zde - Zápas o duši - Reformace.cz

ně podřídit (7). A nejen to, musí se Bohu
přiblížit (8) a pokořit se (10). „Podřiďte
se“ ve své podstatě znamená stav, kdy
máme být podřízeni někomu, kdo má
vyšší postavení. V lidské společnosti
taková hierarchie vždy existovala a bude
existovat. Musíme se podřizovat vládní
moci, různým autoritám, starším v církvi,
v manželství manželky svým mužům,
děti rodičům, otroci pánům, zaměstnanci
zaměstnavatelům a jistě si vzpomenete
na další příklady podřízenosti. Bůh je
nejvyšší a svrchovaná autorita celého
vesmíru a měli bychom si uvědomit, že
žít si podle svého není pro křesťana
moudré. Je nepřípustné znevažovat
nebo ignorovat Boží autoritu.
Dnes, více než kdykoliv dříve, navštěvují
i křesťané nejrůznější semináře,
kde se chtějí naučit, jak být asertivní, ale
ještě jsem neslyšel, že by se někdo chtěl
naučit, jak se podřizovat. Jistě uznáte,
že hovořit o podřízenosti není populární,
ale je to biblický koncept. Dříve než se
nadechnete, abyste řekli jedno velké
ALE, zadržte a poslechněte si, co nám
říká apoštol Pavel:
Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské,
neboť se nechce ani nemůže
podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí
jen z vlastních sil, nemohou se líbit
Bohu. (Ř 8,7-8)
I kdyby se člověk chtěl z vlastních sil
podřídit autoritám, jeho hříšná přirozenost,
osobní pýcha a prosazování vlastní
vůle podle svých názorů a zkušeností jej
diskvalifikuje. Proto apoštol Pavel říká ve
stejném duchu:
Nevědí, že spravedlnost je od Boha,
a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se
spravedlnosti Boží nepodřídili.
(Ř 10,3)
Zaměřme se na několik oblastí, odkud
můžeme čerpat sílu,abychom poznali,
kde jsou naše největší slabiny :
A. Podřiďte se bezvýhradně Boží
cestě spasení. Všechna náboženství
světa, kromě biblického křesťanství, učí,
že spasení je důsledek lidského snažení
a námahy. Svět říká: usilovně pracuj, jak
nejlépe umíš a zajisté si zasloužíš
odměnu (nebe, druhou šanci, nirvánu).
Boží způsob spasení nikomu nedovolí,
aby na své skutky spoléhal nebo se
svými dobrými skutky vychloubal. Je to
On, kdo říká, že všichni zhřešili, a proto
jsme odděleni od Boha. Ukažte mi člověka,
který nezhřešil a já vám ukážu člověka,
který nezemře. Jediný, kdo zemřel
a vstal z mrtvých, byl bezhříšný Pán
Ježíš Kristus; všichni ostatní lidé, kteří se
kdy narodili a ještě narodí, jsou hříšní a
smrtelní. Každý přirozený člověk není
z vlastních sil schopný, aby se k Bohu
přiblížil, natož aby se Bohu podřídil. Smrt
a vzkříšení Pána Ježíše Krista je Boží
cesta pro každého, kdo bezpodmínečně
věří svému Stvořiteli a Spasiteli, že jiná
cesta k Bohu nevede:
I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili
jsme sklonům svého těla, dali jsme se
vést svými sobeckými zájmy, a tím
jsme nutně propadli Božímu soudu tak
jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství,
z velké lásky, jíž si nás zamiloval,
probudil nás k životu spolu
s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své
hříchy. Milostí jste spaseni! (Ef 2,3-4)
B. Podřiďte se bezpodmínečně Boží
celistvosti. Všichni dobře víme, že je
celkem snadné podřídit se Bohu, kterého
nazýváme láska, ale už nám může
vadit, že svrchovaný Bůh nenávidí hřích,
že Jeho absolutní spravedlnost vyžaduje
i spravedlnost, což neznamená nic víc a
nic méně než to, že všichni hříšníci, kteří
nebudou činit pokání, budou trávit věčnost
v pekle. Pokud se někomu takové
učení nelíbí, měl by se zamyslet nad
svojí vírou, protože učení o pekle není
světský nástroj k zastrašování lidí, ale
Boží informace pro celé lidstvo. O místě
věčného odloučení od Boha barvitě
hovořil náš Spasitel sám.