DA 03/2009 - Dobrá adresa

K u l t u r n ě s p o l e č e n s k ý č a s o p i s2009 • 3/2 n a i n t e r n e t uZ obsahu A n ke t a o V ě ř e C hy t i l o v éN o u z o v ý v ý c h o dM i n u l é č í s l o j e š t ě j e d n o u

O b s a h :O č e m s e ( n e ) m l u v íTereza Šimůnková, Štěpán Kučera: Věře Chytilové jeosmdesát (anketa) (4)Jakub Šofar: Pandora, kulturně-literární revue (12)Jiří T. Král: Královiny (14)P ř e d S t r ž íMichal Šanda: Z antikvariátních banánovek – Světozor –Svěcení piva (16)Draků mám už plné zuby (rozhovor s Janou Šouflovou)(18)Jakub Šofar: Filokartistův výsadek (3) (24)SYSTÉM NAVIGACE:KLEPNĚTE!První stránka (titulní):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah).Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Váspřenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránkywww.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na středobrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2.Druhá stránka (obsah):BYLO od č. 1/00: Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímona příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu seVám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu.NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a napopisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní)stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přescelou šířku okna.S t r ž D AF i l m : Zbyněk Vlasák: Je nouzový východ jen jeden? (26)/ Zbyněk Vlasák: Když je člověk na pochybách (27) /L i t e r a t u r a : Jaroslav Balvín ml.: Jaké by bylo zapnoutfén a hodit mu ho do vany (28)Z a S t r ž íKateřina Komorádová: Mediální pověstník na březen (29)Jan Lustig: Vysloveně žertovně 3 (31)P ř í l o h aDobrá adresa 2/2008 (33)Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailovéadresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíšepříslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránkyse přesunete na str. 2 (obsah).KLEPNĚTE SEM!Na titulní stránce: Onja Ku’tay Ari, „Básník párkrát jinak VI“, 2004, (k článku na str. 4)Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 3, ročník 10. E-mail: dobraadresa@firstnet.cz. Vydávají PřáteléDobré adresy. Šéfredaktor: Štefan Švec. Zástupce šéfredaktora: Jakub Šofar. Redakce: Václav Dvořák, Martin Groman, KateřinaKomorádová, Štěpán Kučera, Viki Shock, Michal Šanda, Petr Štengl, Martin Vokurka, Pavel Voňka. Grafická úprava a výtvarnáredakce: Jakub Tayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation.Časopis vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky a Nadace Český literární fond. Redakcí nevyžádanérukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s.

Naši milí,báseňměsíceúnorová Dobrá adresa vyšla až v poloviněměsíce. Ještě jednou se za ten výpadekomlouváme. Abyste nepřišli o její obsah,zkrátili jsme březnové číslo na dřeň a číslopředchozí za něj ještě jednou připojujemev celé délce. Takže dostáváte před oči takovézpětné dvojčíslo. Kdybyste se v tom nevyznali,nic si z toho nedělejte a prostě čtěte.Čtení je zdravé, pomáhá duševní rovnovázea z kyselých lidí dělá zásadové. Nebozásadité?Dobrá adresa přechází zase na čas dorukou staršího redaktora, který je unavenýa nevrlý. Od příště už se v časopisu v plné síleprojeví veškerá nerudnost, bezcharakternosta cynismus lidí nad třicet, které vystřídajídosavadní nadějeplný pel mládí. ŠtěpánKučera, který DA v posledních měsícíchvedl, odjel na čas do Řecka poučit se vefilozofii. Až se vrátí, bude už možná takystarý. Ale vrátí se. Nebojte :-)Zatím to spolu nějak vydržíme. A třebato bude fajn. Přeju vám krásné jaro,Štefan ŠvecPavlína PulcováBouřlivomraky napnuténa skřipci oblohynaříkají prudce deštěmbiče bleskůsteny hromupo výpraskumodřiny(z rukopisu)www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 3

O čemse(ne)mluví80 let!Gratulujeme!4 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Jsem ochotnálízatdlaždičky,ale vy je budetelízat se mnou80 let!Gratulujeme!Režisérka Věra Chytilová 3. února oslavila osmdesáté narozeninya převzala zlatou medaili Akademie múzických umění.V kavárně Parnas v budově FAMU se ten den sešla spousta gratulantůa my jsme některým z nich položili dvě lehce návodné otázky:1. Který film Věry Chytilové máte nejradši?2. Proč si myslíte, že je Věra Chytilová výjimečná?www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 5

O čemse(ne)mluví2. Ona je výjimečný solitér v kontextu českéhofilmu. S jejími myšlenkami nemusímvždycky souhlasit, ale obdivuju neústupnost,se kterou je prosazuje.Eva Zaoralováumělecká ředitelka MFF Karlovy Vary1. Sedmikrásky, protože obdivuju, jak jsounatočené, a pořád se při nich dobře bavím.Miroslav Ondříčekkameraman1. Mám rád všechny její filmy.80 let!Gratulujeme!6 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz2. Je to ženská, která jedná jako chlap.

Pavel Jechděkan FAMU1. Sedmikrásky, ty jsem viděl snad stokrát.Věra Chytilová jimi přinesla do českého filmuněco nového.2. Má talent a je statečná. Takovou kombinacineuvidíte často.Jiří Králíkdlouholetý pořadatel Letní filmovéškoly a dalších filmových projektů1. Nejmagičtější je pro mě Ovoce rajskýchstromů jíme. Zasměju se při Dědictví anebKurvahošigutntag.2. Vezměte si jenom její slovní projevy –ona je bojovnice. Pročítal jsem časopisyFilm a doba ze šedesátých let, už tenkrát sevyjadřovala jasně, přesně a tvrdě. Jako téměřjediná z nové české vlny si udržela krediti v 70. a 80. letech. Působila v Krátkémfilmu, šest let musela čekat, než se mohlavrátit k režii celovečerních snímků, ale nikdyse nevzdala. Jediný úkrok stranou bylaVlčí bouda z roku 1985, ale to byl jenom nepovednýfilm, ne úlitba režimu. Její současnésnímky nepatří k nejpovedenějším, protožedoba se změnila a točit filozofické filmynení dneska úplně možné.www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 7

O čemse(ne)mluvíDagmar BláhováherečkaJan Weinerbývalý letec RAF1. Je blbé ptát se na to herečky, která hrálave třech jejích filmech. Líbí se mi jich moc,samozřejmě Sedmikrásky, pak Hra o jablko– tu vidím nejčastěji –, mám rádai Panelstory – líbí se mi, jak nekompromisněse Věra podívala na ten náš hnůj.2. Protože jí je osmdesát! To stačí! Jak říkáČechov v jedné hře: hlavní je vydržet!1. Sedmikrásky a Panelstory – ten filmo panelácích se mi líbil, i když žiju ve Spojenýchstátech.2. Je inteligentní a statečná. Statečnosti jev téhle zemi málo, lidi jsou tu naučení poddatse násilí, ohýbat se.80 let!Gratulujeme!8 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Saša GedeonrežisérIvan Vyskočilspisovatel, dramatik a herec1. Všechny.2. Je důsledná, přesná, cílevědomá, poctivá,pravdivá... a to není v současné kinematografiitéměř nikdo. Věře jde o věc, říká „jdeo to, o co jde“. Zní to banálně, ale... jde právěo tohle.1. Sedmikrásky, díky jejich celkové koncepci. Věra se v tom filmuodvážila věcí, které si nikdo do té doby netroufl udělat. Ovšem jepravda, že měla dobré spolupracovníky – Jaroslava Kučeru a EsterKrumbachovou. Ester jí byla věčným oponentem a Věra někoho takovéhopotřebuje. Ester se pevně držela myšlenky filmu, strukturálníhokonceptu, a Věra se vzpouzela, ale přitom jí to dělalo dobře.Po Sedmikráskách spolu točily ještě Ovoce stromů rajských jíme,ale tam vycházely z předchozího úspěchu Sedmikrásek, bylo to naplánovanédopředu, a to je vždycky špatně.Celá historie je volovina. Ve filmové tvorbě šedesátých let bylaspousta vedlejších věcí, o svobodném vývoji se vůbec nedá mluvita na tehdejší filmy je třeba dívat se hlubším pohledem, než se dneskaděje. Uměl to například Jiří Cieslar.2. Protože se pokouší o věci, o kterých se dopředu říká, že nejsoumožné.www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 9

