvivalentných príjmov domácností, na druhej najnižšej pozícii po Prešovskom kraji a spolu 

s Košickým, Nitrianskym a Trenčianskym krajom nedosahuje ich priemerná príjmová úroveň 

na základe uvedených ukazovateľov slovenský priemer. Konkrétne údaje 

o medziregionálnom porovnaní príjmov prepočítaných na osobu uvádzame v tabuľke č. 3. 

Tab. 3: Vybrané priemerné príjmy na osobu podľa krajov EU SILC 2009 


domácnosti 

Priemern 

é príjmy 

na osobu 

spolu 

398 

Bratislavsk 

ý 

544 

(1,37) 

Trnavsk 

ý 

410 

(1,03) 

Priemerné príjmy na osobu podľa krajov 

Trenčiansk 

y 

392 

(0,98) 

Nitriansk 

y 

380 

(0,95) 

Žilinsk 

ý 

398 

(1) 

Bansko 

bystrick 

ý 

376 

(0,94) 

Prešovsk 

ý 

331 

(0,83) 

Košick 

ý 

385 

(0,97) 


454 350 336 327 340 325 287 333 

341 

domácnosti 

(1,33) (1,03) (0,99) (0,96) (1) (0,95) (0,84) (0,98) 


domácnosti pred 

435 332 317 305 321 301 261 313 

sociálnymi transfermi inými 320 

(1,36) (1,04) (0,99) (0,95) (1) (0,94) (0,82) (0,98) 

ako starobnými dávkami a 

dávkami pre pozostalých 


domácnosti pred 

360 263 247 232 260 227 200 246 

sociálnymi transfermi 252 

(1,43) (1,04) (0,98) (0,92) (1,03) (0,90) (0,79) (0,98) 

vrátane starobných dávok 

a dávok pre pozostalých 



129

Podľa nižšie uvedenej tabuľky č. 4, v ktorej je zachytená dynamika rastu priemernej 

príjmovej úrovne hrubých a disponibilných príjmov domácností podľa krajov, zaznamenali 

najväčšiu dynamiku nárastu kraje s nižšou priemernou príjmovou úrovňou (s výnimkou 

Banskobystrického kraja). V priemere vzrástla na Slovensku medzi rokmi 2005 a 2009 

príjmová úroveň (hrubých i disponibilných príjmov) o polovicu. Disponibilné príjmy pred 

sociálnymi transfermi vzrástli v sledovanom období priemerne o 89 %. Banskobystrický kraj 

je už spomínanou výnimkou. Zaznamenáva nielen jednu z najnižších príjmových úrovní, ale 

v skupine regiónov s nižšou priemernou príjmovou úrovňou sa ocitá aj na konci rebríčka 

dynamiky rastu týchto príjmov. Tento fakt predurčuje aj jeho perspektívy pre zlepšenie 

v budúcnosti, ktoré sú žiaľ nepriaznivé. 

Tab. 4: Dynamika rastu priemerných ekvivalentných príjmov domácností medzi 

rokmi 2005 a 2009 za Slovensko aj v členení podľa krajov 

Bansko 

Domácnosti Bratislavský Trnavský Trenčiansky Nitriansky Žilinský bystrický Prešovský Košický 

spolu kraj kraj kraj kraj kraj kraj kraj kraj 


domácnosti 

1,548 1,458 1,556 1,615 1,674 1,593 1,491 1,613 1,519 


domácnosti 

1,561 1,519 1,555 1,594 1,664 1,593 1,502 1,594 1,551 



transfermi inými ako 

1,604 1,524 1,605 1,644 1,710 1,666 1,561 1,652 1,597 

starobnými dávkami a dávkami 

pre pozostalých 



transfermi vrátane starobných 

1,894 1,697 1,902 2,022 2,072 2,031 1,835 1,993 1,848 

dávok a dávok pre pozostalých 

Zdroj: spracované podľa údajov Štatistického úradu SR Zisťovanie o príjmoch a životných podmienkach 

domácností EU SILC 2005 a EU SILC 2009 

Poznámka: vytieňované políčka označujú najväčšiu dynamiku rastu. 

Príjmové rozdelenie slovenských domácností a osôb v nich žijúcich a jeho regionálne 

diferencie 

V ďalšej časti príspevku popíšeme rozdelenie domácností a osôb v domácnostiach 

a budeme sledovať jeho diferencie medzi krajmi i vývoj v čase. Okrem rozdelenia príjmov za 

domácností ako celok opäť sledujeme aj rozdelenie podľa jednotlivých krajov. Kvôli 

prehľadnosti sme údaje o príjmovom rozdelení za všetkých osem krajom rozdelili vždy do 

dvoch grafov. V grafoch 1 a 2 je znázornené rozdelenie ekvivalentných disponibilných 

príjmov domácností podľa krajov. Rozdelenie v Bratislavskom kraji sa výrazne odlišuje od 

slovenského priemeru. V grafoch 3 a 4 prinášame rozdelenie osôb v domácnostiach podľa 

úrovne ekvivalentných disponibilných príjmov v jednotlivých krajoch aj na Slovensku celkom. 

130

0,30 

0,25 

0,20 

0,15 

0,10 

0,05 

0,00 

do 100 101- 

200 

201- 

300 

301- 

400 

401- 

500 

501- 

600 

601- 

700 

701- 

800 

801- 

900 

901- 

1000 

1001 a 

viac 

Domácnosti spolu Bratislavský Trnavský Trenčiansky 

Graf 1: Rozdelenie domácností podľa mesačného ekvivalentného disponibilného 

príjmu podľa krajov (EU SILC 2009) – časť 1. 


0,30 

0,25 

0,20 

0,15 

0,10 

0,05 

0,00 

do 100 101- 

200 

201- 

300 

301- 

400 

401- 

500 

501- 

600 

601- 

700 

701- 

800 

801- 

900 

901- 

1000 

1001 a 

viac 

Nitriansky Žilinský Banskobystrický Prešovský Košický 

Graf 2: Rozdelenie domácností podľa mesačného ekvivalentného disponibilného 

príjmu podľa krajov (EU SILC 2009) – časť 2. 


131

0,30 

0,25 

0,20 

0,15 

0,10 

0,05 

0,00 

do 100 101- 

200 

201- 

300 

301- 

400 

401- 

500 

501- 

600 

601- 

700 

701- 

800 

801- 

900 

901- 

1000 

1001 a 

viac 

Osoby v domácnostiach spolu Bratislavský Trnavský Trenčiansky 

Graf 3: Rozdelenie osôb v domácnostiach podľa mesačného ekvivalentného 

disponibilného príjmu podľa krajov (EU SILC 2009) – časť 1. 


0,30 

0,25 

0,20 

0,15 

0,10 

0,05 

0,00 

do 100 101- 

200 

201- 

300 

301- 

400 

401- 

500 

501- 

600 

601- 

700 

701- 

800 

801- 

900 

901- 

1000 

1001 a 

viac 

Nitriansky Žilinský Banskobystrický Prešovský Košický 

Graf 4: Rozdelenie osôb v domácnostiach podľa mesačného ekvivalentného 

disponibilného príjmu podľa krajov (EU SILC 2009) – časť 2. 


V grafe č. 5 sumarizujeme údaje z predchádzajúcich dvoch grafov, s cieľom priblížiť 

rozdiely v rozdelení príjmov domácností a osôb v domácnostiach v Banskobystrickom kraji. 

Porovnávame ho s rozdelením v Bratislavskom kraji a s rozdelením za Slovensko ako celok. 

132

0,35 

0,30 

0,25 

0,20 

0,15 

0,10 

0,05 

0,00 

do 100 101- 

200 

201- 

300 

301- 

400 

401- 

500 

501- 

600 

601- 

700 

701- 

800 

801- 

900 

901- 

1000 

1001 a 

viac 

Banskobystrický (domácnosti) 

Bratislavský (domácnosti) 

Osoby v domácnostiach spolu 

Domácnosti spolu 

Banskobystrický (osoby v domácnostiach) 

Bratislavský (osoby v domácnostiach) 

Graf 5: Rozdelenie domácností a osôb v domácnostiach podľa mesačného 

ekvivalentného disponibilného príjmu (EU SILC 2009) 


Na záver porovnávame vývoj príjmového rozdelenia v čase. Toto porovnanie nám 

sťažili dve skutočnosti, s ktorými sme sa vysporiadali nasledovne: 

 

 

Kvôli zmene príjmových intervalov nebolo možné porovnať údaje za rok 2005 s údajmi za 

rok 20099. Preto prinášame porovnanie s rokom 2008. 

Giniho koeficient nerovnosti príjmového rozdelenia za jednotlivé kraje Štatistický úrad 

nepublikuje. Vzhľadom ne neexistujúce poznatky o rozpätí (resp. o hraniciach – v prípade 

prvého intervalu dolnej hranice a v prípade posledného intervalu hornej hranice) sme 

nedokázali vypočítať Giniho koeficient sami. Preto sme na medzičasové porovnanie 

príjmovej úrovne použili časové indexy (tab. 5) a čiarové grafy (graf 6). 

Z kapacitných dôvodov sme zvolili pre porovnanie náš Banskobystrický kraj 

s celoslovenským priemerom a s najvyspelejším Bratislavským krajom. Medzi rokmi 2005 

a 2008 najdynamickejšie rástli v Banskobystrickom kraji početnosti príjemcov v 10. a 9. 

príjmovom intervale (nárast početnosti príjemcov v týchto intervalov viacnásobne prevyšoval 

celoslovenský či bratislavský vývoj), nasledovali 8. až 5. príjmový interval. Početnosť 

príjemcov v prvý troch príjmových intervaloch v tomto časovom rozpätí poklesla. Klesala 

však pomalšie ako v celoslovenskom priemere či v Bratislavskom kraji. Podrobné údaje 

o dynamike vývoja príjmového rozdelenia podľa príjmových intervalov uvádzame v tabuľke 5 

a kvôli prehľadnosti aj v grafe 6. 

9 V roku 2009 bolo na Slovensku zavedené Euro, preto aj intervaly príjmového rozdelenia sú 

uvádzané v Eurách. Vzhľadom na nekompatibilitu týchto príjmových intervalov v Zisťovaní EU SILC 

2009 s príjmovými intervalmi za roky 2005 – 2008 sme nemohli urobiť medzičasové porovnanie aj so 

zahrnutím údajov za rok 2009. 

133

Tab. 5: Zmeny v rozdelení domácností podľa mesačného disponibilného príjmu na 

osobu (EU SILC 2005 a 2008) 

Intervaly 

mesačného 

disponibilného 

príjmu na osobu 

Banskobystrický kraj Slovensko Bratislavský kraj 

2005 2008 

Index 

dynamiky 

zmeny 2005 2008 

Index 

dynamiky 

zmeny 2005 2008 

Index 

dynamiky 

zmeny 

do 3 000 13 177 5 389 0,409 147 658 40 854 0,277 12 717 5 198 0,409 

3 001-5 000 43 071 17 552 0,408 321 445 117 019 0,364 21 415 7 631 0,356 

5 001-7 000 74 831 34 151 0,456 577 732 254 935 0,441 54 205 22 457 0,414 

7 001-9 000 65 783 68 101 1,035 461 943 497 916 1,078 57 724 30 740 0,533 

9 001-11 000 25 545 59 224 2,318 177 324 445 557 2,513 29 787 46 665 1,567 

11 001-13 000 10 365 21 112 2,037 83 081 214 024 2,576 21 339 34 979 1,639 

13 001-15 000 4 580 14 016 3,060 30 069 122 289 4,067 8 615 25 266 2,933 

15 001-17 000 2 559 9 419 3,681 21 228 75 223 3,544 6 604 16 842 2,550 

17 000-19 000 666 6 329 9,504 11 543 43 061 3,730 6 056 12 578 2,077 

19 001-21 000 284 2 998 10,555 6 556 29 755 4,539 2 637 10 055 3,813 

21 000 a viac 1 427 2 539 1,780 19 897 51 262 2,576 12 268 22 514 1,835 

242288 240831 0,994 

1 858 

476 

1 891 

897 1,018 233 367 234 924 1,007 




0,3500 

0,3000 

0,2500 

0,2000 

0,1500 

0,1000 

0,0500 

0,0000 

do 

3 000 

3 001 - 

5 000 

5 001 - 

7 000 

7 001 - 

9 000 

9 001 - 

11 000 

11 001 - 

13 000 

13 001 - 

15 000 

15 001 - 

17 000 

17 001 - 

19 000 

19 001 - 

21 000 

21000 a 

viac 

Domácnosti 2008 Bratislavský 2008 Banskobystrický 2008 

Domácnosti 2005 Bratislavský 2005 Banskobystrický 2005 

Graf 6: Zmeny v rozdelení domácností podľa mesačného disponibilného príjmu na 

osobu (EU SILC 2005 a 2008) 




Banskobystrický kraj, a kvôli nemu aj celé Stredné Slovensko, vykazuje za obdobie 

rokov 2005 - 2009 najväčšiu dynamiku rastu miery rizika chudoby. Je to do značnej miery 

134

spôsobené aj veľmi priaznivou mierou rizika chudoby v roku 2005 v porovnaní s ostatnými 

krajmi. Miera rizika chudoby, t. j. podiel osôb s ekvivalentným disponibilným príjmom pod 

hranicou 60 % národného mediánu ekvivalentného príjmu, je Banskobystrickom kraji od roku 

2006 druhá najhoršia. 

Tab. 6: Miera rizika chudoby v jednotlivých regiónoch Slovenska a jej zmeny v 

čase 

EU SILC 

2005 

Miera rizika chudoby- 60% mediánu (%) 

EU SILC 

2006 

EU SILC 

2007 

EU SILC 

2008 

EU 

SILC 

2009 

Index zmeny miery chudoby 

2006/2005 2007/2005 2008/2005 2009/2005 

Slovenská 

republika 

13,3 11,6 10,5 10,9 11 0,872 0,789 0,820 0,827 

Bratislavský kraj 7,8 7,3 5,9 6,9 6,5 0,936 0,756 0,885 0,833 

Západné 

Slovensko 

13,5 10,4 9,3 10,1 10 0,770 0,689 0,748 0,741 

Trnavský kraj 10,9 8,4 8 6,9 8 0,771 0,734 0,633 0,734 

Trenčiansky 

kraj 

13 10,7 7 9,9 8,6 0,823 0,538 0,762 0,662 

Nitriansky kraj 16 11,8 12,2 12,9 12,9 0,738 0,763 0,806 0,806 

Stredné 

Slovensko 

11 12,1 10,5 11,8 11,2 1,100 0,955 1,073 1,018 

Žilinský kraj 12 11 8,5 10,3 9 0,917 0,708 0,858 0,750 

Banskobystrický 

kraj 

10 13,3 12,6 13,5 13,6 1,330 1,260 1,350 1,360 

Východné 

Slovensko 

17,2 14,4 13,8 12,5 13,6 0,837 0,802 0,727 0,791 

Prešovský kraj 21,3 15,7 15,6 13,6 16,3 0,737 0,732 0,638 0,765 

Košický kraj 13 13 11,9 11,2 10,9 1,000 0,915 0,862 0,838 


domácností EU SILC 2005 až 2009 

Zhrnutie 

Hoci Slovensko patrí medzi krajiny s nízkou mierou príjmovej nerovnosti (meranej napr. 

pomocou Giniho koeficienta), vnútroregionálne rozdiely najmä v úrovni (ale následne aj 

v štruktúre) príjmov a v ich rozdelení sú značné nielen v medziregionálnom porovnaní, ale aj 

vo vnútri jednotlivých regiónov. Na Slovensku existujú dlhodobo regióny (najmä na 

Východnom a na Strednom Slovensku) s nízkou príjmovou úrovňou, a teda aj 

s nepriaznivým rozdelením príjmov v populácii (s vyšším zastúpením príjemcov v najnižších 

príjmových intervaloch – napriek tomu, že ide o ekvivalentné disponibilné príjmy, 

zohľadňujúce veľkosť aj demografickú skladbu domácností) a s vysokým ohrozením 

peňažnou chudobou, a tým aj sociálnym vylúčením. 

Hoci Banskobystrický kraj patrí do skupiny regiónov s nižšou úrovňou príjmov spolu 

s Prešovským krajom, Nitrianskym či Trenčianskym, vývoj v dlhodobom horizonte podľa 

údajov zo Zisťovaní o príjmoch a životných podmienkach EU SILC dokazuje, že kým tieto 

regióny zaznamenávajú najvyššie dynamiky rastu priemerných ekvivalentných príjmov, 

Banskobystrický kraj je žiaľ výnimkou a vykazuje najmenšiu dynamiku rastu spomedzi krajov 

(s výnimkou Bratislavského kraja), ktorá nedosahuje ani slovenský priemer. 

Rozdelenie domácností a osôb v domácnostiach v Banskobystrickom kraji vyznieva 

rovnako v neprospech Banskobystrického kraja. V porovnaní s ostatnými krajmi (aj v skupine 

s nižšou príjmovou úrovňou) zaznamenáva Banskobystrický kraj vyšší percentuálny podiel 

domácností aj osôb v nich žijúcich v nižších príjmových pásmach (na začiatku príjmovej 

stupnice) a nižší percentuálny podiel v druhej polovici príjmovej stupnice. Vyššiu, resp. 

najvyššiu relatívnu početnosť príjemcov zaznamenávame iba v niekoľkých príjmových 

135

pásmach v strede príjmovej škály ekvivalentných disponibilných príjmov, čo je priaznivý 

vývoj. Krivka príjmového rozdelenia sa v Banskobystrickom kraji v čase posúva smerom 

doprava (s rastom priemernej príjmovej úrovne), a kopíruje slovenský priemer. Nemení sa 

však tvar tohto rozdelenia, na rozdiel od priaznivého vývoja v Bratislavskom kraji, ktorého 

tvar sa zároveň najviac a najpriaznivejšie vyvíja v porovnaní so slovenským priemerom 

i s jednotlivými krajmi. 

V príspevku sme venovali pozornosť nielen priemernej príjmovej úrovni v regiónoch, 

resp. jej rozdielom medzi regiónmi, ale usilovali sme sa aj o odhalenie je štruktúry a zmien 

v čase. Ide o významné ukazovatele ekonomického, resp. sociálno-ekonomického vývoja 

regiónov aj potenciálu ich ďalšieho rozvoja v čase. Nízka príjmová úroveň a slabá dynamika 

jej rastu a značné príjmové rozdiely s vysokým podielom populácie v najnižších príjmových 

pásmach sú nežiaducim javom a signálom pre kompetentných, že pokiaľ sa existujúcemu 

stavu nebude venovať pozornosť, bude nepriaznivý vývoj nielen stagnovať, ale naďalej sa 

prehlbovať. 

Význam poznania úrovne, štruktúry či miery nerovnosti príjmového rozdelenia a ich 

medziregionálne rozdiely je nesporný. Tieto poznatky sú/resp. by sa mali stať východiskom 

okrem iného aj pre politické rozhodovanie, pre prípravu, monitorovanie a evaluáciu 

hospodárskych či sociálnych politík a ich regionálnych dopadov a dôsledkov (na identifikáciu 

dopadov opatrení, dynamické aspekty poberania sociálnych transferov). Nielen s ohľadom 

na fakt, že pochádzam z Banskobystrického kraja, osobitnú pozornosť venujem 

v medziregionálnom porovnaní práve tomuto kraju, v ktorom nepriaznivý stav a jeho zmeny 

v dlhodobom horizonte patria na Slovensku medzi najhoršie. 

Literatura: 

EU SILC 2009. Zisťovanie o príjmoch a životných podmienkach domácností v SR. 2010 [on 

line publikácia]. Bratislava : Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2010. ISBN 978-80- 

89358-76-2. Dostupné na: http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=29457 

EU SILC 2008. Zisťovanie o príjmoch a životných podmienkach domácností v SR. 2009 [on 

line publikácia]. Bratislava : Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2009. ISBN 978-80- 

89358-32-8. Dostupné na: http://portal.statistics.sk/files/publikacia_silc2008.pdf 

EU SILC 2005. Zisťovanie o príjmoch a životných podmienkach domácností v SR. 2006. 

Bratislava : Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2006 

Gerbery, 2010. 5 rokov zisťovania EU SILC. Čo sme sa dozvedeli [on line dokument]. 

Bratislava : Inštitút pre výskum práce a rodiny, 2010. Dostupné na: 

http://www.ceit.sk/IVPR/images/IVPR/Aktuality/Pondelkove_rozhovory/Moja%20pozvanka 

/GerberyDaniel.pdf 

Kontaktná adresa autora: 

Ing. Erika Ľapinová, PhD., Inštitút ekonomických vied Ekonomickej fakulty Univerzity Mateja 

Bela v Banskej Bystrici, Cesta na amfiteáter 1, 974 01 Banská Bystrica, Slovenská republika, 

e-mailová adresa: erika.lapinova@umb.sk. 

136

Financování místních akčních skupin a jejich existence po 

roce 2013 na konkrétním případě MAS NAD ORLICÍ 

Financing of local action groups and their existence after 

2013 on the specific case of LAG NAD ORLICÍ 

Kateřina Loučková 

Abstrakt: 

Projekty realizované s pomocí metody LEADER jsou tematicky obdobné akcím 

realizovaným v jiných programech. Hlavním přínosem metody LEADER je způsob, jakým 

jsou akce rozvoje venkova realizovány a vzájemně propojeny jednak uvnitř venkovských 

regionů a komunit, jednak prostřednictvím venkovských komunit. 

V období 2007 2013 je oficiálně metoda LEADER součástí Programu rozvoje venkova 

České republiky (PRV), kdy projekty, prováděné metodou LEADER tvoří tzv. IV. Osu tohoto 

programu. K realizaci svých strategií bylo vybráno celkem 112 MAS v celé ČR, které do roku 

2013 obdrží podporu ve výši 4,5 mld. Kč. Podpořené MAS byly vybrány ve 3 kolech, na 

stejné dotační období disponují různými finančními prostředky. K předfinancování výdajů 

spojených s realizací strategického plánu leader (SPL) kombinují více zdrojů, problémem 

jsou náklady na úroky a neuznatelné náklady. Pro další aktivity využívají opatření Realizace 

projektů spolupráce, krajské granty, ostatní dotační tituly a vlastní ekonomickou činnost. 

Aktuální otázkou je financování aktivit MAS po skončení realizace SPL po roce 2013. Proto 

MAS již dnes hledají způsoby zajištění vlastní existence a provozu v následujícím období 

minimálně po dobu udržitelnosti projektů. Příspěvek řeší problematiku na konkrétním případě 

MAS NAD ORLICÍ. 


LEADER, místní akční skupina, Program rozvoje venkova, dotace 

Abstract: 

Projects implemented using LEADER method are thematically similar to actions 

implemented in other programmes. The main benefit of LEADER method is the way how the 

rural development actions are implemented and how they are mutually linked inside the rural 

regions and communities as well as by means of the rural communities. 

In the period 2007 2013, the LEADER method is a part of national Rural development 

programme and the projects implemented by LEADER method create the Axis IV of this 

programme. Altogether 112 LAGs were selected to implement their strategy and they obtain 

180 million EUR to do so. 

Supported LAGs were selected in 3 rounds, they have different endowment funds for the 

same period. The pre-financing of expenses associated with the implementation of the 

Strategic Plan Leader (SPL) combine multiple sources, the problem is the cost of interest 

and deductible expenses. For other activities using measures implementation of cooperation 

projects, regional grants and other subsidies titles and own economic activity. The current 

issue is the financing of activities after implementation of the LAG‘ s SPL after 2013. 

Therefore, MAS is already looking for ways to ensure their existence and operation in the 

following period, at least for sustainability projects. This paper addresses the issue of the 

particular case of LAG NAD ORLICÍ. 

137

Key words: 

LEADER, local action group, Rural developement programme, grant 

Úvod 

Metoda LEADER byla v České republice známá už od 90. let minulého století. První 

místní akční skupiny u nás začaly vznikat v roce 2002 v souvislosti s Programem obnovy 

venkova. Další příležitostí pro MAS byl Operační program Rozvoj venkova a multifunkční 

zemědělství v programovém období 2004–2006 (LEADER+), který byl spolufinancován 

Evropskou unií, a dále samostatný národní program LEADER ČR financovaný výhradně ze 

státního rozpočtu ČR, který byl vypisován v letech 2004–2008, jako roční dotační program 

Ministerstva zemědělství. 

V období 2007-2013 je metoda LEADER oficiálně IV. osou Programu rozvoje venkova 

České republiky (PRV) čerpajícího z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova 

(EAFRD). 

Místní společenství a partnerství občanů, veřejné správy, neziskových organizací a 

podnikatelů, vytvářejí společně organizace zvané místní akční skupina (MAS, angl. local 

action group, LAG), které vypracují strategii rozvoje území a jsou odpovědné za jejich 

provádění. Filosofie metody LEADER vychází z přesvědčení, že jedině místní společenství 

dobře znají silné a slabé stránky daného regionu a jsou schopna sama dobře řešit své 

vlastní problémy. 

Cíl 

K realizaci svých strategií bylo v celé ČR hodnotitelskou komisí vybráno celkem 112 MAS 

po splnění kritérií přijatelnosti na základě jimi zpracovaného Strategického plánu Leader 

(SPL). Do roku 2013 obdrží podporu ve výši 4,5 mld. Kč. Tento výběr proběhl ve 3 vlnách. 

V červnu 2008 bylo vybráno prvních 48 MAS. V dubnu 2009 schválil ministr zemědělství 

dalších 32 místních akčních skupin k podpoře. Vzhledem k důležitosti využití a aplikace 

metody Leader a v důsledku četných stížností ohledně hodnocení navrhl ministr zemědělství 

zazávazkovat dalších 32 místních akčních skupin (tzv. skupina 32+). Jediným, ale 

podstatným, rozdílem oproti prvním dvěma skupinám je výše přidělené podpory, která se 

pohybuje zhruba na 35% částky přiděleným ostatním MAS. 

Již z toho je patrné, že MAS skupiny 32+ se musí pro svou udržitelnost zaměřit i na jiné 

zdroje pro podporu spolupráce a rozvoj svých území. 

Cílem předkládaného příspěvku je shrnout finanční zdroje a možnosti místních akčních 

skupin na konkrétním případu MAS NAD ORLICÍ. 

Výsledky 

MAS NAD ORLICÍ 

Místní akční skupina NAD ORLICÍ, se statutem obecně prospěšné společnosti, vznikla 

na počátku roku 2007. Sdružuje podle principu partnerství a v Leaderovském duchu 

venkovské podnikatele, hospodáře, spolky a obce s cílem dosáhnout lepšího rozvoje 

venkova v kraji tří Orlic. 

MAS NAD ORLICÍ působí na území katastru 46 obcí o rozloze 372 km² a žije na něm asi 

43 400 obyvatel. Působnost mimo aktivity LEADER je však pojímána mnohem šířeji – 

společnost působí na území Královéhradeckého a Pardubického kraje, zapojuje se do 

projektů celorepublikového významu a navazuje spolupráci se zahraničními partnery. 

V říjnu 2008 byl zaregistrován Strategický plán pro LEADER - LEADER je mostem 

k rozvoji NAD ORLICÍ. MAS NAS ORLICÍ patří do skupiny 32+, přidělená částka dotace na 

138

celé programové období 2007-2013 se pohybuje okolo 25 mil. Kč (konkrétní částka závisí na 

pohybu měnové kurzu k euru). 

Finanční prostředky MAS NAD ORLICÍ 

Jedním z hlavních cílů a vývojových trendů v MAS je zajištění finanční udržitelnosti, 

naplňování činností dle Statutu a posílení důvěryhodnosti. 

Mimo LEADER 2007-2013 hledá MAS další prostředky. Možnostmi jsou rozpočet kraje, 

členské příspěvky, granty a dotace na činnosti v poslání, granty domácích a zahraničních 

nadací, příjmy z vlastní činnosti, individuální projektové žádosti MAS do operačních 

programů ČR, úvěry a půjčky, administrativní činnosti pro členy a žadatele, příspěvky z 

rozpočtu měst a svazků obcí, příspěvek z PRV... 

LEADER 2007 – 2013 

Opatření IV.1.1. Místní akční skupina 

Vybrané MAS čerpají dotaci na svoji činnost související s realizací SPL. Ve finančním 

plánu se počítá s 15,5 % celkové alokace na MAS (odhadem cca 1,8 mil. Kč). 

Opatření IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie 

Projekty vybírá MAS prostřednictvím svojí výběrové komise na základě předem 

stanovených bodovacích kritérií. MAS NAD ORLICÍ vyhlašuje v průběhu roku výzvy 

k předkložení Žádosti o dotaci, ve kterých je stanoveno, na kterou oblast podpory (tzv. Fiche) 

budou dotace v tomto kole poskytovány. V rámci 1. výzvy programu LEADER 2007 – 13 bylo 

v srpnu 2009 rozděleno 2 686 521 Kč mezi 10 projektů z celkového počtu 11 

zaregistrovaných. Na konci roku 2009 byla vyhlášená 2. výzva zaměřená především na 

podnikatele. Celkem se přihlásily 4 žádosti ve 4 různých fichích, z nichž jedna byla později 

vyřazena z důvodu nesplnění záměrů dané fiche. Po kontrolách a hodnocení byly 

zaregistrované projekty v březnu 2010 schváleny s celkovou dotací 1 792 240 Kč. Ve 3. 

výzvě bylo bylo přijato celkem 14 žádostí o dotaci ve 4 ze 6 otevřených fichí, které 

požadovaly více jako dvojnásobek schválené alokace. Mezi 8 vybraných projektů bylo 

rozděleno 2 415 694 Kč. V rámci zatím poslední 4. výzvy bylo hodnoceno 24 žádostí o 

dotaci, ze kterých bylo 20 vybráno k podpoře. 

Tab. 1: Rozdělení finančních prostředků v rámci jednotlivých výzev 

Počet přijatých Počet podpořených Výše rozdělené 

Výzva 

projektů 

projektů 

alokace 

1. 11 10 2 686 521 Kč 

2. 4 3 1 792 240 Kč 

3. 14 8 2 415 694 Kč 

4. 24 20 4 721 019 Kč 

Zdroj: NAD ORLICÍ, o.p.s 

Příklady podpořených projektů: Vodácké přístaviště, Rekonstrukce hnojiště a skladu 

sena, Zastřešení terasy, Rekonstrukce hasičské zbrojnice, Vybavení a modernizace 

ubytovny, Založení venkovské keramické dílny, Stomatologická laboratoř, Oprava stáje, 

Obnova a revitalizace bývalé fary... 

139

Opatření IV.2.1. Realizace projektů spolupráce 

Toto opatření především umožňuje zefektivňovat principy Leaderu orientací na využití 

přenosu znalostí, inovace a příkladů nejlepší praxe. Zahrnuje podporu spolupráce mezi 

územími na národní úrovni nebo mezinárodní spolupráce s cílem povzbudit spolupráci mezi 

MAS v rámci členských států a na území třetích zemí. 

O získání projektů Spolupráce soutěží jednotlivé MAS v rámci výzvy vyhlášené 

Ministerstvem zemědělství. Projekty jsou vybírány Státním zemědělským intervenčním 

fondem (SZIF) na základě splnění kritérií přijatelnosti a dosažené výše bodového hodnocení. 

15% rozpočtu bývá využito na pokrytí mzdových nákladů souvisejících s koordinací a 

administrativním zajištěním projektu. 

a) Venkovské tradice v krajině 

Projekt spočívá ve spolupráci MAS a jejich členů v propagaci místních tradic vztahujících 

se ke kulturní krajině, místním zvykům a tradičním spolkům. Cílem je přinášet nová témata a 

přístupy ke zhodnocení tradic a vzájemné impulsy místním spolkům, poskytnout jim 

kvalifikovanou výměnu zkušeností a uchovat tak tradice a regionální hodnoty. Celková 

požadovaná dotace projektu je 4 906 000 Kč, pro MAS NAD ORLICÍ 1 253 000 Kč. 

b) Spolupráce při využívání kulturního dědictví 

Předmětem projektu je česko-slovensko-estonská spolupráce při předávání zkušeností, 

výchově a vzdělávání venkovské veřejnosti v obnově a využívání historického kulturního 

dědictví v obcích regionů Rychnovsko, Kostelecko, Košice-venkov a Jarva County. Celková 

výše požadované dotace je 2 250 000 Kč, pro MAS NAD ORLICÍ 709 000 Kč. 

c) Venkovské komunitní školy 

Cílem projektu je podpora rozvoje celoživotního vzdělávání na venkově ve prospěch 

udržitelnosti a konkurenceschopnosti venkova. V 10 obcích bylo vytvořeno komunitní 

centrum pro vzdělávání dospělých. V MAS NAD ORLICÍ proběhly na pořízeném vybavení 

kurzy výpočetní techniky, angličtiny, kurzy vaření a řemesel. 

Celková výše požadované dotace je 4 654 851 Kč, pro MAS NAD ORLICÍ 1 420 616 Kč. 

d) Péče o krajinu 

Cílem projektu bylo nejen posílení znalostí důležitých pro ochranu naší krajiny, ale 

zejména navázání kontaktů a další spolupráce mezi jednotlivými subjekty, které v této oblasti 

na území MAS NAD ORLICÍ působí. Snahou bylo prohloubení spolupráce mezi místní akční 

skupinou, zainteresovanými zemědělskými podniky, drobnými zemědělci, lesními hospodáři, 

obcemi, úředníky státními správy, dobrovolnými organizacemi a všemi, kterých se téma 

krajiny dotýká. 

Prvním krokem bylo vytvoření brožury s ukázkami již realizovaných projektů péče o 

krajinu. Následovala série seminářů, na kterých účastníci získali základní přehled a znalosti 

v problematice ochrany krajiny a procesů s tím souvisejících. V průběhu roku ubývalo 

přednášek a důraz byl kladen na hledání témat a možností dalších projektů. Celková výše 

požadované dotace je 638 000 Kč, pro MAS NAD ORLICÍ 392 000Kč. 

e) Rozvoj zázemí venkovského vzdělávání a spolupráce 

Hlavním předmětem mezinárodního projektu spolupráce MAS NAD ORLICÍ a LAG 

Regional Entwicklung Pillerseetal-Leogang je vybavení a dobudování dostatečných prostor 

pro vzdělávací a školicí aktivity v celém spojitém území partnerských MAS a prostor pro 

prezentaci tradic, venkovských hodnot, aktivizaci venkovských komunit, environmentální 

vzdělávání a dlouhodobě udržitelné plánování rozvoje. Součástí je i realizace vzájemně 

zajištěných vzdělávacích akcí na cílová témata projektu a aktivní společné aktivity a 

140

spolupráce provazující členy MAS konkrétními projekty a partnerskými vazbami. Celková 

výše požadované dotace je 3 546 000 Kč. 

Program rozvoje venkova 

V roce 2007 MAS NAD ORLICÍ podala s partnerem DSO Brodec v rámci opatření III.1.3 

projekt Naučné stezky v kraji mezi Orlicemi s celkovou výší uznatelných nákladů 995.200,- 

Kč. Na jaře roku 2008 byla podepsána dohoda o podpoře a mohla tak začít jeho realizace. 

V průběhu roku 2009 byla dokončena realizace projektu. Byly instalovány jednotlivé prvky 

mobiliáře, značení a informačních panelů do terénu. 

V roce 2011 bude zahájena realizace dalšího projektu Obnova památek na dohled 

z Homole, který se zaměřuje na opravu drobných staveb v krajině. 

Program obnovy venkova 

V rámci Programu obnovy venkova Královéhradeckého kraje MAS úspěšně podala 

projekt Mosty spolupráce mezi lidmi v kraji na Orlicí. Projekt je zaměřen na vzdělávání jak 

členů samospráv, tak i dalších aktivních obyvatel z regionu, a to v problematice rozvoje obcí. 

V rámci projektu byly uspořádány 2 semináře a 4 exkurze. Celková výše dotace byla 

120 000 Kč. 

Dalším úspěšným projektem byly Středoevropské cesty k živému venkovu, v rámci 

kterého byly uskutečněny tři zahraniční pracovní exkurze v zemích středoevropského 

prostoru. Tématem bylo využití nových námětů v rozvoji vesnic, nové formy spolupráce ve 

venkovské ekonomice (družstva, sítě pro cestovní ruch…), využití obecních objektů, 

zkušenosti s tematickým směřováním rozvoje vesnice za účasti různých sektorů a využívání 

místních hodnot a nové formy financování jejich údržby a využití. Celková výše dotace byla 

380 000 Kč. 

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost - OPVK 

MAS NAD ORLICÍ se stala partnerem v rámci projektu Školy pro venkov. 

Projekt je zaměřen na rozvoj znalostí, schopností a dovedností žáků ZŠ v oblasti principů 

udržitelného rozvoje s důrazem na environmentální oblast. Důraz je kladen na propojení 

učiva ZŠ s místními reáliemi, tzn. výuka obecných poznatků (o přírodě, kultuře, historii) na 

základě poznání nejbližšího okolí žáků. Žadatelem je Novohohradská občanská společnost 

o. s. Projekt byl původně zaregistrován 30. října 2008. Po mírných úpravách byl projekt 

znovu podán v roce 2009. Celková výše požadovaná dotace je 18 491 737 Kč, podíl NAD 

ORLICÍ, o.p.s. tvoří 4 612 500 Kč. Předpokládaná délka realizace projektu je od 1. 2. 2010 

do 31. 10. 2012. 

Dotace od Královéhradeckého kraje 

Královéhradecký kraj patří ke stálým poskytovatelům dotace na činnost MAS. V letech 

2007 - 2009 obdržela MAS od kraje roční dotaci na „pokrytí režijních nákladů“ ve výši 

150 000 Kč, v roce 2010 kraj dotaci navýšil na 200 000 Kč. Dotace je využita především na 

neuznatelné náklady z jiných projektů a k zahájení procesu evaluace, který je důležitým 

mezníkem pro další fungování MAS. 

Poskytované služby 

Vzdělávání 

Jednou z velkých priorit činnosti MAS Nad Orlicí je vzdělání. Kromě bezplatného 

vzdělávání svých členů MAS a vzdělávání v rámci různých projektů, organizuje vzdělávací 

aktivity na komerční bázi pro jiné subjekty. 

 

Poradenská činnost – podávání projektů 

141

MAS působí jako servisní a poradenská organizace pro své členy a další subjekty 

z území. Své služby nabízí především v oblasti realizace Programu rozvoje venkova. MAS 

zde působí jako formální žadatel, zpracovatel projektu či jako neformální kontrolor. Cílem 

MAS je navýšit počet úspěšných žadatelů v regionu. Činnost MAS se nesoustřeďuje jenom 

na zpracování a podání projektu, ale nabízí také konzultace v průběhu realizace projektu a 

následné kontrole. 

Poradenská činnost - Zelená úsporám 

MAS NAD ORLICÍ v roce 2010 stejně jako další MAS nastartovala aktivity v roli 

poradenství v orientaci v programu Zelená úsporám. Program ale díky nastupující úřednické 

vládě doznal změn a prostředky byly čerpány i na panelové domy a další objekty. Tím se 

snížila šance pro majitele domů na venkově. V závěru roku 2010 byl program díky nastavení 

podmínek SFŽP přezávazkován a nové vedení ministerstva zároveň přestalo směřovat další 

zdroje za prodané emisní povolenky do tohotu druhu úspor. Nová vláda vzniklá po volbách 

nastavila do budoucna omezení tohoto programu a v podstatě ho dočasně, ne-li trvale 

postupně zastavila. 

0,002141965 

1,2% 

5,9% 

11,0% 

1,2% 

SPL 

ojekty olce 

21,0% 

59,5% 

Program rozvoje venkova 

Program obnovy venkova 

OPVK 

Dotace KHK 

lenské řsvky 

Graf 1: Finanční prostředky MAS NAD ORLICÍ 

Zdroj: NAD ORLICÍ, o.p.s 

Shrnutí: 

Stávající rozdělení finančních prostředků ukazuje, že MAS NAD ORLICÍ je plně závislá 

na dotačních titulech. Protože spadá do méně podpořené skupiny 32+, finance na SPL tvoří 

více než 2/3 prostředků. MAS NAD ORLICÍ je velmi aktivní v realizaci projektů Spolupráce, 

z nichž kromě investičních aktivit kryje i část mzdových nákladů. Významným a 

dlouhodobým projektem je OPVK. Z mimodotačních zdrojů má MAS minimální příjmy. Roční 

členské příspěvky pokryjí pouhou třetinu úroků z bankovního úvěru na realizaci SPL. Zbylé 

prostředky MAS získává formou mimořádných darů od obcí a sdružení nebo z krajské 

dotace. Samostatná ekonomická činnost MAS je zanedbatelná. Ekonomické aktivity na 

pořízeném vybavení narážejí na problém veřejné podpory. 

Do budoucna je třeba vytvořit dostatečnou finanční rezervu na zajištění činnosti 

kanceláře po ukončení programu LEADER minimálně po dobu udržitelnosti jednotlivých 

projektů. MAS by se měla více zaměřit na vlastní ekonomické aktivity. V úvahu připadá 

poradenská činnost, psaní a administrace projektů do jiných operačních programů. 

142

Literatura: 

[1] NAD ORLICÍ, o.p.s. [online]. [cit. 2011-09-22]. Dostupné na: http://www.nadorlici.cz 

[2] Národní síť místních akčních skupin České republiky [online]. [cit. 2011-09-22]. Dostupné 

na: http://www.nsmascr.cz 

[3] Státní zemědělský interveční fond. [online]. [cit. 2011-09-22]. Dostupné na: 

http://www.szif.cz 


Ing. Kateřina Loučková, LDF, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 3, Brno, 

katerina.louckova@mendelu.cz 

143

Výzkum efektivnosti fungování veřejné správy 

Examining the efficiency in public administration 

Libuše Měrtlová 

Abstrakt: 

Článek informuje o dílčích výsledcích výzkumu probíhajícího v rámci interního grantu 

VŠP Jihlava, který je zaměřený na zkoumání efektivnosti ve veřejné správě, a to jak z 

pohledu samotných pracovníků úřadu, tak i na podkladě hodnocení klientů odcházejících z 

úřadu. Výzkum je rozdělen do 3 etap, které probíhají postupně ve velkých organizacích 

veřejné správy s výkonem samosprávy i státní správy v přenesené působnosti. Výzkum 

probíhal na podkladě dotazníků, které byly předány pracovníkům úřadu, kteří byli vybráni 

náhodným výběrem a anonymně odpovídali na 60 otázek rozdělených do šesti okruhů: 

lidské zdroje, organizační kapitál, informační kapitál, zákaznický kapitál, měření výkonnosti a 

inovační kapitál. Respondenti prováděli hodnocení situace v úřadu na základě vlastního 

posouzení. Druhou částí výzkumu bylo oslovení klientů, kteří odcházeli z úřadu a opět na 

základě 13 otázek zaměřených do stejných okruhů bylo provedeno zhodnocení služby 

poskytované pracovníky úřadu. Cílem tohoto příspěvku je informovat o výsledcích první 

etapy. 


veřejná správa, lidské zdroje, organizační kapitál, informační kapitál, zákaznický kapitál, 

měření výkonnosti, inovační kapitál 

Abstract: 

The article informs about partial results of a research taking place within an internal 

grant of College of Polytechnics Jihlava, which is aimed at examining the efficiency in public 

administration both from the point of view of the office workers themselves and on the basis 

of an assessment of clients leaving the office. The research is divided into three stages 

which are proceeding gradually in large organisations of public administration carrying out 

self-government as well as state government in figurative effect. The research took place in 

the form of questionnaires given to randomly chosen workers of the offices who 

anonymously answered 60 questions divided into six topics: human resources, 

organisational capital, information capital, customer capital, performance measuring and 

innovation capital. The respondents assessed the situation in the office in terms of their own 

judgement. The other part of the research addressed clients who were leaving the office and 

again, based on 13 questions aimed at the same topics, the service provided by the workers 

of the office was assessed.The aim of the paper is to inform about the results of this stage. 

Key words: 

public administration, human resources, organisational capital, information capital, customer 

capital, performance measuring, innovation capital 

144

Úvod 

Veřejná správa bývá chápána jako soubor činností záměrného charakteru, které jsou 

uskutečňovány v relativně trvale organizovaných celcích, v objektivně vymezeném rámci 

k dosažení určitého cíle v rámci procesů, jimiž se správa uskutečňuje. Veřejná správa je 

uskutečňována ve veřejném zájmu, jsou jí poskytovány veřejné služby a to pracovníky státní 

a veřejné správy v mezích stanovených zákony. Stále častěji jsou v moderních státech 

výkonem veřejné správy pověřovány i jiné veřejnoprávní instituce než stát, například i 

soukromé subjekty, které tuto službu jsou schopné poskytovat s větší efektivitou než 

subjekty státní a veřejné správy. Na přelomu 20. a 21. století dochází ve veřejné správě 

k zahájení procesů modernizace, které mají zabezpečit zvyšování výkonnosti a 

hospodárnosti ve veřejném sektoru. V tomto ohledu je pro Evropu nejdůležitější koncepce D. 

Osborna a T. Gaeblera prezentovaná v monografii „Reinvesting management“ která 

zdůrazňovala zavedení soutěže do poskytování služeb, orientaci na výsledky a potřeby 

zákazníků a na podnikatelskou funkci veřejné správy (Kolektiv autorů, 2008). 

Modernizační hnutí ve veřejné správě pod celkovým označení New Public Management 

(NPM) nabylo globálního významu a rozvinulo se jak v členských státech EU, tak i v zemích 

OECD. Příčinou tohoto hnutí byla zejména omezenost zdrojů veřejných financí, které jsou 

určené jak na státní a veřejnou správu, tak i na pokrytí potřeb plynoucích z úkolů sociálního 

státu i na úkoly při řešení strukturální politiky v rámci řešení problémů ekonomické krize. 

Hnací silou pro reformy ve veřejné správě jsou i postoje celé občanské společnosti 

a podnikatelského sektoru zejména k velikosti sektoru veřejné správy a kvalitě výkonu 

služeb. Do veřejného sektoru tak jsou zaváděny nové metody moderního managementu za 

účelem zvýšení produktivity práce a současně i zlepšení efektivity řízení jako například 

metody TQM, benchmarkingu, procesního řízení a další. Tyto metody blíže charakterizuje a 

příslušnou literaturu uvádí statě Illnera, Kosteleckého, Patočkové a Vobecké (2007), kde 

zájemce nalezne bližší informace. 

Požadavek vykazatelnosti (accountability) pak obohacuje tradiční, převážně vertikálně 

(shora-dolů, od správního orgánu k občanovi) orientovanou správu o interaktivní prvky 

působící naopak zdola-nahoru (tj. od občanů, jejich iniciativ, asociací, nevládních 

neziskových organizací a podobně k mocenským a správním orgánům). Přispívá tak k 

proměně vrchnostensky pojaté veřejné správy ve vyváženější systém, pro nějž je ražen 

anglický název „governance“, do češtiny dosud neustáleně překládaný jako „vládnutí“, 

„interaktivní vládnutí“ nebo „správa věci veřejných“. Ekonomické a technicko-organizační 

důvody vedoucí k hodnocení veřejné správy se tedy spojují s motivy politickými a také dopad 

hodnocení se může projevit nejen v oblasti managementu, ale také v oblasti politické – může 

např. ovlivnit důvěru veřejnosti k příslušnému orgánu veřejné správy a tak i jeho legitimitu. 

Hodnocení a sebehodnocení veřejné správy se nyní uplatňuje, i když s jistým 

zpožděním, i v České republice. Přistupují k němu nejen samotné správní orgány, ale 

zabývají se jím i neziskové nebo komerční organizace a výzkumné instituce. Předmětem 

hodnocení jsou různé aspekty činnosti orgánů veřejné správy, zejména na úrovni obcí a 

měst nebo na úrovni centrální, zatím jen výjimečně také na úrovni krajské, a to buď aspekty 

jejich vnitřního fungováni (např. kvalifikace pracovníků a její zvyšování, jejich spokojenost a 

stabilita, úroveň řízeni apod.), nebo jejich působení navenek (např. rozsah, kvalita, cena a 

včasnost poskytovaných služeb, vstřícnost vůči klientům atd.) Efektivní fungování orgánů 

státní a veřejné správy je i jedním ze základních předpokladů rozvoje společnosti i regionu. 

Vzhledem ke skutečnosti, že ve výše uvedeném pojetí nebyl zatím proveden žádný 

výzkum v rámci Kraje Vysočina v této oblasti, zvolila Katedra veřejné správy a regionálního 

rozvoje toto téma jako jedno z prvních k bližšímu prozkoumání, a to jak ze strany 

poskytovatelů, tak ze strany spotřebitelů služeb úřadů veřejné správy v regionu. 

145

Cíle výzkumu 

 

 

 

Provést deskripci podmínek pro výkon veřejné správy pomocí dotazníkového 

šetření mezi zaměstnanci institucí veřejné správy; 

Provést vyhodnocení efektivnosti fungování veřejné správy na základě anketního 

šetření mezi klienty úřadů veřejné správy; 

Provést vyhodnocení výstupů a navržení opatření ke zlepšení fungování veřejné 

správy ve vztahu poskytovatel – příjemce služby, tedy úřad - občan. 

Pro splnění cílů výzkumu byly formulovány tyto hypotézy: 

1. Veřejná správa je otevřený, proklientsky orientovaný systém formalizovaných 

vazeb a výstupů s formální hierarchií, který se takto i chová; 

2. Úředníkům ve veřejné správě jsou zaměstnavateli vytvořeny takové hmotné 

a vědomostní předpoklady, že mohou rozhodovat odpovědně s plnou znalostí 

problémů a potřeb klientů; 

3. Zaměstnanci vykonávající veřejnou správu mají legislativní, technické i odborné 

předpoklady k výkonu kvalitní správy; 

4. Zaměstnanci jsou vhodně motivováni a spravedlivě za svůj výkon hodnoceni; 

5. Spotřebitelé služeb veřejné správy ji přijímají a hodnotí jako adekvátní a 

potřebnou co do objemu a kvality. 

Metodika a realizace výzkumu 

Záměrem výzkumu bylo oslovit velké organizace veřejné správy v regionu a domluvit 

postup a metody výzkumu. Následně potom v první fázi výzkumu byli ze všech zaměstnanců 

vybrané organizace náhodným výběrem vybráni zaměstnanci, kterých se výzkum týkal. Bylo 

vylosováno první číslo do desítky a od něj každý 3. zaměstnanec se stal respondentem 

zahrnutým do výzkumu tak, aby byl naplněn celkový počet oslovených ve výši cca 30 % 

celkového počtu zaměstnanců. Těmto zaměstnancům prostřednictvím personálního útvaru a 

vedoucích pracovníků byly předány materiály pro realizaci výzkumu. Text dotazníku byl 

sestaven na základě průzkumu dostupných teoretických materiálů a obsahuje otázky, které 

jsou zaměřené na osobní hodnocení podmínek pro výkon práce. Otázky jsou rozděleny do 6 

okruhů po deseti otázkách, kdy jednotlivé okruhy byly stanoveny tak, aby vystihovaly 

nejtypičtější charakteristiky faktorů majících vliv na efektivní výkon práce zaměstnanců 

veřejné správy: lidské zdroje, organizační kapitál, informační kapitál, zákaznický kapitál, 

měření výkonnosti a inovační kapitál. Na otázky respondent odpovídá ANO – NE nebo podle 

dalších nabídnutých možností. V případě, že neví nebo si není jednoznačně jistý, 

neodpovídá. 

Ve druhé fázi bylo 609 klientům položeno celkem 12 otázek, které byly rozděleny do 

šesti tematických okruhů, kopírujících navržené schéma pro výzkum. Zároveň byly otázky 

rozděleny tak, aby ověřovaly stanovené hypotézy, tzn., že každé hypotéze bylo přiděleno 5 

otázek, které ji ověřují. Vyhodnocení otázek bylo provedeno podle okruhů a podle hypotéz. 

Toto šetření bylo provedeno za pomoci studentů oboru Finance a řízení a Cestovní ruch 

Vysoké školy polytechnické, kteří se jej účastnili v rámci aktivit předmětu Veřejné finance ve 

svém volném čase, nebylo možné studenty uvolňovat z výuky ani jiných povinných aktivit 

školy. 

Výsledky I. etapy I. fáze výzkumu 

Celkem bylo osloveno 103 respondentů, pracovníků úřadu, z nichž dotazník vrátilo 98 

respondentů, což představuje 95,15 %. Pro potvrzení nebo vyvrácení hypotéz byly 

nadefinovány vždy 3 otázky z každého ze šesti okruhů. Pro splnění daného tvrzení hypotézy 

146

ude uvažována odpověď, kde minimálně 50 % respondentů bude vyjadřovat souhlas, tzn. 

vyjádření rozhodně ano a spíše ano. 

Závěr k hypotéze 1: 

Po zevrubném vyhodnocení otázek ověřujících hypotézy ve všech šesti okruzích, je 

možno konstatovat, že hypotéza 1 byla potvrzena u 15 z 18 sledovaných otázek, což 

představuje 83,3 %. Při podrobnějším zkoumání je nutno poukázat na rezervy organizace, 

které jsou zřejmé u odpovědí z oblasti možností vlastní inovace používaných formulářů, dále 

na odpovědi týkající se zavedení certifikovaného registru klientů a na odpovědi týkající se 

zavedení specializovaného útvaru zabývajícího se inovacemi. 

Výrazně kladně je hodnocena úroveň a možnost vzdělávání zaměstnanců; hodnocení 

vlastní užitečnosti vykonávané práce a poskytovaných služeb občanům je rovněž značné a 

svědčí o sebeidentifikaci zaměstnanců s úřadem, na kterém pracují. Nepružnost organizační 

a řídící struktury je hodnotiteli vnímána méně kladně. Je totiž dána typem a specifikou 

vykonávaných agend – poskytovaných služeb a je z pozice hodnotitelů obtížně změnitelná. 

To může u některých respondentů vést až k frustraci z vykonávané práce, pokud není 

vhodně doplňována jinou činností, kde může svoji iniciativu vhodně projevit. Celkově je 

hypotéza 1 výrazně kladně potvrzena a svědčí o naplňování poslání úřadu, který byl 

předmětem průzkumu. 


Na podkladě zhodnocení odpovědí na 18 otázek v šesti okruzích je možné konstatovat, 

že hypotéza byla potvrzena v 10 otázkách, což je 55,6 %. Zejména v okruzích 1 a 2, a ve 3. 

okruhu už se vyskytuje záporné hodnocení například u otázky na reakci na změny IS a u 

okruhů 4 a 5 je možné vyhodnotit potvrzení hypotézy pouze z jedné třetiny, u okruhu 

inovačního kapitálu je hypotéza nepotvrzena. 

Celkově je možné k hypotéze 2 konstatovat, že nepřevládá zcela jednoznačně u 

respondentů přesvědčení o úplném naplnění předpokladu daného vyslovenou hypotézou. Za 

hlavní faktor tohoto jevu lze považovat převažující typ činnosti – servisní aplikace zákonných 

norem, kde není výrazný prostor pro inovace a vlastní - obecně přijímané, ale event. 

rozhodnutí nevyplývající úplně z platného rámce zákonných předpisů. Zde je výrazné pole 

pro uplatnění zpětné vazby k samosprávným řídícím složkám úřadu, aby se cestou volených 

zástupců – zastupitelů obce, zákonodárců, snažili navrhovat legislativní úpravy více 

vyhovující reálnému životu. 


Hypotéza číslo 3 je potvrzena u 12 otázek ze sledovaných 18 otázek (66,67 %). 

Zejména v okruhu informačního a inovačního kapitálu je potřeba zajistit včasné reakce na 

požadavky uživatelů informačního systému a používání moderních metod v zavádění 

inovativních postupů do činnosti úřadu a nových metod sebehodnocení práce respondentů. 

Je potřeba zmínit, že dotazník nenabídl volbu uvést jiné používané metody sebehodnocení, 

takže ve skutečnosti může sebehodnocení u pracovníků probíhat na základě jiné používané 

metody. 


Můžeme konstatovat, že hypotéza 4 byla potvrzena v 10 z 18 sledovaných otázek, tj. 

v 55,6 % zkoumaných otázek. V okruzích 3, 4 a 5. se projevují problémy s možností osobní 

aktivity se zaváděním nových inovativních postupů, poskytováním zpětné vazby o hodnocení 

práce klienty a používáním moderních metod pro zlepšování práce respondentů. Okruh 6 

Inovační kapitál nepotvrzuje stanovenou hypotézu ani v jedné otázce. 

Potvrzení hypotézy není jednoznačné, i když mírně převažují kladné prvky. Hlavním 

důvodem tohoto stavu je opět poslání úřadu – jím vykonávané formalizované činnosti. 

147

Dalším nepominutelným faktorem je celková ekonomická situace státu, která nedovoluje 

alokovat prostředky zejména do tarifních a pobídkových složek odměňování za práci, takže 

mnohdy kvalitní a zapracovaní pracovníci z veřejné správy odcházejí z ekonomických 

důvodů. 

Závěr k hypotéze 5 

Hypotéza 5, že veřejná správa je přijímána a hodnocena klienty jako adekvátní a 

potřebná co do objemu i kvality byla potvrzena ve 13 otázkách ze zkoumaných 18, což 

představuje 72,2 %. Zároveň je však potřeba poukázat na rezervy v chování systému, které 

se projevily v odpovědích respondentů. Je to v okruhu 1 firemní komunikace, u okruhu 4 

zavedení používání dotazníků pro zjištění spokojenosti klientů a zpětná vazba o výsledcích 

těchto průzkumů, u okruhu 5 používání moderních metod hodnocení práce a v 6. okruhu 

zejména možnost navrhování inovativních postupů ze strany klientů. 

Stav odpovědí, které hypotézu již více potvrzují, je dán výběrem respondentů, který byl 

náhodný a odpovědi respondentů jsou odrazem agendy, kterou vykonávají. Toto však nešlo 

při náhodném statistickém výběru respondentů eliminovat nebo modifikovat. Přesto výsledek 

svědčí o potřebnosti správně zvolené formy a kapacitní vyváženosti výkonu agendy v rámci 

daných možností. 

Shrnutí výsledků výzkumu prováděného u pracovníků veřejné správy: 

Celkem 60 otázek z 90 zkoumaných potvrzuje nastolené hypotézy, což představuje 

66,7%. Průzkum v pilotní fázi projektu potvrdil v nadpoloviční většině položených otázek 

nastolené hypotézy a současně prokázal potřebnost zabývat se zvoleným tématem i 

z vnějšku organizace externím hodnotícím subjektem. V oblasti lidských zdrojů se jako 

rezervy jeví komunikace uvnitř organizace i vůči klientům, neustálé sledování a hodnocení 

pracovního výkonu, stejně jako vyhodnocování osobního růstu pracovníků a to jak 

profesního, tak i osobnostního. Dále se jeví jako potřebné zaměřit se ve větší míře na 

zlepšení v oblasti organizačního, inovačního a informačního kapitálu tak, jak vyplynulo 

z jednotlivých otázek dílčích zkoumaných okruhů v rámci výzkumu efektivnosti fungování 

veřejné správy. 

Výsledky I. etapy II. fáze výzkumu 

V této fázi bylo celkem osloveno 609 klientů, kteří odcházeli z úřadu a byli ochotni vyplnit 

dotazník. Každou hypotézu ověřovalo pět otázek ze šesti definovaných okruhů stejných jako 

v 1. fázi výzkumu. Pro splnění daného tvrzení hypotézy bude uvažována odpověď, kde 

minimálně 50 % respondentů bude vyjadřovat souhlas s položenou otázkou, tzn. vyjádření 

rozhodně ano a spíše ano. 


Na podkladě zkoumaných odpovědí lze k hypotéze 1 konstatovat, že je potvrzena 

poměrně vysokým procentem hodnocení respondentů, že se jedná o úřad otevřený, 

proklientsky otevřený, který se i takto chová. Hypotéza byla potvrzena z 82,2 %. 


Po vyhodnocení sledovaných otázek můžeme konstatovat, že hypotéza 2 byla 

potvrzena, že zaměstnavatel svým zaměstnancům vytváří dobré předpoklady pro výkon 

práce jak po stránce hmotné, tak i po stránce vědomostní. Ve všech otázkách byla hypotéza 

potvrzena z 85,8 %. 


Po vyhodnocení sledovaných otázek, můžeme konstatovat, že hypotéza 3 byla 

potvrzena, že zaměstnanci mají zaměstnavatelem vytvořeny legislativní, technické i odborné 

předpoklady. Hypotéza byla potvrzena na 79 %. 

148



potvrzena, že zaměstnanci mají zaměstnavatelem vytvořeny předpoklady v oblasti motivace 

a spravedlivého hodnocení pracovního výkonu. Hypotéza byla potvrzena na 86,2 %. 



potvrzena, že spotřebitelé služeb veřejné správy vnímají veřejnou správu jako adekvátní a 

potřebnou jak co do objemu, tak i kvality. Hypotéza byla potvrzena na 91,2 %. 

Shrnutí výsledků výzkumu u klientů úřadu veřejné správy: 

Celkově lze vyčíslit průměrné plnění stanovených hypotéz na 84,88 %, což vystihuje 

skutečnost, že klientské hodnocení dopadlo mnohem lépe, než hodnocení efektivnosti 

fungování veřejné správy samotnými úředníky. Klienti kladně hodnotili zájem úředníků 

o řešení problémů, jejich odbornost, používání moderních technologií a snahu klientům 

pomoci. Pokud bychom měli stanovit okruhy, které je možné zlepšovat, pak je to zejména 

v oblasti informačního kapitálu, kde je potřeba zajistit lepší informovanost klientů pomocí 

brožur a tištěných materiálů a aktualizace webových stránek. V oblasti hodnocení výkonnosti 

úředníků jsou zřejmé další rezervy, které vyplývají z hodnocení klientů v oblasti pracovní 

vytíženosti úředníků a časem, po který se úředník klientovi věnoval. 

Literatura: 

[1] Illner, M., Kostelecký, T., Patočková, V. Jak fungují kraje – příspěvek k hodnocení výkonu 

krajských vlád. Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2007, č.43 (5), s. 967- 

992, ISSN 0038-0288 

[2] Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy.2. rozšířené vydání. Plzeň 

2008, str. 322. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. ISBN 978-80-7380-086- 

4 

[3] Kostelecký, T., Patočková, V., Vobecká, J. Kraje v České republice – existují souvislosti 

mezi ekonomickým rozvojem, sociálním kapitálem a výkonem krajských vlád? 

Sociologický časopis / Czech Sociological Review, 2007, č.43 (5), s. 911-943, ISSN 

0038-0288 


Ing. Libuše Měrtlová, Ph.D., Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra veřejné správy a 

regionálního rozvoje, Tolstého 16, 586 00, Jihlava, mertlova@vspj.cz 

149

Ekonomický přístup k hodnocení přínosů malých 

venkovských škola pro udržitelný rozvoj venkova 

An economic approach to evaluation of benefits of small 

rural schools for the sustainable rural development 

Simona Miškolci 

Abstrakt: 

Příspěvek je zaměřen na posouzení možností využití ekonomických přístupů při hodnocení 

přínosů malých venkovských škol pro udržitelnost rozvoje venkovských komunit. První část 

shrnuje metodologii hodnocení udržitelnosti a možnosti zohlednění sociálního kapitálu ve 

funkci společenského blahobytu. Druhá část je zaměřena na využití případové studie k 

posouzení možností netržní evaluace společenských přínosů malé venkovské školy. 


rozvoj venkova, venkovské školy, ekonomická evaluace 

Abstract: 

The paper is aimed at assessing the possibility of using economic approaches to assessing 

the benefits of small rural schools for the sustainable rural community development. The first 

part summarizes the economic approach to sustainability assessment, and possibility to 

integrate social capital into the social welfare function. The second part focuses on the 

employment of the non-market evaluation methodology for the assessment of social benefits 

of small village school. 

Key words: 

rural development, rural schools, economic valuation 

Úvod a cíl práce 

Ve společenských a politických diskusích o vývoji venkovského prostoru představuje 

pojem udržitelnosti normativní cíle společenské spravedlnosti, efektivnosti a ochrany 

životního prostředí, které je možné realizovat prostřednictvím pochopení a prosazení 

optimálního využívání zdrojů ve venkovském prostoru. Historicky byla za hlavní 

společenskou funkci venkovských oblastí, a hybnou sílu venkovského rozvoje, považována 

zemědělská produkce. Potřeba zajištění potravin v rozvíjející se společnosti proto měla 

v minulosti hlavní vliv na formování evropského venkovského prostoru. Společnost tak 

nepřímo, prostřednictvím poptávky po zemědělských komoditách, rozhodovala o způsobu 

využívání zdrojů venkovských oblastí a jejich rozvoji. Vládní politika podpory zemědělství 

vytvářela prostor pro produktivistické pojetí zemědělství a venkovského prostoru, díky 

150

kterému byly zemědělské podniky po dalších přibližně 25 let považovány za hlavní aktéry 

venkovského prostoru určující vývoj a soudržnost venkova. Avšak v 70. a 80. letech 

minulého století začal být tento produktivistický přístup k rozvoji venkova napadán po stránce 

sociální, ekonomické, environmentální i politické. Počátečním projevem „krize venkova“ 

v měnících se hospodářských a politických podmínkách byl pokles příjmů, růst zadluženosti 

a úbytek pracovních příležitostí ve venkovských oblastech. Pozornost vědců byla věnována 

porozumění strukturálním determinantům změn venkovského prostoru (včetně změn 

právního prostředí a politických regulací). Během tohoto stádia poznávání vývoje venkova 

začala skupina prominentních britských geografů upozorňovat na vysokou prostorovou 

variabilitu a nerovnosti v procesech venkovských změn (Lowe et al., 1993; Marsden et al., 

1995). Přestože hlavním předmětem výzkumu zůstala reforma zemědělské politiky a její 

dopady ve venkovských oblastech, pozornost byla věnována rovněž zvyšujícímu se 

komerčnímu využití venkovského prostoru a s tím spojeným rozvojem netradičních způsobů 

podnikání na venkově (např. výstavba nemovitostí určených k bydlení, rozvoj venkovského 

cestovního ruchu a rekreace ve volné přírodě (Lowe et al., 1993). Tyto nové společenské 

zájmy, promítající se do změn místního plánování a adaptace právního (regulačního) 

prostředí na požadavky diverzifikace hospodářských činností a ochrany životního prostředí, 

vyústily v diverzifikaci venkovských oblastí. Při výzkumu teritoriálních rozdílů byl zároveň 

kladen nový důraz na roli jednotlivce a místních komunit v procesu změny venkova (Lowe et 

al., 1993). Roberts (1995) charakterizuje posun v diskusi o změnách ve venkovském 

prostoru od zájmu o strukturální determinanty změny k otázkám vlivu jednotlivců a institucí 

(člověkem řízených změn), což vyvolává posun od exogenních modelů transformace 

venkova k endogenním. Potřebu zohlednění rolí místních i vnějších institucí (agentur) 

prosazuje i Low et al. (1993), jehož přístup ke studiu změn ve venkovském prostoru je často 

citován jako neo-endogenní. Podle Ploega et al. (2008) endogenita venkovského rozvoje 

vypovídá o stupni, v jakém je regionální ekonomika založena na regionálně specifických 

zdrojích a simultánně je rozvíjí. Požadavek konkurenceschopnosti regionálního hospodářství 

a snaha o usměrňování rozvoje prostřednictvím politických opatření podpory rozvoje 

venkova vyžaduje mimo jiné rozpoznat významnost vlivu jednotlivých aktérů a institucí 

rozvoje venkovského prostoru. 

V současné době je vedena společenské diskuse o potřebě či zániku malých 

venkovských škol. Hlavním argumentem pro uzavírání škol je neefektivnost provozu 

v současnosti málo obsazených škol. Jak uvádí Kučerová (2010) od 1. 4. 2009 byla ze 

školského zákona vypuštěna podmínka minimálního počtu žáků pro udělení výjimky pro 

provozování malé venkovské školy a je plně na rozhodnutí zastupitelstva obce, zda bude 

školu financovat i s velmi nízkým počtem žáků. I když je uzavření základní školy řešením 

zátěže napjatého rozpočtu, je třeba před zrušením školy vždy pečlivě uvážit, zda nelze najít 

i méně radikální řešení umožňující překlenout nepříznivou demografickou situaci, pokud se 

v dlouhodobějším časovém horizontu očekává opětovné zvýšení počtu dětí, resp. stabilizace 

určitého akceptovatelného početního stavu. Navíc z hlediska současných přístupů k rozvoji 

venkova, jde o rozhodnutí o zrušení vzdělávací a kulturní instituce, která je jedním 

z významných aktérů endogenního rozvoje regionu, pomáhající aktivovat a rozvíjet sociální 

kapitál, utvářet regionální identitu a místní komunitu. Také argument ekonomické 

efektivnosti provozu je vhodné posuzovat v širším kontextu celkových společenských přínosů 

a nákladů. 

Cílem příspěvku je v první části vymezit tento širší ekonomický přístup k analýze 

nákladů a přínosů fungování venkovských škol a posoudit možnosti jejich využití při 

hodnocení efektivnosti jejich provozu. Na základě vymezení teoretického rámce rozšířeného 

metodického postupu rozšířené analýzy nákladů a přínosů je v druhé části s využitím 

empirických výsledků dokumentováno vnímání společenských přínosů malé venkovské 

školy. 

151

Teoreticko-metodologická východiska hodnocení ekonomické efektivnosti 

Základním deklarovaným vrcholovým cílem, ke kterému směřuje veškeré úsilí o 

zdokonalování fungování hospodářsko-politického systému ve společnosti je maximalizace 

společenského blahobytu. Koncept společenského blahobytu byl rozvíjen už od středověku v 

dílech scholastiků. Do své dnešní podoby se Ekonomie blahobytu utvářela především v první 

polovině 20. století. Východiskem pro její rozvoj byl utilitarismus, tzn. předpoklad možnosti 

interpersonálního porovnávání užitku. Toto porovnávání umožnilo následně vyslovovat 

hodnotící soudy o prováděných společenských aktivitách. Neoklasická ekonomie blahobytu v 

tomto pojetí je tedy normativní ekonomií. Pro rozvoj teoretického rámce ekonomické analýzy 

se tak stala stěžejní na přelomu 19. a 20. století teorie „Ekonomie Blahobytu“, ve které A. 

Pigou formalizoval poznání rozdílů mezi soukromými a společenskými náklady, a nová 

ekonomie blahobytu, která restrukturalizovala teoreticko-metodologický rámec ekonomie 

blahobytu a prosadila ordinalistický přístup k hodnocení preferencí. 

Částečně odlišný přístup, který rozšiřuje možnosti mikroekonomické analýzy a je v 

současné době využíván zejména v oblastech, kterými se standardní přístupy ekonomie 

blahobytu nezabývaly, reprezentuje Beckrova teorie rozšířených preferencí. Využívá rovněž 

standardních nástrojů marginální analýzy, avšak zdůrazňuje, že preference moderního 

člověka jsou v současné době v rozvinutých ekonomikách mnohem více než základními 

biologickými potřebami determinovány sociálními faktory, kulturními vlivy, životními 

zkušenostmi atp. Mnoho voleb ve společnosti má totiž vztah jak k minulým zkušenostem 

jednotlivců, tak ke společenským silám a bez zahrnutí těchto faktorů do analýzy preferencí 

tyto volby nejsme schopni objasnit. Zkušenosti jedince a společenské síly, tedy faktory, 

které standardní ekonomická analýza nebere v úvahu, zahrnuje Beckerova analýza do 

preferencí pomocí dvou základních druhů (resp. zásob) kapitálů. V důsledku rozšířeného 

pojetí preferencí jednotlivců, se mění i tradiční užitková funkce. Tato funkce již nezávisí 

pouze na momentálně spotřebovávaných statcích, ale i na zásobě osobního a 

společenského kapitálu daného jedince v určitém okamžiku. Užitek v čase t se podle 

Beckera (1997) rovná: 

U = u (xt, yt, zt, Pt, St), 

kde x, y, z jsou různé statky (spotřební koš který může zahrnovat jak tržní tak veřejné 

statky), S osobní kapitál a P je společenský. Významnou vlastností takto pojaté užitkové 

funkce je mimo jiné i to, že je stabilní v čase, a že zahrnuje mimo tradičně uvažovaných 

statků i další determinanty. Osobní kapitál (Personal Capital) – zahrnuje spotřebu v minulosti 

spolu s dalšími vlastními (resp. osobními) zkušenostmi, které ovlivňují současné a budoucí 

užitky. Společenský kapitál (Social Capital) - naproti tomu postihuje vliv minulých činů 

příslušníků odpovídající referenční skupiny a také jiné významné faktory na jedincovo 

sociální prostředí. Společenský kapitál rozšiřuje analýzu o vlivy druhých lidí na jedincův 

užitek. Jakmile je sociální síť jednou dána, pak lidé jenom částečně ovládají tvorbu svého 

společenského kapitálu, neboť ten je určován zejména jednáním jejich referenční skupiny a 

dalších lidí relevantních pro danou sociální síť. Proto je vliv jedince na svůj společenský 

kapitál nepoměrně menší ve srovnání s jeho vlivem na osobní kapitál. V Beckerově pojetí 

nestojí již preference mimo analýzu, nejsou exogenní nepředvídatelnou veličinou, nýbrž 

součástí analýzy nejrůznějších společenských a ekonomických jevů. Endogenní přístup 

k venkovskému rozvoji tuto funkci sociálních sítí zahrnuje mezi významné faktory určující 

udržitelnost rozvoje. 

Při hodnocení efektivnosti fungování malých venkovských škol by proto měl být 

zohledněn i jejich vliv na formování osobního a zejména sociálního kapitálu. V tomto smyslu 

se jedná o územně vázané přínosy pro rozvoj regionu. Potenciál pro jejich poskytování 

zrušením školy venkovské školy zaniká. Z hlediska ekonomické analýzy je problematické 

tyto netržní přínosy vyjádřit, proto je efektivnost fungování malých venkovských škol 

hodnocena s využitím jejich nákladové efektivnosti – výší nákladů na jednoho žáka. Z tohoto 

152

hlediska se pak jejich provoz jeví jako neefektivní ve srovnání s provozem velkých škol. 

Výhodou tohoto metodického přístupu rozhodování na základě minimalizace nákladů na 

požadovaný výstup je poměrně snadná aplikace při hodnocení služeb realizovaných ve 

veřejném zájmu, jejichž výstupy mají nehmotný charakter a nejsou trhem oceněny. 

K nevýhodám nákladově orientovaných analýz patří zejména skutečnost, že není hodnocena 

kvalita výstupů. Neposkytuje tak dokonalé informace pro podporu rozhodování a vytváří 

prostor pro neefektivní využívání veřejných prostředků. Dokonalejší informace nabízí 

metody, které jsou schopny zohlednit jak společenskou hodnotu spotřebovaných zdrojů, tak 

společenskou užitečnost výstupů jako jsou metoda analýzy využití nákladů (CUA – Cost- 

Utilisation Analysis), která využívá pro posuzování míry přínosů pro obyvatele jednotek 

užitečnosti a metoda analýzy nákladů a přínosů (CBA – Cost-Benefit Analysis), kde je užitek 

výstupů vyjádřen v peněžních jednotkách. Obě metody mají schopnost zachytit vícečetné 

přínosy a jejich užitečnost pro člověka ve srovnatelných jednotkách, avšak metoda CBA jako 

jediná umožňuje přímé srovnání společenské hodnoty rozsahu spotřeby veřejných zdrojů a 

společenských přínosů veřejných služeb a vyjádření čistého společenského přínosu 

v monetárních jednotkách, které umožňují komparaci efektivnosti využití veřejných zdrojů pro 

alternativní veřejné služby. V aplikační části jsou využity k dokumentaci existence lokálně 

vázaných přínosů a možností jejich zohlednění prostřednictvím CBA při hodnocení 

efektivnosti provozu malé venkovské školy empirické výsledky výzkumu Janovské (2011), 

realizovaného na MZLU v rámci řešení bakalářské práce. 

Výsledky a diskuse ekonomického hodnocení lokálně vázaných přínosů malé 

venkovské školy 

Základní charakteristiky výzkumu 

Empirický výzkum byl realizován v Moravskoslezském kraji, v obci Bernartice nad 

Odrou. Jde o obec s lánovou zástavbou a zemědělskými usedlostmi. Tabulka 1 zachycuje 

vývoj počtu obyvatel v obci. Vzhledem k počtu obyvatel poskytuje obec pouze základní 

občanské vybavení. 

Tabulka č. 1: Vývoj počtu obyvatel v obci Bernartice nad Odrou 

Rok 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2010 

Počet 

obyvate 

l 

730 744 747 775 789 794 822 867 923 945 

Zdroj: Janovská (2011) 

V obci funguje mateřská škola s kapacitou 36 žáků a základní škola s kapacitou 60 žáků. 

Základní škola je organizována jako malotřídní. Je tvořena třemi učebnami pro výuku dětí 

(jedna učebna je samostatná pro první ročník, druhá učebna je společná pro druhý a třetí 

ročník a ve třetí učebně probíhá výuka žáků čtvrtého a pátého ročníku), jednou učebnou pro 

práci s počítači, tělocvičnou, hřištěm u školní budovy, keramickou dílnou a učebnou ve dvoře 

školy. Dále se v budově nachází školní jídelna, školní družina a zázemí nezbytné pro žáky i 

vyučující. Empirické výsledky využité pro dokumentaci existence lokálně vázaných přínosů 

venkovské školy byly získány technikou dotazníkového šetření, realizovaného v průběhu 

měsíce listopadu v roce 2010 a v druhé fázi pak v průběhu měsíců ledna a února roku 2011. 

Cílovou skupinou respondentů byly ekonomicky aktivní rodiny s dětmi žijící v obci Bernartice 

nad Odrou. Využitelné informace byly získány od 109 respondentů. Návratnost dotazníků 

činila 53 %. Výběrový soubor tvořilo 55 % žen a 45 % mužů, průměrný věk respondentů byl 

42 let, nejčastěji se středoškolským vzděláním s maturitou (51,4 %). 

