Region v rozvoji společnosti 2010 - Icabr.com

Úvod
Snaha o naplněníi filosofie evropského modelu multifunkčního zemědělství v prostředí
dynamizujícího se světového agrobyznysu otevírá řadu otázek globálního i regionálního
charakteru. Týkají se samotné podstaty rozvoje tohoto odvětví v kvalitativně nových
současných podmínkách i v dlouhodobějším časovém horizontu. Tato situace si samozřejmě
vynucuje změny i v celkové strategii společné zemědělské politiky EU (dále SZP) a ve volbě
samotných forem konkrétního řešení v rámci této komunitární politiky. Vede k implementaci
takových nástrojů, které by umožnily realizovat společné cíle EU v dnes již regionálně i
výkonnostně velmi diferencovaném prostředí 27 členských států. Typickým znakem změny
SZP je ústup přímé (komoditní) podpory cen zemědělských produktů jako hlavního nástroje
podpory zemědělců a přechod na „tržně indiferentnímí“, ale co do ekonomické podstaty i
efektu poněkud komplikovanější systémy podpory integrovaného rozvoje venkova.
Úspěšné naplnění tohoto záměru je proto podmíněno i vyšší mírou decentralizace
v konkrétní dotační politice vyžadující rozhodovat o prioritách ve smyslu kriterií alokace i
distribuce důchodu se znalostí reálné situace a podmínek regionů v rámci Unie. V tomto
pojetí se jedná nesporně o krok pozitivní, nabízející možnost rozhodovat o řešení se znalostí
specifických problémů v zemědělství a ocenění jeho přínosu pro rozvoj konkrétních regionů
a zemí bezprostředně i v dlouhodobějším horizontu. Vyžaduje však podstatně vyšší
angažovanost členských zemí při tvorbě této politiky. V současném období je problematika
další podoby této komunitární politiky po roce 2013 předmětem tvorby strategických a
pozičních dokumentů ve všech členských zemích. Jedním z klíčových je otázka formy a
kriterií pro uplatnění přímých plateb.
Materiál a metodika
Příspěvek je věnován ekonomickým a regionálním souvislostem uplatnění přímých
plateb ve strategii SZP. Zabývá se ekonomickými náklady, přímými a nepřímými efekty
tohoto typu dotace obecně a jejich projevem v kontextu evropského modelu zemědělství.
Vysvětluje příčiny a podstatu implementace tohoto nástroje v reformním procesu SZP
v posledních dvaceti letech a identifikuje důsledky odlišného uplatnění tohoto nástroje
v původních a nových členských zemích EU.
Metodicky vychází z analýzy změn systému podpory příjmů v zemědělství v procesu
vývoje SZP, vymezuje potenciální vliv plateb oddělených od produkce („decoupled“) na
prostředí agrárních trhů. Upozorňuje na podmíněnost tvrzení o tržní indiferenci nástroje typu
přímých plateb ve vztahu k dynamice vývoje podnikatelského prostředí a tvorbě předpokladů
konkurenceschopnosti výrobců na společném trhu agrárních komodit v Evropě i ve světě.
V příspěvku jsou využity poznatky z rozpracování teoreticko-metodologických východisek
vztahujících se ke zkoumání dané problematiky a některé závěry vyplývající z mezinárodních
komparací vývoje produkce a cenového prostředí evropského agrárního trhu.
Výsledky a diskuse
Zásadní změny původní strategie SZP 1 a s nimi spojená odlišná volba formy nástrojů
státní ingerence v evropském zemědělství byly založeny již v roce 1992 Mac Sharryho
reformou, kdy se podstatně snížila podpora příjmů výrobců na bázi vysokých tržních
(garantovaných) cen. V dané fázi však byla pro tehdejší členské země prakticky nahrazena
komoditně koncipovanou kompenzační platbou. Kromě hledání dalších směrů a forem
podpory důchodu v zemědělství se v tomto období centrálně řešil i podíl na podpoře
1
Jestliže v počátcích SZP vyplývaly hlavní výhody pro zemědělství z vysokých cen a závisely na
rozhodování spotřebitele, dnes je to již široké veřejné mínění, které do značné míry spoluurčuje
podobu rozpočtových výdajů do tohoto sektoru. Vyžaduje produkci veřejných statků,
dodržení podmínek udržitelnosti, ochrany životního prostředí, blaha zvířat a bezpečnosti a
zdravotní nezávadnosti produkce.
8