Region v rozvoji společnosti 2011 - Icabr.com

v zemědělství, které právě umožňovalo práci v blízkosti bydliště obyvatel venkova. I přesto,
že zemědělství vytváří stále menší počet pracovních příležitostí na českém venkově,
z hlediska rozvoje a stabilizace venkovského prostoru přetrvává jeho významná úloha,
prosazován je nejen jeho produkční rozměr, nýbrž do popředí se stále více dostávají
mimoprodukční funkce zemědělství – zejména význam zemědělství coby „údržbáře“ krajiny a
nástroj ochrany přírody a krajiny.
V duchu nového paradigmatu rozvoje venkova (OECD, 2006) a vlivem zvyšující se
celosvětové konkurence, značné nestability komoditních trhů a výkyvů cen potravin a
pokračujícího důrazu na environmentálně šetrnou produkci, je tento stále se snižující počet
českých zemědělců motivován hledat dodatečné zdroje příjmů, které by eliminovaly riziko
jednostranně zaměřeného zemědělského podnikání. Do skupiny nejčastějších aktivit, o něž
zemědělci rozšiřují své podnikání, je řazena nabídka ubytovacích kapacit farmy a služeb
v cestovním ruchu (agroturistika) a z jiného pohledu je to rozšíření aktivit směrem k produkci
bioproduktů (ekologické zemědělství).
Důležitost diverzifikace činnosti zemědělců pro stabilizaci a udržení této skupiny
obyvatelstva z hlediska rozvoje venkova odrážejí i koncepční a strategické dokumenty a
politiky (regionální, zemědělská, hospodářská), jak národního tak evropského měřítka.
Předkládaný příspěvek si proto vytyčil cíl analyzovat ve vztahu k tomuto politickému a
institucionálnímu rámci současný rozměr agroturistiky a ekologického zemědělství v Česku
za pomoci komparace se zeměmi Evropské unie (EU) a pohledu na regionální diferenciaci
uvnitř českých hranic.
Definice, data a metodika
Literatura pracuje s pojmem diverzifikace (ve vztahu k zemědělskému podnikání) ve
třech úrovních (Hron a kol., 2008) a to v smyslu využití výrobních faktorů farmy k jinému
užití, než je konvenční (1), ve smyslu nové podnikatelské aktivity farmáře s cílem využít
identifikovanou ziskovou příležitost (2) a z úvahy, že farmáři nedosahují dostatečné úrovně
příjmů z prodeje zemědělské produkce, ani dotací souvisejících se zemědělskou činností a
tudíž jsou „nuceni“ k hledání dalších zdrojů příjmů (3). Diverzifikační aktivity jsou pak
klasifikovány dle lišících se přístupů jednotlivých autorů, nicméně převládají klasifikace
rozlišující aktivity zemědělské (ekologické zemědělství) a nezemědělské (činnosti v rámci
cestovního ruchu). Zatímco agroturistika je do nezemědělských aktivit řazena bez výjimky,
ekologické zemědělství je některými autory opomíjeno a nepohlíží na něj jako na
diverzifikační aktivitu (více viz např. Maye, Ilbery, Watts, 2009).
Agroturistika je literaturou vymezována jako určitá forma venkovského cestovního ruchu,
která je, jak uvádí Vaněček (1997), provozována podnikateli v zemědělské výrobě a slouží
jim jako hlavní nebo další finanční zdroj k udržení nebo rozšíření hlavního podnikatelského
programu, tj. výroby zemědělských produktů (rostlinných nebo živočišných). Případní
zájemci využívají kromě ubytování a stravy na farmě možnost vyzkoušení si prací související
se zemědělství (zejména chov zvířat).
Pro účely jednoduchého vymezení pojmu ekologické zemědělství lze využít Nařízení
rady ES č. 834/2007, s nímž pracuje Niggli (2008; s. 172 - 173), dle něhož ekologické
zemědělství zavádí udržitelný systém řízení zemědělství respektující přírodní systémy a
cykly, přispívající k vysoké úrovni biologické rozmanitosti, odpovědným způsobem
využívající energii a přírodní zdroje a dodržující přísné normy pro dobré životní podmínky
zvířat. Ekologické zemědělství je zaměřeno na minimalizaci a zákaz využití ochranných
chemických látek, hnojiv a dodržování zásad hospodaření, což je pak důsledně kontrolováno
ze strany EU, neboť na podporu ekologického zemědělství jsou v současnosti vynakládány
významné finanční prostředky.
Příspěvek využívává dostupných datových zdrojů a statistických publikací, nicméně
vzhledem k jejich povaze a snaze o aktuálnost nelze hodnotit jeden rok, nýbrž období
zahrnující několik posledních let. Agroturistika v Česku je hodnocena, pomineme-li některé
uvedené citace odborníků, na základě dat ze Strukturálního šetření v zemědělství (ČSÚ),
106