153

Vymezení lokálně vázaných přínosů venkovské školy a empirická zjištění 

Předpoklad existence lokálně vázaných přínosů venkovských škol a významnosti jejich 

role v endogenním rozvoji vychází ze skutečnosti, že škola na venkově úzce spjata s místní 

komunitou, což vytváří předpoklady pro specifický charakter vztahů: 

 

 

mezi školou a žáky (menší velikost vesnické školy umožňuje méně anonymní vztahy, 

téměř osobní znalost každého žáka a často i jeho rodiny, flexibilitu spojenou s výukou 

malých skupin, možnost výuky v terénu, poznávání a zapojení do řešení místních 

problémů, atd.); 

školou a rodiči (lepší komunikace, místní známé a méně stresující prostředí, nižší 

nároky na organizaci školní docházky, atd.); 

školou a obcí (zapojení žáků do života obce, iniciování společenských aktivit - 

kulturních událostí jako schůzky, školní představení, vánoční besídky, sportovních 

akcí, zvyšuje atraktivitu obce pro mladé rodiny atd.). 

Venkovská škola tak plní významnou roli v endogenním rozvoji obce. Tyto 

charakteristiky mohou být také interpretovány jako vnímané přínosy provozu malých 

venkovských škol, které by měly být zohledňovány při posuzování efektivnosti jejich 

fungování. Obrázky 1-3 zachycují výsledky empirického výzkumu vnímaných přínosů 

malých venkovských škol. 

Vyjmenujte přínosy malých venkovských škol pro jejich žáky: 

0% 

10% 

leškomnkce k s pedagogy 

leševence sychotolockch jev 

5% 3% 

20% 

2% 

14% 

18% 

21% 

menškolektvsolcse lée znj 

lzkost školy 

osonjšvzthy tel k km 

kmsk tmosé 

vtšsmosttnost k 

nvlnřst tel k km 

7% 

nejsou 

mén tve tř 

Obrázek 1: Vnímané přínosy malých venkovských škol pro žáky (n=109) 


154

Vyjmenujte přínosy malých venkovských škol pro rodiče jejich žáků: 

leškomnkce o s pedagogy 

9% 

1% 1% 2% 

16% 

leševence sychotolockch 

jev 

lzkost školy 

5% 

znmé ostře 

17% 

5% 

28% 

vtškontol n chovnm k 

ezenjšostřeo ochzk 

k 

tzvomcostře 

kné ostřeoven ov 

16% 

monost n eovt n 

momentlnotřey 

vtšsmosttnost k 

Obrázek 2: Vnímané přínosy malých venkovských škol pro rodiče žáků (n=109) 


Vyjmenujte přínosy malých venkovských škol pro obyvatele obce: 

14% 

cse stnkltnho vot 

nejsou 

3% 

6% 

3% 

8% 

39% 

monost t t o mstnškoly 

vtšoslenost vesnce 

covnmst 

nevm 

ekonomck vhonost 

10% 

15% 

1% 

1% 

vychovvjssvé ocony 

monost vyvntlocvny 

tktvnost est oce 

Obrázek 3: Vnímané přínosy malých venkovských škol pro obec (n=109) 


Jak vyplývá z výsledků výzkumu Janovské (2011), za nejvýznamnější přínosy malých 

venkovských škol pro žáky lze považovat podle názorů respondentů z místní komunity 

blízkost k bydlišti a s ní spojené výhody, menší kolektiv a lepší znalost spolužáků, 

kamarádská atmosféra a individuální přístup učitelů. Blízkost školy k bydlišti byla hodnocena 

jako nejvýznamnější přínos také pro rodiče, pro které je významná také lepší komunikace 

155

s pedagogy, bezpečnější a známé prostředí pro jejich děti, které snižuje na prvním stupni 

stres spojený nutností přizpůsobení jejich dětí novým požadavkům. Z hlediska obce je za 

největší přínos považováno zapojení žáků do kulturního života obce a zvýšení atraktivnosti 

obce vytvářející podmínky pro větší osídlenost, která je předpokladem dalšího rozvoje obce. 

Je vnímána také skutečnost, že provoz školy vytváří pracovní místa. Empirickým výzkumem 

bylo také potvrzeno rozpoznání funkce školy při výchově svých budoucích občanů, což spolu 

s výše uvedenými přínosy potvrzuje vnímání role malých venkovských škol jako významné 

instituce endogenního rozvoje. Tyto výsledky lze také podpořit výsledky výzkumu Trnkové 

(2007), která zjišťovala názory starostů na přínosy provozu venkovských škol. Z jejích 

výsledků vyplývá nejčastější souhlas s názory, že vzdělání v místě bydliště posiluje u dětí 

dobrý vztah k obci (49,4 % konsensus), škola zvyšuje atraktivitu obce (48,7 % konsensus) a 

malé děti by neměly do školy dojíždět (47,7 % konsensus). 

Ocenění společenských přínosů malých venkovských škol pro hodnocení jejich 

efektivnosti 

Využití informací o společenských přínosech malých venkovských škol pro hodnocení 

efektivnosti jejich provozu prostřednictvím analýzy CBA však kromě výše uvedeného 

vymezení vyžaduje jejich ocenění. Z tohoto důvodu bylo součástí výzkumu Janovské (2011) 

také ocenění přínosů provozu malých venkovských škol metodou kontingentního hodnocení 

(o aplikaci metody více viz Miškolci, 2010). Byla zjišťována ochota respondentů platit (WTP – 

Willingness To Pay) za přínosy malých venkovských škol, jak z veřejných, tak soukromých 

zdrojů, s využitím hypotetického scénáře možnosti uzavření venkovské z důvodu 

neefektivnosti jejího fungování. 99 % respondentů uvedlo ochotu přispívat na provoz malé 

venkovské školy z veřejných rozpočtů, tj. formou odváděných daní, přičemž nejčastěji 

uváděnou hodnotou byla částka 500 Kč, průměrná ochota platit byla vyčíslená bez 

extrémních hodnot (minimální hodnota: 0 Kč, maximální hodnota: 3000 Kč) na 320 

Kč/osobu/měsíc. Ochotu platit z rodinného rozpočtu pak vyjádřilo 90 %. Nejčastější 

uváděnou hodnotou byla částka 500 Kč, průměrná ochota platit byla vyčíslena na 312 

Kč/domácnost/měsíc. Tyto empirické výsledky charakterizují hodnotu vnímaných přínosů 

zachování malých venkovských škol, které mohou být využity při uplatnění metody CBA při 

hodnocení efektivnosti jejich provozu. 

Závěr 

Společenská odpovědnost za rozhodování o existenci malých venkovských škol je 

v současné době přesouvána na zastupitelstva obce. Jejich provoz je považován za 

neefektivní ve srovnání s provozem škol s velkým počtem žáků. Při omezených rozpočtech 

obcí je jejich ekonomická neefektivnost často významným argumentem pro jejich zánik. 

Avšak současný posun ve vnímání faktorů rozvoje regionů od exogenních k endogenním 

vyžaduje citlivé zvážení role a přínosů této významné vzdělávací a kulturní instituce pro 

místní komunitu a rozvoj regionu. S tím souvisí nezbytnost poznání, jak malá venkovská 

škola přispívá k formování konkurenceschopnosti regionů, založené na maximalizaci využití 

regionálně specifických zdrojů a jejich simultánním rozvíjení. Pro podporu rozhodování o 

jejich existenci by proto měly být vyžívány ekonomické přístupy a metody, které umožňují 

tyto přínosy zohlednit. Hodnocení společenské efektivnosti činností musí být založeno na 

hlubším poznání faktorů, formujících preference a užitek jednotlivců. Rozšířená funkce 

společenského blahobytu je pak odvozena nejen ze spotřebních statků (ekonomického 

kapitálu), ale také osobního a sociálního kapitálu. Takový přístup současně lépe vyhovuje 

požadavkům udržitelnosti rozvoje. 

Výsledky empirických výzkumů potvrzují, že místní komunita vnímá přínosy malých 

venkovských škol jak pro formování osobního tak společenského kapitálu. Zároveň je 

považován provoz malých venkovských škol za významný faktor rozvoje obce, protože 

156

zvyšuje její atraktivitu pro mladé rodiny a zakládá tak potenciál pro další rozvoj obce. V 

závěru byla dokumentována možnost ocenění vnímaných přínosů s využitím metod 

netržního hodnocení, což umožňuje aplikaci rozšířené CBA analýzy v ekonomické analýze 

efektivnosti provozu venkovských škol. 

Tento příspěvek vznikl v rámci řešení Výzkumného záměru PEF MZLU v Brně MSM 

6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního 

sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást 

řešení Tematického směru 05: Sociálně ekonomické souvislosti trvale udržitelného 

multifunkčního zemědělství a opatření agrární a regionální politiky. 

Literatura: 

BECKER, G.: Teorie preferencí. Grada Publishing, 1997. 

Janovská, A.: Hodnocení přínosů malých venkovských škol. Bakalářská práce, MENDELU, 

Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, 2011. 

Kučerová, S.: Zanikání škol na českém venkově. Veřejná správa on-line, 2010, dostupné 

http://www.dvs.cz/clanek.asp?id=6438748 

Lowe, P., Murdoch, J., Marsden, T., Munton, R. & Flynn, A. (1993). Regulating the New 

Rural Spaces: The Uneven Development of Land. Journal of Rural Studies, 9(3), 205-222. 

Marsden, T. (1995). Beyond agriculture? Regulating the New Rural Spaces. Journal 

of Rural Studies, 11(3), 285-296. 

Miškolci, S.: Využití CBA pro podporu rozhodování v oblasti regionálního rozvoje: možnosti a 

omezení. [CD-ROM]. In Region v rozvoji společnost, 2009. s. 185-192. ISBN 978-80- 

7375-330-6. 

Ploeg, J.D. van der, Oostindie, H., Broekhuizen, R. van, Brunori, G., Sonnino, R., Knickel, K., 

Tisenkopfs, T.: Towards a New Theoretical Framework for Understanding Regional Rural 

Development. 2008 [www document] http://www.etuderd.eu/dynamic/media/1/files/ 

Roberts, R. (1995). Guest editorial. Agency, Regional Differentiation and Environment in 

Rural Conflict and Change. Journal of Rural Studies, 11(3), 239-242. 

Trnková, K.: Malotřídní školy a faktory ovlivňující jejich existenci a fungování. Brno, 

Dizertační práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav pedagogických věd. 

2007. 


Ing. Simona Miškolci, Ph.D., Ústav regionální a podnikové ekonomiky, FRRMS MZLU 

v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, tel: 545132526, e-mail: motyl@mendelu.cz 

157

Průzkum nabídky služeb cestovního ruchu pro cizince 

v regionu Brna 

Survey of tourism services offering for foreigners 

in Brno region 

Táňa Pacasová, Jakub Trojan, Alena Klapalová. 

Abstrakt: 

Počet cizinců – ať již turistů nebo zahraničních studentů a pracovníků v Brněnském 

regionu v posledních letech poměrně rychle roste. Tito cizinci, využívající mimo jiné také 

služby cestovního ruchu, očekávají určitou nabídku služeb určité kvality. Úroveň povědomí o 

vnímání šíře nabídky a kvality služeb ze strany nabízejících subjektů není dostatečná a tato 

skutečnost tak brání v možnosti nabídku i kvalitu zlepšovat. Přitom spokojenost se službami 

cestovního ruchu je významným faktorem konkurenceschopnosti a dalšího rozvoje regionů. 

Příspěvek sumarizuje výsledky průzkumu zaměřeného na uvedenou problematiku, který byl 

realizovaný na jaro a v létě roku 2011. 


služby, cestovní ruch, cizinci, region Brno, konkurenceschopnost, rozvoj, nabídka, 

spokojenost 

Abstract: 

Number of foreigners – either tourists or foreign students or employees grows relatively 

rapidly during last years. These foreigners who use among all tourism services as well 

expect certain offering of services of certain quality. Level of awareness of the services 

offering range and quality within supplying subjects is not satisfactory ant this fact hinders 

improvement of the offering as well as quality. At the same time the satisfaction with the 

tourism services belongs to the important factors of regional competitiveness and 

development. The paper summarizes the results of survey focused on the above mentioned 

topic that was realized at spring 2011. 

Key words: 

services, tourism, foreigners, Brno region, competitiveness, development, supply, 

satisfaction 

Úvod 

Brno a región Brněnsko v posledních letech zažívá relativně velký růst návštěvnosti ze 

strany zahraničních turistů a také cizinců, kteří do Brna přijíždějí pracovat či studovat a žít na 

přechodnou dobu (Rákoczyová et al, 2011). Tyto skupiny v rámci svého pobytu využívají 

anebo mají zájem využívat různé služby mimo jiné i cestovního ruchu. Důvodem tohoto 

zájmu je jak trávení volného času, tak i seznamování se s prostředím, ve kterém tyto osoby 

kratší, resp. delší dobu pobývají. Délka a samozřejmě i účel pobytu ovlivňuje směřování 

poptávky i spotřeby a to od poptávky po službách, které mají tzv. orientační charakter a 

charakter krátkodobé nebo jednorázové zábavy směrem ke službám, jenž umožňují cizincům 

naplňovat volný čas i v delším období a příjemně trávit pobyt v tomto regionu. Služby určené 

158

primárně pro turisty a zahraniční turisty se přitom mohou do menší i větší míry překrývat se 

službami, o něž mají zájem cizinci pobývající v tomto území delší dobu než jaká je obvyklá 

pro turisty. Široká a kvalitní nabídka různých služeb pro tyto skupiny patří mezi hlavní faktory 

konkurenceschopnosti regionů, resp. destinací a pro subjekty nabízející tyto služby, resp. 

subjekty, v jejichž spektru činností by měla být péče o nabídku takových služeb (tedy 

nejenom podnikatelská sféra, ale i veřejný sektor) by otázka úrovně dodání služeb měla stát 

ohnisku zájmu (Vogt et Fesenmaier, 1995). Zajištění infrastruktury služeb v odpovídající 

kvalitě i kvantitě by mělo být pro regiony aspirující na zařazení se mezi destinace přitahující 

turisty a pracující cizince, mezi jaké Brno a Jihomoravský kraj patří. Nabídka služeb a 

posléze jejich reálné dodání představují tzv. motivy tlaku a motivy tahu v rámci motivační 

teorie. Motivy tlaku vysvětlují důvody zájmu, potřeby nebo přání jet na určitou dovolenou 

anebo v případě cizinců jdoucích do zahraničí za studiem nebo za prací, důvody zájmu 

opustit domácí prostředí a zkusit něco nového v rámci procesu studia anebo zaměstnání. 

Motivy tahu se týkají důvodů výběru určité destinace. Obě skupiny motivů je nutné podpořit 

informacemi a samozřejmě péčí o reálné provedení (Goossens, 2000). Přestože, jak 

upozorňují mimo jiné Tosun et al, neexistuje spolehlivá metoda, která by umožnila 

odhadnout reálný a přesný přínos cestovního ruchu pro ekonomiku (Tosun et al, 2003), 

statistická data přesto naznačují, že cestovní ruch se do značné míry podílí na tvorbě 

hrubého domácího produktu, zvyšuje zaměstnanost v regionu (Shaw et Williams, 1991) a 

zahraniční cestovní ruch navíc přináší zdroje v podobě cizí měny (Tosun et al, 2003) a 

v mnoha případech taktéž pozitivně ovlivňuje nehmotné faktory zvyšující úroveň 

poskytovaných služeb a to zejména v případě působení tlaku požadavků a přání turistů ze 

zemí s vysokou úrovní terciárního sektoru a obsluhování zákazníků. 

Hmotné a nehmotné faktory služeb představují dvě základní skupiny dimenzí kvality 

služeb. Mezi hmotné dimenze služeb cestovního ruchu patří mimo jiné vzhled prostoru a 

informační materiály, mezi nehmotné patří přístup a ochota personálu, kvalifikovanost, 

vcítění se do pocitů zákazníka a spolehlivost služby. Tyto dimenze jsou základem tzv. 

SERVQUAL nástroje zkoumání úrovně poskytované služby (Mateides et al, 2006) a formují 

zážitek turistu. Vogt et Fesenmaier upozorňují, že v cestovním ruchu je zážitek spojený se 

spotřebou služby zasazený do mnohem komplexnějšího obrazu – turista spotřebovává 

anebo má zájem spotřebovat v kratším čase více služeb a dimenze všech těchto služeb 

nakonec vytváří celkový obrázek odrážející image dané destinace (Vogt et Fesenmaier, 

1995). Jak upozorňují Otto et Ritchie (1996), benefity spojené se zážitkem (tedy subjektivní 

hodnocení) jsou pro komplexní zážitek důležitější než prvky fyzického prostředí. 

Turista spotřebovává služby v rámci působení různých (individuálních subjektivních a 

objektivně působících) časových, prostorových, sociálních a ekonomických parametrů 

(Gnoth, 1997). Rozdíl mezi úrovní očekávání a úrovní skutečného provedení služeb směrem 

k negativnímu zážitku (s nástrojem SERVQUAL spojená tzv. GAP analýza, tj. analýza 

mezer) může být pro cizince ještě větší než pro domácí návštěvníky v souvislosti 

s překonáváním vícero psychických bariér plynoucích z odlišných národních kultur a s tím 

souvisejících různých hodnot a bariér spojených s cizím jazykem. 

Cíl 

Cílem příspěvku je prezentace sumarizace části výsledků průzkumu zaměřeného na 

nabídku vybraných služeb cestovního ruchu pro cizince v městě Brně a regionu Brno a 

analýzu nabídky a spokojenosti s ní na základě empirického šetření. Cílem empirického 

šetření bylo zjistit mezery v šířce i kvalitě nabídky služeb cestovního ruchu, které by mohly 

inspirovat tvůrce nabídky v úsilí stávající nabídku zkvalitnit a doplnit. Průzkum byl 

realizovaný na jaro roku 2011. 

Metodika 

Cílovou skupinu pro výzkumnou práci tvořili občané, jejichž mateřskou zemí není Česká 

republika. Pozornost byla zaměřena převážně na cizince, kteří v Brně a regionu Brno 

159

zůstávají přechodnou dobu tj. několik měsíců, popřípadě let, na turisty z jiných zemí a na 

skutečnost, jak se krajské město jižní Moravy prezentuje navenek, čím si získává zájem u 

zahraničních občanů. 

V empirickém šetření byly použity metody: osobní dotazování zahraničních návštěvníků 

turistického informačního centra (dále také TIC) Brno a TIC Jihomoravského kraje, 

strukturovaný rozhovor se zaměstnankyní turistického informačního centra pracující v 

oddělení ubytovacích a stravovacích služeb, s koordinátorem zahraničních studií na 

Masarykově univerzitě a s ředitelem Brno Expat Centra. Účastníci strukturovaných rozhovoru 

se skládali také z řad pracujících cizinců. Stěžejní otázky kladené v dotazování jedinců se 

týkaly míry spokojenosti s konkrétními službami cestovního ruchu, pohostinnosti české 

veřejnosti, činnosti center zřízených pro snazší orientaci zahraničního spoluobčana a 

přístupu firem a univerzit. Předmětem dotazníkového šetření bylo zjištění úrovně 

spokojenosti návštěvníků s fungováním turistického informačního centra na Radnické ulici 

v Brně. Průzkum byl zaměřen na zahraniční občany, kteří z různých důvodů využili služeb 

centra. Respondenti, vybíráni na základě jazyka, kterým oslovovali pracovníky TICu a dále 

na základě třídící otázky, zda jsou v Brně cizincem, odpovídali na 17 otázek v dotazníku, 

součástí byly i demografické otázky. Cílem byla identifikace jejich názorů, postojů, potřeb a 

důvodů navštívení centra a spokojenosti. 

Poslední použitou metodou byla kombinace experimentu a mystery-shoppingu, 

zaměřeného na orientaci zahraničního návštěvníka po výstupu z letadla na brněnském letišti 

a ve druhé variantě po příjezdu na autobusové nádraží u hotelu Grand. Cílem bylo 

zmapování trasy z letiště respektive z autobusového nádraží do centra města a poukázání 

na nedostatky ve značení cesty, zdokonalení a zlepšení navigačních a informačních cedulí 

k jednodušší orientaci návštěvníka. 

Výsledky 

Vzhledem k omezenému rozsahu článku je dále uvedena pouze část výsledků 

empirického šetření a to ta, která se vztahuje k nejdůležitějším zjištěním. 

Dotazníkové šetření zahraničních turistů v TIC Brno 

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 40 respondentů. Z provedeného dotazníkového 

průzkumu vyplývá, že podstatná část turistů byla se službami, kvalitou informací, jazykovou 

vybaveností a přístupem zaměstnanců v TICu spokojena. 

Velmi kladně byla hodnocena nápomocnost pracovníků turistického informačního centra 

města Brna. 72 % dotázaných nemělo žádné výtky k ochotě i kvalitě pomoci obsluhujícího 

personálu. Zaměstnanci návštěvníkovi zodpověděli kladené otázky a doporučili následné 

řešení. Pouze pominutelná část dotazovaných bylo na vážkách. Jejich námitky se vztahovaly 

ke komplikovanosti podaného vysvětlení. Například při otázce, jak se dopravit na určité místo 

a jakou jízdenku si zakoupit, si mnozí turisté nebyli zcela jisti, zda si opravdu správnou 

jízdenku zakoupí. Část respondentů by přivítala více proaktivní přístup zaměstnanců – 

oslovit zákazníky a nečekat na to být oslovený zákazníkem a nabídnout kromě poskytnutí 

odpovědi na položený dotaz nebo poptávku i další aktivity, atraktivity apod. související 

s dotazem. 

Hodnocení znalostí, dovedností a jiných charakteristik pracovníků TICu byly hodnoceny 

prostřednictvím 5-ti stupňové škály s hodnocením jako ve škole. Velmi pozitivní ohlas mělo 

profesionální vystupování, kvalifikovanost a odbornost zaměstnanců. Někteří návštěvníci 

méně pozitivně ohodnotili jazykovou vybavenost, vstřícnost personálu a fyzický vzhled. 

Cizinci ale také uvedli, že jim chybělo takové centrum na vlakovém a autobusovém nádraží 

při jejich příjezdu do Brna. Navigační a s nimi související informace z obou nádraží hodnotili 

velmi negativně. Na obou nádražích nebylo možné domluvit se s prodejci jízdenek anglicky. 

160

Strukturované rozhovory s cizinci – pracovníky a studenty 

Výsledky hodnocení cizinců – pracujících a cizinců studentů lze rozdělit do dvou skupin 

a to spokojenost se službami profesionálních poradenských center pomáhajících 

s etablováním se na život v cizím prostředí a s kvalitou některých služeb, se kterými se 

setkávají (ceny a územní obslužnost městské hromadné dopravy, relativní čistota a 

vybavenost obchodní infrastrukturou) a naopak druhá skupina obsahující oblasti 

nespokojenosti. Z této skupiny nejvýznamnější zjištěné skutečnosti se týkaly oblasti služeb v 

restauračních zařízeních (chybějící přívětivý přístup ze strany obsluhujícího personálu a to 

dokonce spíše v luxusnějších restauracích, chybějící menu ve světovém jazyce, alespoň 

minimální znalost angličtiny anebo němčiny, nemožnost uhrazení útraty platební kartou ve 

všech podnicích a v některých možnost platby eurem. Jako velký nedostatek pociťovali 

cizinci otevírací dobu obchodů. Většina z nich je otevřena v době, kdy lidé tráví čas 

v zaměstnání a po skončení práce už nemají dostatek času nakoupit si potřebné věci kromě 

nákupních center, jejichž dostupnost již není v přiměřené vzdálenosti. Nedostatečné jsou i 

informace o konání různých společensko-kulturních akcích v Brně a regionu, zejména na 

internetových stránkách města Brna, resp. jiných webech o regionu, kde by byla možnost 

zvolit si také požadovaný jazyk a pročíst události chystající se na následující měsíc. 

Nedostatečné jsou tedy informace jednak o akcích a jednak jejich chybějící uvedení kromě 

jazyka českého minimálně v angličtině a němčině, či ruštině. Cizincům činí problémy i názvy 

filmových snímků na programu kin a informace o filmech, které jsou pouze v češtině a to i 

pro filmy v originále. Cizinci se setkali i s uplatňováním nejednotného vstupného pro 

návštěvníky zábavních podniků s vyššími cenami právě pro tyto zákazníky, což je možné 

považovat za diskriminaci v rozporu s legislativou. Časté neetické chování se projevilo i při 

placení za služby obecně, kdy byli cizinci často zjevně šizeni. 

Směrem k centrům, jejich předmětem činnosti je poskytovat poradenské služby cizincům 

– ať již na vysokých školách anebo speciálních organizacích (mj. Brno Expat Centre), bylo 

zjištěno pouze několik skutečností. Na vysokých školách zavést funkci tutora, pomáhajícího 

studentům- cizincům využívat mimo jiné i služby cestovního ruchu (na některých univerzitách 

tato funkce existuje). Brno Expa Centre by mělo intenzivněji propagovat svou činnost 

v různých médiích, které cizinci využívají a intenzivněji spolupracovat s podniky, 

zaměstnávající cizince a s cizineckou policií. 

Cizinci – turisté, ale i studenti byli překvapeni, že v zařízeních ubytovacích služeb 

(hotely, penziony a vysokoškolské koleje) chybí informace v podobě letáků nebo brožur a 

map o Brně a okolí, které by je mohli inspirovat k návštěvě. 

Experiment a mystery shopping 

Výsledky experimentu a mystery shoppingu lze shrnout do následujícího souhrnu. Na 

autobusovém nádraží u hotelu Grand, kde přijíždí autobusy společnosti Student Agency z 

několika zahraničních destinací a z Prahy a Ostravy, je naprostá absence navigačních cedulí 

a ukazatelů, které by návštěvníka bezpečně zavedly k nejznámějším památkám a 

významným místům ve městě včetně mapy a šipek směřujících je do centra a k nejbližšímu 

Turistickému informačnímu centru, resp. k prostředkům městské dopravy. Nádraží je velmi 

špinavé a chybí toalety. 

Turistické informační centrum, které je od léta 2011 nově otevřeno na brněnském 

mezinárodním letišti, působí velmi uzavřeně – turisté by očekávali letáky a brožury, případně 

i jednoduché mapy volně k dispozici k rozebrání. Ačkoliv linka městské hromadné dopravy 

jezdí z letiště do centra a zpět v pravidelných půlhodinových intervalech, což je 

pravděpodobně většinou dostatečné, jeden z účastníků experimentu byl nucený čekat na 

další spoj vzhledem k omezené kapacitě odjíždějícího autobusu. Cestující, který vystoupí na 

konečné zastávce poblíž hlavního vlakového nádraží, narazí na stejný problém 

s nedostatečnou navigací, který byl popsán výše. 

161

Shrnutí a diskuse 

Z uvedených výsledků je zřejmé, že ve stávající úrovni spokojenosti cizinců využívajících 

služby cestovního ruchu v Brně a regionu jsou reflektovány jak měkké tak tvrdé faktory 

spokojenosti. K měkkým faktorům patří ne zcela dostatečná schopnost pracovníků 

komerčních služeb vnímat zákazníka jako skutečného zákazníka, tedy schopnost, kterou 

cizinci zejména ze zemí, kde jsou služby cestovního ruchu na vysoké úrovni, považují za 

samozřejmou a znalost jazyků. K tvrdým faktorům patří nedostatečné informace v podobě 

map, informačních materiálů či navigačních tabulí a nedostatečně upravené prostory, ve 

kterých se cizinci ocitnou hned u příchodu do města Brna. 

Průzkum se zaměřil na vybrané služby, které jsou nabízeny nejenom cizincům a má 

určitá omezení. Ta spočívají ve velikosti vzorků, jež neumožňuje generalizovat závěry a 

v zaměření průzkumu pouze na část všech služeb pro uvedené skupiny zákazníků. Zde je 

prostor pro pokračování v empirickém šetření. 

Závěr 

První dojem z navštíveného místa je pro turistu, resp. nově příchozího stěžejní. Je velmi 

důležité, aby organizace, mající v popisu činnosti péči o turisty, plně využili potenciál 

moravské metropole a blízkého okolí jako žádoucí turistické destinace a místa s výbornou 

multikulturní atmosférou pro život cizinců. Tyto organizace by se měly více otevřít okolí a 

podívat se na to, co poskytují, okem svých zákazníků. Rozšiřování a zkvalitňování nabídky je 

jedním ze základních úkolů pro úspěšný marketing regionálního cestovního ruchu řízeného 

regionálními organizacemi veřejné správy (Andrew, 1997). Úkoly k zamyšlení a následné 

zlepšování mají i podnikatelské subjekty nabízející stravovací, zábavní a další služby, které 

by rádi využívali i cizinci. Zdánlivě nejednodušším a nejméně nákladným krokem je 

vstřícnost a přívětivost, již náročnějším je zaměstnávat pracovníky, kteří jsou schopni 

komunikovat v cizím jazyce – ideálně v jazyce anglickém. Tyto kroky ale pravděpodobně do 

značné míry souvisí mimo jiné i s úrovní vzdělávání pracovníků ve službách a s úrovní a 

charakterem odměňování. 

Literatura 

Andrew, B. (1997), Tourism and the economic development of Cornwall, Annals of Tourism 

Research, Vol. 24, No.3. 

Gnoth, J. (1997), Tourism motivation and expectation formation, Annals of Tourism 

Research, Vol. 24, No. 2. 

Goossens, C. (2000), Tourism information and pleasure motivation, Annals of Tourism 

Reseach, Vol. 27, No. 2. 

Mateides, A. et al (2006), Manažérstvo kvality, história, koncepty, metódy. Bratislava: EPOS. 

ISBN 80-8057-656-4. 

Otto, J.E., Ritchie, J.R.B. (1996), The service experience in tourism, Tourism Management, 

Vol. 17, No. 3. 

Rákoczyová, M., Trbola, R, Vyhlídal, J. (2011), Lokální strategie integrace cizinců v ČR II 

(případová studie Brno), Praha: VÚPSV. Dostupné na: 

http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_334.pdf 

Shaw, G., Williams, A. (1991), From bathing hut to theme park: Tourism development in 

South West England, Journal of Regional and Local Studies, No. 11. 

Tosun, C., Dallen, J. T., Őztürk, Y. (2003), Tourism growth, national development and 

regional inequality in Turkey, Journal of Sustainable Tourism, Vol. 11., No. 2-3. 

Vogt, Ch. A., Fesenmaier, D.R. (1995), Tourists and retailers´ perceptions of services, 

Annals of Tourism Research, Vol. 22, No. 4. 

162


Bc. Táňa Pacasová, Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o., Bosonožská 9, Brno, 

tanija@centrum.cz 

Mgr. et Bc. Jakub Trojan, Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o., Bosonožská 9, Brno, 

jakub.trojan@gmail.com 

Ing. Alena Klapalová, Ph.D., Vysoká škola obchodní a hotelová s.r.o., Bosonožská 9, Brno, 

alenabra@gmail.com 

163

Analýza disparit demografického vývoje ve vybraných 

mikroregionech 

The disparity analysis of the demographic development in selected 

microregions 

Milan Palát 

Abstrakt: 

Zabezpečení rovnoměrného rozvoje regionů a snižování disparit mezi jednotlivými regiony 

patří k hlavním cílům regionální politiky. Příspěvek je zaměřen na analýzu demografického 

vývoje vybraných mikroregionů Běleč, Lučina, Cézava, Podluží, Hranicko, Ždánický les a 

Politaví a Babí Lom. Hodnoceny byly následující demografické ukazatele – stav 

obyvatelstva, struktura dle pohlaví a věku, úmrtnost, porodnost, sňatečnost, rozvodovost 

a migrace. 


disparity mezi regiony, populační vývoj, mikroregion, demografie, demografické ukazatele 

Abstract: 

The assurance of the equable regional development and further disparity decrease among 

the individual regions are the aims ranged among the main goals of the regional policy. The 

paper is aimed at the demographic development analysis of the selected microregions: 

Běleč, Lučina, Cézava, Podluží, Hranicko, Ždánický les and Politaví and Babí Lom. As for 

demographic indicators, following parameters were evaluated: the number of population, the 

structure of population according to sex and age, death rate, birth-rate, marriage rate, 

divorce rate and migration. 

Key words: 

regions' disparity, population development, microregion, demography, demographic 

indicators 

Úvod 

Zabezpečení rovnoměrného rozvoje regionů a snižování disparit mezi jednotlivými 

regiony patří k hlavním cílům regionální politiky nejen v České republice, ale i v celé 

Evropské unii. Předpokladem stanovení vhodných nástrojů regionální politiky je objektivizace 

regionálních disparit na různých úrovních vymezení regionů. 

Dobrovolné sdružení obcí se označuje pojmem mikroregion, vzniká na základě vlastní 

iniciativy jednotlivých obcí, nikoliv z důvodu rozhodnutí nadřízeného orgánu nebo ze zákona. 

Obce v něm sdružené společně usilují o ekonomický, kulturní a sociální rozvoj. Vysoká 

míra propojenosti zdrojů jednotlivých obcí je nutná pro úspěšné dosažení rozvoje všech obcí 

164

v mikroregionu. Především touto provázaností – integritou – se liší integrovaný venkovský 

mikroregion od pouhého sdružení obcí. Mezi hlavní přednosti mikroregionu řadíme 

následující: mikroregion může získávat peníze na svůj rozvoj sdružení a dále sdílením 

prostředků (finančních i nefinančních) více obcí; mikroregion má možnost použít i finanční 

zdroje, které nemohou využívat obce samy; obce sdružené v mikroregionu mají výhodu při 

žádostech o dotace v rámci Programu obnovy venkova – jedna z výhod obce je, jestliže je 

začleněna do mikroregionu (Marková, 2009). 

Ve svých počátcích neměly tyto mikroregiony dlouhého trvání, neboť po splnění účelu za 

kterým byl vytvořen spolupráce obcí zanikla. Některé mikroregiony 

na základech spolupráce založené na jednorázovém úkolu postavily další kooperaci 

a svůj komplexní rozvoj. Nezbytnou podmínkou však je konsenzus zúčastněných obcí 

v otázkách společných zájmů, realizace těchto zájmů, získávání finančních prostředků. 

Takovou dohodu mezi obcemi je možné vytvořit v podobě společné strategie rozvoje. 

Výhody strategického plánu spočívají v možnosti určení směrů rozvoje mikroregionu a 

dosažení dohody mezi obcemi na těchto směrech; možnost sdružování prostředků (jak 

finančních, tak nefinančních) obcí a dalších zainteresovaných subjektů na společných 

projektech mikroregionu; v případě, že se do přípravy zapojí velký počet osob z mikroregionu 

(podnikatelé, neziskové organizace), čímž se bude na realizaci strategie rozvoje 

mikroregionu podílet více subjektů než obce samotné (každý z těchto subjektů získává 

finanční prostředky z jiných zdrojů, takže do mikroregionu “přiteče” více peněz a jeho rozvoj 

je silnější); vytvoření strategie rozvoje je garancí stability oblasti a přiláká potenciální 

investory. 

Jednotlivé mikroregiony se vyvíjí nerovnoměrně, je proto nezbytné zajistit, 

zda rozdíly mezi mikroregiony nepřekročily určitou hranici. Tyto disparity se snaží stát 

kompenzovat prostřednictvím dotací z fondů Evropské Unie. Dotace jsou jednotlivým 

regionům připisovány na základě provedené analýzy hodnot ukazatelů demografické a 

ekonomické úrovně. Výsledky uvedené v příspěvku jsou dílčím výstupem projektu MMR č. 

WD-57-07-1 „Možnosti řešení disparit mezi vybranými regiony“. 


Cílem práce je analýza populačního vývoje mikroregionů Běleč, Hranicko a Lučina ve 

sledovaném období let 1991–2008, mikroregionu Cézava 1990–2007, mikroregionu Podluží 

1990–2007, mikroregionu Ždánický les a Politaví 2000–2010 a Babí Lom 2002–2008. 

V tomto období jsou analyzovány demografické ukazatele jako je porodnost, úmrtnost, 

sňatečnost, rozvodovost, potratovost, celkový přírůstek, přirozený přírůstek a přírůstek 

migrací. Časové řady demografických ukazatelů byly vyrovnány vhodnými regresními 

funkcemi (Palát, 2008, 2009, 2011; Palát, Maca 2004, 2005). Zdrojem dat byla databáze 

Českého statistického úřadu, dostupná na internetových www.czso.cz. 


Mikroregion Běleč tvoří obce Biřkov, Červené Poříčí, Chocomyšl, Chudenice, Dolany, 

Ježovy, Kaničky, Křenice, Mezihoří, Němčice, Poleň, Švihov, Úboč, Únějovice, Vřeskovice a 

Všepadly. 

Mikroregion Lučina tvoří obce Brod nad Tichou, Broumov, Ctiboř, Částkov, Dlouhý 

Újezd, Halže, Chodský Újezd, Kočov, Lesná, Lom u Tachova, Milíře, Obora, Studánka, 

Tachov, Tisová a Zadní Chodov. 

Mikroregion Cézava se rozkládá na území tří okresů: Brno–venkov, Břeclav a Vyškov a 

tvoří ho obce Blučina, Kobylnice, Měnín, Moutnice, Nesvačilka, Nikolčice, Otmarov, Otnice, 

Rajhradice, Sokolnice, Telnice, Těšany, Újezd u Brna, Žatčany a Město Židlochovice. 

Region Podluží tvoří obce Dolní Bojanovice, Hrušky, Josefov, Kostice, Ladná, Lanžhot, 

Lužice, Moravská Nová Ves, Moravský Žižkov, Nový Poddvorov, Prušánky, Starý 

Poddvorov, Tvrdonice a Týnec. 

165

Mikroregion Hranicko tvoří obce Bělotín, Býškovice, Černotín, Dolní Těšice, Horní 

Těšice, Horní Újezd, Hranice, Hustopeče nad Bečvou, Jindřichov, Klokočí, Opatovice, 

Partutovice, Polom, Potštát, Radíkov, Skalička, Střítež nad Ludinou, Špičky, Ústí, 

Všechovice a Zámrsky. 

Mikroregion Babí Lom tvoří obce Bukovany, Dražůvky, Kyjov, Nechvalín, Nenkovice, 

Ostrovánky, Sobůlky, Stavěšice, Strážovice, Věteřov a Želetice. 

Mikroregion Ždánický les a Politaví sdružuje 27 obcí náležejících do dvou okresů a 

ležících v přechodné oblasti mezi Slováckem a Hanou. Jedná se o obce Dambořice, Uhřice 

a Ždánice, Bošovice, Bučovice, Heršpice, Hodějice, Holubice, Hostěrádky-Rešov, Hrušky, 

Kojátky, Kobeřice u Brna, Křenovice, Křižanovice, Letonice, Lovčičky, Milešovce, Mouřínov, 

Němčany, Nížkovice, Otnice, Rašovice, Slavkov u Brna, Šaratice, Vážany nad Litavou, 

Velešovice a Zbýšov. 

Cílem příspěvku bylo posoudit odlišnosti ve vývoji demografických charakteristik 

vybraných mikroregionů. Hodnoceny byly následující demografické ukazatele - úmrtnost, 

porodnost, sňatečnost, rozvodovost a migrace. Pro vyjádření predikce vývoje výše 

uvedených ukazatelů byly použity metody časových řad. V důsledku prodlužující se střední 

délky života a poklesu úmrtnosti dochází ke stárnutí populace. 

V mikroregionu Běleč došlo ve sledovaném období 1991–2008 k nárůstu středního stavu 

obyvatel, převažující je podíl žen. V průběhu sledovaného období došlo ke snížení úrovně 

úmrtnosti, naopak došlo ke zvýšení úrovně porodnosti i celkového přírůstku obyvatelstva. 

Vývoj početního stavu mužů a žen uvádí Obr. 1. Populace mikroregionu Běleč stárne, což je 

v souladu s trendy zaznamenanými jak v Plzeňském kraji, tak v České republice. 

počet obyvatel 

2800 

2750 

2700 

2650 

2600 

2550 

2500 

2450 

2400 

2350 

2300 

stav obyvatel k 31.12 - m 

stav obyvatel k 31.12 - eny 

Obr. 1: Vývoj početního stavu mužů a žen v regionu Běleč v letech 1991-2008 

(zdroj dat: ČSÚ, zpracování vlastní) 

V mikroregionu Lučina je v letech 1991–1995 patrné převažující zastoupení mužů 

v populaci. Po celé sledované období 1991–2008 lze však pozorovat zvyšující se zastoupení 

žen v populaci regionu. Přirozený přírůstek dosahoval po celé sledované období kladných 

hodnot, počty narozených převyšovaly počty zemřelých. Naopak u přírůstku stěhováním bylo 

téměř po celé sledované období dosahováno záporného migračního salda. Vývoj početního 

stavu mužů a žen uvádí Obr. 2. Úmrtnost, hodnocená dle počtu zemřelých na 1000 obyvatel 

středního stavu se pohybuje pod úmrtností Plzeňského kraje. V regionu Lučina došlo během 

sledovaného období k nárůstu úmrtnosti. 

166

Obr. 2: Vývoj početního stavu mužů a žen v regionu Lučina v letech 1991-2008 


V mikroregionu Cézava došlo ve sledovaném období 1990–2007 k nárůstu středního 

stavu obyvatel, převažující je podíl žen. Střední stav obyvatel uvádí Obr. 3. Saldo migrace je 

kladné. Dochází k prodlužování střední délky života a stárnutí populace. Potratovost, 

úmrtnost a sňatečnost má klesající tendenci, naopak stoupající má rozvodovost. 

V posledních letech dochází i k nárůstu porodnosti. 

22 000 

21 500 

počet obyvatel 

21 000 

20 500 

20 000 

19 500 

1990 

1991 

1992 

1993 

1994 

1995 

1996 

1997 

1998 

1999 

2000 

2001 

Obr. 3: Střední stav obyvatel mikroregionu Cézava v letech 1990–2007 


2002 

2003 

2004 

2005 

2006 

2007 

2008 

2009 

Střední stav obyvatel vývoj středního stavu obyvatel do r. 2009 

V regionu Podluží ve sledovaném období 1994–2007 došlo k nárůstu středního stavu 

obyvatel, převažující je podíl žen. Střední stav obyvatel uvádí Obr. 4. Saldo migrace je 

167

kladné. Dochází k prodlužování střední délky života a stárnutí populace. Potratovost, 

úmrtnost a sňatečnost i rozvodovost mají klesající tendenci. V posledních letech dochází i k 

nárůstu porodnosti. Demografický vývoj Regionu Podluží v letech odpovídá demografickému 

vývoji Jihomoravského kraje ve stejném časovém období. Rozdílný vývoj byl zaznamenán 

pouze u rozvodovosti. 

Obr. 4: Predikce vývoje středního stavu obyvatelstva Regionu Podluží 


V mikroregionu Hranicko je po celé sledované období 1991–2008 převažující zastoupení 

žen v populaci. Během sledovaného období dosahoval celkový přírůstek obyvatelstva 

regionu převážně záporných hodnot, kladný přírůstek obyvatel byl zaznamenán v letech 

1999, 2006, 2007. Vývoj stavu obyvatelstva uvádí Obr. 5. Přirozený přírůstek byl v sedmi 

letech záporný a v osmi letech kladný. U přírůstku stěhováním bylo kromě roku 1992 a 1999 

po celé sledované období dosahováno záporného migračního salda. Počty narozených 

převyšovaly počty zemřelých v osmi letech z patnácti let sledovaného období. Naopak u 

přírůstku stěhováním bylo kromě roku 1991 po celé sledované období dosahováno 

záporného migračního salda. Populace mikroregionu Hranicko stárne, což je v souladu 

s trendy zaznamenanými jak v Olomouckém kraji, tak v České republice. 

168

32000 

31800 

Počet obyvatel 

31600 

31400 

31200 

31000 

Stav obyvatel k 31.12 - Hranicko 

Obr. 5: Vývoj stavu obyvatelstva v mikroregionu Hranicko v letech 1991-2008 


V mikroregionu Ždánický les a Politaví v období let 2000–2010 dochází k růstu středního 

stavu obyvatel mikroregionu s převažujícím počtem žen. Střední stav obyvatel uvádí Obr. 6. 

Tento nárůst byl zapříčiněn především dlouhodobým kladným přírůstkem obyvatel migrací. 

Rostoucí tendence byla také zaznamenána u porodnosti a rozvodovosti. Na druhé straně 

nastal pokles úmrtnosti, potratovosti a sňatečnosti. Dále dochází k demografickému stárnutí 

populace, což dokazuje růst indexu stáří. 

37500 

37000 

36500 

36000 

35500 

35000 

34500 

34000 

33500 

33000 

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 

střední stav obyvatel vývoj středního stavu obyvatel do roku 2012 

Obr. 6 Predikce vývoje středního stavu obyvatel mikroregionu Ždánický les a Politaví 


V mikroregionu Babí Lom je po celé sledované období 2002–2008 převažující 

zastoupení žen v populaci. Během sledovaného období dosahoval celkový přírůstek 

obyvatelstva regionu vesměs záporných hodnot. Přirozený přírůstek byl taktéž záporný. 

169

Vývoj středního stavu mužů a žen uvádí Obr. 7. U přírůstku stěhováním bylo kromě roku 

2005 po celé sledované období dosahováno záporného migračního salda. Během 

sledovaného období je patrná převaha vystěhovalých nad přistěhovalými. Populace 

mikroregionu Babí Lom stárne, což je v souladu s trendy zaznamenanými jak 

v Jihomoravském kraji, tak v České republice. 

8 800 

8 700 


8 600 

8 500 

8 400 

8 300 

8 200 

8 100 

8 000 

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 

Střední stav obyvatel - muži 

Střední stav obyvatel - ženy 

Obr. 7: Vývoj středního stavu mužů a žen v mikroregionu Babí Lom v letech 2002-2008 


Shrnutí: 

V mikroregionu Běleč, Lučina, Cézava, Podluží a Ždánický les a Politaví dochází 

k nárůstu středního stavu obyvatel, zatím co v mikroregionech Hranicko a Babí Lom dochází 

k poklesu středního stavu obyvatel. Ve všech mikroregionech je převažující podíl žen. 

V mikroregionu Lučina v letech 1991–1995 převažovalo zastoupení mužů v populaci. 

Přirozený přírůstek dosahoval po celé sledované období kladných hodnot jen v mikroregionu 

Lučina, jen v některých letech byl kladný v mikroregionu Hranicko a v ostatních 

mikroregionech byl záporný. Migrační saldo bylo kladné v mikroregionech Běleč, Cézava, 

Podluží, Ždánický les a Politaví, v ostatních bylo záporné. Vesměs došlo ve zkoumaném 

období ke snížení úmrtnosti a sňatečnosti, rozvodovosti a růstu porodnosti. V mikroregionu 

Lučina došlo ke zvýšení úmrtnosti a v mikroregionu Cézava zvýšení rozvodovosti. 

Demografické stárnutí populace je všech zkoumaných mikroregionech a je spojeno s řadou 

ekonomických i sociálních dopadů, které si vyžádají řešení jak na celospolečenské, tak 

i regionální úrovni. Stárnutí obyvatelstva by mělo být kompenzováno celou řadou opatření, 

která mají za úkol minimalizovat negativní dopady tohoto jevu, např. na regionální úrovni by 

měla být vhodně zvolena kapacita veřejných pečovatelských, zdravotnických a školských 

zařízení. 

Literatura: 

MARKOVÁ, A. Demografický vývoj ve vybraných regionech. Brno: Mendelova univerzita. 

Provozně ekonomická fakulta. Ústav statistiky a operačního výzkumu, 2009. 100 s. 

Vedoucí diplomové práce Prof. Ing. Milan Palát, CSc. 

PALÁT, M. Analýza disparit indikátorů pohybu obyvatelstva mezi kraji české republiky. In 

Mezinárodní vědecký seminář Kvantitativní metody v ekonomii, metodologické a praktické 

aspekty výzkumu. České Budějovice: 2008, s. 91-96. 

170

PALÁT, M. Analýza střední délky života mužů a žen ve vybraných regionech ČR. In Firma a 

konkurenční prostředí 2008 - 1. část. Brno: MSD, spol. s r. o., 2008, s. 329-334. ISBN 

978-80-7392-020-3. 

PALÁT, M. Populační vývoj v okrese Blansko v kontextu Jihomoravského kraje. In Firma a 

konkurenční prostředí 2009 - 3. část. Brno: MSD, spol. s r. o., 2009, s. 154-161. ISBN 

978-80-7392-086-9. 

PALÁT, M. Demographic development in selected microregions. Acta universitatis 

agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis. 2011. sv. LIX, č. 4, s. 203--218. ISSN 

1211-8516. 

PALÁT, M., MACA, E. Analysis of the development and prediction of the population 

movement indicators in the Czech Republic. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae 

Mendelianae Brunensis. 2004. sv. 52, č. 3, s. 17-34. ISSN 1211-8516. 

PALÁT, M., MACA, E. Development and prediction of the selected population movement 

indicators in the Czech Republic. Agricultural Economics. 2005. sv. 51, č. 6, s. 235--239. 

ISSN 0139-570X. 

ŠOTKOVSKÝ, Ivan. Úvod do studia demografie. 1. vyd. Ostrava : VŠB - Technická 

univerzita Ostrava, 1998. 160 s. 

http://www.czso.cz 


Prof. Ing. Milan Palát, CSc., Ústav demografie a aplikované statistiky FRRMS MENDELU 

v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, palat@mendelu.cz 

171

Ako ovplyvnila reforma verejnej správy v SR miestnu 

samosprávu? (prípadová štúdia) 

How to influence reform of public administration for local 

self - government in Slovakia? (Case Study) 

Viera Papcunová 

Abstrakt: 

Od roku 1989 prechádza verejná správa mnohými reformnými procesmi. Cieľom týchto 

zmien, po zmene politického systému v Slovenskej republike, bolo vytvoriť organizačné, 

ekonomické a finančné predpoklady k úspešnému fungovaniu verejnej správy a tiež to, aby 

všetky procesy rozhodovania boli čo najbližšie k občanom. 

Jednou zo základných čŕt reforiem verejnej správy je jej jedinečnosť a špecifickosť pre každý 

štát. Európska únia a svet nepoznajú unifikovaný model verejnej správy, ktorý by mohol 

slúžiť ako vzor. 

Cieľom príspevku bude zhodnotiť vplyv jednotlivých etáp reformy verejnej správy v SR na 

príklade miestnej samosprávy. 


miestna samospráva, reforma verejnej správy, prenesené kompetencie 

Abstract: 

Since 1989, the public administration has undergone many changes. These changes, 

changing the political system in the Slovak Republic, was to create organizational, economic 

and financial preconditions for the successful functioning of public administration and also 

ensure that all decision making processes were closest to the citizen. One of the basic 

features of public administration reform is its uniqueness and specificity for each country. 

The European Union and the world don´t know a unified model of public administration, 

which could serve as a model. 

Aim of paper will assess the impact of the different stages of reform of public administration 

in Slovakia for example on the local government. 

Key words: 

local self – government, reform of public administration, transferred competencies 

172

Úvod 

V odbornej literatúre sa môžeme stretnúť s dvoma pojmami – správa vecí verejných 

a verejná správa. 

V podmienkach Slovenskej republiky verejná správa predstavuje zámernú činnosť, ktorá 

sleduje dosiahnutie určitého cieľa. To znamená, že zahŕňa akúkoľvek činnosť štátnych 

orgánov, samosprávnych orgánov, právnických osôb, občianskych a záujmových združení 

a organizácií, ako aj samotných občanov. Cieľom tejto činnosti je úprava podmienok 

a spôsob realizácie správy vecí verejných. Verejná správa v podmienkach Slovenska je 

tvorená troma zložkami: štátna správa, samospráva a verejno – právne korporácie. 

Správa vecí verejných je širším pojmom, zahrňuje všetky činnosti vykonávané štátom vo 

verejnom záujme: zákonodarné, výkonné, kontrolné a pod., teda správu všetkých vecí, ktoré 

nie sú predmetom individuálneho či súkromného záujmu občanov. Pojem verejná správa, 

zahrňuje činnosti, ktoré sú predmetom verejného záujmu, ale súvisia predovšetkým 

s výkonnou funkciou štátu (Rehúřek, 1997). 

Do roku 1990 bola samospráva integrovaná so štátnou správou a vytvárala verejnú 

správu, ktorá bola riadená v plnom rozsahu centralisticky. Samosprávu v tomto období 

vykonávali národné výbory, ktoré v závislosti na vyššom stupni, zlúčili v sebe činnosť a 

funkcie miestnych samosprávnych orgánov s činnosťami a funkciami orgánov štátnej správy. 

Od roku 1990 sa vytvoril duálny systém verejnej správy, čo znamená, že je funkčne, 

organizačne aj finančne oddelená štátna správa od samosprávy. 

Podľa Nižňanského (1999) existovalo veľa dôvodov, prečo Slovensko muselo pristúpiť 

k reforme verejnej správy, prečo muselo pristúpiť k jej modernizácii a tiež k určitej forme 

decentralizácie. Verejný sektor zasahoval i zasahuje do mnohých oblastí, kde by 

efektívnejšie mohol pôsobiť súkromný alebo tretí sektor. Výsledok sa potom prejavil v raste 

verejných výdavkov, v kolapse zdravotníctva, školstva a pod. V štátnej správe, ale aj 

v samospráve bolo potrebné vytvoriť nové kontrolné mechanizmy, aby sa zabránilo určitým 

rizikám spojeným s výkonom verejnej správy. Čím viac sa štát bude decentralizovať, tým 

viac to bude potrebnejšie a súčasne s tým bolo nevyhnutné prijať opatrenia nielen v oblasti 

politickej, ale aj v oblasti legislatívnej a ekonomickej. 

Reforma verejnej správy nie je podľa Cibákovej (2008) iba slovenským problémom, je to 

problém širší – medzinárodný, pretože súčasné reálne systémy verejných správ sú takmer 

vo všetkých štátoch sveta predmetom odôvodnenej kritiky. Prvá vlna reforiem sa vynorila 

začiatkom poslednej tretiny 20. storočia pod tlakom kritiky verejnej správy najmä na 

neefektívne vynakladanie rozpočtových zdrojov alebo neefektívne hospodárenie s nimi. 

Skúsenosti ukazujú, že každé odkladanie nahromadených pozostatkov už nefunkčných 

mechanizmov radikalizuje politickú scénu a reformné procesy sa dostávajú do područia 

krátkodobých záujmov politických subjektov, ktoré sa v rámci volebných cyklov usilujú 

o politickú a následne aj hospodársku moc. 

Reforma verejnej správy nie je ešte ani v súčasnosti ukončený proces, vo verejnej 

správe pretrvávajú najmä tieto problémy: informatizácia, zjednotenie a skvalitnenie systému 

vzdelávania jej pracovníkov a volených predstaviteľov, pokračovanie v reforme územnej 

štátnej správy, prijatie primeranej metódy pre konsolidáciu rozdrobenej sídelnej štruktúry 

a i.(Hamalová, 2008). 

Materiál a metódy 

Vplyv reformy verejnej správy na miestnu samosprávu vysvetlíme na príklade mesta 

Fiľakovo v kontexte jednotlivých etáp reformy verejnej správy tak ako ich uvádzajú autorky 

Belajová – Balážová (2004). Podľa autoriek reforma verejnej správy v podmienkach 

Slovenska prebehla v nasledovných etapách: 

1. etapa: roky 1990-1991 

2. etapa: roky 1995-2000 

173

3. etapa po roku 2000. 

Mesto Fiľakovo s celkovou výmerou katastrálneho územia 2 358 ha sa nachádza 

v južnej prihraničnej oblasti Banskobystrického samosprávneho kraja. K 31.12.2010 v meste 

žilo 10 406 obyvateľov. Počet obyvateľov mesta ovplyvnilo počas obdobia rokov 1990-1992 

aj odčlenenie dvoch mestských častí od mesta a vytvorenie dvoch samostatných obcí 

Biskupice a Bulhary. Vytvorením týchto samostatných častí mesto stratilo približne 1 300 

obyvateľov. 

Z ekonomického hľadiska bolo mesto na prelome 90-tych rokov minulého storočia 

najväčším priemyselným centrom okresu Lučenec. Po ekonomických zmenách v krajine 

najväčších zamestnávateľov v meste (napr. firma Kovosmalt š.p., Mier, š.p.) postihla 

reštrukturalizácia výroby, ktorú však nezvládli a následne sa dostali do likvidácie. To 

spôsobilo enormný nárast nezamestnanosti v meste a jeho blízkom okolí. Napriek tomu sa 

podarilo v meste aktivizovať malých a stredných podnikateľov, ktorí prispievajú k rozvoju 

mesta. Podľa živnostenského a obchodného registra je v meste evidovaných k 31.12.2010 

210 fyzických osôb a 238 právnických osôb. 

Výsledky 

Zmeny na úrovni miestnej samosprávy po 1. etape reformy verejnej správy 

Po roku 1989 došlo v meste Fiľakovo v oblasti miestnej samosprávy k podstatným 

zmenám, zmenilo sa najmä zloženie orgánov mesta, a to plenárneho zasadnutia Mestského 

národného výboru a rady Mestského národného výboru, uskutočnili sa zmeny vo vedení 

Mestského národného výboru, ktoré boli výsledkom zmien v spoločnosti a nastolenia 

pluralitného politického systému. Takto orgány správy mesta vykonávali svoju činnosť až do 

prvých volieb do orgánov samosprávy, ktoré sa uskutočnili 24. novembra 1990 a znamenali 

podstatnú zmenu v správe mesta. Vykonaním volieb do orgánov samosprávy zanikol bývalý 

Mestský národný výbor a začali sa formovať orgány samosprávy mesta. Ustanovujúce 

zasadnutie mestského zastupiteľstva po voľbách do orgánov samosprávy sa konalo dňa 6. 

decembra 1990, kde svoj sľub zložil novozvolený primátor mesta a 27 poslancov mestského 

zastupiteľstva. Prvé zasadnutie mestského zastupiteľstva zvolilo aj zástupcu primátora a na 

návrh primátora mesta aj prednostu mestského úradu. 

Mestské zastupiteľstvo zriadilo aj svoje výkonné orgány a iné poradné a iniciatívne 

orgány: 

mestský úrad, 

mestské organizácie – Podnik verejnoprospešných služieb a Mestské kultúrne 

stredisko, 

mestský podnik – drobné prevádzkarne, 

 

 

výbor v mestskej časti Bulhary 

komisie mestského zastupiteľstva a to: finančná komisia, komisia podnikateľskej 

činnosti, komisia správy mestského majetku a regionálnej politiky, komisia životného 

prostredia, komisia výstavby a územného plánovania, komisia rozvoja vzdelávania 

a kultúry, komisia mládeže a športu, sociálna komisia, bytová komisia, komisia 

obchodu a cestovného ruchu, komisia ochrany verejného poriadku a komisia 

dopravy. 

Volení predstavitelia mesta začali prijímať rozhodnutia, ktoré výrazne ovplyvňovali rozvoj 

mesta. Prvým takým rozhodnutím bolo prijatie Všeobecne záväzného nariadenia o čistote 

mesta, za zachovanie zdravého životného prostredia a podmienok života občanov mesta, 

ktoré vymedzilo práva a povinnosti občanov mesta a všetkých subjektov pôsobiacich na 

území mesta v oblasti zabezpečovania čistoty a ochrany životného prostredia v meste 

Fiľakovo. Ďalšie prijaté nariadenia sa týkali úpravy predaja na trhoviskách, zavedenia 

miestnych poplatkov, zavedenia výberu dane z nehnuteľností. Okrem všeobecne záväzných 

nariadení mestská samospráva prijímala postupne aj ďalšie predpisy týkajúce sa 

174

organizácie, zriadenia a úpravy činnosti zriadených výkonných orgánov samosprávy, 

regulácie hospodárenia s majetkom mesta a iné, ktoré postupne znamenali uplatňovanie 

výkonu samosprávy v podmienkach mesta. 

Z ekonomického hľadiska mesto začalo samostatne hospodáriť a schválilo prvý vlastný 

rozpočet mesta, ktorý znamenal finančné osamostatnenie mesta od štátnej správy 

a financovanie výdavkov mesta z vlastných príjmov a podielov na daniach vyberaných 

štátom. 

Zo štruktúry príjmov mesta vyplýva, že napriek tomu, že obce dostali možnosť získavať 

aj vlastné príjmy v podobe miestnych poplatkov, podstatnú časť príjmov mesta rok po 

reforme tvorili príjmy z daní vyberaných štátom a následne prerozdelených na úroveň miest 

a obcí (20,18%). Miestne poplatky predstavovali len 7,27% z celkového objemu príjmov 

mesta. Neskúsenosť manažmentu mesta pri tvorbe rozpočtu sa prejavila aj pri samotnom 

plánovaní resp. plnení príjmovej časti rozpočtu, kedy si mesto napr. pri položke vnútorná 

správa, naplánovalo príjem vo výške 1 000 Kčs a nakoniec v rámci plnenia rozpočtu sa táto 

položka ocitla hlboko pod plánovaným príjmom (tabuľka 1). 

Tab.1: Štruktúra príjmov mesta Fiľakovo v roku 1991 (v Kčs) 

Názov položky Plánovaný rozpočet Plnenie rozpočtu 

Vodné hospodárstvo 10 000,00 11 170,00 

Vnútorná správa 1 000,00 -21 735,32 

Miestne hospodárstvo 727 000,00 731 479,88 

Daň zo mzdy 4 384 100,00 4 412 490,00 

Daň z objemu miezd a odmien 1 142 000,00 1 178 035,94 

Daň z príjmov od obyvateľstva 835 000,00 848 322,46 

Daň domová 276 000,00 278 744,00 

Správne poplatky 30 000,00 31 014,90 

Ostatné poplatky 1 254 000,00 1 261 364,52 

Poplatok za psa 38 000,00 38 037,58 

Poplatok za užívanie verejného priestranstva 72 000,00 73 751,52 

Lokalizačný poplatok 600 000,00 607 049,28 

Poplatok z predaja alkoholických nápojov 

a tabakových výrobkov 

23 000,00 23 462,00 

Poplatok za užívanie bytu na nebytové účely 0,00 5 842,00 

Nájomné 60 000,00 46 064,50 

Tržba z predaja majetku mesta 1 902 000,00 1 947 882,60 

Dotácie na rozostavanú KBV 20 430 000 20 430 000 

Spolu 31 784 100 31 902 975,86 

Zdroj: Uhorskaiová, M. 2011. Vplyv procesu decentralizácie verejnej správy na vývojové procesy v 

samospráve 

V oblasti plánovania výdavkov si mesto v roku 1991 naplánovalo celkové výdavky 

v hodnote viac ako 32 mil. Kč, avšak reálne mesto na zabezpečenie svojich originálnych 

kompetencií použilo len niečo viac ako 30 mil. Kč. Ak by sme v uvedenom roku hodnotili 

rozpočtové hospodárenie mesta, tak mesto Fiľakovo v roku 1991 dosiahlo prebytkový 

rozpočet, nakoľko celková výška príjmov bola vyššia ako celková výška výdavkov. 

Z uvedeného vyplýva, že mesto za nových podmienok hospodárilo zodpovedne, pričom 

využilo všetky možnosti, ktoré ponúkala vtedajšia aktuálna právna úprava na maximalizáciu 

svojich príjmov, kým výdavky sa snažilo alokovať tak, aby zabezpečilo výkon všetkých 

svojich samosprávnych funkcií v zmysle ustanovení zákona o obecnom zriadení. 

175

Tab.2: Štruktúra výdavkov mesta Fiľakovo v roku 1991 (v Kčs) 

Názov položky 

Plánovaný Plnenie 

rozpočet rozpočtu 

Vodné hospodárstvo 10 000,00 0,00 

Doprava 20 000,00 3 177,00 

Kultúra 768 100,00 768 097,50 

Vnútorná správa 2 250 000,00 1 769 468,00 

Práca a sociálne veci 27 000,00 26 230,75 

Miestne hospodárstvo 4 365 000,00 3 869 166,94 

Rozvojové programy mesta 3 914 000,00 4 462 876,99 

Investičné programy – dofinancovanie rozostavanej KBV 20 430 000,00 19 970 0008,00 

Spolu 32 108 100,00 30 869 025,18 


samospráve 


Druhá etapa reformy verejnej správy je charakteristická najmä tým, že ju sprevádzala 

dlhá diskusia o novom územno – správnom členení Slovenska, ktorá však bola predčasne 

ukončená prijatím Zákona NR SR č. 221/1996 Z. z. o územnom a správnom usporiadaní SR 

a Zákona NR SR č. 222/1996 Z. z. o organizácii miestnej štátnej správy. Uvedené opatrenia 

nemali na samosprávu Mesta Fiľakovo priamy dopad, avšak znamenali zmenu v dostupnosti 

orgánov štátnej správy pre občanov Mesta Fiľakovo a občanov obcí, ktoré patrili do obvodu 

Fiľakovo. 

Čo sa týka finančného hospodárenia mesta, táto etapa nemala vplyv ani na túto 

oblasť. Podstatnú časť príjmov rozpočtu predstavovali podiely na príjmoch zo štátneho 

rozpočtu, kde patrili podiely na dani z príjmov fyzických osôb zo závislej činnosti, dani 

z príjmov právnických osôb a podiely z výberu cestnej dane. Druhým najdôležitejším zdrojom 

príjmov boli dane z nehnuteľnosti a miestne a správne poplatky (tabuľka 3). 

Tab.3: Štruktúra príjmov mesta Fiľakovo v roku 1995 (v Sk) 

Názov položky Rozpočet Skutočnosť 

Dane a poplatky 5 584 000 6 082 438 

Výnosy z majetku 720 000 1 108 242 

Ostatné príjmy 40 000 24 398 

Podiely na príjmoch ŠR 9 066 000 10 146 532 

Výsledok hospodárenia 2 510 000 2 509 531 

Finančné operácie 1 919 000 2 498 585 

Príspevok zo ŠF PRO SLOVAKIA 500 000 500 000 

Príspevok zo ŠF ŽP 1 980 000 1 980 000 

Návratná finančná výpomoc od MF SR 0 1771 200 

Ostatné náhodné príjmy 0 821 622 

Úroky 0 163 994 

Vrátený termínovaný vklad 0 1 209 802 

Príjmy spolu 22 319 000 28 816 344 


samospráve 

Najvyšší podiel výdavkov predstavovali výdavky spojené so správou mesta, ďalej to 

boli príspevky pre príspevkové organizácie mesta – Verejno-prospešné služby mesta 

a Mestské kultúrne stredisko, na rozvoj mesta, kde boli realizované aj tieto rozvojové 

programy: dokončenie komplexnej bytovej výstavby, rekonštrukcia a prístavba radnice a 

rekultivácia skládky odpadu. Vysoký podiel tvorili aj splátka úveru a úrokov prijatých 

176

v predchádzajúcich rokoch na plynofikáciu kotolní v správe mesta a poskytnutá návratná 

finančná výpomoc pre Podnik bytového hospodárstva mesta (tabuľka 4). 

Tab.4: Štruktúra výdavkov mesta Fiľakovo v roku 1995 (v Sk) 

Názov položky Rozpočet Skutočnosť 

Správa MsÚ 4 847 000 6 302 731 

Mestská polícia 751 000 670 316 

Členovia mestských zastupiteľstiev 1 013 000 976 636 

Príspevky pre príspevkové organizácie 5 664 000 5 664 000 

Stavebníctvo 3 479 000 3 556 747 

Príspevok na školstvo a šport 220 000 217 970 

Splátka úveru a úrokov 6 209 000 6 298 147 

Požiarna ochrana 66 000 60 193 

Sociálne zabezpečenie SR 70 000 30 746 

Termínovaný vklad 0 2 481 002 

Návratná výpomoc 0 1 319 805 

Výdavky spolu 22 319 000 27 578 293 


samospráve 


Kým 1. etapa reformy verejnej správy znamenala konštituovanie samosprávy ako 

súčasti verejnej správy a prijali sa zákony, ktoré upravovali postavenie samosprávy a 2. 

etapa nepredstavovala žiadne výrazne zmeny pre mesto, 3. etapa znamenala zásadný 

prelom v usporiadaní, kompetenciách a financovaní miestnej samosprávy. 

Prijatím zákona č. 416/2002 Z.z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov štátnej 

správy na obce a na vyššie územné celky mesto získalo kompetencie v nasledovných 

oblastiach: 

- k 1. januáru 2002 na úseku všeobecnej vnútornej správy vedenia matrík, ochrany 

prírody a regionálneho rozvoja a cestovného ruchu, 

- k 1. aprílu 2002 na úseku divadelnej činnosti, 

- k 1. júlu 2002 na úseku školstva a telesnej kultúry, 

- k 1. januáru 2003 na úseku pozemných komunikácií, územného plánovania 

a stavebného poriadku – pôsobnosť stavebného úradu, na úseku sociálnej pomoci 

a na úseku zdravotníctva, 

- k 1. aprílu 2003 na úseku vyvlastňovania. 

Prechod kompetencií sa uskutočnil formou delimitácie – delimitačných protokolov – 

medzi Okresným úradom v Lučenci a mestom Fiľakovo, a to v jednotlivých etapách prechodu 

kompetencií, kedy boli z Okresného úradu delimitované uvedené kompetencie, úväzky 

zamestnancov, ktorí vykonávali tieto kompetencie a časť rozpočtu Okresného úradu 

v Lučenci, ktorá bola vyčlenená na výkon týchto delimitovaných kompetencií. 

Prechod kompetencií na mesto v jednotlivých etapách znamenal aj nárast počtu 

zamestnancov mesta. V roku 2002 vzrástol počet zamestnancov o 5, a to prechodom 

kompetencie na úseku matriky (1) a kompetencií na úseku školstva – činnosti na úseku 

spracovania personalistiky, miezd a účtovníctva škôl a školských zariadení (4). V roku 2003 

však dochádza k rapídnemu nárastu počtu zamestnancov z dôvodu prechodu kompetencie 

na úseku stavebného poriadku (1), vyvlastňovania (1) a opatrovateľskej služby (18). V roku 

2004 bol vytvorený školský úrad ako prenesená kompetencia na úseku metodického riadenia 

škôl v zriaďovateľskej pôsobnosti mesta, na túto činnosť bol prijatý 1 odborný zamestnanec 

(tabuľka 5). 

177

Tab.5: Vývoj počtu zamestnancov mesta Fiľakovo v období rokov 2001 - 2010 

Rok 

2200 

1 

2200 

2 

2200 

3 

22004 22005 22006 22007 22008 22009 22010 

Počet 

zamestnancov 

222 227 447 448 448 442 443 444 444 443 

Zdroj: Uhorskaiová, M. 2011. Vplyv procesu decentralizácie verejnej správy na vývojové procesy 

v samospráve 

Významnou súčasťou tejto etapy reformy bola aj fiškálna decentralizácia, ktorá sa 

uskutočnila v roku 2005. Tento krok výrazne ovplyvnil rozpočty miest a obcí a mal 

samozrejme dopad aj na rozpočet mesta, pretože podielové dané sa stali významným 

zdrojov príjmov rozpočtu mesta. Z tabuľky 6 vyplýva, že fiškálna decentralizácia priniesla 

mestu každoročne zvýšenie podielovej dane s výnimkou rokov 2009 a 2010, kedy sa 

prejavila hospodárska kríza aj na Slovensku. 

Tab.6: Vývoj podielových daní v rozpočte Mesta Fiľakovo v období rokov 2004-2010 

Rok 

Podiel na dani z príjmov FO a PO, 

cestnej dani (v tis.€) 

Podiel na dani 

z príjmov FO 

(v tis.€) 

Medziročný nárast 

resp, pokles v % 

2004 706 0 X 

2005 0 1 733 245,46 

2006 0 2 073 19,62 

2007 0 2 232 7,68 

2008 0 2 505 12,19 

2009 0 2 402 -4,12 

2010 0 2 247 -6,43 

Zdroj: Uhorskaiová, M. 2011. Vplyv procesu decentralizácie verejnej správy na vývojové procesy 

v samospráve 

Záver 

Reforma verejnej správy priniesla pre miestnu samosprávu samostatnosť v rozhodovaní 

a tým aj zvýšenie zodpovednosti za miestny rozvoj. Na druhej strane však ukázala aj 

negatívne stránky a to najmä v oblasti financovania. Fiškálna decentralizácia síce zvýšila 

príjmy miest a obcí vo forme podielovej dane, na druhej strane však poukázala na závislosť 

miestnej samosprávy od vývoja ekonomiky. V čase hospodárskej krízy výrazne poklesol 

výnos z dane z príjmu fyzických osôb, čo sa následne negatívne prejavilo aj 

v prerozdeľovaní tohto výnosu na úroveň miestnej samosprávy. 

Reforma verejnej správy ešte nie je ukončená, v súčasnom období sa začína 

opätovne uvažovať o územných zmenách na úrovni miestnej samosprávy. 

178

Literatúra 

Belajová, A. – Balážová, E. 2004. Ekonomika a manažment územných samospráv. Nitra: 

SPU, 2004, s. 185, ISBN 80-8069-458-3 

Cibáková,V. 2008. Koncepčné východiská a systémové predpoklady pre rast efektívnosti 

a kvality súčasného systému územnej verejnej správy v podmienkach jej reformy v SR. 

Vedecko-výskumná štúdia-1. etapa výskumu. Sprint dva. Bratislava. 2008.169 s. ISBN 

978-80-969927-3-7 

Hamalová, M. 2008. Teória, riadenie a organizácia verejnej správy – 2. časť Organizácia 

verejnej správy. Bratislava: 2008.144 s. ISBN 978-80-89143-63-4 

Nižňanský, V. 1999. Príspevok na konferencii Phare – Modernizácia verejnej správy 

v Slovenskej republike. 3.-5. marec 1999, Zborník s. 27. 

Řehúřek, M. 1997. Právo účasti občanov na správe vecí verejných. Bratislava. Veda.1997. 

149 s. ISBN 80-224-0531 

Uhorskaiová, M. 2011. Vplyv procesu decentralizácie verejnej správy na vývojové procesy 

v samospráve. Bratislava: VŠEMVS 

Kontaktná adresa: 

doc. Ing. Viera Papcunová, PhD., Ústav manažmentu a informačných technológii, Fakulta 

prírodných vied, Univerzita Konštantína Filozofa, Tr. A. Hlinku 1, 949 74 Nitra, 

vpapcunova@ukf.sk 

179

Reflexe vzdělávání prvních absolventů FRRMS 

Reflection of education of the first FRRMS graduates 

Helena Pavlíčková, Zdeňka Vykoukalová 

Abstrakt: 

Informace o absolventech a jejich uplatnění v praxi včetně jejich pohledu na úroveň a kvalitu 

výuky na fakultě, kterou absolvovali, jsou cenným materiálem pro každou vysokou školu. 

Především však pro novou fakultu, která navíc poskytuje vzdělávání ve velmi novém, ještě 

nezmapovaném studijním oboru. Právě takovou fakultou je Fakulta regionálního rozvoje a 

mezinárodních studií a její nový studijní program i obor Regionální rozvoj. Reflexe prvních 

absolventů tohoto studia je obsahem následujícího příspěvku. 


kvalita vzdělávání, spokojenost s úrovní vzdělání, hodnocení studia 

Abstract: 

Information about graduates and their further steps in the area of employment including their 

view of quality of tertiary education, i.e. the faculty that they graduated from, represents 

valuable material for every university. Especially for a faculty that offers education in a very 

new, not too developed study program in the region. And that is the case of Faculty of 

regional development and international studies and its new study program with its major 

Regional development. The following paper describes and analyses reflection of first 

graduates of this study program. 

Key words: 

quality of education, satisfaction with level of education, evaluation of study 

Úvod 

Vysoké školy v ČR nemohou produkovat své absolventy bez znalosti základních aspektů 

týkajících se situace na trhu práce. Tato situace se rok od roku mění v závislosti na 

ekonomické, politické či sociální situaci dané země, na změně poptávky po určitých oborech 

a typech vzdělání, na demografické struktuře společnosti a na základě celé řady dalších 

proměnných. 

Díky tomu se samozřejmě mění i úhel pohledu na jednotlivé typy studijních oborů, na 

zaměření, které absolventi ať už bakalářského, tak i navazujícího magisterského stupně 

vzdělávání získávají a ve kterém hledají uplatnění v praxi, i na perspektivnost těch či oněch 

oborů a programů. 

Kontakt každé vysoké školy s jejími absolventy je důležitý hned z několika důvodů. 

Každá vysoká škola by měla mít k dispozici informace o zájmu o její absolventy na trhu 

180

práce a dále by také měla mít zpětnou vazbu na úroveň vzdělání, které svým absolventům 

poskytuje. Týká se to úrovně teoretických znalostí, praktických dovedností i všeobecných a 

specifických kompetencí. 

Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně 

vznikla před třemi lety právě díky narůstajícímu významu sociálně-ekonomického rozvoje 

regionů, kde potřeba vysokoškolsky vzdělaných odborníků narůstá. Na druhou stranu, díky 

tomu, že se jedná právě o obor velice nový, vůbec neměla možnost mapovat uplatnění 

těchto odborníků v praxi. FRRMS existuje tedy třetím rokem a v letošním roce 

„vyprodukovala“ své historicky první absolventy – bakaláře, se studijním zaměřením 

regionální rozvoj. 

Z výše uvedených důvodů se tým pracovníků na FRRMS rozhodl, že bude do budoucna 

v pravidelných intervalech provádět šetření týkající se uplatnění svých absolventů v praxi, 

které zachytí názor studentů na průběh a kvalitu studia, na jejich připravenost pro budoucí 

zaměstnání a na další oblasti, které se studiem úzce souvisí. 

Domníváme se, že právě u zcela nových fakult a studijních programů je tato zpětná 

vazba nepostradatelná, protože jen zkušenosti studentů a jejich konfrontace s praxí nám 

může umožnit získat objektivně-kritický pohled na vzdělávací proces, na strukturu předmětů 

stejně jako na kvalitu i formu výuky, jaká je na fakultě realizovaná. 

Výsledky tohoto historicky prvního průzkumu, který byl prováděn v létě 2011, těsně po 

absolvování státní bakalářské zkoušky prvních absolventů na FRRMS, uvádíme 

v následujícím sdělení. 

Metodika 

V rámci průzkumu reflexe vzdělávání na FRRMS bylo osloveno celkem 138 absolventů 

fakulty FRRMS MENDELU v Brně, kteří složili v LS 2011 státní bakalářskou zkoušku. 

Absolventům byl elektronickou formou zaslán průvodní dopis se základními informacemi o 

průzkumu, ujištění o jeho anonymitě a odkaz na internetové stránky, kde bylo možné 

průzkum online vyplnit. Dotazníkové šetření zahrnovalo 28 otázek, přičemž 17 bylo 

uzavřených, případně polootevřených a 11 otevřených. Bylo zaměřeno na zmapování 

postojů studentů/absolventů k následujícím šesti tématům: spokojenost s kvalitou studia, 

spokojenost s přístupem a odborností vyučujících, vnímaná náročnost studia, spokojenost 

s organizací studia a vybavením budovy a učeben. 

