4 • 2012 - Dobrá adresa

Kulturně společenský časopis2012 • 4 na internetuZ obsahu AnketaCo chceme od literatury?Herodes ve vaněŽítkovské bohyně

Obsah:Sud, kůl a tyJakub Šofar: Strky frky (4)Josef Šišo: Výchovných záhlavců není nikdy dost! (8)Kliška do guláše (10)Norbert Kodet: Fotofejeton (11)Myslivecká poradna (16)Michal Šanda: Z antikvariátních banánovek– Zaříkávání v nemocech (18)Rys tupý jeVladimír Hule: Herodes ve vaně – rozhovors Alešem Linhartem (22)Jaromír Trpký: Režisér sám sobě umělcem (26)Jakub Šofar: Přečteno (28)Aktualita (32)Anketa Co chceme od literatury? (34)SYSTÉM NAVIGACE:KLEPNĚTE!První stránka (titulní):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah).Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Váspřenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránkywww.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na středobrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2.Druhá stránka (obsah):BYLO od č. 1/00: Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímona příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu seVám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu.NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a napopisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní)stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přescelou šířku okna.Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailovéadresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíšepříslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránkyse přesunete na str. 2 (obsah).KLEPNĚTE SEM!Túje káráKateřina Tučková: Žítkovské bohyně (38)Michal Šanda: Na kolech Jistebnickem (44)Petr Štengl:Spamy (47)Teto, hyje!Liszt a Wagner v Piešťanech (52)Pavel Herot: Slunce (54)Poslední strana (60)Citát měsíceMusí mi papežsky stát.Z dopisu papeže Štěpána II. z roku 755.Franský král Pipin III. tuto větu četl poněkudnepozorně, následkem čehož věnovalSvatému stolci území, na kterém vzniklpapežský stát. VybralVratislav Telátkoemeritní profesor filozofieNa titulní stránce: upravená část fotofejetonu (k článku na str. 11)Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 4, ročník 13. E-mail: dobraadresa@firstnet.cz. Vydávají PřáteléDobré adresy. Šéfredaktor: Michal Šanda. Zástupce šéfredaktora: Marie Böhmová. Redakce: Václav Dvořák, Martin Groman,Štěpán Kučera, Jakub Šofar, Petr Štengl, Štefan Švec, Martin Vokurka, Pavel Voňka. Grafická úprava a výtvarná redakce: JakubTayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation. Časopisvychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky a Nadace Český literární fond. Redakcí nevyžádané rukopisy,kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s.

Milí piškuntálové,byl jsem v cukrárně u Chouderů pro grémna boty a neměli ho a potom jsem spolknulžvejkačku. Na rentgen s tím nepůjdu, to serozumí samo sebou a na Staroměstskýmnáměstí se válejí turisti po dláždění, což jebarometricky neklamný znamení, že je jarov plným proudu. Sardinky nenechávatna slunci! Zrovna tak otisky prstů na facebooku.Co se ale dneska dělá s dezertéramaze špuntovkový armády, bůh suď. Já vámpovím jedno – jestli jste z těchhle latinskejchpindů moudrý, potom jste na nejlepšícestě porozumět dubnový Dobrý adrese.Nazdar!Michal ŠandaLite r árnízádrheleKamil BouškaZahradaKomentář k básniNikdo by nevěřil, že tady může něco klíčita slunce odemykat květ.Zimní stín zápasí se sytou zelenía hroudy mrtvé hlíny jedna přes druhoudáví život i s kořeny.Uprostřed strom, takový světlý typ, servaný plozením,vrůstá do země a tmavnou i pupeny.Na konci kompost přetéká rozbořený plot. Bujení zkázyvábí nový začátek.Nikdo by nevěřil v dětský věk tak ponurého místa,ve štěstí polykat vzduch,který mě sem vrací zpět. Když vítr seče zahradu,i plevel chutná sladce.Karl Thurgau von Jabkowiczwww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 3

S udStrky-frkykůlatyStále platí třetístupeň ohrožení...Tak Sabbati do Prahy nedoputují, Tony Iommimá zdravotní potíže. Ale to neznamená,že už se netopýři a kaloni nemusejí bát.Ohrožení pořád trvá. Místo kompletní legendypřijede aspoň Ozzy. A to stačí. Takbacha. Dokud nebude nebezpečí oficiálněodvoláno, nevystrkujte, vy letouni, hlavu.Zůstaňte viset hlavou dolů a ani nedutejte.Anička posedlá...O posedlé Aničce už psal Fráňa Šrámek.Aničku Škrlovou pustili nedávno z vězení.Každý potrestaný čin má i rozměr občansko-edukativní.Slouží nejen jako odstrašujícípřípad, ale i jako způsob poučení. Abychomse z tohoto poučili, museli bychom hopochopit. Ale nikdo (nebo někdo?) nám nedalšanci. „Pachatelé“ byli nakonec (snad poprávu) odsouzeni, ale co se vlastně stalo, tobylo zamlčeno. Jakou roli v tom třebaopravdu hrál (nebo nehrál) Jakub Patočka,by mě zajímalo. Jako nepřítel spikleneckýchteorií jsem o to více zmaten, protožetakové vysvětlení se přímo nabízí. Možná sibudu muset počkat na to, až to někdo zfilmuje.Kdo bude hrát Aničku, to mě nenapadá,ale na roli starýho Škrly by mohl býtnával.Klidně neklidně...Všichni neklidní aktivisté si pořád stěžovali,že tenhle lid je pasivní, a zatímco celý světse začíná vrtět, tak u nás nic. Tak se začalivrtět vysokoškoláci. Vrtět = po našem znamenátančit.K vysokým školám mám jen trochu.Onen pokus o zvýšení čísla vysokoškolsky„vzdělaných“ lidí má již zjevné výsledky.Jednak tu máme masu nezaměstnatelnýchbakalářů a magistrů, jednak se většina pupíkůa pupíkyň ze samospráv všech stupňůa zaměstnanců různých státních orgánůověsila (díky prapodivným soukromým rozdělovnámchytrosti) rozličnými tituly, anižby uměla pracovat s vyjmenovanými slovya Hegel je pro ně německý výrobce nerezovéhonádobí. Ale proč ne. Anebo taky pročjo.Akorát by se neměli ti, co budou pracovatna naše důchody, nechat obluzovat těmi,co za sebou nechávají rudou slizovoustopu. Ale nejde o zraněná zvířata.Krása nesmírná...V Brně otevřeli po dvouletých opravách viluTugendhat. Funkcionalistickou stavbou odLudwiga Miese se pyšníme a je jedním z našichmála es ve světovém architektonickémkánonu. No – ale chtěl by tam někdo bydlet?V showroomu? Schválně se přihlaste.Na módních přehlídkách se často ukazujívěci, které jsou prakticky nenositelné.Imaginace návrhářů je odměněna potleskem– a padla. „Kancelářské“ domy se narozdíl od módních přehlídek občas postaví,dostanou cenu, ale zatím jsem je na fotkáchnikdy neviděl zařízené, tedy obývané. Pokudv tom někdo bydlí, zajímaly by mě výsledkypsychologických vyšetření obyvatelů.Mimochodem jinou odnoží funkcionalismujsou naše paneláková sídliště. A úpl-4 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

nou jinou pak budovy v některých koncentrácích.Tam je funkce funkcionalismu splněnana sto procent.Ještě jednouHomér...Nakladatelství Vetus Via s rychlostí nevídanouvydala poslední Homérovy básně, souborje nazván Závěť. Luboš Vlach, Homérův„kancléř“, kronikář a sekretář, edičně připraviljeho texty z roku 2011. Přiznejme, ženepatří k tomu nejlepšímu, co Homér napsal,ale v tomhle případě o to nejde. Tohleje funerální artefakt, měli bychom ho brátcelkově jako vzpomínku na člověka, se kterýmbylo někdy dost dobře těžké vydržeta naflákali byste mu držku, ale pro brněnskoua moravskou „jinou“ kulturu byl podstatnoupostavou. Jako zářící démant se přibližovalke své smrti a trochu cynicky jenutno dodat, že „přežil“ sám sebe, protožepři jeho způsobu života měl být mrtvý užpřed dvaceti lety.Někdy na začátku osmdesátých let jsemo prázdninách pracoval v bufetu u Pilskénádrže pod santiniovskou Zelenou horou.V hotelu Tálský mlýn, ke kterému bufet patřil,zůstalo pár beden piv, které bylo nutnévypít. Nějak se to provalilo a z Brna přijelabanda opilců. Žďáráků už tam bylo nepočítaně,tak měli smůlu. Nicméně Homér asertivně(měl na sobě jen sandály, kraťasy a bíloukošili s krátkými rukávy) nasadil všechnypáky a nakonec byl k pijatyce připuštěn.Ten večer taky zrovna přijela z BudapeštiDoktorka Mařenka čili svině vysočanská čiliŠkvoreckého fatální žena z Kobylis. SetkáníHomér – Doktorka Mařenka patřilok neskutečným majstrštykům normalizačníhorealismu. Po krátké debatě dostal Homérpo hubě a pilo se dál, až se všechno vypilo.Ráno se Homér nasomroval do auta,které pokračovalo kamsi do Pardubic.No nic. Ahoj Homére...Okénkomateřskéhojazyka...Jestliže platí, že jazyk se proměňuje podobnějako řečiště řeky, a že tedy slova jsouvlastně opracovávána používáním, a pokudse ukáže, že vítězí změněný tvar, pak je třebaho kodifikovat, měl bych jednoho adepta.Jak brouzdám po všech těch bazarovýchportálech, v poptávkách jednoznačně vítězíslovo „schánět“ nad „shánět“.Asi se to líp vypouští z huby. Nejdřív siřeknu, abych slyšel, a až pak píšu. Já tomám opačně, ale v tomhle boji nemusímvyhrát.Vlasta...Má smysl se občas podívat proti proudučasu, jak věci vypadaly. Našel jsem někdevýtisk týdeníku Vlasta (nositelka Řádupráce, vyznamenání za zásluhy o výstavbu,Československé ceny míru a čestnémedaile ČSSŽ) 42/1986. Stačí se podívatna ty vyblité barvy na obálce a na kvalituwww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 5

tisku, a hned se ocitám v té době. VyluštilS udjsem si křížovku a s chutí si přečetl: PracujícíTechnolenu ve Svitavách se plně věnujívýrobním úkolům svého závodu, přitom pamatujíi na zvelebení svého města. Např. ob-novili omítky dvou historických domů nasvitavském náměstí, pomáhali při výstavběDomu odborů a obnovovali chodníky. Udržujídětské hřiště, před závodem upraviliprostranství s přístřeškem a poutači. I v novémvolebním období pomohou brigádnickypři akcích Z.Možná by se pár takových stránek doŽeny a život, Tiny nebo Chvilky pro tebe hodilo.kůlaty6 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

K Havlovi...Taky jsem měl k Havlovi blízko. Asi tak třikrátjsem se k němu dostal na vzdálenostdvaceti metrů. Neměl bych o tom něco napsat?Ideální kniha...… je taková, která má v sobě všechno,o čem je řeč. Tahle to má: kdesi v Brazílii jemísto, odkud se do USA dostaly tajemnékrystaly. Vědci zjistili, že ten, kdo vyrobilkrystaly, musel zvládnout studenou fúzi.Speciální výzkumný ústav, což je krytí prošpičkové pracoviště některé vládní organizaceamerické administrativy, vyšle utajenou,badatelskou jednotku to vypátrat(jsou v ní samozřejmě zrádci). Do toho probíhápersonální boj ve vedení ústavu. Dohledání se zapojí i majitel firmy, která dodávásilovým organizacím USA složité počítačovéprogramy, s tím, že chce objevemzlepšit svět a zahájit novou etapu výrobyenergie, ale my víme, že kecá. Do tohokrásná, chytrá, ale odtažitá vědkyně-agentkaa bývalý agent CIA, který nesplnil z morálníchdůvodů rozkaz a jede si po vlastnílinii. Do toho potomci Mayů v Brazílii, knihaPopol Vuh a tlupa zabijáků, kdysi pracujícíchpro Stasi. A nalezená svatyněv džungli, pod kterou jsou obrovské prostorya jezera plná kyseliny sírové. A zvířata,která mají buněčnou strukturu nejasnéhopůvodu a likviduje je voda a světlo. Nejsouteplokrevná a těla zabitých lidí a zvířatjim slouží jako nositelé larev, ze kterýchvznikají další jedinci (něco jako Vetřelec).Boj probíhá jak ve velení v USA, tak v Brazíli.Závěrečný armagedon pak na plošiněu svatyně. V tajné místnosti svatyně je nalezenjakýsi praprapředek člověka, který sevrátil z budoucnosti. Kmen potomků Mayůnakonec začne kooperovat a s pomocí zbylýchbělochů zlikvidují divné tvory. DoUSA je dovezen krystal, který se liší všímode všeho dosud známého, a pulzuje. Dokonce mayského kalendáře, tedy do 21.prosince, už zbývá málo času.Znovu se zadíval na sotva znatelně pulzujícíkámen. Při sebevětší snaze od něj nedokázalodtrhnout oči ani potlačit obavy,které v něm vyvolal, a už vůbec ne setřást pocit,že to, co v něm objevili, ovlivní osud mnohalidí.Teď ještě zrušit stavební spoření, důchodovéspoření, prodat, co by mohlo mítnějakou cenu, a začít chlastat. Zemřít úplněna plech, to je krásný konec světa.Knihu napsal Graham Brown, jmenujese Černý déšť (Knižní klub, 2012) a je úplněideální.Azbestovéminimum...Co se teď nadělá s tím azbestem, to by jedennevěřil. Celá naše generace na azbestu vyrostla,naše kosti jsou málem postavenýz azbestu, všechny plicní sklípky jsou azbestempotažený, a jsme tady stále. Jako poctajedné postavě od Šimka a Grossmanna,jež byla nazvána Joe Azbest. Dneska se někdev povětří objeví azbestová nitka, a hnedleje z toho revoluce. Protože lidi jsouzhejčkaný. Chtějí žít zdravě. Zapomněli, žezdraví je jen převlečená nemoc.Není Strejčekjako Strejček...Alfred Strejček mě nikdy nebral, možnáproto, že nepoužívá variantu svého jménaAlfréd. Nástupce Miroslava Doležela. Orátor.A podruhé se oženil za atletku.Nicméně přehodnocuji svoji libost. ProtiIvu Strejčkovi, europoslanci, je to klasa.Alfrede, promiň.Benefice...V minulé Dobré adrese byl otištěn inzerátna benefiční koncert sdružení Ramus, kterése snaží vozit vozíčkáře a jinak handicapovanéna tábory a různé několikadenníakce, aby „zažili“ to, o čem si většina standardnípopulace myslí, že by tito „vyloučení“zažívat neměli, že se to nehodí, že to nejde.Jiní by možná použili slovo „postižení“,ale otázka je, kdo je vlastně postižený.Zda členové obou komor Parlamentu ČRnejsou postižení mnohem víc než ten, komu„nejdou“ nohy nebo „neposlouchají“ruce.Vloni se jednotlivé skupinky z Ramusudostávali stopem z Prahy do Novohradskýchhor na tábor a jedné z nich náhodouzastavil Xavier Baumaxa, který jel na koncert.A slovo dalo slovo a Baumaxa slíbil, žeby vystoupil na benefičním koncertě, jehožcílem by bylo vydělat peníze na dodávku,aby sdružení nebylo závislé na ochotě druhých.K Baumaxovi se připojil Bonus a duoKopec Šišek a celou akci podpořila nadaceDivoké husy tím, že získanou částku zdvojnásobí.Všichni přijeli a zahráli, Baumaxa bylve výborné kondici (napral do lidí i DylanovoKlepání na nebeskou bránu). Všichni,včetně všech vozíčkářů a realizačního týmu,zaplatili vstupné, takže žádný VIP nešelzadara. Bio Oko bylo plné příjemnýchlidí.Nějak to všechno podivně fungovalo.I Baumaxův věrný pes. V téhle době. V téhlestrašně době, kdy jsou vajíčka někde skoroi za osm a somnambulní pištci začínajítroubit a svolávat zástupy krysek...Jakub Šofarwww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 7