O čemse(ne)mluvíMarek Vajchrproděkan FAMU,redaktor Revolver Revue1) Sedmikrásky. Věčný film. Protože Marie,které jsou takové, jaké chtějí být, a užívají sito, nikdy neomrzí.2) Protože u svých kolegů a žákůs naprostou přirozeností vzbuzuje dokonalýrespekt.Věra Chytilováoslavenkyně1. Žádnej. Já mám stejně ráda i neradavšechny svoje filmy. Snažila jsem se, aby bylkaždej jinej. Když dneska něco běžív televizi, jdu se kouknout a zírám, co jsemto natočila.Nebo se mi vybavujou maléry, co se stalypři natáčení, a taky schvalovačky, kdyjsem si dopředu slibovala, že budu na všechnoříkat ano, ale pak jsem se hned začalahádat. I Müller (vedoucí oddělení kulturyÚV KSČ – pozn. red.) mi říkal: „Ty se mi líbíš,ty se mě nebojíš.“ Když na něčem trváte,každej se zalekne. Já jsem ochotná lízatdlaždičky, ale vy je budete lízat se mnou...2. Vy si ze mě děláte fóry, a blbý. Ale musímto vydržet, když lidi kolem mě vynaložili toliksil a kytek, aby to tu uspořádali. Chtělise hlavně sejít a popít.Lidi se dneska málo scházejí, předtímbyl blbej režim, ale lidi se aspoň potkávali.PřipraviliTereza Šimůnkováa Štěpán Kučera80 let!Gratulujeme!10 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 11

,O čemse(ne)mluvíPandora,kulturně-literární revueTo se najednou s těmi Pandorami roztrhpytel.1) Později, než mělo, asi o rok, aleco je to rok pro literaturu, vyšlo patnácté číslo(prosinec 2007). Tematizovalo se v ní: Vyprávění.Otevírá ho (téma i vyprávění) rozhovors literárním teoretikem Lubomírem Doležalem,odborníkem na slovo vzatým. Líbilo semi třeba tohle: V přírodních vědách se falešnéteorie odhazují na smetiště. V humanitních vědáchje však obtížné, nebo dokonce nemožné teoriijednoznačně a definitivně falzifikovat. /.../Jejich hodnotu proto můžeme určit jedině tím,jak jsou užitečné či škodlivé pro vývoj našeho porozumění.Myslí si to i naši vědciz humanitních oborů? Tohle mně připadáúplně kacířské prohlášení, protože dneskavšichni humanitníci měří svoje výkony pomocímetod, které používají exaktníci, a ti zasenaopak, v mnoha případech, nechali svojiexaktnost v příkopech u cesty, až to vypadá, jako že končí nějakáválka a jednotlivé fronty se přelévají. Docela by stálo za to, nechatvytisknout pár tisíc certliček s tímto textem a distribuovat je do staroslavnýchbudov našich alma mateří(nek), včetně hajzlíků (možnátam by si jich ti exaktní humanitníci všimli). Ale zpět k Pandoře.A dále tu pak „vyprávějí“ např. Jiří Kratochvil, Jiří Hájíček,Magdalena Platzová, Stanislav Beran, David Zábranský, Jiří Pechar,za zahraničí Witold Gombrowicz a Robert Walser a za nimi se užpřipravují teoretici... Ale zpět. Tenhle Walser, Helvét jakýsi. Zasejsme ho úplně přehlédli, a tak nám dává kapky. Dobře je to. Už proto,že po ctihodném Bernhardovi je to další němčinář a my mámepořád s tímhle jazykem poražených nevyjasněné vztahy. Ukázku zeSourozenců Tannerových přeložil Radovan Charvát. Končí nám blízce:Co dělá Kašpar? Píšete si? Co jeho umění? Také o něm bych se rádněco dozvěděl. Žij dobře, bratře. Možná si budeme moci brzy promluvit.Tvůj Klaus. Vzhledem k aktivitám našeho pana prezidenta veŠvýcarsku tedy zdravím na Hrad: Nazdar!Takovým lízátkem je předposlední text, dopis Dalibora Chatrnéhoke „glorifikaci“ Jiřího Valocha v předcházející Pandoře. Myz Dobré adresy, kteří jsme kvůli Jiřímu Valochovi cedili krev, pot12 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Kdo dál se vešel do„všednosti“: MichalBystrov, Petr Halmay,Petr Hruška, Larry Jaffe,Vít Janota, Petr Král (tense vejde všude), JitkaN. Srbová, PetrŠpanger, Irena Šťastná,Marie Šťastná...a slzy onehdá na křtu v Unijazzu, o tomvšem víme své. Každá společnost má své Valochy(důležité a přitom nehodné odborníky).Váhy jsou kalibrovány, teprve budoucnostukáže, na kterou stranu miska klesla.Takže to máme zaprvé.2) Zadruhé redakce Pandory spustila internetovéstránky, kde je všeho dost. Vizwww.revuepandora.cz.3) No a za třetí vyšel další „vypusk“, aby seto náhodou někomu nepletlo, tak rovnoudvojčíslo, ve kterém je tematizována Všednost.Na začátku nasadila redakce těžkoupáru, Václava Havla. Poslední otázka jeo tom, proč u nás nevznikl „ten velký společenskýromán, na který literární veřejnosti kritika už od revoluce čeká?“. (Do tohomalou vsuvku, na tomto místě jsem pochopil,že jsem úplně mimo. Vždycky jsemsi myslel, že patřím do stáda „literární veřejnost“,jenže tím, že na takový velký společenskýromán zcela určitě nečekám, jsemse v podstatě znemožnil a sám sebe vyškrtl.)Odpověď: Těžko říct. Možná existuje nějakáamplituda odstupu, kterou pozorujiu dramatu, ale která je ještě daleko většíu románu (...). Osobně doufám, že ta amplitudabude delší než moje pozemské žití.Kdo dál se vešel do „všednosti“: MichalBystrov, Petr Halmay, Petr Hruška, LarryJaffe, Vít Janota, Petr Král (ten se vejde všude),Jitka N. Srbová, Petr Španger, IrenaŠťastná, Marie Šťastná – ti všichni za poezii;Jan Cempírek, Jaroslav Kovanda, MariuszSzczygieł, Jan Zábrana (poprvé publikovanýtext Princ karneval), Václav Vokolek – tiza prózu, Richard Čermák – ten za fotografii,Pavel Novotný – ten za experiment.Odborné texty přeskočím... až na Smrtjateční pistolí (etnografická terénní studie) odMartina Zubíka. Konečně je to tady. Mámdoma bednu záznamů, výstřižků a kniho zabijačkách, voní po sádle a škvarkách. Jeto zbytek po mém marném pokusu napsatdiplomovou práci, ve které jsem chtěl srovnatjihočeskou a jihomoravskou zabijačkuz fenomenologického hlediska, stylem případovéstudie, ale na katedře se mi tehdy,před více než 27 lety, vysmáli. Snad někdojiný zvedne pochodeň, aby na konci mohlzapálit. Kdyby snad Pandora tematizovalaprase nebo zabijačku, tak by byla moje misena tomto světě dokonána.Kulturně-literární revue Pandora jednakdokazuje, že i z kraje (nebo konce) republikyse dá dělat kulturní médium, jednakproměnila diktát „tématu“ ve velmi příjemnýzpůsob redakční práce odlišující seod všech ostatních a jednak... No, ať tovšechno, co nás teď čeká, tu ekonomickouvšední nevšednost, nějak ustane.Jakub Šofarwww.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 13