Návratnost vyplněných dotazníků byla cca 43% (59 studentů), nejtypičtější věk (medián) 

respondentů = 22 let, genderové rozložení bylo dvě třetiny žen, 15% mužů, zbývající 

desetina respondentů pohlaví neuvedla, většinu tvořili absolventi oboru regionální rozvoj 

v češtině, malou část (5%) absolventi anglického studijního programu. Vzhledem k tomu, že 

návratnost u těchto typů dotazníkových šetření se pohybuje kolem 10% (viz Disman, 2005), 

lze se domnívat, že téma průzkumu bylo pro absolventy aktuální, měli zájem o možnost 

vyjádření vlastního názoru. K analýze nasbíraných dat byla využita deskriptivní statistika, 

volné odpovědi byly zpracovány kvalitativním způsobem. Z důvodů rozsahu tohoto sdělení 

vybíráme pouze některá zjištění. 

Výsledky 

Spokojenost absolventů s kvalitou studia 

Vnímaná úroveň vzdělání poskytnutého FRRMS v oblasti teoretických znalostí: 

181

Vnímaná úroveň vzdělání poskytnutého FRRMS v oblasti praktického využití: 

Absolventi FRRMS většinou vnímají kvalitu výuky v oblasti teoretických poznatků jako 

plně dostačující, naopak v oblasti praktické přípravy ve většině spíše neúplnou. Tento 

výsledek není nijak překvapující, v obdobných šetřeních a průzkumech uplatnění absolventů 

si tradičně tito spíše stěžují na nedostatečnou praktickou přípravu oproti teoretické, která jim 

připadá většinou naprosto dostatečná, ne-li nadbytečná. 

Předměty, které absolventi vnímají jako prospěšné pro svou budoucí praxi: 

regionální politika 

příprava a řízení projektů 

podniková ekonomika 

podnikové finance 

světový jazyk 

veřejné finance 

manažerské psychologie 

živnostenské podnikání 

regionální ekonomika 

environmentální aspekty v … 

0 10 20 30 40 

182

Předměty, které absolventi vnímají jako nadbytečné pro svou budoucí praxi: 

informaní systémy 

teorie regionálního rozvoje 

zemědělství 

lesnictví 

statistika 

regionální sociologie 

tvorba a ochrana krajiny 

právo v 

matematika 

0 5 10 15 20 25 30 35 40 

Získané údaje o konkrétních předmětech a jejich využití v budoucí praxi budou sloužit 

spíše vedení fakulty k hlubšímu zamyšlení nad kvalitou výuky a zařazení jednotlivých 

předmětů. Především to bude v období reakreditací studijních programů a oborů kdy je 

prostor pro jakékoliv zásahy do skladby předmětů a doporučených studijních plánů. 

Pro informaci nicméně získané údaje za prvních 10 nejlépe hodnocených a naopak 

prvních 10 nejhůře vnímaných předmětů uvádíme v grafické podobě (viz výše). 

Postřehy ke státní bakalářské zkoušce: 

V rámci dotazníku jsme se také zaměřili na zhodnocení státní bakalářské zkoušky, 

kterou měli absolventi ještě čerstvě v paměti. Rozhodně nás zajímalo, jak byla studenty 

vnímána. Celkově můžeme shrnout jejich volné odpovědi následovně: 

- Převážná většina studentů považovala SBZ za adekvátně náročnou a její průběh za 

uspokojivý. 

- Organizace SBZ byla rovněž hodnocena převážně pozitivně, pokud se objevily nějaké 

připomínky, týkaly se především lepší informovanosti o průběhu (den a doba konání) 

stanovené alespoň 14 dní dopředu, stejně jako obsazení komisí. 

- Studenti zaregistrovali rozdílnou náročnost jednotlivých komisí. 

- Někteří zkoušející dokonale neznali oblasti, které měli zkoušet: „tak nějak se topili 

v předmětu, který měli zkoušet“. To kvalitu státních zkoušek zhoršuje a nedodává 

důvěru takovému aktu. 

- Vyřešit dříve než u SBZ, zda bakalářská práce je odpovídající profilu absolventa; přístup 

vyučujících k zadávání témat a vedení BP prací celkově. 

183

Spokojenost absolventů spřístupem a odborností vyučujících 

Přístup vyučujících: 

Absolventi se vyjadřovali také k přístupu a odbornosti pedagogů na FRRMS. V obou 

dvou aspektech vyšli pedagogové jako kladně hodnoceni (viz grafy), pokud se objevily 

nějaké připomínky, týkaly se především toho, že: 

- Někteří vyučující nemají dostatečnou znalost jazyka, ve kterém probíhá výuka. 

- Jsou arogantní, uráží nebo jinak devalvují studenty. 

- Jsou dominantní, povýšení, nerespektují jiné názory než své vlastní, nepřipouští diskuzi, 

vyvolávají strach a tlak. 

- Nejeví zájem o předmět. 

Vnímaná odbornost vyučujících: 

V rámci odbornosti studenti oceňují, když vyučující: 

- Rozumí svému oboru a zajímají se o něj v těch nejaktuálnějších podobách, praktické 

ukázky propojené s teorií. 

- Ví, jak učit a je na nich vidět zájem a pozitivní a rovnocenný přístup (strukturovanost, 

dobré komunikační dovednosti, slovní zásoba, vystupování, schopnost zajímavě látku 

podat). 

- Jsou přísní a nároční, mají zvýšené požadavky na přístup studentů ke studiu, 

individualitu a vlastní dovednosti, současně jsou vstřícní a trpěliví. 

- Mají všeobecný přehled, komplexní znalosti. 

- Vedou studenty k přemýšlení, interaktivní forma výuky (diskuse). 

- Dají jim prostor vyzkoušet si reálnou týmovou práci v návaznosti na reálné projekty. 

V rámci hodnocení odbornosti a přínosu konkrétních pedagogů absolventi hodnotili i 

jednotlivé vyučující, jejich názory byly vyhodnoceny, ale poněvadž se jedná o citlivé a 

184

konkrétní údaje, tyto budou sloužit také jenom vedení FRRMS k event. zamyšlení se nad 

vnímanou kvalitou a odborností jednotlivých pedagogů FRRMS. 

Vnímaná náročnost studia 

Vnímaná náročnost studia: 

Vnímaná míra prestiže FRRMS: 

Pokud byste mohli znovu opakovat volbu své studijní dráhy, zvolili byste: 

iné 

ella ych rovno do prae 

jazykovo kol 

ino 

Jinou fakultu MZLU 

pět 

0 10 20 30 40 

185

Shrneme-li výsledky výše znázorněných grafů, zjišťujeme, že jak náročnost studia, tak i 

prestiž fakulty je studenty vnímána nejčastěji jako průměrná. U náročnosti studia je poměrně 

často také zastoupeno vnímání studia jako poměrně náročného. 

Nicméně v oblasti vnímání prestiže a jejího zvýšení má vedení FRRMS určitě o čem 

přemýšlet. 

Pokud jsme se dotázali na motivaci, která studenty vedla k výběru školy, nejčastějšími 

důvody byly následující: 

- Multidisciplinární a ekonomicko-sociálně-environmentální záběr, perspektiva 

rozvíjejícího se mladého oboru. 

- Možnost studia v AJ. 

- Možnost práce pro evropské instituce, problematika dotačních možností. 

Největší nedostatky absolventů: 

patné znalosti 

patné jazykové znalosti 

nedostatky v … 

0 10 20 30 40 50 

Při hodnocení nedostatků absolventů a pohledu na graf zjišťujeme, že nedostatečná 

praktická příprava se objevuje znovu (viz výsledky v úvodu příspěvku). 

Navrhované změny studia: 

- Větší možnost seznámení studentů s praxí, delší odborné stáže, exkurze. S tím souvisí i 

častý požadavek na rozšíření předmětů typu příprava a řízení projektů např. do dvou 

semestrů a častější možnosti vypracovávání projektů z praxe. 

- Druhá nejčastější navrhovaná změna se týkala možnosti studia cizích jazyků, které 

studenti považují za naprosto nedostačující; podobně by uvítali možnost studovat víc 

odborných předmětů v cizím jazyce. 

- Větší orientace na problematiku EU. 

- Lepší spolupráce s orgány VS (krajský úřad apod.), práce s reálnými daty. 

- Větší přísnost na studenty, kteří podvádějí a na veřejnosti diskreditují prestiž fakulty, 

celkové volání po zadávání náročnějších úkolů a precizním hodnocení seminárních 

prací vyučujícími. 

- Víc předmětů specificky zaměřených na rozvoj regionu, užší profilace fakulty. 

- Větší náročnost a angažovanost vyučujících: preciznější přístup k hodnocení 

seminárních prací, vedení bakalářských prací atd. 

186

Spokojenost s organizací studia a vybavením budovy a učeben 

Spokojenost s organizací studia v bakalářském stupni: 

Pokud jsme zjišťovali názory na změny v organizaci studia, potom se dle odpovědí 

našich respondentů týkaly především změny zařazení předmětů v jednotlivých semestrech, 

řada předmětů z posledního semestru by měla být zařazena dle nich dříve, (např. příprava a 

řízení projektů, regionální ekonomika), zařazení jazyků pro začátečníky, dále zlepšení práce 

studijního oddělení a zlepšení komunikace na FRRMS celkově. 

V závěru jsme se ještě studentů dotazovali na oblast vybavení budovy, poslucháren a 

práci studijního oddělení a dlužno říci, že v tomto směru panovala až na drobnější 

připomínky (klimatizace apod.) relativní spokojenost, což se vzhledem ke kvalitnímu 

prostorovému vybavení naší fakulty dalo celkem očekávat. 

Závěr 

Shrneme-li výsledky našeho průzkumu, tak z nich jednoznačně vyplývá, že, první 

absolventi jsou se studiem oboru regionální rozvoj relativně spokojeni, náročnost studia 

vnímají průměrně nebo lehce nadprůměrně náročné a fakultu vnímají jako průměrně 

prestižní. 

V oblasti teoretických poznatků se cítí být vybaveni naprosto dostačujícím způsobem, 

v oblasti praktického využití pociťují dost vysokou míru neúplnosti vzdělávacího procesu. 

V rámci hodnocení jednotlivých předmětů měli celou řadu cenných připomínek, zrovna tak 

jako v oblasti konkrétních vyučujících kde vidíme hlavní prostor pro diskuzi na úrovni vedení 

fakulty, jak s těmito cennými a citlivými informacemi naložit. 

V hodnocení hlavních nedostatků studia vyplývá, že by uvítali daleko větší propojení 

s praxí v jakékoliv podobě, ať už je to větší rozsah stáží nebo exkurzí, tak i větší prostor pro 

předměty úžeji propojené s praxí (Příprava a řízení projektů). Rovněž by uvítali užší profilaci 

fakulty. 

Potěšujícím zjištěním je jistě fakt, že drtivá většina respondentů odpověděla, že kdyby 

mohli volit znovu, opět by si vybrali FRRMS. 

Absolventi každé vysoké školy patří k důležité skupině lidí, kteří pomáhají evaluovat 

danou vysokou školu. O tuto formu evaluace jsme se pokusili svým prvním průzkumem 

reflexe vzdělávání u prvních absolventů FRRMS. 

Doufáme, že získané výsledky budou pro vedení fakulty inspirací k určitým krokům, 

které pomohou zvýšit kvalitu výuky na FRRMS a tím i zvýšit konkurenceschopnost dalších 

absolventů na trhu práce. 

187

Literatura: 

BURIAN, A., PAVLÍČKOVÁ, H., SOMERLÍKOVÁ, K.: Výzkum a uplatnění absolventů PEF 

MZLU v praxi. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 

ročník XLVII, číslo 2, 1999, ISSN 1211–8516. 

DISMAN., M.: Jak se vyrábí sociologická znalost. , UK v Praze, nakladatelství Karolinum, 

2005, ISBN 80-246-0139-7. 

SIROVÁTKA, T., NEKUDA, J.: „Uplatnění absolventů Masarykovy univerzity 2007–2008 

v praxi“, 2010, ISBN 978-80-210-5170-6. 

Kontaktní adresy autorů: 

PhDr. Helena Pavlíčková, Ústav sociálního rozvoje FRRMS, Tř. Generála Píky 7, 613 00 

Brno, tel. 545136323, e-mail: helena@mendelu.cz 

PhDr. Zdeňka Vykoukalová, Ph.D, Ústav sociálního rozvoje FRRMS, Tř. Generála Píky 7, 

613 00 Brno, tel. 545136323, e-mail: zdenka.vykoukalova@mendelu.cz 

188

Vliv Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace na 

rozvoj regionu soudržnosti Jihovýchod 

Impact of the Operational Programme Research and 

Development for Innovations for the development of South- 

East cohesion region 

Romana Pikulová 

Abstrakt: 

Politika hospodářské a sociální soudržnosti je naplňována prostřednictvím dvou 

strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Prostředníkem mezi strukturálními fondy 

a Fondem soudržnosti jsou v jednotlivých členských zemích operační programy. Pro Českou 

republiku platí v programovém období 2007 – 2013 dvacet šest operačních programů. 

Podpora vědy, výzkumu a inovací je součástí Lisabonské strategie, ve které je hlavním cílem 

vytvoření vysoce konkurenceschopné ekonomiky v rámci Evropské unie založenou na 

znalostech. V České republice oblast podpory vědy a výzkumu řeší Operační program 

Výzkum a vývoj pro inovace. 


Region soudržnosti NUTS 2 Jihovýchod, Operační program Výzkum a vývoj pro inovace, 

regionální politika, regionální rozvoj, strukturální fondy, dotace 

Abstract: 

The policy of economic and social cohesion is fulfilled through the structural funds and the 

Cohesion Fund. Mediator between the structural and Cohesion Funds in each Member 

country are operational programs. In the period 2007-2013, there will be 26 operational 

programs used in the Czech Republic. Support for science, research and innovation is part of 

the Lisbon strategy, in which the ultimate goal is creating a highly competitive economy in the 

European Union based on knowledge. In the Czech Republic, the area of promoting 

research and development deals the Operational Programme Research and Development 

for Innovation. 

Key words: 

NUTS 2 South-East Cohesion Region, Operational Programme Research and Development 

for Innovations, Regional Policy, Regional Development, Structural Funds, subsidies 

Úvod 

Základním cílem regionální politiky, která bývá také označována jako politika 

hospodářské a sociální soudržnosti, je snižování disparit mezi jednotlivými regiony, 

nastartování vyváženého regionální rozvoje zaměřeného na soudržnost a zvyšování 

konkurenceschopnosti jednotlivých regionů. Existuje celá řada pohledů na nástroje, které 

jsou používané k rozvoji regionů. Za základní dvě skupiny nástrojů k rozvoji regionů jsou 

považovány nástroje finanční a nefinanční povahy, eventuelně nástroje regulativní. Mezi 

finanční nástroje patří přímé a nepřímé peněžní pobídky, jedná se například o dotace na 

podporu podnikání, dotace na pracovní místa, granty, daňové prázdniny. Za nefinanční 

nástroje lze považovat programové dokumenty zajišťující koncepční a systémový přístup 

189

k přípravě a realizaci regionálního rozvoje, poradenské a informační podpory v oblasti 

regionálního rozvoje. 

Politika hospodářské a sociální soudržnosti je naplňována prostřednictvím dvou 

strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Do strukturálních fondů (SF) patří Evropský fond 

pro regionální rozvoj (ERDF) a Evropský sociální fond (ESF). ERDF podporuje infrastrukturní 

projekty, jako jsou například opravy silnic, investice do průmyslových zón, rekonstrukce 

památek. ESF financuje neinfrastrukturní projekty, jako např. rozvoj vzdělávacích programů, 

rekvalifikační kurzy pro zaměstnance. Fond soudržnosti je zaměřen na podporu chudších 

států a zaměřuje se také na infrastrukturní projekty s hlavní podporou dopravní infrastruktury, 

jako např. dálnic, silnic I. třídy, železnice. 

Prostředníkem mezi strukturálními fondy a Fondem soudržnosti jsou v jednotlivých 

členských zemích operační programy. Pro Českou republiku platí v programovém období 

2007 – 2013 dvacet šest operačních programů. 

V současném programovém období 2007 – 2013 má regionální politika, tři základní cíle 

v podobě cíle 1 – Konvergence, cíle 2 – Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost 

a cíle 3 – Evropská územní spolupráce. K dosažení výše uvedených tří cílů je pro Českou 

republiku ze strukturálních fondů v programovém období 2007 – 2013 vyčleněno 

26,69 mld. Euro. Cíl – Konvergence je zaměřen na podporu hospodářského a sociálního 

rozvoje regionů na úrovni NUTS 2, kde hrubý domácí produkt (HDP) na jednoho obyvatele je 

menší než 75 % průměru tohoto ukazatele za celou Evropskou unii a zároveň hrubý národní 

důchod (HND) na jednoho obyvatele je nižší než 90 % průměru tohoto ukazatele za celou 

Evropskou unii. Do tohoto cíle spadá v České republice sedm regionů soudržnosti (NUTS 2). 

V cíli konvergence je zahrnuto patnáct operačních programů, z toho sedm regionálních 

operačních programů a osm tematických operačních programů, celková alokace pro těchto 

patnáct operačních programů je 25,88 mld. Euro, což odpovídá zhruba 730 mld. Kč. Cíl – 

Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost podporuje regiony v České republice na 

úrovni NUTS 2, anebo také NUTS 1, jedná se o regiony nespadající pod cíl – Konvergence. 

V České republice spadá pod tento cíl pouze jeden region, a to hlavní město Praha. Celková 

alokace na tento cíl je vymezena ve výši 419,09 mil. Euro, což odpovídá zhruba 

11,73 mld. Kč. Poslední cíl – Evropská územní spolupráce se zaměřuje na podporu 

příhraničních regionů na úrovni NUTS 3, které se nacházejí podél vnitřních a některých 

vnějších hranic, současně je podporována také mezinárodní a nadnárodní spolupráce 

regionů. Celková alokace do tohoto cíle je ve výši 389,05 mil. Euro, které odpovídají 

10,97 mld. Kč. 


Cílem příspěvku je zhodnotit Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) 

a identifikovat jeho vliv na region soudržnosti Jihovýchod v programovém období 2007 – 

2013. OP VaVpI je hodnocen v souvislosti s aktuálním čerpáním tohoto dotačního titulu, 

jelikož se jedná o čtvrtý největší operační program v České republice, kdy v současném 

programovém období je pro tento program vyhrazeno 2 070,68 mil. Euro z celkových 26,7 

mld. Euro. Oblastí hodnocení byl zvolen region soudržnosti NUTS 2 – Jihovýchod, který 

v současné chvíli zažívá boom v projektech zaměřených na podporu výzkumu a vývoje. 

Zároveň je NUTS 2 Jihovýchod po Praze druhým regionem s nejvyšší koncentrací vědy 

a výzkumu. 

Zdrojovým materiálem pro hodnocení OP VaVpI jsou internetové stránky Ministerstva 

školství v České republice, a to zejména databáze seznamu příjemců OP VaVpI. Sběr 

informací byl uskutečněn k 30. září 2011, proto hodnocení OP VaVpI zahrnuje úspěšně 

vyhodnocené projekty k výše uvedenému datu. 

190

Výsledky 

Operační program Výzkum a vývoj pro inovace 

Podpora vědy, výzkumu a inovací je součástí Lisabonské strategie, ve které je hlavním 

cílem vytvoření vysoce konkurenceschopné ekonomiky v rámci Evropské unie založenou na 

znalostech 10 . Jednou z priorit Lisabonské strategie je posílení výdajů na vědu a výzkum na 

3 % HDP. Česká republika reagovala na Lisabonskou strategii v podobě vytvoření 

Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, jehož součástí je zvyšování a posilování 

vědy a výzkumu v regionech soudržnosti spadajících v České republice pod cíl 

Konvergence. 

OP VaVpI je jedním z tematických operačních programů, který přispívá k naplnění cíle 

regionální politiky, a to cíle Konvergence. Globálním cílem Operačního programu výzkum 

a vývoj pro inovace je posilovat výzkumný, vývojový a proinovační potenciál České republiky, 

který bude přispívat k růstu konkurenceschopnosti a k vytváření kvalifikovaných pracovních 

míst tak, aby se regiony v České republice staly významným místem koncentrace těchto 

aktivit v Evropě. Specifickým cílem OP VaVpI je vytvoření: 

Evropských center excelence, 

Regionálních vědeckých a výzkumných center, 

Komercializace a popularizace vědy, 

Infrastruktury pro výuku na vysokých školách spojenou s výzkumem. 

Výše uvedené specifické cíle jsou pak prioritními osami OP VaVpI. 

Prioritní osa 1 – Evropská centra excelence 

Hlavním cílem je vytvoření omezeného počtu center excelence, které budou kvalitně 

vybaveny moderní a často jedinečnou infrastrukturou s účelem propojení a integrací 

předních českých vědeckých a výzkumných týmů s mezinárodními a evropskými 

výzkumnými infrastrukturami. 

K 30.9.2011 bylo v rámci této prioritní osy podpořeno celkem 7 projektů v celkové 

hodnotě 17 939 315 234 Kč, kdy z ERDF je financováno 85 %, tj. 15 248 417 948,90 Kč a ze 

státního rozpočtu je financováno 15 %, tj. 2 690 897 285,10 Kč. Do regionu soudržnosti 

NUTS 2 Jihovýchod byly z celkových cca 18 mld. Kč schváleny projekty za téměř 

8,4 mld. Kč. 

Následující graf č. 1 reflektuje podíl jednotlivých regionů soudržnosti NUTS 2 v České 

republice na čerpání prostředků z dotačního titulu OP VaVpI. Jak je z grafu patrné, největší 

množství finančních prostředků bude alokováno v regionu NUTS 2 Jihovýchod, kdy v rámci 

tohoto regionu soudržnosti dojde k realizaci celkem čtyř projektů, z toho tři projekty budou 

realizovány v Brně. Druhým největším příjemcem v rámci prioritní osy 1 OP VaVpI je region 

soudržnosti NUTS 2 Stření Čechy, ve kterém dojde k realizaci pouze jednoho projektu. Dále 

pak finanční prostředky budou směřovány do regionů soudržnosti NUTS 2 Jihozápad a 

Moravsko-slezsko. 

10 Znalostní ekonomika – ekonomika, ve které mají dominantní podíl na blahobytu tvorba a využívání znalostí. 

[Brinkley] 

191

NUTS 2 Jihovýchod 

8 497 228 770 Kč 

NUTS 2 Jihozápad 

822 020 321 Kč 

NUTS 2 

Moravskoslezko 

1 819 490 241 Kč 

NUTS 2 Střední 

Čechy 

6 800 575 902 Kč 

Graf 1: Alokace finančních prostředků v regionech soudržnosti NUTS 2 v České 

republice v OP VaVpI – 1. prioritní osa 

Zdroj: Vlastní práce, Seznam příjemců podpory z fondů EU, MŠMT 

Prioritní osa 2 – Regionální VaV centra 

Hlavním cílem je podpora vzniku a rozvoje kvalitně vybavených pracovišť vědy 

a výzkumu (VaV), které budou zaměřeny na aplikovaný výzkum a posílí jejich spolupráci 

s aplikační sférou, jako např. podniky, nemocnice. 

Ke konci září 2011 bylo v rámci této prioritní osy podpořeno celkově 34 projektů, jejichž 

rozpočet činí 15,7 mld. Kč. Do regionu soudržnosti NUTS 2 Jihovýchod je v současné době 

alokováno 4,677 mld. Kč. NUTS 2 Jihovýchod si tak opět drží prvenství v celkové sumě 

rozdělených peněž mezi projekty v rámci prioritní osy 2. Jednotlivé finanční prostředky 

plynoucí do sedmi NUTS 2 regionů v České republice znázorňuje graf č. 2. 

NUTS 2 

Moravskoslezsko 

1 732 641 291 Kč 

NUTS 2 

Jihozápad 

2 160 599 582 Kč 

NUTS 2 

Jihovýchod 

4 677 535 371 Kč 

NUTS 2 

Severozápad 

592 437 123 Kč 

NUTS 2 

Severovýchod 

1 721 101 966 Kč 


Čechy 

1 667 643 266 Kč 


Morava 

3 190 197 538 Kč 




Prioritní osa 3 – Komercializace a popularizace VaV 

Tato prioritní osa je zaměřena na projekty, které se zaměřují na tvorbu podmínek pro 

úspěšnou komercializaci výsledků vědeckých a výzkumných aktivit a na zlepšení systému 

ochrany duševního vlastnictví a podpory zakládání nových technologicky orientovaných 

firem. Druhou oblastí podpory této prioritní osy je zvyšování efektivity systému a kvality VaV 

institucí zaváděním nových prvků evaluace a strategického řízení politiky VaV. 

K 30.9.2011 byly v rámci této prioritní osy prioritní osy podpořeny 3 projekty v celkové 

alokaci finančních prostředků ve výši 799,99 mil. Kč. Na této částce se region soudržnosti 

NUTS 2 Jihovýchod podílí dvěma projekty, jejichž celková dotace je ve výši 200,714 mil. Kč. 

Třetí projekt s nejvyšší alokací 599,285 mil. Kč je zaměřen na všechny regiony soudržnosti 

192

na úrovni NUTS 2 spadající do cíle Konvergence. Projekt je zaměřen na rozšiřování národní 

informační infrastruktury pro VaV v regionech. 

NUTS 2 

Jihovýchod 

200 714 368 Kč 

všechny NUST 2 

599 285 000 Kč 




Prioritní osa 4 – Infrastruktura pro výuku na vysokých školách spojenou 

s výzkumem 

Hlavní prioritou je v případě prioritní osy 4 podpora rozvoje kvalitní infrastruktury 

vysokých škol s cílem navýšení kapacity terciárního vzdělávání a vytvoření podmínek pro 

zlepšení kvality vzdělávání. 

Od počátku programového období bylo celkem podpořeno 23 projektů v rámci prioritní 

osy 4 s celkovou alokací finančních prostředků ve výši 9,454 mld. Kč. Do regionu 

soudržnosti NUTS 2 Jihovýchod připadá z výše uvedené částky 4,2 mld. Kč, což je zatím 

největší alokace finančních prostředků v porovnání s ostatními regiony soudržnosti NUTS 2 

spadajících do cíle Konvergence. Po NUTS 2 Jihovýchod bylo přiděleno nejvíce finančních 

prostředků NUTS 2 Střední Morava. Alokace do jednotlivých NUTS 2 regionů ilustruje 

následující graf. 


Morava 

1 625 626 680 Kč 

NUTS 2 

Severozápad 

262 573 816 Kč 


Čechy 

50 000 000 Kč 

NUTS 2 Jihovýchod 

4 263 228 597 Kč 

NUTS 2 Jihozápad 

1 445 855 084 Kč 

NUTS 2 

Severovýchod 

931 568 145 Kč 

NUTS 2 

Moravskoslezsko 

875 162 317 Kč 




Jak bylo uvedeno výše, v rámci OP VaVpI bude přerozděleno celkem 

2 070,68 mil. Euro, což odpovídá při kurzu 25 Kč/Euro 51,767 mld. Kč. V současné chvíli 

193

putuje k úspěšným příjemcům dotace v celkové výši 43,935 mld. Kč. Z této hodnoty však 

pouze 85 % je hrazeno z ERDF tzn., že cca 37,34 mld. Kč je hrazeno z Evropského fondu 

pro regionální rozvoj, zbývajících 15 % je hrazeno ze státního rozpočtu ČR, což odpovídá 

6,59 mld. Kč. V rámci OP VaVpI zbývá do konce programového období přerozdělit 

14,427 Kč. Jak je patrné z předcházející analýzy čerpání finančních prostředků v rámci OP 

VaVpI, nejvíce finančních prostředků je alokováno do regionu NUTS 2 Jihovýchod, 

v současné době si tento region drží prvenství ve výši přerozdělených peněz. Celková suma, 

která putuje k úspěšným příjemcům dotace, je v hodnotě 17,638 mld. Kč, přičemž 85 % bude 

hrazeno z fondu ERDF (14,99 mld. Kč) a 15 % bude hrazeno ze státního rozpočtu 

(2,65 mld. Kč). 

Tab. 1: Alokace finančních prostředků OP VaVpI v NUTS 2 ČR v Kč 

NUTS 2 

ihovýchod 

rioritní osa 17 939 315 234 8 497 228 770 

rioritní osa 15 742 156 137 4 677 535 371 

rioritní osa 799 999 368 200 714 368 

rioritní osa 9 454 014 639 4 263 228 597 

Celkem 43 935 485 378 17 638 707 106 


Vliv OP VaVpI na NUTS 2 Jihovýchod 

Z výše provedené analýzy rozdělování finančních prostředků OP VaVpI je patrné, že 

region soudržnosti NUTS 2 Jihovýchod se stává největším příjemcem v OP VaVpI. Tyto 

přerozdělené finanční prostředky zabezpečí NUTS 2 Jihovýchod statut kvalitního vědeckého 

regionu. Jelikož téměř veškerá finanční podpora směřuje do Brna, je pravděpodobné, že 

konkrétně region Brna bude v období po ukončení realizace všech projektů označován jako 

„Sillicon Hill of Europe“. 

Možné přínosy po ukončení realizace projektu pro NUTS 2 Jihovýchod: 

nové pracovní pozice v regionu a rozvoj lidských zdrojů, 

konkurenceschopnost českých vědců v porovnání se světovými špičkami v oboru, 

zvyšování mezinárodní spolupráce, 

zvyšování konkurenceschopnosti regionální ekonomiky. 

Uvedené přínosy jsou pouze výčtem možných přínosů, které budou předmětem dalšího 

příspěvku. 

Závěr: 

Tento příspěvek se zabývá vlivem OP VaVpI na region soudržnosti NUTS 2 Jihovýchod. 

Na základě analýzy OP VaVpI byla vyhodnocena alokace finančních prostředků mezi sedm 

regionů soudržnosti v ČR, které spadají pod cíl – Konvergence. Nevětší podpora plyne do 

NUTS 2 Jihovýchod, kdy zhruba 40 % celkově rozdělené částky OP VaVpI putuje mezi 

úspěšné žadatele NUTS 2 Jihovýchod. Tento operační program je 72 % vyčerpán. Řídící 

orgán musí do konce programového období 2007 – 2013 přerozdělit 28 % zbývajících 

finančních prostředků. Je tedy velmi pravděpodobné, že počet úspěšných projektů v NUTS 2 

Jihovýchod se do konce programového období ještě zvýší. OP VaVpI ovlivní ekonomiku, 

zaměstnanost a vědecké prostředí v NUTS 2 Jihovýchod. Problémem však zůstává, že výše 

uvedené částky, které plynou do tohoto regionu, jsou sice přerozděleny, avšak žádný 

z úspěšných projektů není v současné chvíli realizován. Během realizace jednotlivých 

projektů mohou nastat nečekané problémy, které mohou vyústit v odebrání dotace. Pokud 

budou všechny projekty v NUTS 2 Jihovýchod úspěšně dokončeny, stane se NUTS 2 

Jihovýchod, a to zejména Brno, evropským centrem vědy. 

194

Literatura: 

BRINKLEY, I. Defining the Knowledge Economy. London: The Work Foundation, 2006. 31 p. 

Dostupný dne 30.9.2011 na: 

http://www.theworkfoundation.com/assets/docs/publications/65_defining%20knowledge%20e 

conomy.pdf 

Operační program Výzkum a vývoj pro inovace. 2008. MŠMT. Dostupný dne 30.9.2011 na: 

http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/operacni-program-vyzkum-a-vyvoj-pro-inovace-1 

Seznam příjemců v rámci OP VaVpI. 2011. MŠMT. Dostupný dne 30.9.2011 na: 

http://www.msmt.cz/strukturalni-fondy/seznam-prijemcu-v-ramci-op-vavpi 

VITURKA, M. Regionální ekonomie II. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 91 s. ISBN 

80-210-2257-4. 

WOKOUN, R. a kol. Regionální rozvoj : (východiska regionálního rozvoje, regionální politika, 

teorie, strategie a programování). Praha: Linde, 2008. 475 s. ISBN 978-80-7201-699-0. 


Ing. Romana Pikulová, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií (Ústav regionální 

a podnikové ekonomiky), Zemědělská 1, 613 00 Brno, romana.hanakova@mendelu.cz 

195

Region, regionální disparity a kohezní politika: zaostávající 

oblasti a prostorový vzor finanční alokace ROP na území 

Jihomoravského a Zlínského kraje 

Region, regional disparities and cohesion policy: lagging 

areas and spatial pattern of ROP financial allocation on the 

territory of South-Moravia and Zlínský Region 

Nataša Pomazalová, Jiří Novosák 

Abstrakt: 

Problematika regionálních disparit přitahuje široký teoretický i praktický zájem. V rámci 

koncepčních dokumentů jsou vymezovány zaostávající oblasti, na něž by měla být zaměřena 

regionální politika v případě sledování cíle redukce prostorových disparit. V případě České 

republiky jsou zaostávající oblasti vymezovány rovněž na úrovni krajů a to v rámci jejich 

koncepčních dokumentů. V období let 2007-2013 jsou přitom regionální operační programy 

klíčovým nástrojem rozvoje, v rámci kterého o prostorové distribuci finančních prostředků 

rozhoduje krajská úroveň. Tento článek se zabývá otázkou souladu mezi vymezením 

zaostávajících oblastí a prostorovou distribucí alokace finančních prostředků Evropské unie 

v rámci regionálních operačních programů a to na příkladu dvou krajů České republiky, 

Jihomoravského kraje respektive Zlínského kraje. Závěry v tomto směru poukazují 

na ambivalentní poznatky a komplexní charakter studované problematiky. 


Regionální disparity, kohezní politika, regionální operační program, Jihomoravský kraj, 

Zlínský kraj 

Abstract: 

Regional disparities attract both theoretical and practical attention nowadays. In conceptual 

documents lagging regions are defined supposing that just these regions are to be supported 

by regional policy. This is the case also of the Czech Republic and its Regions. Note that 

regional operational programmes are the key development instruments in the decision 

sphere of Czech Regions in the time period 2007-2013. This article deals with the match 

between defined lagging regions and spatial distribution of EU financial means allocated from 

regional operational programmes in the Czech Republic. Two Regions were selected as our 

model areas – South-Moravia Region and Zlínský Region. Our conclusions point at a rather 

ambivalent findings and a complex nature of the studied theme. 

Key words: 

Regional disparities, cohesion policy, regional operational programme, South-Moravia 

Region, Zlínský Region 

196

Úvod 

Současný svět je charakteristický nerovnoměrností rozvoje na všech geografických 

úrovních. Na globální úrovni se otázka prostorových disparit točí kolem relací ekonomicky 

vyspělého světa a světa rozvojového, na místní úrovni kolem kontrastů sociálně vyloučených 

lokalit a horkých skvrn dynamického rozvoje. Rovněž regionální úroveň je předmětem 

širokého teoretického i praktického zájmu o otázky nerovností. Co je však příčinou tohoto 

zájmu? NIJKAMP (2009) v tomto směru hovoří o mixu ekonomických, sociálních 

a politických důvodů spojených mimo jiné s aktivací nevyužitého potenciálu regionů nebo 

s prevencí politicko-sociálního neklidu vyvolaného příliš velkými rozdíly ve společnosti. 

Jedním z důsledků těchto motivací je současně formulace regionálních politik, které tradičně 

mohou sledovat dva, často konfliktní, cíle v podobě efektivity a vyváženosti rozvoje regionů 

(viz např. FRATESI 2008). Typická výzkumná otázka problematiky regionálních disparit se 

následně ptá, zda je sledován spíše disparitní cíl v duchu podpory zaostávajících regionů, či 

zda je preferován rozvojový přístup na bázi podpory hlavních růstových center. 

Vedle konfliktu cílů je otázka regionální politiky komplikována rovněž volbou prostorové 

úrovně, na které je regionální politika realizována. V případě prostoru Evropské unie tak 

vzniká systém vazeb mezi prostorovým rámcem kohezní politiky na úrovni regionů 

soudržnosti respektive prostorovým rámcem národní regionální politiky tradičně na úrovni 

nižší. Takovou situaci je možné pozorovat rovněž v případě České republiky, kde je celý 

systém vazeb ještě dále komplikován otázkou vnitro-krajských disparit v koncepčních 

rozvojových dokumentech krajů. Relace naplnění disparitních cílů na různých prostorových 

úrovních se takto stávají relevantním tématem výzkumu pro hledání vzájemné koherence 

v duchu víceúrovňového vládnutí. 


Tento článek si všímá obou výše uvedených výzkumných otázek a to v kontextu hledání 

vztahů mezi prostorovou alokací finančních prostředků regionální politiky na jedné straně 

a vymezením zaostávajících částí regionů na straně druhé. Za modelové území v tomto 

směru byly zvoleny dva kraje České republiky v podobě Jihomoravského a Zlínského kraje 

a za analyzovaný finanční nástroj kohezní politiky pak Regionální operační programy 

Jihovýchod (dále jen ROP JV) a Střední Morava (ROP SM). Poznamenejme, že spolurozhodovací 

proces o alokaci finančních prostředků těchto dvou operačních programů je 

v gesci Jihomoravského kraje pro ROP JV respektive Zlínského kraje pro ROP SM a že tedy 

následující analýza nereflektuje diskusi o vztazích mezi různými prostorovými úrovněmi 

rozhodování. Takto je možné přímo formulovat výzkumnou otázku tohoto článku, která se 

ptá, zda prostorová alokace finančních prostředků ROP JV a ROP SM v Jihomoravském 

respektive Zlínském kraji reflektuje vymezení zaostávajících částí krajů v jejich klíčových 

koncepčních dokumentech. Naše hypotéza předpokládá, že skutečnost je v tomto ohledu 

ambivalentní. 

Vymezení zaostávajících oblastí Jihomoravského a Zlínského kraje 

Otázka vymezení zaostávajících oblastí krajů je legislativně zmiňována v Zákoně 

č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje v rámci požadavku na tvorbu programu 

rozvoje územního obvodu kraje. V kontextu této skutečnosti byly pro vymezení 

zaostávajících oblastí Jihomoravského a Zlínského kraje pro následující analýzu využity 

programy rozvoje obou zájmových krajů. Jakým způsobem je tedy vlastní problematika 

upravena? 

Program rozvoje územního obvodu Zlínského kraje na období 2010-2012 definuje 

na bázi multikriteriálního hodnocení 3 základní typy oblastí vzhledem ke stupni rozvinutosti. 

Oblasti jsou v tomto směru vymezeny na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou 

působností. Nadprůměrně rozvinuté správní obvody obcí s rozšířenou působností zahrnují 

čtyři oblasti v podobě Uherského Hradiště, Zlína, Otrokovic a Kroměříže. Průměrně rozvinuté 

oblasti zahrnují správní obvody obcí s rozšířenou působností Holešov, Valašské Meziříčí, 

197

Vizovice, Bystřice pod Hostýnem a Rožnov pod Radhoštěm a podprůměrně rozvinuté oblasti 

pak správní obvody obcí s rozšířenou působností Vsetín, Luhačovice, Uherský Brod 

a Valašské Klobouky (viz ZAHRADNÍK a JEDLIČKA 2010). Obrázek 1 zachycuje vymezení 

podprůměrně rozvinutých správních obvodů obcí s rozšířenou působností Zlínského kraje 

z prostorového hlediska. 

Program rozvoje Jihomoravského kraje na období 2010-2013 se zabývá hodnocením 

disparit na úrovni správních obvodů obcí s pověřeným úřadem. Na základě syntetického 

hodnocení socioekonomické situace definuje dokument 5 typů území vzhledem k stávající 

socioekonomické situaci na škále od slabé po silnou. Pro účely tohoto článku byly 

podprůměrně rozvinuté oblasti reklasifikovány na úroveň správních obvodů obcí s rozšířenou 

působností. Využito přitom bylo rozhodovací pravidlo, které mezi skupinu podprůměrných 

rozvinutých oblastí zařadilo ty správní obvody obcí s rozšířenou působností, na jejichž území 

se nachází alespoň jeden správní obvod obcí s pověřeným úřadem, který byl v hodnocení 

socioekonomické situace zařazen do kategorie neutrální či ohrožený. Takto do množiny 

těchto oblastí spadají správní obvody obcí s rozšířenou působností Veselí nad Moravou, 

Kyjov, Hodonín, Znojmo, Moravský Krumlov a Boskovice (srovnej s VUT, MU a GAREP 

2010). Obrázek 1 zachycuje vymezení podprůměrně rozvinutých správních obvodů obcí 

s rozšířenou působností Jihomoravského kraje z prostorového hlediska. 

Obr. 1: Vymezení podprůměrně rozvinutých oblastí Jihomoravského a Zlínského kraje 

Zdroj: vlastní zpracování na základě ZAHRADNÍK a JEDLIČKA (2010), VUT, MU a GAREP (2010) 

Prostorová distribuce finančních prostředků ROP JV a ROP SM – zaměřeno 

na zaostávající oblasti Jihomoravského a Zlínského kraje 

V období let 2007-2013 se kohezní politika stala dominující rozvojovou politikou v České 

republice (např. BLAŽEK 2006, WOKOUN 2007). JETMAR (2007) v tomto směru dokonce 

hovoří o marginalizaci dalších rozvojových programů. Takto lze kohezní politiku považovat 

rovněž za rozhodující nástroj ve směru formulovaných cílů koncepčních rozvojových 

dokumentů na národní úrovni i úrovni krajů, problematiku redukce disparit nevyjímaje. 

V kontextu tohoto poznatku se dále nabízí otázka, jaký je vztah prostorové distribuce 

finančních prostředků kohezní politiky k vymezeným zaostávajícím oblastem koncepčních 

dokumentů. Jsou zaostávající oblasti zvýhodněny v rámci alokace finančních prostředků 

kohezní politiky, nebo je zásadním faktorem v tomto směru odlišná absorpční kapacita 

jádrových a periferních oblastí? Tato kapitola se zabývá dílčím aspektem této otázky v rámci 

relace finanční alokace prostředků strukturálních fondů Evropské unie poskytovaných 

198

v rámci ROP JV a ROP SM k vymezeným zaostávajícím oblastem Jihomoravského 

respektive Zlínského kraje. Poukažme v tomto ohledu na soulad prostorové úrovně 

zájmových koncepčních dokumentů tohoto článku a rozhodovacího procesu o alokaci 

finančních prostředků ROP JV a ROP SM. Logicky lze pak předpokládat i zohlednění 

zaostávajících oblastí v rámci prostorové distribuce finančních prostředků klíčového 

rozvojového nástroje. 


Pro zodpovězení výzkumné otázky byla vytvořena následující metodologie. Vymezení 

zaostávajících oblastí Jihomoravského a Zlínského kraje bylo popsáno v předchozí kapitole. 

Pro další hodnocení pak byly vytvořeny tři kategorie správních obvodů obcí s rozšířenou 

působností, zahrnující správní obvody krajských měst (tj. Brna a Zlína), zaostávající správní 

obvody a ostatní správní obvody. Pro zhodnocení prostorové distribuce finančních 

prostředků pak byl vytvořen seznam schválených projektů ROP JV a ROP SM, které byly 

k měsíci dubnu 2011 evidovány v rámci databáze Centra regionálního rozvoje (dále jen CRR 

databáze). Databáze mimo jiné obsahuje obce sídla žadatele, obce dopadu projektu a 

finanční alokaci projektu ze strukturálních fondů Evropské unie. Tyto tři atributy projektů byly 

využity pro potřebu další analýzy. Následně byly ze seznamu vybrány projekty splňující 

jednu z následujících podmínek: 

Projekt ROP JV byl realizován žadatelem se sídlem na území Jihomoravského kraje 

Projekt ROP SM byl realizován žadatelem se sídlem na území Zlínského kraje 

Projekt ROP JV byl realizován na území Jihomoravského kraje 

Projekt ROP SM byl realizován na území Zlínského kraje 

V rámci dalšího textu je tak zohledněn dvojí pohled na zkoumanou problematiku. První 

pohled se týká otázky žadatele jako příjemce finančních prostředků a druhý pohled vlastního 

místa realizace. Hodnocení založené na sídlu žadatele vychází z jednoduchého 

prostorového přiřazení finančních prostředků strukturálních fondů Evropské unie k obci sídla 

žadatele a následně ke korespondujícímu správnímu obvodu obce s rozšířenou působností. 

Hodnocení na bázi místa realizace je obtížnější s ohledem na chybějící poznatky o skutečné 

distribuci finančních prostředků. S ohledem na tuto skutečnost byl zvolen alternativní postup, 

kdy finanční prostředky ze strukturálních fondů Evropské unie byly rovnoměrně rozděleny 

mezi obce dopadu. V případě, že obec dopadu současně odpovídala obci sídla žadatele, pak 

byla takové obci přiřazena čtyřnásobná váha finanční alokace. Následně byl opětovně 

aplikován převodní vztah mezi obcemi a jejich lokalizací v rámci správních obvodů obcí 

s rozšířenou působností. Přejděme nyní k formulaci hlavních výsledků a to primárně 

vzhledem k sídlu žadatele a následně vzhledem k místu dopadu. 

Analýza prostorové distribuce finančních prostředků strukturálních fondů Evropské unie 

podle sídla žadatele je založena na 567 projektech podpořených z ROP JV respektive ROP 

SM s celkovou finanční alokací přes 10,2 mld. Kč ze strukturálních fondů EU. 

Tabulky 1 a 2 zachycují klíčový poznatek vztahující se k tématu našeho článku a to 

prostorovou distribuci finanční alokace mezi tři definované kategorie správních obvodů obcí 

s rozšířenou působností a to jak v absolutních, tak relativních hodnotách přepočtených na 1 

obyvatele respektive vzhledem jak k sídlu žadatele, tak místu dopadu. Hlavní poznatky 

tabulek 1 a 2 lze shrnout následujícím způsobem: 

 

 

Z hlediska sídla žadatele vykazují nejvyšší absolutní i relativní hodnoty správní 

obvody krajských měst Jihomoravského a Zlínského kraje. Relativní hodnota finanční 

alokace zaostávajících správních obvodů je pak vyšší než ostatních správních 

obvodů. 

Z hlediska místa dopadu je situace odlišná od hodnocení na bázi sídla žadatele. 

V relativním srovnání vykazují zaostávající správní hodnoty nejvyšší hodnoty 

finanční alokace. Současně je úroveň rozdílů mezi třemi vymezenými kategoriemi 

199

správních obvodů obcí s rozšířenou působností výrazně nižší než v případě 

předchozího hodnocení. 

Poznatky tabulek 1 a 2 tak potvrzují naši hypotézy o jistém stupni ambivalentnosti 

zjištěných poznatků. Zaostávající oblasti Jihomoravského a Zlínského kraje tak, jak jsou 

vymezeny v programech rozvoje obou krajů, vykazují relativně vyšší objem alokovaných 

prostředků zejména vzhledem k místu realizace, ačkoliv celkový prostorový vzor finanční 

alokace je v tomto směru více méně vyrovnaný. Naopak hodnocení podle sídla žadatele 

vykazuje zřejmý aspekt vlivu absorpční kapacity na bázi sídelní hierarchie obou krajů. 

Otázkou zůstává, zda jsou uvedené poznatky zachovány i na vyšším stupni prostorové 

dekompozice, tj. na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností. 

Tab. 1: Prostorová distribuce finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle 

kategorií správních obvodů obcí s rozšířenou působností vzhledem k sídlu žadatele 

(ROP JV, ROP SM splňující definované podmínky; projekty evidované v CRR databázi 

k dubnu 2011) 

Kategorie správních obvodů ORP Finanční alokace Finanční alokace na 1 obyvatele 

Správní obvody krajských měst 5,3 mld. Kč 11209 Kč 

Zaostávající správní obvody 2,5 mld. Kč 5054 Kč 

Ostatní správní obvody 2,5 mld. Kč 3185 Kč 

Celkem 10,2 mld. Kč 5867 Kč 

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat CRR databáze 

Tab. 2: Prostorová distribuce finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle 

kategorií správních obvodů obcí s rozšířenou působností vzhledem k místu realizace 



Kategorie správních obvodů ORP Finanční alokace Finanční alokace na 1 obyvatele 

Správní obvody krajských měst 2,7 mld. Kč 5793 Kč 

Zaostávající správní obvody 4,2 mld. Kč 6650 Kč 

Ostatní správní obvody 3,2 mld. Kč 5277 Kč 

Celkem 10,1 mld. Kč 5798 Kč 

Zdroj: vlastní zpracování na základě dat CRR databáze 

Obrázky 2 a 3 poskytují pohled na prostorovou distribuci finančních prostředků 

strukturálních fondů Evropské unie s přepočtem na 1 obyvatele správních obvodů obcí 

s rozšířenou působnosti. Takto se ukazují vysoké hodnoty zaostávajících správních obvodů 

obcí s rozšířenou působností Zlínského kraje a to jak vzhledem k sídlu žadatele, tak k místu 

realizace. Výjimkou v tomto směru je správní obvod obce s rozšířenou působností Valašské 

Klobouky. V případě Jihomoravského kraje je hodnocení více komplexní, když lze 

konstatovat: 

 

 

Z hlediska sídla žadatele výrazně nejsilnější postavení správní obvod krajského 

města Brna, přičemž toto postavení je výrazně oslabeno v případě hodnocení 

na bázi místa realizace. 

Postavení zaostávajících správních obvodů je relativně výraznější v případě 

hodnocení na bázi místa realizace, přičemž podobně jako v případě Zlínského kraje 

existují rozdíly mezi správními obvody s vyšší relativní hodnotou (Moravský Krumlov, 

200

Veselí nad Moravou) na jedné straně a s nižší relativní hodnotou na straně druhé 

(Hodonín). 

Výše formulovaný poznatek opětovně potvrzuje více méně ambivalentní předpoklad 

formulované hypotézy. Takto absorpční kapacita některých periferních oblastí není schopna 

generovat projekty pro podporu v rámci ROP JV či ROP SM. 

Obr. 2: Prostorová distribuce finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle 

správních obvodů obcí s rozšířenou působností vzhledem k sídlu žadatele 



Zdroj: vlastní zpracování na základě CRR databáze 

Obr. 2: Prostorová distribuce finanční alokace ze strukturálních fondů EU podle 

správních obvodů obcí s rozšířenou působností vzhledem k místu dopadu 

201



Zdroj: vlastní zpracování na základě CRR databáze 

Závěr 

Výzkumná otázka tohoto článku se zabývala souladem mezi vymezením zaostávajících 

oblastí v klíčových koncepčních dokumentech rozvoje Jihomoravského respektive Zlínského 

kraje na jedné straně a prostorovým vzorem alokace finančních prostředků strukturálních 

fondů Evropské unie z relevantních regionálních operačních programů. Hlavní poznatky naší 

analýzy je možné shrnout následujícím způsobem: 

 

Agregované hodnocení ukazuje na jistý stupeň preference zaostávajících oblastí 

studovaných krajů v rámci alokace finančních prostředků regionálních operačních 

programů. Tento poznatek je relevantní zejména při hodnocení na bázi místa 

realizace projektu, méně již na bázi sídla žadatele. V tomto ohledu se výrazně 

projevuje faktor sídelní hierarchie a celkově tak zůstává otázkou, kde je skutečné 

místo dopadu finančních prostředků kohezní politiky. 

V rámci hodnocení na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností se 

ukazují rozdíly mezi jednotlivými zaostávajícími oblastmi zájmových krajů. V tomto 

směru existují správní obvody s relativně vysokými hodnotami finanční alokace 

na 1 obyvatele a současně správní obvody s relativně nízkými hodnotami finanční 

alokace na 1 obyvatele. V tomto směru formulujeme hypotézu o omezené absorpční 

kapacitě některých oblastí, což nás současně vrací k tradiční otázce regionální 

politiky o preferenci zaostávajících oblastí či rozvojových pólů při alokaci veřejných 

zdrojů rozvoje. 

Celkově tak naše závěry poukazují na ambivalentnost vztahů a tedy na vysoce komplexní 

charakter studované problematiky. 

Shrnutí: 

Problematika regionálních disparit přitahuje široký teoretický i praktický zájem. V rámci 

koncepčních dokumentů jsou vymezovány zaostávající oblasti, na něž by měla být zaměřena 

regionální politika v případě sledování cíle redukce prostorových disparit. V případě České 

republiky jsou zaostávající oblasti vymezovány rovněž na úrovni krajů a to v rámci jejich 

koncepčních dokumentů. V období let 2007-2013 jsou přitom regionální operační programy 

klíčovým nástrojem rozvoje, v rámci kterého o prostorové distribuci finančních prostředků 

rozhoduje krajská úroveň. Tento článek se zabývá otázkou souladu mezi vymezením 

zaostávajících oblastí a prostorovou distribucí finanční alokace regionálních operačních 

programů a to na příkladu dvou krajů České republiky – Jihomoravského kraje 

a korespondujícího Regionálního operačního programu Jihovýchod respektive Zlínského 

kraje a korespondujícího Regionálního operačního programu Střední Morava. 

Hlavní poznatky naší analýzy je možné shrnout následujícím způsobem. Agregované 

hodnocení ukazuje na jistý stupeň preference zaostávajících oblastí studovaných krajů 

v rámci alokace finančních prostředků regionálních operačních programů. Tento poznatek je 

relevantní zejména při hodnocení na bázi místa realizace projektu, méně již na bázi sídla 

žadatele. V tomto ohledu se výrazně projevuje faktor sídelní hierarchie a celkově tak zůstává 

otázkou, kde je skutečné místo dopadu finančních prostředků kohezní politiky. V rámci 

hodnocení na úrovni správních obvodů obcí s rozšířenou působností se ukazují rozdíly mezi 

jednotlivými zaostávajícími oblastmi zájmových krajů. V tomto směru existují správní obvody 

s relativně vysokými hodnotami finanční alokace na 1 obyvatele a současně správní obvody 

s relativně nízkými hodnotami finanční alokace na 1 obyvatele. V tomto směru formulujeme 

hypotézu o omezené absorpční kapacitě některých oblastí, což nás současně vrací k tradiční 

otázce regionální politiky o preferenci zaostávajících oblastí či rozvojových pólů při alokaci 

202

veřejných zdrojů rozvoje. Celkově tak naše závěry poukazují na ambivalentnost vztahů 

a tedy na vysoce komplexní charakter studované problematiky. 

Literatura: 

BLAŽEK, J. Jakou regionální politiku potřebujeme po vstupu do EU? In Šest let regionální 

politiky v ČR. Šance a limity. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2006, s. 37-48. 

FRATESI, U. Regional policy from a supra-regional perspective. The Annals of Regional 

Science, 2008, vol. 42, no. 3, s. 681-703. 

JETMAR, M. Programové dokumenty Politiky hospodářské a sociální soudržnosti v České 

republice v programovém období 2007-2013. Urbanismus a územní rozvoj, 2007, vol. 10, 

č. 1, s. 8-13. 

NIJKAMP, P. Regional development as self-organized converging growth. In Spatial 

Disparities and Development Policy. Washington: The International Bank for 

Reconstruction and Development, World, Bank, 2009, s. 265-282. 

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ v BRNĚ, MASARYKOVA UNIVERZITA, GAREP (VUT, MU 

a GAREP 2010). Program rozvoje Jihomoravského kraje na období 2010-2013. Brno: 

Jihomoravský kraj, 2010, 99 s. 

WOKOUN, R. Regionální a strukturální politika (politika soudržnosti) Evropské unie 

v programovém období 2007-2013. Urbanismus a územní rozvoj, 2007, vol. 10, č. 1, 

s. 3-7. 

ZAHRADNÍK, P., JEDLIČKA, J. Program rozvoje územního obvodu Zlínského kraje 2010- 

2012. Zlín: Zlínský kraj, 2010, 95 s. 


Mgr. Nataša Pomazalová, Ph.D., Mendlova univerzita v Brně, Fakulta regionálního rozvoje a 

mezinárodních studií, třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno, pomazalo@mendelu.cz 

Mgr. Jiří Novosák, Ph.D., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta managementu 

a ekonomiky, Ústav regionální rozvoje, veřejné správy a práva, Mostní 5139, 760 01, Zlín, 

novosak@fame.utb.cz. 

203

Regionálne aspekty pestovania ovocia na Slovensku 

Regional aspects of fruit growing in Slovakia 

Viktor Porhajaš, Ľubomír Gurčík 

Abstrakt: 

Príspevok hodnotí regionálne aspekty pestovania ovocia na Slovensku. Dôraz sme kládli na 

rozmiestnenie ovocinárskej výroby v jednotlivých regiónoch a možnosti zavádzania nových 

progresívnych technológií pestovania. Navrhujeme nové prístupy vo výrobe jabĺk a drobného 

ovocia s prihliadnutím na úroveň výnosnosti a ekonomickej efektívnosti ich výroby. 


Ovocie, región, náklad, produkcia, zisk 

Abstract: 

This paper evaluates the regional aspects of fruit growing in Slovakia. Emphasis was put on 

allocation of fruit production in particular regions and on the possibility of introducing new 

progressive technologies of fruit growing. We propose new approaches in the productions of 

apples and soft fruits with regard to the level of their profitability and economic efficiency. 

Key words: 

Fruit, region, costs, production, profit 

Úvod 

Výroba ovocia na Slovensku má dlhodobú tradíciu, ktorá je daná priaznivými pôdnoklimatickými 

podmienkami a umožňuje pestovať široký sortiment ovocia. Uvedená 

skutočnosť dáva predpoklady pestovateľom v rôznych regiónoch rozvíjať ovocinársku 

výrobu. Zvyšovaním produkcie ovocia sa vytvárajú predpoklady na postupné znižovanie 

dovozu ovocia mierneho pásma a následne znižovanie pasívneho salda v zahraničnej 

obchodnej bilancii s ovocím. 

Rozvoj ovocinárskej výroby na Slovensku nie je vyvážený z hľadiska rozmiestnenia 

v jednotlivých regiónoch. Uvedenú skutočnosť môžeme dokumentovať tým, že približne 70% 

ovocných sadov sa nachádza v západoslovenskom regióne, ktorý je tvorený z 

Bratislavského, Trnavského, Nitrianskeho a Trenčianskeho kraja, 10 % stredoslovenského 

regiónu, ktorý sa skladá zo Žilinského a Banskobystrického kraja a východoslovenský región 

vznikol spojením Prešovského a Košického kraja a podieľa sa iba 20 % na celkovej výmere. 

Zakladanie nových progresívnych ovocných sadov v jednotlivých regiónoch je žiaduce 

uskutočniť z dôvodu zabezpečenia potravinovej dostatočnosti v oblasti spotreby ovocia pre 

obyvateľstvo. V Slovenskej republike zaznamenávame od roku 1989 neustály pokles 

produkčných sadov z 19 tis. ha na približne 9 tis. ha. Nežiaduci vývoj v značnej miere je 

ovplyvňovaný vysokým zastúpením extenzívnych sadov. Uvedená skutočnosť vytvára tlak na 

budovanie nových intenzívnych sadov v jednotlivých regiónoch Slovenska. Iba vysoko 

intenzívne sady a plantáže ovocia postupne vytvárajú podmienky na pokrytie odporúčanej 

spotreby ovocia na obyvateľa (96,7 kg) v súčasnom období osciluje na úrovni 55,3 kg. 

204

V Európskej únii medzi najväčších spotrebiteľov ovocia patria Gréci, Taliani, Belgičania 

a Holanďania, ktorých ročná spotreba sa pohybuje od 100 kg do 190 kg na osobu. 

Priemerná ročná spotreba na jedného obyvateľa EÚ dosahuje 122 kg. 

Slovensko podľa Štatistického úradu SR dosiahlo celkovú úrodu ovocia 58.722 t, čo je 

v porovnaní s rokom 2009 o 10.364 t (- 15 %), Uvedené množstvo ovocia je pre potreby 

nášho obyvateľstva nedostatočné a preto podľa názoru viacerých odborníkov by sa do roku 

2013 malo vysadiť v produkčných regiónoch do 5.000 ha ovocných sadov. Zároveň je nutné 

postupne zmeniť doterajšiu štruktúru zastúpenia jednotlivých druhov ovocia. 


Cieľom príspevku je poukázať na regionálne aspekty pestovania ovocia na Slovensku. 

Pri hodnotení sme sa zamerali na jeho regióny, hlavne na západoslovenský, ktorý 

v pestovaní ovocia má dominantné postavenie. Hodnotili sme na základe podkladových 

údajov zo Štatistického úradu SR ako aj Výskumného ústavu ekonomiky poľnohospodárstva 

a potravinárstva za obdobie rokov 2006 – 2010. Hlavným cieľom bola analýza výroby jabĺk 

v jednotlivých regiónoch s prihliadnutím na náklady a výsledok hospodárenia. Súčasťou 

technicko-ekonomickej analýzy pestovania drobného ovocia v podhorských oblastiach je 

hodnotenie ekonomickej efektívnosti, hlavne ziskovosti pestovania drobného ovocia a návrh 

na jeho zaradenie do štruktúry ovocinárskej výroby. 

Výsledky a diskusia 

Pri hodnotení regionálnych aspektov výroby ovocia vychádzame z poznatkoch o 

determinantoch, ktoré v značnej miere ovplyvňujú výrobu ovocia v jednotlivých regiónoch 

Slovenska. Kvalita a množstvo produkcie je závislé od využívania výživy a hnojenia, 

chemickej ochrany, závlahy, výberu rezistentných odrôd a technologického systému 

pestovania ovocia, ktoré sa taktiež prejavia v produkčnej schopnosti jednotlivých druhov 

ovocia. Konkurencieschopnosť ovocinárskej výroby v jednotlivých regiónoch je možné 

dosiahnuť budovaním nových intenzívnych sadov. V súčasnosti z čistej výmery 8.313,1 ha je 

5.106,4 ha intenzívnych sadov, čo predstavuje 61 %. Výmera intenzívnych sadov klesla za 

posledný rok o 580,3 ha. Intenzívne produkčné sady na Slovensku predstavujú výmeru 

5.106,4 ha, z toho sady so slabou úrovňou agrotechniky 1.443,9 ha, v ktorých je pestované 

ovocie na priamy predaj. 

V roku 2010 sa plocha ovocných sadov na Slovensku zmenšila o 4 %, t.j. o 225 ha. 

Najväčšiu výmeru sadov a produkcie dosiahli v západoslovenskom regióne a to 

v Nitrianskom kraji (1.871 ha a 13.052 t), Trenčianskom (2.039 ha, 9.869 t) a Trnavskom 

(844 ha, 8203 t). Žilinský kraj vykazuje najmenšiu plochu a produkciu (86 ha, 37 t) v rámci 

SR. Zväčšenie plôch sme zaznamenali u sliviek (+5,6 %), hrušiek (+0,7 %) a čerešní (+1,0 

%). 

Radikálne zmenšenie plôch sme zaznamenali pri ringlotách (- 71,4 %), malinách (– 48,5 

%), orechoch (- 43,2 %), gaštanoch (- 36,4 %) a višniach (- 33,3 %). 

V jednotlivých regiónoch Slovenska produkcia ovocia klesla o 12,4 %, čo predstavuje 

5.745 t. V roku 2010 sa pestovali jablká intenzívnym systémom na ploche 2.683 ha (čo 

predstavuje 49,4 % z celkovej výmery jabloňových sadov) sa urodilo 34.215 t, t.j. 84,4 % 

z celkovej úrody ovocia jabĺk. Pri analýze ukazovateľov jabloní sme zistili medziročný pokles 

plôch o 2,3 %, produkcie o 9,2 % a hektárové úrody o 7,12 %. Uvedený pokles ukazovateľov 

bol zaznamenaný pri všetkých druhoch ovocia. Podľa údajov ŠÚ SR sa v roku 2010 na 

Slovensku urodilo v sadoch a záhradách 58.722 t. ovocia. Priemerná hektárová úroda 

v ovocných sadoch je zrejmá z tabuľky 1. 

Za sledované obdobie rokov 2006 až 2010 sme zaznamenali mierny nárast priemerných 

hektárových úrod u väčšiny ovocných druhov. Uvedený nárast hektárových úrod nie je 

v súlade s produkčnými možnosťami jednotlivých druhov ovocia, ktoré sú pestované 

intenzívnym spôsobom. 

205

Tab. 1: Priemerná hektárová úroda v ovocných sadoch v t.ha -1 

Ovocný druh 2006 2007 2008 2009 2010 

Jablká 9,20 5,46 12,20 13,73 12,75 

Hrušky 3,41 2,33 2,75 5,20 4,79 

Broskyne 4,21 1,59 4,04 4,80 2,91 

Marhule 1,72 0,70 2,05 2,85 1,79 

Slivky 4,54 4,0 3,90 4,81 3,59 

Čerešne 1,82 2,50 3,95 2,11 3,72 

Višne 1,88 1,18 1,51 1,16 1,00 

Ringloty 0,01 0,02 0,12 0,76 0,29 

Egreše 0,77 - 0,00 0,93 0,00 

Ríbezle 0,29 0,27 0,38 0,45 0,23 

Orechy vlašské 0,04 0,04 0,05 0,05 0,05 

Jedlé gaštany 0,11 0,05 0,04 0,11 0,02 

Maliny 

šľachtené 

0,60 0,32 0,26 0,17 0,11 

Zdroj: Štatistický úrad SR 

V tabuľke 2 uvádzame bilanciu výroby a použitia ovocia mierneho pásma v SR 

obdobie rokov 2006 až 2010. 

za 

Tab. 2: Bilancia výroby a použitia ovocia mierneho pásma v SR v tonách 

Skutočnosť 

Ukazovateľ 2006 2007 2008 2009 2010 

62 043 45 900 74 572 69 086 58 722 

Domáca produkcia 

z toho: 

produkčné sady 

Dovoz 

Celková ponuka 

Dodávky pre sprac. 

priemysel 

Priama spotreba 

Ostatná spotreba 

a straty 

Vývoz 

Celkové použitie 

Zdroj: Štatistický úrad SR 

38 171 

74 461 

136 504 

5 346 

95 661 

1 744 

33 753 

136 504 

22 316 

114 405 

160 305 

6 364 

113 272 

7 784 

32 885 

160 305 

48 762 

96 016 

170 588 

5 510 

120 682 

14 456 

29 940 

170 588 

46 264 

78 986 

148 072 

5 700 

115 500 

8 283 

18 589 

148 072 

40 519 

101 438 

160 160 

5 600 

120 000 

8 408 

26 152 

160 160 

V roku 2010 ponuka ovocia mierneho pásma bola 160.160 t. Z uvedeného objemu na 

domácu produkciu pripadlo 36,7 %, čo je o 10 % menej ako v roku 2009. 

Slovenská republika ostatné ponúkané množstvo ovocia priviezla zo zahraničia. 

Produkcia ovocinárskej výroby u nás nepokrýva spotrebu ovocia mierneho pásma. 

Z uvedeného dôvodu je potrebné budovať nové zahustené o štíhle vretená jabloní, broskýň, 

hrušiek, sliviek a marhúľ v južných častiach západoslovenského, stredoslovenského 

a východoslovenského regiónu. Drobné ovocie odporúčame budovať vo vyššie položených 

oblastiach s prihliadnutím na rajonizáciu odrôd. 

V príspevku hodnotíme technologický systém „štíhle vreteno“, ktorý je v súčasnom 

období najintenzívnejším spôsobom pestovania jabloní a ostatných druhov ovocia. 

Výhody pestovateľského systému : 

206

Štíhle vreteno: 

minimalizácia agrotechnických zásahov 

jednoduchý rez v porovnaní s klasickým rezom, zber bez pomôcok (rebríky) priamo 

zo zeme 

nadpriemerne veľké úrody 

vysoká kvalita produkcie ovocia 

značne rýchly nástup do plnej rodivosti, ktorú môžeme dosiahnuť pomocou 

slaborastúcich podpníkov 

výber rezistentných odrôd na choroby Angold, Topas, Pinova a iné 

Technologický systém má životnosť 13 rodiacich rokov, po tomto období sa vykonáva 

likvidácia sadu. Pri plánovaní nákladov na intenzívny jabloňový sad vychádzame z kalkulácií 

pre jednotlivé operácie. Pri zakladaní sadu je nutné vybudovať oplotenie, ktoré chráni jablone 

voči poľným zvieratám a odcudzeniu produkcie. Náklady sa pohybujú približne okolo 1.500 € 

na hektár. Pri počte ovocných stromčekov 3.300 kusov na hektár počítame s nákladmi na rez 

jedného jedinca s cenou 0,06 € za kus. Náklady na rez dosiahnu 198 € počas obdobia 

životnosti jabloňového sadu. Na zabezpečenie požadovanej produkcie z hektára je potrebné 

vybudovanie kvapkovej závlahy, ktorá je limitujúcim faktorom intenzifikácie výroby jabĺk. 

Závlaha zabezpečuje vysokú kvalitu plodov. Náklady na vybudovanie kvapkovej závlahy 

dosahujú 4.000 € na hektár. Pri závlahách môžeme používať aj fertigačné hnojenie. 

Náklady na výsadbu sadu dosahujú v roku výsadby 16.400 €.ha-1. Z uvedenej sumy na 

sadbový materiál pripadá 87,5 %. Výsadba sadu je podmienená odborným dohľadom. 

Nerešpektovaním technológie výsadby môže prísť k značným ekonomickým stratám z titulu 

neujatosti a neskorého nástupu sadu do plnej rodivosti. Náklady do obdobia plnej rodivosti 

sa pohybujú okolo 7.300 € na hektár. 

V novozaloženom sade počítame s prvým rokom rodivosti v treťom roku od výsadby. 

V praxi úroda zo stromu v prvom roku rodivosti dosahuje približne 4 kg a postupne narastá 

až do štvrtého roku rodivosti. Úrody sa pohybujú na úrovni 12 až 14 kg. V desiatom roku 

rodivosti sa znižuje úroda medziročne o 2,6 až 2,8 kg z jedného stromu až do trinásteho 

roku, kedy sad plánujeme likvidovať. Úrody sa pohybujú od 40,0 do 46,0 ton na hektár, 

niektoré ovocinárske podniky na Slovensku dosahujú viac ako 70 ton. 

Kvalita a cena vyprodukovaného ovocia sú limitujúcim faktorom rentability a návratnosti 

investície. Pri dodržaní technologického postupu štruktúra kvality v jednotlivých akostných 

triedach je nasledovná: Trieda I. 85%, trieda II. 10% a neštandard 5%. Realizačné ceny 

oscilujú u producentov v I. triede 40 centov.kg-1, II. triede 25 centov a neštandard od 7 do 8 

centov.kg-1 a náklady dosahujú 0,28 €.kg-1. Investičné náklady na založenie sadu sa 

pohybujú na úrovni 31 až 34 tisíc €.ha-1. Návratnosť investície sa dosiahne v 7 až 8 roku 

rodivosti, pri nepriaznivých klimatických podmienkach sa doba návratnosti môže predĺžiť. 

V súčasnom období sa do nových výsadieb zaraďujú tolerantné odrody na hubovité 

choroby, ktoré spôsobujú zníženie kvality pestovaných jabĺk. Pri využívaní intenzifikačných 

faktorov, ako napríklad hnojivová závlaha, ktorá výrazne ovplyvňuje kvalitu a množstvo 

produkcie. Závlahová výživa bola aplikovaná v dávke 60 kg dusíka na hektár, čo v značnej 

miere ovplyvnilo výšku úrody z jednotky plochy. Je predpoklad, že pri používaní závlahovej 

výživy pre jablká (hlavne pre zimné odrody), úroda sa zvýši o 25 až 35 % oproti štandardným 

závlahám. V období deficitu zrážok v letných mesiacoch je žiaduce zavlažovať dvakrát do 

týždňa v dávkach 15 až 30 l vody na jeden strom. Pravidelná závlaha zaručuje 

nadštandardné úrody a kvalitu plodov. Fertigačná závlaha umožňuje aplikovať pravidelné 

a rovnomerné dávky živín priamo ku koreňom rastlín, čím zamedzíme stratám. Podľa 

doterajších poznatkov, ktoré máme z jednotlivých podnikov je vhodné hnojenie dusíkom 

rozdeliť na 3 aplikačné termíny. Na začiatku pučania aplikujeme 35%, po odkvitnutí 40% 

a 25% po júnovom odpade plodov. Fertigačnú dávku dusíka nie je možné zvyšovať, lebo 

produkcia jabĺk by nebola vhodná na dlhodobé skladovanie. Fertigačná závlaha sa javí ako 

207

významný produkčný determinant pri výrobe ovocia. Používanie fertigačnej závlahy 

v porovnaní s kvapkovou závlahou sa prejavuje vyššou produkciou a kvalitou produkcie. 

Používaním intenzifikačných faktorov sme zistili, že vstupy rástli úmerne s produkciou. 

Nárast vstupov bol vyvolaný zvyšovaním osobných nákladov, pohonných hmôt a chemickej 

ochrany. V tabuľke č. 3 uvádzame výšku produkcie a nákladov na hektár s použitím 

fertigačnej závlahy bez výživy. 

Tab. 3 Produkcia a náklady na hektár pri používaní fertigačnej závlahy a závlahy 

bez výživy. 

Odroda 

Úroda 

s fertigačnou 

závlahou 

v t.ha -1 

Úroda bez 

výživovej 

závlahy 

v t.ha -1 VN na ha -1 

v € pri 

fertigačnej 

závlahe 

Zisk na ha - 

v € pri 

fertigačnej 

závlahe 

VN na ha -1 

v € bez 

výživovej 

závlahy 

Zisk na 

ha - 1v € bez 

výživovej 

závlahy 

Angold 22,60 13,80 6 060 2 180 3 700 1 330 

Topas 20,50 14,40 5 520 1 650 3 870 1 390 

Pinova 27,70 19,40 7 440 2 670 5 200 1 870 

Zdroj: Vlastný výskum 

Z tabuľky č. 3 je zrejmé, že úroda jabĺk pri použití fertigačnej závlahy sa zvýšila oproti 

závlahe, kde nebola použitá výživa u odrody Angold o 63,7%, u Topasu o 42,4% a u odrody 

Pinova o 42,7%. Fertigačná závlaha sa prejavila nielen rastom produkcie z jednotky 

produkcie, ale aj zvýšenými nákladmi, ktoré sa pohybovali od 5.520 do 7.440 €.ha-1 

v závislosti od odrody. Náklady na bezvýživovú závlahu boli v rozmedzí od 3.700 do 5.200 

€.ha-1. Vplyv fertigačnej závlahy sa výrazne prejavil na výške zisku, ktorý dosiahol najvyššiu 

hodnotu pri odrode Pinova (2 670 €.ha-1). Realizačné ceny sa pohybovali od 0,35 do 0,40 

€.kg-1. 

Zaradenie nových rezistentných odrôd jabloní do výsadieb umožňuje znižovanie 

zásahov proti závažným hubovitým chorobám počas vegetácie. Náklady sa znižujú o 0,03 až 

0,035 €.kg-1, čo sa následne prejavuje zvyšovaním zisku. Osobné náklady pri výrobe 

kilogramu jabĺk sú zastúpené 29 %, chemická ochrana a hnojenie sa podieľajú 22 %, 

pohonné hmoty 13%, odpisy sadu, závlah, strojov 29 %, ostatné náklady predstavujú réžie. 

V regiónoch vhodných pre pestovanie ríbezlí navrhujeme pestovať drobné ovocie. V SR 

dominantné postavenie majú červené ríbezle. 

Za sledované obdobie sme zaznamenali pokles výmery ríbezlí o 141 ha. Ríbezľové 

plantáže sú u nás prestárle a preto je nutné budovať nové efektívne plantáže, ktoré 

zabezpečia požadovanú úrodu rentabilitu výroby. 

Pri výrobe ríbezlí je žiaduce akceptovať nasledovné požiadavky: 

náročné na vlahu sú červené ríbezle 

čierne ríbezle vyžadujú suchšie výrobné oblasti 

optimálne podmienky pre rast ríbezlí je pri pH 5,5-7,5 

červené ríbezle dosahujú najlepšie výsledky od 200 do 600 m n.m. 

pre čierne ríbezle je vhodná poloha pestovania do 350 m n.m. 

Výskumný ústav okrasných drevín a drobného ovocia odporúča spon 3,5 m pri 

vzpriamene rastúcich do 3 m a vzdialenosť v radoch od 0,6 do 0,8 m. Podľa zvoleného 

sponu sa počet kríkov pohybuje od 3.570 do 5.550 ks na hektár, nákupná cena kríka 

dosahuje 1,5 až 1,7 € za kus. Na biologický materiál je potrebné vynaložiť 81 % až 87 % 

z celkových vlastných nákladov. Na výsadbu a hnojenie dosahujú náklady približne 1.165 € 

na jednotku plochy. Na založenie ríbezľovej plantáže vynaložíme od 7.350 do 10.600 €.ha-1, 

v závislosti od sponu. Pri vyčísľovaní nákladov na projekt započítame 2,5 % na projektové 

208

a prieskumné práce. Z celkových nákladov na investíciu. Na vybudovanie kvalitnej závlahy je 

v investičnom rozpočte nutné vyčleniť 3 500 €.ha-1. 

Pri dosiahnutí požadovanej produkcie a efektívneho pestovania sa v značnej miere 

podieľajú pestovateľské systémy a výber vhodnej odrody pre daný región. Na Slovensku 

máme v súčasnosti vyšľachtené odrody Detvan, ktorého produkcia jedného kra dosahuje 10 

kg, Tatran 17 kg, Maratón 12 kg a iné. S rozvojom pestovania drobného ovocia súvisí aj 

rozvoj včelárstva. Na jeden hektár je žiaduce rozmiestniť 6 včelstiev, hlavne pre čierne 

ríbezle, kde zvýšenie úrody je o 30 %. Ak hodnotíme priemernú úrodu z jedného kra na 

Slovensku pohybuje sa približne na úrovni 0,5 kg. Efektívnosť výroby nie je možné dosiahnuť 

pri uvedenej úrode. 

Závlaha je rozhodujúcim intenzifikačným faktorom úrodnosti a kvality drobného ovocia. 

Vplyv závlahy na celkovej produkcii sa prejavuje zvýšením na 30 až 60 % úrody. 