S udVýchovnýchzáhlavcůnení nikdy dost!kůlatyO chronické potřebě být nějakýmBylo to nedlouho po převratu, kdy hém už sedí zkroušeně s hlavou v dlaních a zíráupřeně do prázdna. Na třetím obrázku užv tehdy masově sledované televiznídiskusi jeden z ekonomických ministrůsice suše, leč se špetkou bombastičnosti jsem si nevyhnutelnou otázku, jak vykládat toovšem opět křičí, tentokrát ale: „Help!“ Položilprozradil, že dnes si může postavit na „zelené neúplné slůvko „euro“. Vždycky se předelouce“ automobilku každý. V naivním a nekritickémpolistopadovém nadšení jsem už začal cí, asi tak, jako když se rozprskne ohňostroj:mnou rozestře celý vějíř možných interpreta-v duchu spřádat plány, jaké že to auto začnu za mám si to vyložit tak, že zvýšenou konzumacípotokem u lesa vyrábět. Povědomí o hodnotě „eurošunky“ finančně podpořím krachujícízelené louky bylo tehdy ještě v plenkách. Dnes Řecko, v duchu sloganu „Buduj vlast, posílíšby onoho ministra při odchodu ze studia členovéHnutí Duha a Děti země zahrnuli věru hustodruhu pochutiny, přispěji tak skromně k po-mír“, nebo snad naopak, vystříhám-li se tohotousprškou exkrementů od spoluvěrců z biofaremlochu,a nahraji tím euroskeptikům…?stupné erozi bruselského byrokratického mo-O nějaký čas později mi jiný ministr téže Ale abych furt nežehral, zdá se, že prodavačkyv onom oddělení jsou značně sečtělé, ne-vlády sdělil, že dnes už není problém něco vyrobit,ale spíše prodat. Další brouk do mé, tehdyještě „horké“ hlavy… Že se něco prodá snávýchfejetonech Karla Čapka. V jednom z nichbo se přinejmenším zhlédly v prvorepublikoze,je-li to opatřeno lákavým přívlastkem, a to on totiž navrhuje zrušit přídavné jméno „nejlepší“,které je nadměrnou frekvencí v rekla-bez ohledu na skutečnou kvalitu, jsem pochopilkrátce poté.mě již devalvováno. Že si to personál vzalAč si v nich nelibuji ani za mák, jednou vskutku k srdci, svědčí to, že jsem napočítaljsem uvízl ve frontě na uzeniny. Pátraje zrakempo nějakém neškodném výrobku, spoči-byly „tradiční špekáčky“, „tradiční párky“,u pěti výrobků přívlastek uměřenější: v regálunul mi zrak na podnosu, kde se skvěla „eurošunka“.V podobné situaci jsem bezradný asi kosti“. I točený salám byl – světe, div se – „tra-„tradiční klobása“, „tradiční uzená šunka odjako hrdina kresleného vtipu, který jsem si vystřihl,tuším, z International Herald Tribune tradice asi jako ve mně dobroty…diční“. Obávám se však velmi, že je v nich tolikv roce 1990: na prvním obrázku je dobře živenýchlapík, který s pusou dokořán a s rukama evropském skanzenu, spravovaném Asiaty, jižKdo ví, zda se nedožijeme toho, že ve svémnad hlavou jásá nad svobodou, která mu spadlado klína, a řve: „I’m free! I’m free!“ Na druvařů,nýbrž na „pivo českéhonebudeme chodit na „bahno“, řečeno slovy pi-typu“…8 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Vždycky se tak trochu děsím toho, že když nastoupím do autobusu, budemísto jen poblíž řidiče, který bude mít na plné koule jeden z těchtořitních otvorů v éteru, z něhož vyteče víceméně vždy něco jako: „Zahrajtemýmu Zdeněčkovi k narozkám a že ho miluje jeho Kačenka. A vůbec, jámiluju všechny lidičky, co poslouchaj tuhle stanici. Tak ahojky a pusinku!“Expanze zdrobnělin anebO jazykovém šmajchlováníTak, jak se střídají epochy, střídajíse na podstavcích sochy i sošky,aby – byť po relativně dlouhé době– byly vystřídány idoly a idolky „čerstvějšími“nebo opět těmi starými, resp. toudobou už stařičkými (blíže viz: Hojda, Z. –Pokorný J.: Pomníky a zapomníky. Paseka,Praha-Litomyšl 1996), stejný osud potkávái knihy a knížečky. Nazíráno z podstaty lidskéhonaturelu, konec tohoto koloběhubludných kruhů – pochopitelně – v nedohlednu…Po převratu tomu nebylo jinak: v očekávánípřívalu titulů z řad literárního disentuse vyřazovaly knihy, o nichž jsem senaivně domníval, že o ně jako starý knihomolnebudu mít valný zájem. Vždyť se mělojednat o nadprodukci husákovské éry, jížpovinně praskala ve švech každá režimníknihovna, a leckdy i knihovnička, tedyo tendenční tituly normalizačního střihu.Navíc měly „propadnout“ přísným sítemk tomu určené aprobované (!) češtinářky.Zázraky se, zaplať bůh, sporadicky dějía tak tomu bylo i tentokrát. Když jsem seprobíral hromádkou novopečených ideologických„defektů“, srdce mi poskočilo tak,že jsem se na okamžik obával malé srdečnípříhody, avšak současně mě i zamrazilo:v rukou mi spočinula fotografická publikaceo meziválečné Provence, takřka bibliofilskévydání Halasových veršů a v duchujsem radostí vyjekl nad Pavlem Eisnerema jeho „Chrámem i tvrzí“, opatřeným dedikací(!) tmavomodrým inkoustem z roku1947, no počteníčko, jak má být… Namátkoujsem ten tlustopis otevřel a s gustemjsem se téměř okamžitě pustil do kapitolyXII. Pánbíček a pohodlíčko, o zdrobnělinách(= deminutivech, Eisner však používátvar „diminutiva“). Čteme tu: „…s diminutivy(se) musí náramně opatrně, je to výrazivovelmi choulostivé, barvivo velmi vydatné,dvě kapky na velký džbán, co je víc, škodí…“(Eisner, P.: Kniha o češtině. Chrámi tvrz. Podroužek, Praha 1946, s. 79).Že se této rady nad zlato již dávno nedbá,a to především v projevu ústním, netřebaani zmiňovat. Pod kotlem neúnavněpřitápějí všechny ty soukromé rozhlasovéstanice Bla Bla, resp. nekonečný slovní průjemz úst jejich moderátorů. Vždycky se taktrochu děsím toho, že když nastoupím doautobusu, bude místo jen poblíž řidiče, kterýbude mít na plné koule jeden z těchto řitníchotvorů v éteru, z něhož vyteče víceméněvždy něco jako: „Zahrajte mýmu Zdeněčkovik narozkám a že ho miluje jeho Kačenka.A vůbec, já miluju všechny lidičky,co poslouchaj tuhle stanici. Tak ahojky a pusinku!“Nosím pro ten případ v postranníkapse batůžku igelitový pytlík, do kteréhopak nenápadně vyprazdňuji nestrávený obsahžaludku. Sorry, ten už pak netřídím...Kdybych byl Ludvíkem Vaculíkem, zakončilbych úterní fejeton v Lidových novináchtak, jak to umí jen on, a to nekompromisním„zrušte soukromá rádia!“.V používání zdrobnělin, jak já to cítím,jde o verbálně-emoční apelaci na sdílení selankovitěpožitkářského paradigmatu vnímánípečlivě vybraných, zpravidla kulinářskýchentit. Účastníci komunikace chtějíkladnými konotacemi, jež většina zdrobnělinevokuje, etablovat atmosféru pohody,tušené nadcházející slasti, bezproblémovostiexistence či libosti bez hranic, kterousvým mnohdy zvukomalebným složenímzdrobněliny implikují.Jako otec jsem před lety brával synkana všechna ta hřiště a hřišťátka, aby se kluknadýchal čerstvoučkého vzduchu, v lepšímpřípadě i vzdoušku, a byl jsem tak nucenvyslechnout nejeden rozhovor maminek.„Ten klučíček se nám ale klásně pokakinkal,“zaslechl jsem jednou. Nenápadně jsemse ohlédl přes rameno: kluk byl posranej ažza ouškama.Dnes už se nechodí na pivo či kávu,nýbrž na pivečko či pivíčko a kávičku či kafíčko.Předchází-li kousíček libovoučkého,ale i pěkňounce prorostloučkého masíčka,je pak gáblíček pověstnou třešničkou nadortíčku. Ach, to bylo pošušňáníčko, povzdechnousi konzumenti slastně, když obsahzmizí v bříšku. Co na tom, že to nezříd-www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 9

ka stojí za zlámanou grešličku, a že co je pak k viděnína záchodcích v podobě definitivního výsledkutrávení, bych v žádném případě nezdrobňoval…Pokaždé, když slyším věčně emocionálně naladěného,tudíž mediálně „vděčného“, fotbalovéhotrenéra Františka Straku, jak nutkavě zdůrazňuje,že hráči musejí hrát „srdíčkem“, mít na něj kontakt,poradím mu, aby byl ve svém nabádání komplexnějšía vybízel své borce, aby mobilizovali nejensrdeční svaleček sám, ale i aortky, chlopničky a komůrky,o kotníčcích a kolínkách, ramínkách, stehýnkácha lýtečkách nemluvě. Rovněž pomni, milýFrantíku, vyhrává, kdo hraje i hlavičkou, a to doslovai přeneseně, ve fotbale dvojnásob.Ač jsme se pádem bipolárního světa paradoxněocitli zřejmě na samém prahu zániku euroamerickétechnické civilizace, masově plebejštíme z nehoráznéhonadbytku a hodnotově spějeme mílovými kroky– jak napsal před pěknou řádkou let Josef Váchal– „do ďáblovy řiti“, zdrobnělinám je to, zdá se, šumafuk.Žijí si svým životem, ba prožívají nebývalýrozkvět, a okázale ignorují, že konzumní společnostsama sebe plíživě infikuje citovou vyprázdněností...Je ironií, že – ač se do češtiny řinou anglicismyjak z otevřené rány – naše mateřština nic nedbá nato, že v angličtině, která je dnes již celosvětovýmnewspeakem, jsou zdrobněliny jevem marginálním.A tak tedy pozve-li muž muže na dvě deci bíléhoslovy „Neskočíme na vínečko?“, začínám mítv tu chvilečku intenzivňoučce nepříjemňoučký pocitek,že by se ti dva chlapíčci měli spíše odebrat naslaďoučký moučníček do nejbližší cukrárničkya den pak zakončit v zástěrce u plotničky se svou ženuškouza zádíčky.Taky vám to mazlení se s každým prdem už lezekrkem? Nebo snad krčkem? Či dokonce na nervičky?Že ne?! A penzijko máte? Taky ne?! Teď toovšem hoďte za hlavičku a alou pospinkat si do teplíčkasvé postýlky.Být želvuškou (pozor, nejedná se o zdrobnělinu!),uvedu se do stavu anabiózy a počkám – byťhezkou řádku let – až budou mít zdrobněliny „posezoně“. Jen se bojím, že si v nich libuje i čínština…Josef ŠišoAutor je středoškolský učitel angličtiny v Žatci.S udMůžu poprosit?kůlKliškado gulášeaty prvního jsme oslovili lingvistuV nově vzniklé rubrice sehodláme zaměřit na klišév našem současnémjazykovém guláši. JakoBc. Jakuba Horníka, abytakříkajíc přestřihl pomyslnoustartovní pásku.Mnohokrát za den se na úřadech,v restauracích nebo v obchodechsetkáme se situací, kdy zákazníkzačne otázkou: Můžu poprosit?Naposledy se tato situace odehrála dnes ránov řeznictví u nás na růžku. Správně by podlelogiky věci měla paní řeznice odpovědět: „Můžetepoprosit.“ Bohužel ale dneska už řeznicenejsou, co bývaly, a sekáčkem nešermují přílišbřitce. Měla zákazníka nechat prosit a prosita prosit, a teprve až by prosby byly sdostatekúpěnlivé, vysvobodit ho spásným: „A prosíteo co?“Přece o půl kila kližky do guláše!10 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

S udBez komentářeNo commentFoto Norbert Kodetkůlatywww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 11

S udkůlaty12 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 13

S udkůlaty14 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 15

S udkůlatyMysliveckáTrofejní kňourPetr Motýl: Poradí mi někdo, ve kterém revíru jeu nás šance na trofejního kňoura nad 130 CIC?Radek Fridrich: Nejsem prasečkář, ale před vámi hlubocesmekám. A to nejen před vámi jako prasečkářem,ale i jako před relativně nezkušeným, ale dost slušnýmmyslivcem, dodržujícím mysliveckou etiku, a to především.Ne však mluvu! Lovu dík! Chtěl bych vám napsat,a ne jen vám. Pokud by takových Motýlů bylo více,na tohle byste se asi neptal. Takový kňour, po jakémtoužíte, tu asi není. Nestačí bohužel dorůst, nebho stihne střela nezodpovědného bouchala. O co milejšíjsou mi slova hňupa, co řekne: Co bych s velkýmprasetem dělal? Smrdí a je tvrdý. Zaplať bůh, že se toopravdu nedá požívat. Přesto větší prase nemá klid,16 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

poradnastejně jako pošetříte dobrého daňka, ovšem sousedi homáznou. Na výstavu nejde. O co víc závidím Slovákůms jejich zásadami. Tam jsou kňouři! Osobně jsem viděluloveného dost dobrého. Váha 340 kg - Stará Ľubovňa.Přál bych vám, kolego Motýle, dobrého kňoura ulovit.Myslím, že si ho zasloužíte. Seděl byste na svém křížia po ulovení na mne a kamarády vzpomínal. Já bychzatím u vás doma jedl věnečky, a až byste mi zavolal,dojel bych vám toho kňoura pomoct naložit. Popřálbych vám lovu zdar, vy byste odpověděl: Lovu dík!a v tu ránu by vězela moje bota za bezmála osm tisíc vevaší řiti.P. S.: První tři věty myslím fakt vážně. Kloboukpřed vámi dolů!www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 17

