PŘÍKLAD DOBRÉ PRAXE Z OBLASTI DEINSTITUCIONALIZACE ...

krásně vyšívat, kreslit, drhat, háčkovat a dělám různé věci…“ Slečna Markéta rovněž
projevila přání přebírat si svoji mzdu v chráněné dílně bez přítomnosti asistentky. Pro tuto
situaci byl sepsán plán uživatele a plán zabezpečení rizikové situace, na jejichž základě byla
realizace tohoto přání podpořena i ze strany opatrovníka. Postupně byly sepsány další plány
(uživatelky, její klíčové pracovnice či rizikových situací), které se například týkaly nákupu
tašky na kolečkách, návštěvy divadla, samostatné jízdy na kosmetiku, samostatných vycházek
po městě, orientace v obchodě či nákupu nového mobilního telefonu.
Nové prostředí a s ním spojené nové možnosti motivují slečnu Markétu i k učení se novým
dovednostem. V jednom z dopisů své asistence například napsala: „Chtěla bych se naučit […]
jezdit do Jestřebí, sama se naučit cestovat, sama si vyřizovat vzkazy. Myslím, jako v práci říct,
že kdybych jela na dovolenou nebo k lékaři. […] Já bych se tohle všechno chtěla naučit jako
v normálním životě. Moc bych si to přála z celého srdce. […] Já jsem byla jako dítě v ústavu
a chtěla bych poznat, jak to chodí mezi lidmi v životě.“
V Liberci si slečna Markéta našla i nové přátele, a to zejména mezi svými
spolupracovníky. Navštěvuje s nimi celou řadu kulturních akcí. Ví, jak se sama dostane
do divadla, kina či Tipsport areny. Je také členem divadelního souboru osob se zdravotním
postižením, který v současné době pilně trénuje na vystoupení, které se uskuteční na konci
listopadu. Nezapomíná však ani na své přátele z domova pro osoby se zdravotním postižením
a nadále se s nimi ráda setkává. A my ji v tom, v rámci našich možností, podporujeme, neboť
citové vazby k lidem, se kterými strávila velkou část života, nelze opomíjet. K zapojení slečny
Markéty do běžné společnosti připívá i využívání služeb ve městě, pravidelná návštěva
kulturních či jiných zařízení nebo realizace různých výletů do okolí. Nedávno byl také
v domě, kde uživatelky bydlí, otevřen klub pro vzájemné setkávání osob se zdravotním
postižením. Slečnu Markétu tam zaujala nabídka práce s počítačem a ráda by se s ním naučila
pracovat: „…Chtěla bych si najít nějaké hezké věci na koupení a napsat někomu. Nebo si
hledat obrázky.“ Od měsíce září se též pravidelně každé úterý účastí kurzu Bezpečné
cestování, které pro uživatele pořádá naše organizace. V rámci kurzu si stanovila tyto cíle:
„…Chtěla bych se naučit jezdit sama do Jestřebí a do jiných měst a znát jízdní řády vlaku,
autobusu a tramvaje. To, co umí lidé v životě. Moc by mě to bavilo.“
Cílem chráněného bydlení je podpora co nejvyšší možné samostatnosti uživatelů. Noční
služby asistentek byly v bytě, kde žije i slečna Markéta, postupně zrušeny, neboť nebyl již
důvod v nich nadále pokračovat. Uživatelky vědí, jak se chovat v případě nouzových či
havarijních situací. Jednu z nich již zažily, a to tehdy, když jedna z uživatelek v noci omdlela.
Slečna Markéta v tu chvíli neváhala a zavolala pomoc. Samozřejmostí je v chráněném bydlení
3