Produktivita práce pri ručnom zbere ovplyvňuje odroda a druh ríbezlí. Pracovník je 

schopný dosiahnuť nasledovný výkon v závislosti od odrody: 

za 1 hodinu pracovník pozberá čiernych ríbezlí 3-5 kg 

za l hodinu pracovník pozberá maloplodých červených ríbezlí 5-6 kg 

za l hodinu pracovník pozberá červených ríbezlí veľkoplodých 10-15 kg 

Pri ručnom zbere ríbezlí je nutné vynaložiť na l ha 2.200 hodín. V súčasnom období sa 

využívajú nové, moderné zberacie stroje, ktoré zvyšujú veľmi výrazne produktivitu práce 

a šetria živú prácu o 60%. 

Moderným výberom odrôd a dosiahnutí priemernej úrody červených odrôd 10 až 14 t 

môžeme minimálne pozberať 40 ha a tým ušetriť 250-300 pracovníkov. Celkové osobné 

náklady na zber pri úrode 10 až 14 t.ha-1 a výkone na pracovníka 80-120 kg za smenu 

dosahujú 2.200 až 2.950 €.ha-1. Na výrobu ríbezlí je potrebné na hektár vynaložiť od 4.300 

do 5.000 €. Za sledované obdobie priemerná realizačná cena červených ríbezlí je 0,56 €.kg- 

1 tržby pohybujú v intenzívnych výsadbách od 5.640 do 6.770 €.ha-1. Uvedené tržby, 

hektárové úrody a zisk je možné dosiahnuť pri dodržaní technológií pestovania drobného 

ovocia. 

Pestovanie čiernych ríbezlí je náročnejšie ako pri červených ríbezliach. Úroda 

dosahovaná u čiernych ríbezlí je 5 t.ha-1 a príjmy z predaja produkcie dosahujú 4.150 do 

4.950 €.ha-1. Výroba čiernych ríbezlí je rentabilná. 

Záver 

Pri hodnotení regionálnych aspektov pestovania ovocia na Slovensku sme vychádzali zo 

súčasného stavu pestovateľských plôch hlavných druhov ovocia. Najvýznamnejšie 

zastúpenie v intenzívnych sadoch majú jablká. Rozvoj ovocinárskej výroby na Slovensku nie 

je vyvážený z hľadiska rozmiestnenia v jednotlivých regiónoch. Najvyššie zastúpenie 

ovocných sadov (70 %) má západoslovenský región. 

Pri analýze výroby jabĺk sme vychádzali z progresívnych metód pestovania. Poukázali 

sme na možnosti rozvoja ovocinárskej výroby s prihliadnutím na dodržiavanie základných 

podmienok pestovania, ktoré sú zárukou kvalitnej produkcie a pomerne vysokého zisku. 

V Slovenskom ovocinárstve nastal čas na zmenu v stratégii rozvoja v jednotlivých regiónoch. 

Zavádzaním nových vedeckých poznatkov do ovocinárskej výroby môžeme byť 

konkurencieschopný. 

209

Literatúra: 

BIELIK, P.: Premeny podniku v procese transformácie ekonomiky. In: Faktory podnikovej 

úspešnosti: Medzinárodná vedecká konferencia: Liptovský Ján 2001. Nitra: Slovenská 

poľnohospodárska univerzita, 2001. ISBN 80-7137-972-7. 

GURČÍK, Ľ. - ADAMIČKOVÁ, I. – FELIXOVÁ, I. 2007. Fruit growing in Slovania under 

condition of the European union. In the Path of Internationalization and Integration in the 

Europe of Regions.:Editura Economica Bucuresti, 2007, s.160-166. ISBN:978-973-709- 

322-6 

HANISKO, Ľ.: Závlahové a výživové pokusy na perspektívnych odrodách jabloní, Sady 

a vinice, 1/2008, str. 10 - 12 

HRIČOVSKÝ, I., a kol.: Drobné ovocie, Nitra, 1998, ISBN 80-7137-554-3 

HRIČOVSKÝ, I. 2004: Aké boli úrody ovocia v roku 2003. In: Záhradkár, č. 1. Bratislava: 

Spoločnosť 7 Plus s.r.o., 2004, ISSN 1336-264X 

PORHAJAŠ, V. 2002. Ekonomika výroby ovocia. In Ekonomika poľnohospodárstva 

(Economics of agricultural). 2002 s. 37 – 40. ISSN: 1335-6186 

PORHAJAŠ, V. 2002 Ovocinárstvo ako faktor podnikovej úspešnosti. In Zborník 

z medzinárodnej vedeckej konferencie „Faktory podnikovej úspešnosti“ Liptovský Ján, 

december 2002. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita (SPU), 2002, s. 235-240. 

ISBN: 80-8069-138-X 

PORHAJAŠ, V. – ADAMIČKOVÁ, I. 2007. Dopad nových progresívnych odrôd jabloní n 

ekonomiku výroby. In Role zemědelsko-potravinárskeho sektoru v procesu europské 

integrace a světové globalizace – CD z medzinárodnej vedeckej konferencie, MZLU Brno, 

máj 2007. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, s. 227-230. ISBN: 

978-80-7375-109-8 


Ing. Viktor Porhajaš, CSc., Katedra ekonomiky, Fakulta ekonomiky a manažmentu, 

Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovensko. 

Doc. Ing. Ľubomír Gurčík, CSc., Katedra ekonomiky, Fakulta ekonomiky a manažmentu, 

Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre, Tr. A. Hlinku 2, 949 76 Nitra, Slovensko. 

210

Efektivnost investic obcí do tvrdé infrastruktury 

Effectiveness of the municipalities’ investments into the 

hard infrastructure 

Radka Redlichová, Gabriela Chmelíková 

Abstrakt: 

Tematicky tento příspěvek zasahuje do problematiky exogenního přístupu k regionálnímu 

rozvoji a snaží se o vyhodnocení dopadů takto pojaté regionální politiky. Konkrétně se 

příspěvek se zabývá hodnocením efektivnosti investic obcí do tvrdé infrastruktury. Hlavním 

přínosem je položení metodologického základu pro vyhodnocení efektivnosti investic obcí do 

tvrdé infrastruktury a to jak z pohledu ekonomických dopadů na hospodaření příslušných 

municipalit, tak z pohledu širšího sociálního kontextu především v úhlu zaměstnanosti a 

struktury ekonomické základny. Následně je tato metodika ověřena na pilotním vzorku 

průmyslových zón na úrovni regionu NUTS II Jihovýchod. 


Regionální rozvoj, průmyslové zóny, efektivnost investic 

Abstract: 

The topic of this paper is connected with the exogenous approach to the regional 

development. The paper tries to evaluate the impacts of the regional policy based on this 

approach specifically it evaluates the efficiency of investments of municipalities into the hard 

infrastructure. The main contribution of this paper can be seen in the laying of the 

methodological base for evaluating the efficiency of investments of municipalities into the 

hard infrastructure from both perspectives of municipalities’ budgets as well as perspective of 

unemployment and structure of economical base in the particular municipalities. Finally the 

methodology is been verified on the sample of industrial zones from region NUTS II Southeast. 

Key words: 

Regional development, industrial zones, effectiveness of investments 

Úvod a cíl 

Regionální rozvoj je ovlivněn řadou exogenních a endogenních faktorů11. Podle OECD 

lze na tento proces pohlížet jako na společné úsilí o snížení regionálních disparit především 

podporou ekonomických aktivit v jednotlivých regionech. Regionální politiky sledující tento cíl 

byly proto v minulosti zaměřeny na rozvoj infrastruktury, což mělo vést k zatraktivnění 

regionu pro příliv investic. Ne všechny průzkumy hodnotící účinnost regionálních politik 

11 viz např. Ježek, J.: Prostorová a regionální ekonomika, 2002, str. 228-229 

211

prokázaly pozitivní vliv na redukci disparit mezi jednotlivými regiony, což vyvolalo rozsáhlou 

diskuzi o změně v přístupu k regionálnímu rozvoji. 

V České republice byla podpora rozvoje infrastruktury zaštítěna programem rozvoje tzv. 

průmyslových zón. Pojem průmyslová zóna je všeobecně vysvětlován jako ucelený soubor 

kompaktních univerzálních objektů vhodných pro lehkou výrobu s účelně vyřešenou 

dopravou a velkým podílem zeleně mezi jednotlivými objekty. Jedná se o ucelený komplex 

průmyslu a služeb s řadou integrovaných funkcí odborného charakteru. Takovýto komplex 

maximálně využívá vzájemné podpory jednotlivých firem ve výměně informací, poradenství, 

společné prezentace a využívání mezinárodních kontaktů. 

V roce 1997 byl v České republice, pod administrací agentury Czech Invest, spuštěn 

program podpory rozvoje nových průmyslových zón, který měl za následek každoroční 

kontinuální nárůst počtu průmyslových zón. V roce 2006 na tento program navázal Program 

na podporu podnikatelských nemovitostí a infrastruktury. Poměrně značný počet 

průmyslových zón v ČR (dle Czech Invest 91 v roce 2009 kde investovalo 535 nových 

podniků, které zde zaměstnaly dohromady téměř 98 tisíc lidí) společně s kvalitní datovou 

základnou o hospodaření obcí, kterou nabízí Ministerstvo financí ČR, umožňuje provést 

relevantní empirický výzkum zaměřený na hodnocení efektivnosti zvolených nástrojů 

regionální politiky a to jak z pohledu dopadů do rozpočtů dotčených obcí, tak z pohledu 

dopadů do stavu zaměstnanosti a struktury ekonomické základny v dané obci. 

Cílem tohoto příspěvku je položit metodologický základ pro vyhodnocení efektivnosti 

investic obcí do tvrdé infrastruktury a to jak z pohledu ekonomických dopadů na hospodaření 

příslušných municipalit, tak z pohledu širšího sociálního kontextu především v úhlu 

zaměstnanosti a struktury ekonomické základny. Následně bude tato metodika ověřena na 

pilotním vzorku průmyslových zón na úrovni regionu NUTS II Jihovýchod. 

Metodika 

Teorie regionálního rozvoje představují více či méně ucelený systém vysvětlujících 

působení základních faktorů, subjektů, mechanismů a dalších souvislostí regionálního 

rozvoje. Současně je volba teorie základem pro koncipování regionální politiky a adekvátní 

volby jejích nástrojů.12 Tradičně jsou teorie regionálního rozvoje děleny na dvě základní 

skupiny: teorie konvergenční a divergenční. Dále je možné použít např. teorie epizodické 

nebo dělení na základě metodologického přístupu: pozitivistické teorie (např. lokalizační 

teorie), hermetické teorie (např. teorie výrobních okrsků, teorie učících se regionů), 

strukturalistické teorie, teorie ovlivněné kritickým realismem.13 Rozvoj společnosti je 

postaven na interakci jednotlivých aktérů, kdy změna v chování jednoho vyvolá řetězec 

reakcí u ostatních. Důvodem pro vznik jednotlivých teorií regionální rozvoje je především 

snaha o pochopení principu fungování těchto vzájemných vztahů mezi jednotlivými 

ekonomickými subjekty a vnějších i vnitřních vlivů, které na regionální rozvoj působí. 

Mezi nejčastěji používanými teoriemi lze v této souvislosti zmínit např. Neoklasickou 

teorii, Teorii ekonomické základny, Teorii sektorů, Teorii centrum-periferie nebo Input-output 

analýzu14. Nejedná se samozřejmě o vyčerpávající výčet, nicméně výše zmíněné teorie lze 

považovat za nejvíce využívané. Pro plánovanou analýzu vlivu průmyslových zón na místně 

a administrativně příslušné municipality lze zřejmě nejlépe aplikovat teorii ekonomické 

základny, případně v kombinaci s lehce specificky modifikovaným modelem centrumperiferie 

a input-output analýzou. 

12 Wokoun, R. a kol.: Regionální rozvoj (2008), str. 220 

13 podrobněji viz např. Wokoun, R. a kol.: Regionální rozvoj (2008), str. 221 

14 viz např. Matoušková Z. a kol: Regionální a municipální ekonomika (2000), str. 106 a dále 

Blakely, E.J. – Green Leigh, N.: Planning Local Economic Development (2010), str. 76 a dále 

212

Principem teorie ekonomické základny je rozdělení všech činností v regionu na tzv. 

„základní“ a „nezákladní“.15 Základní aktivity jsou takové, jejich výstup je realizován mimo 

region a jsou tak zdrojem příjmů pocházejících zvnějšku regionu. Tyto „vnesené“ příjmy 

umožňují obyvatelům regionu nákup zboží a služeb pro vlastní potřebu, resp. zvýšení jejich 

spotřeby. Tato nově vytvořená (resp. zvýšená) poptávka vyvolává potřebu dodatečných 

výrobních faktorů, včetně práce, potřebných pro produkci poptávaných statků. Produkce 

statků určených pro spotřebu v rámci regionu, se nazývá „nezákladními činnostmi“. 

Zvýšením zaměstnanosti se dále zvyšuje kupní síla obyvatel regionu. V této souvislosti lze 

zmínit a brát v potaz i Myrdalův model kumulativní kauzality.16 

Model centrum-periferie je založen na předpokladu, že rozvíjející se centrum nejdříve 

negativně působí na periferii tím, že na sebe soustředí využití většiny volných výrobních 

faktorů, které by jinak mohly být využity k rozvoji periferie. Následně však expandující 

centrum „pohltí“ periferii, čímž převáží pozitivní efekty.17 Aplikace na průmyslové zóny 

požaduje určitou adaptaci, kdy „centrum“ (tj. průmyslová zóna) se nenachází ve středu 

municipality, ale na jejím okraji. 

Input-output analýza je hojně využívána nejen při zkoumání regionálního rozvoje. Tato 

teorie zkoumá kumulativní dopad zvýšení (resp. snížení) produkce v jednom odvětví, které 

využívá pro svoji produkci vstupy jiného odvětví, přičemž toto „dodavatelské“ odvětví 

recipročně využívá pro svoji produkci jako vstupy výstupy odvětví prvního. Celkový dopad 

primární změny je poté významně vyšší. Jak moc se bude primární změna multiplikovat, 

záleží na míře recipročního využívání vstupů mezi odvětvími. 

Vliv investic obcí do tvrdé infrastruktury je možno na základě znalostí výše 

charakterizovaných teorií klasifikovat do dvou skupin na přímý a nepřímý, přičemž za přímý 

vliv je v rámci tohoto výzkumu považován dopad na hospodářskou situaci města a za 

nepřímý pak dopad na sociální sféru a strukturu ekonomické základny. V rámci tzv. přímého 

vlivu budou zkoumány celkové náklady vynaložené na zřízení zóny ve srovnání s příjmy 

plynoucími do obecních rozpočtů v přímém důsledku existence této zóny. Mezi tyto přímé 

dopady lze zahrnout příjmy z prodeje pozemků a nárůst daňových příjmů v oblasti sdílené 

daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Podle aktuálně platného rozpočtového 

určení daní ČR18 je tento typ daně jediným daňovým příjmem, jehož výše je odvislá od 

místa výkonu ekonomické činnosti, které se předpokládají ve vzniklých průmyslových 

zónách. Dalším typem přímé nemajetkové daně z příjmu, který je odvislý od místa podnikání 

je daň z příjmu fyzických osob samostatně výdělečně činných, o kterých se ovšem 

nepředpokládá, že by byly uživateli průmyslových zón. Dopady na výši tohoto druhu příjmů 

nelze ovšem opomíjet, neboť mohou být ovlivněny existencí průmyslové zóny, ale spíše 

jedná se spíše o její nepřímý dopad. Za tzv. nepřímý (následný) dopad jsou tedy 

považovány změny v daních z příjmů fyzických osob samostatně výdělečně činných a 

v neposlední řadě změny v úrovni zaměstnanosti. 

Pro pilotní průzkum proveditelnosti a ověření metodiky byl zvolen NUTS II Jihovýchod, 

tedy Kraje Jihomoravský a Vysočina. Počet a lokalizace průmyslových zón v rámci NUTS II 

Jihovýchod byl převzat Regionálního informačního servisu (RISY) a z veřejné databáze 

15 Jednoznačné rozdělení všech aktivit v regionu do těchto dvou dichotomních skupin je poměrně 

komplikovanou záležitostí, jejíž řešení je v zásadě buďto založeno na empirickém nebo teoretickém přístupu. 

(viz např. Matoušková Z. a kol: Regionální a municipální ekonomika (2000), str. 103) 

16 viz např.: Ježek, J.: Prostorová a regionální ekonomika, 2002, str. 171 

17 K tomuto závěru dochází Perrouxova teorie růstových polů. Např. však Myrdal nebo Hirschman pokládají ze 

převažující efekty negativní. 

18 Podle aktuálně platného znění zákona o rozpočtovém určení daní se v závislosti na geografické poloze 

daňového zdroje odvíjí následující daňové příjmy: 

100 % celostátního výnosu daně zpříjmu právnických osob z daně placené obcemi, 

100 % celostátního výnosu daně z nemovitostí, 

30 % celostátního výnosu daně zpříjmů fyzických osob ze samostatně výdělečné činnosti, 

1,5 % celostátního výnosu daně zpříjmů fyzických osob ze závislé činnosti. 

213

agentury Czech Invest19. Regionální informační servis poskytuje informace o průmyslových 

zónách, které zatím nejsou plně využity, a tedy jsou volné pro potenciální investory. Czech 

Invest uvádí průmyslové zóny, kterým byly mezi lety 1998-2005 přiděleny dotace v rámci 

Programu na podporu rozvoje průmyslových zón bez ohledu na současný stav naplněnosti 

jejich kapacity. Informace uvedené o průmyslových zónách byly převedeny do vlastní 

databáze s cílem zjistit především rok zahájení činnosti průmyslové zóny, náklady na 

vytvoření průmyslové zóny a obsazenost zóny. Tyto a některé další doplňující informace byly 

poté ověřeny u pracovníků příslušných odborů dané obce či města. Do průzkumu se aktivně 

zapojilo přes 40 % oslovených obcí. Při konfrontaci odpovědí s veřejně dostupnými 

databázemi bylo nutné konstatovat, že ne všechny veřejně dostupné informace odpovídají 

skutečnosti. Např. v databázi RISY byly v době průzkumu dostupná data z roku 2007, nová 

aktuální verze databáze byla spuštěna v září 2011. V rámci NUTS II Jihovýchod bylo tímto 

způsobem vytipováno 28 průmyslových zón ve 24 městech. Z tohoto celkového počtu je 19 

průmyslových zón (v 17 městech) aktivních, zbylé zóny nebyly buď vůbec realizovány např. 

z důvodu nesouhlasu zemědělského půdního fondu o převod pozemků na průmyslovou 

výstavbu, nebo pro nezájem investorů. 


Vzhledem ke skutečnosti, že z veřejně dostupných účetních výkazů měst není možné 

identifikovat náklady na výstavbu průmyslové zóny ani příjmy plynoucí z prodeje pozemků, 

bylo nutné tyto informace získat přímo od zodpovědných pracovníků dané obce či města. 

V některých případech však ani samotní pracovníci příslušných odborů nebyli schopni 

identifikovat náklady na výstavbu průmyslové zóny od nákladů ostatních a vyčíslit příjmy 

z prodeje pozemků nacházejících se v průmyslové zóně. Nicméně většina z nich uvádí, že 

příjmy z prodeje pozemků minimálně pokryly náklady vynaložené na přípravu průmyslové 

zóny. Za hlavní efekt je většinou považován příliv nových investorů s cílem oživení města a 

snížení nezaměstnanosti. Primární návratnost vložených prostředků je v podstatě brána jako 

vedlejší efekt zřízení průmyslové zóny a není rozhodujícím kritériem pro posuzování 

úspěchu. 

Další fázi průzkumu bylo sestavení přehledu vývoje výše příjmů plynoucích 

z jednotlivých daní z příjmu a to v letech 2001 – 201020 . Pro možnost vzájemného srovnání 

jednotlivých obcí pak byly hodnoty přepočítány na jednoho obyvatele. Zhruba ve 30 % měst 

byla průmyslová zóna založena před rokem 2001, a proto nebylo možné jednoznačně 

stanovit vliv jejího vybudování na daňové příjmy města. Nicméně ani v ostatních městech 

nedošlo po roce zahájení provozu průmyslové zóny k významnému nárůstu daňových příjmů 

ani v jedné z uvedených činností. Daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti je 

rozdělována částečně dle místa podnikání, resp. bydliště fyzické osoby (30 % výnosu) a 

částečně dle počtu obyvatel obce21. Díky této metodice je tedy daní z příjmů s největším 

přímým dopadem na danou obec, pokud dojde ke změnám v počtu osob samostatně 

výdělečně činných působících v dané obci. 

Na níže uvedených vybraných municipalitách (grafy 1-3) jsou ilustrovány primární 

(přímé) a sekundární (nepřímé) dopady založení průmyslových zón. Za dopad primární byl 

považován vývoj příjmu (resp. daně z příjmu) fyzických osob ze závislé činnosti – tj. zvýšení 

příjmů obyvatelstva na základě vyššího počtu nabízených pracovních míst firmami 

působícími v průmyslové zóně. 

19 http://www.czechinvest.org/pz [cit. 28.8.2011] 

20 http://wwwinfo.mfcr.cz/aris/ 

http://wwwinfo.mfcr.cz/ufis/ 

21 60 % celostátního výnosu je rozdělováno krajům, obcím a státnímu rozpočtu. Obcím z této částky náleží 

21,4 %, které jsou následně rozdělovány jednotlivým obcím dle počtu obyvatel. 

214

Šipkami jsou v grafech označeny roky, ve kterých došlo k zahájení provozu průmyslové 

zóny. Ani v jednom případě nebyl zaznamenán jednoznačně prokazatelný vliv založení 

průmyslové zóny na zvýšení daní z příjmů ze závislé činnosti. Tato skutečnost lze vysvětlit 

zřejmě vytvořením pozic vyžadujících nízkou kvalifikaci a tím související nižší mzdou 

zaměstnanců průmyslových zón. 

daně v tis. Kč 

1 800 000 

12% 

1 600 000 

1 400 000 

10% 

1 200 000 

8% 

1 000 000 

800 000 

6% 

600 000 

4% 

400 000 

200 000 

2% 

0 

0% 

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 

ze závislé innosti 

ze 

nezaměstnanost 

nezaměstnanost ihovýchod 

Graf 1: Vývoj daní z příjmu FO a nezaměstnanosti v městě Brně 

zdroj: zpracováno autorkami na základě databáze MFČR a ČSÚ 

V určitém časovém odstupu od založení zóny bylo možné předpokládat dopad zvýšení 

příjmů (daní z příjmů) osob ze samostatně výdělečné činnosti a to v souvislosti s rostoucí 

kupní sílou obyvatel na základě zvýšení mezd ze závislé činnosti. Vzhledem k neprojevení 

se primárního efektu zvýšení daní z příjmu ze závislé činnosti se však logicky nemohl 

realizovat ani následný efekt zvýšení příjmů pro osoby samostatně výdělečně činné. 

Dalším typem nepřímého dopadu průmyslových zón bylo očekávané snížení 

nezaměstnanosti a to v porovnání s vývojem nezaměstnanosti v rámci NUTS II Jihovýchod. 

V případě největšího zkoumaného města NUTS II – Brna, se míra nezaměstnanosti 

nevychylovala od vývoje NUTS II. Vzhledem k významnému vlivu Brna na vývoj celkové 

nezaměstnanosti NUTS II Jihovýchod by však případný výkyv byl spíše překvapujícím. 

Z celkového pohledu NUTS II lze vypozorovat klesající trend nezaměstnanosti po letech 

založení průmyslových zón. Tento trend je však shodný s vývojem nezaměstnanosti v rámci 

celé České republiky. 

215


9 000 

14% 

8 000 

12% 

7 000 

6 000 

10% 

5 000 

8% 

4 000 

6% 

3 000 

4% 

2 000 

1 000 

2% 

0 

0% 

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 


ze 



Graf 2: Vývoj daní z příjmu FO a nezaměstnanosti v městě Pohořelice 


Významnější vliv založení průmyslové zóny na vývoj nezaměstnanosti je možné 

vypozorovat v menších městech, jejichž vývoj není v takové míře zachycen v rámci celého 

NUTS II. V případě Pohořelic (graf 2), se po založení průmyslové zóny v roce 2003 

nezaměstnanost výrazně snížila a to v roce 2006 až dokonce pod průměr NUTS II, když 

v letech přecházejících se pohybovala nad tímto průměrem. V tomto případě je možné 

konstatovat, že založení průmyslové zóny mělo významný dopad na snížení 

nezaměstnanosti. Tento vývoj je také doprovázen výraznějším zvýšením daní z příjmů ze 

závislé činnosti (tj. významnějším než obecný trend NUTS II, který byl také v daných letech 

rostoucí). 

Obdobný dopad je patrný i ve Vyškově, kde došlo v průběhu zkoumaného období 

k založení dvou průmyslových zón. Po roce 2003 došlo k velice mírnému snížení 

nezaměstnanosti pod úroveň NUTS II, v roce 2006 je již klesající tendence jednoznačně 

patrná. 


50 000 

12% 

45 000 

10% 

40 000 

1 

35 000 

9 

8% 

9 30 000 

6 25 000 

6% 

20 000 

4% 

15 000 

10 000 

2% 

5 000 

0 

0% 

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 


ze 



Graf 3: Vývoj daní z příjmu FO a nezaměstnanosti v městě Vyškov 


216

Všeobecná ekonomická krize z roku 2008 působila jistě i na úbytek počtu firem (resp. 

snižování aktivity firem) v průmyslových zónách. Proto můžeme po tomto období sledovat 

srovnávání vývoje nezaměstnanosti vybraných měst a NUTS II. Lze se však domnívat, že 

tento vzestup by byl výraznější, pokud by v daném městě průmyslová zóna nebyla. Potvrzení 

této hypotézy je plánováno v další fázi výzkumu, kdy bude porovnán trend vývoje 

nezaměstnanosti ve sledovaném období v obdobných městech co do velikosti a lokalizace, 

avšak bez průmyslových zón. 

Závěr 

Cílem příspěvku bylo položit metodologický základ pro vyhodnocení efektivnosti investic 

obcí do tvrdé infrastruktury a to jak z pohledu ekonomických dopadů na hospodaření 

příslušných municipalit, tak z pohledu širšího sociálního kontextu především v úhlu 

zaměstnanosti a struktury ekonomické základny. Za tímto účelem byly dopady rozděleny do 

dvou skupin na přímé a nepřímé. Mezi přímé byly zařazeny změny ve struktuře obecních 

rozpočtů způsobené nárůstem nově vzniklých pracovních míst a v jeho důsledku zvýšené 

příjmy z daní fyzických osob ze závislé činnosti a prodejem nově zkultivovaných pozemků. 

Mezi nepřímé byly pak zařazeny dopady na celkovou úroveň zaměstnanosti a nárůsty 

v příjmech z daní OSVČ, jejichž změnu bylo možné považovat za důsledek rostoucí 

poptávky po službách v dané municipalitě v souvislosti s nutností obsluhy nově vzniklé 

průmyslové zóny. Navržený metodický postup pro zhodnocení dopadu průmyslových zón na 

regionální rozvoj byl ověřen na vybraném vzorku průmyslových zón ČR. 

Literatura: 

ČADIL, J.: Regionální ekonomie. C.H.Beck, Praha, 2010. ISBN 978-80-7400-191-8 

JEŽEK, J.: Prostorová a regionální ekonomika. ZČU v Plzni, Plzeň, 2002. ISBN 80-7082- 

575-8 

WOKOUN, R. a kol.: Regionální rozvoj (Východiska regionálního rozvoje, regionální politika, 

teorie, strategie a programování). Linde Praha, a.s., 2008. ISBN 978-80-7201-699-0 

MATOUŠKOVÁ, Z. a kol.: Regionální a municipální ekonomika. Vysoká škola ekonomická v 

Praze, 2000. ISBN 80-245-0061-2. 

BLAKELY, E.J. – GREEN LEIGH, N.: Planning Local Economic Development, SAGE 

Publications, Inc. 2010. ISBN 978-1-4129-6093-9 


Ing. Radka Redlichová, Ph.D., Ústav regionální podnikové ekonomiky, FRRMS Mendelova 

univerzita, Zemědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: radka.redlichova@mendelu.cz, Tel.: 

+420545136411. 

Ing. Gabriela Chmelíková, Ph.D., Ústav regionální podnikové ekonomiky, FRRMS 

Mendelova univerzita, Zemědělská 1, 613 00 Brno, e-mail: 

gabriela.chmelikova@mendelu.cz, Tel.: +420545136411. 

217

Regionální specifika chování nadnárodních obchodních 

řetězců na oligopolních trzích potravin 

Regional specifics of behavior of multinational chain stores 

on oligopolistic markets with food products 

Lucie Severová 

Abstrakt 

Podnikání nadnárodních obchodních řetězců v ČR je kapitálově především ve vlastnictví 

německých (často rodinných) firem. Cílem této stati je zjistit, zda na trhu potravinářských 

produktů dochází ke vzniku oligopolní konkurence v důsledku významné tržní síly 

nadnárodních obchodních řetězců a jak se projevuje ve vztahu k regionálním výrobcům 

potravin. Konkurenční postavení obchodníků s potravinami může mít i pozitivní vliv na jejich 

místní výrobce a přispívat k růstu zaměstnanosti v regionu. 

Klíčová slova 

oligopol, významná tržní síla, obchodní řetězce, trh potravin, místní výrobce, bioprodukty 

Abstract 

Entrepreneurship of multinational food chain stores in the CR is a capital property primarily of 

German (often family) companies. The goal of the paper is to find out whether the oligopoly 

competition as a result of significant market power of multinational chain stores, and how it 

express itself in relation to regional food producers. The competitive position of food traders 

can have a positive impact on their local producers and contribute to employment growth in 

the region. 

Key words 

oligopoly, significant market power, chain stores, food market, local producer, organic food 

Úvod 

Oligopolní konkurence předpokládá existenci pouze několika firem v odvětví, z nichž 

alespoň některé mají významný podíl na trhu a mohou tedy ovlivňovat cenu produkce na 

trhu. Při oligopolním chování nabízející firma ovlivňuje tržní poptávku a nabídku celého 

odvětví, a musí proto při své volbě nabídky na trhu počítat kromě poptávky jednak s reakcí 

konkurenta na její volbu, jednak sama reaguje na volbu nabídky konkurentů. Jednání 

nabízejícího jsou ovlivněna nejen tím, co činí konkurenti nyní, ale také tím, co od nich 

očekává. Očekávanou reakci konkurenta včlení do své funkce očekávané poptávky. 

Základní teoretický model chování oligopolní konkurence v podmínkách postindustriální 

společnosti vypracovaný Samuelsonem (2004) je východiskem pro zkoumání oligopolního 

chování firem u většiny ekonomů mainstreamového zaměření. Rozpracování této teorie 

oligopolu do podmínek konkrétního tržního odvětví zahrnuje zejména Varianova 

218

mikroekonomická analýza oligopolního odvětví; ta obsahuje i definici výrobkové skupiny. Jak 

neoklasické tak neokeynesiánské směry ekonomie (Schiller, 2010) uvádějí nejen různě 

definované typy modelů oligopolní konkurence, ale zároveň i zdůrazňují nezbytnost vládní 

kontroly nad tržním chováním oligopolů, i když v různé míře dle orientace příslušné školy. 


Cílem této studie je zjistit, zda na trhu potravinářských produktů dochází ke vzniku 

oligopolní konkurence v důsledku významné tržní síly nadnárodních obchodních řetězců a 

jak se projevuje ve vztahu k regionálním výrobcům potravin. 

Za hlavní metody použité k vědeckému zkoumání ve stati lze označit metodu deskripce 

(popis řešení dominance na trhu), dále byla použita metoda komparace (srovnání růstu 

prodejen obchodních řetězců), analýzy a syntézy a částečně i další. 

Při zkoumání oligopolních struktur nacházíme řadu modelů oligopolu, které se vzájemně 

odlišují především v charakteru chování konkurenčních firem. Přesto se tyto odlišné modely 

shodují v několika následujících předpokladech: (Soukupová, 2006) 

 

 

 

 

Existence malého počtu firem v odvětví. Jedná se většinou o velké firmy s 

rozhodujícím podílem v nabídce odvětví; některé modely popisují pouze chování 

dvou firem na sledovaném trhu (duopol), jiné několika stejně silných firem (kartel), 

další uvažují, že jedna z firem se nachází v dominantním postavení na trhu apod. 

Charakter vyráběné produkce. V oligopolních odvětvích mohou firmy vyrábět buď 

homogenní nebo heterogenní (substituční) produkci. Často uváděným příkladem 

homogenního oligopolu je oligopolní konkurence v produkci zemědělských plodin 

(kukuřice, banány, káva apod.), kdy několik velkých firem produkuje téměř identický 

statek. Pokud firmy v oligopolu vytvářejí diferencované statky a služby, navzájem 

substituční, jde o heterogenní oligopol s diferencovanými tržními cenami. Rozdíly 

mezi produkty jednotlivých oligopolních firem nejsou zpravidla podstatné, jedná se o 

blízké substituty. Jako příklad výroby diferencovaného produktu v potravinářství lze 

uvést odvětví výroby masa a masných výrobků, pečiva, cukrovinek apod. 

Omezení (bariéry) vstupu nových firem do odvětví. Umožňuje v odvětví trvaleji 

existenci několika málo velkých firem. Typickými formami omezení vstupu nových 

firem do oligopolních odvětví jsou relativně vysoké náklady kapitálu na zavedení 

nové firmy, patentová omezení, preference spotřebitelů v relaci k existujícím firmám 

a úmluvy a dohody mezi existujícími firmami. Část bariér však není nepřekonatelná; 

můžeme tak předpokládat situaci, kdy po překonání uvedených překážek vstoupí do 

oligopolního odvětví jiné firmy. 

Možnost každé firmy v odvětví činit reálné odhady o reakcích a akcích konkurentů. 

Tato možnost je dána skutečností, že v odvětví působí jen několik málo velkých 

firem na rozdíl od monopolistické konkurence a souvisí s tím, že každá firma je 

schopna změnami své nabídky působit na změnu celkové nabídky odvětví. 

Materiál a diskuze 

Využití dominantního postavení na trhu potravin vůči regionálním dodavatelům 

Na ochranu trhu před oligopolním chováním potravinářských firem byl v roce 2009 

schválen Zákon o významné tržní síle a jejím zneužití. Praktiky, jež jsou zneužitím tržní síly, 

zákon jednotlivě uvádí. Obchodníkům, kteří nezaplatí dodavateli zboží do třiceti dnů od jeho 

dodání, prodají ho levněji, než nakoupili či požadují od dodavatelů zaplacení takzvaného 

listovného, bez nějž by se jejich zboží nemělo šanci v regálech vůbec objevit nebo jinak 

zneužijí svou tržní sílu, hrozí pokuta až deset milionů Kč nebo sankce ve výši deseti procent 

z obratu. Zákon tak trestá nekalé praktiky obchodních řetězců zejména vůči drobným 

dodavatelům. Kontrola řetězců se však týká výlučně prodeje potravinářských a 

zemědělských produktů. Případné pokuty řetězcům by měl udělovat Úřad pro ochranu 

219

hospodářské soutěže (ÚOHS). Zákon, který od loňského února reguluje vztahy mezi 

obchodníky a dodavateli, vypracovala skupina poslanců ČSSD a normu podpořila 

Potravinářská komora. Obchodníci zákon kritizují a tvrdí, že je nekvalitní a poškodil jejich 

vztahy s dodavateli. Potravináři si naopak pochvalují, že po zavedení zákona se chování 

řetězců vůči nim zlepšilo. 

Příkladem společensky nežádoucího chování obchodních řetězců na trhu potravin, byť 

ojediněle sankcionovaného, může být i využívání dominantního postavení vůči místním 

dodavatelům. Společnost Kaufland ČR, trojka podle výše tržeb mezi obchodními řetězci na 

českém trhu, dostala letos od Úřadu pokutu 13,6 milionu korun; podle úřadu firma porušila 

zákon o významné tržní síle tím, že znevýhodňovala dodavatele. Jedná se o první 

rozhodnutí úřadu týkající se uvedeného zákona, který začal platit loni v únoru. Kaufland 

podle ÚOHS porušil zákon, když s nadpoloviční většinou svých dodavatelů dojednával lhůty 

splatnosti faktur delší než 30 dní. Řetězec také sjednával s více než 95 procenty dodavatelů 

ustanovení, na jehož základě by v případě postoupení pohledávky vůči Kauflandu třetím 

osobám měli povinnost hradit poplatek čtyři procenta z hodnoty postoupené pohledávky. 

Kaufland také současně sjednával ustanovení o dodatečném skontu, na jehož základě 

požadoval v případě dřívějšího zaplacení faktury slevu, a to ve výši půl procenta za každý 

započatý týden, o který byla faktura dříve uhrazena. Jednalo se o uplatňování praktiky, která 

podřizovala dodavatele povinnostem, jež vytvářejí nerovnováhu mezi smluvními stranami, 

čímž byl porušen zákaz zneužití významné tržní síly. (Kaufland..., 2011) 

Úřad tak potvrdil existenci pokřivených vztahů a nestandardních praktik, na které 

Potravinářská komora ČR soustavně poukazovala. 

Zákon o významné tržní síle byl terčem kritiky řady obchodníků, dodavatelů i odborníků, 

v některých svých pasážích ale pomáhá narovnávat podmínky na trhu i ve vztahu 

k regionálním dodavatelům. 

Obchodníci by i po plánovaném zrušení zákona o významné tržní síle měli mít zakázáno 

prodávat zboží dlouhodobě pod cenou, vracet zboží dodavatelům těsně před vypršením data 

spotřeby či od nich vybírat různé poplatky. Počítají s tím návrhy novel zákona o ochraně 

hospodářské soutěže a zákona o cenách, které jako náhradu za zákon o významné tržní síle 

vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu společně s Úřadem pro ochranu hospodářské 

soutěže (ÚOHS). 

Rozmístění prodejen a jeho vliv na dostupnost nabídky pro spotřebitele 

Obchodní řetězce v roce 2010 zrychlily expanzi na českém trhu, kterou předloni 

zpomalila ekonomická recese. Na území ČR bylo loni otevřeno 50 nových obchodů, přičemž 

největší zastoupení mezi nimi měly supermarkety. V roce 2009 bylo postaveno jen 17 

nových prodejen, zatímco o rok dříve jich bylo 76. 

Počet supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen se loni v Česku zvýšil na 

1386 z 1339 v roce 2009. Počet supermarketů v roce 2010 vzrostl o 24 na 500, síť 

hypermarketů se rozrostla o deset prodejen a na konci loňského roku v Česku fungovalo 268 

hypermarketů. Počet diskontních prodejen se loni zvýšil o třináct na 618. 

Kvůli rostoucímu počtu prodejen mají obchodníci stále méně prostoru pro další expanzi. 

Například síť hypermarketů pokryla už většinu území Česka a v jejich spádové oblasti žije 

90% populace. Hypermarkety se proto stavějí ve stále menších městech. Růst počtu 

prodejen s komplexní nabídkou zboží tak přispívá nejen ke zvýšení konkurence na lokálních 

trzích, ale i ke zkvalitnění dostupnosti nákupu zboží a služeb ve venkovských regionech. 

(ČTK, 2011) 

220

700 

600 

500 

600 605 618 

551 

475 480 

513 

464 464 476 476 

500 

400 

300 

200 

427 

161 

468 

192 

214 

231 246 258 268 

supermarkety 

hypermarkety 

diskonty 

100 

0 

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 

Graf 1: Počty supermarketů, hypermarketů a diskontních prodejen v letech 2004 - 

2010 

Zdroj: Vlastní zpracování dle Incoma GfK 2010 

Podpora místních výrobců a zaměstnanosti v regionu 

Pečivem vysoké kvality pocházejícím od malých i velkých místních pekařů chce 

například rozšiřovat nabídku pekárenských výrobků ve svých obchodech řetězec Tesco v 

celé ČR. Zákazníci si budou tak moci vybrat v každém regionu své oblíbené druhy pečiva a 

specialit od místních pekařů a cukrářů, na které jsou zvyklí. Již dnes ve více než 90 % 

obchodů Tesco nabízí na 550 druhů výrobků od téměř 40 malých pekáren. Tesco také 

zahájilo jednání se zástupci společnosti Beas a Pekárna Merkur, jejichž chleby byly oceněny 

jako nejlepší v kategoriích řemeslná a průmyslová výroba v rámci soutěže O nejlepší chléb 

roku 2010, kterou každoročně pořádá Podnikatelský svaz pekařů a cukrářů. Ze všech 

pekáren, které se soutěže účastnily, spolupracuje v současné době Tesco přibližně se 

čtvrtinou. S celkem pěti dalšími pekaři začalo jednání o spolupráci, aby jejich tradiční pečivo 

a chléb mohlo nabídnout zákazníkům v jednotlivých regionech. Do konce roku by měly být 

pekařské výrobky od místních dodavatelů k dostání ve všech jeho obchodech.(Tesco..., 

2011) 

V dlouhodobé strategii podpory místních dodavatelů nejde zdaleka jen o pekárenské 

výrobky, v obchodech Tesco naleznou zákazníci nabídku českých a moravských vinařů, 

řezníků i uzenářů, jako jsou například Vinselect Michlovský, Vodňanská drůbež nebo uzeniny 

Le&Co. Firma při tom vychází z průzkumů, jejichž výsledky ukazují, že pro více než 40% 

zákazníků je důležité, zda si mohou koupit český výrobek. Tato strategie zároveň napomáhá 

snižovat regionální nezaměstnanost podporováním místních výrobců. Je nanejvýš nutné tuto 

strategii také vhodným způsobem využít v oblasti marketingové komunikace firmy s cílovým 

segmentem trhu.(Chromý, 2010) 

Vítězné produkty soutěže Regionální potravina 2011 byly nedávno v Praze nabízeny 

k ochutnání při příležitosti vyhlášení výsledků. Tato ministerstvem zemědělství vyhlašovaná 

akce je určena především malým a středním výrobcům potravin v jednotlivých regionech a již 

jen účast v soutěži by měla přispět k propagaci jejich výrobků na veřejnosti. Ministerstvo 

zemědělství soutěž regionálních výrobců potravin i finančně podporuje a na příští rok 

předpokládá dotaci soutěže ve výši padesáti milionů Kč. 

221

Prodej biopotravin jako projev podpory místních výrobců a ochrany přírody v 

regionech 

Ekologické zemědělství, jako producent kvalitních potravin, ale též i jako poskytovatel 

dalších služeb (péče o životní prostředí, rozvoj služeb na venkově, nepotravinové využití 

zemědělských produktů) – souhrnně svým multifunkčním charakterem může významnou 

měrou přispět k udržitelnému rozvoji venkova (Vaněk, J., Brožová, I. et al, 2010) 

Spotřebitelé se stále častěji ve svém nákupním rozhodování orientují na nákup 

biopotravin, přestože jsou často o třetinu i více dražší než klasické. Trh biopotravin tak po 

stagnaci předchozích let opět roste, jejich nabídka stoupá, ale mění se i životní styl obyvatel 

v Česku. 

Podle Ústavu zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) lidé v Česku v roce 2009 utratili 

za biopotraviny 1,77 miliardy korun, tedy zhruba stejně jako o rok dříve. Konkrétní data za 

rok 2010 zatím dostupná nejsou, ale ÚZEI očekává loni i letos pozvolný růst spotřeby 

biopotravin, zejména v gastronomických zařízeních, výrazně by měl také stoupnout podíl 

přímého prodeje z farem. Tím by se i zvýšil podíl regionálních dodavatelů na trhu 

bioproduktů. 

S odhadem ústavu souhlasí i další odborníci; z vyjádření některých maloobchodníků lze 

usuzovat, že jim spotřeba roste a jelikož řetězce prodávají většinu biopotravin v Česku, je 

pravděpodobné, že loni i letos spotřeba biopotravin opět vzroste. Největší zájem je 

projevován o bio dětské výživy, mléčné výrobky, maso či zeleninu. 

Přes potravinářské řetězce se podle ÚZEI prodalo předloni téměř 70 procent biopotravin. 

Obchodní řetězec Billa nedávno uvedl, že loni stoupl obrat u biopotravin v jeho prodejnách o 

50% a letos chce firma dosáhnout stejného nárůstu. Prodej biopotravin v oblasti čerstvých 

potravin v obchodech řetězce Globus vzrostl loni meziročně zhruba o čtvrtinu. Důvodem je 

jak zvyšující se zájem lidí, obzvláště těch, kteří jsou nyní v produktivním věku o zdravý 

životní styl, tak i rozšíření nabídky. Vliv na prodej má samozřejmě i vyšší cena biopotravin. 

Rozdíl v jejich ceně vůči konvenčním potravinám je velmi různý a pohybuje se nejčastěji 

kolem 25 až 30%, ve výjimečných případech může být prodejní cena biopotravin ale až 

dvojnásobně vyšší. Právě vyšší cena je podle obchodního řetězce Aholdu, který provozuje 

síť prodejen Albert, důvodem, proč tento řetězec loni zaznamenal stagnaci či mírný pokles 

prodeje. Cena má významný vliv; například bio maso je zde třikrát dražší než obyčejné maso 

stejného druhu. 

Nevýhodou pro zvýšení poptávky u biopotravin oproti konvenčním potravinám tak 

především zůstává jejich v průměru o 25 až 30 procent vyšší cena.(Kütner, 2011) 

Výsledky a vyhodnocení analýzy 

Přestože nadnárodní (obchodní) řetězce výrazně dominují nabídce potravin v ČR lze 

jejich postavení na trhu potravin z hlediska společensky odpovědného chování vůči 

regionálnímu rozvoji hodnotit jako rozporuplné. Na jedné straně podnikatelský cíl 

maximalizace tržeb, zisku aj. vede společnosti ke snaze o využívání dominantního postavení 

na trhu, jak ve vztahu k dodavatelům využitím významné tržní síly, tak i ke spotřebitelům 

(formou kartelových dohod), což je však státem kontrolováno a sankcionováno. Na druhé 

straně stejná snaha vyvolává i pozitivní efekty pro společnost i rozvoj jednotlivých regionů. 

Jsou jimi například: 

 

 

 

zvyšování dostupnosti prodejních míst při snaze o získání dalších zákazníků expanzí 

prodejen v regionech, kde dosud řetězce nepůsobí, 

zvyšování rozmanitosti nabízených produktů zapojováním místních výrobců 

(specialit) a tím i zvyšování regionální zaměstnanosti, 

zavádění biopotravin na pulty jejich prodejen, čímž se dosahuje nejen růstu 

rozmanitosti nabídky o ekologicky šetrné výsledky hospodaření zemědělců v 

regionech, ale i podporuje zdravý životní styl ve společnosti, kde hlavními příčinami 

úmrtí obyvatel jsou civilizační choroby. 

222

Shrnutí 

Pro výše uvedené důvody lze hodnotit působení obchodních řetězců na trhu s 

potravinami v regionech ČR jako spíše pozitivní. Není jen logickým vyústěním koncentrace 

obchodních kapacit v „moderním světě supermarketů“ a jimi poskytovaných komplexních 

služeb šetřících čas zákazníků, ale i projevem společensky odpovědného chování firem, byť 

ve svém důsledku spíše motivovaném ekonomickými cíli podnikání. Vezmeme-li v úvahu 

pracovní vytížení zaměstnanců v soudobých firmách, kde jinde než v supermarketech 

obchodních řetězců by nalezli komplexní nabídku potravin a doplňkových služeb v nočních 

hodinách či o víkendech. Proto i s jistým úsměvem lze sledovat diskuze v některých státech 

EU o tom, zda mají mít obchodní řetězce otevřeno i o církevních svátcích... 

Poznatky prezentované ve stati jsou výsledkem řešení výzkumného záměru MŠMT ČR 

s číslem MSM 6046070906. 

Literatura 

CHROMÝ, Jan. Trendy komunikace v cestovním ruchu. 1. vyd. Praha : Verbum, 2010. 

Vybrané směry výzkumu v průniku oblastí komunikace - cestovní ruch - gastronomie, s. 

115. ISBN 978-80-904415-4-5. 

Kaufland dostal pokutu, znevýhodňoval dodavatele (2011). E15 20.7. 2011, s. 7, Praha. 

Incoma research (2010). [online]. [cit. 2010-08-03]. Dostupný z: http://www.incoma.cz/cz/ 

KÜTNER, D. (2011). Trh biopotravin po stagnaci roste, E15 9.5. 2011, s. 8, Praha. 

SAMUELSON P. A., NORDHAUS W. D. (2004). Ekonomie. 18. vyd., Praha, NS Svoboda. 

SCHILLER, B. R. (2010). The Micro Economy Today. 4. vyd. Columbus, McGraw-Hill, Inc. 

SOUKUPOVÁ J. A KOL. (2006). Mikroekonomie. 4. vyd. Praha, Management Press. 

Tesco nabídne v každém regionu místní pečivo (2010). Metro 24.6., s. 7, Praha. 

VANĚK, J., BROŽOVÁ, I., JAROLÍMEK, J., ŠIMEK, P., ČERVENKOVÁ, E. (2010). Map 

recours – ECO Farms in the Czech Republic, In: AGRIS on-line Papers in Economics and 

Informatics II., ročník 4, s. 115-121. 


PhDr. Ing. Lucie Severová, PhD., Katedra ekonomických teorií PEF, Česká zemědělská 

univerzita v Praze, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, severova@pef.czu.cz 

223

Vymezení zón rekreačních lesů sídelních aglomerací na 

základě funkčních schopností lesních porostů 

Delimitation of Suburban recreational Forests Zones based 

on functional Capabilities of Forest Stands 

Jiří Schneider, Ilja Vyskot, Alice Kozumplíková, Barbora Zámorská 

Abstrakt 

Příspěvek prezentuje metodické řešení vymezování zón příměstských rekreačních lesů na 

základě kvantifikace jejich potenciálních a aktuálních funkčních účinků. Řešení je tvůrčí adicí 

projektu MŽP VaV - Problematika péče o lesy v okolí hl. m. Prahy s ohledem na formy jejich 

funkčního využívání. Metodou „Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských 

funkcí lesů“ (Vyskot a kol., 2003), jsou zhodnoceny reálné potenciály a efekty sociálněrekreační 

a zdravotně hygienické funkce zájmových lesních porostů. Modifikací standardů 

EU pak je determinována minimální nutná plocha i kvalita I. a II. zón příměstských lesů pro 

sídelní aglomerace s více než 1 mil. obyvatel (v ČR Hlavní město Praha). 


příměstské lesy, funkce lesů, rekreační potenciál, limity území, územní plánování 

Abstract 

The paper presents a methodical solution of suburban recreational forest zones delimitation 

based on quantification of its potential and real functional effects. The solution is an own 

addition of the Ministry of environment project - “Problems of care about forests surrounding 

the capital of Prague regarding to their functional usage”. Real potentials and socialrecreational 

and sanitary-hygienic effects of forest stands are evaluated by using the method 

“Quantification and evaluation of forest functions” (Vyskot et al. 2003). A minimal area and 

quantity of 1st and 2nd zones of suburban recreational forests for agglomerations with more 

than 1 million habitants (in CR the capital Prague) was determined by EU standards 

modification. 

Key words: 

Suburban Forests, Forest Functions, Recreational Potential, Landscape Limits, Landscape 

Planning 

Úvod 

Lesy jsou synergickou součástí rozvoje regionů sídelních aglomerací. Jejich územní i 

funkční význam je nezastupitelný. Stabilizují antropogenně impaktované přírodní prostředí, 

upravují poměry mikroklimatu, stimulují zdravotně-hygienické poměry a jsou zázemím a 

zdrojem rekreačních aktivit obyvatel. 

Převažuje názor, že rekreační účinnost lesů je určována hlavně stupněm (úrovní) jejich 

aditivního rekreačního vybavení, zvláště technického charakteru. Skutečností však je, že 

prioritu rekreační atraktivity lesních porostů utváří vlastní prostředí lesa. Stěžejní pro 

224

ekreační funkci je vícefunkční pojetí praktického hospodaření, se zohledňováním všech 

přirozených prvků rekreační atraktivity lesa. Speciální rekreační vybavení pak má smysl 

pouze tam, kde rekreační tlak převyšuje přirozené možnosti lesa, nebo kde zájmy ochrany 

vyžadují usměrňovat lidské aktivity mimo území ohrožení lesa a jeho prostředí. 

Specifické místo a význam pro rekreaci mají lesy v kontaktu s městskými a sídelními 

aglomeracemi. Zde jsou humánní aktivity determinovány celým spektrem kriterií, vázaných 

na mobilitu, časové možnosti, vybavení lesů apod. 

Dosavadní standardizace příměstských lesů je zaměřena na tyto fenomény, opomíjí však 

vlastní efektivitu a účinnost lesních porostů ve smyslu jejich zdravotně-hygienického a 

rekreačního působení. Zavedením těchto stěžejních atributů se mění prostorové, plošné a 

funkční požadavky na lesní prostředí. 

Námi takto definované plošné standardy byly dosud determinovány pro sídelní aglomerace 

do 100 tisíc obyvatel. Předložený příspěvek nově modifikuje kvantifikované potřeby 

příměstských lesů pro sídla nad 1 milion obyvatel (v ČR - Hlavní město Praha). 

Metodika 

Plošné standardy EU příměstských rekreačních lesů vycházejí pouze z velikosti sídel, 

nereflektují skutečný stav životního prostředí ve vymezených zónách rekreace, ani stav, 

rozlohu a kvalitu lesních porostů. Tyto aspekty však mají zásadní vliv na možnosti a kvalitu 

rekreačního využívání krajiny kolem sídel. Proto jsou standardy EU při vymezování 

rekreačních zón námi modifikovány tak, aby rozloha zón rekreace odpovídala skutečnému 

funkčnímu stavu lesních porostů (Vyskot, I. a kol. 2008). Metodou „Kvantifikace a 

kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí lesů v ČR“ (Vyskot, I. a kol., 1996 - 2003) 

byly standardy EU přetransformovány dle hodnot reálných potenciálů celospolečenských 

funkcí lesů - funkce sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické. Metodický postup pro 

stanovení minimální výměry zón rekreace příměstských lesů je následující: 

Vymezení minimální plochy rekreačních lesů na základě synergie hodnot reálných 

potenciálů funkcí (potenciál rekreační - RP flSR potenciál zdravotně-hygienický) 

Takto stanovená plocha odpovídá optimálním lesním porostním podmínkám, 

potenciálním funkčním schopnostem lesních porostů, vyjádřených reálným 

potenciálem funkce sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické. Nezohledňuje 

aktuální stav tangovaných lesních porostů, vyjádřený tzv. reálným funkčním efektem. 

Při vylišování v prostředí GIS jsou do zón rekreace primárně zahrnovány lesní 

komplexy s příznivými hodnotami potenciálů ( 4 - vysoký, 5 velmi vysoký). 

Modifikace minimální plochy dle aktuálních funkčních účinků lesních porostů. Ty jsou 

stanoveny na základě analýzy současného stavu porostů - redukčních kriterií porostů 

(věku, zakmenění a zdravotního stavu). 

Uplatnění společenských požadavků - tzv. váha faktoru aktuálního společenského 

zájmu – FAZ (Tab. 1, Tab. 2). Dle společenských požadavků je výsledně upraveno 

rozmístění tangovaných ploch lesů v území (vazby na kategorie lesů, funkční 

zařazení, vlastnické vztahy, přístupnost lesů, vybavenost lesů apod.). 

225

Tab. 1: Váha faktoru aktuálního společenského zájmu funkce sociálně-rekreační 

Funkční skupina sociálně–rekreační -FAZ 

Lesy národních parků 3,0 

Lesy lázeňské 3,0 

Lesy příměstské I. pásma rekreačních zón sídel 2,6 

Lesy území koncentrované (střediskové) sezónní rekreace 2,6 

Lesy příměstské II. pásma rekreačních zón sídel 2,3 

Lesy chatových oblastí 1,9 

Lesy zón mimořádných přírodních a společenských exhibitů 1,6 

Lesy III. pásma rekreačních zón sídel 1,3 

Lesy navazující na zóny koncentrované sezónní rekreace 1,3 

Lesy polyfunkční běžné rekreační utilizace 1,0 

Lesy antropogenně degradované 0,6 

Lesy limitovaného vstupu (NPR, zahájené aj.) 0,3 

Lesy rekreačně nepřístupné (vojenské aj.) 0,1 

Zdroj: Vyskot a kol., 2003 

Tab. 2: Váha faktoru aktuálního společenského zájmu funkce zdravotně-hygienické 

Funkční skupina zdravotně–hygienická -FAZ 

Lesy lázeňské 3,0 

Lesy v ochranných pásmech léčivých zdrojů 2,6 

Lesy příměstské se zdravotně-rekreační funkcí (I. zóna) 2,6 

Lesy v pásmech HO škodlivých antropogenních zdrojů 2,3 

Lesy příměstské se zdravotně-rekreační funkcí (II. zóna) 1,9 

Lesy v oblastech častých klimatických extrémů 1,6 

Lesy v oblastech škodlivých přírodních zdrojů 1,3 

Lesy polyfunkční s běžnou zdravotně-hygienickou účinností 1,0 

Lesy vysoké zdravotní alergologické agresivity 0,6 

Zdroj: Vyskot a kol., 2003 

Výsledky 

Tabulka 3 prezentuje minimální nezbytnou plochu rekreačních zón lesů pro různě velká 

lidská sídla na základě potenciálu funkce zdravotně-hygienické. Plocha je determinována pro 

případy, že by všechny lesní porosty v zóně rekreace měly buď vysoký a velmi vysoký reálný 

potenciál (ZH RP fl (5, 4)) nebo naopak nízký a velmi nízký (ZH RP fl (2, 1)). 

226

Tab. 3: Plocha rekreačních lesů dle zdravotně-hygienického potenciálu lesních 

porostů (ZH RPfl) (ha) 

Počet 

obyvatel 

(v tis.) 

zóna příměstské 

rekreace I 

ZH RP fl (5, 4) ZH RP fl (2, 1) 

zóna příměstské zóna příměstské 

rekreace II rekreace I 

zóna příměstské 

rekreace II 

rekr. impakt rekr. impakt rekr. impakt rekr. impakt 

vysoký 

velmi 

vysoký vysoký velmi 



vysoký 

do 5 8,1 8,8 26,3 28,8 8,8 9,4 28,8 31,3 

5 - 10 21 23 157 172 23 25 172 187 

10 - 20 63 69 420 460 69 75 460 500 

20 - 30 110 121 630 690 121 131 690 750 

30 - 50 210 230 1 310 1 438 230 250 1 438 1 563 

50 - 100 420 460 3 150 3 450 460 500 3 450 3 750 

100 - 200 709 776 4 725 5 175 776 844 5 175 5 625 

200 -500 1 468 1 608 10 000 10 954 1 608 1 748 10 954 11 906 

500 - 1 000 3 680 4 032 25 099 27 490 4 032 4 383 27 890 29 880 

nad 1 000 7 368 8 073 50 262 55 050 8 073 8 776 55 050 59 837 

Zdroj: Vyskot a kol. 2005 

Tabulka 4 obdobně prezentuje minimální nezbytnou plochu rekreačních zón 

lesů pro různě velká lidská sídla na základě potenciálu funkce sociálně-rekreační. 

Plocha je determinována pro případy, že by všechny lesní porosty v zóně rekreace 

měly buď vysoký a velmi vysoký reálný potenciál (SR RP fl (5, 4)) nebo naopak nízký 

a velmi nízký (SR RP fl (2, 1)). 

Tab. 4: Plocha rekreačních lesů dle sociálně-rekreačního potenciálu lesních porostů 

(SR RPfl) (ha) 


(v tis.) 

funkce sociálně-rekreační 

zóna příměstské rekreace I zóna příměstské rekreace II 

RP fl (5, 4) RP fl (2, 1) RP fl (5, 4) RP fl (2, 1) 

do 5 7,5 8,8 25 28,8 

5 - 10 20 23 150 173 

10 - 20 60 69 400 460 

20 - 30 105 121 600 690 

30 - 50 200 230 1250 1438 

50 - 100 400 460 3000 3450 

100 - 200 675 776 4500 5175 

200 -500 1398 1608 9525 10954 

500 - 1 000 3506 4032 23904 27490 

nad 1 000 7020 8073 47870 55050 

Zdroj: Vyskot a kol. 2005 

227

Pro Hlavní město Prahu byla minimální nezbytná plocha I. a II. zón příměstských 

rekreačních lesů stanovená na základě potenciálních funkčních schopností lesních porostů a 

vypočtena na 7 960 ha zóny I. - polodenní příměstské rekreace a 53 140 ha zóny II. – 

celodenní příměstské rekreace. Při velmi vysokém impaktu životního prostředí pak na 8 547 

ha zóny I. - polodenní příměstské rekreace, 57 927 ha zóny II. – celodenní příměstské 

rekreace. 

Vzhledem k nutnosti vycházet z aktuálních funkčních účinků lesních porostů byla provedena 

analýza redukčních kriterií (věku, zakmenění a zdravotního stavu), jež svojí vypovídací 

hodnotou vymezují hodnotu reálného efektu celospolečenských funkcí lesů. 

Na základě analýz současného stavu tangovaných lesních porostů bylo zjištěno, že aktuální 

průměrná funkční účinnost lesních porostů – reálný efekt - dosahuje u funkce sociálně 

rekreační hodnoty RE flSR = 67,5 % reálného potenciálu RP flSR a funkce zdravotně-hygienické 

hodnoty RE flZH = 63,5 % RP flZH . 

Na základě těchto aktuálních hodnot byly plošné parametry I. i II. zóny příměstských lesů 

Hlavního města Prahy upraveny (Obr. 1). Lesy v zóně I polodenní příměstské rekreace by 

měly být vyhlášeny jako lesy zvláštního určení. 

Obr. 1: Vymezení minimální rozlohy zón I a II příměstské rekreace Hl. m. Prahy na 

základě potenciálních schopností a aktuálních funkčních účinků lesních porostů 

Zdroj: Vyskot a kol. in: Podrázský, Matějka, Vyskot a kol., 2005 

228

Diskuze 

Hodnota minimální velikosti zón rekreace stanovená na základě reálného potenciálu 

funkce sociálně-rekreační RP flSR a zdravotně hygienické RP flZH vychází z optimálně možných 

porostních podmínek. Nezohledňuje aktuální stav tangovaných lesních porostů, vyjádřený 

reálným funkčním efektem. 

Byla proto provedena analýza jejich aktuálního stavu (funkčně-redukčních kriterií - věku, 

zakmenění a zdravotního stavu), a stanovena hodnota reálného efektu funkcí, tedy 

skutečných funkčních účinků lesních porostů. 

Požadavky společnosti na funkční účinnost lesních porostů jsou vyjádřeny faktorem 

aktuálního společenského zájmu (FAZ). 

Trvale je nezbytné i sledování (průzkum) intenzity využívání území. Na základě této 

konfrontace lze konstatovat, zda sociálně rekreační a zdravotně-hygienický potenciál lesních 

porostů odpovídá skutečné ulitizaci. 

Metodický postup stanovení zón rekreace příměstských rekreačních lesů pomocí standardů 

modifikovaných metodou Vyskot a kol. 2003 je praktickou aplikací, použitelnou zejména 

v územním (a krajinném) plánování, např. v rámci Zásad územního rozvoje (ZÚR). 

Závěr 

Plošné standardy EU pro příměstské rekreační lesy vycházejí pouze z velikosti sídel, 

nereflektují skutečný stav životního prostředí ve vymezených zónách rekreace, ani stav, 

rozlohu a kvalitu lesních porostů. Proto jsou standardy EU při vymezování rekreačních zón 

námi modifikovány tak, aby rozloha zón rekreace odpovídala skutečnému funkčnímu stavu 

lesních porostů. Metodou „Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí 

lesů v ČR“ (Vyskot, I. a kol., 1996 - 2003) byly standardy EU přetransformovány dle hodnot 

reálných potenciálů a účinků celospolečenských funkcí lesů - funkce sociálně-rekreační a 

zdravotně-hygienické. Plošná i kvalitativní specifikace zón umožňuje cíleně plánovat i 

realizovat účelné využití příměstských území sídelních aglomerací. 

Poděkování 

Příspěvek adituje výsledky VaV projektu MŽP č. VaV SL/640/07/03 Problematika péče 

o lesy v okolí hl. m. Prahy s ohledem na formy jejich funkčního využívání. Aditivní metodický 

postup je součástí řešení projektu MŠM 6215648902 – „Les a dřevo – podpora funkčně 

integrovaného lesního hospodářství a využívání dřeva jako obnovitelné suroviny“ a projektu 

MŽP VaV – Sp/2d3/56/07 – „Ekologické a ekonomické hodnocení celospolečenských funkcí 

variantně strukturních typů lesů“. 

Literatura 

Vyskot a kol. in: Podrázský, V., Matějka, K., Vyskot, I., a kol.: Problematika péče o lesy v 

okolí hl. m. Prahy s ohledem na formy jejího využívání - závěrečná zpráva úkolu. Praha. 

FLE ČZU a LDF MZLU v Brně. 2005. 

Vyskot, I., Staněk, T., Schneider, J., Kupec, P.: Principy vymezení zón rekreace a 

rekreačních lesů kolem velkých měst na příkladu Hlavního města Prahy. In Enviro 2007. 

Sborník z celostátní konference. Kladno: Cert Kladno s.r.o., 2007, s. 293-296. 

Vyskot, I. a kol.: Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: MŽP ČR, 

2003. 210 s. ISBN 80-900242-1-1. 

Vyskot, I. a kol.: Metodika vymezování příměstských zón rekreace podle funkčních 

schopností a účinků lesních porostů. MZLU Brno, 2008, 51 s., ISBN 978-80-7375-258-3. 


Ing. Jiří Schneider, Ph.D., Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů, FRRMS MENDELU 

v Brně, e-mail: jiri.schneider@mendelu.cz 

229

Prof. Ing. Ilja Vyskot, CSc., Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů, FRRMS 

MENDELU v Brně, e-mail: ilja.vyskot@mendelu.cz 

Ing. Alice Kozumplíková, Ph.D., Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů, FRRMS 

MENDELU v Brně, e-mail: alice.kozumplikova@mendelu.cz 

Ing. Barbora Zámorská, Ústav environmentalistiky a přírodních zdrojů, FRRMS MENDELU 

v Brně, e-mail: barbora.zamorska@mendelu.cz 

230

Příjmy domácností podle druhu zaměstnání 

Household incomes according to the type of employment 

František Střeleček, Radek Zdeněk 

Abstrakt: 

Cílem příspěvku je porovnání českých domácností z hlediska úrovně příjmů a blíže popsat 

rozdíly mezi skupinami podle druhu zaměstnání. Pro účely příspěvku byly domácností 

rozčleněny do deseti skupin a zvláštní skupinu tvoří nepracující osoby (důchodci, 

nezaměstnaní). Příjmy domácností na spotřební jednotku se vyznačují pravostrannou 

šikmostí a vysokou špičatostí. Nejvyšší úrovně příjmů dosahují dle očekávání domácnosti, 

kde osoba v čele zastává vysokou funkci, s klesajícím postavením v zaměstnání klesá i 

příjem přepočtený na člena domácnosti. Průměrný příjem mezi roky 2005 a 2008 vzrostl o 

20,7 % (v nominálním vyjádření). Dynamika příjmů je nepřímo úměrná úrovni příjmů – 

k nejmenšímu nárůstu došlo u domácností vysoce postavených pracovníků (7,7 %), zatímco 

u domácností nekvalifikovaných pracovníků činil nárůst 34,2 %. Pod hranicí nízkých příjmů 

se v roce 2008 nachází 7,1 % domácností a 6,2 % spotřebních jednotek (nejčastěji 

domácnosti nepracujících a nekvalifikovaných pracovníků). Nízký podíl trvale chudých 

domácností (1,82 %) souvisí s tvarem příjmového rozdělení – s pravostrannou šikmostí – a 

s nižší nerovností. Ve skupině nejnižších příjmů zůstávají v obou sledovaných obdobích 

převážně domácnosti důchodců a nezaměstnaných, přičemž zejména u domácností 

důchodců jsou možnosti zvýšení příjmů omezené. Jedná se o domácnosti s nižším 

vzděláním a příjmy těchto domácností jsou ze třech čtvrtin závislé na sociálních příjmech. 


příjmy domácností, druh zaměstnání, mobilita příjmů. 

Abstract: 

The paper deals with incomes of Czech households and description of their differences 

between types of employment. The households were divided into 10 groups. Household 

incomes are characteristic with positive skewness and high kurtosis. Households with head 

at high post duly achieve highest incomes and incomes per member of household decrease 

with diminishing type of employment. Average income increased by 20,7% between 2005 

and 2008 in nominal expression. The income dynamics is correlated negatively with type of 

employment (and level of incomes). Incomes of households with head at high post increased 

by 7,7%, whilst incomes of households with unskilled labour head increased by 34,2%. There 

are 7,1% of households and 6,2% consumer units under the low income line. Low share of 

persistent poor households is associated with shape of income distribution (positive 

skewness) and lower inequality. Households of retiree and unemployed remain in the group 

of persistent poor households. These households are specific with lower education level and 

their incomes are dependent on social incomes. 

Key words: 

household incomes, type of employment, income mobility. 

231

Úvod 

Problematika chudoby není omezena pouze na rozvojové země, ale týká se i evropské 

společnosti. Podle zpráv Evropské komise hrozí chudoba téměř 84 milionům Evropanů, rok 

2010 byl proto vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. 

K cílům roku boje proti chudobě je zejména zvýšit zájem veřejnosti o otázkách souvisejících 

s chudobou a potvrdit politický závazek EU. Otázkám chudoby a deprivace se věnuje řada 

výzkumných prací a patří k hlavním bodům sociální politiky. Součástí sociální politiky je 

snaha o redukci chudoby a předcházení jejímu vzniku, přičemž omezení chudoby lze 

považovat za její minimální cíl. Česká republika má dlouhodobě nízkou míru chudoby, v roce 

2007 hranice peněžní chudoby nedosahovaly dle zprávy ČSÚ příjmy u 9,6 % populace 

(oproti 16 % v EU), v roce 2009 8,6 %. 

Předmětem výzkumu jsou obvykle sociální skupiny podle věku, typu rodiny, ekonomické 

aktivity, vzdělání, pohlaví; handicapovaní, menšiny atd. V tomto příspěvku jsou domácnosti 

rozděleny podle druhu zaměstnání osoby v čele domácnosti. Cílem příspěvku je porovnání 

parametrů příjmů českých domácností takto členěných a identifikovat mezi skupinami 

základní disproporce. Konkrétně se bude jednat o porovnání příjmů domácností z hlediska 

času a prostoru, a to jak příjmů skutečných, tak požadovaných. Příspěvek byl vypracován 

s použitím prostředků MŠMT v rámci řešení výzkumného záměru MSM 6007665806. 

Metodika 

Statistika Životní podmínky 

Před vstupem České republiky do EU byla příjmová a sociální situace obyvatelstva 

zjišťována výběrovým statistickým šetřením Mikrocenzus (naposledy v roce 2002). Po vstupu 

do EU Český statistický úřad zajišťuje v souladu s evropskou legislativou od roku 2005 

statistické šetření nazývané Životní podmínky, které je národní modifikací celoevropského 

šetření EU-SILC (European Union – Statistics on Income and Living Conditions). Provádění 

tohoto šetření se stalo pro Českou republiku závazné po jejím vstupu do Evropské unie. 

V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropské unie jej zabezpečují i 

ostatní členské státy EU (Regulation, 2003; Regulation, 2005). Účelem šetření je získávat 

reprezentativní údaje o příjmovém rozdělení jednotlivých typů domácností, míry ohrožení 

chudobou různých skupin osob, údaje o způsobu, kvalitě a finanční náročnosti bydlení, 

vybavení domácností předměty dlouhodobého užívání a o pracovních, hmotných a 

zdravotních podmínkách dospělých osob žijících v domácnosti. Statistickou jednotkou, u níž 

šetření probíhá, je byt. Jejich výběr se provádí náhodným výběrem ve dvou stupních. 

Dotazník sestává z několika částí, otázky jsou kladeny jak na úrovni jednotlivců, tak i celých 

domácností. Šetření je koncipováno jako rotační panel – domácnosti jsou v šetření celkem 4 

roky (Životní podmínky, 2010). Podrobnosti o průběhu šetření, struktuře českého SILCu 

2005 a charakteristiky příjmů domácností přináší Stejskal et al. (2010) a Stejskal a Stávková 

(2010). 

Databáze SILC poskytuje členění podle druhu zaměstnání osoby v čele domácnosti až 

do 28 skupin. Pro účely příspěvku je využito hrubší členění do 10 skupin, přičemž zvláštní 

skupinu tvoří nepracující osoby (důchodci, nezaměstnaní) s kódem 0. Kódy skupin 

odpovídají databázi SILC: 

01 příslušníci armády 

1x zákonodárci, vyšší úředníci, vedoucí a řídící pracovníci 

2x vědci, odborníci, architekti, odborní pedagogičtí a duševní pracovníci 

3x techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci 

4x nižší administrativní pracovníci, úředníci 

5x obsluhující pracovníci, prodavači, manekýni, předváděči zboží 

6x kvalifikovaní dělníci v zemědělství, lesnictví, rybářství, myslivosti 

232

7x kvalifikovaní dělníci (dobývání surovin, stavebnictví, strojírenství, umělečtí 

řemeslníci, polygrafové), kvalifikovaní zpracované a výrobci 

8x obsluha průmyslových zařízení a stacionárních zařízení, montážní dělníci, řidiči a 

obsluha pojízdných strojů 

9x pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 

Šetření SILC 2005 obsahuje údaje aktuální v době šetření, tedy v květnu 2005, příjmy 

jsou za celý rok 2004. Šetření SILC 2008 obsahuje údaje aktuální v době šetření, tedy 

v květnu 2008, příjmy jsou za celý rok 2007. Soubor SILC 2005 obsahuje údaje o 4 351 

domácnostech a 10 333 v nich žijících jednotlivcích, SILC 2008 obsahuje údaje o 11 294 

domácnostech a 26 933 jednotlivcích. V obou těchto souborech je obsaženo 3 348 

domácností, v kterých žilo 7 980 osob v roce 2005 a 7 882 osob v roce 2008. 

Vymezení sledovaných veličin 

Čistý peněžní příjem domácnosti v Kč za rok (CP_PRIJ) zahrnuje hrubé příjmy 

z pracovní činnosti (zaměstnání i podnikání) všech členů domácnosti, sociální příjmy a 

ostatní příjmy snížené o zdravotní a sociální pojištění a daň z příjmů. Počet spotřebních 

jednotek (EJ) je váženým počtem členů domácnosti, kde osoba v čele domácnosti má dle 

definice EUROSTATu váhu 1,0; děti do 13 let váhu 0,3 a ostatní osoby 0,5 (tzv. OECDmodified 

equivalence scale). Podobné veličiny používá i např. Jarvis a Jenkins (1998), kdy 

čisté příjmy všech členů domácnosti upravují pomocí podrobnější McClementovy 

ekvivalenční stupnice. Čistý peněžní příjem domácnosti na spotřební jednotku (příjem 

domácnosti na ekvalizovaného člena) v Kč za rok vypočteme pomocí vztahu 

CP_PRIJ / EJ. 

Součástí dotazníku Životní podmínky – Hospodařící domácnosti je i otázka: „Jaký 

nejnižší možný čistý měsíční příjem by musela mít Vaše domácnost, aby s ním vyšla?“. 

Veličina MIN_PRIJ je tedy subjektivním odhadem minimálního příjmu domácnosti vzhledem 

ke složení a podmínkám domácnosti, který dovolí domácnosti uspokojit její základní potřeby. 

Subjektivní minimální roční příjem na spotřební jednotku je roven 

12 . MIN_PRIJ / EJ 

a subjektivní roční přebytek domácnosti na spotřební jednotku lze získat pomocí vztahu 

(CP_PRIJ – 12 . MIN_PRIJ) / EJ. 

Nízké příjmy a chudoba 

Zkoumání chudoby je založeno na schopnosti: a) chudobu definovat; b) chudobu měřit. 

Stejně jako u jiných sociální fenoménů jsou i definice a měření chudoby spojeny s řadou 

problémů. Jedná se tedy vždy o určité koncepty chudoby. Způsob definice chudoby pak 

určuje, kdo je chudý, i její rozsah ve společnosti (Mareš a Rabušic, 1996). Townsend (1979, 

p. 31) definuje chudobu podle relativního konceptu takto: „Jednotlivci, rodiny a skupiny trpí 

chudobou, pokud nemají dostatek zdrojů pro zajištění potravin, životních podmínek a 

vybavení, které jsou obvyklé pro skupinu, do které patří. Jejich zdroje jsou významně nižší 

než pro průměrnou domácnost či jednotlivce, jsou tak vyloučeni z běžného životního 

standardu, zvyků a aktivit“. Podle definice Českého statistického úřadu (Living conditions, 

2011) jsou chudoba a sociální vyloučení stavem, „kdy se jedinec nebo skupina lidí plně 

nepodílí na ekonomickém a sociálním životě společnosti nebo kdy jim jejich příjem a přístup 

k ostatním zdrojům neumožňuje dosáhnout takového životního standardu, který je 

považován ve společnosti za přijatelný“. Pacione (1995) uvádí, že chudoba je hlavním 

prvkem mnohorozměrného problému deprivace. Jednotlivé obtíže (jako nízký příjem, ztráta 

domova, sociální vyloučení, neúplná rodina, nezaměstnanost, nízká úroveň školství, služeb 

či bydlení, zločinnost, vandalismus a další) však často působí současně. Působení nízkých 

příjmů na životní úroveň závisí na délce období s nízkými příjmy a na dostupnosti jiných 

zdrojů (Layte et al., 1999). Perry (2002) a Ringen (1988) považují nízké příjmy za nepříliš 

vhodný ukazatel chudoby. Ukazatele relativní deprivace v práci Halleröd et al. (2006) nejsou 

založeny na sledování příjmů, ale na spotřebě zboží a služeb. Při použití ukazatelů 

233

o spotřebě je však nutné řešit problémy spojené s odhadem opotřebení statků dlouhodobé 

spotřeby a nákladů na bydlení (Gradín et al., 2008). Želinský (2010a) a Želinský (2010b) 

provádí odhady úrovně chudoby na Slovensku pomocí indexu blahobytu, který zachycuje 

několik aspektů chudoby domácností. 