O čemKrálovinyse(ne)mluvíKrásná a úžasnás kosmetikouJežíše KristaJistá kosmetická firma přišla na úžasný nápad spojitsvou nabídku s propagací Velikonoc. „Před dvěma tisícilety Velikonoce dostaly současný význam Kristovousmrtí a zmrtvýchvstáním. Velikonoce byly první svátky,které křesťané slavili. Předchází jim čtyřicetidennípřípravná doba – tzv. postní doba, která začíná POPE-LEČNÍ STŘEDOU,“ dozvíte se nad obrázky šamponua tělového mléka. „VELKÝ PÁTEK je den hlubokéhosmutku na památku ukřižování Ježíše Krista. Tentoden lidé dodržovali přísný půst. Nesmělo se hýbat sezemí, do níž byl položen Kristus, proto se nepracovalona poli ani v sadu, nesmělo se také prát prádlo, protožeby ho prý pradleny namáčely do Kristovy krve,“ píšounad krémy na nohy (zřejmě kdosi ve firmě viděl videoze mše, jen si nevšiml popisky „Zelený čtvrtek“).Jeden je z takového spojení obchodu a víry nadšený,jen kdyby to nezůstalo na půl cesty. Co takhle speciálníedice parfému Ukřižování? Nebo rady, jaké oční stínyse hodí na Velký pátek? Či popelec s tím úžasnýmmatným leskem, který letos tak frčí? Hostie, po kterýchse zaručeně zhubne? Biče na velikonoční nočníhrátky? Šik trnová koruna? Recept na koktejl Kristovakrev? I když – hlavně že už obchodníci konečně přišlina to, že není efektivní prodávat jen Vánoce.Prezident Beneš bylnekrofilní opičák :–)Indolence zřejmě nemá žádné hranice. Pokaždé simyslíte, že hranici blbeckosti už nepůjde překonat,a vida – on to někdo dokáže. Vysokou laťku ovšem nynínasadili v Britských listech, když začali používatsmajlíky nejen v článcích, ale i v titulcích. A nikoliv titulcích ledajakých. Autor napíše nějakou neuvěřitelnoupitomost a přidá smajlík, aby bylo vidět, že tozřejmě nemyslí vážně. „Zločinní Češi jsou komunistickýmrasistickým kontrarevolučním národem :–)“,napíše Karel Dolejší a jeden se nemůže udržet smíchy.Jindy zase autor chce asi ukázat, jak je nějakou věcípobaven: „ČR ve ‚východní Evropě‘: Přesvědčujte Západ,že tomu tak není :),“ napíše Jan Čulík, ostatněmistr v oboru, jak dokládá jiný jeho výtvor: „70 procentevropských absolventů anglických vysokých školnesplácí půjčky na školné :).“ Nelze se ubránit dojmu,že jde o moc zdařilé ukázky skutečnosti, že články jemožné psát nejen perem, ale i lopatou. A co teprvekdyž nám Čulík sděluje: „Český stát si samozřejměmůže odhlasovat norimberské zákony. Odvolávat sena to, že zákony schválil parlament, a tak cizinci bu-14 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Ne že by jeden podezíral Antošovou z příchylnosti k minulému režimu,nelze ovšem nevidět, jak lehce lze po jejích slovech dojít tam, kde dlíliteráty opovrhovaní nostalgici.dou deportováni, případně (uvidíme, zda na to dojde :) ) půjdou doplynu. :) Sledujte ale, jak na to bude reagovat vnější svět.“ Takové větysi snad není možné vysvětlit jinak, než že redakce Britských listůuž byla do plynu transportována, samozřejmě rajského.Jeden za osmnáct,druhý bez dvou za dvacetV literárních časopisech je patrný jakýsi názorový konsensus: lidé jsouúplně blbí, propadli konzumu a nostalgicky vzhlížejí k minulosti. Zajímavéovšem je, že ve svém odsudku současné doby nadávají na svýchstránkách na současnost úplně stejně jako jimi proklínaný našinec.Takto si postěžovala ve dvoutýdeníku Tvar básnířka Svatava Antošová:„A jak je to vlastně dneska? V severních Čechách, v tom průmyslovémpekle, se znovu uvažuje o prolomení limitů těžby hnědého uhlí. Městaobkličují stále rozlehlejší průmyslové zóny, z kterých trčí zbrusu novékouřící komíny. (...) Lidé opět sepisují petice, žádající lepší životníprostředí a policisté je znovu vytlačují z náměstí, protože prostě překážejí...“Ne že by jeden podezíral Antošovou z příchylnostik minulému režimu, nelze ovšem nevidět, jak lehce lze po jejích slovechdojít tam, kde dlí literáty opovrhovaní nostalgici. Vždyť pokud jeto dnes stejné jako kdysi, nemohlo nakonec být kdysi lépe?Marxistické tezeo „normalizačních“ filmechVždy mne dojme, když nějaký literární či filmový kritik provádí politickéškolení mužstva. Naposled se této role ujal Kamil Fila při hodnocenínového filmu Marie Poledňákové. V jeho pojetí je tato režisérkakolaborantka, která komunistickému režimu umožňovalavládnout. Podle Fily to totiž bylo prosté: komunisté donutili lidi zapomenoutna politiku, stáhnout se do soukromí a tam „konzumovatdrobné slasti“. A vše, co k tomu přispívalo, včetně nevinných komedií,bylo nástrojem režimu. „Kolem zařizování bytu, sycení hladovýchkrků a plánování, kam ve dnech volna, se točila celá existence,kdy lidé nakonec zapomínají, v jakých podmínkách žijí, a připadajíjim pak snesitelné-normální a ‚přirozené‘,“ píše Fila. – Takové tezejsou fascinující. Ne snad že by se lidé v době normalizace opravdunestáhli do soukromí, jenže ve Filově pojetí se zřejmě měli bránittím, že se přestanou starat o svůj každodenní život a budou každýmsvým činem protestovat proti nespravedlivému režimu. Správně seměli všichni nechat zavřít, protože by pak odpadla zvláště zavrženíhodnáčinnost, tedy plánování dovolených. Normalizace byla hnusnádoba, Fila by si ale přál, aby byla ještě hnusnější. Aby člověk nemohlani na chvíli uniknout, třeba právě do komedií, jejichž děj seodehrával v jakémsi bezčasí mimo režim. Nejpozoruhodnější ovšemje, jak blízko se Filovy argumenty dostávají k tezím marxistů, podlenichž buržoazie v západních demokraciích otupovala vůli dělnictvak třídnímu boji komerčními filmy. To abychom se tedy báli chodit nakomedie – jeden nikdy neví, jaký tím vyjadřuje občanský postoj.Coming out Jiřího PeňáseNěkteří lidé se nedokážou ke svým citům přihlásit přímo, bližší je jimnaznačování. Aspoň tak si lze vysvětlit sloupek šéfa kulturní rubrikyTýdne Jiřího Peňáse věnovaný odchodu Dalibora Balšínka z funkcešéfredaktora tohoto periodika. „Přijdu do redakce – a on tady nebude.Půjdu se podívat k němu do kanceláře – a židle bude prázdná. Počkámještě na poradu, ale on na ni nepřijde,“ roní slzy Peňás. Následné vršeníkomplimentů odůvodňuje tím, že Balšínek byl skvělý šéf, ve čtenářivšak postupně roste určité podezření: „Dalibor byl nesmírněšťastnou kombinací inteligence, charakteru, vzdělání a intuice. (...)Zář vydávající osobnost. (...) Byl zcela férový, nezáludný a přímý člověk.(...) A taky s ním byla legrace, někdy opravdu ohromná, vlastněneznám nikoho, kdo se tak často smál.“ Také po přečtení tohoto chvalozpěvuvidíte v duchu to, co autor těchto řádek? Peňás to jistě nepřizná,ten dojem je ale víc než zřetelný: polonazí mladí muži běhají polese, výskají a sem tam se tak nějak chlapsky popasují, přičemž očimazálibně spočinou na svalech svého druha... A připomeneme-li si obsedantnízálibu Peňásova spolupracovníka Aleše Stuchlého v rozličnýchmužských knírech, nelze se vyhnout dojmu, že se asi v Týdnu děly věci.Každopádně je to přijatelnější než další dva možné výklady vznikuPeňásova textu: buď mu je dobrý vkus cizí, nebo si „nenápadně“ říkáo místo na příštím Balšínkově působišti.Jiří T. KrálDalší glosy jsou na www.kral.bloguje.czwww.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 15