S udZ antikvariátníchbanánovekkůlpojednání ZaříkáváníaŠestnáctistránkovétyv nemocech vyšlo jakopříloha Výročnízprávy Cís. král. vyššíhogymnasia českého naNovém Městě v Praze zaškolní rok 1902–1903. Jehoautor Josef Košťál na této školev Truhlářské ulici působil coby středoškolský profesor. Ve své době patřilmezi známé etnografy, dnes upadl v naprosté zapomnění, a proto tu uveďmealespoň základní data. Narodil se 2. 11. 1851 v Nedělištích u HradceKrálové, zemřel 16. 10. 1920 v Praze. Vydal mj. Ptactvo v názorech, pověrácha zvycích lidu českého (1896), Živočišstvo v podání prostonárodním(1900), Lidová mluva na Bydžovsku (1902), Pohádky, báchorky a pověsti(1905–1909), Čarodějnice a čaroděj v tradici lidové (1920).18 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Zaříkávání v nemocechZažehnávačka počíná obyčejně jmenovánímtří Božských osob a dělátři kříže sobě i nemocnému. Potírá-lichorého vodou, začne vždy na pravéstraně, pak teprve na levé. Počítá-li zaříkávání,děje se to odčítáním od devíti k ničemu.Neduhy a bolesti posílá na skály, vrchy,do vody, do lesův a na místa pustá; při tomse dovolává Panny Marie, Pána Ježíše a svatých.Když jest zaříkání skončeno, dělá zasekříž sobě i nemocnému, jmenuje tři Božskéosoby a končí slovem „amen“.Doba, kdy možno nejúčinněji zažehnávatineb zaříkávati, řídí se dle přibývání nebubývání měsíce. Zaříkávati se má, když „jdeměsíc dolů“, když jsou tři dni do úplňku nebopo úplňku, pak ubývá nemoci jako měsíce;kdyby se zaříkávalo v jiný čas, zvětšilaby se bolest, jako přibývá měsíce.Zažehnávati nemoci jest umění tajné,které se nesmí prozraditi, proto jest těžkodověděti se o něm. Ale před smrtí jest povinenzažehnávač poučiti řádného člověkao svém umění. Starší osobě nesmí se „zaříkávání“prozraditi, sice by tím pozbyl zaříkávačdaru někomu pomoci.Při zaříkávání obrátí se zažehnávač obličejemk východu, odkud zdar a požehnáníčeká.Když bylo zaříkání skončeno, nesmí„pomahač“ promluviti – odchází bez pozdravu.Také nemá v stavení ničeho pojísti,jinak by nebylo jeho zažehnávání nic platno.Kdyby mu chtěli domácí odměnu dáti,nemá ji pro ten den přijímati; po druhévšak, když tam přijde bez úmyslu, smí si dárekodnésti. Kdyby si dal „pomahač“ jen jednouzaplatiti, hned by prý uměl jenom tolikjako obyčejný, ve školách vycvičený lékař.Místy věří, že si musí budoucí zaříkávač„připraviti“ ruce k zažehnávání, což se dějetakto: před sv. Vítem rozemni tři jahody v rucev tom směru, jak slunce jde, neb utrhni třiprvní květy hrachové, sbal je podobným způsobemv ruličku a spolkni ji. Vedle toho mánastávající zaříkávač vykonati zvláštní čin,nežli nabude moci zaříkávací. obyčejně zamáčkneprostředním prstem pravé ruky krtka– do sv. Jiří. Někde radí, aby tímto způsobemzahubil krtka, lasičku a hada.Zažehnávač bývá opatřen hromovýmkamenem nebo kostí umrlčí nebo svěcenýmchlebem. Hromovým kamenem, kterýbývá obyčejně v rodině dědičný, poněvadžjest jej těžko nalézti, zažehnávají se všeckyneduhy zvláště pak „návní kost“. Vedle tohostačí prý také kámen oblázkový. Oblázek,který má míti moc divotvornou, musízůstati alespoň rok na stromě (zvlášť nahrušce), nesmí tam býti hozen naschvála také se nesmí věděti, kdo ho tam hodil.Na Velký pátek se sejme se stromu, ale neholou rukou, nýbrž bílým šatem zaobalenou;potom se ovine červenou látkou, nejčastějisuknem.Na Adama a Evu jdou staré ženy, kterérány zažehnávají a nemoci zaříkávají, v půlnocina hřbitov, aby si přinesly „umrlčíkost“. Cestou se mají stále modliti a nikamse neohlížeti, jinak by byla chůze marná.Umrlčí kost nutno obměňovati každým rokem.Někde věří, že také kůstka ze psa vzatána mršníku pomáhá při zažehnávání nemoci.Kdo které nemoci žažehnával, ty k posledkushledá na sobě; umírá obyčejně tounemocí, kterou zažehnával.Oustřele n. stříle: Zažehnávačka udělá soběi nemocnému na čele kříž, vloží do miskynůžky a nůž nebo vochli; nemocný vložíhlavu na stůl. Zažehnávačka drží v levé rucemísu nad hlavou nemocného, pravou rukounaleje třikráte vody křížem do mísya vhodí třikráte špetku ovsa se slovy:Vysejpám vás, oustřele,z tý hlavy, z toho mozku, z těch zubůa z celýho těla. Jděte pryč!Jděte se pást na zelenou loukujako se pásli židé, když Pána Ježíše křižovali.K tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syna Duch sv.; po třetí dodá: Amen, amen, amen.Nemocný si vypláchne ústa, pak vynesemísu ven a vyleje vodu i s ovsem přes rameno.Jiné zaříkávání:Ve jménu Otce!Šlo sedumdesát a dva střílů,potkal se s nima Pán Bůh.„Kam to jdete, střílové?“„Kubovům kosti lámat.“„Jděte na dříví a skály a lámejte jea toho Kuby nechte s pokojem!“K tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syna Bůh Duch svatý, amen.Živé vlasy v oku zažehnávají se tímto způsobem:zažehnávačka vezme 9 klasův a položíje křížem na misku s vodou, nad kterounemocný se nachýlí. Potom říká zažehnávačka:A vy, živý vlasy,jděte na ty klasy,www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 19

S udZlámaniny sezažehnávají tímtozpůsobem:Ve jménu svatéhoDucha!kůlJede Pán Ježíš naatyoslíčku,svatý Petr na koníčku.„Petře pospěš!“„Pane nemohu,zlámal si kůň nohu.“Nuže, sejdiž se kost kekosti,kloub ke kloubu,srst k srsti,ať je ta bolest celájako kámen,dejž to Bůh svatý –amen.N. (křestní jméno nemocného) kosti nelamte,maso nežerte, žíly netrhejte!K tomu mně dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syna Bůh Duch svatý – amen.Růže a nátka společně se zažehnávají tímtozpůsobem: Na mělkou nádobu se dá řežavéuhlí, nasype se na něho svěcené kořeníz věnečku „od Božího Těla“ a něco sušenýchlupínků růžových, tím se nakuřuje nemocnýa při tom se řekne:Zaklínám vás pakostnice,růžovice, kostnice,do lesa hlubokýho,do dřeva stojatýhoi ležatýho,tam sebou mlaťte a třískejtea tý osobě (jméno) pokoj dejte!To se opakuje třikrát a nemocný se potommodlí Otčenáš, Věřím v Boha a ZdrávasKrálovno.Krtice: Zažehnávačka ukazuje prostřednímprstem pravé ruky na každou bouli nemocnéhose slovy:Svatý Job leží v hrobě,má devět krtic v sobě;od devíti osm, od osmi sedum,od sedmi šest, od šesti pět,od pěti čtyry, od čtyr tři,od třech dvě, od dvou jedna,od jedný nic.Lišej se zaříkává takto:Letěl muž divokej,přes ten dvůr širokej,měl lišej velikej,styděl se za něj.To se opakuje třikrát a po každé se dodá:k tomu mně dopomáhej † Otec, † Syn, †Duch sv.; naposledy se řekne amen. Při tomse má třemi prsty se tří tabulek v okně rosastírati a lišej mazati.Jiné zažehnávání: Zažehnávačka naplije třikrátna lišej, při čemž říká:Lišej, lišej divokej!nedělej se širokej!sejdi s toho těla,jako sešly s Pána Ježíše rány,jež mu jeho mučitelé dali.Zlámaniny se zažehnávají tímto způsobem:Ve jménu svatého Ducha!Jede Pán Ježíš na oslíčku,svatý Petr na koníčku.„Petře pospěš!“„Pane nemohu,zlámal si kůň nohu.“Nuže, sejdiž se kost ke kosti,kloub ke kloubu,srst k srsti,ať je ta bolest celá jako kámen,dejž to Bůh svatý – amen.Po třetí se dodá: K tomu mi dopomáhej Bůhotec, Bůh Syn, Bůh Duch sv., amen.20 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Bolest v kříži se zažehnává: vezmi oblázkovýkámen s hrušky do šátka, potírej jímkříž a říkej:Zažehnávám tě, bolesti,tímto oblázkovým kamenem.Přestaň se dělati, přestaň růsti,přestaň loupati,tak jako přestalo růsti toto oblázkovýkamení od Krista Pána narození.Na škrkavky:Svatá Cára má tři dceryjedna šije, druhá přede,třetí škrkavičky na klubko vine.Proti horečce jest dobrý prostředek: Rozkrojjablko na 4 díly a napiš na každý jednoz písmen J. N. R. I. po pořádku. Pak sněz potři dny před východem slunce jednu čtvrtkuse slovy: Ve jménu † Otce, † Syna, † Duchasv. Čtvrtý díl jablka zahoď, a horečka pomine.Mze: Když jsou tři dni před úplňkem měsíce(v pondělí neb středu neb pátek), vezmezažehnávačka misku a naleje do ní vody 3lžíce; v té omočí chlebovou kůrku (nebo„hromničný“ kámen), potírá tělo nemocnéhoa řekne po třikráte:Má-li dítě úbytí, jdi na křižovatku a opakujpo třikráte:Mý dítě má oubytí,nemůže ho pozbýti.Kdo tou cestou nejdřív pude, pojede,ať to oubytí sebou odvede.Uhranutí. Uřčený otře se ručníkem a promluvítakto:Uřknul-li tě mládenec,požehnej mě sv. Vavřinec,uřknula-li mě panna,požehnej mě sv. Anna;uřknul-li mě muž fousatej,požehnej mě Bůh Otec, Bůh Syna Bůh Duch svatej!Voda proti „ouroku“ se dělá takto: Nabertřikráte vody, nejraději u mlýnských kolproti proudu. Prvé dva náběry vylej, teprves třetím se vrať domů, při tom se však neohlížej,na nikoho nemluv a nikomu neodpovídej.Doma vezmi koště a dřez, klekniproti východu slunce a lej vodu na chvoště.Vodu takto procezenou vlej uchem u dřezudo hrnka, nalej ji opět na koště a dodej:Nebe, země tě uřkly.Nebe, země tě uzdraví.Potom prolej vodu třemi petlicemi.Žehnání „na všecko“: Nepozná-li zažehnávačka,co nemocnému chybí, zaříkávátakto:Ve jménu Otce, Syna i Ducha sv.!Začínám žehnati,† Boha Otce, † Syna, † Ducha vzývati:Oustřele, růže, nátko, šošky,nálevky, všecky znamení a neduhy,jděte na skály, na hory!Máte tam tři studnice,v jedný vody, v druhý krve,v třetí písku.Tam se vody nastřebejte,písku nazobejte, krví obmejtea tomu tělu pokoj dejte!K tomu dopomáhej † Otec, † Syn a † Duchsv.! Amen.PřipravilMichal ŠandaJá vás zažehnávám mze,ste-li z větru, jděte do větru,ste-li ze zimy, jděte do zimy,ste-li z běhu, jděte do běhu!Potom měří vodu: je-li jí méně nežli tři lžíce,jsou mze posud v těle; je-li vody více nežlina počátku, mze již odešly.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 21

R ystupýje22 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Herodes ve vaněAleš Linhart pochází z Prahy, v roce 1984 se narodil v podolsképorodnici. V letech 2004–2007 studoval HAMU u Ctibora Turby nakatedře nonverbálního a komediálního divadla. V průběhu studií všaktragicky zemřel jeho otec a Linhart byl nucen se ujmout firmy nadistribuci léčiv, kterou otec založil. Původně zamýšlené dočasnéprovizorium, než nalezne vhodného šéfa pro vedení firmy, se protáhlo dodnešních dnů. Z tohoto pohledu o něm lze prohlásit, že je úspěšnýmpodnikatelem; a právě z výnosů firmy podstatnou měrou financuje chodsouboru Herodes ve vaně. Prenatálním zárodkem vzniku souboru bylorozhodnutí orientalistky Markéty Srbové odjet na doktorandské studiumdo univerzitního městečka Akureyri, ležícího na severním pobřeží Islandu.Ubytování sehnala v rodině známého islandského spisovatele BalduraJochumssona. Jeho prostřednictvím pronikla do místní uměleckékomunity. Členem této komunity, v mnohém připomínající squattery, bylšvédský výtvarník Sven Lundquist. Seznámení s Lundquistem mělovýznam naprosto zásadní. Linhart a Lundquist v zatím neurčitýchobrysech začali uvažovat o případné spolupráci, která vykrystalizovalas příchodem režiséra Davida Fejka. Kolují legendy, že s Fejkem seLinhart potkal na mostě, když se Fejk chystal vrhnout dolů do hlubinnuselského údolí. Skutečnost je prozaičtější. Fejk je Linhartův spolužákz gymnázia. Vystudoval režii na brněnské JAMU a několik sezon působilwww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 23

R ysna Freilichtbühne am Roten Tor v Augsburgu.Tím se na sklonku roku 2009 ustanovilo triovůdčích osobností, kolem kterých se soustředilipřevážně mladí herci. Složení hereckéhoansámblu je plasticky proměnlivé a zhustainternacionální, odvislé vždy od potřebtupkonkrétního projektu. První premiéra seýjeuskutečnila na naše poměry stále ještě nezvyklev zahraničí. Na nádvoří univerzity v Akureyriuvedli herodesové 28. 1. 2010 inscenaciPahorek. Hned tímto debutovým počinem sizískali přízeň obecenstva. Brzy nato, v červenci2010, následoval The Cryptogram v rámciSpoleto Festivalu v USA, kde se stali objevem,o kterém kritika psala v superlativech. Nazákladě toho dostali nabídku od FerhanaSensoye, intendanta Türk Yazarlari Theatre. Protuto istanbulskou scénu připravili multimediálníprojekt Kralovstvizakone.cz. Čtvrtým počinemv dosud poměrně krátké, avšak veleúspěšnéhistorii souboru měla být inscenace X – I = Ψ.Premiéra byla naplánována na 1. 4. do psíhoútulku v Praze-Bohnicích, kvůli úrazu AlešeLinharta však byla odložena na neurčito.Sedí to, nebo jsem na něco zapomněl?Je zvláštní vidět vlastní život shrnutýdo několika vět... víceméně to ale sedí.Začněme chronologicky. Pahorek.Rigbyho Pahorek je moje oblíbená knížka.Už na škole jsem měl v plánu ho jednouudělat. Tehdejší představy ale byly dost konvenční,myslel jsem si na menší scénu, jakoje třeba Divadlo v Celetné.Já znám Pahorek coby film od SidneyhoLumeta se Seanem Connerym.Film je proti knížce odvar, věř mi.Co teda ta vaše inscenace? Slovem vašemyslím herodesů. Proč čtenářům nepřiznat,že si tykáme.Scénu navrhl Sven. Hrálo se pod širýmnebem v univerzitním kampusu proto, ževeškeré kulisy tvořil desetimetrový kopecsněhu. Knížka se odehrává v anglickémkárném táboře na Sahaře a fór je v tom, ževězňové naprosto bezdůvodně musejí vláčetpytle s pískem, písek vysypou na buzerplac,a tak z něj postupně vzniká pahorek. Myjsme na pahorek ze sněhu vršili slova staroislandskýchság, konkrétně ze ságy o Gíslim.Mělo to ještě spoustu dalších metavýznamů.Takovou dost minimalistickou hudbuk tomu složila Björk.Jak jste se dostali k Björk?Přes její matku. Paní Gudmundsdóttirprodávala v pekařství, do kterého chodilaMarkéta ráno pro rohlíky na snídani. Islandje malej.A The Cryptogram?To bylo na Spoleto Festu v Charlestonu.Pro upřesnění jde o Charleston v Jižní Karolíně.Jakmile navážeš jeden kontakt, začnouse další řetězit. Přes Björk jsme se dostalik jednomu jejímu někdejšímu spoluhráčize Sugarcubes, který teď působí veStátech. Viděl naše představení v Akureyria líbilo se mu. On oslovil lidi a ti zas jiné li-24 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