Kriterium nízkých příjmů je v literatuře stanoveno rozličně. Při relativním vymezení jsou 

za nízkopříjmové domácnosti (nebo osoby) považovány ty, jejich příjmy jsou nižší než první 

kvartil; druhý či třetí decil; 40, 50, 60 či 70 % středního příjmu (průměr, medián). 

V publikacích ČSÚ a EUROSTATu je hranicí chudoby 60 % mediánu ekvalizovaného příjmu. 

Mobilita příjmů 

V souvislosti s mobilitou příjmů Jarvis a Jenkins (1997) zmiňují problém trvalé chudoby. 

Ačkoli skupina osob s nízkými příjmy je v Británii poměrně malá, téměř třetina během 

čtyřletého období hospodařila s nízkými příjmy alespoň část tohoto období. Podobné závěry 

uvádějí i Bane a Ellwood (1986) – většině osob, které se ocitly pod hranicí chudoby, se 

podaří z této skupiny v krátkém období uniknout. Mobilita příjmů se na rozdíl od nerovnosti 

příjmů týká změn ekonomického postavení mezi dvěma obdobími (Fields a Ok, 1996b). 

Dynamikou a mobilitou příjmů v Británii se zabývají Jarvis a Jenkins (1998), na základě 

British Household Panel Survey (1991 – 1994) sledují pravděpodobnosti posunu domácností 

mezi decily či intervaly s hranicemi 0,5; 0,75; 1; 1,25 a 1,5 průměrného čistého příjmu. 

Shorrocks (1978) definuje dokonalou imobilitu příjmů jako fenomén, při kterém se 

relativní příjmy jednotlivce či domácnosti v průběhu času nemění. Ukazatele mobility mohou 

být založeny na závislosti mezi příjmy v základním období a příjmy ve srovnávaném období, 

např. Pearsonův či Spearmanův korelační koeficient mezi příjmy dvou období (Wolff, 2009). 

Absolutní hodnota těchto koeficientů blízká jedné vypovídá o nízké úrovni mobility. Mobilita 

příjmů roste s klesající hodnotou korelačního koeficientu. Z korelace mezi logaritmy příjmů 

(y) v jednotlivých letech vychází Hartův index, který index je definován jako: 

M Hart = 1 – r(ln y 1 ; ln y 0 ), 

kde r(.) je korelační koeficient. Hartův index nabývá hodnoty 0 při dokonalé imobilitě a 

hodnoty 2 při dokonalé mobilitě. Tyto přístupy se řadí k tzv. relativní mobilitě, kdy se sleduje 

pohyb jednotlivce z hlediska rozdělení příjmů; následující Fieldsovy-Okovy (F-O) indexy patří 

k měrám absolutní mobility – měří změnu úrovně příjmů. Fieldsův-Okův index (Fields a Ok, 

1996a) mobility na osobu je definován jako 

my0, y 

11N yi1y 

i i0 

a F-O index procentní mobility 

 

 

0 1 

 

p y , y 

 

y y 

/ y . 

i i1 i0 i i0 V práci (Fields a Ok, 1999) autoři uvádějí vztah mobility na osobu po logaritmické 

transformaci původních příjmů, 

m* y0, y 

11/ N lnyi1lny 

i 

i0 

. 

Tyto indexy zahrnují jak mobilitu vlivem transferů příjmů mezi domácnosti či jednotlivci, 

tak mobilitu vlivem růstu či poklesu průměrných příjmů. Proto autoři navrhují rozklad indexů 

celkové mobility na složky odpovídající vlivu transferů a vlivu změny úrovně příjmů. Množina 

L(y 0 , y 1 ) zahrnuje domácnosti, jejichž příjmy se ve sledovaném období snížily (v případě 

rostoucího průměrného příjmu), 

 

 

N 

L y , y i | y y 

0 

. 

0 1 

1 

i0 i1 

 

Výše uvedený vztah pro mobilitu na osobu po logaritmické transformaci je pak součtem 

mobility na osobu vlivem růstu a mobility na osobu vlivem transferů, 

m * y , y 2 N ln y ln y 1 N ln y ln 

y . 

0 1 i0 i1 i1 i0 

iL 

i 

234

Obdobným způsobem lze rozložit index mobility na osobu a procentní mobilitu (Fields a 

Ok, 1996a). 


Průměrná česká domácnost se v roce 2005 se skládala za 1,62 spotřebních jednotek dle 

definice EU, v roce 2008 z 1,63 jednotek. Podle počtu spotřebních jednotek jsou nejmenší 

domácnosti, kde osoba v čele nepracuje (nejčastěji domácnosti důchodců), v průměru je 

tvoří 1,36 spotřebních jednotek (Tab. 1). 

Tab. 1 Struktura souboru a velikost domácnosti 

Druh 

zaměstnání 

Počet domácností 

Počet spotřebních 

jednotek 

Velikost domácnosti 

2005 2008 2005 2008 2005 2008 

0 1 776 5 025 2 410 6 823 1,357 1,358 

01 11 32 21 62 1,945 1,944 

1x 168 379 312 726 1,858 1,914 

2x 255 559 443 1 018 1,736 1,821 

3x 511 1 259 904 2 300 1,769 1,827 

4x 152 310 250 534 1,645 1,722 

5x 239 580 399 975 1,670 1,681 

6x 53 138 100 266 1,879 1,929 

7x 722 1 724 1 370 3 305 1,898 1,917 

8x 340 991 654 1 894 1,923 1,911 

9x 124 297 190 504 1,531 1,695 

Celkem 4 351 11 294 7 053 18 407 1,621 1,630 

Pramen: SILC, vlastní výpočty 

U 2 514 (75,1 % domácností obsažených v obou souborech) domácností se druh 

zaměstnání osoby v čele nezměnil. Řádky představují druh zaměstnání v roce 2005, sloupce 

druh zaměstnání v roce 2008, jednotlivé buňky pak představují podíl těch, kteří během 

období změnili druh zaměstnání. Pravděpodobnost přesunu zobrazují mimodiagonální prvky. 

Prvky na hlavní diagonále Tab. 2 vyjadřují podíly domácností v jednotlivých skupinách, 

u nichž se druh zaměstnání nezměnil. 

2005 

Tab. 2 Stabilita druhu zaměstnání osoby v čele 

2008 

0 01 1x 2x 3x 4x 5x 6x 7x 8x 9x 

0 0,946 0 0 0,001 0,013 0,005 0,007 0 0,012 0,008 0,008 

01 0 0,625 0,125 0,125 0 0,125 0 0 0 0 0 

1x 0,065 0 0,565 0,113 0,145 0,048 0,016 0,008 0,040 0 0 

2x 0,091 0,011 0,032 0,629 0,194 0,005 0,005 0 0,022 0,011 0 

3x 0,116 0,005 0,018 0,067 0,625 0,057 0,028 0,008 0,057 0,018 0,003 

4x 0,229 0 0,042 0,017 0,110 0,466 0,042 0 0,025 0,042 0,025 

5x 0,138 0,011 0,023 0 0,092 0,011 0,569 0 0,092 0,040 0,023 

6x 0,213 0 0 0 0,064 0 0,021 0,447 0,106 0,106 0,043 

7x 0,123 0 0,009 0,005 0,045 0,007 0,014 0,011 0,689 0,080 0,016 

8x 0,116 0,004 0,004 0,007 0,034 0,007 0,004 0,011 0,112 0,682 0,019 

9x 0,327 0 0 0,010 0,040 0,040 0,109 0,010 0,089 0,040 0,337 

Pramen: SILC, vlastní výpočty 

235

Některé příjmy (pracovní a sociální) jsou v SILCu rozděleny na osobu v čele a ostatní 

členy domácnosti. Lze tedy určit podíl, jakým se na celkových příjmech domácnosti podílí 

osoba v čele. Podíl příjmů osoby v čele na celkových příjmech domácnosti je nadpoloviční u 

všech skupin, v případě pracovních příjmů je jejich podíl významně nižší než 50 % pouze u 

skupiny 0. 

Z rozdělení čistých příjmů ekvalizovaného člena domácnosti je patrné pravostranné 

zešikmení, rozdělení je zhruba podobné např. rozdělení log-normálnímu. Kolmogorovův- 

Smironovův test však hypotézu o shodě empirického rozdělení s rozdělením log-normálním 

zamítá v obou letech (v roce 2005 d = 0,043, p < 0,01, v roce 2008 d = 0,040, p < 0,01). 

K nejvyšším odchylkám empirického rozdělení od teoretického dochází v modálním intervalu 

a také na pravém chvostu. 

Základní charakteristiky pro veličinu čistý roční příjem ekvalizovaného člena domácnosti 

uvádí Tab. 3. Nejvyšší úrovně dosahují dle očekávání domácnosti kde osoba v čele zastává 

vysokou funkci (skupina 1x), s klesajícím postavením v zaměstnání klesá téměř úměrně i 

příjem přepočtený na člena domácnosti. Domácnosti, kde osoba v čele nepracuje, dosahují 

pouze 76 % (resp. 78 %) průměrného příjmu. 

Průměrný příjem se mezi roky 2008 a 2005 zvýšil o 20,7 %. Při srovnání jednotlivých 

skupin vykazuje dynamika příjmů spíše opačnou tendenci než úroveň příjmů – k nejmenšímu 

nárůstu došlo u skupiny 1x (7,7 %), zatímco u skupiny 9x (nekvalifikovaní pracovníci) činil 

nárůst 34,2 %. Variabilita čistých příjmů ekvalizovaného člena domácnosti se tedy snížila, 

variační koeficient CP_PRIJ/EJ klesl z 59,8 % na 52,6 %. 

Tab. 3 Čistý roční příjem ekvalizovaného člena domácnosti 

Druh Průměr v Kč (podíl k celkem v %) 

Index Variační koeficient (%) 

zaměstnání 2005 2008 2008/2005 2005 2008 

0 115 267 (76) 142 732 (78) 1,238 41,9 39,6 

01 203 301 (134) 238 188 (130) 1,172 19,2 29,0 

1x 276 626 (182) 297 847 (163) 1,077 88,7 65,1 

2x 210 786 (139) 260 365 (142) 1,235 47,8 48,5 

3x 184 419 (122) 222 733 (122) 1,208 44,6 50,1 

4x 161 292 (106) 204 307 (112) 1,267 35,4 41,6 

5x 158 005 (104) 183 058 (100) 1,159 61,6 44,8 

6x 150 317 (99) 178 557 (97) 1,188 39,1 39,3 

7x 148 067 (98) 187 904 (103) 1,269 39,6 46,6 

8x 148 301 (98) 184 999 (101) 1,247 38,5 32,2 

9x 122 496 (81) 164 394 (90) 1,342 36,0 35,6 

Celkem 151 709 (100) 183 162 (100) 1,207 59,8 52,6 

Pramen: SILC, Vlastní výpočty 

Tabulku doplňuje graf (Obrázek 1), ve kterém jsou zobrazeny intervaly spolehlivosti 

odhadu čistého příjmu ekvalizovaného člena domácnosti. Krabice jsou konstruovány takto: 

bod je průměr, krabice je 95% interval spolehlivosti individuálního pozorování okolo průměru 

a svorka je 99% interval spolehlivosti. Na hladině významnosti α = 0,05 je zvýšení 

průměrného příjmu (v nominálním vyjádření) ve všech skupinách kromě 1x významné. 

236

320 000 

300 000 

280 000 

260 000 

240 000 

CP_PRIJ/EJ 

220 000 

200 000 

180 000 

160 000 

140 000 

120 000 

100 000 

0 01 1x 2x 3x 4x 5x 6x 7x 8x 9x 

Druh zaměstnání osoby v čele 

2008 

2005 

Obrázek 1 Intervaly spolehlivosti odhadu CP_PRIJ/EJ, v Kč 


Hrubé příjmy domácnosti jsou v šetření SILC strukturovány na příjmy z pracovní 

činnosti, sociální a ostatní příjmy. Hrubý příjem průměrné české domácnosti je v roce 2005 

tvořen pracovními příjmy z 71,4 % (70,2 % v roce 2008), sociálními příjmy z 26,1 % (27 %) a 

ostatními příjmy z 2,5 % (2,8 %). Struktura příjmů se výrazně liší u skupiny nepracujících, u 

nichž převažují sociální příjmy (80,7 % v roce 2005 a 77,5 % v roce 2008). 

Na otázku o subjektivním minimálním příjmu, který domácnosti umožní uspokojit 

základní potřeby, uvádějí respondenti částky od nereálné 0 až po 100 000 Kč měsíčně. 

Domácnosti požadují průměrný roční minimální příjem 205 825 Kč v roce 2005 a 244 210 Kč 

v roce 2008. Rozdíly vyplývají i z přepočtu průměrného ročního minimálního příjmu na jednu 

spotřební jednotku, kdy v roce 2005 je 126 984 Kč a v roce 2008 je 149 843 Kč. Modus 

subjektivního minimálního příjmu činí 20 000 Kč měsíčně, a to v obou sledovaných letech, 

bez ohledu na velikost domácnosti. Tento příjem je dostačující pro zhruba 16 % domácností. 

Nejvyšší požadavky na úroveň příjmů mají domácnosti vyšších zaměstnanců (1x a 2x), 

v dalších skupinách téměř monotónně klesají (Tab. 4). 

Tab. 4 Subjektivní minimální příjem a subjektivní přebytek 

Druh 

zaměstnání 

Subjektivní minimální 

roční příjem (v Kč) 

Podíl požadovaného 

a skut. příjmu (%) 

Subjektivní roční 

přebytek (v Kč) 

Podíl sp. jedn. se 

záporným subj. 

přebytkem 

2005 2008 2005 2008 2005 2008 2005 2008 

0 114 939 138 355 99,7% 96,9% 328 4 376 45,8% 42,9% 

01 105 421 156 656 51,9% 65,8% 97 881 81 532 0,0% 23,3% 

1x 154 536 179 901 55,9% 60,4% 122 091 117 946 14,6% 18,4% 

2x 153 660 177 683 72,9% 68,2% 57 126 82 682 26,9% 20,6% 

3x 140 113 164 333 76,0% 73,8% 44 306 58 400 27,3% 24,2% 

4x 137 198 160 855 85,1% 78,7% 24 094 43 453 38,2% 26,1% 

5x 129 094 155 147 81,7% 84,8% 28 911 27 911 34,3% 35,4% 

6x 123 072 149 536 81,9% 83,7% 27 245 29 021 35,8% 37,6% 

7x 126 652 148 909 85,5% 79,2% 21 415 38 995 34,1% 27,2% 

8x 124 442 146 368 83,9% 79,1% 23 858 38 631 35,0% 25,7% 

9x 107 627 136 330 87,9% 82,9% 14 869 28 064 39,9% 31,6% 

Celkem 126 984 149 843 83,7% 81,8% 24 725 33 319 36,2% 32,4% 


237

Za předpokladu, že respondenti opravdu uvádějí částku k pokrytí základních potřeb 

domácnosti, pak subjektivní přebytek poskytuje prostor pro nákup zbytných statků a služeb a 

úspory. Rozdělení subjektivního přebytku na spotřební jednotku se vyznačují vysokou 

špičatostí a pravostrannou šikmostí, průměr roku 2005 je 24 725 Kč, v roce 2008 je 33 319 

Kč (podrobněji Tab. 4). Subjektivní přebytek je dle očekávání nejvyšší u skupiny 1x, kde 

přesahuje hranici sta tisíc korun na ekvalizovaného člena domácnosti. 

Často používanou hranicí nízkých příjmů je 60 % mediánu příjmu. V našem případě se 

jedná o příjem ekvalizovaného člena domácnosti a ve vzorku SILC činí tato hranice za rok 

2005 (tedy z příjmů roku 2004) 79 480 Kč, za rok 2008 (tedy příjmy roku 2007) 97 560 Kč. 

Pod hranicí nízkých příjmů se v roce 2005 nachází 8,1 % domácností a 7,6 % spotřebních 

jednotek (7,1 % domácností a 6,2 % spotřebních jednotek v roce 2008). Pod hranicí se 

nejčastěji nacházejí domácnosti nepracujících a nekvalifikovaných osob (Tab. 5). 

Tab. 5 Domácnosti pod hranicí nízkých příjmů 

Druh Domácnosti pod hranicí 

Spotřební jednotky pod hranicí 

zaměstnání 2005 2008 2005 2008 

0 225 (12,7%) 598 (11,9%) 311,7 (12,9%) 769,8 (11,3%) 

01 0 (0%) 0 (0%) 0 (0%) 0 (0%) 

1x 0 (0%) 7 (1,8%) 0 (0%) 11,5 (1,6%) 

2x 2 (0,8%) 11 (2,0%) 3,1 (0,7%) 20,3 (2,0%) 

3x 15 (2,9%) 22 (1,7%) 26,7 (3,0%) 46,2 (2,0%) 

4x 6 (3,9%) 11 (3,5%) 9 (3,6%) 20 (3,7%) 

5x 22 (9,2%) 42 (7,2%) 35,4 (8,9%) 69,4 (7,1%) 

6x 4 (7,5%) 11 (8,0%) 6,6 (6,6%) 17,5 (6,6%) 

7x 39 (5,4%) 40 (2,3%) 77,5 (5,7%) 78,2 (2,4%) 

8x 16 (4,7%) 25 (2,5%) 33,4 (5,1%) 54,3 (2,9%) 

9x 23 (18,5%) 37 (12,5%) 33,5 (17,7%) 61,5 (12,2%) 

Celkem 352 (8,1%) 804 (7,1%) 536,9 (7,6%) 1148,7 (6,2%) 


Mobilita příjmů 

Fieldsovy-Okovy indexy neměří mobilitu ve smyslu změny relativních příjmů, ale 

průměrnou změnu příjmů (popř. jejich logaritmů) v absolutním nebo procentním vyjádření. F- 

O index mobility na domácnost je roven 46 896 Kč, index procentní mobility 0,317 a index 

mobility na domácnost založený na logaritmu příjmů 0,28. U indexu mobility založeném na 

logaritmu příjmů je vyjádřen vliv transferů (Tr) a vliv růstu příjmů (Gr); index m* je z 69 % 

vysvětlen růstem příjmů a z 31 % mobilitou domácností z hlediska relativních příjmů. 

Výrazně se odlišuje vliv transferů u skupiny 1x (76 %) – v této skupině patrně běžně dochází 

ke kolísání příjmu. Mobilita příjmů domácností měřená pomocí Hartova M indexu vykazuje 

nejnižší hodnotu ve skupině 01 (vojáci z povolání), což je dané charakterem tohoto povolání. 

Hodnoty měr mobility příjmů pro jednotlivé skupiny uvádí Tab. 6. 

238

Tab. 6 Míry mobility příjmů 

Druh F-O index 

zaměstnání m p m* 

Tr (%) Gr (%) M Hart 

0 29 226 0,2557 0,2347 18,7% 81,3% 0,380 

01 41 628 0,2003 0,1791 9,5% 90,5% 0,191 

1x 112 461 0,4010 0,323 76,2% 23,8% 0,415 

2x 73 648 0,3400 0,3249 45,7% 54,3% 0,438 

3x 63 379 0,3416 0,3106 35,5% 64,5% 0,428 

4x 50 026 0,3040 0,289 37,2% 62,8% 0,383 

5x 55 395 0,3597 0,3273 31,8% 68,2% 0,430 

6x 57 603 0,4123 0,3561 24,6% 75,4% 0,541 

7x 50 633 0,3372 0,3063 29,8% 70,2% 0,417 

8x 48 831 0,3185 0,2937 31,7% 68,3% 0,436 

9x 46 803 0,3764 0,3603 39,6% 60,4% 0,503 

Celkem 46 896 0,3165 0,2804 30,5% 69,5% 0,306 


Domácnosti, které setrvávají ve skupině nejnižších příjmů 

Tyto domácnosti patří jak ve výchozím, tak ve srovnávaném období do skupiny 

s nejnižšími příjmy. Jedná se o 61 domácností, tyto domácnosti jsou menší než průměrné, a 

to o 0,1 spotřební jednotky. V čele domácností stojí převážně nepracující osoby (48 

domácností), a dále zaměstnané ve skupinách 9x (5 domácností), 7x (4), 3x (2), 5x (1) a 6x 

(1). Čistý příjem na spotřební jednotku v těchto domácnostech činil 59 872 Kč v roce 2005 a 

68 906 Kč v roce 2008, což je pouze 39,5 %, resp. 37,6 % průměru ČR. 

Z hlediska vzdělání převažují domácnosti se středoškolským vzděláním (alespoň jeden 

z partnerů s nižším či vyšším středoškolským vzděláním) – 36 domácností, ve 23 

domácnostech jsou oba partneři se základním či bez vzdělání a ve 2 domácnostech je 

alespoň jeden z partnerů s vysokoškolským vzděláním. Z vysokého podílu nepracujících 

vyplývá i struktura příjmů domácností, kdy sociální příjmy tvoří v roce 2005 78 % hrubých 

příjmů domácnosti (69 % v roce 2008), pracovní příjmy tvoří 18 % v roce 2005, 24 % v roce 

2008). Zbytek do 100 % činí ostatní příjmy. 

V rámci dotazníkové šetření respondenti odpovídají na otázku, zda náklady na bydlení 

jsou pro domácnost velkou zátěží. Odpovědi jsou mezi sledovanými roky poměrně 

konsistentní, a to pro zhruba 65 % domácností jsou náklady na bydlení velkou zátěží a pro 

zbylých 35 % určitou zátěží. Rovněž otázka, zda domácnost vycházela se svými příjmy, 

poskytuje poměrně konsistentní odpovědi, 50 % domácností vycházelo s velkými obtížemi, 

35 % domácností s obtížemi a zbytek s menšími obtížemi. 

Shrnutí 

Cílem příspěvku bylo porovnání českých domácností z hlediska úrovně příjmů a blíže 

popsat rozdíly mezi skupinami podle druhu zaměstnání. Pro účely příspěvku byly 

domácností rozčleněny do 10 skupin a zvláštní skupinu tvoří nepracující osoby (důchodci, 

nezaměstnaní). U ¾ domácností se druh zaměstnání osoby v čele během třech roků 

nezměnil. Průměrný příjem jedné spotřební jednotky činil 151,7 tis. Kč v roce 2005 a 183,1 

tis. Kč v roce 2008. Nejvyšší úrovně dosahují dle očekávání domácnosti, kde osoba v čele 

zastává vysokou funkci, s klesajícím postavením v zaměstnání klesá i příjem přepočtený na 

člena domácnosti. Domácnosti, kde osoba v čele nepracuje, dosahují pouze 76 % (78 % 

v roce 2008) průměrného příjmu. Průměrný příjem mezi roky 2008 a 2005 vzrostl o 20,7 %. 

Při srovnání jednotlivých skupin je dynamika příjmů nepřímo úměrná úrovni příjmů – 

k nejmenšímu nárůstu došlo u domácností vysoce postavených pracovníků (7,7 %), zatímco 

u domácností nekvalifikovaných pracovníků činil nárůst 34,2 %. 

239

Pod hranicí nízkých příjmů (60 % mediánu) se v roce 2005 nachází 8,1 % domácností a 

7,6 % spotřebních jednotek (7,1 % domácností a 6,2 % spotřebních jednotek v roce 2008). 

Pod hranicí nízkých příjmů se nejčastěji nacházejí domácnosti nepracujících a 

nekvalifikovaných osob. 

Nízký podíl trvale chudých domácností (1,82 %) souvisí s tvarem příjmového rozdělení – 

s pravostrannou šikmostí – a s nižší nerovností. Fieldsovy-Okovy indexy vyjadřující absolutní 

mobilitu lze rozložit, a tedy vyjádřit vliv růstu příjmů a jejich transferů. U českých domácností 

lze mobilitu tímto způsobem vysvětlit z 69 % růstem úrovně příjmů a z 31 % změnami 

v rozdělení příjmů. Výrazně se odlišuje vliv transferů u skupiny vysoce postavených 

pracovníků (76 %) – v této skupině dochází k silným výkyvům v úrovni příjmů. Ve skupině 

nejnižších příjmů zůstávají v obou sledovaných obdobích převážně domácnosti důchodců a 

nezaměstnaných. Zejména u domácností důchodců jsou možnosti zvýšení příjmů omezené. 

Jedná se o domácnosti s nižším vzděláním a příjmy těchto domácností jsou ze třech čtvrtin 

závislé na sociálních příjmech (důchody, sociální dávky). 

Literatura 

BANE, M. J., ELLWOOD, D. T. 1986. Slipping into and out of Poverty: The Dynamics of 

Spells. The Journal of Human Resources, 1986, Vol. 21 (1), pp. 1-23. ISSN 0022-166X. 

FIELDS, G. S., OK, E. A. 1996a. The Meaning and Measurement of Income Mobility. Journal 

of Economic Theory, 1996, Vol. 71 (2), pp. 349-377. ISSN 0022-0531. 

FIELDS, G. S., OK, E. A. 1996b. The Measurement of Income Mobility: An Introduction to the 

Literature. Research Report #96-05. New York: New York University, 1996. 

FIELDS, G. S., OK, E. A. 1999. Measuring Movement of Incomes. Economica, 1999, Vol. 66, 

pp. 455-471. ISSN 0013-0427. 

GRADÍN, C., CANTÓ, O., DEL RÍO, C. 2008. Inequality, poverty and mobility: choosing 

income or consumption as welfare indicators. Investigaciones Economicas, 2008, Vol. 32 

(2), pp 169-200. ISSN 0210-1521. 

HALLERÖD, B., LARSSON, D., GORDON, D., RITAKALLIO, V-M. 2006. Relative 

deprivation: a comparative analysis of Britain, Finland and Sweden. Journal of European 

Social Policy, 2006, Vol. 16 (4), pp. 328-345. ISSN 0958-9287. 

JARVIS, S., JENKINS, S. P. 1997. Low Income Dynamics in 1990s Britain. Fiscal Studies, 

1997, Vol. 18 (2), pp. 123-142. ISSN 1475-5890. 

JARVIS, S., JENKINS, S. P. 1998. How much income mobility is there in Britain? The 

Economic Journal, 1998, Vol. 108 (447), pp. 428-443. ISSN 0013-0133. 

LAYTE, R., MAITRE, B., NOLAN, B., WHELAN, C. T. 1999. Income, Deprivation and 

EconomicStrain: An Analysis of the European Community Household Panel. Working 

Paper 2 for the Panel TSER Project, June 1999. The Economic and Social Research 

Institute. 

Living conditions (EU-SILC). [online]. [cit 1. 9. 2011]. Available at www: 

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/zivotni_podminky_(eu_silc). 

MAREŠ, P., RABUŠIC, L. 1996. K měření subjektivní chudoby v české společnosti. 

Sociologický časopis, 1996, Vol. 32 (3), pp. 297-315. ISSN 0038-0288. 

PACIONE, M. 1995. The geography of deprivation in rural Scotland. Transactions of the 

Institute of British Geographers, New Series, 1995, Vol. 20 (2), pp. 173-192. ISSN 0020- 

2754. 

PERRY, B. 2002. The Mismatch Between Income Measures and Direct Outcome Measures 

of Poverty. Social Policy Journal of New Zealand, 2002, Issue 19, pp. 101-127. ISSN 

1177-9837. 

Regulation (EC) No 1177/2003 of The European Parliament and of The Council of 16 June 

2003 concerning Community statistics on income and living conditions (EU-SILC). 

Regulation (EC) No 1553/2005 of The European Parliament and of The Council of 7 

September 2005 amending Regulation (EC) No 1177/2003 concerning Community 

statistics on income and living conditions (EU-SILC). 

240

RINGEN, S. 1988. Direct and Indirect Measures of Poverty. Journal of Social Policy, 1988, 

Vol. 17 (3), pp. 351-365. ISSN 0047-2794. 

SHORROCKS, A. 1978. Income Inequality and Income Mobility. Journal of Economic 

Theory, 1978b, vol. 19 (2), pp. 376-393. ISSN 0022-0531. 

STEJSKAL, L., PUSTINOVÁ, J., STÁVKOVÁ, J. 2010. Czech household income condition 

according to the EU SILC statistics. Acta universitatis agriculturae et silviculturae 

Mendelianae Brunensis, 2010, Vol. LVIII (3), pp. 251-260. ISSN 1211-8516. 

STEJSKAL, L., STÁVKOVÁ, J. 2010. Living conditions of Czech farmers according to the EU 

statistics on income. Agricultural economics-Zemedelska ekonomika, 2010, Vol. 56 (7), 

pp. 310-316. ISSN 0139-570X. 

TOWNSEND, P. 1979. Poverty in the United Kingdom. A Survey of Household Resources 

and Standards of Living. Berkeley: University of Carolina Press, 1979. ISBN 0-520-03976- 

9. 

WOLFF, E. N. 2009. Poverty and Income Distribution. 2nd ed. Chichester: John Wiley & 

Sons Ltd, 2009. ISBN 978-1-4051-7660-6. 

ŽELINSKÝ, T. 2010a. Analýza chudoby na Slovensku založená na koncepte relatívnej 

deprivácie. Politická ekonomie, 2010, Vol. 58 (4), pp. 542-565. ISSN 0032-3233. 

ŽELINSKÝ, T. 2010b. Porovnanie alternatívnych prístupov k odhadu individuálneho 

blahobytu omácností ohrozených rizikom chudoby. Ekonomický časopis, 2010, Vol. 58 

(3), pp. 251-270. ISSN 0013-3035 

Kontaktní adresa 

Prof. Ing. František Střeleček, CSc., dr. h. c., Ekonomická fakulta, Studentská 13, 37005 

České Budějovice, strelec@ef.jcu.cz 

Ing. Radek Zdeněk, Ekonomická fakulta, Studentská 13, 37005 České Budějovice, 

zdenek@ef.jcu.cz 

241

Analýza změn v hodnocení životních podmínek 

obyvatelstva v krajích ČR v období let 2008 – 2010 

Changes analysis and evaluation of population living 

conditions in CR regions in the period of years 2008 – 2010 

Libuše Svatošová 

Abstrakt: 

Stav a rozvoj životních podmínek obyvatelstva představují jeden z důležitých indikátorů 

celkového ekonomického rozvoje daného území. Jejich hodnocení představuje poměrně 

komplikovanou úlohu, neboť se jedná o široký komplex ukazatelů. Je třeba sledovat velké 

množství ukazatelů a to jak objektivně zjištěných (obvykle kvantitativní povahy), tak i 

ukazatelů odrážejících subjektivní pohled respondenta. Příspěvek je zaměřen na hodnocení 

životních podmínek obyvatelstva v krajích ČR. Cílem je na základě vybraných ukazatelů 

(objektivní i subjektivní povahy) posoudit změny, které nastaly v období let 2008-2010, a 

současně definovat změny v postavení krajů za dané období. 


životní podmínky, kraje ČR, objektivní a subjektivní hodnocení 

Abstract: 

State and development of living conditions of inhabitants represent one of the most important 

indicators of the general economic development of a given territory. The evaluation of living 

conditions represents a relative complicated task, because this is the question of monitoring 

of large amount of indicators, both the objectively ascertained (usually of quantitative 

charakter), and the indicators reflecting the subjective view of respondent. This paper is 

focused on the evaluation of living conditions in the CR regions. It´s aim is to appreciate the 

changes in the period of years 2008-2010 - on the base of chosen indicators (quantitatives 

and subjectives) and at the same time to determine regions position changes. 

Key words: 

living conditions, regions CR, objective and subjective evaluation 

Úvod 

Životní podmínky obyvatelstva určitého území lze hodnotit velmi obtížně, neboť se jedná 

o velmi široký komplex ukazatelů. Oficiální statistiky se zaměřují na posouzení 

kvantitativních ukazatelů jako je GDP, příjmy a spotřeba obyvatelstva. To však představuje 

pouze jeden pohled na danou problematiku. Velmi podstatné je i subjektivní vnímání a 

hodnocení kvality životních podmínek obyvatel daného území. Získávání a hodnocení těchto 

informací, které jsou obvykle kvalitativního charakteru, je velmi pracné a je mu prozatím 

věnována menší pozornost než výzkumu dat kvantitativního charakteru. Při tom právě 

242

informace o subjektivním vnímání kvality životních podmínek jsou velmi důležité, neboť 

formují postoje a ovlivňují jednání občanů. 

Metodika a materiál 

Životní podmínky představují nedílnou a velmi důležitou součást celkové životní úrovně. 

Ta je obvykle definována jako stupeň uspokojování životních (hmotných i duchovních) potřeb 

obyvatelstva a zároveň jako souhrn všech užitných hodnota materiálních, sociálních a 

morálních, které má obyvatelstvo v daném čase a prostoru k dispozici a také podmínek, za 

kterých se tyto potřeby uspokojují a které vytvářejí způsob života (Jílek 1998). 

Hodnocení životních podmínek je prováděno převážně pomocí kvantitativních, 

objektivně zjištěných ukazatelů. Takto jsou sledovány příjmy a vydání obyvatelstva, spotřeba 

zboží a služeb, majetek, množství prostředků vydávaných na veřejné služby, ukazatele 

charakterizující znečištění ovzduší, kriminalitu a další. Toto však představuje pouze jednu 

stránku, která jen částečně postihuje daný pojem. Jestliže definice hovoří o uspokojování 

potřeb, je třeba také vědět, jak obyvatelstvo hodnotí toto uspokojování. Je tedy třeba hodnotit 

i subjektivní pocity občanů, znát jejich názory, do jaké míry jsou jejich potřeby uspokojeny. 

(Červenka 2009). Řada autorů, především z oblasti sociologického a psychologického 

výzkumu rozlišuje hodnocení subjektivní, které vychází z individuálního úsudku hodnocení a 

objektivní, která lze postihnout pomocí objektivně zjištěných kvantitativních charakteristik 

(Džuka 2004). Šetření odrážející subjektivní kvalitu života představují pak vhodný doplněk 

k oficiálním statistickým indikátorům a společně pak poskytují výchozí základnu pro 

komplexní hodnocení životní úrovně a životních podmínek obyvatelstva daného území. 

V příspěvku je analyzována situace v regionech v letech 2008 a 2010 s cílem posoudit, 

zda v uvedeném období došlo ke změnám v hodnocení životních podmínek obyvatelstva 

v krajích ČR a v postavení krajů z daného aspektu. Pro hodnocení byly zvoleny základní 

ukazatele kvantitativní povahy (celkové čisté příjmy domácností a podíl domácností pod 

hranicí životního minima) a ukazatele subjektivní povahy, kde respondenti hodnotili kvalitu 

bydlení a míru obtíží při hospodaření domácnosti. Údaje byly získání ze šetření příjmů a 

životních podmínek, které každoročně provádí Český statistický úřad. V tomto šetření jsou 

zahrnuty jak informace kvantitativního rázu, tak subjektivní hodnocení respondentů. Využívá 

se při něm tzv. rotační panel – stejné domácnosti jsou dotazovány v ročním odstupu po dobu 

čtyř let, což umožňuje přesněji zkonstruovat nejen obraz jejich aktuální situace, ale i její 

změny a vývoj v čase. Reprezentativní vzorek zahrnul přes 9000 domácností. 


.Celkové čisté příjmy domácností ve všech krajích zaznamenaly nárůst. V roce 2008 

činil průměrný čistý příjem domácnosti 131152 Kč, v roce 2010 pak 146468 Kč. V průměru 

ČR tedy došlo k nárůstu o 11,7%. Příjmy v jednotlivých krajích vykazují mírné diference. 

Vyšší než průměrné jsou v obou sledovaných letech v Praze, Středočeském a Plzeňském 

kraji. Vyšší než průměrný nárůst byl v krajích Karlovarském, Praze a Jihomoravském, velmi 

nízký pak v krajích, které mají trvale nižší příjmy domácností - kraj Jihočeský (6,9%) a 

Ústecký (5,4%). 

Podíl sociálních příjmů z celkových hrubých příjmů činil v průměru ČR v roce 2008 

22,6%, v roce 2010 pak 23,3%. Zde se projevují velké diference mezi kraji – trvale nejnižší 

podíl vykazuje Praha, velmi vysoký je v krajích Jihočeském, Ústeckém, Olomouckém, 

Zlínském a Moravskoslezském. Ve většině krajů ve sledovaném období tento podíl mírně 

narůstá. Pokles lze zaznamenat v krajích Jihomoravském a Pardubickém, v kraji Vysočina 

ke změnám nedošlo. Nejvyšší nárůst byl v kraji Ústeckém a Jihočeském. 

243

Velmi diferencované jsou změny v podílu počtu domácností, jejichž příjmy byly pod 

hranicí životního minima. Průměrný podíl počtu domácností pod hranicí životního minima 

činil v roce 2008 3,5%, v roce 2010 3,3%. Většina krajů je v obou obdobích pod tímto 

průměrem, výrazně nadprůměrné hodnoty vykazuje v obou obdobích kraj Ústecký (6,0% a 

6,6%), kraj Olomoucký ( 4,6% a 5%) a kraj Moravskoslezský (5,6% a 6,0%). V kraji 

Ústeckém a Moravskoslezském dochází ve sledovaném období k nárůstu tohoto podílu. 

Kromě těchto krajů došlo k nárůstu podílu domácností pod hranicí životního minima i v kraji 

Jihočeském a Zlínském. Naopak výrazný pokles hodnot tohoto ukazatele je v krajích 

Karlovarském, Vysočině, Praze a kraji Jihomoravském. Nejvyšší nárůst byl v kraji jihočeském 

– z 1,7% na 2,8%, nejvyšší pokles pak v kraji Vysočina – z 2,2% na 0,6%. 

Tab. 1: Kvantitativní ukazatele životní podmínek domácností v letech 2008 a 2010 

Podíl domácností žijících 

Celkové čisté příjmy 

domácností -Kč 

Podíl sociální příjmů 

z celkových příjmů -% 

pod hranicí životního 

minima -% 

Kraj 

2008 2010 2008 2010 2008 2010 

Praha 174480 199799 15,3 16,3 3,2 2,1 

STC 140922 157434 19,8 20,3 2,5 2,5 

JC 127858 136694 23,7 25,5 1,7 2,8 

PLZ 134513 149712 21,7 21,9 1,3 1,3 

KV 119486 134450 22,7 24,5 4,6 2,4 

UST 125079 131838 24,5 26,6 6,0 6,6 

LIB 124376 137577 22,9 24,8 3,0 2,9 

HK 125550 140355 24,5 25,1 2,6 2,6 

PU 121156 134052 26,0 24,9 2,7 2,7 

VYS 125550 141123 25,4 25,4 2,2 0,6 

JM 121470 141393 24,9 24,5 3,9 3,1 

OL 119883 131392 25,8 26,4 5,0 4,5 

ZL 122316 133937 25,7 27,5 3,2 3,3 

MS 117165 129881 26,6 27,9 5,6 6,0 

Při hodnocení problémů s bydlením je patrné, že kvalita bydlení se zlepšuje. Klesá podíl 

odpovědí uvádějících jako problém vlhký, či malý či tmavý byt a to ve všech krajích ČR. 

Navíc odpovědi v jednotlivých krajích se příliš neliší od republikového průměru. 

Tab. 2: Podíl počtu domácností ČR vykazujících problémy s bydlením 

Problém Podíl % 

2008 2010 

Vlhkost v bytě 13,6 11,7 

Tmavý byt 4,1 3,8 

Malý byt 8,8 8,1 

Hluk z domu, resp. ulice 17,6 17,4 

Znečištěné okolní prostředí 17,0 18,7 

Vandalství, kriminalita v okolí 14,6 15,8 

Odlišnosti v hodnocení lze zaznamenat u problémů hluk v domě či ulici, znečištěné 

okolní prostředí a vandalství a kriminalita v okolí. Hluk v domě či ulici jako potíž přesahuje 

průměrné hodnoty ČR v krajích s velkými městy – Praha, Středočeský kraj, Karlovarský kraj, 

244

Královéhradecký kraj. Zlepšení v hodnocení lze zaznamenat v krajích Praha, Plzeňském, 

Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Pardubickém, Jihomoravském a Olomouckém. 

Podíl domácností uvádějících jako problém znečištěné okolní prostředí vyrostl prakticky 

ve všech krajích. Výjimku tvoří kraj Plzeňský. Největší problémy jsou opět v krajích s velkými 

městy a průmyslem. 

Podíl problémů s vandalstvím a kriminalitou v okolí v uvedeném období klesl v kraji 

Plzeňském, Libereckém, Pardubickém a Jihomoravském. Naopak, v krajích, které v roce 

2008 patřily ke krajům s nejnižším podílem (Jihočeský, Královéhradecký, Vysočina, Zlínský) 

došlo k nárůstu. Tradičně nejvyšší hodnoty jsou v Praze, Středočeském, Karlovarském a 

Ústeckém kraji. 

Tab. 3: Podíl domácností uvádějících problémy s bydlením v letech 2008 a 2010 

Hluk z domu či ulice - % 

Znečištěné okolní prostředí 

-% 

Vandalství, kriminalita v okolí 

- % 

2008 2010 2008 2010 2008 2010 

Praha 23,4 21,9 26,5 27,8 28,4 28,3 

STC 19,4 22,0 20,9 24,6 19,3 20,7 

JC 16,3 18,1 13,6 15,5 7,7 13,8 

PLZ 17,1 13,5 18,5 15,0 19,2 16,7 

KV 22,1 17,3 21,5 22,3 21,0 21,5 

UST 18,3 15,6 20,5 20,1 18,7 22,7 

LIB 18,7 17,3 14,3 17,1 14,3 9,8 

HK 18,1 20,0 12,9 14,0 8,6 11,8 

PU 16,4 15,7 12,2 14,1 9,2 8,8 

VYS 12,7 15,4 12,2 13,9 4,9 7,0 

JM 15,7 14,4 12,8 14,4 10,2 9,7 

OL 19,3 13,5 14,0 16,2 8,3 8,9 

ZL 14,4 15,0 10,6 12,6 4,7 6,9 

MS 15,1 16,6 15,4 18,6 12,0 14,6 

Podíl domácností, pro které náklady na bydlení představují velkou zátěž, se ve 

sledovaném období zvýšil (v průměru z 22,4% na25,5%). Nejvyšší nárůst byl v kraji 

Pardubickém, Olomouckém a Moravskoslezském. V Plzeňském a Pardubickém kraji došlo 

k poklesu. Náklady na bydlení jako určitou zátěž uvádělo v roce 2008 67,6% domácností, 

v roce 2010 pak 64,9 %, pro 10 % domácností v roce 2008 a 9,6% domácností v roce 2010 

nebyly náklady na bydlení vůbec žádnou zátěží. 

Na otázku, co si domácnost nemohla dovolit, ve všech krajích převažuje odpověď, že 

týdenní dovolenou mimo domov (40,2% a 40%) a dále zaplatit neočekávaný výdaj 8500Kč 

(39,2%). V jednotlivých krajích se podíl domácností liší a stejně tak i tendence nejsou stejné. 

Vyšší nárůst je zaznamenán v krajích, které se potýkají s vyšší nezaměstnaností - kraji 

Karlovarském, Ústeckém, Pardubickém, Olomouckém a Moravskoslezském. 

Podíl domácností, které si nemohly dovolit zaplatit neočekávaný finanční výdaj, činil 

v roce 2008 v průměru 39,8% (tehdy se jednalo o částku 7500 Kč), v roce 2010 pak 

neočekávaný finanční výdaj ve výši 8500 nemohlo zaplatit 39,2% domácností. Pozitivní je, 

že v osmi krajích dochází k poklesu tohoto podílu. 

245

Tab. 4: Podíl domácností uvádějící potíže při hospodaření domácnosti v letech 

2008 a 2010 

Náklady na 

bydlení jsou 

velkou zátěží 

% 

Domácnost 

vycházela 

s příjmem 

s velkými 

obtížemi - % 

Domácnost si nemohla dovolit 

Ročně týdenní 

dovolenou mimo 

domov -% 

Zaplatit 

neočekávaný 

výdaj (7500 Kčr.2008, 

8500 kčr.2010) 

-% 

2008 2010 2008 2010 2008 2010 2008 2010 

Praha 19,0 24,0 6,7 6,4 28,2 24,4 34,7 31,1 

STC 24,0 24,2 9,2 6,0 39,1 37,0 38,0 37 

JC 15,9 20,0 4,5 6,2 42,7 41,7 33,3 37,6 

PLZ 19,1 23,4 6,3 8,6 43,3 48,4 37,1 40,2 

KV 26,8 26,5 8,9 5,5 48,0 39,2 45,9 41,2 

UST 24,2 26,1 12,2 13,5 44,2 45,7 43,6 46,4 

LIB 23,8 24,9 10,6 6,9 41,6 43,6 40,5 43,3 

HK 24,8 23,3 7,2 4,9 39,1 39,5 38,7 35,8 

PU 22,2 30,7 7,5 9,2 40,5 45,4 39,6 44,1 

VYS 19,0 20,0 5,6 6,5 36,9 35,0 31,5 26,1 

JM 21,0 23,2 7,7 7,7 40,3 37,7 41,3 42 

OL 27,1 34,6 10,4 12,3 42,7 46,5 42,4 40,7 

ZL 24,6 25,5 6,9 7,0 42,8 48,8 38,2 36,6 

MS 24,7 30,6 8,1 11,4 46,0 45,6 49,3 46,8 

Závěr 

V závěrečném shrnutí bylo pomocí jednoduchých agregovaných ukazatelů 

zkonstruovaných na základě pořadí provedeno porovnání postavení krajů v obou 

sledovaných letech (z hlediska velikosti hodnot sledovaných ukazatelů) a následně bylo 

stanoveno pořadí krajů podle velikosti změn v hodnocení životních podmínek. 

K objektivnímu hodnocení byly použity ukazatele čistý peněžní příjem domácnosti a 

podíl domácností žijících pod hranicí životního minima. Zde k výraznější změně došlo v Kraji 

Karlovarském, který postoupil do prvé poloviny hodnocení, k propadu došlo u kraje 

Jihočeského. Trvale nejhorší stav je zaznamenán v kraji Ústeckém, Olomouckém a 

Moravskoslezském. Výrazné pozitivní změny pak nastaly v Praze, Vysočině, 

Jihomoravském a Karlovarském kraji. Negativní změny pak jsou v krajích Jihočeském, 

Ústeckém, Zlínském a Moravskoslezském. 

V subjektivním hodnocení kvality bydlení je v obou sledovaných letech vyšší spokojenost 

v krajích Zlínském a Vysočině, zlepšení lze zaznamenat v krajích Jihomoravském, 

Olomouckém a Plzeňském. Trvale nejhorší hodnocení podmínek bydlení je v Praze, 

Jihočeském, Karlovarském a Ústeckém kraji. Největší pozitivní změny byly v krajích 

Královéhradeckém, Libereckém, Olomouckém, negativní pak v Praze, Pardubickém, 

Středočeském a Moravskoslezském kraji. 

Při hodnocení nákladů v hospodaření domácnosti je nejvyšší spokojenost v obou letech 

v kraji Vysočina, Praze a kraji Jihočeském. Největší problémy mají domácnosti v krajích 

Ústeckém, Moravskoslezském a Olomouckém. Změny k lepšímu se nejvýrazněji projevily 

v Karlovarském, Středočeském a Královéhradeckém kraji, negativně pak v Plzeňském, 

Jihomoravském a Moravskoslezském kraji. 

246

Tab. 5: Pořadí krajů ve skupinách ukazatelů životních podmínek 

Objektivní hodnocení Podmínky bydlení Náklady na hospodaření 

2008 2010 Změna 2008 2010 Změna 2008 2010 Změna 

Praha 4 1 1 14 14 13,5 2 2,5 6,5 

STC 2 4 5 12 13 12 7 4,5 2 

JC 3 8 13,5 3,5 9 4,5 3 4,5 9 

PLZ 1 2 6 10 6 9,5 4 9,5 12,5 

KV 12 6 4 13 12 9,5 14 7 1 

UST 11 13 13,5 11 11 6 12,5 13,5 9 

LIB 7 9 7 9 8 2,5 10 8 4,5 

HK 6 5 8 6 7 1 7 2,5 3 

PU 8 10 10 3,5 5 13,5 5 11 14 

VYS 5 3 2,5 2 2 4,5 1 1 6,5 

JM 10 7 2,5 5 3 8 7 6 4,5 

OL 13 12 9 8 4 2,5 11 12 12,5 

ZL 9 11 11,5 1 1 7 9 9,5 9 

MS 14 14 11,5 7 10 11 12,5 13,5 11 

Celkově lze konstatovat, že kvalita životních podmínek v regionech se liší. Uvažujeme-li 

společně objektivní a subjektivní hodnocení, potom lepší kvalitu lze spatřovat v krajích 

s vyšším podílem malých obcí (Vysočina, Jihomoravský, Královéhradecký kraj), 

k problémovým pak lze řadit kraje s vyšším podílem průmyslu a vyšší nezaměstnaností 

(Ústecký, Pardubický kraj, Olomoucký Moravskoslezský kraj). Posuzujeme-li velikost změn, 

potom k výrazným pozitivním změnám v hodnocení životních podmínek došlo u krajů, které 

v roce 2008 patřily ke středu či k vysloveně problémovým (Královéhradecký, Karlovarský, 

Liberecký a Jihomoravský kraj). Naopak v kraji Jihočeském vysočině jsou životní podmínky 

v roce 2010 hodnoceny hůře než v roce 2008. Varující je skutečnost, že v krajích s trvale 

nejhoršími životními podmínkami (Moravskoslezský, Zlínský, Olomoucký je většina ukazatelů 

životních podmínek v roce 2010 hodnocena hůře než v roce 2008. 

Příspěvek byl zpracován v rámci řešení výzkumného záměru MŠMT-MSM 6046070906, 

etapy 6.2.1. „Modelování a prognózování vývoje rozhodujících ukazatelů ekonomického a 

sociálního rozvoje v ČR a v kontextu s EU“. 

Literatura: 

ČSÚ: Příjmy a životní podmínky domácností v roce 2008 a 2010, czso.cz, Praha, 2008 

Červenka, J.: Jak změřit životní úroveň?, socioweb.cz, Sociologický ústav AV ČR, 2009 

Džuka, J.: Psychologické dimenze kvality života, Prešovská univerzita, Prešov, 2004 

Jílek a kol.: Úvod do sociálně hospodářské statistiky, VŠE Praha, 2001 

Svatošová, L., Boháčková, I., Hrabánková, M.: Regionální rozvoj z pozice strukturální 

politiky, JU České Budějovice, 2005, monografie, ISBN 80-7040-749-2 

Zpráva komise UNDP pro měření hospodářských výsledků a společenského pokroku, 

OECD, 2009 

Živělová, I., Jánský, J. : Analysis of life quality development in the administrative districts of 

South Moravia, Agricultural Economics – Czech, 54, č.9, s. 431-439, ISSN 01339-570X, 

Praha 2008 

247


Prof. Ing. Libuše Svatošová, CSc., katedra statistiky PEF ČZU v Praze, Kamýcká 129, 165 

21 Praha 6 – Suchdol, e-mail: svatosova@pef.czu.cz 

248

Intenzita zemědělské výroby a rentabilita hospodářské 

činnosti podniků NUTS II Jihovýchod 

Agricultural production intensity and economic activity 

profitability of the companies from the area NUTS II 

Southwest 

Eliška Svobodová, Karel Vinohradský 

Abstrakt: 

Práce shrnuje poznatky z výzkumu týkajícího se intenzity zemědělské výroby a rentability 

hospodářské činnosti zemědělských podniků v oblasti NUTS II Jihovýchod za léta 2001- 

2006. V rámci sledovaného souboru byla shledána značná variabilita intenzity zemědělské 

výroby. Zároveň bylo také prokázáno, že vyšší intenzita se zcela převážně projevuje ve vyšší 

rentabilitě hospodářské činnosti. 


Zemědělské podniky, intenzita, rentabilita. 

Abstract: 

The thesis summarizes the knowledge from the research of the agricultural production 

intensity and economic activity profitability of the agricultural companies from the area NUTS 

II Southwest during the period 2001-2006. The data shows that there is significant 

intercompany differentiation in the intensity. It was also find out, that high intensity is mostly 

connected with higher profitability of economic activity. 

Key words: 

Agricultural companies, intensity, profitability. 

Úvod 

V letech 2001-2006 se ČR v rámci EU řadila k zemím s nižší intenzitou zemědělské 

výroby. Značný pokles intenzity u nás byl zaznamenán v první polovině 90. let, mírnější pak 

po roce 2000. Snížení intenzity rostlinné výroby bylo především vyvoláno komplexem 

faktorů, jejichž působení se projevilo v nižší úrovni hektarových výnosů většiny plodin. 

Významný vliv na vývoj intenzity rostlinné produkce měly i změny její struktury související 

se snižováním ploch cukrovky, brambor, zeleniny, sadů a dalších intenzivních plodin. 

Odlišný byl vývoj v živočišné výrobě, v níž došlo k růstu intenzity chovů zvířat, zejména 

chovu dojnic. Užitkovost hospodářských zvířat v ČR se pohybuje na úrovni odpovídající 

rozhodujícím producentům v EU. Výrazné a pokračující snižování intenzity živočišné výroby 

na 1 ha bylo a je dáno poklesem početních stavů hospodářských zvířat. 

Vzhledem k tomu, že velmi významná část nákladů na 1 ha v rostlinné výrobě a na 1 ks 

početního stavu zvířat v živočišné výrobě má povahu quasi-fixních nákladů, je nižší intenzita 

pěstování plodin a chovu zvířat spojena s vyššími jednotkovými náklady a tedy s nižší 

249

nákladovou konkurenceschopností a může mít také negativní dopad na rentabilitu 

hospodářské činnosti zemědělských podniků. 


Cílem tohoto článku je shrnutí poznatků týkající se intenzity zemědělské výroby a 

rentability hospodářské činnosti zemědělských podniků oblasti NUTS II Jihovýchod v letech 

2001-2006. 

Jde zejména o zodpovězení následující otázky: 

„Zda a jak diferenciace intenzity využívání půdy ovlivňuje rozdílnou úroveň rentability 

hospodářské činnosti zemědělských podniků?“ 

Výzkum byl proveden v rámci souboru 78 zemědělských podniků z NUTS II Jihovýchod, 

tedy z regionů Jihomoravského kraje a kraje Vysočina. Jde o zemědělské podniky zahrnuté 

do zemědělské účetní datové sítě FADN ČR, jejíž metodické principy jsou charakterizovány 

HANIBALEM a kol.(2004). 

V metodice výzkumu je využito ukazatelů a postupů rozpracovaných autory 

BEČVÁŘOVÁ, GREGA, VINOHRADSKÝ (1997, 2006). Přitom jsou využita data souboru 

FADN CZ, která navazují na metodiku ročních výkazů o zisku/ztrátě (výkaz o hospodářském 

výsledku) podniků účtujících v soustavě podvojného účetnictví. 

Výchozími veličinami analýzy jsou intenzita využití zemědělské půdy a zisk/ztráta před 

zdaněním. Intenzita využití zemědělské půdy je sledována ukazatelem objem zemědělské 

produkce na 1 ha obhospodařované plochy. Z disponibilních dat FADN je pak 

konkretizována ukazatelem tržby za zemědělské produkty na 1 ha zemědělské půdy. 

Analýza rentability se soustřeďuje na provozní zisk. Ve zkoumaném souboru je tato složka 

zisku dominantní, další dvě složky, zisk z finančních operací a mimořádný zisk, mají 

nepodstatný podíl. 

Vzhledem k cílům zkoumání je využit provozní zisk I, tento zisk je vyčíslen dle 

následujícího metodického schématu: 

+ přidaná hodnota 

- osobní náklady 

- odpisy dlouhodobého majetku 

= provozní zisk I 

V dále prezentovaných výsledcích výzkumu jsou užity tyto poměrné ukazatele označené 

zejména v tabulkách a grafech, dále uvedenými zkratkami a symboly: 

zisk/ztráta před zdaněním na 1 ha zemědělské půdy Z/ha 

zisk/ztráta před zdaněním na přepočteného pracovníka Z/prac 

míra rentability – zisk/ztráta před zdaněním k tržbám v % Z/tržby 

provozní zisk I na 1 ha zemědělské půdy PZI/ha 

provozní zisk I na přepočteného pracovníka PZI/prac 

míra rentability z PZI, PZI k tržbám v % PZI/tržby 

Pro rámcovou charakteristiku variability sledovaných veličin je u vybraných ukazatelů 

užito rozčlenění do tří skupin – vysoká, střední, nízká, přičemž střední skupina byla vesměs 

vymezena v intervalu – průměr souboru ±0,3 směrodatné odchylky. 

Ve výzkumu byly dále využity výše uvedeným tříděním podmíněné hodnoty sledovaných 

ukazatelů. 

Vzhledem k tomu, že disponibilní data FADN CZ neumožňují vyčíslení ukazatelů 

ve srovnatelném ocenění, bylo při hodnocení vývoje intenzity ve sledované šestileté řadě 

třeba vzít v úvahu vývoj tržních cen zemědělských výrobců, a to alespoň odhadem opírajícím 

250

se o indexy vývoje cen publikovaných ČSÚ. Indexy vývoje cen zemědělských výrobců byly 

získány ze statistických ročenek 2005 a 2007. 

Tab. č. 1: Vývoj cen zemědělských výrobců 

Ceny výrobků 2001 2002 2003 2004 2005 2006 

zemědělských 100,0 90,5 87,9 95,0 86,1 87,0 

rostlinných 100,0 95,4 94,4 105,4 78,5 84,0 

živočišných 100,0 87,8 84,3 89,4 90,0 86,5 

Zdroj: ČSU, vlastní přepočet 

Poznámka: rok 2001=100 

Při vyvozování závěrů o vlivech úrovně souhrnné produktivity vkladů bylo přihlédnuto 

k vývoji cenového prostředí, a to využitím indexů cen hlavních výstupů a vstupů (tab. 2). 

Tab. č. 2: Index vývoje cen zemědělských výrobků, cen materiálních 

a pracovních vstupů 

Index cen 2001 2002 2003 2004 2005 2006 

zemědělských výrobků 100,0 90,5 87,9 95,0 86,1 87,0 

materiálních vstupů 100,0 97,8 96,3 108,8 107,5 109,3 

vstupů práce 100,0 106,5 109,6 121,2 128,3 136,4 

Zdroj: ČSU, FADN CZ VUZE Praha, Databáze tematických směrů 04 a 05 výzkumného záměru Mendelovy 

univerzity v Brně, vlastní výpočty 

Poznámka: Indexy cen vstupů práce jsou odvozeny z vývoje odměn na jednotku práce ve zkoumaném 

souboru podniků 

Výsledky 

Intenzita zemědělské výroby 

Průměrná úroveň intenzity využití zemědělské půdy v letech 2001–2006 u jednotlivých 

zemědělských podniků zobrazená v grafu č. 1 poukazuje na značnou variabilitu intenzity. 

Tuto skutečnost dokládá také variační rozpětí, které se pohybuje v rozmezí od 700 do 112 

tis. Kč tržeb na ha zemědělské půdy a směrodatná odchylka ve výši 13 488 Kč/ha. 

oet 

podniků 20 

15 

10 

5 

0 

1 1 

8 

15 

11 

19 

Graf č. 1 Klasifikace podniků dle úrovně intenzity využití půdy v letech 2001–2006 

Zdroj: FADN CZ VUZE Praha, Databáze tematických směrů 04 a 05 výzkumného záměru Mendelovy 


12 

ržní zemědělská prodkce na ha v tis 

4 

5 

1 1 

251

Variační třídění průměrné úrovně intenzity využití půdy v období 2001–2006 do 11 tříd 

vedlo ke zjištění, že většina podniků (83 %) se nachází v rozmezí 11–35 tis. Kč tržeb 

za zemědělské produkty na ha. Nejnižší hodnota intenzity využití půdy byla zaznamenána 

u dvou podniků, jedná se o podniky č. 113 (701 Kč/ha) a 020 (cca 8 tis. Kč/ha), které 

provozují svoji činnost v méně příznivých přírodních podnikách (LFA horské). Hodnoty vyšší 

než 35 tis. Kč tržeb za zemědělskou produkci na ha dosahuje 11 podniků. Nejvyšší hodnoty 

pak byly zaznamenány u podniku č. 037 (47 tis. Kč/ha) a 088 (112 tis. Kč/ha). Četnost 

podniků rozdělená do 11 tříd odpovídá v podstatě normálnímu rozdělení četností. Této 

skutečnosti bylo využito při stanovení tří skupin intenzity využití zemědělské půdy (vysoká, 

střední a nízká). 

V případě průměrné intenzity využití zemědělské půdy v letech 2001–2006 bylo 

do skupiny s označením vysoká intenzita (nad 30 565 Kč/ha) zařazeno 23 podniků, střední 

(22 523 – 30 564 Kč/ha) 22 podniků a nízká (do 22 522 Kč/ha) 33 podniků. 

Vývoj tržeb na 1 ha z. p. uvedený v grafu 2 naznačuje, že v letech 2001–2006 se vývoj 

ve skupinách podniků s různou úrovní intenzity zemědělské produkce ubíral obdobným 

směrem. Vezmeme-li v úvahu vývoj cen zemědělských výrobků (tab. 1) pak je zřejmé, že 

ve všech třech skupinách se intenzita mírně zvyšovala. Podstatné je, že rozdíly mezi 

skupinami se neměnily. 

ha 

45 000 

40 000 

35 000 

30 000 

25 000 

20 000 

15 000 

10 000 

5 000 

0 

41 919 

41 223 

38 751 

38 363 39 163 

38 755 

28 128 27 715 26 451 28 383 27 256 27 049 

26 628 27 663 25 440 

27 484 26 200 25 847 

17 179 17 692 15 759 17 309 16 463 16 048 

2001 2002 2003 2004 2005 2006 

Intenzit 

a vysoká 

střední 

nízká 

průměr 

souboru 

Graf č. 2 Vývoj tržeb za zemědělské produkty v podnicích s různou úrovní 

intenzity zemědělské výroby 



Rentabilita hospodářské činnosti podniků 

V souvislosti s vyhodnocením rentability hospodaření zemědělských podniků byly 

vypočteny údaje uvedené v tab. 3 vykazující zisk/ztrátu před zdaněním a provozní zisk I 

na 1 ha zemědělské půdy, pracovníka a míru rentability k tržbám podniku. Již zběžné 

porovnání hodnot ukazatelů vycházejících z celkového zisku/ztráty podniků s ukazateli 

navazujícími na provozní zisk I odhaluje jednak podstatné rozdíly jejich úrovně v průběhu 

celé sledované časové řady, jednak rozdíly v hodnotách let 2001–2002 a 2004–2006. 

S přihlédnutím k vývoji cenového prostředí zemědělského podnikání (tab. 2) lze 

zhruba odhadnout, že na snižování provozního zisku I se významně podílelo snižování cen 

výstupů a růst cen vstupů. Naopak patrné zvýšení celkového zisku podniků po roce 2004 je 

zřejmě bezprostředně založeno na zvýšení dotací do provozu podniků v souvislosti se 

vstupem do EU a uplatněním dotačních nástrojů společné zemědělské politiky. 

252

Tab. č. 3: Hodnoty vybraných ukazatelů rentability v letech 2001–2006 

Ukazatele 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2001-06 

Z/ha v 657 -482 -347 2 595 1 296 863 764 

Z/prac v 12 944 -9 795 -7 582 59 720 31 280 20 940 17 918 

tržy v 2,08 -1,53 -1,19 8,43 4,30 2,86 2,49 

ha v -443 -1 411 -2 705 -1 333 -3 851 -5 537 -2 547 

PZI/prac v -8 738 -28 674 -59 141 -30 666 -92 934 -134 395 -59 091 

tržy v -1,40 -4,48 -9,30 -4,33 -12,79 -18,35 -8,44 



S ohledem na skutečnost, že vývoj intenzity využití půd a vliv ostatních souvislostí 

formujících úroveň podnikové efektivnosti se projevuje především v dynamice provozního 

zisku I, je pozornost v další části zkoumání soustředěna především na ukazatele rentability 

navazující na PZI. 

Na základě posouzení variability byla vymezena následující tři pásma: 

Rentabilita vyšší – nad mínus 9 % – 38 podniků, 

Rentabilita střední – od mínus 20 do mínus 10 % – 22 podniků, 

Rentabilita nízká – menší než mínus 20 % – 18 podniků. 

oet 

podniků 20 

18 

19 

16 

15 

10 

5 

0 

1 1 

0 

3 

2 

6 

5 

4 

3 

tržy v 

Graf č. 3 Klasifikace podniků dle průměrné míry rentability (PZI/tržby) v letech 

2001–2006 



Intenzita využití zemědělské půdy ve vztahu k rentabilitě hospodářské činnosti 

podniků 

Kombinace rentability zemědělské činnosti a intenzity využití zemědělské půdy 

vykazují početní převahu podniky na úhlopříčce kombinující vysokou rentabilitu a vysokou 

intenzitu, případně nízkou rentabilitu při nízké intenzitě využití zemědělské půdy. Pouze 

v případě skupiny střední intenzity využití zemědělské půdy převažují podniky dosahující 

vyšší rentabilitu. Početní zastoupení zemědělských podniků v jednotlivých kategoriích opět 

potvrzuje vliv souhrnné produktivity vkladů na intenzitu využití zemědělské půdy a svědčí 

tedy o větším využití kvalitativních činitelů růstu v podnicích s intenzivnější zemědělskou 

výrobou. 

253

oet podniků 

20 19 

10 

0 

vysoká 

Rentabilita 

1 

3 10 

11 

střední 

1 

7 

nízká 

19 

7 

nízká 

střední 

vysoká 

Intenzita 

Graf č. 4 Klasifikace zemědělských podniků dle intenzity využití zemědělské půdy 

a dle rentability v letech 2001–2006 



Průměrné hodnoty rentability, uvedené v tab. č. 4, v případě vysoké a střední skupiny 

intenzity vykazují rozdíl pouze 2–3 procentních bodů. V případě nízké skupiny intenzity je 

tento rozdíl vyšší. Obdobný vývoj je možné zaznamenat také mezi jednotlivými skupinami 

intenzity a rentability. Rozdíl mezi vysokou a střední skupinou a střední a nízkou skupinou je 

přibližně dvojnásobný. 

Tab. č. 4 

Úroveň a vývoj rentability v podnicích s různou úrovní intenzity využití 

zemědělské půdy v letech 2001–2006 v % 

Počet 

Intenzita Rentabilita 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2001-06 

podniků 

vyšší 3,15 1,33 -3,33 -0,70 -4,84 -8,55 -2,16 19 

vysoká 

střední 

nízká 

celý soubor 

střední -4,34 -9,06 -18,25 0,59 -9,16 -24,53 -10,79 3 

nízká -13,97 -19,54 -35,81 -6,62 -35,00 -42,65 -25,60 1 

celkem 1,91 -0,24 -5,49 -0,76 -5,95 -10,78 -3,55 23 

vyšší 0,40 -1,95 -6,27 -2,98 -10,05 -13,25 -5,68 12 

střední -3,14 -11,09 -11,51 -5,11 -16,13 -25,47 -12,08 9 

nízká -17,77 -20,38 -22,20 -9,94 -31,41 -33,72 -22,57 1 

celkem -1,12 -5,57 -8,42 -3,91 -12,64 -18,02 -8,28 22 

vyšší 0,17 -1,29 -7,89 0,43 -16,02 -19,51 -7,35 7 

střední -2,34 -7,27 -15,21 -9,81 -20,73 -26,84 -13,70 10 

nízká -22,16 -21,65 -27,82 -23,66 -33,41 -52,83 -30,26 16 

celkem -7,31 -10,10 -17,23 -11,08 -23,65 -31,91 -16,88 33 

vyšší 1,92 -0,05 -4,74 -1,38 -7,68 -11,201 -3,85 38 

střední -2,99 -9,31 -13,79 -6,16 -17,15 -25,90 -12,55 22 

nízká -20,93 -21,29 -28,63 -20,33 -33,50 -50,57 -29,21 18 

celkem -1,40 -4,48 -9,30 -4,33 -12,79 -18,35 -8,44 78 



Poznámka: Míra rentability k tržbám – PZI/tržby. 

254

Závěr 

Zkoumání, jehož výsledky jsou prezentovány v tomto článku, vedou k dvěma dílčím 

závěrům. 

První se týká průměrné úrovně tržní zemědělské produkce v běžných cenách na 1 ha 

zemědělské půdy. V rámci zkoumaného souboru podniků NUTS II Jihovýchod byla shledána 

značná variabilita intenzity zemědělské výroby, a to jak v jednotlivých letech, tak i v průměru 

za zkoumané období. 

Druhý se týká vlivu úrovně intenzity využití půdy na efektivnost hospodaření 

zemědělských podniků. Výzkum vede k jednoznačnému závěru, že vyšší úroveň intenzity 

využití zemědělské půdy se zcela převážně projevuje ve vyšší efektivnosti výsledku 

hospodaření podniků, tedy i ve vyšší úrovni souhrnné produktivity základních faktorů 

zemědělské výroby. Vyšší úroveň intenzity zemědělství má úzké vazby s vysokou úrovní 

technicko-ekonomické efektivnosti a zakládá tedy i vyšší nákladovou konkurenceschopnost 

podniků. 

Literatura: 

BEČVÁŘOVÁ, V., GREGA, L., VINOHRADSKÝ, K.: Konkurenceschopnost českého 

zemědělství při vstupu do Evropské unie – předpoklady a možnosti. Závěrečná studie. 

Brno 1997, 63 s. 

BEČVÁŘOVÁ, V., VINOHRADSKÝ, K.: Intenzivní a extenzivní soustavy zemědělského 

hospodaření a příjmový potenciál zemědělských podniků. In Aktuálne problémy a 

perspektívy agrárního sektoru po vstupe do Europskej Únie. Nitra: FEM SPU Nitra, 2005, 

s. 27-32. ISBN 80-8069-637-3 

GREGA, L., VINOHRADSKÝ, K.: Mimoprodukční přínos trvale udržitelného multifunkčního 

zemědělství v podmínkách ČR. Závěrečná zpráva za rok 2006. 

GREGA, L. a kol: Mimoprodukční přínos trvale udržitelného multifunkčního zemědělství 

v podmínkách ČR, část I Analýza finančně ekonomické situace zemědělských podniků a 

jejich důchodových zdrojů. Průběžná výzkumná zpráva za rok 2003, MZLU Brno 2004 

SVOBODOVÁ, E.: Intenzita zemědělské výroby v České republice v období vstupu do EU. 

Disertační práce. Mendelova univerzita 2011. 

HANIBAL, J. a kol.: Uplatnění „Zemědělské účetní datové sítě“ (FADN) v České republice. 

Výzkumná studie č. 78. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, 2004. ISBN 80-86671- 

23-2. 


Ing. Eliška Svobodová, Ústav regionální a podnikové ekonomiky Fakulty regionálního rozvoje 

a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno. 

Prof. Ing. Karel Vinohradský, CSc., Dr.h.c., Ústav regionální a podnikové ekonomiky Fakulty 

regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 1, 

613 00 Brno. 

255

Regionální potravina Plzeňského kraje 

Local Food of Pilsen Region 

Ivo Šašek, Radana Šašková, Markéta Janotová 

Abstrakt: 

Regionální potraviny se stávají novým fenoménem pro producenty, zpracovatele i 

spotřebitele. Ve venkovských oblastech začíná být poptávka po nich motorem pro nové 

obchodní vazby a rozvoj dalších odvětví jako například cestovního ruchu. 


Regionální potravina, Plzeňský kraj, výroba potravin, regionální aktivity, ministerstvo 

zemědělství, místní akční skupina. 

Abstract: 

Key words: 

Úvod 

Plzeňský kraj se v loňském roce jako jeden z posledních krajů v České republice zapojil 

do podpory výrobců regionálních potravin formou vyhlašování soutěže. Tato skutečnost 

přinesla celou řadu nových poznatků pozitivního i negativního charakteru, kterými se autoři, 

aktivní administrátoři obou dosavadních ročníků soutěže, setkali. Zároveň přinesla celou 

řadu zkušeností pro malé a střední výrobce potravin v Plzeňském kraji. 

Cíl 

Cílem příspěvku je zdokumentovat zkušenosti administrátorů soutěže Regionální 

potravina Plzeňského kraje s jejím pořádáním a významem pro region a pro samotné 

výrobce. 

Metodika 

Pro získání podkladů k sepsání tohoto příspěvku byly získávány informace z řízených 

rozhovorů s jednotlivými soutěžícími a organizátory soutěže. 

Výsledky 

Výchozí stav pro pořádání soutěže Regionální potravina v Plzeňském kraji 

V Plzeňském kraji do konce roku 2009 nebyly nepořádány žádné celokrajské soutěže 

týkající se regionálních potravin. Tento stav byl ovlivněn několika faktory, z nichž 

nejvýznamnější byla absence krajského managementu agrární komory a nezájem tehdejší 

krajské politické reprezentace podobné soutěže pořádat. V kraji existuje celá řada menších 

projektů na podporu regionálních výrobků. Známá je například iniciativa Šumava – regionální 

produkt, která je součástí celostátního systému certifikace regionálních výrobků. Tyto 

256

iniciativy však nejsou zaměřeny výhradně na potravinářskou výrobu a nejsou plošně 

rozšířeny po celém území Plzeňského kraje. Zároveň jednotlivé místní akční skupiny, 

neziskové organizace zabývající se regionálním rozvojem uskutečnily celou řadu projektů na 

podporu regionálních výrobků. Tyto iniciativy však většinou po ukončení přílivu finančních 

prostředků z toho kterého dotačního titulu byly ukončeny, protože chyběly další peníze na 

potřebný marketing a propagaci. Navíc celá řada těchto dobře míněných iniciativ neoslovila 

konečného spotřebitele, protože nebyla dobře propracována a finančně zajištěna právě 

propagační a medializační stránka. V roce 2010 přišlo ministerstvo zemědělství s jednotnou 

metodikou pro pořádání soutěže Regionální potravina. Zároveň byla na ministerstvu 

zemědělství schválena finanční podpora 50 milionů korun pro všechny kraje v republice i 

centrální marketing a propagaci. V Plzeňském kraji se pořadatelem soutěže stala Krajská 

agrární komora Plzeň především díky své celokrajné síti. Nebylo však reálné, aby soutěž 

vlastními silami zorganizovala, protože její krajská organizace nemá profesionální 

management a veškeré práce jsou vykonávány na dobrovolné bázi. I z tohoto důvodu se 

proto agrární komora spojila s Místní akční skupinou Pošumaví z.s.p.o.a Úhlavou o.p.s. Tyto 

subjekty dlouhodobě pracují v oblasti regionálního rozvoje, projektové činnosti, zemědělství 

a životního prostředí. Mají potřebné zkušenosti nejen s administrací, ale i s řešením projektů 

v těchto oblastech. Na základě této spolupráce proběhl první ročník soutěže v roce 2010 a 

v současné době je před dokončením ročník 2011. 

Průběh soutěže 

Soutěž probíhala v obou dvou letech podle jednotné metodiky schválené ministerstvem 

zemědělství. Podle této metodiky je v každém kraji vybrán veřejným výběrovým řízením 

administrátor soutěže, který zodpovídá za průběh akce v daném regionu. V první etapě jsou 

osloveni výrobci, kteří se mohou soutěže zúčastnit. Jedná se o malé a střední podniky 

s počtem zaměstnanců do 250 osob. Dále musí mít soutěžící podnikatelé výrobnu na území 

kraje, kde se do soutěže přihlásili. 70 % surovin použitých na přihlášený výrobek musí 

pocházet z kraje, kde se výrobna finálního, do soutěže přihlášeného výrobku, nachází. 

Hlavní surovina musí být ze 100 % tuzemského původu. Výrobek musí být standardně 

k dostání v maloobchodní síti, čímž se rozumí i přímý prodej ze dvora. V roce 2010 bylo 

celostátně vyhlášeno 6 soutěžních kategorií, v roce 2011 bylo vyhlášeno 9 kategorií. 

Po přihlášení do soutěže výrobky posuzuje hodnotitelská komise schválená 

ministerstvem zemědělství. Členy komise jsou pracovníci ministerstva zemědělství, krajské 

agentury pro zemědělství a venkov, státní veterinární správy, státní zemědělské a 

potravinářské inspekce, krajského úřadu, agrární komory a potravinářské komory. V roce 

2010 byli členy i další pracovníci například zemědělského školství nebo poradenství. V roce 

2011 byly komise zúženy na odborníky z výše jmenovaných institucí. Komise nehodnotí 

pouze složení senzorické vlastnosti výrobku, ale i formální náležitosti jako je obal, označení 

a podobné pro spotřebitele důležité detaily. Každý člen komise dává body jednotlivým 

kriteriím a vítězí výrobek s nejvyšším počtem dosažených bodů. Pouze tyto výrobky mají 

právo používat značku regionální potravina po dobu 4 let. Právo používat značku uděluje 

ministr zemědělství na základě doporučení hodnotitelské komise a certifikát spolupodepisuje 

hejtman patřičného kraje. Správcem značky je ministerstvo zemědělství. Administrátor 

soutěže je povinen následně zajistit 10 ochutnávek na území kraje, jejich medializaci a 

prezentaci vítězných výrobků ve společné expozici ministerstva zemědělství věnované 

regionálním potravinám na výstavě Země Živitelka v Českých Budějovicích. V roce 2010 

regionální administrátoři zajišťovali i předávání cen v krajích. V roce 2011 byla tato činnost 

převedena centrálně na PR agenturu. V průběhu měsíce října se v Praze na Vinohradech 

koná farmářský trh pro všechny vítěze všech kategorií z celé České republiky spojený 

s galavečerem, na kterém dojde k setkání výrobců s vedoucími pracovníky ministerstva 

v čele s panem ministrem. 

257

Přehled aktivit v Plzeňském kraji v roce 2010 

V roce 2010 se soutěže zúčastnilo 25 výrobců s 116 výrobky. 

Tab. č. 1 Přehled výrobců a výrobků podle kategorií v soutěži Regionální potravina 

Plzeňského kraje 2010 

Kategorie Výrobců Výrobků 

Pekařské a cukrářské 

výrobky 

5 20 

Masné výrobky 8 39 

Alkoholické 

a 

nealkoholické nápoje kromě 

vína 

6 25 

Mléko a mléčné výrobky 3 15 

Ovoce a zelenina 2 4 

Ostatní 3 13 

Celkem 27 116 

Poznámka: Rozdíl v počtu výrobců je dám tím, že dva výrobci se soutěže zúčastnili ve 

dvou kategoriích. 

Vyhlášení výsledků soutěže se v roce 2010 uskutečnilo v Domažlicích při příležitosti 

Chodských slavností. Vyhodnocení se zúčastnil i prezident republiky pan Václav Klaus. 

