Region v rozvoji společnosti 2011 - Icabr.com

periodicky konaného jednou za tři roky (nejaktuálnější z roku 2010 – tzv. Agrocenzus), které
umožňuje celounijní srovnání. Ekologické zemědělství je mapováno na základě dat
každoročně zveřejňovaných Ministerstvem zemědělství ČR (statistiky, ročenka ekologického
zemědělství) a dat sesbíraných z jednotlivých států a sumarizovaných Eurostatem.
Z hlediska metodiky příspěvek využívá jednoduché komparační analýzy (územní
jednotky) a analýzy časové (odkrytí stěžejních trendů) na několika hierarchických
teritoriálních jednotkách (státy EU, ČR, kraje, obce). Regionální diferenciace uplatnění
ekologického zemědělství v obcích ČR pak vyžadovala náročnější zpracování individuálního
seznamu podnikatelů v ekologickém zemědělství dostupné prostřednictvím českého
Ministerstva zemědělství.
Výsledky
Institucionální a politický rámec podpory agroturistiky a ekologického zemědělství
Podpora agroturistiky jako součásti venkovského turismu a ekologického zemědělství je
poměrně široce reflektována jak v regionální a zemědělské politice, tak z nich vyplývajících
strategických a koncepčních dokumentů. Sektorově orientovaná Koncepce státní politiky
cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013 (MMR ČR, 2007) zmiňuje význam
využití cestovního ruchu pro diverzifikaci ekonomických činností ve venkovském prostoru a
zdůrazňuje „nutnost nalezení účinnějších nástrojů pro rozvoj šetrných forem CR ve
venkovském prostoru s cílem zatraktivnit tyto oblasti, jež mají potenciál nabídnout dostatek
možností pro rozvoj služeb a pro tvorbu produktů CR“. Největší podporu agroturistice
poskytuje od Společné zemědělské politiky odvíjející se Program rozvoje venkova ČR na léta
2007 – 2013 (PRV ČR), který uvádí, že „venkovský cestovní ruch není dosud v České
republice plně rozvinut a že, dostatečně není využíván potenciál zemědělských farem
v oblasti agroturistiky“. V rámci třetí osy Kvalita života ve venkovských oblastech a
diverzifikace hospodářství venkova tohoto programu je podporována diverzifikace činností
nezemědělské povahy s roční alokací 580 mil. Kč a podpora cestovního ruchu disponující
320 mil. Kč na rok. Agroturistika je z evropských zdrojů podporována také prostřednictvím
jednotlivých regionálních operačních programů.
PRV silně akcentuje i stránku ekologického zemědělství, a to v rámci druhé osy
(Zlepšování životního prostředí a krajiny) na tzv. platby agroenvironmentálních opatření, kdy
jsou zemědělci podporování platbou dle velikosti a charakteru plochy obhospodařované
v režimu ekologického zemědělství. Návrh nástrojů a opatření pro dosažení obecných vizí
českého zemědělství po roce 2010 (Mze, 2010) zahrnuje také podporu produkce
ekologického zemědělství v ČR včetně podpory značky „bio“ při preferování nástrojů, které
zvýší podíl domácích a čerstvých biopotravin na našem trhu.
Rozměr agroturistiky a ekologického zemědělství
Agroturistika se v českém prostředí začala rozvíjet až po roce 1990, neboť v předchozím
období byl tento typ cestovního ruchu opomíjen. Obyvatelé využívali zejména soukromých
chat a chalup nebo více kapacitní, organizované pobyty často v rámci tzv. podnikové
rekreace. Kolektivizace zemědělství, zakládání družstev a státních statků, rušení rodinných
farem a zaváděním velkovýrobních postupů rovněž tento rozvoj limitovalo (Moravec a kol.
2007). Současný rozměr je však obtížné určit, protože oficiální data a statistiky jsou
dostupná pouze v omezených možnostech. Proto je nezbytné pracovat jak s odhady
některých odborníků, kteří se tomuto tématu věnují, tak jedním datovým výstupem ze
Strukturálního šetření v zemědělství (ČSÚ).
Lze zmínit údaj Mikuly (2005), který uvedl, že se agroturistice věnuje přibližně 200 rodinných
zemědělských farem a dále Kostková (2010) uvádí údaj 350 registrovaných podnikatelů
působících v agroturistice (odhad až 1 000). Šetření naopak v roce 2010 odhalilo, že 3 442
zemědělských subjektů provozuje alespoň jednu nezemědělskou činnost a podíl těch, co se
věnují cestovnímu ruchu a ubytování, činil 17,7 % tj. přibližně 610 subjektů. V předchozím
107