di a ti zase další lidi, až nám nakonec tahletichá pošta doručila pozvání na festival.Zreprízovat Pahorek nepřicházelo z mnohadůvodů v úvahu. Přinejmenším proto, žebyl červenec a ukrutné pařáky.Haha!Museli jsme vymyslet něco nového, letnívariantu. Ještě z Prahy jsme se po mailechdohodli s webmasterem spravujícímfestivalové internetové stránky a založilidiskusní fórum. Ponoukli jsme návštěvníky,aby se vyjádřili k Mametově hře TheCryptogram. Jejich poznámky a názoryjsme potom zařadili do představení. Videonahrávkaz představení sloužila posléze jakosoučást instalace na Svenově výstavěv San Francisco Museum of Modern Art,takže to mělo i další využití. Z toho vidíš,jak dneska umění prorůstá skrz sebe sama.Možná by se hodilo prozradit, proč jstesi za název zvolili Herodes ve vaně.Na jednom ze Svenových obrazů je namalovanýHerodes koupající se ve vypuštěnévaně. Mně se to líbilo a Sven s Davidembyli pro. Nic spekulativního v tom není.Herodese má v českém divadelním prostředípropachtován Hugo Forman. Herodesovonevinné loutkové divadlo,Forman a Herodes.Náhoda.Vaše třetí inscenace Kralovstvizakone.czmi krapet zavání nějakou rošťárnou.V Istanbulu měli požadavek, abychompro ně připravili něco hodně nonkonformníhoa pokud možno exotického. Natruc ténonkonformnosti jsme sáhli po klasice, poShakespearovi a Richardovi III. Bez dlouhéhopřemýšlení mi řekni, jaký je pro tebev rámci Evropy nejexotičtější jazyk.Turečtina.To samé napadlo nás. Ovšem je-li pronás exotická turečtina, musí platit i obrácenástrana rovnice a pro Turky nutně musí býtexotická čeština; takže jsme Richarda III hrálizčásti v češtině. Do téhle inscenace jsme nejvícze všech projektů zapojili publikum, pro desetčlenů našeho souboru jsou davové scény bitvyu Bosworthu k neuhrání. :-)Teď už bez legrace, před nedávnem jsi bylvážně zraněn.V únoru se mi ve firmě podařilo zrealizovatvětší transakci a za odměnu jsme s Markétouvyrazili do Afriky. Hodlali jsme zevrubnějiprocestovat krajiny kolem Guinejského zálivu.Markétu tam vedl odborný zájem o domorodé„chirurgické“ nástroje používané při obřízcedívek. Říkal jsem si, že třeba načerpám nějaképodněty pro divadlo. V Gabonu jsme podlehlitakovému tomu turistickému třeštění, že kdyžjsme v Africe, musíme vidět přírodu a zvířata.Za živého boha bych nikdy nikam nejel s cestovkou,to mám pocit, že se nemůžu svobodněnadechnout, ale tady jsme si pěkně spořádaněnajali profesionálního průvodce, abychompředešli zbytečným rizikům. Všechnoprobíhalo hladce do té doby, než průvodce objevilčerstvou stopu prasete bradavičnatého.Za nedalekým křovím jsme na ně skutečně narazili,jenomže prase leželo zardoušené a nadním lvice. Lvice vystartovala proti našemuprůvodci, ten se ohnal oštěpem, lvici minula oštěp zabodnul mně do břicha.Kdyby nešlo o život, řekl bych, že je to poněkudbizarní gag jako vystřižený z grotesky.Kvůli tvému zranění musela být zrušenapremiéra inscenace X – I = Ψ. Můžeš jipár slovy přiblížit?S rukopisem téhle hry za mnou přišel DavidDrábek, který u nás hrál v Cryptogramu.Je to hodně vztahová záležitost. Především jeto ale sakramentsky dobrý text. Propracovaný,hutný, sklenutý.Děkuji za rozhovor a přeji ti brzké uzdravení.Vladimír HuleV Gabonu jsmepodlehli takovémutomu turistickémutřeštění, že když jsmev Africe, musíme vidětpřírodu a zvířata. Zaživého boha bychnikdy nikam nejels cestovkou, to mámpocit, že se nemůžusvobodněnadechnout, ale tadyjsme si pěkněspořádaně najaliprofesionálníhoprůvodce, abychompředešli zbytečnýmrizikům. Všechnoprobíhalo hladce doté doby, nežprůvodce objevilčerstvou stopuprasetebradavičnatého.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 25

R ystupýjeRežisérsám sobě umělcemFilm Umělec dokazuje, že režisér MichelHazanavicius svému řemeslu rozumí. Byloby ovšem skvělé, kdyby si podobné snímkypouštěli jen lidé od fochu, kteří ocenívšelijaké finesy. My ostatní totiž v kiněvidíme stominutovou kreaci na téma:„Podívejte se, co všechno umím.“26 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Umělec je jakousi poctou němémufilmu. Dosti důslednoupoctou: vlastně až na krátkéokamžiky, kdy je využit zvuk, sledujememelodrama, jaké mohlo vzniknout kdykolivve dvacátých letech. Fakt, že je produktemroku 2011, je zřetelný pouze zetří věcí: zaprvé celý film pojednává o konciněmého a nástupu zvukového filmu,zadruhé využívá některých technik dostupnýchaž mnohem později a zatřetí navás režisér chvílemi pomrkává, abystepříběh nebrali vážně, protože přece užmáme 21. století.Posledních pár let je charakterizovánovlnou retro filmů. Což o to, návraty k nějakýmcátým a zvláště sátým letům tu bylyvždy, nicméně současná vlna se vyznačujejak důsledným napodobováním dobovéhozpůsobu filmování, tak určitou mírou nadsázky,která se obvykle projevuje jen a jenve způsobu filmování. Jejich režiséři sepředvádějí zvládnutým řemeslem. Tvoří„pocty“, aniž by samotný žánr někam posunuli.A tak chrlí filmy typu Machete, PlanetTerror, Černej dynamit, Somrák s brokárnouatd. Umělec do této vlny spadá: sicese tváří mnohem intelektuálněji než zmíněnékrváky, ale zároveň využívá stejných postupůk dosažení stejného účelu: oslavenířemeslné dovednosti režiséra. Nic vícv těchto filmech nehledejte a nic víc neníani v Umělci.Hlavními hrdiny tohoto filmu odehrávajícíhose na přelomu dvacátých a třicátýchlet je herec Georgie Valentin a jehofemme fatal Peppy. Zatímco Valentin je nejprvena vrcholu sil, Peppy je začínající herečka.Zpočátku mezi nimi přeskočí jiskra,samotný vztah se ovšem rozvine po dlouhýchperipetiích až v samém závěru snímku.Valentin s koncem němého filmu ztrácíuplatnění, Peppy je čím dál slavnější. (Fakt,že George nemá zájem o zvukový film, sámvysvětluje poněkud podivným tvrzením, žeho lidé chtějí vidět, nikoliv však slyšet.Tvůrci si tedy mohli vymyslet trochu realističtějšívysvětlení, třeba „mám hlas skřehotavéžáby“, to by ovšem zase nemohli rozpadhercova manželství vysvětlovat i jehonemluvením se ženou.) Valentin natočí neúspěšnýněmý film, zkrachuje a zkouší seupít k smrti, upálit a zastřelit, ale vždyckyho zachrání podivuhodná ruka osudu a jakovíla ochranitelka nad ním bdí Peppy, abynakonec ve sladkém happy endu skončilispolečně v úchvatných tanečních číslechzvukového filmu.Zatímco u Machete nemusíte být nějakzvlášť zorientovaní a bavíte se prostě proto,že si dopřejete chvíli být stejným primitivemjako konzumenti podobných filmův minulosti, Umělec podobným způsobemcílí na vaše city. Dostanete porci melodramatickéhopříběhu, aniž byste se muselistydět za svoje dojetí.Za všechny jedna z diskutujících na webuČSFD.cz: „I beze slov lze proniknoutk divákům a projevit neskutečné emoce, typravé emoce slova vůbec nepotřebují a tentofilm to dokázal dvojnásob. Krásná hudbaa k tomu ta starodávná atmosféra, skutečnějsem se na chvíli v té době ocitla, vůbec jsemnevnímala svět okolo.“ Tvůrci filmu mohoubezostyšně předložit dílko vhodné pro ženyod plotny toužící po nějakém tom baronovi,a přesto jim to baští lidé, kteří by sami sebeoznačili za inteligentnější část lidstva.Všechny tyto filmy totiž mají jednohospolečného činitele: umožňují nám se bavitna úkor našich předků a zároveň být stejníjako oni. Můžeme se dívat na vyvražďovačkunebo na sentimentální příběh bez studu,že sledujeme něco pod svoji úroveň. Zatímcou originálů bychom byli jako na trní, žese jimi necháme unést, tady můžeme zahoditsvoje zábrany a nechat vyhřeznout našenižší já.Ostatně tento slastný pocit v nás živí filmovíkritici, kteří rádi upozorňují, kolikv těchto filmech najdete různých odkazůa narážek. Stejně jako Kamil Fila na Aktuálně.czse nemohou dočkat, aby sdělili, covšechno viděli: „Kdy se Peppy nechá odvážetdomů a říká ‚Take me home. I want tobe alone‘, rozehrává se tím celá stať odkazů– scéna vypadá, jako když Greta Garbo, bývaláhvězda němých filmů, která se dokázalapřeorientovat na kariéru ve zvukové éře,odjíždí ve snímku Grand Hotel (Lidé v hotelu)spáchat sebevraždu.“Ano, jistě, v Umělci je takových odkazůpřehršel. Můžeme ho vnímat jako křížovkuna konci novin, kterou vyplníme a zahodíme.Aby se k němu mělo cenu vracet, musínabízet něco víc než hru s odkazy. Ale Umělecbez odkazů je jen trapně sentimentálnísnímek, který ani zdaleka nedosahuje kvalitněmých filmů, jež má údajně oslavit.Jaromír TrpkýText vyšel ve zkrácené podoběv měsíčníku ČiliChili.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 27

R ysPřečtenotupýjeKdyž lidi nečtou, a prý nečtou,musí za ně číst jiní. Nakonecproč by nemohli existovat profesionálníčtenáři, kteří by za úplatu četlipro druhé.Četba, s. r. o., čteme za vás a pro vás!Přivezte nám svoje knihy, my je za vás přečteme(očteme vám je) a zase si je můžeteodvézt. Množstevní slevy, rychlostní příplatky.Podle vašich požadavků pak vypracujemezávěrečné zprávy, jež budou opatřenykulatým razítkem.Mohlo by to vypadat třeba takhle:ZaprvéRevue Labyrint...V poslední době, vždy na začátku roku,vychází Labyrint revue. A začíná nám dalšíliterární sezona.Časopis pro kulturu, jak dnes zní podtitul,slaví 21 let. Za tu dobu prošel proměnouz několikastránkového informačníhotisku o knihách (poprvé jsem ho měl v rucehned někdy na začátku jeho života v knihkupectvíu Primuse ve Vězeňské ulici; ostatněVězeňská byla v té době pro knihy velicedůležitá ulice, ale to už jen takové národníobrození) ve více než 250stránkový „žurnál“,který se snaží sledovat trendy v ciziněa uvádět je na naši scénu. Informační stránky(co kdo chystá k vydání, výstavy) jsoudnes už jen spíše historickým připomenutím,protože informace mají vyšlapané jinécesty. Mix z textů českých a světových autorů,s nimiž se většinou postupně setkámev knihkupectvích, zájem o výtvarné umění(více než o film či hudbu) a promyšlenástruktura (teoretické texty ke zvolenému té-28 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

matu) předurčují Labyrint k tomu, aby bylzařazen do soukromých knihoven vedle„Světovky“ z konce šedesátek nebo třebaAnalogonu, protože ne vše zde zestárne a jestále na co se dívat. Nevím, zda jde aspoňo finančně „vynulovaný“ podnik, ale předevšímje to neodmyslitelná součást aktivit JoachimaDvořáka. A nelze ho nařknout z toho,že je tudy hnána i reklama na jeho knihy.Pokud ano, tak úplně minimálně. Téměřvůbec.Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuječi upřednostňuje předtím „neviděné“jiné čtení podobných „artefaktů“, časová řada(chronologicky řazené Labyrinty) vypovídáo vývoji a změnách kulturního prostředí,ve kterém se procházíme nebo potácíme nebopochodujeme nebo se pohybujeme indiánskýmběhem. Na námitku, že tento vhledposkytuje každý literární či kulturní časopis,musím odvětit, že nikoliv. Někdy jdejen o rosu, která se vypaří po prvním intenzivnímslunečním záření.Labyrint revue 29–30/11 má téma Kulta práce. Hlavní kázání napsal teoretik uměníVáclav Hájek: Protože práce šlechtí... (Komercializovanékutilství jako antimarxistickýprojekt). Tak něco k ochutnání: Synonymempráce dnes není továrna ani pole. Snad ještětrochu si zachoval svůj význam symbol kanceláře,která ovšem ve své nejdynamičtější podoběopustila všechny hranice a prostorová omezení.Kanceláří veleúspěšného manažera je celýsvět, nejlépe pláž na Bahamách. Rozpohybováníči deteritorializace pracovního místau hlavních tahounů, respektive manipulátorůekonomických procesů je zjevná. Mnohdy užnejsou ani vidět a jejich současnou podobu simusíme představovat podle dostupných fotografiíz mládí. Ovšem bůh ví, kdo na té fotografiive skutečnosti je.Rozhovory: s režisérem a scenáristouRobertem Sedláčkem, sociologiem JanemKellerem, s výtvarníky Dominikem Langema Pavel Sterecem (+ fotodokumentace).Světová literatura: Oksana Zabužko,Teodora Dimova, Paweł Huelle, PeterMountford, Douglas Coupland, Josse DePauw, Wilhelm Genazino, David Grossman,Catalin Dorian Florescu, Juan Marsé,Julian Barnes, Monikja Kompaníková, VáclavKostelanski (předtím jsem měl ponětíjen o čtyřech z nich). Česká literatura, výtvarnéumění, eseje k tématu. Z nich ještěněco od oblíbeného Ernsta Jüngera: Žijemeve světě, který se na jedné straně velmi podobádílně, z druhého pohledu muzeu. Mezi nároky,jež obě tyto krajiny vznášejí, je ten rozdíl,že nikdo není nucen chápat dílnu jinaknež právě jako dílnu, zatímco v muzeální krajiněpanuje povznesená nálada, která nabylagroteskních forem. Dospěli jsme do jistéhodruhu historického fetišismu, jenž je v přímémvztahu k nedostatku produktivní síly. Jeproto utěšující pomyšlení, že budování velkolepýchprostředků ničení díky nějaké tajemnéshodě udržuje krok s hromaděním a konzervacítakzvaných kulturních statků (Umění jakoutváření světa práce, přeložila Olga Walló).Autorovi u nás vyšly jen dvě knihy. Užby snad mohlo skončit to uhranutíz „frankfurtských“ vyvolávačů deště a takyse podívat do jiných polic. Ernst Jünger mák dnešku co říci.ZadruhéDoktor Zdeněk Zbořil, politolog a odborníkna extremismus, je také velkým „milovníkem“všech konspiračních teorií. Tvrdí, žekonspirace začíná už označením něčeho zakonspirační teorii, označená konspiračníteorie je až věc následná. V obecném slovasmyslu je konspirační teorií téměř vše, včetněbible, o Komunistickém manifestu nemluvě(u všeho jsou židé/Židé, a jsme zasehned v konspiraci). Spojím teď dvě protiřečícísi teze do jedné, aby se prokázala (opěta zase) dialektika. Takže: přestože jsou konspiračníteorie nejjednodušším způsobem,jak vysvětlit fungování světa a jak si omluvitvšechna svoje zklamání a neúspěchya jak zaměnit důsledek a příčinu a jak od-Dospěli jsme do jistéhodruhu historickéhofetišismu, jenž jev přímém vztahuk nedostatku produktivnísíly. Je proto utěšujícípomyšlení, že budovánívelkolepých prostředkůničení díky nějakétajemné shodě udržujekrok s hromaděníma konzervací takzvanýchkulturních statků (Uměníjako utváření světapráce, přeložila OlgaWalló). Autorovi u násvyšly jen dvě knihy. Už bysnad mohlo skončit touhranutíz „frankfurtských“vyvolávačů deště a takyse podívat do jinýchpolic. Ernst Jünger mák dnešku co říci.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 29