Kromě oficiálních cen ministerstva zemědělství byly předány i ceny věnované představiteli 

veřejného a politického života s vazbou na Plzeňský kraj. 

Tab.č. 2 Přehled vítězů jednotlivých kategorií v soutěži Regionální potravina 

Plzeňského kraje 2010 

Kategorie Firma Výrobek 

Pekařské a cukrářské Helena Konopíková Krchlebský koláč 

výrobky 

Masné výrobky 

Drůbežářský závod a.s. Dětské párky bez E 

Klatovy 

Alkoholické a 

nealkoholické nápoje kromě 

vína 

Pivovar – restaurant 

Modrá Hvězda s.r.o. 

Dobřanský sekáč 

Mléko a mléčné 

výrobky 

Ovoce a zelenina 

Ostatní 

Farma Holštýn, Mini 

mlékárna JOMA, Josef 

Martínek 

A-X Alimex, obchodní 

družstvo Nezvěstice a.s. 

Zpracovna ryb Klatovy 

a.s. 

Šumaváček 

Jablko letní, odrůda 

Julia 

Pstruh uzený, filet s 

kůží 

Ochutnávky se uskutečnily na 10 místech v Plzeňském kraji. Místa byla volena tak, aby 

se vždy jednalo o již tradiční a návštěvnicky hojně vyhledávanou akci. Prezentace výrobků 

se uskutečňovala převážně v jednom velkém stanu. 

258

Tabulka č. 3 Datumy a místa konání ochutnávek v rámci soutěže Regionální 

potravina Plzeňského kraje 2011 

Datum Souběžná akce Místo 

15.8.2010 Chodské slavnosti MKS Domažlice 

21.8.2010 Country den Klatovy 

22.8.2010 Bartolomějská pouť Běšiny, okr. Klatovy 

4.9.2010 Pouť Sušice, okr. Klatovy 

11.9.2010 Loretánské slavnosti Bor, okr. Tachov 

15.9.2010 Národní výstava 

Mrákov, okr. Domažlice 

holštýnského skotu 

18.9.2010 Radoušovy hry Starý Plzenec, okr. Plzeň - jih 

25.9.2010 Oslavy 80. let ZŠ Kasejovice, okr. Plzeň - jih 

21.- 23.10.2010 Veletrh cestovního ruchu Plzeň 

ITEP 

30.10.2010 Farmářské trhy Plzeň 

Kromě těchto ochutnávek se uskutečnila prezentace vítězných výrobků a některých 

výrobců, kteří se soutěže zúčastnili, ale neumístili se na prvním místě, na celostátní výstavě 

Země Živitelka v Plzeňském kraji. Zde se prezentace uskutečnila v samostatném pavilonu 

R3, který ministerstvo zemědělství vyhradilo pouze představení regionálních potravin. 

Součástí prezentace bylo představování jednotlivých krajů, které trvalo přibližně půl dne a 

jehož součástí bylo kromě ochutnávání jednotlivých výrobků i seznámení veřejnosti s výrobci 

a možnostmi nákupu jejich výrobků, ukázky tradičních řemesel a turistických cílů 

v regionech. 

Poslední akcí uskutečněnou v roce 2010 bylo představení regionálních výrobků a jejich 

výrobců na předvánoční akci pořádané v Plzni Plzeňským krajem. Jednalo se setkání 

pracovníků kraje s výrobci, na kterém bylo možno nejen produkty nejen ochutnat, ale i 

zakoupit. Tato nenápadná akce velmi ovlivnila průběh propagace regionálních potravin 

v Plzeňském kraji v roce 2011. 

Přehled aktivit v Plzeňském kraji v roce 2011 

V roce 2011 rozhodla Rada Plzeňského kraje, že veškerá občerstvení na setkání 

představitelů Rady se starosty v jednotlivých okresech, která se konají jedenkrát ročně, bude 

občerstvení servírováno výhradně od výrobců, kteří se zúčastnili některého ročníku soutěže 

Regionální potravina. Zároveň byly krajem uvolněny finanční prostředky na prezentaci 

regionální potraviny na květnové celostátní akci Má vlast, která je na reprezentativní úrovni 

pořádána v Praze na Vyšehradě v expozici Plzeňského kraje. 

V roce 2011 se do soutěže přihlásilo 21 výrobců se 63 výrobky. Nižší počet přihlášených 

výrobků byl způsoben tím, že v předchozím roce mohl každý výrobce přihlásit 10 výrobků, 

zatímco v roce 2011 pouze 5 výrobků. 

259

Tab. č. 4 Přehled výrobců a výrobků podle kategorií v soutěži Regionální potravina 

Plzeňského kraje 2011 

Kategorie Výrobců Výrobků 

Masné výrobky tepelně opracované, 

včetně uzených mas 

4 10 

Masné výrobky trvanlivé 3 4 

Sýry včetně tvarohu 1 2 

Mléčné výrobky ostatní 3 5 

Pekařské výrobky, včetně těstovin 5 17 

Cukrářské výrobky, včetně cukrovinek 2 8 

Alkoholické a nealkoholické nápoje. 4 12 

Ovoce a zelenina v čerstvé nebo 

zpracované formě 

Ostatní (med, lahůdkářské výrobky, 

skořápkové plody, ryby apod.) 

1 1 

2 4 

Celkem 25 63 

Poznámka: Rozdíl v počtu výrobců je dám tím, že čtyři výrobci se soutěže zúčastnili ve dvou kategoriích. 

Před zasedáním hodnotitelské komise jeden výrobce v kategorii Masné výrobky tepelně 

opracované, včetně uzených mas ze soutěže s jedním výrobkem odstoupil, takže komise 

hodnotila pouze 20 výrobců a 62 výrobků. 

Vyhlášení výsledků se v roce 2011 uskutečnilo dvoukolově. Z iniciativy Plzeňského kraje 

se na dvože krajského úřadu v Plzni konal první ročník Festivalu regionální potraviny. 

Jednalo se o dvoudenní farmářské trhy tvořené převážně účastníky obou ročníků soutěže 

Regionální potravina Plzeňského kraje. Trhy byly doplněny hudebními vystoupeními a 

pořady pro děti, kurzy vaření, odbornými přednáškami, kuchařskými show a dalšími 

aktivitami, které přilákaly celou řadu diváků a nakupujících. Při této příležitosti byly 

zveřejněny výsledky rozhodnutí hodnotitelské komise a předány ceny Plzeňského kraje 

vítězným výrobkům. Byla zachována i praxe z předchozího roku, že byly předány ceny 

dalších představitelů společenského života v Plzeňském kraji. Další ocenění vítězů se 

uskutečnilo při prvních celokrajných dožínkách, které se konaly v skanzenu a na zámku 

v Chanovicích. Zde byly vítězům předány ceny ministerstva zemědělství v přítomnosti 

hejtmana Plzeňského kraje. Zároveň se uskutečnily další úspěšné farmářské trhy výrobců, 

kteří se soutěže zúčastnili. 

260

Tab.č. 5 Přehled vítězů jednotlivých kategorií v soutěži Regionální potravina 

Plzeňského kraje 2011 

Kategorie Firma Výrobek 


tepelně opracované, 

včetně uzených mas 


trvanlivé 

Sýry včetně 

tvarohu 

Mléčné výrobky 

ostatní 

Pekařské výrobky 

včetně těstovin 

Cukrářské výrobky, 

včetně cukrovinek 

Alkoholické a 

nealkoholické nápoje (s 

výjimkou vína) 

Ovoce a zelenina v 

čerstvé nebo 

zpracované formě 

Ostatní 

Řeznictví a 

uzenářství Herejk s.r.o. 

Řeznictví a 

uzenářství Herejk s.r.o. 


mlékárna JOMA 


mlékárna JOMA 

PEKO - Němečková 

s.r.o. 

Západočeské 

konzumní družstvo Sušice 

LUKRÉCIUS a.s. 

Josef Krůs a syn 

Zpracovna ryb 

Klatovy a.s. 

Přešínský špekáček 

Přešínská klobása 

Přírodní sýr 

Kysané mléko 

Víkendový chléb 

Oříškový rohlíček 

Purkmistr Tmavý ležák 12° (2 l 

sklo) 

Kysané zelí 

Tolstolobik, uzený porcovaný 

Opět se uskutečnilo nebo je naplánováno 10 ochutnávek v Plzeňském kraji. Prezentace 

výrobců se uskutečňovala v malých samostatných stáncích. 

Datum Souběžná akce Místo 

17. – 19. 06. 2011 Festival regionální 

potraviny 

Plzeň - Krajský úřad Plzeňského 

kraje – okr. Plzeň-Město 

25.06.2011 Pouť v Kralovicích Kralovice, náměsí -okr. Plzeň - 

Sever 

03.07.2011 Vršíčková pouť Litohlavy, okr. Rokycany 

20.08.2011 Country den Klatovy 

10.09.2011 Borské Loretánské Bor, náměstí – okr. Tachov 

slavnosti 

17.09.2011 Radoušovy hry Starý Plzenec, hrad Radyně – okr. 

Plzeň-Jih 

24.9.2011 Den Harmonie 

Mirošov okr. Rokycany 

s Plzeňským krajem 

28.9.2011 Svatováclavské Klatovy 

slavnosti 

15.10.2011 Farmářské trhy Plzeň, nádvoří hotelu Gondola, 

20. – 22. 10. 2011 ITEP - Veletrh 

cestovního ruchu 

Plzeň, nová hala Lokomotivy Plzeň 

I v roce 2011 se uskutečnila prezentace soutěžících z Plzeňského kraje ve společné 

expozici na výstavě Země Živitelka v novém pavilonu T1, který byl z větší části věnován 

potravinám a potravinářskému průmyslu. Na prezentaci Plzeňského kraje byl kromě 

podobných aktivit jako v předchozím roce představen recept Uzená pstruží filátka po 

Klatovsku, který byl na místě uvařen profesionálním mistrem kuchařem. 

261

Zároveň z iniciativy Plzeňského kraje začala výroba dárkových košů tvořených výrobky 

od výrobců, kteří se zúčastnili soutěže regionální potravina Plzeňského kraje. Tyto koše jsou 

předávány oficiálním hostům Plzeňského kraje při jejich návštěvě v regionu. Plzeňský kraj 

rovněž nechal zhotovit vlastní propagační materiály, ve kterých představuje jednotlivé 

výrobce, se kterými spolupracuje. V současné době kraj připravuje na svých internetových 

stránkách věnovaných cestovnímu ruchu www.turisturaj.cz odkazy na všechny výrobce, kteří 

se zúčastnili soutěže Regionální potravina, v některém ze dvou uskutečněných ročníků. 

Diskuse 

Soutěž Regionální potravina Plzeňského kraje získává prestiž především díky podpoře 

Plzeňského kraje. Uvedená zjištění ukazují, že zatímco v roce 2010 byla podpora 

Plzeňského kraje regionálním potravinám prakticky nulová, v roce 2011 byla systémová 

s velkou marketingovou podporou. Zatímco v roce 2010 byly výrobky regionálních výrobců 

prezentovány v jednom velkém festivalovém stanu, kde byly umístěny stoly, v roce 2011 byl 

zvolen systém samostatných stánků. Ukázalo, se pro návštěvníky je tento systém malých 

stánků daleko lákavější, protože si ho, jak z rozhovorů vyplynulo, spojují s prodejem na 

trzích. Určitým problémem soutěže je, že „vítěz bere vše“. Ti účastníci, co se umístili na 

dalších místech, nemohou používat logo regionální potraviny, i když splnili všechny ostatní 

parametry soutěže. Ministerstvo zemědělství vysvětluje tento přístup tím, že všichni mají 

možnost se zúčastnit v dalších ročnících, a kdyby všichni získali možnost označovat svoje 

výrobky, nikdo by se dalších kol soutěže nezúčastňoval. Mezi výrobci tento přístup vyvolává 

protichůdné nálady, protože ne každý je ochoten připustit, že výrobky kolegů uspěly. 

Vítězové z malých podniků oceňují marketingovou a propagační podporu, kterou díky účasti 

v soutěži dostávají. Střední podniky, finančně a organizační silnější subjekty již tuto podporu 

tolik neoceňují a dochází k paradoxním situacím, kdy pošlou zaměstnance prodávat na trh 

svoje výrobky a ti někdy za hodinu nemají co prodávat, protože jejich marketingové oddělení 

situaci podcenilo. Názor vítězných podnikatelů na regionální farmářské trhy je různý. Od 

aktivní účasti na nich po jejich zatracování. Z rozhovorů s výrobci vyplývá, že nejvíce 

přijatelnou variantou je jejich občasná návštěva na trzích, kde připomenou zákazníkům, že 

mají svoje pravidelně otevřené prodejny resp. prodávají přímo ze dvora. Tento systém maže 

anonymitu, která se při současné inflaci farmářských trhů v České republice začíná 

objevovat. Velkým krokem kupředu je v Plzeňském kraji oficiální podpora kraje regionálním 

potravinám. Veškeré akce, které Plzeňský kraj v roce 2011 podnikl, směrovaly k přímé i 

nepřímé podpoře regionálních producentů a vhodně doplňovaly povinné aktivity soutěže 

Regionální potravina. Významná byla především podpora v oblasti marketingu, propagace a 

umožnění přímého prodeje. 

Shrnutí 

Závěrem je možno konstatovat, že soutěž Regionální potravina Plzeňského kraje se 

stává významným fenoménem v propagaci regionálních potravin. Hlavním problémem 

zůstává stále ještě malá informovanost veřejnosti o významu značky regionální potravina, její 

správné používání výrobci a odvaha výrobců předložit svoje výrobky hodnotitelské komisi 

složené částečně z kontrolních orgánů. Přes tyto dílčí nedostatky se ukazuje, že zájem o 

regionální potraviny v Plzeňském kraji roste a jejich podpora je výrazně významnější než 

v roce 2011. Regionální potraviny začínají charakterizovat Plzeňský kraj. Dalším společným 

cílem je zařadit regionální potraviny do běžné nabídky zážitkové turistiky nejen pro příchozí 

turisty z jiných regionů, ale třeba i víkendové cestovatele v rámci kraje. Zkušenosti prvních 

dvou ročníků soutěže ukázaly, že regionální potravina, se může v krátké době stát atraktivní 

marketingovou záležitostí. 

262

Literatura: 

Drobníček L., Pešán J., Smetana P. Jak na faremní prodej ze dvora, Úhlava o.p.s, Klatovy, 

2010 

Metodika pro udělování značky „Regionální potravina“, MZe – 11110, 2011 

Adresa autorů: 

Ing. Ivo Šašek, CSc., Ing. Radana Šašková, Bc. Markéta Janotová DiS, Místní akční skupina 

Pošumaví z. s. p.o., Nám. E. Beneše 38, 340 12 Švihov, lag@posumavi.jz.cz 

263

Vztah nezaměstnanosti a mezd na regionální úrovni v 

období stabilního hospodářského růstu 

The relationship between unemployment and wages during 

the period of stable economic growth 

Michal Šulc, Jana Borůvková, Roman Fiala 

Abstrakt: 

Cílem příspěvku je analýza empirického vztahu mezi úrovní mezd v podnikatelském sektoru 

a registrovanou nezaměstnaností v regionech České republiky v období 2003–2008, tj. 

v období stabilního hospodářského růstu. Autoři využívají teoretických základů a aparátu tzv. 

mzdové křivky, která tento vztah zobrazuje. Pro všechny regiony platí, že ve sledovaném 

období mají obě veličiny velmi těsný a statisticky významný vztah. Výsledky analýzy tak 

potvrzují dosavadní výzkum v dotčené oblasti, zejména tezi o významném vztahu mezi 

úrovní mezd a nezaměstnaností na mikroekonomické úrovni. Příspěvek je součástí 

výsledků interního grantu ,,Phillipsova křivka v českých regionech" financovaného Vysokou 

školou polytechnickou Jihlava. 


nezaměstnanost, mzdy, mzdová křivka, regiony 

Abstract: 

The aim of the paper is to analyse an empirical relationship between the wage level in the 

entrepreneurial sector and registered unemployment rate in the regions of the Czech 

Republic, 2003-2008, i. e. during the period of stable economic growth. The authors use 

theoretical foundations and apparatus of the wage curve, which describes this relationship. 

For all regions have these variables very close and statistically significant relationship. The 

results of the analysis confirm previous research in this area, especially the thesis about 

significant relationship between wage level and unemployment rate at the microeconomic 

level. This paper is a part of the results of the internal grant ,,Phillips curve in the Czech 

regions" financed by College of Polytechnics Jihlava. 

Key words: 

unemployment, wages, wage curve, regions 

Úvod a cíl 

Vztah mezi nezaměstnaností a mzdami je jedním z nejzajímavějších a zároveň 

nejproblematičtějších vztahů v ekonomii. Na makroekonomické úrovni je pro jeho hodnocení 

využívána zejména Phillipsova křivka. 

Při hodnocení ekonomik regionů je používána především původní mzdová Phillipsova 

křivka, která zobrazuje trade-off mezi mírou růstu nominálních mezd, tj. mzdovou inflací, a 

264

mírou nezaměstnanosti (viz např. Reed a Hutchinson, 1978; Thirlwall, 1970; Dow a 

Montagnoli, 2007). Pomocí této verze křivky jsou kupříkladu analyzovány regionální 

rozdílnosti v nezaměstnanosti. Elhorst (2000) shrnuje a klasifikuje modely, které tyto 

rozdílnosti vysvětlují, přičemž postupy založené na Phillipsově křivce považuje za jeden 

z typů uvedených modelů. Autor uvádí (Elhorst, 2000:8, vlastní překlad), že „pro určení 

rovnovážných rozdílů v nezaměstnanosti mezi regiony je možné začít stanovením regionálně 

specifických přirozených měr nezaměstnanosti“. Předpokladem zmíněných přístupů je 

skutečnost, že v regionech existují významné rozdíly v determinantách úrovně mezd a 

fungování procesu jejich přizpůsobování. Mezi determinanty úrovně a přizpůsobování mezd, 

které způsobují rozdílné regionální nastavení přirozených měr nezaměstnanosti, je možno 

zařadit např. regionální strukturu průmyslu a míru politické nezávislosti regionu (Johnes a 

Hyclak, 1989) či podíl sektoru služeb v ekonomice regionu a míru urbanizace regionu 

(Korobilis a Gilmartin, 2010). Podoba regionálních mzdových Phillipsových křivek tedy odráží 

rozdílnou strukturu ekonomik regionů a podmínek fungování jejich pracovních trhů. Trvalá 

existence významných regionálních rozdílností ve mzdových determinantách je však sporná, 

protože regiony jsou zejména díky migraci a přeshraniční dojížďce do zaměstnání mnohem 

otevřenější než národní ekonomiky (Elhorst, 2000). 

Další pohled na regionální trade-off mezi oběma veličinami vychází z předpokladu, že 

regionální rozdílnosti v podobě Phillipsových křivek mají vliv na podobu agregátní Phillipsovy 

křivky a tedy i na potenciální účinnost národních hospodářských politik. „Jestliže trade-off 

mezi inflací a nezaměstnaností má různou podobu v různých regionech, pak tento trade-off 

na národní úrovni, který je výsledkem agregace jednotlivých regionálních trade-off, je méně 

příznivý“. (Dow and Montagnoli, 2007:2) Z opačného úhlu pohledu to znamená, že jednotné 

národní politiky, které nelze regionálně směrovat, respektive agregátní šoky vyvolané těmito 

politikami, mohou mít regionálně různý dopad. Některé regiony mohou absorbovat agregátní 

šoky lépe a některé hůře, což v konečném důsledku může znamenat např. nerovnoměrný 

rozvoj jádrových a periferních regionů a tedy prohlubování regionálních disparit. Tento 

přístup je v posledním desetiletí používán především pro hodnocení dopadů jednotné 

měnové politiky na ekonomiky regionů. 

V osmdesátých letech minulého století Blanchflower a Oswald (např. 1989) vyvinuli a 

robustně empiricky ověřili tzv. mzdovou křivku, která zobrazuje vztah mezi úrovní mezd 

(nikoli tedy mírou změny mezd) a nezaměstnaností na mikroekonomické úrovni. Pomocí 

odhadů mzdové křivky je určována pružnost mezd na mikroúrovni, která má obvykle hodnotu 

-0,1 (přehled viz Blanchflower a Oswald, 1989). Vztah mezi mikroekonomickou mzdovou 

křivkou a makroekonomickou Phillipsovou křivkou, resp. mezi úrovní mezd na mikroúrovni a 

mírou změny mezd na makroúrovni, je od té doby předmětem mnoha diskusí ekonomů. 

Literatura však potvrzuje platnost mzdových křivek na mikroúrovni (Galuščák a Münich, 

2003). 

Cílem tohoto příspěvku je ověřit možnosti konstrukce regionálních mzdových křivek 

v krajích ČR v období stabilního hospodářského růstu, tedy v období 2003–2008. Příspěvek 

je strukturován následujícím způsobem. V bezprostředně následující části „Materiál a 

metodika“ je proveden základní přehled dosavadního výzkumu dotčené oblasti v ČR, jsou 

popsána použitá data, metoda a postup řešení. V části „Výsledky a diskuse“ jsou nejprve 

sděleny a okomentovány výsledky práce a poté jsou výsledky interpretovány a diskutovány, 

zejména s ohledem na regionální rozdíly v pružnosti mezd. Část „Shrnutí“ obsahuje stručné 

shrnutí nejdůležitějších tezí příspěvku. 


Empirické práce, které se věnují vztahu inflace a nezaměstnanosti na národní úrovni 

v ČR, nepotvrzují platnost Phillipsovy křivky. Černohorská a Černohorský (2007), kteří 

analyzovali data za období 1994–2005, konstatují, že v ČR neexistuje ani krátkodobá 

závislost mezi inflací a nezaměstnaností. Šteker (2006) analyzoval vypovídací schopnost 

Phillipsovy křivky v ČR v letech 1993–2005. Autor poznamenává (s. 9), že „v podmínkách 

265

české ekonomiky v uvedeném období neplatí přesná podoba krátkodobé Phillipsovy křivky. 

Inverzní vztah mezi těmito veličinami je možné v určitém časovém úseku krátkodobě 

vysledovat, ale nejedná se o častý a pravidelně se opakující jev. Naopak je také střídán 

s přímou úměrou, tzn. zároveň rostoucí (klesající) inflace a nezaměstnanost.“ Kotlán 

(2006:38) na závěr své analýzy vztahu nezaměstnanosti a inflace v období 1993–2004 

uvádí, že „v krátkém období, především v jednoletých až dvouletých cyklech lze prokázat 

vztah mezi nezaměstnaností a cenovými změnami. Z posledního období se jedná např. 

o celý rok 2004. Zmíněnému můžeme, i vzhledem k tomu, že existuje celá řada období, kde 

tento vztah neplatí, dát jen stěží kauzální interpretaci.“ Uvedení autoři se shodují na 

příčinách zjištěných výsledků, mezi které řadí především specifičnost sledovaného období, 

související s transformací a restrukturalizací české ekonomiky. V tomto období se 

v ekonomice vykytovalo ještě příliš netržních faktorů, např. regulované ceny, obchodní 

monopoly, administrativní překážky a nízká mobilita pracovního trhu. Černohorská a 

Černohorský (2007) uvádějí i vysoký podíl zaměstnanosti ve veřejném sektoru, což vede ke 

strnulosti mezd směrem dolů. 

Trade-off mezi nezaměstnaností a inflací na regionální úrovni v ČR se empiricky 

zabývali např. Hančlová a Tvrdý (1999), kteří zkoumali závislost mezi úrovní mezd (ročními 

průměry měsíčních nominálních mezd – závislá proměnná) a průměrnou roční mírou 

nezaměstnanosti (nezávislá proměnná) v okresech ČR v období 1992–1996. Autoři vytvořili 

dva lineární a dva nelineární modely založené na reciproké a logaritmické regresní funkci. 

Některé regresní koeficienty byly statisticky významné, ale všechny koeficienty determinace 

r 2 byly nízké (pod 30 %). To znamená, že mzdy byly rovněž determinovány i jinými faktory, 

než pouze mírou nezaměstnanosti. 

Galuščák a Münich (2003) uvádí, že na regionální úrovni může být dynamika mezd 

popsána vztahem 

w rt = α r + βu rt + w r,t-1 + δ t , kde 

w rt je logaritmus nominální mzdy v regionu r a čase t, 

u rt je logaritmus míry nezaměstnanosti v regionu r a čase t, 

α r je konstanta, reprezentující regionální rozdílnosti, 

δ t je konstanta, reprezentující časové rozdílnosti, 

 

β je elasticita (pružnost) mezd a 

nabývá hodnoty z intervalu 0, 1 . 

Jestliže = 1, jedná se o klasickou Phillipsovu křivku. Na regionální úrovni se však 

odhad blíží nule a použití Phillipsovy křivky může být proto nesprávné. 

Pro analýzu v tomto příspěvku bylo zvoleno období 2003–2008, tedy období stabilního 

ekonomického růstu všech regionů. Ve všech regionech v tomto období klesala 

nezaměstnanost a rostly mzdy. Jako regionální územní jednotky autoři zvolili vyšší územní 

samosprávné celky neboli kraje. Na této územní úrovni jsou publikována jak data z oblasti 

nezaměstnanosti, tak mezd, a to v dostatečně dlouhé časové řadě. 

Na straně nezaměstnanosti byla použita měsíčně MPSV publikovaná registrovaná míra 

nezaměstnanosti v krajích. Pro mzdovou křivku se čtvrtletními hodnotami růstu mezd byly 

použity čtvrtletní průměry měsíčních hodnot nezaměstnanosti. Do června 2004 se 

registrovaná míra nezaměstnanosti počítala z podílu uchazečů o práci na pracovní síle 

celkem. Od července 2004 jsou do čitatele výpočtu zahrnuti pouze tzv. dosažitelní uchazeči 

o práci a pracovní síla je rozšířena o pracující cizince. Na druhou stranu je stav pracovní síly 

snižován tím, že je do jejího výpočtu oproti dřívější metodice zahrnován 12 měsíční klouzavý 

průměr pouze dosažitelných uchazečů o práci. 

Na straně mezd byla zvolena čtvrtletní data Regionální statistiky ceny práce publikovaná 

Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV) od 2. čtvrtletí 2001, konkrétně průměrná mzda 

v podnikatelském sektoru v krajích. Data o mzdě v podnikatelském sektoru existují 

266

v dostatečně dlouhé časové řadě a jsou, na rozdíl od dat nepodnikatelského sektoru, 

publikována čtvrtletně. 

Pro uvedené období byl sestrojen jednoduchý lineární regresní model pro ČR a 

jednotlivé regiony, založený na následující rovnici mzdové křivky (upraveno podle Babetskii a 

Galuščák, 2005): 

log w rt = α r + βu rt + δ t , kde 

w rt a u rt je nominální mzda a míra nezaměstnanosti v regionu r a čase t, 

α r je konstanta, reprezentující regionální rozdílnosti, 

δ t je konstanta, reprezentující časové rozdílnosti a 

β je elasticita (pružnost) mezd. 

Závisle proměnnou v modelu je logaritmus nominální mzdy v daném regionu a čase, 

který byl použit proto, aby se zmenšily rozdíly mezi úrovní mezd v jednotlivých regionech. 

Model obsahuje pouze jednu nezávisle proměnnou, a tou je míra nezaměstnanosti v daném 

regionu a čase. Absolutní člen modelu (α r + δ t ) je konstanta, která reprezentuje regionální a 

časové rozdílnosti. 


Výsledky konstrukce regionálních modelů spolu s vybranými statistickými daty jsou 

uvedeny v tabulce 1. Všechny modely mají velmi vysoký a statisticky významný (p-hodnota 

menší než 0,00000) koeficient determinace (r 2 ), jehož hodnota neklesá pod 80 % a ve více 

než polovině modelů dokonce převyšuje 90 %. Tato hodnota ukazuje, že převážnou část 

rozptylu v pozorování závisle proměnné se podařilo modelem vysvětlit. 

Vysoké hodnoty korelačních koeficientů, které se blíží –1 také ukazují na vhodnost 

použitého lineárního modelu. V žádném regionu se v bodových grafech nevyskytují odlehlé 

hodnoty, které by mohly uměle zvyšovat míru lineární závislosti mezi oběma proměnnými. 

Záporná hodnota korelačního koeficientu a elasticity dokládá negativní vztah mezi nominální 

mzdou a mírou nezaměstnanosti v popisovaných regionech – ve sledovaném období klesala 

nezaměstnanost a rostly mzdy. 

Tab. 1: Výsledky konstrukce regionálních modelů 

Region ČR Praha Jihočeský Jihomora 

vský 

Liberecký Moravsko 

slezský 

Karlovars 

ký 

Královehr 

adecký 

Konstanty 10,518 10,8454 10,3118 10,5008 10,5681 10,3617 10,4589 10,2675 

β –0,0618 –0,155 –0,0826 –0,0624 –0,0873 –0,0343 –0,067 –0,0645 

r 2 0,9261 0,8883 0,7278 0,9108 0,8182 0,9419 0,8429 0,8090 

r –0,9624 –0,9425 –0,8531 –0,9543 –0,9046 –0,9705 –0,9181 –0,8994 

p 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 

u 1q 2003 % 10,1 3,8 6,9 11,5 9,2 16,5 10,6 7,5 

u 4q 2008 % 5,5 2,1 4,3 6,3 6,5 8,0 7,1 4,3 

w 1q 2003 Kč 18136 26038 15344 16647 16414 16434 15387 15967 

w 4q 2008 Kč 26736 37589 22663 25477 24944 24240 22655 22919 

region 

Olomouc 

ký 

Pardubic 

ký 

Plzeňský Středoče 

ský 

Ústecký Vysočina 

Zlínský 

konstanty 10,3091 10,3162 10,4710 10,5473 10,4261 10,3944 10,2501 

β –0,0442 –0,0633 –0,0909 –0,0952 –0,0358 –0,0745 –0,0456 

r 2 0,9283 0,8501 0,9443 0,9493 0,9308 0,8223 0,9255 

267

–0,9635 –0,9220 –0,9718 –0,9743 –0,9648 –0,9068 –0,9620 

p 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 0,0000 

u 1q 2003 % 12,7 8,9 7,4 7,4 17,6 8,8 10,6 

u 4q 2008 % 6,2 5,3 4,5 4,1 9,6 5,6 5,6 

w 1q 2003 Kč 16064 16116 17516 17971 17100 15601 16575 

w 4q 2008 Kč 23904 23525 25128 26936 24412 23569 22785 

Zdroj: autoři, MPSV 

Koeficient β, elasticita mezd, nabývá hodnot od –0,0343 v Moravskoslezském kraji po 

–1,155 v Praze. Hodnoty odpovídají hodnotám uváděným v literatuře zmíněné výše. Mzdy 

byly rovněž velmi elastické ve Středočeském a Plzeňském kraji a naopak velmi málo 

elastické v kraji Ústeckém a Olomouckém. Z tabulky vyplývá, že v Praze, Středočeském 

i Plzeňském kraji byla ve sledovaném období vysoce podprůměrná míra nezaměstnanosti a 

naopak v Moravskoslezském, Ústeckém a Olomouckém kraji byla míra nezaměstnanosti 

nadprůměrná. Uvedenou skutečnost ilustruje graf 1. 

Ve zvoleném modelu, kde nezaměstnanost je nezávislou proměnnou a úroveň mezd 

proměnnou závislou, to znamená, že snížení nezaměstnanosti o 1 % vyvolalo největší 

zvýšení mezd v regionech jádrových a nejmenší v regionech hospodářsky slabých. Nebo 

v opačné kauzální interpretaci, pro snížení nezaměstnanosti o 1 % bylo potřeba nejvýše 

zvýšit mzdy v Praze a naopak nejméně v Moravskoslezském kraji. 

V uvedeném období klesala nezaměstnanost a rostly mzdy. Při ilustrativním přijetí 

(nereálných) předpokladů, že totiž mzdy jsou dokonale pružné i směrem dolů a snížení 

cenové hladiny se dokonale promítne do snížení mezd, pak snížení cenové hladiny (např. 

v důsledku měnové restrikce) by nejméně dopadlo na regiony jádrové (nezaměstnanost by 

se zvýšila nejméně) a nejhůře na periferii v podobě velkého zvýšení nezaměstnanosti. 

Jednotná měnová restriktivní politika by tak prohlubovala regionální ekonomické rozdílnosti. 

Vzhledem k nereálnosti uvedených předpokladů je uvedený příklad však pouze spekulativní. 

u 2008 % 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

0 

-0,2 -0,15 -0,1 -0,05 0 

β 

Graf 1: Elasticita mezd a hodnoty nezaměstnanosti 

Zdroj: autoři 

Shrnutí: 

Autoři v příspěvku konstruují mzdovou křivku pro české regiony v období 2003–2008. 

Všechny zkonstruované regionální modely jsou vhodně navrženy, o čemž svědčí jejich 

vysoké a statisticky významné koeficienty determinace. Vysoké korelační koeficienty a 

bodové grafy ukazují na velmi silnou negativní lineární závislost mezi nominální mzdou a 

mírou nezaměstnanosti. Elasticita mezd, nabývá ve sledovaném období hodnot od –0,0343 

v Moravskoslezském kraji po –1,155 v Praze a její rozpětí potvrzuje empirické poznatky 

268

v dané oblasti. Mzdy byly rovněž velmi elastické ve Středočeském a Plzeňském kraji a 

naopak velmi málo elastické v kraji Ústeckém a Olomouckém. Ve zvoleném modelu, kde 

nezaměstnanost je nezávislou proměnnou a úroveň mezd proměnnou závislou, to znamená, 

že snížení nezaměstnanosti o 1 % vyvolalo největší zvýšení mezd v regionech jádrových a 

nejmenší v regionech hospodářsky slabých. 

Literatura: 

Babetskii, I., Galuščák, K. (2005): Pružnost mezd. Prezentace na semináři MF „Aktuální 

otázky makroekonomického vývoje v ČR – zkušenosti po vstupu do EU“, Smilovice, 

6.12.2005. [cit. 2011-07-27]. Dostupné z: 

. 

Blanchflower, D. G., Oswald, A. G. (1989): The Wage Curve. NBER Working Paper, 

No. 3181. 

Černohorská, L., Černohorský, J. (2007): Současné přístupy k predikci míry inflace pomocí 

Phillipsovy křivky. Scientific Papers of the University of Pardubice, Series D, Faculty of 

Economics and Administration, roč. 11, č. 11, s. 17–29. ISSN 1211-555X. 

Dow, S. C., Montagnoli, A. (2007): The Regional Transmission of UK Monetary Policy. 

Regional Studies, roč. 41, č. 6, s. 797–808. 

Elhorst, J. P. (2000): The Mystery of Regional Unemployment Differentials: A Survey of 

Theoretical and Empirical Explanations. Research Report 00C06, University of Groningen, 

Research Institute SOM (Systems, Organisations and Management), 48 s. 

Galuščák, K., Münich, D. (2003): Microfoundations of the Wage Inflation in the Czech 

Republic. The Working Paper Series of the Czech National Bank, Prague, č. 2003/1, 27 s. 

Hančlová, J., Tvrdý, L. (1999): Cross-Sectional Analysis of Modified Phillips Curve in the 

Czech Republic. In: 11th joint Czech-German-Slovak Conference Mathematical Method in 

Economy and Industry. Technická univerzita v Liberci, s. 27–36. ISBN 80-7083-338-6. 

Johnes, G., Hyclak, T. J. (1989): Wage Inflation and Unemployment in Europe: The Regional 

Dimension. Regional Studies, roč. 23, č. 1, s. 19–26. 

Korobilis, D., Gilmartin, M. (2010): On regional unemployment: an empirical examination of 

the determinants of geographical differentials in the UK. MPRA Paper. No. 28542, 16 s. 

Kotlán, I. (2006): Inflace, nezaměstnanost a Phillipsova křivka v ČR. Diplomová práce, 

Právnická fakulta Masarykovy university, Brno, 58 s. 

Reed, J. D., Hutchinson, P. M. (1978): An empirical test of a regional Phillips curve and wage 

rate transmission mechanism in an urban hierarchy. The Annals of Regional Science, roč. 

10, č. 3, s. 19–30, ISSN 0570-1864. 

Šteker, K. (2006): Phillipsova křivka a její vypovídací schopnost v podmínkách české 

ekonomiky v letech 1993–2005. UTB Zlín. [cit. 2011-07-27]. Dostupné z: 

 

Thirlwall, A. P. (1970): Regional Phillips Curves. Oxford Bulletin of Economics and Statistics, 

Department of Economics, University of Oxford, roč. 32, č. 1, s. 19–32. 

Kontaktní adresy autorů: 

Ing. Michal Šulc, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, 58601 Jihlava, 

sulc.m@vspj.cz 

RNDr. Jana Borůvková, Ph.D., Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra matematiky, 

Tolstého 16, 58601 Jihlava, boruvkova@vspj.cz 

Ing. Roman Fiala, Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra ekonomických studií, 

Tolstého 16, 58601 Jihlava, fiala@vspj.cz 

269

Měnící se podmínky evropských výrobců vepřového masa, 

jako významný faktor ovlivňující formování světového trhu 

vepřového masa 

Changing requirements for European pork meat producers, 

as a significant factor influencing the formation of world 

pig meat market 

Vojtěch Tamáš 

Abstrakt: 

Příspěvek se zabývá důsledky měnících se podmínek ovlivňujících prostředí výroby 

vepřového masa na trhu EU 27. Analýza je zaměřená na vývoj poptávky po vepřovém mase 

a hlavní faktory ovlivňující výši produkčních nákladů evropských výrobců vepřového masa, 

ve srovnání s výrobci ve vybraných světových produkčních centrech. Prostřednictvím této 

komparace je demonstrován odlišný trend ve vývoji tohoto odvětví v rámci EU 27 a 

vybraných světových produkčních centrech vepřového masa. 


Agrobyznys, diferenciace poptávky, konkurenceschopnost, produkční náklady, světová 

produkční centra 

Abstract: 

The paper deals with the implications of changing conditions of pig meat production on the 

market of EU 27. The analysis is focused on the development for demand pig meat and the 

main factors affecting the production costs of European producers of the pig meat, compared 

with producers in selected World pig meat production centres. Through this comparison is 

demonstrated a distinct trend in this sector within the EU 27 and selected world pig meat 

production centres. 

Key words: 

Agribusiness, differentiation of demand, competitiveness, production costs, world production 

centres 

Úvod 

Současná společenská poptávka po vepřovém mase je charakteristická vzrůstající 

diferenciací. Z toho vyplývá segmentace v typologii spotřebitelů, která je typická jejich 

rozdílnými požadavky i chováním. Tato poptávka a tržní diferenciace proniká proti směru 

toků nabídky produktu v současném poptávkově orientovaném modelu komoditní vertikály 

vepřového masa. Společenská poptávka je rovněž charakteristická množstvím požadavků na 

organizace zapojené v celé komoditní vertikále vepřového masa. V minulosti byla 

považována za nejdůležitější opatření vedoucí k produkci levných a bezpečných potravin. 

V dnešní době dochází k rozšíření těchto požadavků o další významné faktory, jako je 

udržitelná produkce, welfare zvířat, etické pracovní postupy apod. Všechny tyto požadavky 

270

se v současnosti promítají do nákladů na produkci vepřového masa, především u výrobců na 

trhu EU 27. 


Cílem příspěvku je charakterizovat širší souvislosti současných změn v podmínkách 

ovlivňujících výrobce ve vertikále prasata – vepřové maso v EU 27 v komparaci s výrobci 

vepřového masa ve vybraných světových produkčních centrech. 

Metodicky je analýza založena na komparaci vývoje poptávky po vepřovém mase a 

produkčních nákladů v EU 27 a ve vybraných světových produkčních centrech vepřového 

masa. Obecná východiska vycházející z teorie agrobyznysu, jsou aplikována a 

dokumentována na příkladech vývoje faktorů ovlivňujících výši produkčních nákladů výrobců 

vepřového masa. Analýzy jsou založeny na výsledcích zpracování dat z odborných publikací 

a zdrojů zaměřených na sledovanou tématiku. 

Teoretická východiska 

Nejdůležitější požadavky na výrobce vepřového masa lze rozdělit podle následujících 

hledisek: ekonomická, socioekonomická a ekologická. Nejdůležitější oblasti zájmu 

z ekonomického hlediska (v jednotlivých fázích komoditní vertikály vepřového masa), jsou 

znázorněny v schématu 1. Pro udržení výkonnosti a konkurenceschopnosti ve vertikále 

vepřového masa, je nutné detailně vyhodnotit požadavky spotřebitelů (požadavky na původ, 

senzorické vlastnosti výrobků apod.). Zejména takové aspekty nabývají dnes na důležitosti 

ve všech fázích komoditní vertikály vepřového masa. Současně je nutné, aby podniky zvládly 

maximalizovat využití zdrojů, s cílem udržení ekonomické rentability a 

konkurenceschopnosti. Příkladem může být optimální využití kapacity jatek nebo stabilita 

výrobního procesu. Jeden z největších problémů výrobců vepřového masa je obtížnost 

prodat za rozumnou cenu všechny části jatečně upraveného těla (ne pouze nejžádanější 

partie). Jedná se o specifický problém, protože čerstvé vepřové maso se řadí mezi rychle 

kazivé potravinářské výrobky. Náklady na jeho skladování v chladírnách jsou vysoké, proto 

je výhodné jej rychle prodat. 

Schéma 1: Ekonomická hlediska 

Zdroj: J. Trienekens, N. Wognum (2009) 

Socioekonomická a ekologická hlediska jsou znázorněna v schématu 2. Tyto vysoce 

nákladově náročné požadavky získaly na popularitě vlivem nedávných krizí mastného 

průmyslu v Evropě. Spotřebitelé následně požadovali zpřísnění v mnoha stádiích produkce 

vepřového masa. V dnešní době je proto řešeno v této komoditní vertikále široké spektrum 

společenských požadavků, souvisejících s: 

- ekologickými otázkami (manipulace s chlévskou mrvou, likvidace odpadů), 

271

- welfare zvířat (formy ustájení, transport zvířat), 

- etickými pracovními postupy (přísady v krmivech, používání léků, sledování 

původu surovin). 

Současné úspěšné komoditní vertikály vepřového masa jsou poptávkově orientované. 

Důležitou roli v nich hrají požadavky a přání spotřebitelů. Podniky v tomto systému mohou 

využít komparativních výhod, hledáním nových cest tvorby vyšší přidané hodnoty, založené 

především na zdokonalování technologie. Tímto způsobem mohou moderní podniky 

reagovat na zvyšující se požadavky zákazníků z hlediska balení potravin, zvýšených nároků 

na jednoduchost přípravy jídel, nabídky polotovarů, zdraví a bezpečnost potravin. 

Schéma 2: Socioekonomická a ekologická hlediska 

Zdroj: J. Trienekens, N. Wognum (2009) 

Výše zmíněná hlediska nejvýznamněji zasahují evropský trh vepřového masa. 

Z hlediska globálního propojení současného agrobyznysu, dochází k vzájemné interakci 

evropského trhu a ostatních světových produkčních center vepřového masa. Vlivem 

zvyšování nákladů evropských podniků, se snižuje jejich konkurenceschopnost na světovém 

trhu. Tento stav může být využit jako konkurenční výhoda mimoevropskými společnostmi. 

Současně vznikají bariery, pro investiční aktivity do rozvoje produkce vepřového masa na 

evropském trhu, který se začíná stávat atraktivním cílem produktů s vyšší přidanou hodnotou 

z mimoevropských produkčních center. Rozhodující světová produkční centra jsou 

znázorněna na schématu 3, jež zároveň představuje predikci změn toků vepřového masa na 

světovém trhu do roku 2015. Červenými šipkami je znázorněn pokles do roku 2015, modré 

šipky představují nárůst do roku 2015 (přerušované modré šipky – nové trhy do roku 2015), 

černé a zelené šipky indikují stav bez výrazných změn do roku 2015. Ze schématu 3, je 

zřejmé měnící se postavení Brazílie. Predikce z výzkumu GIRA (2010), předpokládá jednak 

upevnění pozice Brazílie na stávajících trzích, i penetraci na nejlukrativnější světové trhy. 

272

Schéma 3: Globální toky prodeje vepřového masa, predikce pro rok 2015 

Zdroj: GIRA (2010) 


Vepřové maso ve struktuře světové poptávky 

S růstem životní úrovně v rozvojových zemích dochází ke zvyšování spotřeby 

živočišných tuků, tedy i vepřového masa a podílu chovu prasat na celkové světové 

zemědělské produkci. Spotřeba vepřového masa, polotovarů a mastných výrobků z této 

suroviny se liší jak z hlediska struktury, tak i objemu, podle stravovacích návyků, životního 

stylu a náboženských tradic v daném regionu. Průměrná spotřeba vepřového masa na osobu 

a rok ve světě se od roku 1961 (8,03 kg) téměř zdvojnásobila na 15,05 kg v roce 2007. 

Nejvyšší hodnoty spotřeby vepřového masa jsou ve státech s vysokou životní úrovní a v jeho 

tradičních produkčních centrech. Existuje závislost mezi spotřebou živočišných bílkovin a 

HDP na obyvatele. Z toho důvodu mezi regiony s největší spotřebou vepřového masa na 

obyvatele patří např. Hong Kong, Jižní Korea, USA a Japonsko. Mezi tradiční výrobce této 

suroviny patří zejména USA, Kanada, Dánsko, Nizozemí, Německo, Španělsko, Rusko, 

Polsko, Francie, ale i Česká Republika. Nejvýraznější nárůst spotřeby vepřového masa se 

projevuje v asijských a jihoamerických zemích (Brazílie, Argentina, Mexiko, Vietnam, Čína, 

Jižní Korea apod.). Růst spotřeby vepřového masa je také očekáván v Rusku a Austrálii. 

Naopak v Severní Americe (Kanada, USA) je předpokládán pokles spotřeby této komodity. 

Tento trend je způsobený zejména změnou stravovacích návyků obyvatel ekonomicky 

vyspělých států. Spotřebitelské preference se mění ve prospěch zdravého životního stylu 

snižováním nadměrného příjmu živočišných tuků s cílem předcházet civilizačním 

onemocněním. Spotřebitelské preference ve světě jsou značně rozdílné také z hlediska 

poptávky po jednotlivých částech jatečně upraveného těla. 

273

Graf 1: Spotřeba vepřového masa na obyvatele a rok (v kg) ve vybraných 

světových regionech 

Zdroj: FAPRI (2010) 

Podle výhledové zprávy FAPRI 2010 bude EU 27 v dalších letech ztrácet podíl na 

zahraničních trzích. Dlouhodobá konkurenceschopnost EU 27 není déle udržitelná vlivem 

vysokých cen exportované suroviny, způsobené především striktními nařízeními v oblasti 

welfare zvířat, environmentálních opatření apod. (viz teoretická východiska). 

Náklady na produkci vepřového masa ve významných světových produkčních 

centrech 

Většina výrobců vepřového masa na světě řeší základní problém, který je spojený se 

zvyšujícími se náklady na krmiva. Vlivem prudkého zvýšení cen obilovin a rostlinných 

bílkovin v průběhu druhé poloviny roku 2010, se zvýšily ceny krmiv pro prasata i v roce 2011. 

Do celkové výše produkčních nákladů výrobců v EU 27 se ale promítá více faktorů, než u 

výrobců v ostatních světových produkčních centrech. Nejvýznamnějším vstupem zůstává i 

v Evropě krmivo. Zvýšená cena krmiv se promítla do nákladů všech významných evropských 

produkčních center. Z dat FAO (2010), je zřejmé že zvýšení cen krmiv prasat postihlo i nové 

členské státy EU 27. Např. v Lotyšsku došlo ke zvýšení o více než 40 % (za období červn – 

září 2010), v Bulharsku o více než 36 % (za období červenec – říjen 2010) apod. 

Zatímco poptávka po vepřovém mase v evropě je stabilní, ceny prasat dlouhodobě 

klesají – nerespektují zvyšující se produkční náklady. Např. náklady na výrobu jednoho 

kilogramu vepřového masa ve Velké Británii se zvýšilly o 13 % (v období mezi červencem a 

říjnem 2010), což je o 21% více než průměr roku 2009. Struktura nákladů na výrobu 

vepřového masa v EU 27 je ovlivněna i dalšími významnými faktory. 

Ze studie Pig nternational (2011), vyplývá, že opatření týkající se welfare zvířat, 

enviromentálních požadavků, bezpečnosti potravin a další legislativa zvyšují náklady na 

výrobu vepřového masa o více než 15 EUR (na 100 kg JUT). Podle Britské nárogní asociace 

výrobců vepřového masa, se za rok 2011 sníží produkce vepřového masa v EU 27 o 

800 000 tun (snížení o 4% oproti roku 2010). Z tab. 1. je zřejmé, že náklady na krmiva, 

ustájení zvířat, legislativní opatření v EU 27 jsou důvodem výrazně vyšších produkčních 

nákladů evrobských výrobců vepřového masa, ve srovnání s náklady výrobců v ostatních 

světových produkčních centrech. 

274

Tab. 1: Produkční náklady (v eurocentech na kg JUT) 

Stát/rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 

Brazílie - - - - 89 91 110 101 

USA - - 89 99 102 - - - 

Kanada 97 96 87 82 90 133 109 102 

Francie 149 137 136 129 131 147 164 135 

Španělsko - - - - 135 153 165 138 

Belgie 140 134 135 126 129 150 164 139 

Dánsko 149 134 134 127 126 138 163 140 

Rakousko - 158 161 148 155 163 171 140 

Nizozemí 141 132 130 121 124 143 161 141 

Švédsko - - 145 138 147 166 183 143 

Velká 

Británie 155 143 155 150 156 174 172 145 

Irsko 137 134 140 136 144 156 170 145 

Německo 148 141 153 142 143 157 175 150 

Itálie 168 168 176 167 164 180 188 169 

Zdroj: Pig International (2011) 

Výrobci v Severní a Jižní Americe využívají především krmiva na bázi kukuřice a sóji. 

Z tabulky 2, je patrný značný rozdíl ve výši nákladů v USA a Kanadě ve srovnání s Mexikem 

a Chile. Brazílie, je jediným jihoamerickým produkčním centrem, kde se daří dlouhodobě 

snižovat produkční náklady, které jsou dle tab. 2 na srovnatelné úrovni s produkčními 

náklady USA. Celkové produkční náklady v Chile se blíží úrovni Kanadských produkčních 

nákladů, nicméně úroveň produkčních nákladů v Mexiku je stále na vysoké úrovni. Náklady 

na krmiva představují v Kanadě a USA 65 – 66 % celkových produkčních nákladů. 

V Jihoamerických státech je tento podíl cca 74 %, především díky výrazně nižším mzdovým 

nákladům. 

275

Tab. 2: Produkční náklady pro prvovýrobní fázi vepřového masa v Severní a Jižní 

Americe k 31.12. 2009 

Vstupy USA Kanada Mexiko Brazílie Chile 

Odstavená prasata (USD/ks) 24,5 - 28,7 29 - 30 25,65 26,16 23 

Kukuřice (USD/bušl = 36,3 l) 4,05 4,21 5,54 4,5 5,65 

Krmivo na bázi sóji (USD/t) 365 370 378 375 405 

Produkční náklady (USD/100 

liber = 45,36 kg 47,5 - 50,20 50 -54,40 56,81 47,72 54,54 

Zdroj: Pig International (2011) 

Závěr 

Na současném globalizovaném trhu vepřového masa dochází k vzájemné interakci mezi 

jednotlivými světovými produkčními centry. Výrobci s vyššími produkčními náklady dnes čelí 

mnohem silnější konkurenci, než na dřívějších protekcionisticky chráněných agrárních trzích. 

Zvyšování produkčních nákladů, je typické pro všechna současná světová produkční centra. 

Největší podíl na tomto zvyšování produkčních nákladů mají zvyšující se ceny vstupů, 

zejména ceny krmiv. V podmínkách EU 27 mají významný vliv na toto zvyšování i další 

faktory, jako jsou vysoké požadavky na bezpečnost práce, welfare zvířat, environmentální 

opatření, vysoké hygienické standardy a další legislativní požadavky. Tyto požadavky 

značně zvyšují produkční náklady evropských výrobců a přispívají tak ke snižování jejich 

konkurenceschopnosti na světovém trhu vepřového masa. Evropští výrobci ztrácejí své 

pozice na zahraničních trzích, kde je nahrazují úspěšnější výrobci z ostatních světových 

produkčních center vepřového masa. Z předpovědí vyplývá, že do roku 2015 evropští 

výrobci ztratí velkou část svých tradičních exportních trhů vepřového masa a EU 27 se stane 

příjemcem této komodity z Brazílie. Z analýzy poptávky po vepřovém mase je zřejmé, že 

v EU 27 nedojde v příštím desetiletí k výraznému nárůstu poptávky. Evropská produkce 

bude mít tedy problém uplatnit se v současném objemu na trhu EU27. 

Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM 6215648904 Česká 


nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 

04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních 

řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 

Literatura 

[1] BEČVÁŘOVÁ, V. Agrobyznys mění koncepci i kritéria úspěchu zemědělských podniků. In 

SVATOŠ, M. Sborník prací z mezinárodní vědecké konference Agrární perspektivy XIV - 

Znalostní ekonomika. Praha: ČZU, 2005, s. 48-52. ISBN 80-213-1372-2. 

[2] BEČVÁŘOVÁ, V. Zemědělství v agrobyznysu: Základy agrární ekonomiky a politiky. 1. 

vyd. Brno : [s.n.], 2005. 62 s. ISBN 80-7175-891-6. 

[3] BEČVÁŘOVÁ, V., Budoucnost zemědělství a konkurenceschopnost v zemědělství ČR 

a EU a globální souhrnnosti, Praha: ÚZEI, 2010. 58 s. 1. ISBN 978-80-87262-02-3. 

276

[4] BRINKMANN, D., PETERSEN B., TRIENEKENS, J., WOGNUM, N., European pork 

chains: diversity and quality challenges in consumer-oriented production and distribution, 

Wageningen Academic Publishers, 2009, 285 s. ISBN: 978-90-8686-103-3. 

[5] DICKEN, P., Global Shift: Mapping the changing contours of the world economy. 5. Vyd. 

New York: The Guildford Press, 2007, 599 s. ISBN: 978-1-59385-436-2. 

[6] ROY, E., P., Exploring Agribusiness. 3. Vyd. Danville: Interstate Publishers, Incorporated, 

1980, 284 s. ISBN: 0-8134-232-95. 

[7] SONKA, S, T., Hudson, M.A. “Why Agribusiness Anyway?” Agribusiness, An International 

Journal 5.4., 1999. pp. 305-314. 

[8] Food and Agriculture Organization of the United Nations (FAO), statistics, [online]. 2010. 

[Cit.2010-22-09]. Dostupné na: 

 

[9] Pig International [online]. 2010. [Cit.2009-01-09]. Dostupné na: 

http://www.piginternational-digital.com/piginternational/20100102/#pg1 

[10] The Food and Agricultural Policy Research Institute (FAPRI), [online]. 2010. [Cit.2010- 

10-09]. Dostupné na: http://www.fapri.org/models/livestock.aspx 

[11] The Pig Site [online]. 2010. [Cit.2010-09-02]. Dostupné na: 

http://www.thepigsite.com/swinenews/18651/eu-breeding-sow-numbers-collapse 

[12] GIRA [online]. 2010. [Cit.2010-09-02]. Dostupné na: 

http://www.fleischindustrie.at/struktur/strategic%20trends.pdf 


Ing. Vojtěch Tamáš, Ústav regionální a podnikové ekonomiky, Fakulta regionálního rozvoje a 

mezinárodních studií, Mendelu v Brně, vojtech.tamas@mendelu.cz 

277

Strategie rozvoje Kraje Vysočina 

Development strategy of Region Vysočina 

Soňa Váleková 

Abstrakt: 

Na základě usnesení vlády č. 682/2000 o Strategii regionálního rozvoje České republiky byl 

přijat první dokument, který vytvořil rámec formování regionální politiky České republiky 

v souladu s principy regionální politiky Evropské unie. Součástí je i vytvoření dílčích strategií 

jednotlivých regionů. Cílem tohoto příspěvku je charakterizovat základní strategické cíle 

Kraje Vysočina v rámci programu rozvoje. Program rozvoje Kraje Vysočina usiluje o plnění 4 

základních strategických cílů, které se zaměřují na zvyšování životní úrovně obyvatelstva 

z ekonomického, sociálního, technologického a ekologického hlediska. 


regionální politika, regionální rozvoj, Kraj Vysočina. 

Abstract: 

Based on Government Resolution No. 682/2000 Regional development strategy of the 

Czech Republic was admitted the first document that created the framework for shaping 

regional policy of the Czech Republic according the principles EU regional policy. It also 

includes creations of sub-strategies of individual regions. The aim of this paper is to 

characterize the basic strategic objectives of Region Vysočina in terms of development 

program. Development program of Region Vysočina is aimed at meeting 4 basic strategic 

objectives which focus on raising standards of living of population from economic, social, 

technological and environmental aspects. 

Key words: 

regional policy, regional development, Region Vysočina. 

Úvod 

Cesta k vytvoření současného Kraje Vysočina započala v roce 1997, kdy byl přijat 

ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, který 

vymezil území jednotlivých krajů a určil krajská města. Samotná existence kraje je datována 

k 1. lednu 2000, kdy krajským městem byla zvolena Jihlava. Ale původní název Jihlavský 

kraj byl změněn ústavním zákonem č. 176/2001 Sb. na název Vysočina. V roce 2011 byl i 

tento název pozměněn přidáním slova „kraj“, tj. na Kraj Vysočina [2]. 

Kraj Vysočina leží v centrální oblasti České republiky. Svojí rozlohou 6 795,7 km 2 mu 

patří 5. místo z hlediska největší rozlohy mezi kraji. Přestože tento kraj čítá 704 

samosprávných obcí, což je druhý nejvyšší počet obcí v rámci jednoho kraje, tak hustota 

zalidnění je velmi nízká. 75,7 obyvatel na 1 km 2 je třetí nejnižší hodnota hustoty zalidnění 

v rámci mezikrajského srovnání. Z toho také plyne, že sídelní struktura je charakteristická 

278

velkým počtem obcí, jež mají nízkou populační velikost. Celkem 48,3 % obcí Kraje Vysočina 

jsou řazeny do kategorie obcí do 200 obyvatel, přičemž průměrně je těchto obcí v ČR 24,4 % 

[4]. 

Co se týče ekonomické výkonnosti Kraje Vysočina, tak tento kraj prochází velkými 

restrukturalizačními změnami, což se projevuje právě v ekonomických ukazatelích. Tradiční 

textilní a obuvnický průmysl zanikl kvůli levnějšímu dovozu oděvů a obuvi z východní Asie. A 

sklářský průmysl skončil následkem ekonomické krize v letech 2008 a 2009. Naopak Kraj 

Vysočina profituje z investičního projektu společnosti Bosch Diesel jako zástupce 

automobilového průmyslu. Dále je rozvíjen energetický průmysl. Zemědělská produkce 

zaujímá důležité místo jak v národním tak regionálním hospodářství díky ekonomickým, 

krajinotvorným, ekologickým a sídelním funkcím. Z celkové plochy kraje tvoří 60,4 % 

zemědělská půda. Procento zornění (77,4 %) přesahuje celorepublikový průměr. Ukazatel 

HDP na 1 obyvatele v roce 2009 Kraj Vysočina umisťuje až na 11. místo v pořadí krajů dle 

nejvyšší hodnoty hrubého domácího produktu přepočteného na 1 obyvatele [1]. 

Strategie regionálního rozvoje Kraje Vysočina usiluje o propojení a spolupráci 

odvětvových struktur s ohledem na územní specifika a územní soudržnost. Formuluje 

souhrnné a dílčí cíle, problémová témata a priority, které bude zabezpečovat v rámci svého 

plnění. Nejedná se o nahrazování jednotlivých odvětvových politik, ale o propojení a zahrnutí 

regionální dimenze do všech hospodářských činností [6]. 

Metodika 

Cílem tohoto příspěvku je charakterizovat základní strategické cíle Kraje Vysočina 

v rámci programu rozvoje. Program rozvoje Kraje Vysočina usiluje o plnění 4 základních 

strategických cílů, které se zaměřují na zvyšování životní úrovně obyvatelstva 

z ekonomického, sociálního, technologického a ekologického hlediska. Metodika je založená 

na analýze a syntéze informací z oficiálních zdrojů, které poskytuje nejen Krajský úřad 

Vysočina, ale i Český statistický úřad nebo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. 

Výsledky 

Program rozvoje Kraje Vysočina předpokládá naplnění 4 hlavních cílů, které se 

soustředí do 4 stěžejních oblastí zvyšování kvality života v regionu. První oblast programu 

rozvoje sleduje ekonomické aspekty, které jsou zaštítěny hlavním cílem „Zlepšení 

konkurenční pozice ekonomiky“. Druhou oblastí jsou programy podpory v sociální oblasti a 

v oblasti rozvoje lidských zdrojů. Hlavním cílem tedy je „Zvýšení kvality sociálního prostředí 

s důrazem na rozvoj lidských zdrojů“. Třetí oblastí jsou programy vedoucí k vybudování a ke 

zkvalitnění technicko-technologického zázemí v kraji. Hlavním cílem je „Zvýšení kvality 

technického prostředí s důrazem na rozvoj síťové infrastruktury“. A poslední oblast se týká 

podpory ekologického myšlení v kraji. Cílem je „Zavádění principů udržitelného rozvoje kraje“ 

[5]. 

Zlepšení konkurenční pozice ekonomiky 

Z ukazatele tvorby hrubého domácího produktu přepočteného na 1 obyvatele je zřejmé, 

že Kraj Vysočina velmi zaostává za ostatními kraji České republiky. Proto je zlepšení 

ekonomické situace regionu na prvním místě programu rozvoje. Kraj se chce zaměřit na 

zvýšení konkurenceschopnosti podnikatelského prostředí skrze zajištění příznivých 

podmínek podnikání, podporu vzniku průmyslových a víceúčelových hospodářských zón, 

rozvoj mezinárodní a přeshraniční spolupráce. Formy ke zlepšení podnikatelského prostředí 

jsou například investice do výzkumu, vývoje a inovací, navazování spolupráce soukromého 

sektoru se vzdělávacími institucemi a výzkumnými ústavy, nebo podpora zavádění 

279

certifikačních postupů a řízení jakosti v podnicích. Důležitým faktorem úspěchu by bylo 

vytvoření dalšího partnerství se zahraničním investorem, který by zajistil nejen nová pracovní 

místa, čímž by klesla nezaměstnanost v regionu, ale i tvorbu přidané hodnoty, zavádění 

nových technologií a manažerských postupů. 

Kraj Vysočina se nesoustředí pouze na zatraktivnění podnikatelského prostředí pro 

velké nadnárodní koncerny, ale uvědomuje si i důležitost přítomnosti malých a středních 

podniků. Tyto subjekty zajišťují další volná pracovní místa a zároveň poskytují komponenty a 

dodavatelské služby zahraničním firmám, jež se usídlily v průmyslových a hospodářských 

zónách. Konkrétními nástroji pro podporu malého a středního podnikání je poradenská 

činnost ohledně možností čerpání dotací ze strukturálních fondů EU, příspěvek na 

zpracování projektové dokumentace a podpora vedoucí k získání kapitálu pro nově vznikající 

nebo nově vstupující podniky na trh [5]. 

Podpora zemědělství, lesnictví a navazujícího zpracovatelského průmyslu je dalším 

dílčím cílem programu rozvoje, který je zahrnut pod zlepšení konkurenceschopnosti regionu. 

Základem je podpora diverzifikace zemědělských činností. Kraj se musí snažit o 

zintenzivnění zemědělské produkce v oblastech s příznivými klimatickými a přírodními 

podmínkami, o rozvoj lesnictví v horských oblastech, kde zemědělství může sloužit pouze k 

dotváření krajiny, a o zatravnění trvalými travními porosty ostatní oblasti, které poskytují 

vhodné podmínky k chovu polygastrických zvířat. Součástí této koncepce je využívání 

místních specifik produkce a služeb, které jsou dány tradicemi a dovednostmi obyvatel. 

Produkty tradičních regionálních řemesel jsou ceněny pro svoji vysokou kvalitu a kulturní 

hodnotu. 

Posledním dílčím cílem z hlediska zlepšení ekonomické situace kraje je podpora rozvoje 

cestovního ruchu. Kraj Vysočina láká na celosvětově uznávané památky zapsané 

v Seznamu světového dědictví UNESCO – památková rezervace města Telč a kostel sv. 

Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Oblíbenými rekreačními místy 

jsou údolí řeky Sázavy, jež vybízí k pěší turistice nebo k provozování vodních sportů, 

Doubravy, Oslavy a jiné. K zimním sportům je využíváno velké množství běžkařských tras a 

lyžařských areálů (např. Nové Město na Moravě) [4]. Podpora cestovního ruchu spočívá 

v přípravě marketingového programu a v prezentaci regionu na národní a mezinárodní 

úrovni. Významná je také spolupráce kraje s podnikatelskými subjekty zainteresovanými 

v cestovním ruchu, aby nabízely a poskytovaly proklamovanou úroveň, co se týče kvality 

služeb. Zároveň je potřebné zajistit dostatečnou infrastrukturu a dostupnost služeb. 

Zvýšení kvality sociálního prostředí s důrazem na rozvoj lidských zdrojů 

Program rozvoje Kraje Vysočina považuje za důležité, aby se zde zlepšila životní úroveň 

díky zaměření se na sociální faktory, jež působí na rozvoj lidských zdrojů. Prvním takovým 

faktorem je zvyšování vzdělanosti obyvatelstva [5]. V dnešní době je naprosto nezbytné 

získávat znalosti a dovednosti po celý svůj život. Proto kraj musí reagovat a zajišťovat takové 

nabídky na vzdělávací a rekvalifikační kurzy, které budou odpovídat potřebám regionálního 

trhu práce. Předpokládá se rozvoj terciálního vzdělávání. Prozatím zde působí pouze 2 

vysoké školy – Vysoká škola polytechnická, Jihlava a Západomoravská vysoká škola Třebíč, 

o.p.s. Jenže vzdělávání je závislé na demografickém vývoji, takže lze předpokládat úbytek 

studentů v následujících čtyřech letech. Dalším faktorem, který bude hovořit v neprospěch 

vysokého školství v kraji, je připravovaná legislativní úprava o zpoplatnění tohoto vzdělání. 

Místní vysoké školy nebudou konkurenceschopné v porovnání a velkými univerzitními 

kampusy v Praze a v Brně. Vzdělanost by se měla rozvíjet od prvního stupně. Měl by být 

kladen důraz na rozvoj komunikace, práce v týmu, numerického a logického myšlení, 

schopnosti učit se, práce s informačními technologiemi a jazykové vybavenosti. Zároveň se 

nesmí opomíjet na zdravotně a sociálně handicapované a jejich integraci do běžného 

vzdělávacího procesu. Je nezbytné si uvědomit důležitost a význam počátečního vzdělání a 

odborné přípravy, protože to jsou determinující prerekvizity mládeže k uplatnění na trhu 

280

práce. Kraj musí koordinovat nabídku studijních a učňovských oborů s požadavky trhu práce 

a předvídat další vývoj v minimálním výhledu 3 až 4 let. 

Současný trh práce je charakteristický rychlými změnami v potřebách kvalifikované 

práce v jednotlivých odvětvích. Nejhorší možnosti uplatnění mají lidé s nízkou kvalifikací 

nebo dlouhodobě nezaměstnaní. Jejich vyloučení z pracovního procesu by mělo být 

zmírněno nabídkou rekvalifikačních kurzů v návaznosti na vývoj potřeb trhu práce a 

podporou v aktivním přístupu k hledání práce. 

K zatraktivnění života v Kraji Vysočina má sloužit další dílčí cíl vedoucí k rozvoji bytové 

výstavby a regeneraci bytového a nebytového fondu [5], respektující současné módní trendy 

v bydlení s ohledem na praktické a energeticky šetrné zařízení. Dále se předpokládá zvýšení 

úrovně zdravotnických a sociálních služeb za prevence zdravotních a sociálních rizik. 

Základem je optimalizace zdravotního zařízení a jejího efektivnějšího využívání, kdy nebude 

docházet k neefektivnímu čerpání finančních prostředků k nákupu nákladného vybavení, ale 

zvýší se tak kvalita poskytované zdravotní péče. Stejně tak musí být vytvořen systém 

sociálních služeb, které budou dostupné všem, aby byla eliminována rizika sociálního 

vyloučení. 

Doplňujícím dílčím cílem v oblasti rozvoje lidských zdrojů je podpora volnočasových 

aktivit, sportu a kultury. Kvalitní využívání volného času ovlivňuje mravní hodnoty dětí a 

mládeže. Kraj se zaměřuje na podporu tvůrčích a sportovních schopností a dovedností dětí 

skrze řádné fungování sdružení a spolků, které svoji pravidelností zajišťují kulturní rozvoj 

osobnosti dítěte. Obnova kulturních památek jednak zatraktivňuje životní prostředí pro místní 

obyvatele a jednak přitahuje turisty a rozvíjí cestovní ruch. 

Zvýšení kvality technického prostředí s důrazem na rozvoj síťové infrastruktury 

Tento cíl je předpokladem k plnění prvního cíle (tj. zlepšení konkurenční pozice 

ekonomiky). Dobrá a kvalitní infrastruktura usnadňují logistiku podnikatelským subjektům. 

Pomáhají jednoduše a bez dodatečných nákladů přemisťovat produkci k odběrateli anebo ke 

konečnému spotřebiteli. Kvalitní dopravní síť je nezbytná pro zapojení regionu do 

vnitrostátního a mezinárodního obchodu. Pro Kraj Vysočina je významným obchodním 

partnerem Rakouská republika. Navíc zeměpisná poloha kraje naznačuje, že touto oblastí 

prochází nejvytíženější dopravní koridor, a to dálnice D1. Tedy prvním dílčím cílem je rozvoj 

dopravní sítě mezi regiony i uvnitř regionu a rozvoj hromadné dopravy [5]. Kroky k jeho 

naplnění zahrnují dobudování silniční sítě, rekonstrukci a modernizaci železniční sítě, 

zlepšení dopravní obslužnosti regionu a další rozvoj cyklistických stezek. 

Kvalita technického prostředí v sobě rovněž zahrnuje optimalizaci energetických a 

vodohospodářských sítí. Z hlediska plynofikace jsou v regionu stále ještě nedostatky 

zejména v okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov. V tomto směru je potřeba zajistit provoz 

distribučních sítí všech energetických medií v celém kraji ve zkvalitňující se tendenci. 

Vodohospodářství v kraji je charakteristické pro svoji velkou distribuční síť ale nízkou 

vytíženost kvůli nízké hustotě zalidnění. Proto modernizace a další výstavba je finančně 

nákladná. Nedílnou součástí je i odpadové hospodářství a neustálá kontrola stavu 

povrchových a podzemních vod, případně použití nástrojů k eliminaci zdrojů jejich znečištění. 

Posledním dílčím cílem regionu je udržovat krok s nejvyspělejšími telekomunikačními 

prostředky v oblasti informatiky, tedy zajistit rozvoj a kvalitní přístup co nejširší veřejnosti 

k informačním technologiím. To také zahrnuje zvýšení úrovně počítačové gramotnosti 

obyvatelstva, připojení všech škol a obecních úřadů k internetu, atd. 

Zavádění principů udržitelného rozvoje kraje 

Poslední oblastí, která je podrobně popsána v Programu rozvoje Kraje Vysočina, je 

snaha o uplatňování principů udržitelného rozvoj v kraji. Koncepce trvale udržitelného 

rozvoje je založena na hospodářském a společenském vývoji, který bude v souladu se 

zachováním přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné i budoucí generace 

281

[3]. Prvním dílčí cíl byl stanoven jako samotná péče o krajinu Vysočiny. Kvůli rozmachu 

zemědělské výroby a především kvůli blokaci orné půdy došlo k destabilizaci krajiny ve 

směru zhoršení vodního režimu krajiny, zvýšení půdní eroze a k poklesu biodiverzity 

ekosystému. Účinná opatření by měla vést například k obnově a ochraně krajiny, 

k revitalizaci vodního systému a k zavedení protierozních postupů. 

S ochranou krajiny souvisí i ekologicky šetrné nakládání s odpady, kde je podporován 

přístup třídění odpadů, jejich následné využití a recyklace. Důležitým faktorem úspěchu je 

spolupráce krajského úřadu s jednotlivými obcemi a občany. 

Dalším dílčím cílem je dosažení úspor energií a podpora rozvoje alternativních zdrojů 

energie. Hospodárnost spotřeby energií je výhodná jak z hlediska ekonomického, kdy 

spotřebiteli sníží náklady, tak z hlediska environmentálního, kdy v důsledku nižší spotřeby 

klesá i výroba energií. Co se týče hledání a využívání alternativních zdrojů energie, tak jsou 

podporována zařízení, která zpracovávají sluneční světlo, biomasu nebo vodní energii. 

Aby ekologicky šetrné postupy byly co nejvíce účinné, tak je nezbytná osvěta, výchova a 

vzdělávání v environmentální problematice. Programy vzdělávání pomáhají v prevenci před 

negativními dopady působení člověka na přírodu. Zároveň usilují o vytváření kladného 

vztahu mezi člověkem a přírodou, životním prostředím a krajinou Vysočiny. 

Posledním dílčím cílem ve vztahu k přírodě je rozhodnutí o zapojení k Agendě 21 a k její 

dílčí části místní Agendě 21. Jedná se o závazek kraje, že bude uplatňovat a dodržovat 

principy udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni [5]. 

Shrnutí: 

Tento příspěvek je zaměřen na identifikaci a charakterizaci strategických cílů v rámci 

Programu rozvoje Kraje Vysočina, který představuje základní dokument regionálního rozvoje 

na úrovni vyšších územně samosprávných celků. Jeho náplní je stanovení hlavních a dílčích 

cílů v jednotlivých oblastech rozvoje kvality života v regionu. Dále to jsou navržená opatření, 

která povedou k dosažení vymezených cílů. Tyto cíle a opatření se vzájemně prolínají, 

konkretizují a doplňují. 

Mezi hlavní cíle regionálního rozvoje patří zlepšení konkurenční pozice ekonomiky kraje, 

aby se kraj rozvíjel, bohatl, nabízel pracovní místa a mohl tak finančně zajistit dostatečně 

kvalitní služby. Zvyšování kvalifikace pracovníků a jejich následné uplatnění na trhu práce je 

součástí druhého strategického cíle. Lidské zdroje jsou chápány jako velmi cenný výrobní 

faktor, proto je nezbytné se permanentně vzdělávat a podporovat rozvoj schopností a 

dovedností již od útlého dětství. Třetí oblastí je rozvoj, modernizace a rekonstrukce 

dopravních sítí i distribučních kanálů všech energetických médií. Na tuto problematiku 

navazuje čtvrtá oblast strategického rozvoje, která požaduje šetrné zacházení s přírodními 

zdroji, revitalizaci poškozené krajiny a zajišťování účinné prevence před škodlivými vlivy, 

znečišťující životní prostředí. 

Literatura: 

[1] Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-10-01]. Statistická ročenka kraje Vysočina 

2010. Dostupné z WWW: . 

[2] Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 2011 [cit. 2011-10-02]. Regionální politika. 

Dostupné z WWW: . 

[3] Ministerstvo životního prostředí [online]. 2008-2011 [cit. 2011-10-02]. Udržitelný rozvoj. 


[4] Profil kraje Vysočina. Jihlava: Krajský úřad kraje Vysočina, 2011. s. 179. 

[5] Program rozvoje kraje Vysočina: programová část. Jihlava: Krajský úřad kraje Vysočina, 

2007. 53 s. 

282

[6] WOKOUN, R., MALINOVSKÝ, J. a kol. Regionální rozvoj: východiska regionálního 

rozvoje, regionální politika, teorie, strategie a programování. Praha: Linde Praha, a. s., 

2008. 475 s. ISBN 978-80-7201-699-0. 


Ing. Soňa Váleková, Ústav regionální a podnikové ekonomiky Fakulty regionálního rozvoje a 

mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno. 

xvalekov@mendelu.cz. 

283

Inovácie ako nástroj na riešenie regionálnych disparit vo 

vidieckom priestore 

Innovation as a tool for balancing regional disparities in the 

rural areas 

Anna Zaušková, Marína Spirová, Jana Domová, Petra Stejskalová. 

Abstrakt: 

Spoločensko-ekonomické zmeny, ku ktorým došlo po roku 1989, prehĺbili regionálne 

disparity vo vidieckych regiónoch. Príspevok je zameraný na význam inovačných nástrojov a 

podporu inovácií na riešenie týchto disparít vo vidieckom priestore. Zároveň sa venuje 

metódam a významu komunikácie jednotlivých regionálnych aktérov s vidieckymi oblasťami v 

Banskobystrickom kraji, za účelom zvýšenia ich konkurencieschopnosti. Banskobystrický kraj 

má charakter vidieckeho regiónu, s najnižšou hustotou obyvateľstva v rámci Slovenska, a to 

70 obyvateľov na km2. 


inovácia, inovačné nástroje, komunikácia, regionálne disparity, rozvoj vidieka. 

Abstract: 

Socio-economic changes that occurred after 1989, increasing regional disparities in rural 

areas. The contribution is focused on the importance of innovation tools and support of 

innovation to solve these disparities in rural areas. It also addresses methods and the 

importance of communication between regional actors and rural areas in the Banska Bystrica 

Region, in order to increase their competitiveness. Banska Bystrica Self-governing Region is 

the rural region with the lowest density of population in Slovakia, 70 inhabitants per km2. 

Key words: 

communication, innovation, innovation tools, regional disparities, rural development. 

Úvod 

Ekonomický rozvoj, a v jeho rámci aj rozvoj regionálny, je konfrontovaný s celým radom 

nových výziev. Najmä v Európskej únii sa regionálna politika v miere, ktorá nemá vo svete 

obdobu, aktívne zúčastňuje na procesoch medziregionálneho vyrovnávania a podpore 

poznatkovo založeného rozvoja, informatizácii, zvyšovaní regionálnej dostupnosti a rozvoji 

ľudských zdrojov. Regionálno-ekonomická teória, vrátane nástrojov regionálnej politiky, je 

preto takisto vystavená reagovať na tieto výzvy. Z tohto dôvodu inkorporovala regionálna 

teória impulzy z iných vedných disciplín do svojho teoretického arzenálu: poznatky inovačnej 

teórie, vplyvy informačno-komunikačných technológií na regionálny rozvoj, regionálne 

dôsledky priamych zahraničných investícií, regionálny manažment a marketing (BUČEK 

A KOL., 2006). 