Z antikvariátníchbanánovekErnst Hoyer se narodil roku 1890v Praze. Byl profesorem sociálníhopráva. Svěcení piva (Vydavatelstvočasopisů Kvas a Der böhm.Bierbrauer, Praha 1937) je jehojedinou prací sepsanou v češtině,ostatní tituly vyšly v předválečnémČeskoslovensku německy. Zemřelv roce 1955 ve Würzburgu.Ve svém pojednání „Nejstarší prohibičnízákony ve střední Evropě“(Revue Internationale contrel’alcoolisme, Lausanne 1924, str. 146–155)vylíčil jsem, jak vznik vlastních pivovarův říši franckých králů po ukončení stěhovánínárodů a nájezdu Hunů, tedy po roce 500 poKr., znamenal poslední fázi vývoje, který přivodilcelé střední Evropě odklon od oněchprotialkoholních zákonů, jež kdysi bylyv platnosti u Germánů podle svědectví JuliaCaesara v De bello Gallico. Nebudeme se asimýliti, jestliže připustíme, že uvedené pivovarypřispěly nejvíce k tomu, aby – ke koncistředověku chmelená – šťáva z ječmene, pivo,mohla nastoupiti své vítězné tažení. Byla toveliká hospodářství četných klášterů, v jichžsvazku takové pivovary byly zhusta zřizovány,aby mohly býti řádně zpracovány suroviny(obilí, slad, hořčiny), jež do klášterů bohatěplynuly z vlastního hospodaření, z dávekdesátkových a jiných naturálních plnění. Takovýpivovar měl ovšem sloužiti tolikok tomu, aby kryl vlastní spotřebu piva příslušníkůkláštera a aby zajistil zaopatřeníklášterní obce; pravým živnostenským podnikemv dnešním smyslu ovšem klášterní pivovarbýti neměl, neboť již podle v DecretumGratiani obsažených předpisů čtvrtého konsilukarthaginského (c. 3.4 D. XCI) bylo každémuduchovnímu zakázáno spolupracovatpři provádění obchodní živnosti anebo polníhohospodářství a zanedbávati povinnosti duchovníhoza účelem hospodářského prospěchu.Proto již tak zvaná synoda trullanská zakázaladuchovním vydržování hospod (tabernae)a papež Kliment V. tento zákaz ke konciluvídeňskému ještě zvláště zdůraznil (c. 1Clem de vita et honest. cler. III, 1); naproti tomuprodej doma vařeného piva v malém bylvždy dovolen, jak lze vyvoditi z četných rozhodnutířímské kurie. Rovněž bylo duchov-16 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Svěcení pivaním požívání piva v každé době dovoleno. Jenommá se duchovní vystíhati se svým stavemjež milostí Tvou vzešlo ze zrna obilného:aby se stalo blahodárným lékem pokoleníneslučitelného obžerství a opilstvílidskému;a proto hostince a podobné podniky navštěvovatijen z nutnosti jako při cestování, činnostispolkové, z důvodů společenských. Tytozákony byly koncilem tridentským (1545 až1563) zdůrazněny a byly (1917) převzaty rovněždo platného zákoníku katolické církve latinskéhoritu, do Codexu juris canonici.Katolická církev spatřuje právě v pivě lacinýnápoj, utišující žízeň a nikoliv jen jedovatoutekutinu, ukojující výlučně choutky poa vzýváním Tvého jména nejsvětějšíhoračiž učiniti, aby každý,kdo se z něho napije,zdraví těla svého a ochrany duše své přijal.Skrze Krista Pána našeho.R. Amen.Tato světící formule byla patrně již pojatado prvního vydání Rituale Romanum z roku1614, jež bohužel bylo nepřístupné. Otištěnéslovné znění tohoto svěcení piva praví tudíž,přepychu. To plyne zcela rozhodně že katolická církev považuje pivo za lék („remediumz okolnosti, že také dnes v novém vydání Ritualesalutare“), který tomu, jenž ho poží-Romanum, které bylo dekretem rituální vá tělesné zdraví („sanitatem corporis“)kongregace ze dne 10. června 1925 aprobováno,obsažena jest zvláštní formule pro svěcenípiva.V „Dodatku k římskému rituálu, to jestsbírce dalších svěcení a poukazů, jež Svatoua ochranu jeho duše („animae tutelam“) mápřinésti. Z toho jde jasně na jevo, že církevschvaluje toliko mírné požívání piva, a to takovépožívání, aby pivo zůstalo požvatinou.To plyne ostatně také z toho, že svěcení pivaStolicí jsou schváleny nebo připuštěny, v Rituale Romanum zařazeno jestk potřebě a pohodlí všech kněží zařízena“(Appendix ar Rituale Romanum sive collectiov souvislosti se „Žehnáním všelijakých léčiv“,se „Žehnáním chleba a koláčů“, se „Žehnánímaliarum benedictonum et instructionumsýru nebo másla“, se „Žehnáním slani-Sanctea Sedis autoritate approbatarum seupermissarum in usum et commanditatemomnium sacerdotum digesta“) pod „Nevyhraženásvěcení“ („Benedictiones non reservatae“)jako č. 58 otištěné „Svěcení piva“(„Benedictio cerevisiae“). Jeho latinské zněníuvádí se v dalším podle 1929 nakladatelemFriedrich Pustet v Řezně vydaného druhéhovydání „Rituale Romanum“; zde připojuje sečeský překlad latinského znění.V. Podpora naše je ve jménu Páně.R. Který stvořil nebe i zemi.V. Pán s vámi.R. A s duchem tvým.ny“ a pod.Poněvadž toto svěcení není vyhrazenopapeži, biskupům nebo jiným osobám, můžeje převzíti každý duchovní, jemuž vykonávánípráv svěcení nebylo příslušnou církevníautoritou odňato. Kdo by chtěl bez oprávněnítoto svěcení uděliti, stal by se podle can. 985n. 7 Cod. jur. can. irregulárním, t. j. stal by setrvale sice nikoliv neschopným, ale nehodným,aby posvěcení přijal a nebo posvěcenívykonával.Předpis pořádkový stanoví, že kněz mábýti oděn alespoň klerikou a štolou v barvědoby církevní a má býti doprovázen sluhou,Modleme se.který nese nádobu svěcenou vodouŽehnejž †, ó pane, toto pivo,a kropenkou. Jestliže pivo, jež má býti svěceno,jest stočeno již do sudů, lahví nebo sklenic,mají býti tyto nádoby postaveny na stůl,připravený na přístupném místě. Kněz mávykonávati svěcení vždy ve stoje a s odkrytouhlavou a zakončí je tím, že po modlitbě pokropípředmět svěcenou vodou. Svěcení totopiva jest přirozeně určeno především pro katolíky,pokud nepozbyli nárok na udílení svátostiosobním interdiktem (can. 2275 § 2Cod. jur. can.) nebo výrokem exkomunikačním.Svěcení mohou si však rovněž katechumenia dokonce nekatolíci, ať jsou pokřtěni činikoliv, vyprositi, „aby opatřili světlo víryaneb s ním zároveň zdraví tělesné“. Udělenítakového svěcení, kdyby přišel v úvahu nekatolík,bylo by v Československé republice podle§ 7 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96Sb. a n., o vzájemných poměrech náboženskýchvyznání, ovšem jen tehdy přípustno,kdyby oprávněnec požádal katolického knězeo výkon tohoto duchovního úkonu.V tomto případě mohl by kněz požadovati odnekatolíka stejný poplatek, jak od příslušníkařímskokatolické církve dle platných předpisůo poplatcích štolových.Konečně mělo by býti asi zvláště ještězdůrazněno, že svěcení piva katolickým knězemjest duchovní úkon úřední, kterýv Československé republice chrání stát právemtrestním. Kdo by tedy dotyčnému duchovnímupři výkonu anebo pro výkon jehoúřadu úmyslně třeba jen lehce na jeho těleublížil, dopustil by se zločinu těžkého ublíženína těle (§ 153 tr. z.). Kdo by snad toto svěcenípiva rušil, musel by býti potrestán prozločin rušení náboženství. Přečinem urážkyzákonem uznané církve nebo náboženskéspolečnosti by se však provinil, kdo veřejněnebo před více lidmi, nebo v tiskopisech snažilby se svěcení piva zesměšňovati anebozlehčovati. Svěcení piva jest, a na to nesmí senikdy zapomenouti, liturgickým aktem, jehožcílem a účelem jest a musí býti česta chvála Boží!PřipravilMichal Šandawww.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 17

