7 • 2013 - Dobrá adresa

Michal Šanda
Ranní fejeton
Komuni
ka
ční š
um
Začalo to hned ve výtahu: ve třetím
patře se výtah zastavil a přistoupil
do něj soused, ztepilý atlet s notebookem
přes rameno, odhadem třicátník. Čuměl,
neřekl ani bú. Křupanská nevychovanost.
Abych ale v bezmála padesáti takového
mladého hejska pozdravil jako první já, to je
také proti slušnému vychování, proti bontonu.
Před barákem se uprostřed chodníku
oňuchávali psi. Jedno vodítko směřovalo doprava,
kde na obrubníku stála nakadeřená
matróna, druhé vodítko se táhlo až ke zdi,
o níž byl bohorovně opřený pupkatý fotr vypouštějící
z úst oblaka kouře. První ranní cigáro.
Venčení psa i páníčka.
„Je to pes nebo fena“
„Čuba.“
„Tak to jo. My jsme měli štěňata letos.“
Co jsem měl dělat, přeskočit psy, podlézt
závoru z vodítek Pročež jsem si vyslechnul,
že štěňat bylo sedm, to nejňunínkovatější se
skvrnou na uchu že si vzala sestřenice Milča
ze Sedlčan a ostatní že prodali hned ten den,
jak si dali na internet inzerát.
Pupkáč dokouřil a trhnul vodítkem.
„My už taky půjdeme, ještě musím na nákup
do Alberta,“ odvětila matrona a já konečně
mohl pokračovat.
Kdybych na přechodu neuskočil, napálil
by to do mne černý terénní Mercedes.
„Kam čumíš!“ zakřičel na mne z okýnka
zvučný bas.
Hned za přechodem máme trafiku. Byl
jsem krok ode dveří, když se kolem mě
střelhbitě prosmýkla klasická frontová bojovnice.
Dejte mi Viceroyky. Anebo ne, ty Máčka
jsou lightky Tak ty. A dobít kredit. Vodafone.
Už vyšla Xantipa No a ještě nějaký noviny
s programem televize na příští týden. A víte
co, ty Máčka teda ne, vezmu si Petry. Jsou to
lightky
Úplně jsem kvůli tomu zapomněl na
osvědčený trafikantčin trik a zaplatil padesátikorunou.
Vrátila mi čtyři koruny, jako že na
dvacku. Moji údajnou dvacetikorunu měla na
důkaz položenou nahoře na kase. Dobře dovede
odhadnout staré trumbery, se mnou má
za dobu, co vede tuhle trafiku, skóre 3 : 0 a já
Lidové noviny za 46 Kč.
V metru se člověk může spolehnout, že
dřív nebo později nastoupí bezohledný hňup
s iPodem, který se domnívá, že svět je jeho
soukromá diskotéka. Duc! duc! duc! duc!
duc!
Kvůli zdržení s pejskaři a frontovou bojovnicí
jsem měl fakt už naspěch. Pokud někdy
chytnu zlatou rybku, jedno z mých tří
přání bude nahlédnout do mozku člověka,
který vidí před sebou na jezdících schodech
řadu lidí stojících vpravo a sám si stoupne doleva.
Paul Klee kdysi prohlásil: „Génius je
chyba v systému.“ Tohle ovšem nebude případ
ze stejného kadlubu.
A tak se stalo, že jsem se za minutu celá
přiřítil do práce, vpadl jsem tam jako kulový
blesk.
Přeslušný pan vrátný se zhrozil: „Dobré
ráno pane Šanda, copak se stalo“
„Hovno!“
www.dobraadresa.cz • 2013 • 7 • 35