284

Slovensko sa vyznačuje výraznými regionálnymi rozdielmi (disparitami) medzi 

jednotlivými regiónmi. Veľká regionálna diferencovanosť je daná geograficky, historicky, 

kultúrne, ekonomickým rozvojom, etnickým zložením, vierovyznaním, dávnymi kultúrnymi a 

administratívnymi centrami. Je ovplyvnená externými kultúrnymi vplyvmi, zámernými 

zásahmi štátu do regiónov (najmä pred rokom 1989), mierou urbanizácie a industrializácie. 

Veľké rozdiely sú v demografickom vývoji obyvateľstva, vo vzdelanostnej úrovni, v 

ekonomickej výkonnosti a tiež v sociálnej oblasti (www.euractiv.sk). Tieto regionálne rozdiely 

sú však najvýraznejšie v regiónoch, ktoré majú vidiecky charakter. Ich definícia je 

nasledovná: 

prevažne vidiecke regióny – viac ako 50 % obyvateľstva regiónu žije vo vidieckych, 

obciach s hustotou osídlenia nižšou ako 150 obyvateľov na km2, 

 

ostatné vidiecke regióny – vo vidieckych obciach žije 15 – 50 % obyvatelstva 

regiónu, 

prevažne mestské regióny – menej ako 15 % obyvateľstva žije vo vidieckych 

obciach. 

Na úrovni NUTS-III (kraje) má SR dva výrazne vidiecke regióny s viac ako 50 % 

podielom obyvateľstva žijúceho vo vidieckych obciach – Banskobystrický kraj (52,2 %) 

a Nitriansky (51,3 %). Päť krajov patrí do skupiny ostatných vidieckych regiónov, kde vo 

vidieckych obciach žije 15 – 50 % obyvateľstva – Trnavský kraj (45,6 %), Prešovský kraj 

(42,9 %), Žilinský kraj (40,1 %), Košický kraj (39,3 %) a Trenčiansky kraj (36,1 %). Prevažne 

mestským regiónom s menej ako 15 % obyvateľstva žijúceho vo vidieckych obciach je 

Bratislavský kraj (13,4 %) (MP SR, 2007). Príspevok je zameraný na význam inovačných 

nástrojov a podporu inovácií na riešenie týchto disparít vo vidieckom priestore, konkrétne v 

Banskobystrickom kraji. 

Inovácie ako nástroj na zvýšenie konkurencieschopnosti Banskobystrického 

kraja 

Banskobystrický kraj s rozlohou 9 455 km2 je najväčším samosprávnym krajom na 

Slovensku. Na jeho území sa nachádza 516 obcí, z toho 24 miest. V sídelnej štruktúre kraja 

sú zastúpené všetky typy sídelných formácií od miest strednej veľkosti, cez malé mestá, 

vidiecke obce až rozptýlené laznícke osídlenie. Prevažujú obce s počtom obyvateľov od 200 

- 500 obyvateľov. Banskobystrický kraj je najredšie osídlený, so 70 obyvateľmi/km2 sa 

pohybuje hlboko pod celoslovenským priemerom. Taktiež dlhodobo vykazuje najvyššiu mieru 

nezamestnanosti v rámci Slovenska, ktorá k 31.8.2011 bola 19,13%. Jedným z prostriedkov 

na zvýšenie konkurencieschopnosti tohto regiónu je aplikácia nástrojov poznatkovej 

ekonomiky – zavádzanie inovácií, zvýšenie vzdelanostnej úrovne obyvateľstva, vytváranie 

sietí, klastrov atď. 

Analýza inovačných potrieb podnikateľov v Banskobystrickom kraji 

S cieľom identifikovať potreby a špecifiká Banskobystrického kraja bol v mesiacoch 

marec – jún 2011 realizovaný prieskum potrieb podnikateľov a analýza technologickej 

ponuky regiónu. Analýzy navzájom konfrontujú stranu ponuky a dopytu v oblasti inovácií 

v Banskobystrickom kraji. Cieľom výskumu bolo identifikovať na vzorke 333 firiem postoj 

k inováciám, mieru a potrebu zavádzania inovácií, hlavné zdroje inovácií, spoluprácu pri 

inovačných aktivitách, faktory obmedzujúce inovačné aktivity a názor podnikov, v čom by 

potrebovali pomoc. Dotazník úplne, resp. čiastočne vyplnilo 115 firiem, čím sa dosiahla 

návratnosť 34,5%. Do výskumu sa v konečnej fáze dostalo 108 podnikov. Boli doplnené 

terénnym prieskumom v podnikoch a výskumno-vývojových organizáciách, s cieľom 

identifikovať potreby, bariéry a odporučenia v oblasti tvorby a využívania inovácií. Závery 

analýzy inovačných potrieb podnikov sú nasledovné: 

285

Podniky chápu, čo sú inovácie a ich pozitívny vplyv na rozvoj firmy, ale vyše 60 % z 

nich nemá vypracované inovačné stratégie. 

Veľké percento firiem uviedlo, že v rokoch 2009 – 2010 zaviedli výrobkové, 

procesné, marketingové alebo organizačné inovácie. Po osobných konzultáciách 

s nimi však možno konštatovať, že mnohé firmy sa nevedia dobre orientovať 

v problematike inovácií a tento pojem si mýlia s akýmkoľvek krokom, prinášajúcim 

im zisk. 

Finančnú podporu z cudzích zdrojov získalo veľmi málo podnikov; z nich najviac 

získalo finančnú pomoc zo štrukturálnych fondov a od vlády. 

Za najdôležitejšie informačné zdroje pre inovačnú aktivitu označili podniky vnútorné 

zdroje, informácie od klientov a zákazníkov a Internet. Zarážajúce je podcenenie 

dôležitosti informačných zdrojov z univerzít, verejných výskumných inštitúcií a 

konzultantov, komerčných laboratórií, či výskumno-vývojových ústavov. 

Za najprínosnejších partnerov z hľadiska rozvoja inovácií podniky označili 

dodávateľov zariadení, materiálov, komponentov a softvéru, tiež klientov 

a zákazníkov. Najslabšia spolupráca bola rozvíjaná s vládnymi inštitúciami, 

s konkurentmi a s univerzitami. 

Najväčší záujem o budúcu spoluprácu na inovačných aktivitách prejavili podniky s 

poradenskými firmami, inovačnými centrami a univerzitami. 

Rozporuplné výsledky, týkajúce sa súčasného a budúceho záujmu podnikov 

o spoluprácu s univerzitami a výskumnými inštitúciami pramenia z nedostatočnej 

vzájomnej komunikácie, z psychologickej bariéry hlavne malých podnikateľov 

osloviť univerzity za účelom spoločného vyriešenia problému. 

V inovačných aktivitách im bráni nedostatok vlastných finančných zdrojov a vysoké 

náklady na inovácie. Najväčšiu pomoc potrebujú podniky v oblastiach financovania 

inovačných aktivít, podpore exportu a vzdelávania. 

Analýza technologickej ponuky regiónu 

Cieľom analýzy technologickej ponuky regiónu bolo sústrediť informácie o inštitúciách 

zodpovedných za inovačný rozvoj v regióne, identifikovať ponuku týchto organizácií pre 

aplikačnú sféru, mieru komercionalizácie výstupov výskumu a vývoja a rozsah spolupráce 

výskumných a vývojových organizácií s podnikateľskou sférou. Ďalším cieľom bolo získať 

informácie o podpore a financovaní výskumu, vývoja a inovácií a hlavných prekážkach pri 

uplatňovaní tvorivosti v oblasti výskumnej a vývojovej činnosti a pri tvorbe inovácií. Prieskum 

bol realizovaný formou dotazníkov medzi 22 organizáciami, z ktorých vyplnený dotazník 

vrátilo 11, čím sme dosiahli návratnosť 50 %. Doplnený bol osobnými rozhovormi s 9-timi 

organizáciami výskumu a vývoja. Závery z tejto analýzy sú nasledovné: 

 

 

 

 

 

Polovica z oslovených podnikov svoju predstavu o budúcnosti spracúva do 

realizačných plánov, avšak tieto organizácie nemajú predstavu, na aké obdobie sa v 

skutočnosti poslanie, vízia a strategické ciele stanovujú. 

Pozitívnym zistením je, že v 80 % organizácií vedenie oboznamuje pravidelne 

svojich zamestnancov s cieľmi organizácie a rovnaký podiel organizácií uviedol, že 

ich zamestnanci sa podieľajú na formulovaní cieľov organizácie. 

Najčastejšie využívanou formou pri formulovaní dlhodobých a krátkodobých cieľov 

zamestnancami organizácií sú konzultácie a prieskum. 

Predstavu o ďalšom smerovaní výskumu a vývoja v organizáciách najviac 

ovplyvňujú marketingové informácie a konkrétne požiadavky zákazníkov. 

Výsledky výskumu a vývoja oslovených organizácií smerujú smerujú hlavne do 

veľkých podnikov (30 %), menej už do malých a stredných podnikov. 

286

Oslovené organizácie realizujú transfer výsledkov do výrobnej a podnikateľskej sféry 

prostredníctvom zmlúv o spolupráci, predajom riešení na zákazku a realizáciou 

spoločných projektov. Transfer know-how formou predaja licencií na predmety 

duševného vlastníctva je využívaný len sporadicky. 

Využitie výsledkov výskumu, vývoja a inovácií oslovených organizácií 

v podnikateľskej sfére malo od roku 2008 až do roku 2010 stúpajúcu tendenciu. 

V roku 2010 priemerná hodnota využitia výsledkov výskumu, vývoja a inovácií 

z počtu realizovaných výstupov do podnikateľskej praxe dosiahla hodnotu 66 %, 

priemerná odhadovaná miera využitia týchto výsledkov v roku 2011 je 60 %. 

Zhrnutie 

Vidiecke oblasti sú charakteristické nižšou vzdelanosťou, zlou informačnou 

a komunikačnou dostupnosťou a zanedbanou starostlivosťou o verejný majetok a kultúrne 

dedičstvo. Ich finančné zdroje sú veľmi obmedzené fiškálnou decentralizáciou a nemajú 

dostatok zdrojov na endogénny rozvoj. Sú odkázané na vonkajšiu podporu rozvojových 

impulzov. Nerozvinutá infraštruktúra, zle dostupné a nedostatočné služby majú nepriaznivý 

dosah na demografický vývoj na vidieku. Mladí a vzdelaní ľudia odchádzajú do miest a na 

vidieku ostávajú len starí a menej vzdelaní obyvatelia, čo ohrozuje udržanie vytvorených 

kultúrnych hodnôt a vytvára riziká narastania sociálne patologických javov a úplného 

spustnutia vidieka. Jednou z ciest ako postupne vyrovnávať tieto regionálne rozdiely je 

zavádzanie inovácií a inovatívnych prístupov k rozvoju vidieckych oblastí (PHSR BBSK, 

2007). 

Nové chápanie inovácií v posledných rokoch poukázalo na význam systémového 

prístupu a viedlo k integrovanejšiemu prístupu pri zavádzaní politických opatrení v oblasti 

inovácií. Je samozrejmé, že rad zmien pre zlepšenie podnikateľského prostredia 

a nastavenia rozvoja komplexnej inovačnej kapacity regiónu nie je len v kompetenciách 

regionálnych aktérov, ale často presahuje regionálny a niekedy aj národný rámec. Ale aj 

napriek tomu je potrebné vytvoriť v regióne konsenzus medzi jednotlivými aktérmi v regióne, 

a tak pomôcť zvýšiť konkurencieschopnosť Banskobystrického kraja ako výrazne vidieckeho 

regiónu. 

Príspevok vznikol v rámci riešenia čiastkovej etapy projektu FAGA 3/2011 „Interakcia 

inovatívnosti a marketingovej komunikácie pri hodnotení podnikateľských subjektov“. 

Literatúra: 

BUČEK, M. a kol.: Regionálny rozvoj - novšie teoretické koncepcie. Bratislava : 

Vydavateľstvo EKONÓM, 270 s. 2006. ISBN 80-225-2151-5. 

Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR: Program rozvoja vidieka SR 2007- 

2013. 

Banskobystrický samosprávny kraj: Program sociálneho, ekonomického a kultúrneho rozvoja 

BBSK 2007-2013 

http://www.euractiv.sk/regionalny-rozvoj/zoznam_liniek/regionalna-politika-v-sr 

Kontaktné adresy autorov: 

Anna Zaušková, doc. Ing. PhD., Fakulta masmediálnej komunikácie UCM v Trnave, Nám. J. 

Herdu 2, 917 01 Trnava, Slovenská republika, e-mail: anna.zauskova@ucm.sk 

Marína Spirová, Ing., Fakulta masmediálnej komunikácie UCM v Trnave, Nám. J. Herdu 2, 

917 01 Trnava, Slovenská republika, e-mail: marina.spirova@gmail.com 

287

Jana Domová, Ing., Fakulta masmediálnej komunikácie UCM v Trnave, Nám. J. Herdu 2, 

917 01 Trnava, Slovenská republika, e-mail: jdomova@gmail.com 

Petra Stejskalová, Ing., Fakulta masmediálnej komunikácie UCM v Trnave, Nám. J. Herdu 2, 

917 01 Trnava, Slovenská republika, e-mail: petra.stejskalová@gmail.com 

288

Vplyv inovatívnosti MSP na ich konkurencieschopnosť 

a ekonomický rozvoj regiónov 

The impact of SMEs´ innovativeness for their 

competitiveness and for economic development of the 

region 

Anna Zaušková – Marína Spirová – Jana Domová – Petra Stejskalová 

Abstrakt 

Súčasná etapa rozvoja svetového hospodárstva je ovplyvnená procesom globalizácie. S jej 

dopadmi sa musia vysporiadať jednotlivé štáty a regióny a vytvoriť podmienky pre 

kontinuálnu reštrukturalizáciu vlastného hospodárstva. Jedným z nástrojov reštrukturalizácie 

sú inovačné procesy. Inovácie sú nástrojom konkurencieschopnosti podniku a celého 

regiónu v podmienkach znalostnej ekonomiky. Príspevok sa zaoberá výsledkami výskumu 

inovatívnosti MSP a jej vplyvom na ich konkurencieschopnosť vo vybraných slovenských 

regiónoch. 


inovačný proces, inovatívnosť, konkurencieschopnosť, malé a stredné podniky, región, 

regionálny rozvoj 

Abstract 

The present stage of the world economy development is influenced by the globalization 

process. The individual states and regions must cope with its impacts and create conditions 

for the continual restructuralization of its own economy. One of the restructuralization tools is 

formed by innovation processes. Innovations are a tool of competitiveness of a company and 

the whole region in the conditions of knowledge-based economy. For that reason this article 

deals with the research results of innovativeness of SMEs and its impact for their 

competitiveness in selected Slovak regions. 

Key words: 

innovation process, innovativeness, competitiveness, small and medium enterprises, region, 

regional development 

Úvod 

Na dôležitosť ekonomického rozvoja regiónov začali upozorňovať v deväťdesiatych 

rokoch 20. storočia viacerí európski a americkí ekonómovia (Krugman, Cooke, Porter, 

Bendis, Koschatzky, a ď.). 

Rozvoj regiónov sa viac zameriava na aktiváciu ekonomických a inovačných potenciálov 

s cieľom dosiahnuť postupnú tvorbu „učiaceho sa regiónu“, ktorý by smeroval k rozvoju 

poznatkovo založených firiem a napokon ku poznatkovo založenej spoločnosti. 

289

V súčasnosti, v období globalizácie najväčšiu úlohu v ekonomickom rozvoji národných 

ekonomík predstavujú regióny, kde sa koncentruje hospodársky život. 

Regionálna politika a regionálny rozvoj sa na Slovensku začali intenzívnejšie rozvíjať 

v poslednom desaťročí 20. storočia. Postupne sa touto problematikou zaoberali nielen politici 

a odborníci z rôznych vedných disciplín ale aj regionálne samosprávy. 

Regionálna politika predstavuje koncepčnú a výkonovú činnosť zameranú na stanovenie 

hlavných smerov a strategických cieľov v regionálnom rozvoji, vytváranie metód, postupov, 

zdrojov pre ich realizáciu. V snahe dosiahnuť „blahobyt“ regiónu je nutný ekonomický rozvoj, 

ktorý je založený na inovatívnom podnikateľskom prostredí a jeho spolupráci so všetkými 

aktérmi regionálneho inovačného systému (podniky, univerzity, výskumno-vývojové 

a poradenské inštitúcie, regionálna a miestna samospráva). 

Cieľ 

V rámci riešenia projektu FAGA 3/2011 „Interakcia inovatívnosti a marketingovej 

komunikácie pri hodnotení podnikateľských subjektov“ (ďalej len projekt) riešiteľský kolektív 

realizoval v prvej etape riešenia pilotný prieskum zameraný na hodnotenie inovatívnosti 

a konkurencieschopnosti malých a stredných podnikov (MSP), ktorý bol realizovaný v období 

od marca do júna 2011 a oslovené boli MSP v banskobystrickom a žilinskom regióne. 

Metodika 

Prieskum bol realizovaný dopytovaním pomocou dotazníka vypracovaného riešiteľským 

kolektívom a oslovených bolo 71 podnikov. Vzorka respondentov bola vytvorená náhodným 

výberom. 

V prvej časti dotazníka boli uvádzacie otázky, ktoré pomohli bližšie špecifikovať firmu: 

názov, právna forma, adresa, veľkosť, počet jej zamestnancov a výrobný sortiment firmy. 

V druhej časti dotazníka bolo 33 otázok zameraných na oblasti: 

konkurencieschopnosť, 

konkurenčná výhoda, 

konkurenčná nevýhoda, 

inovácie. 

Získané odpovede pre jednotlivé oblasti skúmania boli zaradené na základe 

analytického triedenia, ktoré nám umožnilo skúmať vzájomné vzťahy a závislosti medzi 

javmi, skúmali sme jednotlivé faktory definovaných oblastí skúmania a možnosti odpovede 

(áno, skôr áno, nie, skôr nie). 

Ďalším krokom pri vyhodnocovaní bolo triedenie podľa početností (viď tab. 1). 

290

Tab. 1: Rady rozdelenia početnosti 

Hodnota 

znaku 

absolútne 

Početnosti 

Relatívne 

x i n i 

fi= n 

ni 

X 1 n 1 f 1 

X 2 n 2 f 2 

X 3 n 3 f 3 

X 4 n 4 f 4 

x k n k f k 

spolu ni =n 

Zdroj: Pacáková, 2003 

k 

 

i1 

k 

i1 

fi 

=1 

Hodnotou znaku pri tomto triedení boli jednotlivé možnosti odpovede – áno; skôr áno; 

skôr nie a nie. Odpoveď áno znamená, že respondenti súhlasia s danými tvrdeniami. Pri 

odpovedi skôr áno respondenti vyjadrujú, že skôr súhlasia s danými tvrdeniami. Pri odpovedi 

skôr nie respondenti vyjadrujú skôr nesúhlas s danými tvrdeniami. Odpoveď nie znamená, že 

respondenti nesúhlasia s danými tvrdeniami. 

Jednotlivým odpovediam boli pridelené bodové hodnotenia: 

odpoveď áno: + 2 body; 

odpoveď skôr áno: + 1 bod; 

odpoveď nie: - 2 body; 

odpoveď skôr nie: - 1 bod. 

Bodové početnosti boli následne zatriedené podľa sily súhlasu do skupín: 

Skupina A vyjadruje 100 – 76 % súhlasu respondentov. 

Skupina B vyjadruje 75 – 51 % súhlasu respondentov. 

Skupina C vyjadruje menej ako 50 % súhlasu respondentov. 

V tab. 2 je zobrazený prehľad ako boli faktory oblasti skúmania hodnotené. 

Tab. 2: Hodnotenie faktorov oblasti skúmania 

Faktory 

Možnosti odpovede 

Otázka oblasti 

skúmania áno skôr áno nie skôr nie 

početnosť 

percentá 

body 

Absolútna 

početnosť 

Sila 

súhlasu 

Otázky v dotazníku boli vyhodnotené po jednotlivých oblastiach za každý typ podniku – 

mikropodnik, malý podnik a stredný podnik a za celú skupinu MSP. Príspevok sa vzhľadom 

na rozsah výsledkov venuje len celej skupine malých a stredných podnikov v obidvoch 

regiónoch. 

291


Z realizovaného pilotného prieskumu uvádzame, tak ako už bolo spomenuté, len 

vybrané výsledky. 

Konkurencieschopnosť MSP 

Ako je vidieť z výsledkov uvedených v tab. 3 najvyššiu silu súhlasu (A) potvrdili 

respondenti pri dvoch faktoroch, čo znamená, že: 

využívajú poznatky z výstav, stáži, ktoré sa snažia čerpať z návštev výstav, 

z internetu a odborných publikácií, 

dostatočne sa starajú o svojich zákazníkov. 

Do druhej skupiny (B) zaradili šesť faktorov, pri ktorých uviedli, že sa snažia klásť dôraz 

na konkurencieschopnosť podniku, sledujú činnosť konkurencie a sú presvedčení, že 

správne oslovujú svoju cieľovú skupinu svojim výrobným programom. 

Tab. 3: Faktory konkurencieschopnosti MSP 

Absolútna Sila 

P. 


Otázka Faktory 

početnosť súhlasu 

č. 

áno skôr áno nie skôr nie 

1 7 

2 8 

3 2 

4 1 

5 3 

6 5 

poznatky z 

výstav 

starostlivos 

ť 

o 

zákazníka 

konkurenci 

eschopnosť 

výrobný 

sortiment 

sledovanie 

konkurenci 

e 

návšteva 

výstav 

7 6 internet 

8 9 

9 4 

členstvo v 

EÚ 

odborné 

publikácie 

44 27 0 0 71 

62,0 % 38,0 % 0,0 % 0,0 % 100,0 % 

88 27 0 0 115 

44 26 1 0 71 

62,0 % 36,6 % 1,4 % 0,0 % 100,0 % 

88 26 -2 0 112 

35 36 0 0 71 

49,3 % 50,7 % 0,0 % 0,0 % 100,0 % 

70 36 0 0 106 

34 37 0 0 71 

47,9 % 52,1 % 0,0 % 0,0 % 100,0 % 

68 37 0 0 105 

38 31 1 1 71 

53,5 % 43,7 % 1,4 % 1,4 % 100,0 % 

76 31 -2 -1 104 

31 39 1 0 71 

43,7 % 54,9 % 1,4 % 0,0 % 100,0 % 

62 39 -2 0 99 

34 34 1 2 71 

47,9 % 47,9 % 1,4 % 2,8 % 100,0 % 

68 34 -2 -2 98 

32 36 1 2 71 

45,1 % 50,7 % 1,4 % 2,8 % 100,0 % 

64 36 -2 -2 96 

32 35 2 2 71 

45,1 % 49,3 % 2,8 % 2,8 % 100,0 % 

64 35 -4 -2 93 

A 

100 % 

až 

76 % 

B 

75 % 

až 

51 % 

292

Konkurenčné výhody MSP 

Oslovené podniky považujú za svoju najväčšiu konkurenčnú výhodu hlavne dôsledné 

dodržiavanie zmluvných podmienok a vysokú kvalitu svojich výrobkov. Do skupiny B (skôr 

áno) zaradili nasledovné faktory: 

flexibilitu firmy, 

kvalifikovanosť zamestnancov, 

produktové a marketingové inovácie (viď. tab. 4). 

Ako uviedli respondenti nízka cena produktu nie je zdrojom konkurenčnej výhody. 

Tab. 4: Faktory konkurenčnej výhody MSP 

P. č. Otázka Faktory 

1 10 

2 11 

zmluvné 

podmienky 

kvalita 

výrobkov 

3 12 flexibilita firmy 

4 13 

5 14 

6 15 

kvalifikovanosť 

zamestnancov 

produktová a 

marketingová 

inovácia 

nízka cena 

produktu 


áno skôr áno nie skôr nie 

Absolútna 

početnosť 

44 26 1 0 71 

62,0 % 36,6 % 1, 4 % 0,0 % 100,0 % 

88 26 -2 0 112 

42 28 1 0 71 

59, 2 % 39, 4 % 1,4 % 0,0 % 100,0 % 

84 28 -2 0 110 

42 25 2 2 71 

59,2 % 35,2 % 2,8 % 2,8 % 100,0 % 

84 25 -4 -2 103 

37 27 2 5 71 

52,1 % 38,0 % 2,8 % 7,1 % 100,0 % 

74 27 -4 -5 92 

29 33 5 4 71 

40,8 % 46,5 % 7,1 % 5,6 % 100,0 % 

58 33 -10 -4 77 

32 24 7 8 71 

45,1 % 34,0 % 9,8 % 11,1 % 100,0 % 

64 24 -14 -8 66 

Sila 

súhlasu 

A 

100 % 

až 

76 % 

B 

75 % 

až 

51 % 

C 

do 50 % 

Konkurenčné nevýhody MSP 

Za konkurenčnú nevýhodu respondenti považujú 

problematické získavanie komerčných úverov, 

ťažšie hľadanie si trhového priestoru, 

nevýhodnosť legislatívy SR voči MSP. 

Firmy nepovažujú za konkurenčnú nevýhodu ak nemajú informácie o svojej konkurencii 

a tiež keď majú málo zamestnancov (viď. tab. 5). 

293

Tab. 5: Faktory konkurenčnej nevýhody MSP 

3P. 

č. 

Otázka 

Faktory 

1 16 získanie úverov 

2 17 trhový priestor 

3 18 legislatíva SR 

4 19 

5 20 

informovanosť o 

konkurencii 

malý počet 

zamestnancov 

áno 


skôr 

áno nie 

skôr 

nie 

Absolútna 

početnosť 

32 36 3 0 71 

45,1 % 50,7 % 4,2 % 0,0 % 100,0 % 

64 36 -6 0 94 

30 34 5 2 71 

42,2 % 47,9 % 7,1 % 2,8 % 100,0 % 

60 34 -10 -2 82 

24 40 4 3 71 

34,0 % 56,3 % 5,6 % 4,2 % 100,0 % 

48 40 -8 -3 77 

36 19 11 5 71 

50,7 % 27,0 % 15,5 % 7,1 % 100,0 % 

72 19 -22 -5 64 

24 29 14 4 71 

34,0 % 40,8 % 19,7 % 5,6 % 100,0 % 

48 29 -28 -4 45 

Sila 

súhlasu 

B 

75 % 

až 

51 % 

C 

do50 % 

Inovácie 

Pre MSP sú inovácie prevažne dôležitým faktorom a uvažujú o tomto faktore aj vo 

svojom strategickom zámere avšak pri zavádzaní náročných inovácií, t.j. inovácií vyšších 

inovačných stupňov by, podľa ich vyjadrenia, mal participovať štát (tab. 6). 

Tab. 6: Faktory vplyvu na inovácie 

P. 

č. 

Otázka 

1 21 

2 22 

Faktory 

dôležitosť 

inovácií 

strategický 

zámer 

2 23 účasť štátu 


áno skôr áno Nie skôr nie 

Absolútna 

početnosť 

37 32 0 2 71 

52,1 % 45,1 % 0,0 % 2,8 % 100,0 % 

74 32 0 -2 104 

46 19 2 4 71 

64,8 % 27,0 % 2,8 % 5,6 % 100,0 % 

92 19 -4 -4 98 

29 29 6 7 71 

8, 5 

40, 8% 40, 8 % % 9,8 % 100,0 % 

58 29 -12 -7 68 

Sila 

súhlasu 

B 

75 % 

až 

51 % 

C 

do 50 % 

Financovanie inovácií 

Ako je vidieť z tab. 7, oslovené MSP zaradili do skupiny B (skôr áno) faktory, že 

používajú pri inovačnom procese prevažne vlastné zdroje, 

294

zdroje financovania sú najväčšou bariérou zvyšovania inovatívnosti, 

pre vznik a zavedenie inovácie majú dostatočnú časovú rezervu, 

môžu čerpať finančné prostriedky z európskych fondov na podporu inovácií. 

Tab. 7: Faktory vplyvu financovania na inovácie v MSP 

P. č. Otázka Faktory 

1 24 vlastné zdroje 

25 

3 26 

4 27 

bariéra- zdroj 

financovania 

časová rezerva 

pre inovácie 

čerpanie z 

fondov EÚ 


Áno skôr áno nie skôr nie 

Absolútna 

početnosť 

44 21 2 4 71 

62,0 % 29,6 % 2,8 % 5,6 % 100,0 % 

88 21 -4 -4 101 

37 30 0 4 71 

52,1 % 42,2 % 0,0 % 5,6 % 100,0 % 

74 30 0 -4 100 

31 31 4 5 71 

43,7 % 43,7 % 5, 6 % 7, 1 % 100,0 % 

62 31 -8 -5 80 

29 31 3 8 71 

40,8 % 43,7 % 4,2 % 11, 3 % 100,0 % 

58 31 -6 -8 75 

Sila 

súhlasu 

B 

75 % 

až 51 % 

Záver 

Inovačná výkonnosť ekonomiky SR a jej regiónov je do značnej miery determinovaná 

fungovaním regionálnych inovačných systémov a následne národného inovačného systému. 

Na základe niekoľkých výskumov (realizovaných od roku 2007), zameraných na 

inovatívnosť, inovačnú kapacitu a inovačnú výkonnosť regiónov možno konštatovať, že 

nefungujúci inovačný systém obmedzuje podnikateľskú sféru do značnej miery. Výsledky 

prieskumu, ktoré sú uvedené v tomto príspevku jasne determinujú bariéry podnikateľov, 

ktoré veľmi úzko súvisia s inovačnou výkonnosťou regiónov. Ak chce manažment regiónu 

zvyšovať inovačnú výkonnosť musí vytvárať nástroje pre podporu podnikateľského 

prostredia, ktoré je zárukou zvyšovania životnej úrovne obyvateľov regiónu. 

Literatúra: 

Horňáková R. - Zaušková A. 2008. Vyhodnotenie inovačného potenciálu a inovatívnosti vo 

vybraných malých a stredných podnikov drevospracujúceho priemyslu. Monografia. 

Zvolen: Vydavateľstvo TU Zvolen, 2008. 130 s. ISBN 978-80-228-1889-6. 

MIKLENČIČOVÁ, R., OLŠIAKOVÁ, M., KUSÁ, A. Evaluation of the Effeciency and 

Effectiveness of CRM in the Selected Furniture Company. In Intercatherda 26 : Annual 

Bulletin of Plant – Economic department of the European Wood Technology University 

Studies, Poznań, 2010. ISSN 1640-3622, p. 75-78. 

Mistríková M. Bariéry inovatívnosti malých a stredných podnikov DSP na Slovensku. 

Dizertačná práca. (školiteľ: doc. Ing. A. Zaušková, PhD.) 2008. 168 s. 

PACÁKOVÁ V. Štatistika pre ekonómov. Bratislava: IURA Edition, s.r.o., 2003. 358 s. ISBN 

80-89047-74-2. 

295

ZAUŠKOVÁ, A., KUSÁ, A. Prieskum a vyhodnotenie potrieb stredných podnikov pre 

zlepšenie inovačného prostredia. In INTERCATHEDRA No 23 : Annual Bulletin of Plant – 

Economic Department of the European Wood Technology University Studies, Poznań, 

Poland. ISSN 1640-3622, 2007, Vol. 23, p. 163-166. 

ZAUŠKOVÁ, A. Innovation process audit in small and medium enterprises. (Audit 

inovačného procesu v malých a stredných podnikoch). In Intercatherda 25 : Annual 

Bulletin of Plant – Economic department of the European Wood Technology University 

Studies, Poznań, 2009. ISSN 1640-3622, p. 158-160. 

ZAUŠKOVÁ, A. - LOUČANOVÁ, E. 2008. Inovačný proces ako súčasť znalostného 

potenciálu malých a stredných podnikov. In : Inovácie 2008. Trnava : AlumniPress, 2008, 

s. 6-11. ISBN 978-80-8096-062-5. 

Kontaktné adresy autoriek: 

Doc. Ing. Anna Zaušková, PhD., Katedra marketingovej komunikácie FMK UCM, Nám. J. 

Herdu 2, 917 01 Trnava, e-mail: anina.zauskova@gmail.com 

Ing. Marína Spírová, Katedra marketingovej komunikácie FMK UCM Trnava, 

e-mail: marina.spirova@gmail.com 

Ing. Jana Domová, Katedra marketingovej komunikácie FMK UCM Trnava, 

e-mail: jdomova@gmail.com 

Ing. Petra Stejskalová, Katedra marketingovej komunikácie FMK UCM Trnava, 

e-mail: petra.stejskalova@gmail.com 

296

Populační ekologie organizací strategických skupin 

pivovarnictví v České republice: základní východiska 

The Organizational Ecology of Strategic Groups in the 

Czech Brewing Industry: basic foundations 

Ivo Zdráhal 

Abstrakt: 

Příspěvek poukazuje na příčinné souvislosti formování segmentů výrobců v pivovarnictví 

v České republice. Shrnuje základní tendence vývoje tohoto odvětví, spojené s koncentrací 

výroby a konsolidací skupiny silných, etablovaných výrobců v posledních dvou dekádách. 

V návaznosti na to, vymezuje konkrétní a podstatná teoretická východiska ekologie 

organizací a modelu resource partioning, která mají potenciál posloužit pro další výzkum 

v oblasti a osvětlení hlubších procesů vzniku velkého množství mikropivovarů a 

restauračních pivovarů a i nastínit některé budoucí tendence vývoje v odvětví. 


Ekologie organizací, pivovarnictví, mikropivovary, restaurační pivovary. 

Abstract: 

Paper points to another causality in the formation in strategic groups of brewers in the Czech 

Republic. There are summarized trends in the industry, related with the concentration of 

production and consolidation of a group of strong, well-established producers in the last two 

decades. Following this, there are defined specific and essential theoretical foundations of 

organizational ecology and resource partioning model in the paper, which have the potential 

to serve for further research and to explain long-term organizational change in the industry 

related to trend of arise in a number of brewpubs and microbreweries and to outline some 

future trends in the industry. 

Key words: 

Organizational ecology, brewing industry, microbreweries, brewpubs. 

Úvod 

Současné trendy v odvětví pivovarnictví v České republice, kdy, ačkoliv odvětví nese 

znaky zralého odvětví, poměrně překvapivě dochází ke značnému nárůstu počtu 

restauračních a mikropivovarů, nápadně připomínají vývoj, kterým prošlo toto odvětví v USA 

mezi lety 1975 a 1990 viz Carroll a Wade (1991) a Carroll a Swaminathan (1992). Vysvětlení 

pro takovýto vývoj struktury odvětví lze standardně hledat v literatuře strategického 

managementu a pohlížet na segment mikropivovarů a restauračních pivovarů čistě jako nově 

vytvořenou odvětvovou skupinu, specifický segment odvětví s odlišnou tržní strategií (Caves, 

Porter, 1977). 

Pro odhalení dalších příčinných souvislostí se mohou jevit užitečné ty typy analýz, které 

v sobě mají vtěleno objasňování procesů vzniku nových typů strategií (spíše než 

objasňování jejich obsahu), ty které se spíše než na komparativní statiku zaměřují na 

dlouhodobý charakter změn a pracující na úrovni analýzy celého systému, kompletní 

množiny populace podniků, charakteristik prostředí a jejich vzájemných vztahů. Takovými 

přístupy jsou dynamické (evoluční) teorie podniku, jejichž součástí je i ekologie organizací. 

Carroll a Wade a Carroll a Swaminathan na základě provedených analýz nabízí alternativní 

model, vysvětlující nejen vznik těchto nových subjektů, ale fundamentální propojení jejich 

297

existence s konsolidací a rostoucí koncentrací výroby do silné skupiny výrobců na trhu, 

včetně výsledných projevů na celkovou dynamiku odvětví. 

Cíl a metodika práce 

Cílem příspěvku je identifikovat další příčinné souvislosti formování segmentů výrobců 

v odvětví pivovarnictví v ČR. 

Za tímto účelem bude v příspěvku (1) poukázáno na základní tendence vývoje v odvětví 

spojené s koncentrací výroby a konsolidací skupiny silných, etablovaných výrobců 

v posledních dvou dekádách a (2) vymezeny základní teoretická východiska ekologie 

organizací a modelu resource partioning, které by mohly posloužit pro sledování některých z 

tendencí vývoje, jako východiska pro ověření tohoto modelu v dalších fázích výzkumu. 

První část analýzy čerpá z přehledů obsažených v situačních a výhledových zprávách 

chmel, pivo Ministerstva zemědělství ČR. Druhá část má především povahu teoretickometodologickou, 

vymezující základní pojmy, vztahy a implikace. 

Základní informace o dynamice trhu 

Poptávka po pivu v ČR je poměrně stabilní. Od roku 1990 docházelo k mírnému nárůstu 

spotřeby až k 160 l/obyvatele a rok. Od roku 1997 se tento trend otáčí a spotřeba se snižuje 

přibližně o 10 % (2010/07). Podobný vývoj je patrný i u vývoje výroby piva, která v roce 2007 

činila již 19 897 tis. hl., ale v následujících třech letech se propadá téměř o 15 %, jako reakce 

nejen na klesající spotřebu, ale i pokles exportovaného množství a dokonce narůstajícího 

dovozu piva do České republiky. Tento vývoj je zřejmě možné spojovat i s působením 

ekonomických faktorů vnějšího prostředí. (Ernst & Young, 2011) 

Vysoká konkurenční rivalita v odvětví vedla již od začátku devadesátých let k výrazné 

koncentraci v odvětví. Mezi lety 1990 a 2010 poklesl počet průmyslových pivovarů ze 

71 subjektů na 43 a průměrný výstav vzrostl z 270 tis. hl/rok na 372 tis. hl/rok. Obecně, vývoj 

v pivovarnictví a především v segmentu trhu zabývajícím se zbožím standardní kvality, který 

představuje velkou část objemu, spojený s technologickými a organizačními inovacemi 

umožňujícími zvýšit rychlost celého produkčního procesu a jeho efektivnost, novými plnícími 

a balícími technikami, uchováním produktů, vylepšením informačních toků (a s tím spojenou 

možností další automatizace procesů), inovací transportu a distribuce (a tím i snížení 

transakčních nákladů napříč produktovou vertikálou), to vše umožnilo využívat podnikům 

výhod z velikosti a snižovat (nebo udržení stejné úrovně) jednotkové náklady i přes rostoucí 

ceny surovin a lidské práce. (Tremblay, 1987). Tyto změny vedly i ke strategickým změnám 

a zvýraznění překážek vstupu do odvětví (množství reklamy, celostátní distribuce, rychlé 

inovace produktů a značek atd.). V důsledku toho zvýšily velké firmy svůj náskok oproti 

firmám malým a do odvětví vstoupilo jen málo nových subjektů. 

Obr. 1 a 2: Vývoj spotřeby a výroby piva v České republice (1990-2010); vývoj počtu 

průmyslových pivovarů a průměrného výstavu 1 pivovaru. 

Zdroj: Situační a výhledová zpráva chmel, pivo, zpracováno autorem. 

298

Od roku 1990 ukončilo svoji činnost 25 pivovarů (v průměru roční výstav 217 tis. hl). 

Jednalo se přitom především o pivovary střední velikosti. Ve velikostní kategorii ročního 

výstavu 120-200 tis. hl ukončilo činnost 5 pivovarů, v 200-300 tis. hl 7 pivovarů a v kategorii 

300 až 500 tis. hl 4 pivovary. Ze zbylých, 8 pivovarů mělo menší výstav než 120 tis. hl a 

činnost ukončil 1 pivovar o výstavu 1 111 tis. hl (Braník). 

Na obrázku 3, je patrná rostoucí 

koncentrace produkce směrem k segmentu 

největších výrobců. Těmi jsou Prazdroj a.s., 

Pivovary Staropramen, a.s., Budvar, n.p. a 

Starorobrno a.s. (nyní již v rámci skupiny 

Heineken Czech). Celkový výstav této 

čtveřice pro český trh činil 12 099 tis. hl 

v roce 2007. To představovalo téměř 70 % 

produkce průmyslových pivovarů v ČR 

(Prazdroj 46,5 %, Staropramen 14,4 %, 

Starobrno 5,12 %, Budvar 5,5 %). V roce 

2008 se ještě více zvýraznil podíl této 

skupiny až na 88 % produkce domácích 

výrobců pro český trh. (a navýšení produkce 

na 13 087 tis. hl/rok). 

Obr. 3: Velikostní distribuce výrobců 

Vedle toho, možná poměrně překvapivě, dochází k výraznému nárůstu řady 

restauračních a mikro pivovarů. V roce 2010 činil jejich počet 110 subjektů (přibližně 20 

subjektů v roce 2000) a předpokládá se, že jejich počet bude dále narůstat (v roce 2011 by 

měli spustit svůj provoz další 4 minipivovary a restaurace s tankovým pivem). 

Ekologie organizací (organizational ecology) 

Ekologií organizací (Organizational ecology) bývá označován směr, využívající analogie 

s některými principy známými z biologie a ekologie živočišných a rostlinných druhů. Jeho 

vznik je především spojován s článkem Michaela Hannana a Johna Freemana z roku 1979 

(Hannan a Freeman, 1979). 

Tento přístup směřuje k objasnění, jak vliv sociálních, ekonomických, politických a jiných 

determinantů působí na četnost a různorodost organizací (a tedy i firem) v prostředí a jejich 

změnu skladby v čase. Reaguje na tři velmi častá pozorování a to (1) obecně, soubory 

podniků vykazují značnou diverzitu, (2) podniky často čelí potížím s vytvořením předpokladů 

pro provádění dostatečně rychlých změn včetně jejich samotné realizace, tak aby reagovaly 

na nejisté a měnící se podmínky prostředí a (3) podniky kontinuálně vznikají a zanikají. 

(Baum a Amburgey, 2000). 

Jedním ze základních předpokladů organizační ekologie je relativní inertnosti podniku 

vůči změnám v prostředí, ze kterého je odvozena řada vztahů a implikací. Tento předpoklad 

neznamená, že uvnitř podniků nedochází ke změnám, ale jejich uvažovaná rychlost reakce 

je příliš pomalá ve vztahu k rychlosti změn prostředí. 

299

Není důvod tedy přeceňovat adaptační schopnosti organizací a strukturální přeměna 

odvětví je uskutečňována především na bázi zakládání a ukončování činnosti podniků 

v rámci populace, do které náleží. V závislosti na hustotě populace (density dependence) a 

charakteristikách niky22 se mění vitalita (míry založení a zániku) podniků v populaci. 

Na základě vztahu mezi hustotou a vitálními mírami jsou obhajovány dvě přímé 

předpovědi o změnách v populaci a to (1) míra zakládání nových organizací daného typu by 

měla růst a pak následně oslabovat, tak, že se podobá obrácené „U“ křivce, (2) míra jejich 

mortality by měla nejprve klesat a následně růst a vytvářet křivku podobající se písmenu U. 

(Douma a Schreuder, 2008) 

Resource partioning model 

V některých odvětvích dochází i ve stádiu jejich zralosti k nárůstu počtu organizací 

(podniků), v situaci, kdy je řada stávajících podniků již velmi silná a dominuje trhu. Carroll 

(Carroll, 1985; Carrol a Hannah, 1995) předkládá možné vysvětlení a v tomto typu situace 

poukazuje na častý vznik segmentu specialistů23 (a rostoucí hustoty organizací v části trhu) 

v odvětví jako projev konsolidace probíhající mezi velkými organizacemi (generalisty), 

soupeřícími o co nejširší zákaznickou základnu - tzv. resource partioning model. Ten 

vysvětluje, jak tyto dva trendy mohou simultánně probíhat v rámci stejného odvětví. 

V případě pivovarnictví mohou být za specialisty považovány mikropivovary (podniky 

jejichž primární aktivitou je vaření, lahvování a distribuce piva; takový podnik může mít i 

prostory pro předvádění produktů nebo posezení pro zatraktivnění prostředí, nicméně se 

jedná o druhotnou aktivitu a spotřeba probíhá především mimo výrobnu). Za specialisty 

mohou být považovány i restaurační pivovary (podniky mající dvě primární činnosti, a to 

vaření piva pro spotřebu v restauraci a poskytování plných restauračních služeb; pivo se zde 

může i lahvovat pro distribuci, ale jedná se druhotnou aktivitu). Generalisty jsou masoví 

producenti, velké firmy obsluhující segment trhu se standardním produktem a využívajících 

úspor z velikosti ve výrobě, propagaci a distribuci, například výše zmíněné velké pivovary. 

V řadě populací podniků dochází ke vzniku tzv. duální tržní struktury, s vysoce 

konkurenčním tržním středem (předpokládáme-li unimodální rozložení heterogenních zdrojů 

a existenci výhod z velikosti nebo šíře produkce v tržním středu) obsazeným malým počtem 

velkých firem (generalistů) a vysoce zahuštěným (high-density) tržním okrajem s velkým 

množstvím malých specializovaných organizací. Nika je tak rozdělena na část v držení 

specialistů (typických úzkou šíří zaměření) a část v držení generalistů (s mnohem širším 

rozsahem zaměření). Generalisté a specialisté nejen že koexistují vedle sebe, ale jejich 

evoluce je fundamentálně propojuje. 

Generalisté mají silnou motivaci soupeřit a maximalizovat svoji působnost především v 

tržním středu, kde je oblast nejhojnějšího výskytu zdrojů. Tržní podmínky podnítí boj 

založený na velikosti a nákladově minimalizovaném rozsahu výroby. Jeho výsledkem bude 

dominance jen několika velmi velkých generalistů, po tom, co nekonkurenční středně velcí 

generalisté ukončí svoji činnost nebo jsou pohlceni. 

Navíc, tak jak roste dominance velkých generalistů v tržním středu (jejich rostoucí 

koncentrace), uvolňují se zdroje na tržních periferiích. To vytváří příležitosti pro specialisty, 

aby vytvářeli nabídku pro tyto segmenty trhu, které generalisté ze strategických důvodů 

22 Podstata vytvořené niky vychází ze způsobu, jakým si populace zabezpečuje živobytí (earning a living), tj. 

jaká je její role a funkce v komunitě (společnosti) a z ní je pak odvozena nosná kapacita niky (carrying capacity), 

poněvadž existují jisté společenské a materiální limity rozsahu potřebnosti výkonu příslušných rolí a funkcí 

populace ve společnosti. Nosná kapacita je potenciální (horní) hranicí rozsahu výkonu aktivity podniků na 

agregátní úrovni. Změna v externích faktorech (např. demografické a regulační změny), záměrné akce podniků 

(technologické nebo organizační inovace rozvinuté jejich populací) se promítají do kontinuálních proměn 

velikosti (kvantitativní parametry) a podoby (kvalitativní parametry) niky. 

23 Specialista je organizace zaměřující se na úzké pásmo velmi specifických spotřebitelských požadavků, naopak 

generalista je typ organizace, jenž se zaměřuje na rozsáhlou oblast trhu, nabízející produkty nebo služby 

s širokou působností. (Hannah a Freeman, 1977) 

300

nemohou obsluhovat (velcí generalisté nemohou exploatovat diferenciační příležitosti na 

tržní periferii bez nákladových obětí – existují určité nevýhody z šíře produkce ve vztahu 

centrum-periferie). 

N 

specialisté 

specialisté 

N 

generalisté 

generalisté 

prostředí 

Obr. 4: Rozdělení niky a počet podniků v jednotlivých částech 

Existuje tak zřejmě mechanizmus, na základě něhož lze vysvětlit oživení 

specializovaných organizací na periferiích, růst generalistů je především na úkor organizací 

v blízkosti tržního středu. Jejich vymizení i vytváří jistou barieru umožňující další rozvoj 

specialistů. Rostoucí koncentrace generalistů se tedy promítá do zlepšující se vitality 

specialistů na periferii (míry založení a ukončení), v konečné fázi ústící do vytvoření duální 

tržní struktury. 

V delším časovém horizontu je možné i uvažovat o hlubších důsledcích existence 

okrajových nik a vývoje v nich na dynamiku odvětví. Tyto niky mohou být zdrojem 

legitimizace nových pojetí „jak dělat věci“ a nových typů produktů a v dlouhém období 

následně zpětně ovlivňovatí pojetí výroby generalistů, mohou být zdrojem nových příležitostí 

v sektoru. 

Závěr 

V předkládaném článku jsou nastíněny základní vývojové tendence v pivovarnictví 

v České republice, vztahující se k vývoji počtů subjektů a jejich velikostní struktury. Z této 

zevrubné analýzy je patrná postupující koncentrace výroby mezi několik málo významných 

tržních subjektů, ale i významný nárůst počtu mikropivovarů a restauračních pivovarů. 

Vysvětlení tohoto trendu může být viděno jako vytvoření nové strategické skupiny 

v odvětví nebo alternativně, jako důsledek hlubších příčinných souvislostí. 

V českém prostředí nepříliš známý teoretický směr využívající analogie s některými 

principy známými z biologie a ekologie živočišných a rostlinných druhů – ekologií organizací 

a jeden z jeho fragmentů resource partioning model mají předpoklad nabídnout další 

možnost lepšímu porozumění procesům, které odvětví formují. 

Teoretické předpovědi poukazují nejen na možnost existence skupiny generalistů a 

specialistů v tomto odvětví, ale právě zdůrazňují jejich fundamentální propojení, koexistenci 

obou skupin a jejich vzájemné ovlivňování. 

Tento článek by měl posloužit především jako prvotní vykročení směrem k ověření 

tohoto modelu, v dalších fázích výzkumu podpořeného i robustnější empirickou analýzou. 

301

Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MSM 6215648904 Česká 


nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení TS 04 Vývojové 

tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a 

potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. 

Literatura: 

Baum J. A. C. a Amburgey T. L. (2000), Organizational Ecology, 

http://www.unc.edu/~healdric/Classes/Soci245/Baum.doc 

Carrol, G.R. (1985), Concentration and specialization:Dynamics of Niche width in population 

of organizations. American Journal od Sociology, 90, 1262-1283. 

Carrol, G. R. a Hannah M. T. (1995), Resource Partioning, in G.R. Carroll and T. Hannan 

(ads.), Organizations in Industry:pp. 195-214. Oxford University Press: New York. 

Carroll, G. R. a Swaminathan, A. (1992), The organizational ecology of strategic groups in 

the American Brewing industry from 1975-1990, Corporate and Industrial Change, 

1(1992): 65-97. 

Carroll, G. R., and Wade, J. B. (1991), Density dependence in the evolution of the American 

brewing industry across different levels of analysis, Social Science Research, 20 (1991): 

271-302. 

Douma a Schreuder, (2008), Economic Approaches to Organizations (revised 4th edition). 

Essex: Pearson Education, ISBN 139780273681977. 

Hannan, M. T., and Freeman, J. (1977), The population ecology of organizations, American 

Journal of Sociology, 83(1977): 929-984. 

Porter, M.E. a Caves, R.E. (1977), From entry barriers to mobility barriers: Conjectural 

decisions and contrived deterrence to new competition. Qunrterly journal of Economics, 

May 1977, Y 1, 241-262. 

Tremblay, V. (1987), Scale Economies, Technological Change, and Firm Cost Asymmetries 

in the U.S. Brewing Industry.” Quarterly Review of Economics and Business 27, 71–86. 

Internetové zdroje: 

MZE ČR, situační a výhledová zpráva chmel, pivo 2002 až 2011, Online. Cit.[3-10-2010]. 

Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/rostlinne-komodity/chmel/situacni-avyhledove-zpravy/ 

Ernst & Young (2011), The Contribution made by Beer to the European Economy, Online. 

Cit.[3-10-2010]. Dostupné z:http://www.brewersofeurope.org/asp/publications/index.asp 


Ing. Ivo Zdráhal, Ústav regionální podnikové ekonomiky, FRRMS Mendelova univerzita 

v Brně, třída Generála Píky 2005/7, 613 00, Brno - Černá Pole, email: 

ivo.zdrahal@mendelu.cz. 

302

Pozice Kraje Vysočina v České republice z hlediska míry 

nezaměstnanosti 

Vysočina region ranking within the Czech Republic in 

respect of unemployment rate 

Martina Zemanová 

Abstrakt: 

V příspěvku zkoumám pozici Kraje Vysočina z hlediska míry nezaměstnanosti v regionální 

struktuře České republiky. Konkrétně se zabývám tím, zda v tomto směru dochází nebo 

nedochází k prohlubování regionálních disparit v České republice a jak se v tomto kontextu 

vyvíjí pozice Kraje Vysočina. Své zkoumání budu provádět pomocí aplikace variačního 

koeficientu. 


Kraj Vysočina, míra nezaměstnanosti, NUTS III, regionální disparity, variační koeficient 

Abstract: 

In my paper I am researching the rating of Vysočina region in respect of unemployment rate 

within the regional structure of the Czech Republic. In particular, I am aiming to establish 

whether or not, from this point of view, regional disparities in the Czech Republic tend to 

deepen and how Vysočina region rating is developing within this context. My evaluation will 

be carried out using the coefficient of variation. 

Key words: 

Vysočina region, unemployment rate, NUTS III, regional disparity, coefficient of variation 

Úvod 

V posledních letech se v České republice neustále zvyšuje zájem o řešení problematiky 

regionálního rozvoje. Důležitou roli při tomto zvýšeném zájmu hrají vnitřní a vnější příčiny. 

Jedním z hlavních faktorů, který podpořil tento zájem, byl vstup České republiky do Evropské 

unie, neboť v Evropské unii je regionální politice a regionálnímu výzkumu věnována velká 

pozornost. Evropská unie vyvíjela tlak i na kandidátské země, aby vytvořily moderní a 

efektivní regionální politiky. 

Jednotná definice regionálního rozvoje stále neexistuje, protože regionální rozvoj je 

relativně novou zkoumanou problematikou. Wokoun (2008) např. chápe dle praktického 

pojetí regionální rozvoj jako „vyšší využívání a zvyšování potenciálu daného systematicky 

vymezeného prostoru (území) vznikajícího v důsledku prostorové optimalizace 

sociekonomickýcjh aktivit a využitím přírodních zdrojů. Toto zvýšení a vyšší využití se 

projevuje v lepší konkurenceschopnosti soukromého sektoru, životní úrovni obyvatel a stavu 

životního prostředí apod.“ 

303

Potenciál regionu lze podle Wokouna (2008) hodnotit pomocí těchto ukazatelů: „hrubého 

domácího produktu na obyvatele, míry nezaměstnanosti, průměrné mzdy, vzdělanostní 

struktury, kvality a dostupnosti infrastruktury apod.“ 

Mezi dokumenty, které napomáhají regionální politice a slouží k vytvoření vhodné 

regionální politiky, patří např. regionální operační programy. 24 

Jedním z dokumentů, který řeší problematiku rozvoje na regionální úrovni je v Kraji 

Vysočina Regionální operační program regionu soudržnosti NUTS2 Jihovýchod, jehož 

globálním cílem v programovacím období 2007 - 2013 je mj. „Posilování konkurenceschopnosti 

regionu.“ 

Podle Regionálního operačního programu Jihovýchod je jednou z hrozeb ekonomického 

vývoje rostoucí nezaměstnanost. A ke slabým stránkám patří výrazná vnitroregionální 

disparita v míře nezaměstnanosti. Proto je cílem mého článku prozkoumat pozici Kraje 

Vysočina z pohledu míry nezaměstnanosti 25 , zanalyzovat jak se vyvíjí míra nezaměstnanosti 

v kontextu vývoje regionálních disparit v České republice a uvnitř Kraje Vysočina. 

Metodika 

V souvislosti s problematikou regionálního rozvoje se často setkáváme s pojmem 

regionální disparita. Vymezení tohoto pojmu můžeme nalézt ve velkém množství literatury. 

Např. Kutscherauer (2008) chápe pojem disparita jako „rozdílnost, resp. nerovnost znaků, 

jevů či procesů, jejichž identifikace a srovnávání má nějaký racionální smysl (poznávací, 

psychologický, sociální, ekonomický, politický).“ 

Ministerstvo pro místní rozvoj vymezuje regionální disparity jako 26 „neodůvodněné 

regionální rozdíly v úrovni ekonomického, sociálního a ekologického rozvoje regionu“. 

Publikace OECD (2003) uvádí, že: „územní disparita indikuje míru, do které se intenzita 

určitého ekonomického jevu odličuje mezi regiony v rámci dané země“. 

Regionální disparity je také možné chápat jako „rozdíly ve stupni sociálně-ekonomického 

rozvoje regionů, které jsou důsledkem jeho nerovnosti“. Matlovič, R., Matlovičová, K. (2005) 

Při analýze pozice Kraje Vysočina v rámci celé České republiky z hlediska míry 

nezaměstnanosti jsem jako zkoumané jednotky vybrala jednotlivé územně samosprávné 

celky České republiky (NUTS III) a pro analýzu vnitroregionálních disparit v rámci Kraje 

Vysočina jsem použila obce s rozšířenou působností (ORP). Data pro daný ukazatel jsem 

použila na úrovni krajů za období 1999 - 2009 a na úrovni obcí s rozšířenou působností za 

období 2005 - 2011. 

V analýze byl použit variační koeficient, který je relativní mírou disperze a je vypočítán 

jako podíl směrodatné odchylky a aritmetického průměru. 


Použitým indikátorem v mé analýze je registrovaná míra nezaměstnanosti 27 , ta patří 

mezi vhodné ukazatele sociálně-ekonomického vývoje regionů. Vypočítá se jako podíl 

dosažitelných uchazečů o zaměstnání evidovaných na úřadech práce k pracovní síle. 

24 Tyto programy nahradili v programovacím období 2007-2013 společných sedm regionálních programů. 

25 Míra nezaměstnanosti je podle Slobody (2006) pokládána za indikátor „zdraví“ regionální ekonomiky. 

26 Podle Výzkumný program MMR ČR v letech 2007-20011: Výzkum pro řešení regionálních disparit, 2006. 

27 Podle oficiální metodiky se míra registrované nezaměstnanosti na úrovni ČR, krajů a okresů počítá na základě 

výsledků výběrového šetření pracovních sil. Míra nezaměstnanosti v obcích, mikroregionech, ORP a POU se z 

důvodu nedostupnosti dat o zaměstnaných na úrovni těchto územních celků počítá na základě ekonomicky 

aktivního obyvatelstva (MPSV) 

304

Tab. 1: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti krajů České republiky v r. 1999 -2009 

(v %) 

kraj/rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 

Hlavní město Praha 4 4,2 3,9 3,6 4,2 3,9 3,5 2,8 2,4 1,9 3,1 

Středočeský 8 7,5 6,7 4,9 5,2 5,4 5,2 4,5 3,4 2,6 4,4 

Jihočeský 6,2 5,8 5,6 5 5,2 5,7 5 5,1 3,3 2,6 4,3 

Plzeňský 6,8 6,2 5,8 4,7 5,3 5,8 5,1 4,6 3,7 3,6 6,3 

Karlovarský 8,1 8,4 7,4 7,5 6,4 9,4 10,9 10,2 8,2 7,6 10,9 

Ústecký 15,4 16 13,3 12,7 13 14,5 14,5 13,7 9,9 7,9 10,1 

Liberecký 8,2 6,2 6,2 4,7 6,1 6,4 6,5 7,7 6,1 4,6 7,8 

Královéhradecký 7 6,1 6,1 4,2 5,8 6,6 4,8 5,4 4,2 3,9 7,7 

Pardubický 8 8,3 6,4 7,2 7,6 7 5,6 5,5 4,4 3,6 6,4 

Vysočina 8,7 6,8 6,1 5,1 5,3 6,8 6,8 5,3 4,6 3,3 5,7 

Jihomoravský 8 8,3 8,5 7,6 8 8,3 8,1 8 5,4 4,4 6,8 

Olomoucký 10,6 12,8 10,4 9,6 9,6 12 10 8,2 6,3 5,9 7,6 

Zlínský 8,6 8,1 8,5 7,9 7,5 7,4 9,4 7 5,5 3,8 7,3 

Moravskoslezský 13 14,3 14,3 13,3 14,7 14,5 13,9 12 8,5 7,4 9,7 

variační koeficient 0,316 0,391 0,369 0,422 0,401 0,394 0,428 0,416 0,389 0,417 0,309 

Zdroj: Český statistický úřad, vlastní úprava 

Míra nezaměstnanosti v první části sledovaného období (v letech 1999 - 2003) u většiny 

krajů klesala. V následujících letech poté došlo ve většině krajů k nárůstu míry 

nezaměstnanosti, výjimku tvořily např. Karlovarský kraj, Liberecký kraj, Zlínský kraj a 

Královéhradecký kraj, kde docházelo spíše k jejímu nárůstu. V posledním sledovaném roce 

2009 došlo ve všech krajích k výraznému růstu míry nezaměstnanosti oproti roku 2008. 

Nejvíce rostla nezaměstnanost v Královéhradeckém kraji a to téměř o 100% a ve Zlínském 

kraji o více než 90%. Tento vývoj se však kraj od kraje velmi výrazně liší, poukazuje na to 

hodnota variačního koeficientu, která v průběhu sledovaných let značně kolísá. Nejvýraznější 

rozdíly v míře nezaměstnanosti v jednotlivých krajích byly dosaženy v letech 2002 a 2005, 

kdy dosáhl variační koeficient nejvyšších hodnot, a to 0,43. V posledním sledovaném roce 

tento koeficient dosáhl naopak nejnižší hodnoty za sledované období, a to 0,31. 

V posledním sledovaném roce (2009) poklesla nejvýrazněji míra nezaměstnanosti ve 

Středočeském kraji (55% z úrovně roku 1999). Následovaly Ústecký kraj (65% z úrovně roku 

1999), Kraj Vysočina (65% z úrovně roku 1999), Jihočeský kraj (69% z úrovně roku 1999), 

Olomoucký kraj (72% z úrovně roku 1999), Moravskoslezský kraj (75% z úrovně roku 1999), 

Pardubický kraj (80% z úrovně roku 1999), Jihomoravský a Zlínský kraj (85% z úrovně roku 

1999). Nejmenší pokles míry nezaměstnanosti byl zaznamenán v Plzeňském kraji (92% 

z úrovně roku 1999) a Libereckém kraji (95% z úrovně roku 1999). Ve dvou sledovaných 

krajích dokonce došlo k nárůstu míry nezaměstnanosti a to v Královéhradeckém kraji (110% 

z úrovně roku 1999 a Karlovarském kraji (134% z úrovně roku 1999). Opakované rozdíly ve 

vývoji nezaměstnanosti v jednotlivých krajích poukazují na značné regionální disparity v této 

oblasti v rámci celé České republiky. 

Pozice Kraje Vysočina se z hlediska míry nezaměstnanosti ve sledovaném období 

zlepšovala. Nejvyšší míry nezaměstnanosti 8,7% zde bylo dosaženo v prvním sledovaném 

roce 1999, naopak nejnižší míry nezaměstnanosti bylo dosaženo v roce 2008, a to 3,3%. 

V roce 2009 tato hodnota vzrostla na 5,7%, ale i přes nárůst o zhruba 72% znamenala 

čtvrtou nejnižší hodnotu v rámci celé České republiky. 

305

Tab. 2: Vývoj registrované míry nezaměstnanosti v ORP Kraje Vysočina v letech 2005 

– 2011 (v %) 

ORP/rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 

Bystřice nad Pernštejnem 14,30 13,90 11,90 9,20 9,80 14,50 13,90 

Havlíčkův Brod 7,20 6,10 5,40 4,80 6,20 10,20 10,50 

Humpolec 5,90 5,80 4,80 4,20 7,30 9,60 9,40 

Chotěboř 7,60 7,00 6,20 4,70 6,30 11,30 10,60 

Jihlava 7,60 6,90 6,40 5,40 7,50 10,90 10,20 

Moravské Budějovice 17,10 16,40 14,00 10,70 11,50 15,00 16,40 

Náměšť nad Oslavou 15,60 14,40 12,80 8,70 9,40 15,20 16,00 

Nové Město na Moravě 10,60 10,70 9,40 8,50 8,70 12,20 13,60 

Pacov 5,10 5,30 4,40 4,10 5,40 7,50 8,20 

Pelhřimov 6,30 5,40 4,30 3,50 5,70 8,90 8,10 

Světlá nad Sázavou 7,10 6,80 5,80 5,00 10,10 13,90 13,00 

Telč 13,80 12,40 10,10 8,90 10,50 16,10 15,40 

Třebíč 14,60 13,40 11,50 8,90 9,60 14,00 14,60 

Velké Meziříčí 8,80 9,00 7,90 6,10 8,10 13,90 13,20 

Žďár nad Sázavou 7,90 7,90 6,30 5,20 6,20 9,40 9,90 

Variační koeficient 0,3880 0,3862 0,3913 0,3466 0,2305 0,2126 0,2219 

Zdroj: Portál Ministerstva práce a sociálních věci, vlastní úprava 

Vývoj míry nezaměstnanosti v rámci Kraje Vysočina probíhal obdobně jako vývoj tohoto 

ukazatele v rámci celé České republiky. V letech 2005 - 2008 se míra nezaměstnanosti ve 

všech sledovaných obcích s rozšířenou působností (dále také „ORP“) snižovala a v roce 

2009 došlo k jejímu nárůstu, a to ve všech sledovaných obcích s rozšířenou působností. 

Tento trend pokračoval i v dalších sledovaných letech 2010 a 2011. 

Nejvýraznější růst míry nezaměstnanosti v roce 2009 můžeme sledovat u ORP Světlá 

nad Sázavou a to na úroveň 202% roku 2008. V rámci celého Kraje Vysočina můžeme vidět, 

že se až na výjimky míra nezaměstnanosti prudce zvýšila oproti roku 2005 a to všech 

sledovaných ORP. K největšímu nárůstu došlo v ORP Světlá nad Sázavou (183% z úrovně 

roku 2005). Poté následovaly ORP Pacov (160% z úrovně roku 2005), Humpolec (159% 

z úrovně roku 2005), Velké Meziříčí (150% z úrovně roku 2005), Havlíčkův Brod (146% 

z úrovně roku 2005), Chotěboř (140% z úrovně roku 2005), Jihlava (134% z úrovně roku 

2005), Pelhřimov (129% z úrovně roku 2005), Nové Město na Moravě (128% z úrovně roku 

2005), Žďár nad Sázavou (125% z úrovně roku 2005), Telč (112% z úrovně roku 2005). 

V ORP Třebíč bylo v roce 2009 dosaženo stejné hodnoty míry nezaměstnanosti jako v roce 

2005. Pouze v jedné sledované ORP, a to v Bystřici nad Pernštejnem došlo v roce 2009 

k nepatrnému poklesu míry nezaměstnanosti oproti roku 2005, a to na 97% úrovně roku 

2005. 

Nejvyšších hodnot míry nezaměstnanosti dosahují v celokrajském srovnání ORP 

Moravské Budějovice a Náměsť nad Oslavou, a to kolem 16%, dále Telč 15,4% a Třebíč 

14,6%. Naopak nejlepší situace z hlediska míry nezaměstnanosti v rámci kraje je v ORP 

Pacov a Pelhřimov, kde tato míra činí zhruba 8% a poté v ORP Humpolec a Žďár nad 

Sázavou, kde je okolo 9,5%. 

Ve vývoji míry nezaměstnanosti v rámci celého kraje však i přes rozdílné míry 

nezaměstnanosti v jednotlivých ORP můžeme sledovat značné konvergenční tendence (až 

na rok 2010), což dokazuje hodnota variačního koeficientu, která se postupně snížila 

z hodnoty 0,3880 v roce 2005 na 0,2219 v roce 2011. 

306

Shrnutí: 

Analýza pozice Kraje Vysočina z hlediska míry nezaměstnanosti poukazuje na 

diferencovaný vývoj tohoto ukazatele a regionálních disparit v rámci celé České republiky a 

uvnitř Kraje Vysočina. Zatímco na regionální úrovni nemůžeme na základně vypočtených 

hodnot variačního koeficientu potvrdit konvergenční tendence, variační koeficient se zde 

nepravidelně mění od hodnot 0,31 až k hodnotě 0,4277, situace uvnitř Kraje Vysočina je jiná. 

Zde můžeme na základě sledovaných hodnot za jednotlivé ORP ve sledovaných letech a 

vypočtených hodnot variačního koeficientu spatřit postupné snižování meziregionálních 

disparit z hlediska míry nezaměstnanosti. Hodnota variačního koeficientu se v rámci Kraje 

Vysočina postupně snižuje z hodnoty 0,3880 v roce 2005 na hodnotu 0,2219 v roce 2011. 

Literatura: 

BLAŽEK, Jiří; UHLÍŘ, David. Teorie regionálního rozvoje : nástin, kritika, klasifikace. Praha : 

Nakladatelství Karolinum, 2002. 211 s. 

Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-09-25]. Dostupné z WWW: 

. 

DE LA FUENTE, Angel. Convergence across countries and regions : theory and empirics. In 

Instituto de Análisis Económico [online]. [s.l.] : [s.n.], 2000 [cit. 2011-09-25]. Dostupné z 

WWW: . 

HUČKA, Miroslav, et al. Metodologická východiska zkoumání regionálních disparit. In 

Regionální disparity : Working Papers n. 2 [online]. 2008. Ostrava : [s.n.], 2008 [cit. 2011- 

09-25]. Dostupné z WWW: . 

CHABIČOVSKÁ, Kateřina , et al. Rozvojový interaktivní audit - Přístupy k řešení disparit 

[online]. Brno : GaREP, spol. s r. o., 2009 [cit. 2011-09-25]. Dostupné z WWW: 

. 

Jihovýchod [online]. 2007 [cit. 2011-09-25]. Dostupné z WWW: 

. 

KUTSCHERAUER, Alois. Disparity a jejich vliv na územní rozvoj země. In Regionální 

disparity - jejich pojetí, klasifikace a měření [online]. [s.l.] : [s.n.], 2008 [cit. 2011-09-25]. 


MATLOVIČ, R; MATLOVIČOVÁ, K. Vývoj regionálnych disparít na Slovensku a problémy 

regionálneho rozvoja Prešovského kraja. In Acta Facultatis Studiorum Humanitatis et 

Naturae Universitatis Prešoviensis, Prírodné vedy, Folia geographica [online]. Přešov : PU 

Přešov. s. 66 - 88[cit. 2011-09-25]. Dostupné z WWW: 

. ISSN 

1336-6157. 

Portál Ministerstva práce a sociálních věcí [online]. 2011 [cit. 2011-09-25]. Statistiky 

nezaměstnanosti z územního hlediska. Dostupné z WWW: 

. 

SLOBODA, Dušan. Slovensko a regionálne rozdiely : Teórie, regióny, indikátory, metódy 

[online]. Bratislava : Konzervatívny inštitút M. R. Štefánika, 2006 [cit. 2011-09-25]. 

Dostupné z WWW: 

. 

WOKOUN, René; MALINOVSKÝ A KOL., Jan . Regionální rovoj : východiska regionálního 

rozvoje, regionální politika, terorie, strategie a programování. Praha : Linde, 2008. str. II. 


Ing. Martina Zemanová, Provozně ekonomická fakulta, Mendelova univerzita Brno, email: 

martina.jan@email.cz 

307

Prostorová analýza jevů v regionu 

Spatial analysis of phenomena in the region 

Václav Ždímal, Kristina Somerlíková 

Abstrakt: 

Pokud v regionu analyzujeme bodové případně lokálně umístěné jevy, lze použít standardní 

statistické postupy. V případě analýzy jevů plošných, musíme využít dat změřených 

v určitých lokalitách s odhadem hodnot jevu v celé ploše sledovaného regionu. V tomto 

případě lze použít metody geostatistické, které lze zařadit mezi interdisciplinární. Název 

geostatistika byl poprvé použit již v roce 1962 (Kraus, 2007) a dnes je používán pro označení 

oboru zahrnujícího metody zpracování dat měřených v prostoru či ploše. Původně se 

geostatistika používala v ložiskové geologii, později našla uplatnění v dalších oborech nejen 

s prostorovou, ale i časovou variabilitou. V dnešní době je používána v zemědělství, 

v ochraně životního prostředí, v meteorologii i ve společenských vědách. K jejímu uplatnění 

v širším měřítku přispěl i rozvoj výpočetní techniky a především geografických informačních 

systémů. 


Geostatistika, prostorová interpolace, Kriging 

Abstract: 

If we analyze the point in the region or locally situated phenomena, standard statistical 

procedures. In the analysis of circuit phenomena, we use data measured in some locations 

with an estimated value of the phenomenon in the whole area of the monitored region. In this 

case, you can use geostatistical methods, which can be classified as interdisciplinary. Name 

geostatistics was first used in 1962 (Kraus, 2007) and is now used to describe the method 

comprising the field of processing data measured in space or surface. Originally used in 

geostatistics geology, and later found application in other fields not only spatial but also 

temporal variability. Nowadays it is used in agriculture, environmental protection, 

meteorology and social sciences. For its application in the wider contribution the 

development of computer technology and especially geographic information systems. 

Key words: 

Geostatistic, spatial interpolation, Kriging 

Úvod 

Jedním z trendů rozvoje vědních oborů v dnešní době je interdisciplinární spolupráce. 

Tomu se nevyhnuly ani statistika a geovědy a jejich vývoj vedl ke vzniku geostatistiky. Pokud 

308

má každý statistický jev věcné, časové a prostorové vymezení, je propojení těchto oborů 

zřejmé. Vědní disciplíny se v dnešní době rozvíjejí jednak uvnitř svého oboru a jednak vně 

spoluprací s jinými obory. Název geostatistika byl poprvé použit již v roce 1962 a dnes je 

používán pro označení oboru zahrnujícího metody zpracování dat měřených v prostoru či 

ploše. Původně se geostatistika používala v ložiskové geologii, později našla uplatnění 

v dalších oborech nejen s prostorovou, ale i časovou variabilitou. V dnešní době je 

používána v zemědělství, v ochraně životního prostředí, v meteorologii i ve společenských 

vědách. K jejímu uplatnění v širším měřítku přispěl i rozvoj výpočetní techniky a především 

geografických informačních systémů. Ty mají v sobě často zabudován geostatistický modul 

umožňující zpracovávat prostorová data geostatistickými postupy. Proto lze metody původně 

určené úzké skupině odborníků rozšířit i mezi pracovníky z jiných oblastí, kteří do té doby 

používali běžné statistické postupy bez prostorové plochy. 

Prostorová variabilita 

Je mnoho jevů, které se vyskytují pouze v izolovaných bodech. Na druhou stranu je 

mnoho jevů, které jsou rozprostřeny po celé nebo po téměř celé ploše, celém povrchu nebo 

celém regionu. U většiny jevů se nikdy nepodaří změřit jejich hodnotu po celé ploše, kde se 

vyskytují. Proto potom dochází k doplňování hodnot jevu pro všechna umístění. Při tomto 

doplňování je základním předpokladem stanovit charakteristiku zkoumaného jevu, jestli se 

jedná o jev spojitý či nespojitý. U přírodních jevů lze většinou předpokládat spojitost, u jevů 

sociálních je třeba pečlivě zvážit jejich charakteristiku a měřítko, které je použito. 

Termín prostorová variabilita původně odkazoval k modelům terénu. Tento přístup ale je 

možné aplikovat na libovolný plošný jev. Hengl (2007) rozlišuje několik proměnlivostí: 

 

 

 

 

Geografická proměnlivost (2D) je výsledkem prostorové předpovědi a její další 

vizualizace v 2D mapách. Proměnné z oblasti životního prostředí jako tloušťka 

půdního horizontu, výskyt vegetačních druhů nebo půdní typ nemají třetí rozměr a 

jsou pouze umístěny. Další jako teplota, populační hustota mohou být měřeny 

v různých výškách, ale vždy na zemském povrchu. Geografické rozmístění 

proměnných může být modelováno spojitě, diskrétně nebo smíšeně. 

Vertikální proměnlivost (3D) je spojována s mnoha proměnnými a výškou nebo 

hloubkou. Malá změna výšky může znamenat velký rozdíl proměnné např. u hustoty 

ptačí populace. Změna teploty s výškou je předpokládaná obdobně. 

Časová proměnlivost se mění především u živočichů a dalších organismů. 

I proměnné jako pH, úživnost a objem vody mohou vydržet mnoho let, jednu sezónu 

nebo několik dní. Časová proměnlivost dělá geostatistické mapování komplexním a 

drahým. Mapy přírodních proměnných ze dvou časových období mohou být úplně 

odlišné. To znamená, že mapy jsou platné pouze pro určitý čas nebo určité období. 

V mnoha případech existuje sezónní periodicita přírodních proměnných, a proto není 

nutné opětovné mapování. 

Proměnlivost rozlišení vychází ze zvoleného měřítka. Sběr dat je obvykle bodový. 

Rozlišení mapy je menší než jev, který je popisován. Jsou dvě řešení tohoto 

problému. Buď je možné používat mapy velkého měřítka s velkým rozlišením nebo 

používat směsný vzorek z více míst odběru rozmístěných v celém zaznačeném 

území. 

Interpolační metody 

Pokud sledujeme jevy rozmístěné plošně a známe hodnoty pouze v některých 

umístěních, musíme pro charakteristiku celé plochy použít vhodnou interpolační metodu. 

Obvykle zvolenou plochu – mapu – rozdělíme na pravidelný rastr s vhodným rozlišením. 

Interpolace potom předpovídá hodnoty pro jednotlivé buňky rastru z omezeného počtu 

známých měření. Nahrazuje tím neuskutečnitelné nebo extrémně drahé mapování každé 

buňky rastru. ESRI (2002) uvádí interpolační metody dostupné ve svém software. Jedná se o 

metodu inverzního vážení vzdálenosti (dále IDW), metodu spline křivky a kriging. V závislosti 

309

na charakteru zkoumaného jevu a rozmístění vzorkovacích míst přinášejí jednotlivé metody 

odhadované hodnoty, různě se lišící od skutečných hodnot. Volba správné metody je 

důležitá pro správný výsledek. 

Metoda IDW odhaduje hodnoty buněk průměrováním hodnot dat vzorků z blízkého okolí 

každé buňky. Je brána hodnota nejbližších bodů s inverzní váhou hodnoty. Je vhodná tehdy, 

pokud výsledky jednotlivých měření nejsou příliš odlišné a studovaná plocha neobsahuje 

podstatné změny. Tato metoda ale nevytváří vyhlazenou plochu, protože neexistuje derivace 

funkce ve všech jejích bodech. 

