zde - Zápas o duši - Reformace.cz

k spálení, ale pšenici shromážděte
do mé stodoly. (Mt 13,30)
Už Marta věděla, že všeobecné vzkříšení
nastane v poslední den, kdy se vrátí Pán:
Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při
vzkříšení v poslední den.“ (J 11,24)
Církev vždy věřila, že tělesné vzkříšení
spravedlivých a nespravedlivých, tedy že
toto rozdělení nastane během posledního
dne Páně, kdy se Ježíš vrátí:
Věřím všemu, co je napsáno v zákoně
Mojžíšově a v prorockých knihách,
a tak jako oni mám naději v Bohu, že
jednou spravedliví i nespravedliví
vstanou k soudu. (Sk 24,14b-15)
Písmo jednoznačně učí, že v Den Páně,
poslední den, budou během jedné žně
všichni lidé vzkříšeni a rozděleni do dvou
skupin:
Pole je tento svět, dobré semeno jsou
synové království a koukol jsou synové
toho zlého. Nepřítel, který je rozsívá, je
ďábel, žeň je konec tohoto světa a
ženci jsou andělé. (Mt 13,38-39)
Anebo je království nebeské jako síť,
která se spustí do moře a zahrne všecko
možné; když je plná, vytáhnou ji na
břeh, sednou, a co je dobré, vybírají do
nádob, co je špatné, vyhazují ven. Tak
bude i při skonání věku: vyjdou andělé,
oddělí zlé od spravedlivých a hodí je
do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění
zubů. „Pochopili jste to všecko?“
Odpověděli: „Ano.“ (Mt 13,47-51)
Všechny národy [ve vzkříšených tělech]
budou shromážděny před ním a on je
oddělí jedny od druhých, jako pastýř
odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví
po své pravici, ale kozly po levici. Král
tehdy řekne těm po své pravici: `Pojďte,
vy požehnaní mého Otce, přijměte
za dědictví království, které je pro vás
připraveno od stvoření světa … Těm
po své levici tehdy řekne: `Jděte ode
mě, vy proklatí, do věčného ohně,
který je připraven pro ďábla a jeho
anděly! (Mt 25,32-34.41)
Vidíme tedy, že i nespasení mají věčná těla
uzpůsobená k věčné pohaně. Budou
existovat na věky i ve věčném ohni, ať si
pod pojmem oheň představujeme cokoliv.
Lidé zatracení zůstanou mrtvi Pánu Ježíši
Kristu, budou od Něj na věky odděleni, nebudou
Jím napájeni ani živeni. Nechtěli,
aby se na ně vztahoval vykupitelský skutek
Pána Ježíše Krista zde na zemi, nebude
se na ně tedy vztahovat ani na věčnosti.
Čemu věřili, to se jim vyplní. Budou
se živit sami sebou. To je ta druhá smrt –
hořící jezero daleko od Pánovy lásky.
Oblaka, kde se s Pánem střetneme
již v nových tělech, nemůžeme vykládat
doslovně jako vodní páry, ale spíše jako
radostné shledání Krista s Jeho lidem,
které se uskuteční mimo zemi i nebe.
V ten den Páně také nastane poslední
soud. Kde bude Kristův soudný trůn,
o tom se Písmo nezmiňuje. Zdá se, že
nebude na zemi, ani v nebi.
Nová země a nebe
Nyní přicházíme k novému vesmíru, zemi,
nebi a ve své podstatě i k nové neprokleté
přírodě, jež nebude jen obnovena, ale znovustvořena
z nového stavebního materiálu.
A viděl jsem veliký bělostný trůn a
toho, kdo na něm seděl; před jeho
pohledem zmizela země i nebe a už
pro ně nebylo místa. (Zj 20,11)
Neumím si takovou proměnu představit,
jak bude Bůh tvořit všecko nové mimo
zemi a nebe. Proto tíhnu k názoru, že
během této kolosální proměny vesmíru
budou všichni lidé, spasení i nespasení,
shromážděni v nových tělech kolem Jeho
bělostného trůnu. Určitě nepůjde o nějakou
nebeskou čekárnu. Stvoření všeho
nového, včetně ohnivého jezera pro nespravedlivé,
může proběhnout v okamžiku,
jak má ve své moci Bůh sám:
A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho,
kdo na něm seděl; před jeho tváří
zmizela země [ge] i nebe [ouranos] a
jejich místo [topos] již více nebylo.
(Zj 20,11)