Region v rozvoji společnosti 2011 - Icabr.com

má každý statistický jev věcné, časové a prostorové vymezení, je propojení těchto oborů
zřejmé. Vědní disciplíny se v dnešní době rozvíjejí jednak uvnitř svého oboru a jednak vně
spoluprací s jinými obory. Název geostatistika byl poprvé použit již v roce 1962 a dnes je
používán pro označení oboru zahrnujícího metody zpracování dat měřených v prostoru či
ploše. Původně se geostatistika používala v ložiskové geologii, později našla uplatnění
v dalších oborech nejen s prostorovou, ale i časovou variabilitou. V dnešní době je
používána v zemědělství, v ochraně životního prostředí, v meteorologii i ve společenských
vědách. K jejímu uplatnění v širším měřítku přispěl i rozvoj výpočetní techniky a především
geografických informačních systémů. Ty mají v sobě často zabudován geostatistický modul
umožňující zpracovávat prostorová data geostatistickými postupy. Proto lze metody původně
určené úzké skupině odborníků rozšířit i mezi pracovníky z jiných oblastí, kteří do té doby
používali běžné statistické postupy bez prostorové plochy.
Prostorová variabilita
Je mnoho jevů, které se vyskytují pouze v izolovaných bodech. Na druhou stranu je
mnoho jevů, které jsou rozprostřeny po celé nebo po téměř celé ploše, celém povrchu nebo
celém regionu. U většiny jevů se nikdy nepodaří změřit jejich hodnotu po celé ploše, kde se
vyskytují. Proto potom dochází k doplňování hodnot jevu pro všechna umístění. Při tomto
doplňování je základním předpokladem stanovit charakteristiku zkoumaného jevu, jestli se
jedná o jev spojitý či nespojitý. U přírodních jevů lze většinou předpokládat spojitost, u jevů
sociálních je třeba pečlivě zvážit jejich charakteristiku a měřítko, které je použito.
Termín prostorová variabilita původně odkazoval k modelům terénu. Tento přístup ale je
možné aplikovat na libovolný plošný jev. Hengl (2007) rozlišuje několik proměnlivostí:
Geografická proměnlivost (2D) je výsledkem prostorové předpovědi a její další
vizualizace v 2D mapách. Proměnné z oblasti životního prostředí jako tloušťka
půdního horizontu, výskyt vegetačních druhů nebo půdní typ nemají třetí rozměr a
jsou pouze umístěny. Další jako teplota, populační hustota mohou být měřeny
v různých výškách, ale vždy na zemském povrchu. Geografické rozmístění
proměnných může být modelováno spojitě, diskrétně nebo smíšeně.
Vertikální proměnlivost (3D) je spojována s mnoha proměnnými a výškou nebo
hloubkou. Malá změna výšky může znamenat velký rozdíl proměnné např. u hustoty
ptačí populace. Změna teploty s výškou je předpokládaná obdobně.
Časová proměnlivost se mění především u živočichů a dalších organismů.
I proměnné jako pH, úživnost a objem vody mohou vydržet mnoho let, jednu sezónu
nebo několik dní. Časová proměnlivost dělá geostatistické mapování komplexním a
drahým. Mapy přírodních proměnných ze dvou časových období mohou být úplně
odlišné. To znamená, že mapy jsou platné pouze pro určitý čas nebo určité období.
V mnoha případech existuje sezónní periodicita přírodních proměnných, a proto není
nutné opětovné mapování.
Proměnlivost rozlišení vychází ze zvoleného měřítka. Sběr dat je obvykle bodový.
Rozlišení mapy je menší než jev, který je popisován. Jsou dvě řešení tohoto
problému. Buď je možné používat mapy velkého měřítka s velkým rozlišením nebo
používat směsný vzorek z více míst odběru rozmístěných v celém zaznačeném
území.
Interpolační metody
Pokud sledujeme jevy rozmístěné plošně a známe hodnoty pouze v některých
umístěních, musíme pro charakteristiku celé plochy použít vhodnou interpolační metodu.
Obvykle zvolenou plochu – mapu – rozdělíme na pravidelný rastr s vhodným rozlišením.
Interpolace potom předpovídá hodnoty pro jednotlivé buňky rastru z omezeného počtu
známých měření. Nahrazuje tím neuskutečnitelné nebo extrémně drahé mapování každé
buňky rastru. ESRI (2002) uvádí interpolační metody dostupné ve svém software. Jedná se o
metodu inverzního vážení vzdálenosti (dále IDW), metodu spline křivky a kriging. V závislosti
309