R ysmu za opěradlem volně visela dolů.tupýjeklonit veřejný zájem od bodu A do bodu B, tak to ještě neznamená,že vás nesledují.Kdo si to chce užít, ten by si měl přečíst knihu americkéliterární hvězdy první velikosti Dona DeLilla Prašivýpes.„Je to všechno maličko složitější.“„Vyvoláváte ve mně pocit, že jsem provedla něco špatného.“Zdálo se, že Mudger zvážněl. Seděl na židli bokem k opěradlus levou rukou nataženou na stole, zatímco pravačka„Když technologie dosáhne jisté úrovně, lidise začínají cítit jako zločinci,“ rozpovídalse. „Někdo po vás jde, možná počítače, policiev podobě strojů a systémů. Shromáždili neboshromažďují fakta, která se týkají vás a veškerévaší existence. Banky, pojišťovací a úvěrovéspolečnosti, kontroloři z finančáku, pasováoddělení, registry informací, policejní agentury,výzvědné služby. Podobá se to tomu, cojsem říkal. Zařízení a mechanismy si násvšechny pěkně přizpůsobují. Pokud vytisknoupapír, na kterém stojí, že jsme se provinili, takjsme se doopravdy provinili. Ale sahá to ještěhlouběji. Jde o samu přítomnost technologie,o fakt, že vůbec existuje a že je jí všude tolik.Právě to nám vnucuje pocit, že pácháme zločin.Už jen fakt, že všechny ty věci fungujív tak širokém měřítku. Stroje na zpracováníinformací, skenery, třídičky. To všechno stačík vyvolání pocitu, že jsme zločinci. Taková obrovskátíha. Tak složité programy. A nemámenikoho, kdo by nám to vysvětlil.“Kniha vyšla v roce 1978 (česky Plus,2011, přeložil Petr Fantys).Pro pořádek: Terminátor měl premiéruv roce 1984.ZatřetíVymyslet, připravit, nasmlouvat a uvést doživota edici světové prózy je složitá věc, jejížvýsledek je navíc nejistý. Podařilo se to Odeonuse „Světovou knihovnou“ nebo Argus edicí AAA, pokoušely/jí se o to Dauphin,Volvox Globator, Havran, Mladá fronta atd.K těmto hráčům se připojila i brněnská Jotase „Zlatou edicí“. Autory volí spíše méněznámé (tedy u nás), nestandardní formátknihy a abstraktní obálky s podobnými motivy...Zda se jim to podaří a udrží dech, těžkosoudit.Jedním ze známějších vydaných prozaikůje Peter Carey, Australan, který se přestěhovaldo New Yorku, česky vyšly jehoknihy Oskar a Lucinda (2003) a Pravdivý příběhNeda Kellyho a jeho bandy (2003).30 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

V roce 2011 vydala Jota román Parrot a Olivierv Americe (anglicky 2009, přeložila Eva Havelková).Syn francouzských šlechticů, kteří „přežili“revoluci, odjíždí do Ameriky zkoumat vězeňskýsystém. Jeho sluhou či společníkem je ambiciózníanglický tiskař. Příběh je, s nadsázkou, převedenímTocquevillevovy knihy Demokracie v Americedo praxe.Samozřejmě se mi omluvil, ale i když to udělal,pokračoval, aby svou urážku ztrojnásobil. Zastávalnázor, že prostí američtí lidé dávají přednost vůdcům,kteří jsou stejně nedovzdělaní jako oni sami.„Ach, ale volí si velké muže.“„Setkal jste se s Andrewem Jacksonem? Já ano.Je to zálesák a sirotek. Bůh vám všem buď milostiv.“„Pak je to tedy zázrak a ještě o něm uslyšíme.“„Ano!“ zvolal, ale teď se změnil – už nebyl takpovýšený jako dřív. Už se neopíral, ale posadil sea zvýšil hlas. „Ano, a budete následovat obchodníkys kožešinami a zálesáky, kteří se stanou vašimi prezidenty,a oni se jako barbaři postaví do čela armád,aniž by znali zeměpis a vědu, promění se vevůdce davu, kteří se denně vzdělávají z proradnéhotisku, takže budou tak sebejistí a neznalí, že jedinýmiknihami na jejich policích budou návody k obsluze,do divadla půjdou pouze na bláznivá představenía obrazy se budou malovat pro potěšení oné neomalenétřídy bankéřů, mužů bez morálního charakteru,napůl měšťáků a napůl zločinců, kteří budoupředstírat vkus aristokracie, ale budou spolunavzájem soupeřit jako zápasníci na trhu, přičemžnejvyšší cenu zaplatí jen za nejmódnější umělce. Nesmějtese, pane. Poslouchejte. Jsem zcestovalý. Viděljsem tuhle zemi v plenkách. Řeknu vám, co z ní bude.Veřejná náměstí obsadí nevzdělaná třída, kteránebude schopna odcitovat ani jeden řádek ze Shakespeara.“Neumět odcitovat ani jeden řádek ze Šejkspíra.Barbarské 19. století...ZačtvrtéPodstatné je, aby aspoň část -vodů, kudy k námproudí informace o historii, měla schopnost reverzníhochodu. Messalina, třetí manželka koktavéhocísaře Claudia, která žila na začátku prvníhostoletí, byla vždy popisována jako žena nestoudná,sexuálně „svobodná“, její jméno se stalopovšechným označením a dále z něj byl odvozentermín „mesaliance“. Někteří historici všakpřišli s tvrzením, že je to všechno jinak, že jménobylo pošpiněno posléze. Naopak o Evě Braunové,družce a na poslední chvíli manželce AdolfaHitlera, se psalo jako o nanynce, jakési éterickéosobě, která vůdce oblažovala svou přítomností,ale jako by vlastně nebyla. Kniha Heike B.Görtemakerové Eva Braunová. Život s Hitlerem(Paseka, 2011, přeložila Vlasta Reittererová) tentoidylický obrázek přemalovává. Nahloupláblondýna se proměňuje v pragmatickou mladouženu, která hraje své hry a současně hraje i hryjiných, ale každopádně není pouhým maňáskemna scéně.Není však pochyb, že si Eva Braunová, snad i zaúčinné podpory šéfa Heinricha Hoffmanna, už jakodvacetiletá vybojovala i za cenu násilí na sobě samémísto po Hitlerově boku, jaké jí mnozí záviděli. Měla„velmi mnoho protivníků“, zněla později výpověďjejí přítelkyně Herty Schneiderové. V Hitlerovědružině skutečně vládlo mínění, že Eva Braunovánení pro „vůdce“ dost dobrá a nemá takový formát,aby po jeho boku reprezentovala. Tento názor, kterýse ve vzpomínkové literatuře protagonistů často vrací,našel dokonce později – což už je samo o sobězvláštní – místo ve vědeckých pojednáních. Ve skutečnostito byl sám Hitler, jenž přítelkyni přidělil nevděčnouroli, která spíš než aby dokazovala její nezpůsobilost,prozrazovala jeho obavy a nedostateksuverenity v době, kdy začal stoupat vzhůru. Braunovábyla uvězněna mezi mocí a bezmocí, avšak nakonecjednala rozhodně. Byla samolibá a v žádnémpřípadě nebyla oběť. Tak si přece jen zajistila místov historii, i když jen pochybné.Přesto bychom měli mít stále na paměti, žehistorie se nerovná minulost, že je jen vykrojenaz nekonečné placky minulosti a nazdobena cukrářemdle jeho potřeb, nátury či emocí. Každáhistorie je relativní, stejně jako každá osobní paměťje jiná.Jakub ŠofarNaopak o EvěBraunové,družce a naposlední chvílimanželce AdolfaHitlera, se psalojako o nanynce,jakési éterickéosobě, kterávůdceoblažovala svoupřítomností, alejako by vlastněnebyla. KnihaHeike B.GörtemakerovéEva Braunová.Život s Hitlerem(Paseka, 2011,přeložila VlastaReittererová)tento idylickýobrázekpřemalovává.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 31

R ysAktualita:Na tom mostku u Vltavyrostou sochám racci z hlavy.tupýje32 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 33

R ystup– jaká byměla být?Co chcemeod literaturyýjeLiteratura je promě zároveň jinýsvět, do kterého sevydávám, abychtam něco silnéhozažila a zároveňabych se tam něcozajímavéhodozvěděla...34 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.czMarkéta Pilátová– spisovatelkaa publicistkaV literatuře hledám především naplnění anglickéhotermínu, který se používá přibližně od 18.století – „delight and instruct“. Očekávám, žedobrý román pro mě bude zdrojem radostia poučení, a zavírám ho v okamžiku, kdy tomutak není a kdy se autor knihy oddává pouzesvým manýrám a hrátkám s formou a zapomínána dobře vystavěný příběh a naopak nebokdyž prostě nemá co říct. Literatura je pro mězároveň jiný svět, do kterého se vydávám,abych tam něco silného zažila a zároveň abychse tam něco zajímavého dozvěděla i o tématech,která mi předtím nic neříkala a nezajímalamě. Jako příklad uvedu debut finsko-estonskéautorky Sofi Oksanenové Stalinovy krávy.Tahle kniha pracuje s velmi zajímavou jazykovouformou, která čtenáře vtáhne do světa bulimičeka anorektiček způsobem, že má čtenářpocit, že se knihou doslova prozvracel. Nicménětento mně předtím zcela lhostejný svět je teďpro mne zajímavý, a navíc mnohem pochopitelnějšínež dřív. Díky vyprávění, díky tomu, žeautorka zjevně velmi dobře ví, o čem píše, a pokudsama není postižena poruchou příjmu potravy,dobře si zainvestigovala na toto téma. Poskytlami zdroj radosti a poučení čili dobrou literaturu.Jiří Dědeček– básník, předsedaPEN klubuJá nevím, jaká by měla být, kladné hranice sinekladu ani jako čtenář, ani jako autor. Alevím, že nesmí být blbá (tupá), prodejná (služebná),prvoplánově hnusná (fuj) a užvaněná (blabla).Takže od ní vlastně chci všechno.Vladimír Novotný– kritik a literárníhistorikTo je tak zapeklitá otázka, že jen nesmírně zapeklitělze na ni jakž i takž sesumírovat nějakoupatřičně zapeklitou odpověď. Literatura je

sice pořád stejná, zároveň se však nepřetržitěproměňuje a v tom tkví všichni ti zakopanípsi. A zůstává stejná a proměňuje se vevšech úhlech standardního trojúhelníku„autor – (literární kultura) – čtenář“, přičemždo „literární kultury“ náleží nejrůznějšípojmy, sféry, oblasti, činitelé jako kupříkladunakladatelství, kritika, média, cenzura,autocenzura, inkvizice všech druhů,módní směry, překladatelé… Takže je možnése v souvislosti s položenou otázkou ještěptát, jaká by měla být kritika, jaká médiase budou věnovat literatuře a jaká nikoli, cobude chápat pod slovem literatura krásnáa co bude literatura „nekrásná“, co budevnímáno jako moderní, co jako postmodernínebo post-postmoderní atp., z kterých jazykůse ještě bude ve světě překládat a zekterých už vůbec, leda z anglických nebočínských verzí. A tady se nabízí jednaz možných odpovědí, neboť se nepochybněvstupní otázkou (co od literatury chcemea jaká by měla být) míní literatura česká:měla by být pokud možno překládána. Nebopřinejmenším nechť naše knihy či básněpatří ke kandidátům na překlad. Neboť nebude-lipřekládána, zůstane taková zakyslestaropanenská či staropanická a potom pojejí periferní českosti ani ten pes v žádné řečineštěkne.Problém překládání je pochopitelně takéšeredně ošemetný problém, jenomžeprávě od něho se leccos odvíjí a i v nezářnýchzítřcích bude odvíjet: aby byla zvláštěliteratura z malé národní kultury bez přiměřeněimpozantního tuzemského knižníhotrhu překládána na úrovni (tudíž nemámena mysli žádný apartní brak nebo brakovéaportování po spisovatelsku), musí něčímpořádným zaujmout. Z hlediska stylua jazyka je v tomto směru naděje pramalá,epigonů Borgesů, Kunderů a dalších u násuž je a bude požehnaně, i když výjimky mohouvždy bohulibě potvrzovat pravidlo, takženezbývá nic jiného než buď tematická závažnost,anebo to, čemu můžeme říkat filozofickáplus estetická hodnota díla. Což jev tuto chvíli hodně pythický pojem. Jenže:tohle přece chceme od naší literatury, ničímjiným ani nemůže zaujmout, i kdyby bylana první pohled jakkoli zajímavá! S tematickouzávažností literární výpovědi velkoudíru do světa beztak neuděláme, něco takovéhojako novou sovětskou okupaci si anipodvědomě nepřejeme a jiné živelné pohromytaké ne. Vždyť i bujará destrukce sociálníhostátu triumfálně probíhá tam i onde zavšemi okolními kopečky a blížící se truchliváčeská varianta může být všem ukradená.Tj. všem překladatelům.Ergo: nezbývá než nejkonvenčnějšía nejbanálnější odpověď – kéž by česká literaturabyla dobrá! Pak si totiž najde své čtenářei své vykladače i své překladatele i svámédia. Určitě si je najde. (Nebo také ne.)Ivo Harák– literární kritikCo chci od literatury? Nuže, aby mne zajímala.Aby mne vzrušovala. Aby podněcovalamoji fantazii. Aby mne vyzývala k cestědo svého hájemství. Aby mi nabízela prostoryotevřené spolubytí. Osobnost je promne více než škola či poetika. Schopnostnabídnout víc než vnucování plně již dohotoveného,k čemu nemám co přidat. Nechťtedy nám čtenářům dovolí být také trochubásníky. Oceňuji čistotu stylu (ne přehlednost,ne jednoduchost) – za níž je vidět CE-LÉHO autora: dočítám Babičku, chystám sena Rozpravu o zdviži.Štefan Švec– publicistaChceme od ní každý svoje. Aby pobavila,poučila, přinesla něco úplně nového, napodobilastaré, napnula, zabila čas, vytvořilaúplně jiný svět, do kterého je možné utéct,Aby mne vyzývalak cestě do svéhohájemství. Aby minabízela prostoryotevřené spolubytí.Osobnost je promne více než školači poetika.Schopnostnabídnout víc nežvnucování plně jiždohotoveného,k čemu nemám copřidat. Nechť tedynám čtenářům dovolíbýt také trochubásníky. Oceňujičistotu stylu (nepřehlednost, nejednoduchost) – zaníž je vidět CELÉHOautora: dočítámBabičku, chystám sena Rozpravu o zdviži.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 35

