Region v rozvoji společnosti 2011 - Icabr.com

nárůst zájmu o komunikaci mezi příslušníky různých kultur nastal až koncem 20. století, v 80.
a především v 90. letech v souvislosti s postupující světovou globalizací, v Evropě pak
v souvislosti se vznikem a rozšiřováním Evropské unie.
Zpočátku se zájem o interkulturní komunikaci projevoval především v zemích, v nichž se
usazovali emigranti, kteří přinášeli do nového domova své zvyky, svou kulturu a museli se
v novém prostředí asimilovat a integrovat, stejně jako se obyvatelé daných zemí museli
vyrovnat s přítomností příslušníků cizích kultur.
V devadesátých letech 20. století se zájem o interkulturalitu a interkulturní kompetenci
zvýšil a začal pronikat i do oblasti výuky cizích jazyků. Došlo k tomu především v souvislosti
s tím, že země Evropské unie si uvědomily potřebu znalosti cizích jazyků a do škol byl jako
povinný předmět zařazen alespoň jeden cizí jazyk. Potřebu studia cizích jazyků zdůrazňuje a
podporuje i Rada Evropy prostřednictvím své lingvistické politiky.
V současném globalizovaném světě, kde se stále častěji setkáváme s příslušníky cizích
kultur, však výuka jazyka přestává být pouhou výukou komunikativních dovedností. K tomu,
abychom byli schopni úspěšně komunikovat s příslušníky jiných národů a jiných kultur, je
nutné rovněž poznávání reálií země, v níž se daným jazykem hovoří, poznávání její kultury,
jejích zvyků a mentality jejích obyvatel a jejich porovnávání s naší vlastní kulturou, mentalitou
a našimi zvyky, hledání a nacházení podobností a rozdílů mezi nimi a pochopení a
respektování těchto rozdílů s cílem vyhnout se konfliktům. Takto pojatá výuka cizích jazyků,
která spojuje jazykovou komunikaci s vytvářením interkulturní kompetence, je prioritou jak
ve sjednocující se Evropě, tak i jinde ve světě.
1.2 Interkulturní kompetence a výuka jazyků
Vědci zabývající se vzděláváním a výchovou zdůrazňují významný vliv studia cizích
jazyků na utváření postojů a názorů, neboť studium a znalost cizích jazyků umožňují
komunikaci mezi představiteli různých kultur, získávání informací o zemi, kde se mluví
cílovým jazykem, a poznávání její kultury chápané široce jako soubor lidských výtvorů
v oblasti materiální, duchovní i symbolické. (Rapacka 163, Wilczyńska 2005:16)
V současné době se dokonce objevuje snaha interkulturní kompetenci považovat vedle
čtyř základních dovedností (poslechu a čtení s porozuměním, mluvení a psaní) za pátou
komunikativní dovednost (autoři učebnice English Unlimited z Cambridge University Press).
Interkulturní komunikace a interkulturní kompetence se v poslední době stávají součástí
moderních učebnic cizích jazyků, a to jak pro obecnou výuku jazyka – např. English
Unlimited (Cambridge University Press), tak i pro výuku obchodního jazyka, jako je tomu
např. u učebnice Double Dealing (Summertown publishing). Do výše uvedených učebnic je
výuka interkulturní kompetence a interkulturní komunikace začleněna ve formě pasáží
věnovaných tématům, jejichž znalost usnadní studentům komunikaci s příslušníky cizí kultury
a umožní jim vyhnout se nepříjemným nedorozuměním, která mohou vyústit až v konflikty a
při obchodních, kulturních či politických jednáních mohou způsobit neuzavření smluv,
nenavázání slibné spolupráce atd.
V budoucnosti bychom proto chtěli začít využívat ve výuce učebnic angličtiny, které
začleňují nácvik interkulturní kompetence, a pro další jazyky, pro které takovéto učebnice
ještě neexistují, zpracovat alespoň nejdůležitější témata interkulturní komunikace a začlenit
je do výuky.
2. Propojení studia jazyka s nácvikem praktických dovedností
2.1 Modernizace výuky jazyků na Masarykově univerzitě
Dalším novým trendem ve výuce cizích jazyků je propojení studia jazyka s nácvikem
praktických dovedností a s přípravou na jeho používání v praxi. S tímto trendem souvisí
14