Drakůuž mám faktplné zuby„Člověk, který žije svém vlastním světě, má dvěmožnosti, jak se s tím vyrovnat: Buď bude seděta dívat se do blba, nebo se ho pokusí uvést doreality,“ říká malířka a harfenistka Jana Šouflová.Rozhovor měl být především o jejích fantasymalbách; nakonec se do něj ale vešlo víc.18 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Sešly jsme se v pátek a Jana kvůli tomudokonce obětovala chlebíčkovourodinnou seanci. „Každý pátek senaše rodina schází, je to už tradice, udělajíse chlebíčky a jsme spolu. Přes třicet let,pořád ty samé chlebíčky a pořád stejně nazdobené,na to osobně dohlíží tatínek. Vlevokostička, vpravo plátek, mezi tím půlměsíčeka v pravém koutku tři kolečka.Přes třicet let, člověk si na to zvykne,a když je někde na dovolené, tak mu dokoncechybí,“ usmívá se drobná modrookámedovláska.Když už jsme u té rodiny, jste jediná,kdo v té vaší má umělecké sklony?Naopak. U nás maluje celá rodina, akorátže se tomu nikdo pořádně nevěnoval.Trochu bratr, ale je škoda, že s tím skončil,má skutečně talent. Naplno jsem se do tohoopřela jenom já, i když jsem si to zpočátkumusela vybojovávat.Jak to?Uživit se v dnešní době malováním jetěžké. Doma měli celkem logicky strach,www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 19

hlavně tatínek. Původně o malování nechtělmoc slyšet, dneska je ale hrdý.Čím se tedy živíte?Spoty pro reklamní agenturu. Zároveňpracuju na zakázkách z nakladatelství, dělámobálky na fantasy knihy. Na vlastní malovánímoc času nezbývá, jsem už plná na třičtvrtě roku dopředu. Takže to odnášejí večerynebo víkendy. Na druhou stranu jsem zato ráda, protože jakmile se začnete malovánímživit, stane se z toho rutina a vy pak vícnež cokoliv jiného připomínáte fabriku.Malovat jste se učila jednak sama z kniha jednak na večerních kurzech olejomalbyu malířky Věry Šteflové. Co vámto dalo?Především trpělivost a pokoru. Když seučíte malovat sama, snadno sklouznete dopohodlnosti malovat jen to, co se vám líbí.Když nad vámi ale někdo stojí a vede vás,tak vás nutí, abyste malovala i to, co vás třebadvakrát nebaví nebo se vám nelíbí. Člověkse musí vymalovat.K čemu jste se vymalovala?Oslovily mě středověké techniky. Navícjsem si vytvořila speciální techniku, díkykteré je možné vytvořit velké množství kopiíoriginálu a ty prodat. Originál by se totižnezaplatil, při osmi hodinách denně totrvá zhruba osm dní, než je hotový. Běžněmaluji obrázky o rozměrech A4, max. A3,ty potom naskenuji, případně upravímv počítači a vytisknu. Takové jsou potompřipravené k prodeji.A co ta technika? V čem spočívá?Problémem klasických akvarelů je to,že se vám po nějaké době vyšisují. Zajímalomě, jak se tomu vyhnout, a tak jsem nakonecdošla k metodě malování na barevnépapíry vaječnou temperou. Barva smíchanáse žloutkem je vůbec nejstabilnější ze všechvyzkoušených metod. Bohužel se nedá rozpít,neskutečně rychle totiž zasychá. Proto20 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

se při použití téhle metody maluje šrafováním.Jako byste rychle malovali jednu čárkuvedle sebe. Je to docela dřina takhle namalovatcelý obraz.A co děláte s originály? Taky je prodáváte?Nikdy. Zakládám si je do tmy a do sucha.Máte nějaký rituál, při kterém se vámdobře pracuje?Je rozdíl, jestli tvořím do práce, nebosvoje věci. Práce v reklamce mě dokonalevycvičila a naučila vymyslet návrh a ten paknamalovat i v hluku, a to pořádném. Pokudale dělám svoje věci nebo obálky na knihy,mám radši klid a ticho. Prvních třicet minutse rozkresluju. Musím se dostat do nálady,a to chvíli trvá. Někdy doslova sbírámodvahu dotknout se papíru.Taky mi dost pomáhá hudba. Poslouchámskoro všechno, záleží na náladě a takéna tématu, jaké právě zpracovávám. Kdyžv agentuře musím během půl hodiny něconakreslit, pustím si metal, a to potom jdeskoro samo.Jak je to s knihami, které chcete ilustrovat?Dnes to chodí jinak než dřív. To jstez nakladatelství dostala zadání: Namalujdraka. Dneska dostanete rukopis celé knihy,ten musíte přečíst a vypsat z něj scény,ze kterých lze poznat, jak vypadá hlavní hrdina.Namalujete tři černobílé skici, podebatujetenad nimi s nakladatelem, jednu vyberetea tu pak namalujete v barvě.Můžete si tedy vybrat, k jakému rukopisuchcete dělat obálku? Nebo vám je nakladatelstvípřidělí?V nakladatelství, se kterým spolupracuji,už mě za ty roky trochu znají, takže vědí,jaké příběhy mi ani nemají dávat na čtení.Je mi totiž více méně jedno, o jaký příběhjde, ale jednu podmínku mám: v knížce ne-www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 21

22 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

smí být drak. Těch už mám fakt plné zuby.Když se rozhlédnete kolem sebe, zjistíte, žeje předrakováno.Jak jste se dostala k fantasy?Samozřejmě přes Tolkiena. Jeho příběhyjsem hltala už jako malá holka a ve stejnédobě jsem začala psát příběhy à la Tolkien.Když si takhle v hlavě vytváříte vlastnísvěty a příběhy, je pak občas docela obtížnédržet se příběhu už napsaného a namalovatk němu obálku, aniž byste do toho promítlisvoji představu.Nemalujete ale jenom fantasy...Obecně mám ráda historii, teď naposledymi učarovala vitrážová okna. Jinak malujuvšechno, co mě nějakým způsobemosloví. Orientální svět, zvířata, lodě.A jak jste se dostala k harfě?Harfa je kapitola sama o sobě. Nikdyjsem se na ni neučila hrát, jednou mě toprostě chytlo a já věděla, že to je ono. Naprostomi učaroval bretaňský harfeník AlanStivell, který tehdy přijel do Prahy. Navícv té době byla harfa drahýma nedostupným nástrojem a nebyla nikdek sehnání. Hrálo na ni všeho všudy pět šestlidí. Dneska jich je desetkrát víc. Měla jsemale štěstí, sehnala jsem ji v jednom smíchovskémbazaru a začala se sama učit.A dotáhla to tak daleko, že s ní veřejněvystupujete – na samouka slušný výsledek...Vystoupení jsou spíš pro potěšení, horšíje ta cesta. Jezdím totiž tramvají. Teď už to jedobré, už mám na harfu obal, ale dokudjsem ho neměla, zažívala jsem docela veseléokamžiky. To byste nevěřila, kolik lidí byloz harfy tak trochu vedle. Nejspíš ji nikdy neviděli.Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, jako ní mohli říct, že to je třeba loutna.PřipravilaKateřina Komorádováwww.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 23

Takové pohlednice miluji.RICHARD JANASCH. prorokpřirozeného životav XX. století. – Spí na holé zemi a jípouze ovoce a zeleninu. Peníze, obdržíli,rozdává.Už ten název „prorok nového života“dokazuje, že si chlapík spletldobu, protože daleko větší štěstí byudělal o sto let později, v současnosti.Tady by zapadl do těch všech mechanismůzpříjemňujících soumrak racionálnía humanistické společnosti,mezi mikrobiotiky, feministky, vegetariány,hárekřišňáky nebo ctitele literárníchčasopisů.Janasch je pěkně vymydlený,podobá se hrdinům amerických bijáků,kteří jsou v džungli už asi desetdní bez stravy, ale vždy oholeni,a kdyby filmový průmysl užuměl přidat k pásu i čichovou stopu,cítili bychom, my zařezanív sedadlech, odér nějaké světovéznačky for men.Z popisu není zřejmé, jestli bydlíněkde v jámě nebo skále, čili zdaje prorokem na plný úvazek, nebozda tak činí pouze v pracovní době,a večer si jde normálně lehnout doměkké postýlky. Nepřipadá vám, žeje podobný Igoru Malijevskému?Jeden internetový antikvariátnabízí tuto pohlednici za 300 Kčavpopisku je psáno, že ji vydalO. Zůna z Královských Vinohradna počátku 20. století. Odpovídátomu tzv. „dlouhá adresa“i známka s tatíčkem kaisrem (neplésts Oldřichem), bohužel razítkoje nečitelné.Tehdy se psalo sdělení na lícovou stranu(tedy kolem obrázku), pokud hoz reprodukce nepřečtete, pak na druhémřádku stojí zde Ti zasílám Janáše to je kneipian.Farář a léčitel Sebastian Kneipp(1821–1897), autor knih Léčení vodou a Jakžít, byl ve své době docela populární, i teďjeho knihy vycházejí a jeho jméno se proměnilov prodejní značku (stačí si ho zadatdo Googlu).Na pohlednici odkazuje jedna brazilskástránka (tam je Janaschova podobenka),ale moje španělština je tak špatná, ževám k tomu víc neřeknu.Jakub Šofar24 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Janasch je pěkně vymydlený, podobá se hrdinůmamerických bijáků, kteří jsou v džungli už asideset dní bez stravy, ale vždy oholeni, a kdybyfilmový průmysl už uměl přidat k pásu i čichovoustopu, cítili bychom, my zařezaní v sedadlech,odér nějaké světové značky for men.Filokartistůvvýsadek0 3www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 25

