MKN-10 Tabelární část - ÚZIS ČR

ÚVOD / 15
Se zřetelem na perinatální, novorozeneckou a kojeneckou úmrtnost se
důrazně doporučuje, aby ukazatele založené na kohortách narozených byly
takto označeny a odlišeny.
Konference potvrdila praxi vyjadřovat věk v dokončených (celých) časových
jednotkách, takže první den života se označuje jako den věku nula.
Konference DOPORUČILA zařazení definic, pravidel a požadavků na hlášení
týkajících se mateřské, fetální, perinatální, neonatální a kojenecké úmrtnosti
do 2. dílu – Instrukční příručky desáté revize MKN.
5. Pravidla pro kódování, výběr a tabelační seznamy
5.1 Pravidla pro kódování a výběr u úmrtnosti
Konference vzala na vědomí proces revize pravidel pro výběr základní příčiny
smrti a příslušných poznámek ve verzi deváté revize MKN, který vedl
k doporučení změn v pravidlech a rozsáhlých změn v poznámkách.
Konference DOPORUČILA nahradit pravidla pro výběr prvotní (základní)
příčiny smrti, uvedená v deváté revizi MKN, novými pravidly (obsaženými
ve 2. dílu).
Konference vzala dále na vědomí koncept poznámek ke kódování základní
příčiny smrti a k interpretaci položek příčin smrti a doporučila zařadit je do
desáté revize.
Konference zaznamenala pokračující používání kódování a analýzy více stavů
ve spojení s příčinami smrti. Vyjádřila podporu těmto aktivitám, ale
nedoporučila k zařazení do obsahu MKN-10 žádná určitá pravidla či metody
analýzy, podle kterých by se mělo postupovat.
Při posuzování mezinárodní formy lékařských osvědčení o příčině smrti zjistil
expertní výbor, že situace stárnoucí populace, častěji umírající s více
chorobnými procesy, a také účinky terapeutických zásahů zvyšují možný
počet údajů mezi základní příčinou smrti a bezprostřední příčinou smrti; to
znamená, že v mnoha zemích bývá uváděn na lékařských osvědčeních
rostoucí počet stavů. Expertní výbor proto doporučil zařadit další řádek
(d) do I. části osvědčení.
Konference proto DOPORUČILA, aby jednotlivé země zvážily potřebu
a možnost zařazení další řádky (d) do I. části lékařského osvědčení o příčině
smrti (Listu o prohlídce mrtvého).
5.2 Pravidla pro kódování a výběr u nemocnosti
Devátá revize obsahovala poprvé návod k zaznamenávání a kódování
nemocnosti a konkrétně pro výběr jednoho chorobného stavu pro
zjednodušení statistiky nemocnosti. Zkušenosti z používání definic a pravidel
v deváté revizi ukázaly jejich užitečnost, ale vedly také k požadavkům na
ujasnění a zpřesnění záznamů diagnostické informace praktickými lékaři i na
zlepšení návodů k řešení problematických situací.
Tato konference podpořila doporučení revizní konference z roku 1975 o
výběru stavu, který se má vybrat pro analýzu epizod zdravotní péče podle
jediného stavu, a také názor, že tam, kde je to možné, by se mělo provádět
kódování a analýza více stavů pro doplnění rutinních statistik. Zdůraznilo se,
že desátá revize by měla upozornit na skutečnost, že mnoho dřívějších
pokynů bylo možno aplikovat pouze tehdy, pokud tabelace „hlavního stavu“ v
epizodě byla vhodná a když pojem „epizody“ sám o sobě byl vhodný pro
způsob, jakým byl sběr dat organizován.
Konference proto DOPORUČILA, aby do desáté revize byly začleněny
doplňkové pokyny pro zaznamenávání a kódování nemocnosti i definice