R ys...okouzlila fantazií,ohromila odvahou,hloubkou nebogenialitou, přineslajiné poznání nežmatematika nebotupfilozofie, přineslaýjestejné poznání jakomatematika a filozofie,svedla někoho, kohochceme svést,poskytla námět36 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.czkhovoruči k vlastnímu textu,důkaz k naší tezi,případněpsychologickoupomoc, prozradilaněco o autorovi,o době, o světě,o čemkoliv, ubezpečilanás, že bychom něcopodobného zvládlitaky, zdeptala nás...odpověděla na hádanky existence, potěšilakrásou, ohledala hranice jazyka, okouzlilafantazií, ohromila odvahou, hloubkou nebogenialitou, přinesla jiné poznání než matematikanebo filozofie, přinesla stejné poznáníjako matematika a filozofie, svedlaněkoho, koho chceme svést, poskytla námětk hovoru či k vlastnímu textu, důkazk naší tezi, případně psychologickou pomoc,prozradila něco o autorovi, o době,o světě, o čemkoliv, ubezpečila nás, že bychomněco podobného zvládli taky, zdeptalanás, že bychom nic takového nikdy nedokázali,ilustrovala naše závěry, vzrušila, rozrušila,uklidnila, nabídla nový pohled naskutečnost, umožnila uvažovat o variantáchhistorie, prosadila nás ve světě, naučilanaše děti číst, přemohla zlo, přivedla k víře,odvedla od víry, dala nám oddychnout,nedala nám oddychnout, vykolejila, vkolejila,provokovala, předskočila náš doslov,umožnila pochopit ženy, umožnila pochopitmuže, vybojovala politický boj, zabíjela,oživovala, případně zvládla tisíc dalších věcí,ke kterým je potřeba. A jaká by mělabýt? Zaznamenáníhodná. Taková, která měníživoty, do kterých vstupuje, a svět, kterýji hostí. Taková, která vám dá pocítit, že lidé,kteří čtou, jsou lepší než lidé, kteří nečtou.Dana Blatná– literárníagentkaDávám přednost knihám čtivým, vždy doufám,že se do knížky začtu a že mě po párstránkách nezačne nudit a nepřestane zajímat.Očekávám, že se dozvím něco nového,o světě, ostatních lidech a jejich vnitřnímsvětě, o možnostech jazyka, autorovi i o sobě,zároveň ale s uspokojením přikyvuji tomu,co je mi naopak už povědomé a co simohu dalším čtením jen potvrdit či zopakovat.Ano, vše jen na svém místě, alespoňpro tuto chvíli… Literatura by neměla býtpříliš jednoduchá, bez výzev, ale snad anitak samoúčelně přechytralá, že pak napsanémurozumí už asi jen autor sám. Od literaturychci, aby mi dávala co nejvíc, nejlépedle mých momentálních potřeb. Abych nacházelaty správné příběhy a věty ve správnýčas.Ivana Myšková– rozhlasováredaktorkaDoufám, že tato anketní otázka je míněnaspíš poťouchle než vážně. Pokud totiž začnemevytvářet nějaké mustry, je s literaturoujakožto svobodnou činností konec.V okamžiku, kdy věc poměřujeme svýmideálem, zkoumání přestává mít smysl.V hodnocení textu se pak omezujeme jenna výčet splněných a zklamaných očekávání,a to je děsivý a netvořivý přístup. Poctivějšími připadá zformulovat si osobnínárok, který nám pomáhá v orientaci. Takto koneckonců dělám i já jako rozhlasováredaktorka a nebudu předstírat, že je to jinak.V knize Varia Witolda Gombrowicze,která na sklonku minulého roku vyšlav překladu Heleny Stachové v Revolver Revue,jsem našla mnoho trefných a potřebnýchvět, např. tuhle: „Velká literatura je záměrem,který vyžaduje rozmach, vzlet, svobodua hrdost, a především vůli něco reprezentovat,nepoddávat se světu, nýbrž svět vytvářet.“Jakákoli očekávání totiž zabíjejípůvodnost, kterou očekávám (neočekávatnení možné) především, což znamená, žese snažím neočekávat nic. Chci se při čtenívydat tam, kde jsem ještě nikdy nebylaa kam se třeba v reálném životě ani nechystám.Chci poznávat paralelní světya rozpoznávat v nich ten svůj. Chci být textemnapadena a zavirována. Ne snad tak,

že bych se od knihy nemohla odtrhnout.Odtržení od knihy je velice snadné a na neodtrženéčtenáře nevěřím. Chci být vychýlenaze stávající rovnováhy (jakkoli nerovnovážné).Svět by měl vypadat jinak, věciby měly být zpřeházeny, nic by nemělo zůstatna stejném místě. To chci. Nemělabych ten svět poznat. V první chvíli. Podruhém pohledu by se mi měl naopak vyjevitjasněji než jindy. Tedy vyžaduji přesnost.Faktografická přesnost je mi fuk, alepřesně musí být vyjádřena myšlenka. Je tojiná přesnost. Nechci umět obsah knihypřevyprávět. Text má realitu uchopovatnatolik jedinečně a ve svých intencíchkomplexně, že k převyprávění potřebujezas a jen sám sebe. Když popíšeme děj, jdejen o jednu ze složek díla. Děj není kniha.Zásadní je jazyk, výraz. „Literatura je věcíosobnosti, řekl bych dokonce, že není věcí talentu,ale především osobnosti,“ píše Gombrowicza pokračuje: „V dnešním světě všakuž lidská osobnost nebudí zájem. Ti všichni,kteří dělají literaturu, jsou vlastně davemsmutných úředníků bez smyslu pro poezii,krásu, velikost. Dělají svou profesi a nejsouto umělci, jsou jen fascinováni předmětem.“A tím předmětem by mělo být něco dobřeuchopitelného, něco snadno mediálněsdělného. Něco, v čem se dobře vyznáme.Nejlépe dobře uleželá historie druhé světovéválky. Nebo třeba 11. září. V krátkýchanotacích není třeba rozlišovat způsobzpracování, autenticitu autorského zaujetí.Nějak ten obrovský zájem všem těm autorůma publicistům nevěřím. Cítím tamspolečenskou objednávku. Ale: „Krása literaturyspočívá v tom, že je popřením jakékoliprofese.“ Spolu s Gombrowiczem si myslím,že ani spisovatelství není řemeslo,protože dobrý řemeslník si je příliš jist, žesvou profesi umí. Už nehledá. Kdežto hledanostje předpokladem tvorby. Dobrýspisovatel se dle mé představy neustále obracíproti sobě, zpochybňuje své zavedenézpůsoby psaní, denně se táže po smyslu,nikdy nemá pocit, že by psát uměl. „Vždyckyjsem měl silný sklon k pocitu podřazenostia k sebezatracování,“ píše Gombrowicza já se omlouvám, že se k němu stále, užskoro rutinně obracím, ale pro tuhle chvílinemohu jinak, protože je tak vzácněupřímný, k čemuž má málokdo odvahu:„Kdyby mi někdo prokázal, že to, co jsem vytvořil,nemá vůbec žádný význam, ani bychse moc nedivil – vůbec to není nepravděpodobné.Každý člověk se považuje za hroznědůležitého.“ Ano, já tedy Gombrowicze zadůležitého považuji, protože u něj – a tovpravdě od literatury chci – nacházímmyšlenky, které mi pomáhají žít, které miprojasňují člověka a svět. A pokaždé, kdyžse tak stane, zažívám úžas (schopnost připisovanouzejména dětem, schopnost potlačovanoua zapuzovanou), který prostěke smysluplné a v pravém smyslu radostnéexistenci potřebuji.Jakub Vaníček– literární kritikDvě otázky, které k sobě na první pohledpatří – a přesto je nutné je striktně oddělit.Zatímco první část má vyjádřit naše subjektivníchtění, druhá směřuje k objektivnímustatu quo. A ten je možné stanovit nejspíšpouze na určitý čas z pozice moci.Chceme-li tedy něco od literatury, pakpředevším to, aby postupně rezignovala naonu umělou, pod tlakem doby vytyčenou liniimezi soukromým a veřejným. Měli bychomzapomenout na to, že texty musí býtpsány a čteny v kontextu jakéhosi autonomníhosvěta estetických hodnot. Naopakpožadavkem je koincidence intimního světaa veřejného prostoru – toto prolnutí byměla literatura znovu a znovu pojmenovávat,a jak vyplývá z podstaty věci, měla bytento souběh dvou zdánlivě oddělených políi ovlivňovat. V neposlední řadě také musízůstat literaturou, obhájit onen výjimečnýstav, jímž je jazyk umění.Chci být vychýlena zestávající rovnováhy(jakkolinerovnovážné). Světby měl vypadat jinak,věci by měly býtzpřeházeny, nic bynemělo zůstat nastejném místě. Tochci. Neměla bychten svět poznat.V první chvíli. Podruhém pohledu byse mi měl naopakvyjevit jasněji nežjindy. Tedy vyžadujipřesnost.Faktografickápřesnost je mi fuk,ale přesně musí býtvyjádřena myšlenka.Je to jiná přesnost.Nechci umět obsahknihy převyprávět.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 37

T ůjeKateřina Tučkovákárá38 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Žítkovské bohyněwww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 39

T ůjeKateřina Tučková se narodila roku 1980 v Brně,vystudovala dějiny umění a bohemistiku na FFMasarykovy univerzity, v současné době pracujejako kurátorka. Debutovala novelouMontespaniáda (2006), v roce 2009 vydalaromán Vyhnání Gerty Schnirch, za kterýobdržela ká cenu Magnesia Litera 2010 – Knižníráklub Cena čtenářů a byla nominována na CenuJosefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózua Cenu Jiřího Ortena. Je autorkou několikaNa jaře letošníhoroku vydalaKateřina Tučkováv nakladatelstvíHost nový románŽítkovské bohyně.Coby malouochutnávku zdeuvádíme ukázkuze začátku knihy.odborných publikací z oblasti českéhovýtvarného umění.PrologDovnitř není pořádně vidět. Stoupá si našpičky, aby s nosíkem přilepeným na sklonahlédla za záclonu zavěšenou zprostředkuokna. Mezi bohatými hlavicemi pelargonií,které se jindy kývají vyvěšené ven a dnesjsou z nepochopitelného důvodu uvězněnéza skleněnými tabulkami, je tma. Ale ta tambývá skoro vždycky. Malými okénky do nitradomku proniká světlo jen během jasnéhodne.Otočí se, aby přehlédla cestu stoupajícík jejich chalupě. Surmena se tak tak šourá,odjakživa nemůže na nohy a Jakoubek jí takynepřidává. Je těžký, ona to ví, sama houž skoro neunese.Znovu se obrátí k oknu. Zdá se jí, že vidínohy. Zpoza pece vykukují nohy, sotvaod kolen dolů, ale ano, jsou to nohy, obutév těžkých černých holinách.— Vidím nohy! Tatínek je doma! křikneza sebe na Surmenu. — Tak přece je doma!— Počkej, uhni, odsune ji Surmena s Jakoubkemv náručí, když konečně vystoupáaž k ní. Skloní se a s dlaní clonící si tvář přitiskneobličej k nejvyšší tabulce.— No ba, je tam. Holomek.Narovná se, nadhodí si Jakoubka nalokti a řekne: — Tak pojď, a když se otáčí,ještě je slyšet, jak si pro sebe mumlá: — Tenať si mě nepřeje, ožrala.Rázným krokem se vydá kolem hruběnahozených zdí, ona těsně za jejími sukněmi.Kroky v mokré rozbředlé půdě čvachtají.Snaží se vskakovat do Surmeniných stop,ale nestačí jejímu rázu. Vrznou vrátkaa i ona se jimi prosmýkne. Nechá je otevřenéa běží kolem Surmeny ke dveřím domu,široká aktovka se jí na zádech kolíbá a nadní poskakují dva štětinaté cůpky už jens jednou mašlí. Před prahem se zastavía s očima doširoka otevřenýma, s bradouspadlou se otočí k Surmeně. Vedle dveří stojíšpalek, ale sekerka, obvykle v něm zaražená,chybí. Nafouklá těla kočky i koťat tammusí ležet už řadu hodin.40 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

— To je Micka, řekne překvapeně, — to jenaše Micka. A koťata. Ještě nám je ani nestihlaukázat!Kočičí tělo se hnitím vydouvá do tvarubalonu, krvavý otvor krku se hemží mouchami.Těla koťat by se vešla do mističky dlaně.Maličká a plyny dokulata vydutá; kdyby dlaňnaklonila, mohly by z ní vypadnout a kutáletse ze svahu dolů, až do Hrozenku.— Ten ožrala, ten prevít, ten si to odskáče,dusí se vztekem Surmena, bere ji tvrdě za rameno,otáčí pryč od té krvavé scény a tlačí dodveří, dovnitř, do malé předsíně.— Otři si boty, ať nenaděláš, řekne jí nazlobeně,ale není třeba, ona stojí, pomalu šoupenohama o rohožku a otáčí se, aby ještě zahlédla,co zbylo z Micky.— Nedívej se tam, budeš mít zlé sny! přikazujejí odvrátit pohled Surmena a Dora sejako o překot rozběhne předsíní. V kuchyňskýchdveřích do ní vrazí. Nekonečný zlomekvteřiny, v níž se v letu posledního kroku prosmýknemezi Surmeniným bokem a rámemdveří a dokončí svůj drobný krok s pohledemnáhle připoutaným k prkenné kuchyňsképodlaze. Vedle tatínkových nohou leží maminkav sukni vykasané nad stehna a kolemní, všude kolem ní kaluž temné, zaschlé krve.Ticho. A oni tři ve dveřích jako sousoší.— Vééén! projede jí najednou jako ostřínože Surmenin vysoký hlas, škubne jí, ažcelá poskočí, klepne hlavičkou o futra a běžíven, nohy o sebe škobrtají, div že neupadne.Za sebou slyší Jakoubkův vyděšenýpláč a Surmenin křik, který se zasekl na jedinémslově: — Vééén! Ven! A ona běží, dvoremkolem Micky a jejích koťat, podél dřevěnéhoplotu, proběhne vrátky, běží kolemdomku, po cestě rozmoklé letním deštěm,cestou dolů, dál. Až k Surmeninu. Tam sezastaví, způsobně otevře a zavře vrátkaa pomalým krokem jako vždycky zajde k lavičcena náspí. Usadí se a s pohledem upřenýmdo protějšího kopce čeká. Vidí, jak cestou,kterou právě běžela, pajdá Surmenaohnutá Jakoubkovou tíží, ale rychle, takrychle, jak ji ještě nikdy neviděla. A už sek ní nese bratrův pláč i její supění, které senezklidňuje ani tehdy, když k ní Surmenadosedne na lavici a s rukou na Jakoubkověhlavě a jejím rameni je konejší.— To nic, to nic, říká Surmena.Ale ona jí nevěří. To není nic, toto.Slunce už zapadlo a do hor se vkrádátma. Sedí na lavičce a Jakoubkův pláč pomaluutichá, jen tu a tam ještě vybubláv drobném, trhaném vzlyku. Za chvíli užDora slyší jen jeho pravidelný dech šramotícísoplíkem. Surmena už oddechuje klidně,ale ruka objímající Dořina ramínka opásanářemeny aktovky se jí stále chvěje. Natěch řemenech jsou velké červené odrazky,tak jak si přála. Velké červené placky, kteréodrážejí světlo, když na ně někdo posvítí,takové, jaké mají děcka zdola, z Hrozenku.Jely pro tu brašnu s maminkou až do UherskéhoBrodu, to bylo minulé léto.Nad jejich domkem na protějším svahuse už setmělo, noc se vynořila zpoza kopcev pomalém, nezastavitelném proudu, jakoby ji někdo vyléval od Bojkovic.— Zůstanete u mě, řekne pak Surmena.A když ji ukládá do dek a vydělanýchovčích kůží za pecí, do tepla, které se rozlévávšude kolem ní a po spařeném mákui v útrobách jejího žaludku, stačí Dora ještězaslechnout: — Nic se neboj, však my to spoluzvládneme. Budeš mi dělat andzjela.A budeš se mít dobře. Uvidíš.Část I.SurmenaDlouho si myslela, že tou událostí začalovšechno jejich trápení. Jenže ono to vůbec nezačalotehdy, v tom okamžiku, kdy stáli vedveřích chalupy na koprvazské kopanici a zíralina těla rodičů. Dora nebyla tak hloupá,aby ze vzrušených tváří vesničanů nevyčetla,že to začalo už kdysi dávno, tak dávno, kamjejí krátká paměť zdaleka nesahala. Neošálilyji jejich zkormoucené obličeje a řeči jako: —Taková nešťastná náhoda! nebo: — Proč se tostalo zrovna vám!? Neobalamutili ji, protožei ona byla součástí toho celku, cítila s ním, dýchalas ním. A i když se snažili sebevíc, i k níto zkrátka časem prosáklo, to, co se neslo šeptandouza jejími zády, totiž to, že to do sebepřesně zapadá, že se to muselo stát nějak takto.Takto, nebo možná trochu jinak, ale zkrátkapodobně nešťastným způsobem. Protožei její matka byla bohyně a žádná bohyně nemálehký osud.Na druhou stranu, toto zřejmě překračovalovšechny meze, pochopila Dora, když jednouzaslechla, že pod sekerou neskončila žádná,co znala tajemství bohování, už víc než třista let.Tak proč její matka? ptala se pak pořáddokola. Ale odpověď nedostala. Nikdo o tomnechtěl mluvit, každý jen zděšeně odvraceltvář, jako by se rouhala přímo před svatýmiostatky, kdykoli na to zavedla řeč. Mlčelai Surmena.A tak jí nezbývalo nic jiného než udusatto někde hluboko v sobě a vzdát to. Dospělak tomu za několik měsíců a zabouchla za touudálostí dveře, prásk, rozhodnutá se k tomuuž nikdy, nikdy nevracet. Ať už to začalo, kdychtělo, a ať už se to stalo, jak a proč se to stalo.Ostatně, měla napilno. Musela se učit býtandzjelem a pod přívalem nových, vzrušujícíchudálostí se pomalu, postupně vytráceli její žal. Ona – andzjelem!Předtím o nich jen slýchala. O dobrýchandělech, kteří vodí potřebné k bohyníma přitom nikdy nepřijdou zkrátka. Nikdy aležádného nepotkala, i když se kolikrát schválnězdržovala na stráních, ze kterých mohlavidět k Surmeně, k Irmě nebo ke KateřiněHodulíkové.— Ukaž mi svého andzjela, tetičko! Kdo tiho dělá? chtěla po Surmeně vědět, kdykolivtamtudy měly s matkou cestu. Surmena setvářila, jako by o žádných andělích nikdy neslyšelaa její matka Irena se smála. — Já jsemtaky bohyně a viděla jsi u mě někdy nějakého?ptala se. Jenže její matka byla jiná bohy-www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 41