Strž(velký recenzníprostředek)Je nouzový východ jen jeden?Sam Mendes se rozhodl zpracovat do filmové podoby slavnouknihu Richarda Yatese Nouzový východ (v originále RevolutionaryRoad). A použil nejlepší možný přístup k adaptaci.Tohle dílo převzal a obohatil sám o sebe. Mendes si udělal světovéjméno především pětioscarovým snímkem Americká krása. Filmem,který vypráví o pokusu čtyřicátníka vymanit se ze zajetých kolejí.Jenže režisér ještě nedokázal tohle téma uchopit s dostatečnou vážností.Přestože se na konci zeď barvila krví, bylo hrozně jednoduchénad filmem jako celkem mávnout rukou a zapamatovat si jen občasnýsmích, létající sáček či polonahou Menu Suvari. V Nouzovémvýchodě už Mendes nezahaluje svá sdělení žádnou krajkou, mluví setu naplno o věcech, o kterých se v dnešní době mluvit musí.Film vypráví příběh manželů Franka a April Wheelerových.Jsme v padesátých letech, oběma je okolo třiceti, mají dvě děti, bydlína americkém předměstí. Frank pracuje v obří open space kancelářiobří firmy, dělá práci, která ho nijak nenaplňuje. Je jedna částobrovského soukolí, což Mendes ukazuje v sekvenci, kdy Frank odcházído zaměstnání.Z domu vychází ještě jako individuum, ale už cestou na nádražíse k němu připojují muži v podobných oblecích, v podobném klobouku,s podobnými novinami v podpaží. Do firmy už přichází jakojeden z mnoha. Zatímco Frank pracuje, April se stará o domácnost.Tím jejich životy končí.Ale přestože takto žijí i všichni okolo, oba cítí, že dál nemohou.Jsou z toho, kam se i přes své mladické ideály dostali, podráždění,a to narušuje i psychickou rovnováhu jejich vztahu. Jenže jak z tohoven? Frank si aspoň trochu ze životní šedi a nedostatku životní fantaziepomáhá únikem k bezzávazným milenkám. I proto, že podobnoupříležitost April nemá, rozhodne se vzít situaci do svých rukou.Nabídne Frankovi, aby se i s dětmi odstěhovali do Paříže.Mendes zvýraznil ty části knihy, které se zabývají myšlenkamiobecnějšího charakteru. Psychologické bitvy a války mezi manželyzachoval, ale klade důraz na otázky závažnější: žijeme opravdu vesvětě, ze kterého není úniku? Je opravdu prázdný, plný stereotypůa jiný nikdy nebude?Jak říká jedna z postav ve filmu: „Uvědomit si prázdnotu nenítak složité. Ale přiznat si bezvýchodnost vyžaduje odvahu.“A Mendes tento aspekt nezvýrazňuje jen slovy, ale i nepřímo.Nutí Kate Winsletovou v roli April i Leonarda DiCapria v roli Frankado divadelních poloh. Je to schválně, jen tak zdůrazňuje, že jsmev tomhle světě loutkami, postavami a není pro nás nejspíš žádnýnouzový východ do reality. Možná i nepochopení tohoto záměruvedlo k tomu, že ani Winsletová ani DiCaprio za své výkony nedostalinominaci na Oscara.Dobrá, říkáte si, když už nikdo jiný, Wheelerovi uniknout dokážou.Vědí o sobě, že jsou jiní, zvládnou to. Ale opravdu je tak jednoduchéutéct pryč z místa, na kterém jste ustrnuli (do Paříže), nebo užjste s prostředím tak srostlí, že to prostě nejde? A není nakonec jednoduššíse se situací smířit, přestat bojovat a donutit se nemyslet namantinely, uprostřed níž se musíte ve svém světě pohybovat? A cokdyž April i Frank zvolí každý jinou cestu?Nebo je nakonec nouzový východ jen jeden? Ve smrti?V minulém roce nevznikl v Americe lepší film. Nerozumím,a musím to tak napsat, zabedněnosti oscarové akademie, která hotakřka úplně ignorovala. Možná je to pro ni jednodušší, možnái zasazení celého filmu do padesátých let je berlička, které se můžetechytit. Nouzový východ přece není o nás, ale o nějaké dávné doběa dávných lidech, proč bychom se jím zabývali...Zbyněk Vlasák(Právo)Nouzový východ, režie: Sam Mendes, USA/Velká Británie, 2008, premiérav ČR: 29. 01. 200926 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

V první řadě září stálice pochvalných ohlasů Meryl Streepová jako sestraAloysius, která vyniká nad průměr i ve svých slabších momentech.Pozadu nezůstává Philip Seymour Hoffman v roli otce Flynna a mezioběma velikány se neztratila ani Amy Adamsová, sestra James, kterásvými sympatiemi osciluje mezi oběma vyhraněnými póly.Když je člověk na pochybáchJohn Patrick Shanley napsal na Broadwayi velmi dobře přijatoudivadelní hru o pochybách. O tom, jak je hrozně těžkévědět něco jistě, zvlášť když nevidíte za roh. Divácký úspěcha 525 repríz ho inspirovalo k převedení látky na plátno.Shanley vypráví příběh z prostředí katolické církevní školyv Bronxu roku 1964, v němž se střetávají dvě hlavní postavy: přísnáředitelka, sestra Aloysius a ke všem mnohem přátelštější knězotec Flynn.Na začátku zde vyniká kontrast konzervativních a progresivníchspolečenských tendencí. Sestra Aloysius ctí pořádek a pravidla, každýpřestupek bez milosti trestá, čaj si cukrem nesladí a večeřív tichosti. Otec Flynn je otevřenější, má dlouhé nehty, jeho kázáníjsou více ze života a méně z bible, učí kluky basketbal, je mnohemvstřícnější i k prvnímu žákovi černé pleti a do čaje si dává kostky tři.Ale z tohohle společenského hřiště sestupuje záhy režiséro úroveň níž, do souboje dvou konkrétních lidí, a to když sestra Aloysiuspojme podezření, že otec Flynn provádí s chlapci nemravnosti.Nemá důkaz, ale je si svou pravdou nějak iracionálně jista.Spolu s přestupem na osobnější rovinu vidíme, jak konzervativníAloysius sahá s cílem kněze odhalit k velmi nekřesťanskýmmetodám, jak sama říká, když chce člověk objevit špatnost, musí sevzdálit od Boha. Naopak Flynn si na svou obranu vybírá řáda hodnoty staré mnoho set let.Tenhle sestup a dvojí obrat patří k těm nejpozoruhodnějšímmomentům celého snímku, Shanley se jím sice vzdal většího přesahu,ale zároveň stvořil velmi sugestivní psychologickou bitvu.Problém Pochyb je ale v něčem jiném. Klíčové okamžiky se odehrávajív několika málo dlouhých scénách, které jsou postavenyprakticky jen na dialogu či monologu postav (byť jsou často obsahověplné, jiskří a nechybí jim ani vtip). A také některé akční prvkyjako sílící vítr nebo hra se světlem jako symbolem přítomnosti Bohajsou ve svém základě divadelní. Snaha ozvláštnit záběry alespoňtím, že kameru postavíte na šikmo, působíhodně křečovitě. Pochyby jsou zkrátka mocdivadelní hra a málo film, a to je stojí spoustuemocí.Stejně jako v divadle se musí Shanleyopírat především o herecké výkony. Naštěstímá o jaké. V první řadě září stálice pochvalnýchohlasů Meryl Streepová jakosestra Aloysius, která vyniká nad průměri ve svých slabších momentech. Pozadu nezůstáváPhilip Seymour Hoffman v roli otceFlynna a mezi oběma velikány se neztratilaani Amy Adamsová, sestra James, která svýmisympatiemi osciluje mezi oběma vyhraněnýmipóly.Mimochodem stejně jako o vině či neviněotce Flynna nevíte vy v sále, rozhodl seShanley, že to na začátku natáčení nepovínikomu jinému než jen jeho představiteli.Nezbývá vám než zkusit vinu z Hoffmanovytváře uhodnout, protože on jediný na plátněví. Vlastně se nutně dostáváte do stejné pozicejako sestra James. Nejste si jisti, jestli celéobvinění není jen nešťastný omyl. Ale bylibyste tomu rádi, protože život by vypadalhezčí. Jste zkrátka na pochybách.Zbyněk Vlasák(Právo)Pochyby, režie: John Patrick Shanley, USA,2008, premiéra v ČR: 5. 3. 2009www.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 27

