PŘÍKLAD DOBRÉ PRAXE Z OBLASTI DEINSTITUCIONALIZACE ...

seznámili se službou chráněné bydlení a naučili je základní dovednosti potřebné pro život
v chráněném bytě. Uživatelky měly také možnost několikrát navštívit svůj budoucí domov
a podílet se na výběru jeho vybavení. Stěhování do chráněného bytu o velikosti 3+1, který
se nachází v panelovém domě na jednom z libereckých sídlišť, proběhlo dle plánu
na konci listopadu 2007.
Je třeba zdůraznit, že velkou zásluhu na tom, že slečna Markéta a ostatní uživatelky dnes
žijí zcela jiný život, mají nejen pracovníci naší organizace, ale i vedení domova a všichni jeho
pracovníci, kteří tuto myšlenku podpořili. Jen oni mohli u uživatelek vzbudit prvotní zájem
o službu chráněné bydlení a dát jim důvěru, že podmínky běžného života zvládnou.
Uživatelky byly na ně velmi fixovány a nebyly zvyklé se samostatně rozhodovat. Jejich
rozhodnutí bylo závislé na zájmu celé skupiny či rozhodnutí samotného personálu zařízení.
Velké poděkování také patří Krajskému úřadu Libereckého kraje, Magistrátu města Liberec
i všem dárcům, kteří naši činnost podpořili.
Již v době přípravy na přechod do chráněného bydlení projevila slečna Markéta přání
věnovat se i nadále její oblíbené keramice. Do chráněného bydlení se také těšila na to, že
se naučí upéct něco sladkého a samostatně se pohybovat po městě, neboť ráda nakupuje.
V prvních týdnech, po přestěhování do chráněného bydlení, bylo mnoho času věnováno
poznávání města, nakupování, jízdě městskými hromadnými prostředky, návštěvě nových
lékařů, zařizování nových osobních dokladů, péči o domácnost či přípravě stravy. Velká
pozornost byla rovněž dle asistentek soustředěna na blížící se Vánoce: „…V prosinci
nechodila ještě žádná z nich do zaměstnání, hodně času jsme věnovaly přípravě Vánoc.
Vyzdobily jsme celý byt, pekly cukroví, kupovaly si navzájem dárky, tajně je balily, psaly
vánoční pohledy. Klientky tato práce velmi bavila, dvě z nich se částečně v ústavu setkaly
s prací v kuchyni […], dvě v kuchyni nikdy nepracovaly a i sebemenší úkon pro ně byl
novinkou. Ale velice rychle a s velkou chutí se učily a už vánoční pohoštění s pomocí
asistentky připravovaly částečně samy. Vůbec se dá říci, že veškerá práce v domácnosti je už
od začátku bavila, každá podle svých možností se mnohému naučila a často jsme slyšely:
,Kdyby mě na Sluňáku viděli, divili by se.‘ nebo ,Až pojedeme na Sluňák, řekneš jim, co už
umím?“
V únoru se podařilo pro slečnu Markétu nalézt zaměstnání v chráněné rukodělné dílně, kde
se kromě oblíbené keramiky věnuje i celé řadě jiných zajímavých činností. Do práce chodí
na čtyři hodiny denně, čtyři dny v týdnu. Zpočátku ji doprovázela a vyzvedávala
ze zaměstnání asistentka. Od března jezdí do práce i z práce sama, jak níže popisuje: „…Já
jezdím od 3. března sama do práce a moc mě to baví a jsem vyráběčka keramiky a umím
2