ně, taková zvláštní. Vlastně moc nebohovala.T ůjeA andělé k ní proto nikoho nevodili.A teď to tajemství puklo, samo od sebe,aniž by se jeho podstatu snažila vyšťárat,otevřelo se jako přezrálý lusk a naráz vydalovšechny své plody: nejenže se dozvěděla, kdojsou andělé bohyní, ale stala se jedním z nich.Svět se od základů změnil. Ta tam byladlouhá odpoledne, která se podobala jednodruhému, ty tam byly chvíle plné nudy,v nichž se život rozpíjel do rozostřených kon-kárátur. Od té doby, co se stala andělem, už nikdyzbůhdarma neseděla na lavičce na zápražíhorské samoty. Její čas se stal součástí časumnoha lidí, mezi nimiž zastávala důležitouroli. Vykonávala ji hrdě a s vědomím odpovědnostik tajuplné tradici, která vycházelaz minulosti tak dávné, že si nikdo ze Žítkové,nikdo z Kopanic neuměl představit z jaké.Každý jen uctivě pokyvoval: — Bohování jeprastaré, bohyně a andzjelé tu byli odjakživa.Odjakživa, odvždycky, Dora to dobře věděla,co ale do chvíle, než se stala andělem,netušila, bylo, že bohyně a jejich umění jsoutaková vzácnost. Že je jinde nemají. Když bylamalá, tak si dokonce myslela, že být bohyníje jen jedna z forem existence – že ženy sezkrátka dělí na tetky z pošty nebo jednoty, nadojičky a krmičky z JZD Žítková, a na ty, cose živí jako bohyně. Zdálo se jí to být stejněpřirozeným povoláním jako jakékoliv jiné.Ani ji nenapadlo, že by to tak nebylo i jinde.Teprve až se stala andělem a poznala,z jak velkých dálek za bohyněmi lidé jezdí proradu nebo léčení, pochopila, jak jedinečné tyženy jsou. O to nadšeněji pak andzjelovalaa pečlivě dodržovala všechno, co jí Surmenakladla na srdce.— Když přijede autobus, stůj vždycky poblížzastávky, nikoho na sebe neupozorňuj,jen čekej, až tě někdo osloví. Jestli se budeptát na cestu k bohyni, zeptej se na oplátkuty, jestli je ten člověk tak hloupý, že věří nabohyně. Počkej, co ti odpoví. Když bude rozpačitý,doveď ho. Když bude moc sebejistý,radši se kliď, od takového nepojde nic dobrého.A dávej si pozor na dvojice, pamatuj si, želidé sem častěji jezdí s trápením, se kterým sepotýkají sami a ke kterému nepotřebují žádnésvědky, opakovala Surmena často.Dora si to zapamatovala dobře. Pečlivě siprohlížela lidi, které vyplivly odpolední autobusyz Brodu, a když viděla někoho cizíhorozpačitě se rozhlížet kudy kam, připletla semu do cesty a počkala, až se jí zeptá: — Holčičko,prosím tě, nevíš, kde tady bydlí bohyně?Ti lidé byli různí, obyčejní i zvláštní, téměřvždy osamělí a ustaraní, ale čas od časuse mezi nimi objevily i dvojice, před kterýmiji varovala Surmena. Nejčastěji to byl muž seženou, oba mladí a zdraví a vůbec nevypadali,že mají nějakou starost – Dora by do nichrozhodně neřekla, že potřebují pomoc bohyně.Na jeden takový pár si dodnes dobře vzpomíná,potkala ho zpočátku svého andzjelování.Ta dvojice postávala na zastávce ještědlouho poté, co autobus odjel, přesně tak, jakoto dělávali přespolní, když se rozhodli vyhledatněkterou z bohyní a neznali k ní cestu.Dora je chvíli pozorovala – turisticky oblečenouženu, která ve svém oděvu v pracovníden působila nezvykle a která se zprudka napřímilavždycky, když k ní muž, co s ní přijel,42 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

úkosem promluvil, a muže v kloboukua dlouhém plášti, který se choval, jako by k nívůbec nepatřil. Doře se zdáli podezřelí a chtělaproto zmizet, ale dřív, než se stačila otočit,viděla, jak ten muž kývl a žena se na jeho pokynvydala směrem k ní.— Holčičko, prosím tě, nevíš, kde tadybydlí bohyně? zavolala pak na ni ta ženská lísavě.Dora chvíli tiše přešlapovala, pak ale váhavěpřikývla a ukázala na vršek hory Kykule.— Až tam nahoře, v lese. Vede tam modráznačka, podle ní přijdete až ke křížku a od nějuvidíte jedinou chalupu, tam bydlí bohyně.Žena jí horlivě poděkovala, z kapsy vytáhlapětikorunu, kterou jí vtiskla do dlaně,a svižně odcházela ukázaným směrem. V závěsuněkolika metrů ji následoval ten muž,který si mezitím v doslechu zdlouhavě zavazovaltkaničku. Dora se za nimi dívala, dokudse jí neztratili v ohybu cesty vedoucí k úpatínejvyšší karpatské hory.I dnes by ji zajímalo, jestli ti dva tenkrátpřenocovali v krmelci uprostřed hlubokéholesa, kterým nepronikalo nic, jen jediná modřeznačená stezka, která vedla z Hrozenku kekřížku a pak se ztrácela, nebo jestli se stihliještě vrátit do vsi. Každopádně poslední autobusna Brod odjížděl v 16.15 a ten stihnout určitěnemohli.Ale ne všichni cizinci bývali tak podezřelí.Naopak, většinou to byli lidé, kteří Surmeninovědění opravdu potřebovali, Dora je počase poznala už na první pohled. Zachmuřenástarší dáma s igelitkou byla jistota, ta šlaobvykle kvůli dětem. Mladá holka rozpačitěpostávající u tabule s jízdním řádem, to bylataky jistota, ta si šla poslechnout o lásce. Takytam přijížděli lidé, kteří vypadali nemocně.Všechny takové Dora k Surmeně vodila ráda,protože věděla, že jim pomůže a že se jejichtváře už brzy rozsvítí něčím zvláštním, nadějí.Dora je už na zastávce, kde ji požádali, aťje zavede k bohyni, brala za ruku, a vyvádělanahoru, kolem hřbitova, kopanice Čjérné, lesemaž k rozcestí, odkud už mohli zahlédnoutSurmeninu chalupu na Bedové. A přitomandzjelovala, přesně tak, jak ji naučilaSurmena.— Měl jste dlouhou cestu? vyzvídala Doraa tvářila se přitom, jako by jí to přišlo na jazykjen tak, aby řeč nestála.— Nejste po cestě unavený? Surmena vámuvaří čaj z jitrocele, ten vám udělá dobře!— A cože jste takový smutný? To vás něcotrápí?— Na těle? Nebo na duši?Neumí ani spočítat, kolikrát to se Surmenouprocvičovaly – systém chytrých otázek,jejich rozptyl v čase a ledabylost jejich kladení.Jako by samosebou si pak Dora běhemdlouhé cesty na vrcholek žítkovských kopanicpovídávala s lidmi, kteří, čím výš do horstoupali, tím byli vřelejší a upřímnější, jejichdlouho potlačované starosti z nich vyvěraly,někdy pomalu, jindy o překot, ale s vědomím,že už už dojdou úlevy, že balvan svýchstarostí co nevidět složí na prahu chalupy ženy,která prý pomůže s každým trápením. Běhemtoho výstupu tak Doře, neznámému cizímuděcku, které jim za chvíli mělo zmizetze života, prozradili, co je trápilo, a tak nakonci té cesty, tam, kde se stezka větvila kedvěma kopanicím, Koprvazům a Bedové,a kde se s nimi loučila, o nich Dora vědělavšechno. No a pak stačilo už jen těch desetminut, o které lesíkem přiběhla ze zaduk Surmenině domku dřív než návštěvník obcházejícílouku po obloukem se vinoucí cestě,aby jí mohla říct, co se dozvěděla.— Tak pojďte, pojďte, vítala pak Surmenanávštěvníka, dřív než otevřel dvířka plotu, —pojďte a nebojte se, já vám pomůžu, od bolestizad i od té patálie s těmi ztracenými penězi,jste vy to ale hlava děravá, že? Ale nevadí,snad nebude zas tak zle, tak pojďte, pojďte,však my už spolu vymyslíme, jak to celé napravit!Nebylo jediného návštěvníka, který byneupadl v nábožnou úctu před ženou, která,sotva jej uviděla, dokázala přečíst všechna jehosoužení, aniž by cokoliv vyslovil. Ti lidépak pokorně vcházeli dál, do tmavé světnice,v níž se zastavil čas v polovině minulého stoletía kde Surmena rychle stavěla na plotnuhrnek na roztavení vosku a na stůl mísus chladnou vodou.— Tohle je to, co jim pomůže nejvíc, smálase po jejich odchodu dobrosrdečně Surmena,když se jí Dora později, když už z tohoměla rozum, ptala, jestli ty lidi nepodvádějí.— Když už se odhodlali přijít až sem, zaneznámou starou ženskou, o které podle kdovíjakýchpovídaček věří, že jim může pomoct,tak už musejí být v pořádné bryndě. Možnábývám jejich poslední naděje. Jdou sem a majístrach, taky pochybují, ale naděje je semtáhne. A abys věděla, častěji jsou to takoví,kteří nemají potíže na těle, ale na duši. A takovýmse pomáhá líp, když se přestanou trápitzbytečnými otázkami, jestli mám nebo nemámschopnost jim pomoct... Víš, jak se jimuleví, když hned na prahu uvěří, že mámzvláštní moc? A čemu se vzájemně vyhnemes těmi, co by se přede mnou hlídali říct na plnouhubu, co mají za potíž? Říká se, že vírauzdravuje. A oni věří, že jim pomůžu, a to sepak taky splní. Už tomu rozumíš? To nenípodvod, to je chytrá pomoc.Dora na to přistoupila bez dalších otázek,stejně jako na Surmenin příkaz: — Jen o tomnesmíš s nikým mluvit. Nikdy nesmíš říct nikomujinému než mně, co ti ti lidé po cestě říkajía že s tebou vůbec mluví. To je tajemství,které musí zůstat jen mezi námi, rozumíš?Dora kývla.— Kdyby se to prozradilo, už by ta pomocnefungovala. Chápeš?Dora znovu přikývla.— A hlavně hleď vždycky na všechno, coti lidi povídají, co nejrychleji zapomenout. Toudělej kvůli sobě, jinak tě jejich trápení brzozačnou trápit taky. Slibuješ?A Dora slíbila, protože v té době neexistovalonic, co by Surmeně odmítla.Pražskému publiku představila Kateřina Tučkovásvůj nový román 29. března v Knihovně VáclavaHavla.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 43

T ůjeMichal ŠandakáráDušan odstrčí věci na okraj stolu a rozložípřed sebe mapu.Adam: Ukaž, kde je Střezimíř? Já jsem,nevím proč, měl odjakživa pocit,že je před Voticema.Dušan: Přijedeme před devátou, takžev pohodě, ve vsi je krám, já si tamkoupím mattonku, víc toho nechcis sebou tahat; a tatranky pro případ,že by na mě přišla krize jakov Brdech.Adam: Já si beru mulťák, ale ten si namíchámdoma. A potom po žlutý?Dušan: Můžeme po žlutý, je to sice po docelazarostlý pěšině, a navíc nemoc pěkným lesem, ale není todlouhý. Nahoře potom vede červenáz Mezna. Jak ta bude vypadatteď na jaře, bůh suď.Adam: Nebo to můžeme střihnout po silnici.Dušan: Nebo.Adam: Minulej tejden jsem probíral fotkya promazával je. To ti je hafo kravin,co člověk vyfotil a nasyslovalsi do compu za těch pár let, co existujoudigitály. Mezi nima tam bylai fotka Borotína. Rybník, stavidlo,za ním hrad.Dušan: Klasika.Adam: Jasně, naprostá klasika, co bejvalana každý pohlednici. Chci říct, žeuž jsem v Borotíně někdy bejt musel,jenomže kdybys mě zabil, vůbecsi na to nevzpomínám.Dušan: Hlavně aby sis zejtra vzpomněl, žemáš zajít na nádraží koupit lístky.Adam: V kolik že to jede?Dušan: Jestli chceme bejt ve Střezimířipřed devátou, musíme courákemv 7.10. A ne že mi v sobotu řekneš,že jsi zapomněl na místenku.Adam: To se stát může.Dušan: Na týhle trati je místenka pro kolapovinná!Adam: V tom případě doufej, že na nádražínepotkám doktora Alzheimera.Dušan: Já spíš doufám, že s námi v kupénepojede žádnej ze sluchátkářskejchdementů. Když jsem jelsem, v metru byl spratek – sluchátkana plný pecky. Duc! duc! duc!Adam: Neboj, v sobotu takhle brzo po ránusluchátkáři nebudou. A z Borotínachceš jet kam? Mohli bychomtam lupnout pivko na rozjezd.Dušan: Dopoledne bude hospoda ještě zavřená.Myslel jsem vzít to na KamennouLhotu.Adam: Kam že?44 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Na kolech JistebnickemDušan: Jak mám prst.Adam: Jsem pro. Po modrý a do Jistebnice.Dušan: Je to docela obstojně udusaná polňačka.Adam: Ideál. Po polňačkách jezdím mnohemradši než lesem. Já už, kamaráde,začínám blbě vidět a uvažujuo brejlích. Když to rozpálím v lese,každou chvíli přehlídnu kořen, a toje o držku.Dušan: Čili o kejhák.Adam: Neboli o tlamu!Dušan: Já už se těším, až vyrazíme!Adam: A jak já!Dušan: Jenom bych byl fakt nerad, abynám to hned na začátku zkazil nějakejduc! duc! duc! Sobci. Řekni mi,kde se v nich bere ta bezohlednost?Jestli jedeš tramvají, autobusem nebovlakem, to máš egál, všude se najdedement se sluchátkama. Není toale tak dlouho, co jsem jednomu začalmávat novinama před ksichtem.Adam: Ha, ha!Dušan: Nesměj se, to je stejnej mustr. Onotravoval mě, tak jsem mu to vrátil.Na hrubej pytel hrubá záplata.Měls ho vidět.Adam: Jsou mladý.Dušan: V tom to není – nemaj kindrštůbe.Adam: Za našeho mládí nadávali nakvašenístárnoucí chlápci, jako jsi teď ty,zase na nás.Dušan: A měli recht. Se na to podívej, každápříští generace je ještě víc bezskrupulóznínež ta předešlá.Adam: Bez co?Dušan: Slyšel jsi dobře, nesnaž se to zakecatvtípkama, tohle totiž moc vtipnýnení.Adam: Ty jsi ale v ráži. Šoupni sem tu mapu.Dušan: Jo, jsem v ráži.Adam: Už jsem si vzpomněl! Silvie bylav těchhle končinách na kalaneticea Borotín fotila ona.Dušan: Říkám ti, dvacet minut jsem muselposlouchat duc! duc! duc!Adam: Z Jistebnice bychom mohli pokračovatdo Nadějkova. Podle mapy toodhaduju na deset kiláků, tamjsme za půl hodinky.Dušan: Duc! duc! duc! duc! duc! duc! Po takovýmasáži mám adrenalin až tady.Adam: Nech už toho. Náš Tonda má takyempétrojku a co?Dušan: No tak je další z řady dementů.Adam: Nebuď demagog. Jestli někdo poslouchámuziku moc nahlas, nebone, pro to neexistuje objektivníměřítko. Mně třeba to vůbec nevadí.Dušan: Objektivní měřítko setsakra existuje.Adam: Neexistuje.Dušan: Ale existuje.Adam: A kdo ho jako stanoví?Dušan: Já.Adam: Prosím?Dušan: Pokud by bylo podle tvýho a norimberskejproces by nestanovilměřítka, dumalo by se ještě teď,jestli byl Kaddáfí vrah, nebo lidumil.Adam: Právě jsi mě nasral. To chceš srovnávatkluky se sluchátkama s Kaddáfím?Dušan: Tos řek ty.Adam: Čuráku!Dušan: Važ slova.Adam: To ty si nevidíš do huby.Dušan: Vyser se na to!Adam: Jo?Dušan: Říkám ti, vyser se na to, ten mě vytočiltak, že ji dneska někomu natankuju.Adam: (strčí do Dušana) Nějakýmu dítěti?První rána přistane Adamovi na bradě, druhána solaru.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 45

