zde - Zápas o duši - Reformace.cz

definováno, čemu máme věřit –
chybí poznání Boha)
nesprávné a účelové využívání biblických
textů (obyčejně za účelem podpory
myšlenek světských humanistických
filozofií a jiných náboženství)
používání volných a parafrázovaných
překladů Bible (chybí seznámení
se s původním obsahem textu,
který volné překlady často vysvětlují
nesprávně)
zvěstuje se neúplné evangelium
(vynechává se to, co by mohlo posluchače
„pohoršit“)
změna hodnot a priorit: důraz na
budování vztahů a jednoty (na úkor
pravdy, spravedlnosti a svatosti)
přesun důležitosti z hodnot věčných
na časná měřítka a cíle
snaha o spojení všech křesťanských
církví, a též o uznání jiných světových
náboženství jako „další platné
cesty k Bohu“
Co je tedy třeba, aby člověk i v takovéto
době zůstal věrný Bohu? V první řadě
musí usilovat ze vší síly, z celé duše a
z celého srdce o poznání Boha. K tomu
je potřebná především modlitba a vedení
Duchem svatým, a také odhodlání,
vytrvalost a kvalitní překlad Bible. Je třeba
každé učení zkoumat podle Písma,
zda to tak v Písmu opravdu je (podobně
jako Židé v Beroji). Je třeba držet se těch
hodnot, které známe z Božího slova, a je
nutné znát skutečný význam používaných
pojmů. Je třeba si udržet biblické
myšlení a nepodlehnout všeobecně rozšířené
relativizaci a apatii. Nejdůležitější
z toho je však upřímná modlitba k Bohu,
aby nám v této době pomohl obstát, protože
jenom s Jeho pomocí můžeme tento
„boj víry“ úspěšně dovést až do konce.
Už před padesáti lety A. W. Tozer velmi
přesně ukázal na problém současné
evangelizace, která místo toho, aby odhalovala
„Boha, který hledá člověka a osvobozuje
ho od jeho ambic“, se soustředí
právě na uspokojování ambic člověka
(uspokojování okamžitých potřeb nevěřících
jako základní teze marketingových
sborů). Jak dále autor uvádí, tento koncept
je ve své podstatě mylný a představuje
vážné nebezpečí jak pro církev, tak i
pro lidi, kteří se této evangelizace účastní:
„Chyba současné evangelizace je
v jejím humanistickém přístupu. Je doslova
fascinovaná velkým, hlučným, agresivním
světem s jeho velkými jmény, obdivovanými
hrdiny, jeho bohatstvím a výstředními
a pompézními slavnostmi. Milionům
zklamaných lidí, kteří touží po světské slávě,
ale nikdy jí nedosáhli, nabízí toto moderní
evangelium rychlou a jednoduchou
zkratku k tomu, po čem touží. Pokojná
mysl, štěstí, blahobyt (prosperita), společenské
přijetí, pozornost veřejnosti,
úspěchy ve sportu, v obchodě, v zábavě a
možnost příležitostně sedět při slavnostní
hostině u jednoho stolu se slavnou
osobností – to všechno na zemi a potom
ještě i v nebi. Žádná pojišťovna nemůže
z uvedeného nabídnout ani půlku.
V tomto rádoby křesťanském schématu
se Bůh stává Aladinovou lampou,
která poslouchá každého, kdo přijme
Jeho Syna a podepíše členský průkaz.
Toto hrubé nepochopení (překroucení)
pravdy je na pozadí mnoha současných
evangelizačních aktivit. Určuje směr,
určuje programy, rozhoduje o obsahu
kázání, stanovuje kvalitu místních sborů
a často i celých denominací, stává se
vzorem (předlohou) pro náboženské
spisovatele a formou vydavatelské politiky
mnoha evangelizačních publikací.
Tento koncept křesťanství je chybný
ve své podstatě, a když se dotýká duše
člověka, představuje chybu smrtelně
nebezpečnou. Ve své podstatě se jedná
jen o mělký humanismus, který je spojený
s nevýrazným křesťanstvím, aby mu
tak byla přisouzena duchovní vážnost.
Stále se začíná u člověka a u jeho potřeb
a teprve potom se rozhlíží okolo po