zde - Zápas o duši - Reformace.cz

Wagner velmi nápaditý a vynalézavý.
Jedná se o velmi komplikovaný a dlouhý
seznam titulů, takže ho popíšu jen velmi
stručně. Hlavní premisa tohoto rozdělení
je učení, že každý apoštol má svou
vlastní určenou oblast a autoritu, která je
použitelná pouze v této specifické oblasti.
Mimo tuto oblast je apoštol „bezmocný“
a stejně obyčejný jako jakýkoli jiný
věřící. Základ je nalezen u apoštola
Pavla, který byl podle Wagnera „omezený
apoštol“. „Omezením“ míní, že Pavel
nebyl apoštolem pro kteroukoli církev
na jakémkoli místě, ale měl svoji vlastní
vymezenou oblast a mimo ní nemohl
sloužit jako apoštol. Wagner říká, že se
takto Pavel představuje v 1. Korintským
9,2 a 2, Korintským 10,13–16. Obecně
Wagner rozpoznává minimálně tři druhy
oblastí apoštolské působnosti: eklesiastickou,
provozní a teritoriální, ale uvnitř
těchto tří kategorií působnosti jsou tři
hlavní kategorie apoštolů. Každá z těchto
kategorií je rozdělena na několik podkategorií.
Tři hlavní kategorie apoštolů
jsou – vertikální, horizontální a tržní.
Vertikální apoštolé vedou sítě církví,
služby nebo jednotlivce, kteří je vyhledávají
kvůli duchovnímu „krytí“. Jsou rozděleni
do čtyř podkategorií: a) eklesiastičtí
apoštolové: jejich působnost obsahuje
několik církví a pastoři jsou jim vykazatelní;
b) členové apoštolského týmu: většina
apoštolů má svůj vlastní tým, který obsahuje
lidi s mnoha rozdílnými dary; c) provozní
apoštolové: uplatňují svoji apoštolskou
autoritu nad jednotlivci nebo skupinami,
kterým slouží určitým druhem konkrétně
zaměřené služby; d) kongregační apoštolové:
jsou to vedoucí (nebo pastoři) sborů,
ze kterých se staly megasbory.
Horizontální apoštolé pod sebou nemají
sbory, služby ani jednotlivce, protože
slouží především vedoucím, kteří jsou
na určité úrovni, a pomáhají jim spojit se
za různými účely. Opět mají čtyři podkategorie:
a) krycí apoštolové mají schopnost
svolávat křesťanské vedoucí určité úrovně,
kteří slouží v různých oblastech, a
formovat související organizace za specifickým
účelem podle Božího vedení; b) velvyslanečtí
apoštolové mají schopnost
podněcovat a rozvíjet apoštolská hnutí
v národním, regionálním či mezinárodním
rozměru; c) mobilizační apoštolové tráví
mnoho času na cestách jako velvyslanečtí
apoštolové, ale jsou zaměřeni na určitou
záležitost nebo projekt; d) teritoriální
apoštolové mají svoji vlastní apoštolskou
působnost určenou především konkrétní
geografickou oblastí.
Tržní apoštolové jsou apoštolové
na určitých pracovištích, kteří mají schopnost
na tom místě uvádět do věcí řád a
vybavovat svaté pro dílo služby. Pracovištěm
se stává nejen služba, ale místo,
kde by měla být zřízena církevní vláda
(Simpson). Takoví apoštolové by měli povstávat
v různých oblastech společnosti:
náboženství, rodina, vzdělání, vláda, média,
umění, obchod a podobně. Výsledkem
takové práce má být proměna
společnosti a převedení majetku od pohanů
Božímu lidu.
3. Apoštolové a město
Pravděpodobně největší výzvu představuje
NAR v oblasti tradiční myšlenky církevní
vlády a organizace. Tradičně byla
církev spravována a duchovně budována
prostřednictvím služby pastorůkazatelů-učitelů-starších
a příležitostně
evangelistů. Za posledních 500 let byly
denominace hlavním módem protestantských
církví. Protože jsou apoštolové
(spolu s proroky) podle Wagnera zodpovědní
především za budování církve,
mění se tradiční role pastora.
Podle Wagnerových slov jsou apoštolové
města „křesťanští vedoucí, kteří se
vůči městu zavázali a kterým dal Duch
svatý pomazání neobvyklé pravomoci
v duchovních záležitostech nad ostatními
křesťanskými vedoucími v tom stejném
městě.“ V tomto smyslu poskytují apošto-