Region v rozvoji společnosti 2011 - Icabr.com

kterému byly zemědělské podniky po dalších přibližně 25 let považovány za hlavní aktéry
venkovského prostoru určující vývoj a soudržnost venkova. Avšak v 70. a 80. letech
minulého století začal být tento produktivistický přístup k rozvoji venkova napadán po stránce
sociální, ekonomické, environmentální i politické. Počátečním projevem „krize venkova“
v měnících se hospodářských a politických podmínkách byl pokles příjmů, růst zadluženosti
a úbytek pracovních příležitostí ve venkovských oblastech. Pozornost vědců byla věnována
porozumění strukturálním determinantům změn venkovského prostoru (včetně změn
právního prostředí a politických regulací). Během tohoto stádia poznávání vývoje venkova
začala skupina prominentních britských geografů upozorňovat na vysokou prostorovou
variabilitu a nerovnosti v procesech venkovských změn (Lowe et al., 1993; Marsden et al.,
1995). Přestože hlavním předmětem výzkumu zůstala reforma zemědělské politiky a její
dopady ve venkovských oblastech, pozornost byla věnována rovněž zvyšujícímu se
komerčnímu využití venkovského prostoru a s tím spojeným rozvojem netradičních způsobů
podnikání na venkově (např. výstavba nemovitostí určených k bydlení, rozvoj venkovského
cestovního ruchu a rekreace ve volné přírodě (Lowe et al., 1993). Tyto nové společenské
zájmy, promítající se do změn místního plánování a adaptace právního (regulačního)
prostředí na požadavky diverzifikace hospodářských činností a ochrany životního prostředí,
vyústily v diverzifikaci venkovských oblastí. Při výzkumu teritoriálních rozdílů byl zároveň
kladen nový důraz na roli jednotlivce a místních komunit v procesu změny venkova (Lowe et
al., 1993). Roberts (1995) charakterizuje posun v diskusi o změnách ve venkovském
prostoru od zájmu o strukturální determinanty změny k otázkám vlivu jednotlivců a institucí
(člověkem řízených změn), což vyvolává posun od exogenních modelů transformace
venkova k endogenním. Potřebu zohlednění rolí místních i vnějších institucí (agentur)
prosazuje i Low et al. (1993), jehož přístup ke studiu změn ve venkovském prostoru je často
citován jako neo-endogenní. Podle Ploega et al. (2008) endogenita venkovského rozvoje
vypovídá o stupni, v jakém je regionální ekonomika založena na regionálně specifických
zdrojích a simultánně je rozvíjí. Požadavek konkurenceschopnosti regionálního hospodářství
a snaha o usměrňování rozvoje prostřednictvím politických opatření podpory rozvoje
venkova vyžaduje mimo jiné rozpoznat významnost vlivu jednotlivých aktérů a institucí
rozvoje venkovského prostoru.
V současné době je vedena společenské diskuse o potřebě či zániku malých
venkovských škol. Hlavním argumentem pro uzavírání škol je neefektivnost provozu
v současnosti málo obsazených škol. Jak uvádí Kučerová (2010) od 1. 4. 2009 byla ze
školského zákona vypuštěna podmínka minimálního počtu žáků pro udělení výjimky pro
provozování malé venkovské školy a je plně na rozhodnutí zastupitelstva obce, zda bude
školu financovat i s velmi nízkým počtem žáků. I když je uzavření základní školy řešením
zátěže napjatého rozpočtu, je třeba před zrušením školy vždy pečlivě uvážit, zda nelze najít
i méně radikální řešení umožňující překlenout nepříznivou demografickou situaci, pokud se
v dlouhodobějším časovém horizontu očekává opětovné zvýšení počtu dětí, resp. stabilizace
určitého akceptovatelného početního stavu. Navíc z hlediska současných přístupů k rozvoji
venkova, jde o rozhodnutí o zrušení vzdělávací a kulturní instituce, která je jedním
z významných aktérů endogenního rozvoje regionu, pomáhající aktivovat a rozvíjet sociální
kapitál, utvářet regionální identitu a místní komunitu. Také argument ekonomické
efektivnosti provozu je vhodné posuzovat v širším kontextu celkových společenských přínosů
a nákladů.
Cílem příspěvku je v první části vymezit tento širší ekonomický přístup k analýze
nákladů a přínosů fungování venkovských škol a posoudit možnosti jejich využití při
hodnocení efektivnosti jejich provozu. Na základě vymezení teoretického rámce rozšířeného
metodického postupu rozšířené analýzy nákladů a přínosů je v druhé části s využitím
empirických výsledků dokumentováno vnímání společenských přínosů malé venkovské
školy.
151