Knížka v drobných miniaturách vypočítává příběhy neopětované vášně,svádění, manipulování, citového vydírání, obsesí, viny, diametrálněodlišného očekávání, jak se bude chovat druhý, nenávisti, touhy a jejíStrž(velký recenzníprostředek)vyhaslosti, strachu ze stárnutí, trvalé životní skepse a frustrace.Jaké by bylo zapnout féna hodit mu ho do vanySpisovatelka, dramatička, filozofka a kritička umění MojcaKumerdejová (1964) debutovala v roce 2001 titulem Krst nadTriglavom (Křest nad horou Triglav), který parodoval klasickédílo slovinské literatury Prešeren’s epic Krst pri Savici (Křestv Savici). O dva roky později následoval soubor povídek Fragma. TenMediálteď vydal ve střídmém počtu výtisků Dauphin v překladu KristinyPellarové pod názvem Víc než žena.Jednu z vět útlé knížky kopíruje název této recenze. Knížkav drobných miniaturách vypočítává příběhy neopětované vášně, svádění,manipulování, citového vydírání, obsesí, viny, diametrálně odlišnéhoočekávání, jak se bude chovat druhý, nenávisti, touhy a jejívyhaslosti, strachu ze stárnutí, trvalé životní skepse a frustrace. Všeje přitom zasazeno do kulis státu vyspělejšího než Česko, ale stejnějako Česko státu postkomunistického a těhotného euro-očekáváním.Příběhy jsou komponovány jako monology střídajících se ženskýcha mužských hlasů.O čem se dočteme konkrétně? Tak např. o tom, že žena žárlí namalou dcerku, kterou manžel miluje víc než ji, a tak ji jednoho dnenechá utopit se. Nebo o muži, který je zamilovaný do ženy-vampa,a pomstí se europoslanci, do něhož se zamiluje ona. Dále třebao matce, jež je posedlá kamarádem svého syna a která se před nímpo letech neopětované touhy totálně znemožní. Anebo o tom, jakusedlého pedantního muže fascinuje jedna žena, která se paradoxněchová proti všem jeho hygienickým přesvědčením.Mojca Kumerdej prokazuje ve své knížce talent vystihnout nakrátké ploše „jádro pudla“; někdy ale dialogy působí teatrálně, nepravděpodobně.Velkým plusem autorky je odvaha pouštět se do beletrizovanéhomapování pavučiny aktuálních citových problémů Evropanův začínajícím století.Jaroslav BalvínMojca Kumerdej, Víc než žena. Dauphin 2008. Přeložila Kristina Pellarová28 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

(po)Mediální (po)věstník(po)(po)autorky „pod třicet“, nikoliv pesimistické(po)Medvědí mediálnídortovanáBěžně chlupáčům Dickovi a Benoviz hradního příkopu v jihočeské Hlubokénad Vltavou exotické ovoce nešmakuje,tentokrát se ale překonali. V zájmu dobrýchsousedských vztahů. Slavili totiž dvacetiny,a to noblesně a na úrovni. No takkdyž už se ošetřovatelé s tím dortemz exotického ovoce a oříšků dělali, tak abyse neřeklo... Ale upřímně řečeno: Akorátho rozvrtali, vydlabali oříšky a ve zbytkusmočili čumák. Stejný osud potkal i tu dvacítkupečlivě poskládanou z lískových oříš-í (po)věstníkků na rovném kousku betonového výběhu.Pod čarou: A právě u té rozťapané dvacítkyjsem se bavila nejvíc. Jako by medvědům(či jiné zvířeně chované pro čistě reklamníúčely a která má zrovna narozky)nějaký podobný obrazec na zemi něco říkal!Dort MOŽNÁ, ale ta dvacítka rozhodněnebyla pro medvědy, anóbrž pro čumiloidnínávštěvníky a ještě lépe pro novinářez regionálních plátků, kteří tak měliskvělý materiál pro naprostou tutovku.Zpráva zajímavá, aktuální, kulturněi geograficky blízká a navíc: Zviřátka a dětizabírají vždycky. Jihočeská příloha MFDdala medvídkům dokonce třetinu celostrany!A to je, pane, něco. Tak jen tak dála houšť, ať víme, jak se v okolním světě orientovat.Nebo minimálně do čeho(ne)strkat čumák.Co se v mládínaučíš…S dnešní mládeží je to těžké (zde čtenářejemně upozorňuji, že to pravím z pozicea mládeží tyranizované důchodkyně). Závěryposlední studie jedné výzkumné agenturytotiž jasně ukazují, jak na tom ta DNE-ŠNÍ mládež je: Velmi sebevědomá, znaláv komunikačních technologiích, zcestovaláa zároveň egocentričtější (Marketing Magazine11/08). Vlastní rozhodnutí se cení dalekovíc než to, co „by se mělo udělat“, zájmyrodiny nebo tradice získávají nálepku„zastaralé“ a u mládeže sklízejí naprosténepochopení.To by to ale nesměl být výzkum zaměřenna podporu marketingu a zvýšení prodejea povědomí o značkách, kdyby za nímnestály právě tyhle „vyšší“ cíle zadavatelůprůzkumu. Takže závěry? Značky se cpouvšude –iten Ledňáček nebo smetanovýMíša z dob našeho dětství metamorfovalido značky, protože jinak by v konkurencisrdcatých Cornett, hříšných Magnumůa podobných cuců-na-kládě prostě neobstál.A všechny tyhle značky by si měly uvědomit,že aby mládež rozptýlenou na nejrůznějšíchdiskusních fórech zaujaly, musíneustále přicházet s inovacemi, zaujmoutjejich pozornost a také o ni náležitě pečovat.Pod čarou: A co by to bylo za mediální věkčtvrté generace akcentující hodnotu informacív prostoru elektronických komunikačníchtechnologií, kdyby se tahle mládežneslézala především na internetu. Tam jevšechno daleko jednodušší. Na síti sítí semezilidská komunikace neskutečně zrychluje;kde se lidi dřív poznávali týdnya měsíce, protože dostavník s dopisem holtdřív nepřijel, na internetu stačí pár e-mailůprohozených během několika hodin –anaživo si pak už není co říct. Všecho bylo vypovězenoelektronicky.S dnešní mládeží je to těžké. Ale díky bohuza tuhle hlášku: Je to totiž alespoň nějakýaxiom, který v dnešní ulítané, konzumnía zábavně pojaté době bude platit vždycky.I za padesát let – pokud tedy za padesát letwww.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 29