Metoda splinu odhaduje hodnoty užitím matematické funkce minimalizující celkovou 

plochu zakřivení, přičemž výsledná plocha prochází přesně vstupními body. 

Kriging patří k nejvíce používaným metodám. Tato metoda je podobná metodě IDW, pro 

stanovení odhadu pomocí funkce Z v bodě S se souřadnicemi x, y používá váhy, které jsou 

závislé nejen na vzdálenosti mezi měřenými body, ale také na prostorovém vztahu mezi 

měřenými body. 

Shrnutí: 

Interpolace prostorových dat je obtížná a často téměř neproveditelná úloha. Přesto je 

třeba zvolit vždy vhodnou metodu, která odhadne hodnoty ve všech umístěních co 

nejpřesněji a umožní ve zvoleném regionu stanovit hodnoty sledovaného jevu. 

Literatura: 

ESRI (2001) Using ArcGIS Spatial Analyst. ESRI. 

Hengl, T. (2007) A Practical Guide to Geostatistical Mapping of Environmental Variables. 

European Communities. ISBN 978-92-79-06904-8. 

Kraus, J. (2007) Geostatistika jako prostorové modelování statistických jevů. Statistika, 2007, 

490-502. 


Václav Ždímal, Ing., Ph.D., ÚAKE AF MENDELU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, 

zdimal@mendelu.cz. 

Kristina Somerlíková, Ing., Ph.D. ÚDAS FRRMS MENDELU, Zemědělská 1, 613 00 Brno, 

somerlik@mendelu.cz. 

310

Úloha vzdělávání v regionálním rozvoji 

The role of education in regional development 

Iva Živělová 

Abstrakt: 

Příspěvek se zaměřuje na vývoj počtu školských zařízení v jednotlivých krajích České 

republiky, na vývoj počtu studentů i na výdaje do školství. Součástí je i mezinárodní 

komparace. 


region, vzdělávání, ukazatele vzdělávání 

Abstract: 

The paper focuses on the development of the number of educational facilities in different 

regions of the Czech Republic, the development of the number of students and expenses on 

education. An international comparison makes part of the text. 

Key words: 

region, education, education indicators 

Úvod 

S rozvojem lidského poznání rostou i požadavky na vzdělání. Poptávka po kvalifikaci 

se neustále mění. Dochází k poklesu poptávky po profesích spojených s manuální zručností 

a roste poptávka po komplexních komunikačních a analytických znalostech. Úloha 

vzdělávání tak stále více nabývá na významu. 

Investice do vzdělanosti svých obyvatel považuje každá vyspělá společnost za investici 

do budoucnosti. Vzdělávání je uskutečňováno především ve školách. I školy však musí svou 

činnost provozovat efektivně, což v současné době, vzhledem k demografickému vývoji 

v České republice i vzhledem k současné hospodářské situaci, se jeví jako problematické. 


Příspěvek posuzuje vývoj v českém základním, středním a vysokém školství v časové 

řadě 2001 až 2009. Pro posouzení vývoje jsou využity ukazatele, udávající v základním a 

středním školství počet škol, počet tříd, počet žáků celkem i počet žáků v jedné třídě v České 

republice. Ve školním roce 2009/2010 je uveden stav v jednotlivých krajích České republiky. 

V oblasti vysokého školství je uveden jednak počet vysokých škol celkem, i ve členění na 

školy veřejné a soukromé, jednak počet studujících, opět ve členění na veřejných a 

soukromých vysokých školách i na vysokých školách celkem. Výdaje do školství jsou 

sledovány ve členění na běžné a kapitálové, včetně uvedení podílu výdajů na školství na 

hrubém domácím produktu České republiky. 

311

Příspěvek uvádí dílčí výsledky výzkumu řešeného v rámci výzkumného záměru č. MSM 

6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního 

sektoru a sektoru služeb v nových podmínkách evropského integrovaného zemědělství, 

tematického směru 05 Sociálně ekonomické souvislosti trvale udržitelného multifunkčního 

zemědělství a opatření agrární a regionální politiky“ na Mendelově univerzitě v Brně. 


Strategie Evropské unie, zpracovaná pro oblast vzdělávání a odborné přípravy, 

označovaná jako Evropa 2020, považuje vzdělávání a odbornou přípravu za rozhodující pro 

zajištění udržitelného rozvoje především proto, že vybavuje občany dovednostmi a 

kompetencemi, které evropský hospodářský prostor vyžaduje. Zapotřebí je přizpůsobit 

systémy vzdělávání a odborné přípravy novým požadavkům a trendům na trhu práce, 

v souladu se sociálními a kulturními výzvami globalizovaného světa (4). 

V posledních několika desetiletích trvale roste v mnoha zemích počet obyvatel s vyšším 

vzděláním. V průměru zemí OECD vzrostl během posledních padesáti let podíl obyvatel 

s vyšším sekundárním vzděláním ze 45 % na 81 % a podíl obyvatel s ukončeným terciárním 

vzděláním ze 13 % na 37 %. Pokud by trend v dosahování vzdělání pokračoval stejným 

tempem jako v minulých letech, dá se předpokládat, že by v budoucnu terciárního vzdělání 

dosáhla polovina počtu obyvatel, kterým je v současné době 25 – 34 let (2). 

I v České republice docházelo v minulých letech ke změnám v počtu žáků na různých 

stupních škol, i když na různých stupních odlišně. 

Do školního roku 2009/2010 se počty žáků v základních školách, v souladu 

s demografickým vývojem, snižují, jak je zřejmé z údajů v tabulce 1. 

Tab. 1: Vývoj v základním školství České republiky 

Školní rok Počet škol Počet tříd Počet žáků 

Počet žáků 

v 1 třídě 

2000/01 4 031 48 139 1 056 860 22,0 

2001/02 3 999 47 355 1 027 827 21,7 

2002/03 3 981 46 329 994 130 21,5 

2003/04 3 870 44 850 956 324 21,3 

2004/05 3 785 42 836 917 738 21,4 

2005/06 4 474 45 789 916 575 20,0 

2006/07 4 199 44 527 876 513 19,7 

2007/08 4 155 43 433 844 863 19,5 

2008/09 4 133 42 498 816 015 19,2 

2009/10 4 135 41 941 794 459 18,9 

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/kapitola/0001-10--2300, vlastní zpracování 

Od školního roku 2000/01 klesá trvale počet žáků základních škol. Mezi roky 2000/01 a 

2009/10 se počet žáků snížil o 262 401, což představuje pokles téměř 25 %. Současně 

dochází i k poklesu počtu žáků v jedné třídě. Velikost tříd je jedním z hlavních faktorů, které 

ovlivňují výdaje na školství, neboť podmiňují počet učitelů i další, především provozní, 

výdaje. 

Průměrná velikost jedné třídy činí v zemích OECD, dle Ústavu pro informace ve 

vzdělávání, více než 21 žáků. Česká republika tohoto průměru nedosahuje. Řadí se tak 

k zemím, které vykazují méně než 20 žáků ve třídě, a to např. Rakousko, Dánsko, Řecko, 

312

Itálie, Polsko, Švýcarsko, Slovensko aj. Daleko vyšší počet žáků ve třídě, 29 a více, je v Číně 

a v Chille. 

Snižující se počet žáků v základním školství je provázen obdobným vývojem ve školství 

středním (viz tabulka 2). Vzhledem ke srovnatelnosti dostupných údajů je vývoj sledován 

pouze v časové řadě 2006 až 2007. 

Tab. 2: Vývoj ve středním školství České republiky 

Školní rok Počet škol Počet tříd Počet žáků 

Počet žáků 

v 1 třídě 

2006/07 1 482 23 416 576 585 24,6 

2007/08 1 447 23 379 569 267 24,3 

2008/09 1 348 23 357 564 326 24,2 

2009/10 1 433 23 260 556 260 23,9 


Střední školy zahrnují různé druhy vzdělávání, od vzdělávání s výučním listem, přes 

gymnázia a střední odborné školy až po nástavbové studium. Počet žáků v jedné třídě se 

v průměru pohybuje okolo 24, což odpovídá průměrné velikosti třídy v zemích OECD. Méně 

žáků než 20 je v Dánsku, Finsku, Švýcarsku, Spojeném království aj., více potom (přes 35) 

v Číně a Koreji. 

Vývoj probíhal rozdílně v jednotlivých krajích České republiky. Stav ve školním roce 

2009/10 – viz tabulka 3. 

Tab. 3: Vybrané ukazatele základního a středního školství v krajích České 

republiky 

Základní školy 

Střední školy 

ČR, kraje 

Počet 

tříd 

Počet 

žáků 

Počet 

učitelů 

Počet 

tříd 

Počet 

žáků 

Počet 

učitelů 

Hl. m. Praha 3 698 73 400 5 301 3 079 73 622 6 071 

Středočeský 4 929 93 988 6 770 2 139 49 531 4 246 

Jihočeský 2 638 49 825 3 621 1 484 35 553 2 985 

Plzeňský 2 211 42 191 3 090 1 153 27 942 2 248 

Karlovarský 1 250 23 727 1 722 682 15 422 1 261 

Ústecký 3 655 68 638 5 031 1 963 44 722 3 672 

Liberecký 1 927 35 427 2 650 863 21 321 1 817 

Královéhradecký 2 363 43 870 3 325 1 308 30 949 2 622 

Pardubický 2 165 41 266 3 004 1 117 26 969 2 307 

Vysočina 2 199 41 902 3 104 1 143 28 080 2 395 

Jihomoravský 4 593 85 711 6 380 2 611 62 996 5 299 

Olomoucký 2 642 49 215 3 716 1 459 35 981 3 053 

Zlínský 2 501 46 457 3 474 1 351 33 274 2 804 

Moravskoslezský 5 170 98 835 7 230 2 909 69 848 5 711 


V počtu žáků na 1 třídu dosahuje průměru České republiky Jihočeský kraj. V ostatních 

krajích se hodnota tohoto ukazatele pohybuje mezi 18,4 (Liberecký kraj) až 19,8 (Hlavní 

město Praha). Na jednoho učitele připadá v průměru České republiky 13,6 žáků. Je to méně 

313

než činí průměr zemí OECD, který se pohybuje okolo 16 žáků na 1 učitele. V jednotlivých 

krajích ČR nejsou vykazovány velké rozdíly. 13,2 žáků připadá na jednoho učitele 

v Královéhradeckém a Olomouckém kraji, 13,9 v kraji Středočeském. 

Nejméně žáků na 1 třídu ve střední škole připadá v kraji Karlovarském (22,6), nejvíce 

potom v krajích Libereckém a Olomouckém (24,7). V počtu žáků na 1 učitele ve středních 

školách jsou, obdobně jako v zemích OECD, v České republice nižší hodnoty než na školách 

základních. Rozdíl není příliš výrazný, průměrná hodnota tohoto ukazatele je v OECD 13 

žáků, v České republice 12 žáků. Krajem s nejnižším počtem žáků na 1 učitele (11,7) jsou 

kraje Středočeský, Liberecký, Pardubický a Vysočina. Nejvyšší počet žáků (12,4) je v kraji 

Plzeňském. 

Rozvoj techniky, technologií a dalších oblastí ovlivňuje výrazně poptávku po 

kvalifikované pracovní síle. Soudobý vývoj upřednostňuje vzdělanou pracovní sílu, 

vybavenou adekvátními znalostmi a dovednostmi. To se velmi výrazně odrazilo v rostoucím 

počtu studujících na vysokých školách. Od roku 2001 trvale roste jak počet vysokých škol, 

tak počet studujících vysokoškoláků, jak je patrné z údajů v tabulce 4. 

Rok 

Tab. 4: Vývoj ve vysokém školství České republiky 

Počet studujících na vysokých 

Vysoké školy 

školách 

celkem veřejné soukromé státní celkem veřejné soukromé 

2001 45 24 17 4 203 498 198 769 4 836 

2002 55 24 27 4 220 259 211 886 8 494 

2003 58 24 28 4 243 797 230 985 13 018 

2004 63 25 36 2 264 891 247 018 18 104 

2005 66 25 39 2 289 638 265 412 24 486 

2006 65 25 38 2 316 496 285 228 31 611 

2007 70 26 42 2 344 615 303 244 41 853 

2008 73 26 45 2 369 619 319 615 50 659 

2009 73 26 45 2 389 231 333 580 56 357 


Z údajů je zřejmé, že se výrazně zvýšil počet soukromých vysokých škol. Počet 

studujících na vysokých školách vzrostl v uvedené časové řadě o 185 733 studentů, což 

představuje nárůst 91 %. Na tomto nárůstu se soukromé školy podílejí pouze 51 000 

studenty. Ústav pro informace ve vzdělávání uvádí, že v České republice vysokoškolské 

vzdělávání končí téměř 38 % populace ve věku do 30 let. Obdobný vývoj zaznamenává 

např. Rakousko, Slovensko, Švýcarsko a Turecko. 

Velký nárůst poptávky po středoškolském a vysokoškolském vzdělávání sebou přináší 

požadavky na navýšení výdajů na vzdělávání. Vývoj výdajů na školství je v tabulce 5. 

314

Tab. 5: Vývoj výdajů do školství v České republice (v tis. Kč) 

Rok 

Výdaje do školství 

Podíl výdajů 

běžné kapitálové Celkem v % na HDP 

2002 95 273 383 11 295 793 106 569 176 4,7 

2003 104 718 451 11 138 144 195 856 595 4,8 

2004 109 404 198 13 637 436 123 041 634 4,5 

2005 115 752 929 14 567 234 130 319 163 4,5 

2006 124 483 829 18 350 263 142 834 092 4,5 

2007 134 210 329 18 781 114 152 991 443 4,3 

2008 133 326 855 17 677 680 151 004 535 4,1 

2009 138 653 899 20 670 790 159 324 689 4,4 

2010 141 249 210 20 625 592 161 874 802 4,4 

Zdroj: Ročenky školství v ČR 2002 až 2010, vlastní zpracování 

Výdaje do školství se ve sledované časové řadě průběžně zvyšovaly. Od roku 2002 do 

roku 2010 vzrostly o 55 305 626 tis. Kč, tj. téměř o 50 %. Vzhledem k růstu HDP České 

republiky se však, i přes růst výdajů do školství, jejich podíl na HDP ČR snižoval. Tato 

tendence je nepříznivá, neboť většina zemí OECD investuje do školství značný podíl svých 

finančních zdrojů. Země OECD investují do základního, středního a vysokého školství 

v průměru 5,9 % HDP. Česká republika se řadí k zemím, které na vzdělávání vydávají méně 

než 5 %. Obdobné hodnoty vykazuje např. Německo, Itálie, Španělsko a Irsko. 

Závěr 

Kvalifikační struktura obyvatel představuje jeden z významných faktorů ovlivňujících 

konkurenceschopnost regionu. Přesun většiny pracovních příležitostí z tradičních 

průmyslových činností do oblasti služeb (3) není doprovázen zvyšujícím se podílem 

nekvalifikované práce, ale naopak, nové pracovní příležitosti vznikají především v oblastech 

vyžadujících vysokou míru kvalifikace. 

Kvalifikační struktura je i motivujícím prvkem pro obyvatele, neboť s vyšší kvalifikací se 

zvyšuje jejich šance pro uplatnění na trhu práce. Současně s vyšší kvalifikací rostou i příjmy 

jednotlivců. 

Literatura: 

MACHOVÁ, Z.: Jsou investice do vzdělávání cestou k hospodářskému růstu? 

Národohospodářský obzor. Ročník IX, č. 4, 2009, s. 212 – 226 

České školství v mezinárodním srovnání. Ústav pro informace ve vzdělávání 2011. Praha, 

2011 

TAPSCOTT, D.: The Digital Economy, Promise and Peril in the Age of Networked 

Intelligence. Mc Graw – Hill, New York, 1996 

Závěry Rady o úloze vzdělávání a odborné přípravy při provádění strategie Evropa 2020. 

Úřední věstník Evropské Unie, C 70/1, 4. 3. 2011 


Prof. Ing. Iva Živělová, CSc., Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, 

Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika, e-mail: 

zivelova@mendelu.cz 

315

Poznámky k novele RUD

Příjmy krajů – stávající stav 

Daňové příjmy rozpočtů jednotlivých krajů tvoří: 

a) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušný kraj, s výjimkou daně vybírané srážkou 

podle zvláštní sazby, 

b) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty, 

c) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a 

funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně, s výjimkou daně z příjmů fyzických osob 

vybírané srážkou podle zvláštní sazby, 

d) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby, 

e) podíl na 8,92 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o 

výnosy uvedené v písmenech c) a d), 

f) podíl na 8,92 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v 

písmenu a) a v § 4 odst. 1 písm. h). 

Každý kraj se na procentní části celostátního hrubého výnosu daně podle písm. b) až f) podílí procentem stanoveným v 

příloze č. 1 k zákonu o RUD, z toho podíl Jihomoravského kraje činí 9,526055 %

Příjmy obcí – stávající stav 

Daňové příjmy rozpočtů obcí tvoří 

a) výnos daně z nemovitostí; příjemcem je ta obec, na jejímž území se nemovitost nachází, 

b) podíl na 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty, 

c) podíl na 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a 

funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně podle zákona o daních z příjmů, 

d) podíl na 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle 

zvláštní sazby, s výjimkou výnosů uvedených pod písmenem c), 

e) podíl na 21,4 % z 60 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob sníženého o 

výnosy uvedené v písmenech c) a d). 

f) podíl na 21,4 % z celostátního hrubého výnosu daně z příjmů právnických osob, s výjimkou výnosů uvedených v 

písmenu h) a v § 3 odst. 1 písm. a), 

g) 30 % z výnosu záloh na daň z příjmů fyzických osob, které mají na území obce bydliště ke dni jejich splatnosti, a 

výnosu daně (vyrovnání a dodatečně přiznaná nebo dodatečně vyměřená daň) z příjmů fyzických osob, které 

měly na území obce bydliště k poslednímu dni zdaňovacího období, k němuž se daňová povinnost vztahuje, s 

výjimkou daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby 6) a s výjimkou daně (záloh na daň) z příjmů ze závislé 

činnosti a z funkčních požitků srážených a odváděných plátcem daně. Bydlištěm se pro účely tohoto zákona 

rozumí místo trvalého pobytu fyzické osoby, 

h) daň z příjmů právnických osob v případech, kdy poplatníkem je příslušná obec, s výjimkou daně vybírané srážkou 

podle zvláštní sazby, 

i) podíl na 1,5 % z celostátního hrubého výnosu daně (záloh na daň) z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z 

funkčních požitků, odváděné zaměstnavatelem jako plátcem daně z příjmů, s výjimkou daně z příjmů fyzických 

osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby.

Záměry MF ve věci změny zákona o RUD 

Vyřešit nejdříve RUD pro obce a kraje řešit až následně. 

Předpoklad změny RUD pro obce nejpozději od 1.1.2013. 

Snížení počtu „ministerských“ dotačních titulů a převod do 

RUD. 

Až na navýšení z titulu převodu dotačních titulů 

nenavyšovat celkový objem daňových příjmů. 

Navýšená DPH bude určena pouze k financování penzijní 

reformy, nenavýší příjmy samospráv. 

Zrušení zvýhodňujících koeficientů pro Brno, Ostravu a 

Plzeň. Zvláštní režim pouze pro Prahu.

Otázky k jednání při změně RUD 

Jaký má být „daňový koš“? Stejné portfolio daní, méně, 

více? 

Jaká má být podoba daně z nemovitosti, nemá dojít ke 

transformaci na komunální daň? 

Jaká mají být kritéria rozdělování? Rozloha, rezidenční 

rozloha, počet obyvatel, demografická struktura, počet 

žáků škol, nadmořská výška? 

Jaké budou motivační prvky pro obce?

Požadavky krajů ve vztahu ke změně RUD 

Na novele zákona pracovat souběžně s obcemi. 

Vyřešit otázku financování středních škol a sociální oblasti. 

Rozšířit portfolio sdílených daní na daň z PHM. 

Navýšit celkový objem příjmů krajů, neboť došlo k přesunu 

řady povinností na kraje bez fiskální kompenzace. 

Dořešit otázku příspěvku na výkon státní zprávy. Např. 

příspěvek pro JmK na rok 2011 má činit 115.281 tis. Kč, 

což je cca 65% skutečných nákladů.

Kritika návrhu MF 

Celkový finanční dopad na obce Jihomoravského kraje je výrazně 

negativní. Výnosy ze sdílených daní pro všechny obce JMK by 

podle návrhu sice vzrostly o 602 731 tis. Kč, ale zároveň by byly 

sníženy dotační příjmy v podobě zrušeného (do RUDu 

přesunutého) příspěvku na žáka. Tento příspěvek na žáka činí 

v případě obcí Jihomoravského kraje 161 496 tis. Je třeba též 

zohlednit podíl na zrušených národních dotačních titulech, na 

kterých by se obce Jihomoravského kraje mohly jinak podílet 

(uvažujeme cca 10 % z 7 mld., tedy 700 000tis. Kč). 

Zohledněním všech těchto dopadů přichází obce Jihomoravského 

kraje o cca 250 000tis. Kč.

Odpověď MF 

Kvantifikaci ze strany JMK považujeme za předčasnou - 

efekty plynoucí z rušených dotačních titulů nelze 

odhadnout ani rámcově. MF se opakovaně pokusilo 

oslovit resorty k získání dat pro zpracování inventury 

dotací. Poskytnuté informace ale nemají dostatečnou 

kvalitu, rozsah zpracování, aby mohly být použity pro 

návrh konkrétních škrtů. Otázka proto bude řešena 

plošným krácením prostředků kapitol státního rozpočtu. 

8

Kritika návrhu ze strany Brna 

Město Brno (podobně města Ostrava a Plzeň) nevykazují 

v současné době nejvyšší sdílené daňové výnosy na 1 

obyvatele, přičemž se pohybují na 14.-16. místě v tomto 

měřítku (17,9 tis.). V navrhovaném modelu by se např. 

postavení města Brna zhoršilo na 49. místo (15,4 tis.), 

města Ostravy na 56. místo (14,9 tis.), u města Plzeň 

pak dokonce až na 130. místo (12,6 tis.). 

9

Další problém -DPH 

Typ výdaje 

Výdaje dle stávající 

snížené sazby DPH 

10 % *) 

Dopad zvýšení sazby DPH 

na 14 % v roce 2012 


na 17,5 % v roce 

2013 

Dopravní obslužnost -AUTOBUSY -v rámci IDS 531 850 20 000 37 500 

Dopravní obslužnost - ostatní 6 600 132 248 

Dopravní obslužnost - DRÁŽNÍ DOPRAVA - v rámci 

IDS 

580 000 5 400 10 125 

Dopravní obslužnost - DRÁŽNÍ DOPRAVA - ostatní 8 640 16 200 

Dopravní obslužnost celkem 1 118 450 34 172 64 073 

Investiční akce v oblasti sociální a zdravotnictví 322 766 11 737 22 007 

Teplo 5 775 210 394 

Voda 550 20 38 

CELKEM 1 452 875 46 333 86 874

Další problém -DPH 

Typ nákladu 

Náklady dle stávající 

snížené sazby DPH 10 % 

*) 


na 14 % v roce 2012 


na 17,5 % v roce 2013 

Potraviny 150 388 5 469 15 722 

Knihy, tiskoviny 5 537 201 579 

Provozní služby 104 590 3 803 10 934 

Zdravotnický materiál 585 351 21 285 61 196 

Opravy, údržba 49 932 1 816 5 220 

Ostatní 361 13 38 

CELKEM 896 159 32 588 93 689

Děkuji za pozornost 

Zdeněk Dufek 

E-mail: dufek.zdenek@kr-jihomoravsky.cz 

12

Význam spolupráce obcí pro rozvoj Regionu Podluží 

Region Podluží, dobrovolný svazek obcí 

Náměstí 177, 691 51 Lanžhot, IČ: 69650284

• založen 2.2.1999 v Kosticích 

•v současnosti svazek obcí sdružuje 14 obcí: 

Dolní Bojanovice Moravská Nová Ves 

Hrušky Moravský Žižkov 

Josefov Nový Poddvorov 

Kostice Prušánky 

Ladná Starý Poddvorov 

Lanžhot Tvrdonice 

Lužice Týnec 

•počet obyvatel (k 31.12.2010): 24.977 osob 

• rozloha: 245,24 km 

• výkonným orgánem je Rada starostů (zasedá 1x měsíčně) 

• statutárním orgánem je Členská schůze (2x ročně) 

• svazek zřízen dle zákona obcích č. 128/2000 Sb.

Specifika regionu … 

• obce převážně zemědělského charakteru 

• výrazným prvkem regionu jsou kulturní a 

náboženské tradice 

• silná vinařská tradice, v obcích najdeme vinné 

sklepy či sklepní uličky 

• většina slavnostních příležitostí se neobejde bez 

tradičních lidových krojů 

• živý folklor a tradice: krojové plesy, košty vín, 

velikonoční „šlahačky“, hody, dožínky, zarážání hory, 

slavnosti vinobraní, svěcení vína nebo oslavy 

církevních svátků

Základní činnosti svazku obcí 

• respektování a naplňování Strategie rozvoje Regionu 

Podluží 

• společný postup při předkládání požadavků vůči 

orgánům státní správy 

• koordinace obecních územních plánů a územního 

plánování v regionálním měřítku 

• koordinace investičních a neinvestičních akcí 

• všeobecná ochrana životního prostředí a společný 

postup při dosahování ekologické stability území

Základní činnosti svazku obcí 

• zajišťování informovanosti v oblasti dotační a 

projektové přípravy, 

• podpora kultury, společenských akcí a uchování 

kulturního dědictví regionu, 

• podpora vzdělanosti a sportu zejména u dětí a 

mládeže, 

• koordinace aktivit v oblasti rozvoje cestovního ruchu 

a vinařství, 

• všestranná propagace svazku obcí

Společné akce Regionu Podluží 

• Ples Regionu Podluží – od roku 2004 

• Turnaj v kuželkách v Lanžhotě – od roku 2001 

• Přehlídka dětských folklorních souborů – od 2005 

• Přehlídka mužských sborů na Podluží – od 2002 

• Štafetový závod žáků škol RP na kolečkových bruslích – 

od roku 2006 

• Cyklovýlet "Otvírání jara na Podluží" – od 2004 

• Přehlídka dětských tanečníků verbuňku z Podluží – od 

roku 2007 

• Atletické přebory žáků ZŠ z Podluží – od roku 2006 

• Štafetový běh o pohár Boba Zháňala v Hruškách – od 

roku 1999

Realizované společné projekty obcí 

Regionu Podluží 

2003 - 2011

2003 

Přeshraniční spolupráce turistických regionů 

Slovácko a Weinviertler DreiländerEck (WDE) 

• CBC Phare 2001 

Náklady celkem: 357.104,- Kč 

Dotace: 318.226,- Kč 

Projekt realizován ve spolupráci s Regionem Slovácko 

Vytvořena databáze turistických cílů a strategie 

rozvoje turistické oblasti

2004 

Internet na Podluží 2004 

• SROP 

V rámci projektu Internet na Podluží byla v obcích 

regionu vybudována bezdrátová komunikační síť 

Internetu. 

Bezplatný internet pro obecní úřady, knihovny, MŠ, ZŠ 

a další instituce obce využívají dodnes … 

Náklady celkem: 1.986.480,- Kč 

Dotace: 1.690.448,- Kč

2005 

Banka místních produktů 

• Program rozvoje venkova JMK 2005 

Zpracování webové databáze producentů vín a 

výrobců regionálních produktů 


Dotace: 159.000,- Kč

2006 

Informační místa v Regionu Podluží 

• Program rozvoje venkova JMK 2006 a 2007 

Vybudování 14 odpočinkových míst pro cykloturisty v 

intravilánech obcí s informačními tabulemi a 

mobiliářem 


Dotace: 427.000,- Kč

2007 

Vinné sklepy na Podluží 

•Dispoziční fond CZ/AT, Interreg IIIA 

Provedeno detailní zmapování vinařských uliček a 

sklepních areálů, vytvořeny nové mapové podklady 

lokalit, tištěný průvodce, webová verze, umístněny 

informační tabule ve sklepních lokalitách 


Dotace: 282.000,- Kč 

http://www.podluzi.cz/vsk/

2008 

Systém orientačního značení Regionu Podluží 

• Interreg IIIA CZ-AT 

Instalovány turistické a informační ukazatele, v 6 obcích 

instalováno kompletní nové informačně orientační 

značení ulic, komunálních a turistických cílů, 

instalovány vstupní „uvítací“ tabule. 


Dotace: 1.121.800,- Kč

2009 

Turistický průvodce Podlužím a Hodonínskem 

• Regionální operační program NUTS II Jihovýchod 

Vytvořeny nové propagační materiálů obcí a regionu, 

dokončeny mapové podklady obcí, webové podoba 

průvodce, DVD, informační bannery, celkem 43 druhů 

tištěných výstupů. Partner - mikroregion Hodonínsko. 

Náklady celkem: 

2.479.000,- Kč 

Dotace: 

2.147.000,- Kč

2009 

Turistické rozhledny Podluží - Cerová 

• Program přeshraniční spolupráce ČR -SK 

- vybudování regionální rozhledny „Na Podluží“ 

- rozhledna leží u obce Nový Poddvorov 

- slovenský partner Obec Cerová 

- výška rozhledny 30 metrů 

- kovová konstrukce ve tvaru těžební naftařské věže 

- dokončeno v roce 2009, uvedení do provozu 4/2010 

- v současné době probíhá vybudování informačně 

sociálního zázemí pro návštěvníky 


Dotace EU: 5.330.000,- Kč 

Spolufinancování obcí: 837.700,- Kč 

Příspěvek MND, a.s. 350.000,- Kč

Rozhledna „Na Podluží“

2010 

Regionální zpravodaj „Zvony Podluží“ 

• Fond malých projektů ČR – Rakousko (WDE) 

Vydávání nového regionálního zpravodaje „Zvony 

Podluží“. V rámci projektu 4x ročně, od roku 2011 

vzhledem k finančním možnostem regionu pouze 2x 

ročně (jaro, podzim) 

Náklady: 634.500,- Kč 

Dotace: 540.000,- Kč (na 1,5 roku)


Informační a sociální zázemí pro regionální 

rozhlednu „Na Podluží“ 

• Program rozvoje venkova JMK 2011 

Pořízení buňky se sociálním a informačním zázemím, 

vybudování přípojky elektrické energie, internetu, 

vodovodní přípojky a odpadní jímky. 

Náklady: 550.000,- Kč 

Dotace JMK: 225.000,- Kč 

Probíhá realizace, ukončení na jaře 2012.


Stromořadí pro Region Podluží 

• podána žádost do Operačního programu Životní 

prostředí (MŽP) – ve schvalovacím procesu 

Nový výsadba a obnova stávajících stromořadí v 

extravilánech mezi obcemi regionu. Celkem 17 

stromořadí v délce výsadby 45 km. Historicky největší 

projekt co se týče celkového rozpočtu. Příprava 

projektu trvala cca 3 roky. 

Předpokládané náklady: 8,5 mil. Kč 

Dotace ve výši 90%. 

Realizace v roce 2012.

2003 

- 


Dotační management Regionu Podluží 

(2003 – 2011) 

- zrealizováno 45 rozvojových projektů 

- celkové náklady: 22.124.008,- Kč * 

- získané dotace: 17.084.089,- Kč 

- prostředky obcí: 3.010.519,- Kč 

-jiné zdroje: 2.029.400,- Kč 

* v rámci bilance není zahrnut zatím neschválený projektu „Stromořadí 

pro Region Podluží“ (8,5 mil. Kč)

Místní akční skupina 

DOLNÍ MORAVA 

občanské sdružení 

Sídlo: 

Lanžhot, Náměstí 177, 691 51 Lanžhot 

Kancelář: 

Regionální centrum 

Hodonín, Masarykovo náměstí, 695 01 Hodonín 

Předseda: Ing. Josef Smetana

Základní informace: 

- vznik 11. června 2004 

- územní působnost ve 22 obcích: 

Čejč, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Hrušky, Josefov, Karlín, 

Kostice, Ladná, Lanžhot, Lužice, Mikulčice, Moravská Nová Ves, 

Moravský Žižkov, Mutěnice, Nový Poddvorov, Prušánky, Rohatec, 

Starý Poddvorov, Terezín, Tvrdonice, Týnec 

- počet obyvatel 44 543 obyvatel 

- rozloha území 355,6 km2 

- hustota obyvatel 125,26 obyv./km2

REALIZOVANÉ PROJEKTY 

2008 – 2011 

• Obnova přírodních a kulturních zdrojů (LEADER ČR 2008) 

• Život na dolním toku Moravy (2008) (Fond mikroproj. ČR -SR) 

•Země - Voda - Vzduch (FMP ČR - Rakousko) 

• Vína Dolní Moravy (FMP ČR - Rakousko) 

• Život na dolním toku Moravy (2010-2011), (FMP ČR - SK) 

• Společné putování za dědictvím regionů (PRV ČR, opatř.4.2.1) 

Probíhá realizace: 

• Cesty k sobě (FMP ČR - Rakousko) 

• Po stopách prapředků (PRV ČR, 4.2.1 Spolupráce) 

Celkem získané dotace v období 2006 – 2011 ve výši cca 10 mil. Kč.

Děkujeme za pozornost! 

Ing. Jaroslav Kreml 

předseda svazku obcí 

+ 420 724 172 957 

kreml@luziceuhodonina.cz 

Ing. Josef Smetana 

manažer svazku obcí 

+420 777 328 052 

smetana@podluzi.cz

Úloha místních samospráv v rozvoji 

mikroregionu Běleč 

Brno 13.10.2011 

PaedDr. Václav Petrus 

Starosta města Švihov 

Nám. E.Beneše 38,340 12 Švihov



• Nezastupitelná úloha x stále těžší 

podmínky pro malé obce 

• rostou nároky státu 

• malé vlastní prostředky na investice 

• složitě dostupné dotace z EU 

• snižující se dotace Plzeňského kraje



• Spolupráce obcí – mikroregion Běleč 

cestovní ruch – značení cyklotras 

- společná propagace 

- odpočívky a mapy 

- vzdělávání 

vybavení obcí – počítače, faxy 

- lavičky, koše 

- oprava soch



• Spolupráce obcí MAS Pošumaví 

• realizace SPL 

• podpora projektů obcí, podnikatelů a 

neziskových organizací 

• realizace projektů z oblasti cestovního ruchu 

(Poznej svého souseda, Poznej Pošumaví…) 

• realizace projektů kulturního dědictví 

(Dědictví, na které zapomínáme…)

Projekty podpořené 

prostředky EU 

• Oprava fasády kostela sv. Václava 

• - investor Římskokatolická farnost Švihov 

• - rok realizace projektu: 2003 

• - celkové náklady projektu: 1.500.000 Kč 

• - dotace EU: 1.100.000 Kč 

z PHARE 

• Rekonstrukce nám. T.G.Masaryka 



• - dotace EU: 4.100.000 Kč 

z SAPARD



• ČOV a splašková kanalizace 



• - dotace EU: 46.300.000 Kč z ERDF 

• - podpora SFŽP 9.200.000 Kč 

• Hrad Švihov – rekonstrukce nám. E.Beneše 



• - dotace EU: 8.400.000 Kč 

z PHARE



• Rekonstrukce ulice k Lesovně 



• - dotace EU 980 000 Kč ze SROP 

• Rekonstrukce ulic Školní a Havlíčkova 



• - dotace EU 10.600.000 Kč z ROP



• Cyklostezka č. 38 + rekonstrukce KD 

• - rok realizace projektu: 2008 - 2010 


• - dotace EU 10.500.000 Kč z CÍL 3 

• Nákup festivalového stanu 


• - celkové náklady projektu: 900.000,- Kč 

• - dotace EU 800.000,- Kč z PRV- 

Leader



• Investice celkem: 

114.700.000,- Kč 

• Dotace 

92.000.000,- Kč

Projekty s podporou 

prostředků ČR 

• Výstavba 24 bytových jednotek včetně 

technické infrastruktury 

• - rok realizace projektu 2002 - 2003 


• - dotace SFRB ČR 9.600.000 Kč 

• Výstavba 8 bytových jednotek 

• - rok realizace projektu 2002 - 2003 


• - dotace MMR ČR 8.000.000 Kč



• Výstavba protipovodňové hráze – I.etapa 



• -hrazeno zpovodňové sbírky Města Švihov 

• Výstavba protipovodňové hráze – II.etapa 


• - celkové náklady projektu: 1.000.000,- Kč 

• -hrazeno zrozpočtu Města Švihov



• Protipovodňový most v silnici I/27 

• - investor Ředitelství silnic a dálnic, Plzeň 



• - hrazeno ze Státního fondu dopravní infrastruktury 

• Protipovodňový most v silnici III/0227 

• - investor Plzeňský kraj 



• - hrazeno ze Státního fondu dopravní infrastruktury



• Rekonstrukce veřejného osvětlení na nám. 

Dr.E.Beneše 



• - dotace z LEADER ČR 1.400.000 Kč 

• Výstavba protipovodňové zdi 



• - dotace ministerstva financí: 5.500.000 Kč



• Investice celkem 

89.400.000,- Kč 

• Dotace 

55.500.000,- Kč

Místní akční skupina 

DOLNÍ MORAVA 

občanské sdružení 

13.10.2011 

Brno

Sídlo: 

Lanžhot, Náměstí 177, 691 51 Lanžhot 

Kancelář: 

Regionální centrum 

Hodonín, Masarykovo náměstí, 695 01 Hodonín 

Předseda: Ing. Josef Smetana

Základní informace: 

- vznik 11. června 2004 

- územní působnost ve 22 obcích: 

Čejč, Čejkovice, Dolní Bojanovice, Dubňany, Hrušky, Josefov, Karlín, 

Kostice, Ladná, Lanžhot, Lužice, Mikulčice, Moravská Nová Ves, 

Moravský Žižkov, Mutěnice, Nový Poddvorov, Prušánky, Rohatec, 

Starý Poddvorov, Terezín, Tvrdonice, Týnec 

- počet obyvatel 44 543 obyvatel 

- rozloha území 355,6 km2 

- hustota obyvatel 125,26 obyv./km2

Všeobecná definice subjektu: 

Místní akční skupina Dolní Morava je řídící 

a iniciační subjekt pro tvorbu Strategie rozvoje 

území Dolní Moravy a její implementaci. 

Je neziskovým sdružením občanů a organizací, 

jejichž zájmem je aktivně se podílet na 

všestranném rozvoji své obce a území 

působnosti Místní akční skupiny Dolní Morava.

Ve všech rozhodujících orgánech je dodržena 

podmínka programu Leader 

- zastoupení veřejného sektoru max. 50 % 

- zastoupení podnikatelského 

a neziskového sektoru min. 50%.

REALIZOVANÉ PROJEKTY 

2008 – 2011

2008 

OBNOVA PŘÍRODNÍCH A KULTURNÍCH ZDROJŮ 

Leader ČR 2008 

- pořízení 2 ks traktorů k využití v komunálních službách 

- rekonstrukce historické budovy Starý kvartýr v 

Lužicích 

- vybudování nového víceúčelového hřiště Rohatec 

- vybudování penzionu „Pod Čaganovem“ v Dolních 

Bojanovicích

2008 - 2009 

ŽIVOT NA DOLNÍM TOKU MORAVY 

Přeshraniční spolupráce ČR – SR /Brodské/

2009 - 2010 

ZEMĚ – VODA - VZDUCH 

Fond malých projektů ČR – RAK. /WDE/

2009 - 2010 

VÍNA DOLNÍ MORAVY 

Fond malých projektů, ČR – RAK. /Veltlinerland/

2010 - 2011 

ŽIVOT NA DOLNÍM TOKU MORAVY 

Fond malých projektů ČR – SR /Brodské/ 

1. Setkání dětí a mládeže v Mikulčicích – 1.10.2010 

2. Týdenní výtvarná a řemeslná dílna ve Tvrdonicích 

16. – 20.5.2011

2010 - 2011 

SPOLEČNÉ PUTOVÁNI ZA DĚDICTVÍM REGIONŮ 

PRV ČR, Osa 4.2 Spolupráce 

/ MAS DM, MAS Strážnicko, MAS Společná cesta / 

- mapování lidových tradic a zvyklostí – pověsti, 

povídky, lidová architektura, tradiční řemesla, 

gastronomie aj. 

- společná databáze a prezentace nejen na webových 

stránkách

- tvorba 5 stálých expozic – např. rekonstrukce objektu 

Stará radnice Rohatec, zřízení expozice v muzeu Starý 

kvartýr Lužice 

- nákup zázemí pro společenské, spolkové a kulturní 

akce vázané nejen na vzniklé expozice

Děkuji za pozornost! 

Ing. Josef Smetana 

MAS Dolní Morava, o.s. 

Náměstí 177, 691 51 Lanžhot 

ino@mas-dolnimorava.cz

Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a.s. 

Aktuální zpráva 

o činnosti PGRLF 

k 30.9.2011 

Mendelova univerzita v Brně, 13. října 2011, konference "Region v rozvoji společnosti"

Základní činnosti PGRLF 

‣ Poskytování podpor podnikatelům 

voblastizemědělství, lesnictví, vodního 

hospodářství a zpracovatelského 

průmyslu ve formě: 

• Dotace – snížení úrokového zatížení úvěrů 

• Garance - zajištění bankovních úvěrů 

• Podpora zemědělského pojištění – částečná 

kompenzace pojistného 

‣ Další podpůrné programy (Povodně 

1997, 1998, 2002, 2010 …; podpora 

obcím …) 

Mendelova univerzita v Brně, 13. října 2011, 

konference "Region v rozvoji společnosti"

Stávající programy PGRLF 

Investiční programy 

Realizace dlouhodobých investičních záměrů s ohledem na 

restrukturalizaci a zvýšení efektivnosti, modernizaci, snížení 

výrobních nákladů, zlepšení jakosti a další rozvoj zemědělských 

subjektů. Poskytování finančních prostředků pro snížení úrokového 

zatížení („dotace“) investičních úvěrů. 

‣ Program ZEMĚDĚLEC (od r. 1999) 

‣ Program PŮDA (od r. 2004 do r. 2009) 

‣ Program PODPORA NÁKUPU PŮDY (nové od r. 2010) 

Provozní programy (od r. 2009) 

Řešení přechodného nedostatku vlastních finančních zdrojů 

zemědělských prvovýrobců a zpracovatelů zemědělské produkce za 

současné finanční a hospodářské krize. Poskytování finančních 

prostředků pro snížení úrokového zatížení („dotace“) a zajištění 

(„garance“) provozních úvěrů zemědělských prvovýrobců a 

zpracovatelů vč. velkých společností. 

‣ Program PROVOZ 

‣ Program ZPRACOVATEL – PROVOZ 

‣ Program PODPORA KRÁTKODOBÉHO FINANCOVÁNÍ 



Eliminace rizik zemědělského podnikání 

Cílem podpory je zpřístupnění pojistné ochrany širokého okruhu 

zemědělců a dosažení vyššího zajištění podnikatelských aktivit 

proti nepředvídatelným škodám. Účelem podpory je částečná 

kompenzace pojistného vynaloženého na zemědělské pojištění. 

‣ Program PODPORA POJIŠTĚNÍ (od r. 2004) 

• Pojištění plodin 

• Pojištění hospodářských zvířat 

• Pojištění produkce školek s produkcí sadebního materiálu lesních 

dřevin (od r. 2009) 

‣ Program OBCE DPH (ve spolupráci s SZIF - od r. 2009) 

• Poskytování podpory ve formě finančních prostředků 

určených pro dokončení projektových záměrů obcí v 

Programu rozvoje venkova a ČR na období 2007 - 2013 

Cílem programu je zlepšení životních podmínek v obcích, rozvoj 

obcí a zvýšení atraktivity vesnic pro bydlení, relaxaci, dále pak 

ochrany kulturního dědictví venkova a zázemí pro společenské, 

kulturní, sportovní a jiné aktivity včetně zvyšování společenské 

hodnoty lesů. 



Povodňové půjčky (nové od r. 2010) 

‣ Program poskytování podpory Podpůrným a garančním rolnickým a 

lesnickým fondem, a.s. ve formě poskytnutí úročené půjčky na obnovu 

provozu podniků zemědělských prvovýrobců a zpracovatelů zemědělské 

produkce zasažených povodněmi, záplavami či přívalovými dešti 

‣ Parametry povodňových půjček : 

-obnovaneinvestičního majetku vč. základního stáda 

- maximální výše 10 mil. Kč 

- doba splácení půjčky 24 měsíců s6-timěsíčním odkladem splátek jistiny 

- úročení dle rizikovosti (ratingu) žadatele 

(očekávaná výše úrokových sazeb 3 – 5% p.a.) 

- první kolo příjmu žádostí bylo vyhlášeno od 18.11. do 31.12.2010 

- výše prostředků poskytnutá v prvním kole příjmu žádostí (povodně 

r. 2010) – 57,5 mil. Kč 

Provozní programy v roce 2011 

‣ Evropská komise schválila prodloužení poskytování podpor v rámci 

programů Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a.s., 

a to programů Provoz, Zpracovatel – provoz, Podpora krátkodobého 

financování. Žádosti jsou opětovně přijímány od 8.4.2011 (platí i pro 

program Podpora nákupu půdy). 



Základní údaje o podporách fondu 

(dotace k úrokům a garance bankovních úvěrů) 

Za dobu existence PGRLF byly podpořeny úvěry v objemu 135,3 mld. Kč 

s přislíbenou podporou 22,3 mld. Kč a z toho již vyplaceno 20,8 mld. Kč. 

Rok Počet žádostí 

Objem 

podporovaných 

úvěrů 

Vydané 

garance 

Přislíbené 

podpory 

Vyplaceno 

celkem schvál. v mil. Kč v mil. Kč v mil. Kč v mil. Kč 

2008 2 275 2 187 4 909 2 461 577 

2009 2 505 2 286 6 247 612 555 537 

2010 2 779 2 718 6 807 759 491 519 

2011 2 405 1 796 4 412 81 465 460 

Celkem 41 791 38 567 135 309 33 764 22 315 20 761 

plán 2011 2 600 2 500 6 000 200 580 520 

plán 2012 2 100 2 000 5 000 0 500 500 

Pro všechny programy podpory ve formě dotací úroků z úvěrů i ve formě garancí jsou 

pro roky 2011 i 2012 zajištěny dostatečné zdroje pro jejich financování 



Základní údaje o podporách fondu 

Vyplacené podpory dle krajů k 30.9.2011 

v mil. Kč 

3500 

Středočeský 

3 014,30 

3000 

2500 

Vysočina 

2 440,21 

Jihočeský 

2 589,43 

Jihomoravský 

2 819,29 

2000 

Pardubický 

1 697,40 

1500 

Karlovarský 

203,53 

Plzeňský 

1 552,46 

Hl.m.Praha 

209,42 

Liberecký 

278,63 

Ústecký 

1 054,10 

Moravskoslezský 

1 268,84 

Královéhradecký 

1 345,23 

Olomoucký 

1 539,27 

1000 

Zlínský 

748,99 

500 

0 

Celkem v období od r. 1994 bylo na podporách úroků 

vyplaceno 20 761 mil. Kč. 

Mendelova univerzita v Brně, 13. října 

2011, konference "Region v rozvoji společnosti"

Základní údaje o programu 

Investice – Zemědělec (platný od r.1999) 


Výše 


úvěrů 

Vydané 

garance 

Přislíbené 

podpory 

Vyplaceno 

celkem schvál. v mil. Kč v mil. Kč v mil. Kč v mil. Kč 

1999-2007 11 072 10 358 30 363 3 300 4 864 3 588 

2008 2 022 1 959 4 319 0 386 494 

2009 1 753 1 659 2 913 0 328 463 

2010 2 224 2 182 3 348 0 385 407 

2011 2 224 1 683 3 797 0 449 354 

Celkem 19 327 17 847 44 784 0 6 412 5 305 

plán 2011 2 100 2 000 5 000 0 500 400 

plán 2012 2 100 2 000 5 000 0 500 400 

Díky podpoře investičních úvěrů byly za období sledování 

(od r. 2003) podpořeny úvěry na nákup 6364 traktorů, 

1731 kombajnů, 1067 nakladačů a 1021 secích strojů. 



Investice – zemědělec (výplata od r. 1999) 


v mil. Kč 

Vysočina 

775,75 


826,73 

Jihomoravský 

650,82 

Jihočeský 

695,76 

Plzeňský 

460,56 

Pardubický 

464,55 

Hl.m.Praha 

45,25 

Karlovarský 

57,55 

Liberecký 

89,65 

Zlínský 

170,07 

Ústecký 

198,71 

Moravskoslez. 

253,84 

Olomoucký 

265,25 


350,58 

900 

800 

700 

600 

500 

400 

300 

200 

100 

Celkem v období od r. 1999 bylo vyplaceno 5 305 mil. Kč. 

0 



Základní údaje o programu 

Investice – Půda – od r. 2004 do r. 2009 

Podpora nákupu půdy – od r. 2010 

Od r. 2004 do r. 2010 PGRLF podpořil nákup půdy o rozloze přes 56 tis. ha 


Rozloha 

nakoupené 

půdy 

Výše 


úvěrů 

Přislíbené 

podpory 

PGRLF 

celkem schváleno v ha v mil. Kč v mil. Kč 

2004 113 105 3 943 137 54 

2005 279 249 9 913 388 128 

2006 258 240 10 475 402 143 

2007 247 181 9 338 443 130 

2008 250 227 14 069 593 75 

2009 401 303 5 618 462 197 

Celkem 1 548 1 305 53 356 2 426 726 

2010* 131 122 2 834 239 18 

2011* 55 40 556 79 5 

*) V roce 2010 se jedná o nový krátkodobý program Podpora nákupu půdy, jehož 

znovuotevření v r. 2011 se uskutečnilo 8.4.2011 se shodnými plánovanými 

hodnotami jako v roce 2010. 



Investice – půda (výplata od r. 2004) 

Podpora nákupu půdy (výplata od r. 2010) 


v mil. Kč 


57,92 

Ústecký 

41,14 

Jihočeský 

42,29 

Liberecký 

9,78 

Olomoucký 

12,03 

Pardubický 

29,56 

Jihomoravský 

36,73 

Hl.m.Praha 

2,07 

Karlovarský 

8,58 

Zlínský 

9,59 

Plzeňský 

20,07 

Vysočina 

20,76 


23,59 


24,14 

60 


2011, konference "Region v rozvoji společnosti" 

50 

40 

30 

20 

10 

0 

Celkem v období od r. 2004 bylo vyplaceno 338 mil. Kč.

Programy podpory provozních úvěrů 

(dotace k úrokům a garance provozních úvěrů, příjem žádostí byl zahájen 

7.5.2009 a byl v letech 2009 a 2010 přístupný i pro velké společnosti 

Od r. 2011 je program po notifikaci v EU přístupný znovu pouze pro 

SME klienty) 

Provozní programy 

Počet 

žádostí 

Výše 


úvěrů 

Vydané 

garance 

Přiznané 

podpory 

celkem schváleno v mil. Kč v mil. Kč v mil. Kč 

2009 356 326 2 898 476 48 

2010 424 413 3 213 585 72 

2011 126 73 536 55 13 

Celkem 09 -11 906 812 6 647 1 116 133 

Provoz 777 709 3 866 678 92 

Zpracovatel 123 101 2 754 423 39 

Podpora kr. fin. 6 2 28 14 2 

průměrná výše podpory cca 2,5% p.a., výše záruční prémie cca 0,65% p.a. 



Provozní úvěry (výplata podpory od r. 2009) 


v mil. Kč 


16,43 


4,52 


5,02 

Jihočeský 

9,12 

Hl.m.Praha 

0,26 

Vysočina 

6,55 

Liberecký 

0,30 

Karlovarský 

0,47 

Ústecký 

1,12 

Zlínský 

4,64 

Jihomoravský 

8,00 

Olomoucký 

4,66 

Pardubický 

4,84 

Plzeňský 

5,33 

18 

16 

14 

12 

10 

8 

6 

4 

2 

Celkem v období od r. 2009 bylo vyplaceno 71 mil. Kč. 

0 



Základní údaje o podpoře zemědělského 

pojištění (dle jednotlivých roků) 

Na podpoře pojištění bylo již vyplaceno 2,1 mld. Kč (od r. 2004) 

Rok 

Počet žádostí Pojistné 

Výše 

podpory 

Průměrná 

sazba 

Vyplaceno v 

roce 

celkem schvál. v mil. Kč v mil. Kč v % v mil. Kč 

2004 -2007 19 968 19 634 2 981 874 29,32% 615 

2008 5 463 5 354 957 331 34,53% 264 

2009 5 776 5 654 889 445 50,00% 479 

2010 6 025 5 962 950 475 50,00% 306 

2011 x x x x x 459 

Celkem 37 232 36 604 5 777 2 124 36,76% 2 122 

plán 2011 6 000 5 900 1 000 500 50,00% 700 * 

plán 2012 6 000 5 900 1 000 ??? ??? % 

*) v roce 2011 dojde k výraznému urychlení projednání a vyplácení podpor pojištění 

v roce 2012 bude nutné zajistit pro program pojištění další zdroje financování 

(dosud je program financován hospodářským výsledkem PGRLF) 



Základní údaje o podpoře zemědělského pojištění 

(dle programů) 

Programy pojištění Počet žádostí Pojistné 

Výše 

podpory 

Průměrná 

sazba 

2004 - 2011 celkem schvál. v mil. Kč v mil. Kč v % 

Ostatní plodiny 19 456 19 168 3 564 1 365 38,32% 

Speciální plodiny 2 219 2 161 785 393 50,00% 

Hosp. zvířata 15 553 15 271 1 428 366 25,68% 

Lesní školky 4 4 386 tis. 116 tis. 30,00% 

Celkem 37 232 36 604 5 777 2 124 36,77% 

Sazby podpory jednotlivých programů pojištění do roku 2008 : 

ostatní plodiny 35%, speciální plodiny 50%, hospodářská zvířata 20%. 

Sazby podpory všech programů (kromě programu Lesní školky) byly pro 

rok 2009 a 2010 zvýšeny na 50%. Stejná výše podpory je plánována i 

pro rok 2011. 



Podpora pojištění (výplata podpory od r. 2004) 


v mil. Kč 


397,00 


70,08 

Vysočina 

228,89 

Jihočeský 

233,13 

Jihomoravský 

280,23 

Karlovarský 

16,21 

Hl.m.Praha 

23,19 

Liberecký 

33,23 

Ústecký 

161,26 

Olomoucký 

173,73 

Zlínský 

103,49 

Plzeňský 

111,51 


144,43 

Pardubický 

145,77 

400 

350 

300 

250 

200 

150 

100 

50 

Celkem v období od r. 2004 bylo vyplaceno 2 117 mil. Kč. 

0 



Obce DPH (výplata od r. 2009) 

Vyplacené podpory k 30.9.2011 

v mil. Kč 

Rok Počet žádostí Vyplaceno 

2009 54 19,03 

2010 572 294,43 


58,85 

Vysočina 

63,19 

Ústecký 

36,21 

Pardubický 

37,13 

Jihočeský 

39,97 

Karlovarský 

3,52 

Liberecký 

11,47 

Zlínský 

15,32 

Olomoucký 

18,09 

Plzeňský 

19,22 

Jihomoravský 

20,05 


24,44 


33,46 

70 

60 

50 

40 

30 

20 

10 

0 

2011 65 67,45 

Celkem 691 380,91 

Celkem v období od r. 2009 bylo vyplaceno 381 mil. Kč. 



Rozpracované programy PGRLF 

Finanční podpora nepojistitelných rizik 

‣ Podpora na náhradu škod způsobených přírodními 

pohromami nebo jinými mimořádnými událostmi 

‣ Podpora za ztráty způsobené nepříznivými klimatickými jevy 

Navrhované programy by měly sloužit k přímému krytí ztrát 

následků nenadálých událostí a k odstranění 

jednorázových, mimořádných dopadů do státního rozpočtu, přičemž 

je žádoucí v případě vytvoření systému deklarovat, že nebudou 

vyplaceny žádné ad-hoc státní pomoci takovému podnikateli, který 

není do systému zapojen. Vzhledem k postoji EK je pro financování 

výše uvedeného účelu uvažováno o vytvoření zvláštního fondu a o 

jeho průběžném doplňování tak, aby se v počátku akumulovala ve 

fondu částka odpovídající rozsahu tříletých úhrad možných škod. 



Zjednodušení administrativy na straně žadatelů 

při zpracování žádostí v roce 2011 

‣ Odstranění povinnosti předkládat výpis z OR, osvědčení o evidenci 

zemědělského podnikatele popř. daňového přiznání u programů, u 

kterých se nehodnotí finanční zdraví (rating) 

‣ Odstranění požadavku na dosahování 25% podílu příjmů ze 

zemědělské činnosti zpětně za 2 předchozí roky (rozšíření 

dostupnosti programů podpor pro začínající zemědělce) 

‣ V zájmu urychlení zpracování a vyplacení podpor programu pojištění 

byl příjem žádostí o podporu pojištění v r. 2011 zahájen již od 

1.3.2011 a bude ukončen 1.11.2011. Již vtomtoobdobí bude možné 

žádosti průběžně zpracovávat a uzavírat smlouvy s klienty. Po 

ukončení příjmu žádostí bude v co možná nejkratším období 

proveden výpočet a výplata podpory. 



Děkuji Vám za pozornost 



Cestovný ruch - zrkadlo Slovenska 

Tourism - mirror Slovakia 

Miroslav Kohuťár, Michal Fabuš 

Anotation 

Slovakia is its particular natural, but also a cultural treasure by one of the leading countries in 

tourism traffic in Europe. Attraction for tourists, especially in the winter ski resorts in our 

mountains, in summer, water reservoirs and dams, but also hiking paths in the mountains. 

Slovakia has more natural beauty, but attaching services to tourism in general are not at the 

desired level, quite demanding traveler in Western Europe does not provide sufficient comfort 

at a reasonable price. This is anchored one of the main problems of tourism in Slovakia, even 

though the problem is much more. 

Keywords 

Travel, tourism, development, investment, finance, jobs, employment, budget, income, 

recreation, tourism facilities, accommodation facilities, development projects, 

competitiveness, economic growth, the region, program micro region 

Kľúčové slová 

Cestovný ruch, turistika, rozvoj, investície, financovanie, pracovné miesta, zamestnanosť, 

rozpočet, príjem, rekreácia, zariadenia cestovného ruchu, ubytovacie kapacity, developerské 

projekty, konkurencieschopnosť, hospodársky rast, región, program, mikroregión 

Súhrn 

Slovensko je svojím najmä prírodným, ale aj kultúrnym bohatstvom jednou z 

popredných krajín v cestovnom ruchu v návštevnosti Európy. Lákadlom pre turistov sú hlavne 

v zimnom období lyžiarske centrá v našich horách, v lete vodné nádrže a priehrady, ale tiež 

turistické chodníčky v horách. Slovensko má viac prírodných krás, ale služby viažuce sa k 

cestovnému ruchu vo všeobecnosti nie sú na požadovanej úrovni, čo pomerne náročnému 

turistovi zo Západnej Európy neposkytuje dostatočný komfort za primeranú cenu. V tomto je 

zakotvený jeden z hlavných problémov turistického ruchu na Slovensku, i keď tých 

problémov je o mnoho viac. 

Úvod 

Slovenský rozvoj cestovného ruchu zabezpečovala hlavne Slovenská agentúra pre 

cestovný ruch (SACR). Agentúra sa stará o propagáciu Slovenska v zahraničí a bojuje a 

nedostatkom finančných prostriedkov. Odvetvie cestovného ruchu, ak je v štáte dostatočne 

rozvinuté je pre neho obrovskou devízou a zdrojom príjmov ŠR. Zoberme si, že vo svete tvorí 

cestovný ruch 14 % HDP a zamestnáva až 12 % činného obyvateľstva Zeme. Na Slovensku 

by rozvoj cestovného ruchu významnou mierou mohol ovplyvniť rast zamestnanosti, bez 

pomerne veľkých investičných výdavkov na jedno pracovné miesto a zamestnanosť by mohla 

rásť i v okresoch s menšou industrializáciou. Je to najdynamickejšie rastúce odvetvie vo 

svete, už na jednej úrovni s automobilovým priemyslom. 

409

Cieľ 

Hľadať možnosti a primerané nástroje, ako vplývať na úroveň kvality poskytovaných 

služieb. V spolupráci s osvetovými strediskami, múzeami, občianskymi združeniami, 

miestnymi umelcami a partnermi v zahraničných regiónoch. 

Prieskum využiť na vytváranie kvalitných turistických informačných a propagačných 

materiálov a na hľadanie nových metód a foriem rozvoja CR. Spolupracovať so Štatistickým 

úradom, subjektmi, ktoré vydávajú ročenky, získavať analytické štúdie na vytváranie 

vlastných nástrojov na pomoc a koordináciu činností VÚC s ďalšími subjektmi a 

poskytovateľmi služieb v oblasti CR. Zhromažďovať a poskytovať iným orgánom štatistické 

údaje, ktoré slúžia na meranie efektivity rozvoja cestovného ruchu a komparáciu vývoja s 

inými krajmi Slovenska. Údaje využívať pri tvorbe projektov na získanie nenávratných 

finančných prostriedkov z euro fondov. 

Vlastná práca - Metodika 

Realizácia uvedeného cieľa si vyžiadala uskutočniť prieskum v súbore 32 miestnych 

samospráv a 25 podnikateľských subjektov. 

Obsah prieskumu bol zameraný na tieto problémy: 

- pomoc poskytovateľom ubytovacích a stravovacích služieb v jednotlivých regiónoch, 

- na príčiny ekonomickej diferenciácie obcí, 

- propagácia zariadení, informácie na veľtrhoch CR. 

Podkladové údaje sme zabezpečili dotazovacou metódou, v rámci ktorej sa použila metóda 

dotazníka a riadeného rozhovoru. Získané údaje sme zatriedili do analytických tabuliek 

a komparovali. 

V záverečnej časti sme uviedli námety na zvýšenie podnikateľskej výkonnosti a 

miestnych samospráv k čomu sme využili metódu, syntézy, abstrakcie a expertného odhadu. 

SACR by mala byť oveľa viac dotovaná zo štátneho rozpočtu a odvetvie cestovného ruchu 

zvýhodnené, najmä v čase jeho väčšieho rozvoja, pomocou daňových úľav, zatriedenia DPH 

v nižšej sadzbe, zvýšením odpisových sadzieb investičného majetku, ako aj oslobodením od 

dane u novo vznikajúcich subjektov, prípadne zamestnávajúcich väčší počet dlhodobo 

nezamestnaných osôb, prihlásených na úrade práce. V roku 1999 SACR dostalo zo ŠR niečo 

viac ako 40 miliónov korún, pričom suma im stačila akurát tak na zaplatenie nevyhnutných 

nákladov spojených s režijnými nákladmi agentúry. Finančné prostriedky pridelené zo ŠR 

klesli neporovnateľne, pričom v porovnaní s okolitými štátmi ako Maďarsko, Poľsko alebo 

Česká republika je zjavné veľké podhodnotenie výdavkov. Maďarská vláda vyčlenila pre ich 

agentúru v prepočte 100 miliónov eur, agentúra zamestnáva 230 pracovníkov, má 17 

zastúpení v 14 krajinách sveta a vydáva 40 miliónov kusov publikácií v 15 jazykoch. 

Poľsko vydáva 750 miliónov na rozpočet ich agentúry a majú 20 zastúpení po celom 

svete. V Čechách to je 250 miliónov a príjem z podnikateľských aktivít k tomu. Preto sa 

netreba čudovať, že stav turizmu na Slovensku je neuspokojivý. Napríklad SACR musela 

oželieť rôzne výstavy spojené s prezentáciou jednotlivých krajín. Musela odmietnuť ponuku 

jedného z najčítanejšej publikácie na svete World Travel Guid, kde majú všetky krajiny 

cestovného ruchu svoje prezentácie. Len anglická verzia stojí približne 33.200 €, na čo SACR 

nemala peniaze. 

Netreba sa tiež diviť, že Slovensko sa neocitlo medzi potencionálnymi turistickými 

krajinami, kde by sa v budúcich niekoľko rokoch malo sústreďovať čo najviac turistov v 

Európe. 

410

Slovensko však na to určite má dostatočné predpoklady, ale treba domyslieť také 

zásadné veci ako sú dopravné komunikácie - najmä diaľnice a možnosti využitia leteckej 

dopravy vo väčšom počte letísk v rámci celého Slovenska. Slovensko nemá leteckého 

dopravcu, ktorý by bol schopný pokryť všetky dôležité mestá a štáty v Európe a vo svete. Ak 

sa chcú turisti dostať na Slovensko lietadlom, musia letieť na viedenské letisko Schwechat a 

odtiaľ prísť na Slovensko. Skôr ako sa dostanú na destináciu Slovensko, prídu na destináciu 

Rakúsko, a teda si rozmyslia, či na Slovensko vôbec zavítajú. Ďalším problémom sú cesty na 

Slovensku. Diaľnice máme jedny z najkvalitnejších v Európe, ale je ich veľmi málo, vedú od 

Bratislavy až k Žiline s vybudovaním ďalších torzovitých úsekov diaľnic, samozrejme chýba 

súvislá diaľnica, ktorá by spájala západ východ a juh sever. 

Iná situácia je, že na juhu Slovenska, kde nie sú diaľnice skoro žiadne, lebo v 

minulosti, keď prebiehala industrializácia Slovenska sa oveľa viac podnikov a diaľnice sa im 

prispôsobovali, umiestňovalo do oblastí väčších miest a do kotlín vyšších pohorí, ako sú 

napríklad Turčianska kotlina, Žilinská kotlina, Podtatranská kotlina alebo Považské Podolie, 

kde boli situované najväčšie priemyselné podniky na Slovensku. Podobne to bolo aj zo 

železnicou, ktorej najkvalitnejšie trasy tiež vedú cez tieto miesta, lebo veľké podniky 

potrebovali trasy na zásobovanie surovinami, ako bolo uhlie, železná ruda, alebo rôzne 

nespracované materiály. Na juhu Slovenska, kde je pomerne slabo hornatý povrch a málo 

väčších významnejších miest sa plánovalo, rozvinúť poľnohospodárstvo, ktoré nepotrebovalo 

také dodávky ako priemysel. 

Preto turizmus v tejto oblasti nielen, že je slabo rozvinutý, ale má aj veľmi malé podmienky 

na jeho rozvoj, lebo ako tiež vieme z plánov doterajších vlád, táto oblasť je pravdepodobne na 

poslednom mieste v pláne stavby diaľničných úsekov. 

Spomínali sme propagáciu a komunikácie, ďalším prvkom rozvoja turizmu sú samotné služby 

ponúkané v turistických centrách. 

Ďalším otáznikom je, že aké podmienky poskytne rekreačné zariadenie svojím 

klientom na samotnú turistiku, alebo relaxáciu. Musíme uznať, že sieť a vybavenosť 

športovísk na zimné aktivity, je v porovnaní s Alpskými krajinami dosť slabá a naozaj 

špičkovo fungujú možno tak tri strediská. Na slovenských kopcoch je pomerne malý výskyt 

kvalitných zjazdoviek, lebo väčšina kopcov je stále zalesnená. Čo nemôžeme ponúknuť v 

zime v nadpriemernej kvalite, to môžeme ponúknuť v lete. Na Slovensku je najhustejšia sieť 

turisticky značených chodníkov v Európe - presne 12 935 kilometrov. Najviac ich je v 

Banskobystrickom kraji (2 909 km) a najmenej v Bratislavskom kraji (452 km). Ďalším 

odvetvím letnej turistiky, ktorá sa teraz dostala do popredia je cykloturistika. Hlavne sa 

rozvíja na Záhorí, kde už pred tým existovala sieť trás. Ale s podporou zdrojov z Phare- 

Credo, by mali na Záhorí vzniknúť cyklotrasy s celkovou dĺžkou 600 kilometrov. 

Cykloturistika sa rozvíja i na Považí. 

Slovensko je síce malá krajina, ale s veľkým prírodným bohatstvom. To vytvára 

predpoklady na to, aby sa stal cestovný ruch dôležitým odvetvím slovenského hospodárstva 

a významným produktom určeným rovnako domácim spotrebiteľom, ako aj na export. Po 

dlhom období sporadických a nesystematických investícií do turizmu v období totality sme 

boli v posledných desiatich rokoch, až do polovice minulého roku, svedkami zvyšovania 

dopytu po slovenských destináciach, z čoho pramenil záujem drobných, ale aj stredných 

a strategických investorov o toto odvetvie. Minulý rok sa pozitívne nastavené smerovanie 

cestovného ruchu zmenilo a jeho rast sa dočasne spomalil. 

411

Pozitíva 

Súčasná hospodárska kríza a s ňou spojený znížený záujem o cestovanie ukazuje, že skôr ako 

investori, ktorých cieľom je výstavba ubytovacích kapacít v turistických lokalitách, tzv. 

„prázdninových bytov“ a zhodnotenie ich vkladu následným predajom, uspejú podnikatelia 

a zároveň aj prevádzkovatelia zariadení cestovného ruchu investujúci do infraštruktúry 

a služieb. 

Príkladom sú niektoré lyžiarske strediská, ktoré aj napriek nie najlepšej zimnej sezóne 

dokázali pritiahnuť viac slovenských návštevníkov ako po iné sezóny. Tí svojím príchodom 

ocenili novo realizované projekty a stúpajúcu kvalitu služieb. 

Celkovo menší počet turistov počas uplynulej zimy spôsobil hlavne výpadok zahraničných 

návštevníkov. Pre nich sa stala dovolenka na Slovensku drahšou či už pre prepad kurzu 

maďarského forintu alebo poľského zlotého. Absenciu lyžiarov z rusky hovoriacich krajín 

spôsobilo zasa dotovanie alpských stredísk zo strany rakúskej vlády. 

Rozvoj služieb a ponuka doplnkových aktivít na jednej strane zvyšujú úroveň 

a konkurencieschopnosť jednotlivých projektov, na druhej strane však predlžujú ich 

návratnosť, čo mnohých investorov v čase zníženého záujmu turistov, a preto aj zhoršených 

podmienok financovania projektov, vedie k ich prehodnocovaniu, realizácii len časti z nich, 

prípadne k pozastaveniu cieľového projektu ako celku. 

Tento fakt však je zároveň aj pozitívom krízy, pretože sa trh vyčistí od niektorých 

megalomanských a často nie príliš šťastne riešených projektov, navyše s nedostatočnou 

infraštruktúrou a službami. 

Pramene zdravia 

Vďaka mimoriadnym liečivým účinkom termálnych vôd ostane Slovensko zapísané v pamäti 

mnohých ako krajina, ktorá im prinavrátila zdravie. Liečivé pramene, ale i zdraviu 

prospešné minerálne vody, vyvierajú z útrob zeme takmer v každej doline. 

Na území Slovenska sa vyskytuje množstvo minerálnych prameňov a veľké zásoby 

podzemnej vody. Kým minerálnymi prameňmi je posiate celé Slovensko, najväčšie zásoby 

podzemných vôd sú v riečnych usadeninách Dunaja a predovšetkým Žitného ostrova, kde sa 

nachádza asi 10 miliárd m³ vody. Návštevníkov tohto regiónu však priťahujú najmä staré 

dunajské zákutia a sieť dunajských ramien, v ktorých sa akoby zastavil čas. 

Slovensko je mimoriadne bohaté na minerálne vody, z ktorých mnohé majú liečivé účinky. 

Na Slovensku sa nachádza viac ako 1200 prameňov minerálnych vôd a takmer niet oblasti, v 

ktorej by sa nevyskytovali. Mnohé z minerálnych prameňov sú termálne (s teplotou nad 20° 

C). Pri minerálnych a termálnych prameňoch vyrástli mnohé liečebné i rekreačné kúpele. 

Svetoznáme sú predovšetkým kúpele Piešťany na západnom Slovensku, kde teplota vody 

dosahuje vyše 60°C, ďalej Trenčianske Teplice, Bojnice, Sliač na strednom Slovensku a 

Bardejovské kúpele na severovýchode Slovenska. Termálne pramene využívajú aj viaceré, v 

súčasnosti veľmi populárne, aquaparky. 

Zelená pre kvalitné projekty 

Svetlom v tuneli boli optimistické predpovede analytikov už na koniec roka 2009, keď sa 

predpokladá postupné oživovanie ekonomiky a s ňou aj väčší záujem o produkty cestovného 

ruchu. 

412

Ten by zrejme opäť rozšíril možnosti financovania developerských projektov, zvýšil dôveru 

bánk a finančných investorov. Prirodzene, na dlhý čas nie v takom meradle, ako tomu bolo 

pred dvoma rokmi. Zelenú dostanú iba kvalitné projekty, porovnateľné s projektmi 

podobného charakteru v zahraničí. 

Ďalším faktorom, ktorý by mal pomôcť opätovne naštartovať rozvoj cestovného ruchu, je aj 

to, že v súčasnosti sa podľa môjho názoru ceny nových nehnuteľností určených na rekreáciu 

stabilizujú a záujemcovia o kúpu, ktorí rozhodnutie odkladali a čakali na výhodnejšiu ponuku 

pomaly začnú realizovať svoje investičné zámery. 

Pre nasledujúce obdobie budú najvýznamnejším nástrojom finančnej podpory aktivít 

cestovného ruchu štrukturálne fondy EÚ. V cestovnom ruchu bude potrebne zamerať 

pozornosť na využitie prírodného, kultúrneho a doteraz vybudovaného potenciálu pre rozvoj 

udržateľného cestovného ruchu, s cieľom financovať najmä budovanie komplexných stredísk 

a zariadení cestovného ruchu, s vyššou pridanou hodnotou. 

Partnership). Projekty verejno-súkromných partnerstiev sú vo svete štandardným nástrojom 

pri zabezpečovaní verejných služieb a verejnej infraštruktúry, pričom pri ich optimálnej 

implementácii prispievajú k efektívnejšej alokácii verejných zdrojov, zabezpečeniu kvalitných 

verejných služieb, ekonomickému rastu a rastu priamych zahraničných investícii podporou 

súkromných investícii do verejnej infraštruktúry a verejných služieb. PPP je forma spolupráce 

medzi verejným a súkromným sektorom s cieľom financovania výstavby, rekonštrukcie, 

prevádzky a údržby infraštruktúry a poskytovania verejných služieb pomocou tejto 

infraštruktúry. 

Tabuľka 1 Nosné formy cestovného ruchu v jednotlivých regiónoch cestovného ruchu 

dokumentuje nasledovná mapka 

Zdroj : Kategorizácia CR Slovenska MH SR 

413

Ďalším z podporných nástrojov pre rozvoj cestovného ruchu, podporu vstupu 

podnikateľských subjektov do tohto odvetvia a maximalizáciu prílevu priamych investícií 

v oblasti cestovného ruchu sú projekty verejno-súkromných partnerstiev (PPP – Public Private 

Partnership). Projekty verejno-súkromných partnerstiev sú vo svete štandardným nástrojom 

pri zabezpečovaní verejných služieb a verejnej infraštruktúry, pričom pri ich optimálnej 

implementácii prispievajú k efektívnejšej alokácii verejných zdrojov, zabezpečeniu kvalitných 

verejných služieb, ekonomickému rastu a rastu priamych zahraničných investícii podporou 

súkromných investícii do verejnej infraštruktúry a verejných služieb. PPP je forma spolupráce 

medzi verejným a súkromným sektorom s cieľom financovania výstavby, rekonštrukcie, 

prevádzky a údržby infraštruktúry a poskytovania verejných služieb pomocou tejto 

infraštruktúry. 

Záver 

Nemalá pozornosť podpore turizmu by sa však mala venovať zo strany štátu. V súčasnosti 

zostávajú nepovšimnuté investície v desiatkach až stovkách miliónov eur, vytvárajúce stovky 

nových pracovných miest. Prioritnou úlohou v rámci obnovenej Lisabonskej stratégie je 

zabezpečenie hospodárskeho rastu a zvyšovanie zamestnanosti so súčasnou podporou 

sociálnych či environmentálnych cieľov. Doterajší pozitívny vývoj cestovného ruchu u nás za 

ostatné roky, ako aj jeho vysoký prírodný a kultúrny potenciál dokumentujú, že Slovensko má 

veľmi dobré predpoklady na jeho ďalší dynamicky rozvoj. Osobitne cenný je jeho potenciál 

tvorby nových pracovných príležitosti i vyrovnávania regionálnych rozdielov vo vidieckych 

oblastiach, kde je už len veľmi malo iných príležitosti pre hospodárske oživenie a zvýšenie 

životnej úrovne miestneho obyvateľstva. 

Použitá literatúra 

[1] BOROVSKÝ, J. 2008, Cestovný ruch trendy a perspektívy. Bratislava: Iura Edition, 

2008. 280 s. ISBN: 978-80-8078-215-3 

[2] BÁRTA, V. 2007, Slovensko II. Bratislava: AB ART press 2007 32 s. ISBN 

8088817749 

[3] BEŇUŠKOVÁ, Z. a kol. 2005. Tradičná kultúra regiónov, Bratislava: Veda 2005, 241 

s. ISBN 8022408530 

[4] LACIKA, J. 2005, Slovensko v kocke, Bratislava: Príroda 2005, 37 s. ISBN 

8007013393 

Adresy autorov : 

Mgr. Miroslav Kohuťár 

externý doktorand 

Fakulta Managementu UK 

Bratislava 

Poštová adresa autorov: 

Mgr. Miroslav Kohuťár 

Ing. Michal Fabuš, PhD. 

Katedra malého a stredného 

Katedra ekonómie a financií 

podnikania 

Vysoká škola ekonómie manažmentu Vysoká škola ekonómie manažmentu 

verejnej správy 

verejnej správy 

Železničná 14 Železničná 14 

821 07 Bratislava 821 07 Bratislava 

Email: Miroslav.Kohutar@vsemvs.sk Email: Michal.Fabus@vsemvs.sk 

414

Název publikace: 

Autor publikace: 

Vydavatel: 

Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké 

konference Region v rozvoji společnosti 2011 

kolektiv autorů 

Mendelova univerzita v Brně 

Vydání: První vydání, 2011 

Počet stran: 

Formát: 

Náklad: 

4 

CD-ROM 

100 kusů 

ISBN: 978-80-7375-548-5 

4

Region v rozvoji spoleÄnosti 2011 - Icabr.com

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

Region v rozvoji spoleÄnosti 2011 - Icabr.com