nějaká mládež vůbec bude. A pokud do tédoby nevymřeli, tak jistě vymřou později.Krásná,tedy zajímaváNa plkandu(po)zaka: Je krása (a ta ženská především) skuteč-(po)ně natolik důležitá a mocná, aby prosáklai do té části kultury, která si ještě donedávnaudržovala jakýs takýs odstup od mlýnskýchkamenů spotřebního průmyslu?Všechny podobné „projekty“ povyšují obraza vizuální vjem na první příčku způsobůvnímání světa, a oslabují tak lidskouschopnost přiřazovat znakům (např. slovůmv případě poezie, hudebním tónůmv případě hudby nebo zvoleným barváma perspektivě v případě malířského umění)jejich význam. Stane se tedy znakovost v 21.století ohroženým druhem? Stačí ji zapsatdo červené knihy, hned vedle pandy velké?Měl Baudrillard s těmi svými simulákrypřece jenom pravdu? A nebude lepší protitakovému trendu aktivně bojovat? Lidi, nečumte– poslouchejte, mluvte a ptejte se!starostou(po)(po)Politici jsou ti, na které delegujeme své pravomocike správě občanského státu. Jsouto ti „nedotknutelní“ (a to v nejširším slovasmyslu – třeba taková poslanecká imunitastarosto! Jen by mě zajímalo, jak dlouhotyhle dýchánky vydržíte. Resp. jak dlouhoto vydrží vaše nervy. Už totiž vidím ty frontyvěčně nespokojených a věčně upovídanýchdůchodců, kteří si za možnost popovídatsi a pěkně od plic postěžovat tu frontuvystojí. Třeba i dvakrát. Před zpoplatněnímzdravotní péče chodili na plkanduk doktorům; teď můžou rovnou na radnici.A třeba se poplatků dočkáme i u starosty –jako nové zpoplatněné služby občanům.Když civilizaceonemocní nákupy„Chorobné nakupování je skrytou hrozbounaší civilizace.“ – Tolik mezititulek víkendovépřílohy jednoho českého deníku. Nemoc,která nejčastěji postihuje úspěšnéa nezávislé ženy, není chorobou posledníchněkolika let, jak by se mohlo zdát, ale spíšdesetiletí. Poprvé její příznaky u svých pacientůobjevil německý psychiatr Emil Kraepelin,a to už v roce 1915, a pojmenoval jiřeckým názvem oniomanie. Je to závislostMáte rádi umění? A krásné ženy k tomu?Pak byste si v obrazové galerii německéhoportálu časopisu Welt (welt.de) přišli naa její naprosto neprůstřelná nedotknutelnost),kteří mají do fyzického kontaktus lidem daleko, a přesto jsou s nimi spjati.jako každá jiná a jako taková má podobnépříznaky (bušení srdce, jakmile se „oběť“zaklesne do nákupního vozíku, vzrušenísvé. Série fotografií opatřených titulkem Právě onou důvěrou a delegovanými pravomocemi.rajtující po celé nervové soustavěKrásní lidé hrají krásnou hudbu představujekrásné hudebnice německé filharmonie– houslistky především. Snad kvůli jejichhouslím (popř. violám), které v jejich bělostnýchA co dělat, když osobního kon-taktu je čím dál tím míň, zatímco touhaudržet se v politickém křesle naopak roste?Přece být lidem blíž! Buď za nimi přijít,a nádherně osvobozující pocit bytí mimo realitu– to hlavně představou, že je touto nemocípostižený jedinec bohatší, schopnějšía svobodnější). V příloze se píše nejenompažích (nahých nebo zahalených resp. přijet, nejlépe v pomalovaném o známých a slavných, kteří chorobnémudo překrásných rób) daleko víc než hudebnínástroj vypadají jako nástroj podvědomýcha polepeném buse. Nebo je nechat přijít zasebou – jako to udělal Mohammed s tou ho-nakupování propadli (za všechny např. AndyWarhol, Jacqueline Kennedyová, Jenni-snů a přání s výrazným odkazem na rou –aještě je za to náležitě odměnit. TřeferLopezová nebo Lady Di), ale takéFreudovy koncepty falické symboliky. ba šálkem dobrého čaje. Nejlépe o páté. o hořkém konci sedmasedmdesátileté Britky,A aranžovaná krása hudebního nástrojeumocněná krásou ženského těla (nebo jetomu naopak?) zachycená objektivem šikovnéhofotografa ani nemohla dopadnoutjinak, než jak dopadla: Prostě skvostně.Pod čarou: Tudyma se vydal jeden nejmenovanýstarosta jednoho nejmenovaného jihočeskéhoměstečka: Bude si k sobě do radničníhokanclu zvát spoluobčany na „tea atfive“, kde se mu budou moct svěřit se svýmijejíž mrtvolu vyčenichali policejní psipod hromadami kufrů v její vlastní ložnici,když se na ni kufry jednoho dne zřítily.Pod čarou: Na článku mě zaujaly dvěstránky věci, a sice ta jazyková a ta pod-Pod čarou: Na mozek se jenom dere otáz-trably. Klobouk dolů, pane ouřadující statová. Z hlediska jazykového se podleautorkyčlánku namísto řeckého oniomanieujal anglicismus, resp. amerikanismusshopaholismus. Což se mi vzhledemk úsměvnosti tohoto výrazu nezdá příliššťastným řešením. Z hlediska podstatovéhoje pak daleko tristnější, že se tato novácivilizační choroba (vedle cukrovkya obezity, které už v médiích zdomácněly(po)natolik, že alarmující čísla už nikoho nevzrušují)vůbec objevila. Provedeme-li(po)krátký, rychlý, zato ale přesný a hlubokýřez nemocnou tkání, zjistíme, že pod tímvším se krčí osamělost lidské bytosti, nejistota,ztráta i toho nejposlednějšího pidikousíčkupevné půdy pod nohama, životnívize „dnes-teď-tady“ a neochota táhnoutsvoji káru dál, než sahá pohodlná asfaltkalemovaná žlutými emky s epesní červenouv pozadí a jiných šidítek 21. století.30 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz

Kalendářní mediálaneb Co se děje v…16.–22. 3. Týden mozku21. 3. Mezinárodní den zdravého spánku23. 3. Světový meteorologický denPoetické okénko…… v březnových sychravých ránech a odpolední pootvírámna špehýrku, sotva vykouknout můžeš. To aby ses příliš nenakazilŽivotem, v prameni touhy se neutopil, ve vlastníchpředstavách nestal se vězněm, otrokem a loutkou bezmocnou,nemocnou, v bezvědomí a bez svědomí. Črtáš si dobloku zimu právě rozpuštěnou a z kaluží sesbírat mohl bysobrazy kolemjdoucích, jen tak pohozené, odrazy skel, čekánía poztrácených nadějí. A pokud ses přece jenom nakazil,tak to neuděláš.ZelenokalSlzy už spalHlubiny věrných tůnípod ohořelým sklemzaplavil ZELENOKALJen pramen průzračnýjak touha po životě s Teboutryská z pod žabince zlých snůo tom jak v nicotěstrachem zakalenéuvězněn zůstanua pulsuje mi v žilách místo krvejež nakažena bezmocívpíjí se do dlažby svědomíJe teskně sladkéodčerpat bolest do bezvědomíSlzy už spalHlubiny věrných tůnípod ohořelým sklemzaplavil ZELENOKAL(PATA, Zdeněk, M. Světlonošce. Barevná zákoutí naspirále zrození a smrti. 2007. Praha: Balt-East.)Vysloveně žertovně (3)NTakže dneska jedem na ostro.Světla, klapka, pudr ještě pomalu propadávápóry...Vladimír Just téměř okamžitě, jakmile se rozsvítiločervené světlo, vystartoval jako správný sprintér, nezamrzlna startu, a stává se tak bez protestů moderátorempořadu o legraci.Just: Tak přátelé, jistě jsme dostatečně natěšení nadnešní večer, a ještě než se dostaneme k nějakému veselémupovídání, tak si uděláme takovou průbu, takovékolečko, co koho z nás nejvíc tento týden zaujalo. Nemusíto být ani nijak zvlášť legrační, protože legrace sidneska užijeme až až. Tak co máš ty, Honzo?! Otáčí sena Jana Lukeše, jenže ten není zvyklý na takové rychlosti,a než se vzpamatuje, tak z druhé strany ihned zaútočíJustův stabilní spolujezdec Jan Rejžek, bývalýsporťák. Možná si připadal trošku mimo hru, nicménězačíná pěkně z ostra: Já nic moc nemám (a už mu očkašibalsky rejdí). Jen připomínám, že mi na konci rokuvyšla sbírka Nic moc.To se tedy povedlo, a všichni už vědí, že dneska tobude náramná mela. Dneska to bude jiskřit. Dneska zasezvítězí poctivá česká junda. I druhý Jan se už vzpamatovalz toho, že byl předběhnut, a tvář mu zkrásníwerichovské vějířky vrásek u obou očí.Dobře jsme byli vybráni, medituje ve svém druhém,vnitřním plánu Vláďa Just, a hrdě si prohlíží své spolubojovníky.Jen Karel Čáslavský nedá na sobě nic znát, inu, je toprofesionál, a aniž by ho Vláďa vyzval, přichází se svouhrstí do mlýna: Karel Klostermann důvěrně poznal životŠumavanů. Mládí prožil v Žichovicích v okolí Otavy,v Nalžovských horách, Kašperských Horách (tam byl jehootec několik let starostou), v Rejštejně (jeho bratr Jakubzde působil jako farář) a tak dále. Jeho tvorba sledovalapředevším život šumavských sklářů, dřevařů,vorařů, hajných i pytláků a prostých obyvatel žijícíchv krásné šumavské přírodě...Just začíná poposedávat, očima ukazuje na někohomimo kameru, i oba Janové se ošívají, Lukešovi dokoncezmizely ty werichovské vějířky.Ale Karel Čáslavský nevzrušeně pokračuje dál: Takžese stal největším šumavským romanopiscem. Jakoprvní si z archivu pustíme vzácný...Těšte se na příští týden. Coming soon...Kateřina KomorádováJan Lustigwww.dobraadresa.cz • 2009 • 1 • 31

V příštím čísle (vychází 1. dubna 2009)najdete:BásněPavlíny PulcovéDaniela HradeckéhoMariana KarlickéhoNa shledanou příště!Ne za3pomeňte!32 • 1 • 2009 • www.dobraadresa.cz