Žij odvázaně!Žij po svém!Žij na plné pecky!S bubnovou sekačkou Vari BDR – 620 Lucina!Výrobce: VARI | Záběr: 62 cm | Hmotnost: 61 kg | Výkon motoru: 4,8/3600/6,5 (3,8/3600/5,1) | Obsah motoru:187 ccm | Pojezd: 2,5 nebo 3,4 km/h ano | Rozměry : 1730 x 795 x 1191 mm | Nastavení výšky střihu: cca 4 cm| Otáčky: 3200 (+/-100) | Typ motoru: HONDA GCV 190 | Množství motorového oleje (l): 0,55 | Objem palivovénádrže (l): 1,1 (0,91) | - Bubnová sekačka VARI BDR-620 LUCINA 65, motor HONDA GCV 190 Proextrémní sečení lužních i horských luk – BDR-620 Lucina – byla vyvinuta zcela nová kategorie VARITypmotoru: HONDA GCV 190 Objem motoru (cm3): 187 Výkon motoru (kW/rpm/HP): 4,8/3600/6,5(3,8/3600/5,1)* Kroutící moment (N.m/rpm): 13,5/2500 (11,3/2500)**technické údaje měřené metodikouSAE J1349 Nastavené otáčky motoru (rpm): 3200 (+/-100) Objem palivové nádrže (litry): 1,1(0,91)* Palivo bezolovnaté (okt. č.): 91–95 Objem olejové náplně v motoru (litry): 0,55 Jakost olejev motoru: SEA30,15W-40 Délka x šířka x výška (mm): 1730 x 795 x 1191 Otáčky žacího disku(min-1): 2068 Obvodová rychlost nože (m/s): 64,2 Šíře záběru (cm): 62 Výška sečení (cm): cca4 Počet nožů: 4 Počet rychlostí: 2 Pojezdová rychlost (km/hod): 2,5 nebo 3,4 Rozměr kol zadních:3,50–8,00 Brzda nože: ano Typ spojky: napínací kladka Typ převodové skříně: šnekováObjem olejové náplně v převodovce (litry): 0,025 Jakost oleje v převodovce:SAE90,80W-90 Řídítka nastavitelná stranově: ne Řídítka nastavitelnávýškově: ano Plošný výkon stroje (m2/hod): 1244–1680Příslušenství: boční plachetka Hmotnost (kg): 61.46 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

T ůjeSpamyPetr ŠtenglkáS jazykem se to má všelijak (myslím mluvený jazyk,ržádné kolumbijské kravaty v tom nehledejte), jednavěc je však jistá a potvrzená: jazyky se vyvíjejí,proměňují, vstřebávají do sebe vnější cizokrajná slova,ápodléhají těm nájezdům cizáků, všelijak se cizí slovauzpůsobují a šijí na míru a v neposlední řadě taky zanikají.Jako správný umělec si troufám vizionářsky věštitbudoucnost a dovoluji si předložit laskavému čtenářstvusvojí vizi budoucího jazyka, který bude založen převážně naautomatických překladačích, které se tak vlastně stanou novýmitvůrci jazyka. (Za sto let se stejně bude všude mluvit čínsky.)xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxAhoj miláčku,jste velmi pěknéPřála bych si poznat vásje mi potěšením, že jste jako můj přítelpro přítele je o směru,, obdiv, svárlivé aaffectionante také přátelství se skládá zesdílení myšlenek aukazuje pravou lásku bez cheatů,,, lži a zradit,takže můžetevítám mi umožňuje dostat se do oceánu lásky???????I am miss Hope Mbia podle jménaxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxJaký máte názor na "zabývá" poezie nebo"angažovanost" v poezii?www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 47

T ůjeTotéž platí pro odrazy v poezii - tento člověk má evidentněnějakou příčinu. Pokud něco nebude způsobovat chyba je nastraně příjemce, čtenáři. Ti, kdo odmítají interpretaci tuto báseň,též odborník na vlastních slov v jeho postavení a jeho mnohokloak v době, kdy se autor pokusil zachytit. Ale pokud to udělal?Tato čtečka nerozpozná, dokud není začala číst a mluvit o tom.káZ tohoto je "zabývá" poezie, není příliš jas-ráné. Nejde o to. Mám obavy dost, tak pročbych měl zájem o nějaké poezii, a stejnýkruh. Koneckonců, nikdo neví, co poeziese zabývá. A vůbec, náhodně míchat "zapojení"a velkou hmotnost a bude se snažitdosáhnout co nejširší spektrum čtenářů?Expozice v podobě hmotnosti o možnémzhoršení sportovního výkonu a lepší výsledky(obchodovatelné) a spousta menšíchčtenáři, protože to je předmětempředžvýkáno. A uložte jej do fabulationbásnické sbírky, že problémy zahraničnífiktivně stanovené v českém prostředí.Myslím, že poezie je nějakým způsobempodílí na skutečném světě, který nás obklopujepřímo.Dal jsem pár lidí z mého okolí "(ne jenstudenti v české literatuře) v různých věkovýchskupinách a několik básní americkýchbásníků - především pro vás. Reakce,se zdají být - nepřátelský kroutíhlavami a obraně věty typu: "Nechápu,co si myslíte, jako, myslím, že je to dobré,ale já opravdu nechápu?" Co bystejim řekl?Řekl bych, že pravdu řekl, mě do pekla,když si můžete poslechnout básně dolu,tak, že jsou hloupí. Myslím, že je to nechutnévšezahrnující lidé něco mokrého. V obdobípostmoderny, kdy tento člověk znovua znovu, aby se ujistil, názory něj. Také simyslím, že to je čtyřicet jedna let Rudéhorežimu, že lidé tady vlastně zanechávat stopyhmatatelné, viditelné ve všech generacích.Co se děje i v demokratickém systému,že lidé říkají, tyto názory mohou, ale nemusíříct, protože si myslí, že nikdo nebudeposlouchat, je jen důsledkem komunismu.Je to člověk, který se snaží tento čas, zemřel.Totéž platí pro odrazy v poezii - tentočlověk má evidentně nějakou příčinu. Pokudněco nebude způsobovat chyba je nastraně příjemce, čtenáři. Ti, kdo odmítajíinterpretaci tuto báseň, též odborník navlastních slov v jeho postavení a jeho mnohokloak v době, kdy se autor pokusil zachytit.Ale pokud to udělal? Tato čtečka nerozpozná,dokud není začala číst a mluvito tom.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxAhojte, jak se vam dnes dari? Ja jsem vasmilacek ode vsech.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxSMRKY3.docahojJak se vám dnes daří? Doufám, že fine.I viděl váš mail (www.uzitecny.net) a musímzajímavé se s vámi spojit, napište zpátky kemně,Slečna AlisexxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxZdeněk Zdeněk, v budově zvané střední,investici postaven. Nevěděl, proč se říká,že nevěděl, kde byla postavena, aby se Zdeněktelefonní číslo. Vysvětlil, že jeho investičnípolitika agenta, a zeptal se ho, jestlise zajímal o téma. Nevěděl proč, ale on říká,že odpověď je ano. Uspořádal setkánív sídle společnosti investice. Nevěděl proč,ale slíbil, že přijde. Co? Ježíšmarjá! Nemohlauvěřit, že jí! Neodváží podepsat věc.Nevěděl, proč se s ní. V dopoledních hodináchbyla poprvé shromážděna měsíčnídávka léku psychiatrie. Setkání přišel o hodinudříve. Nelze najít kavárnu, otevřela vedl stavební ledu k léčbě nápis. Lonelyvypadal toužebně alkoholiků v průběhulahví piva. Police vyvážené kečupy a čipy.Na stěnách visely ze štítku. Pwoyibisyonjíst dobré potraviny, které jsou zakoupenév našich prodejnách! Káva byla špatná,místo plastové nádobí serepeti?ka. Mladíkse u pultu, ukázal chléb se šunkou, řekl miv sendviče šunkovej. Vzal do plastovéhosáčku, měl s sebou do plastového sáčku,zaplatit a vypadnout. Do začátku jednáníje ještě dost času. Stál u zdi polepené pla-48 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

Nešťastný. Stáli na silnici. Auta v rostoucí sloup začalfoukat. Není ho slyšet, co proti muži. Tam byl eksplozyon.Direkteman před ním, měl srazil s dodávkou vozu.V osobním automobilu ženu sedící. No nedívejte se navás způsobit! Manželka! Svedl řidič větry. Žena mlčela,vytáhla a začala telefonovat. Byla vinen? Prokáty, ptát, proč tady je právě teď uvízl vezdi a sledoval dění na velké křižovatce.Red autobusová zastávka. Vedle něj se skřípěnímbrzd zastaví auto. Řidič osobáku začallétat gesta ostře na autobusové zastávce.On otevřel okno a ne kdo jiný. Druhývůz zastavil, vyskočila z řidiče Nyní dvagesta. Autobusová zastávka jen setřásla,zavřete okno a pomalu vyjel. Nešťastný.Stáli na silnici. Auta v rostoucí sloup začalfoukat. Není ho slyšet, co proti muži. Tambyl eksplozyon. Direkteman před ním, mělsrazil s dodávkou vozu. V osobním automobiluženu sedící. No nedívejte se na vászpůsobit! Manželka! Svedl řidič větry. Ženamlčela, vytáhla a začala telefonovat. Bylavinen? Pronabouraný auto začalo tvořit kolony.Řidiči znělo. Bylo na čase. Čekal na zelenépanenky, šly na schůzku. Na recepci, kderecepční hlášeny kyseliny a jít. Ale napsalv knize biy pera lemována ušmudlanéhovydání v plastové karty. Nevěděl, co s tímdělat. Pobočky a železa križi které byly nádržebarikády, nechtěl jít. Ty musí obsahovatdíry! No, díru v lese! Zavolal výtahu.Zmáčkl tlačítko na sedmé místo. Nemělpocit, že výtah začal pohybovat lépe. Stisknětetlačítko a vzpomínal scén ve filmu sezaseklým výtahem. Nakonec se spustí výtah.Byl v sedmém a osmém patře. Byl tomuž v obleku s blízkým mobilní telefon ažpo uši. Mohl byste prosím přestat v sedmé?On mande. San nepřestali mluvit,nebo se jen dívat, spojit z numerické klávesnicedveře výtahu otevřely a ona se objevilav sedmém. Krásná dívka na recepciseděl v malé spolupráci, nazvané Atrium.Nevěděl, co je atrium. Zdeněk postavil ho.Vmístnosti, která byla uzavřena v horké.Vzal ji do nové černé kožené bundya na sedadle vedle něj ležel černý plast novéhosáčku. Zeptal se, proč on seděl. Dveřese otevřely, třesoucí se pod ruku a představilse. Zdeněk stavební šel rovnou na to.Vím, že když dáte peníze do KDF neboYMG nebo KMC, což jsou firmy, které vyrábějísolární panely, dnes jsme všichniekologové, dobře, tak to je pravda. Bushbude chtít skončit s čistý stůl, vyhodit celévedení bank, které nalil peníze a ti, kteřívložili své lidi. Teď, když poražena! Ale pokudto vyžaduje Obama, nebo jiné, že McCain přes Bush, takže slova o nástupnictví,aby w.Sa v slzách, ale dělat to před pádem.Protože jinak by bylo po všem, a to by bylovelké problémy. Víte, když za mnou někdopřijde a 200 000 MA, takže si nemyslím,obchod s ním. S tímto typem Trivianemůžete dělat nic. To je ztráta času mě.Řekl přímo zákazníkovi. Podívejte se, možnátrochu Boening. Boening je pravda.Když se plány trochu vyplašej zbuchnea akcionářů, se bude prodávat a dolů. Nedosahuje,říkáme, šedesát pět až šedesát.Ale vím, že bezpečnost je Boening, takkoupit, počkejte, až se situace uklidnía pak prodej. Bush nechal banky padnout.Nalil do sedmi zdarma miliardy dolarů.Kongres odmítl, aby ho také pád. Víte,všichni vypadají. Naše servery jiné než tady.Senators se kontrakce trochu, ale nakonecto podpořej. To se mu také na kanálu.Zdeněk postaven v interpretaci svýchpapírových map po?márával a třetí číslice.A kresby zbuchlého avyonu. Mwen víme,že při investování nebo YCGé?ka GMka, želidé, kteří mají, nepoložej. Ale pokud bychměl investovat do padesáti procent, byloby to smysl. Nejsem spáchat sebevraždu.Ale pokud někdo krwa, že bude sedětv křesle a kouří doutník, dodine půlmetrovej,(jeho srdce přeskočit tlukot! Ano, ano,odpověď je ano), takže se nemusíte to udělat!To není moje práce. Chci, aby lidé zapojenido obchodu. Chcete-li zachovat,Zdeněk švenkoval, kdy byla postavena dočerného plastového sáčku frwase. V plastovémsáčku se: blok, tužk, nabíječka promobilní telefony, sluneční brýle a tlustéponožky. Mezi nimi ruce. Vím, jak kartupoužívat ve výtahu. Stiles proběhlo bezproblémů. On boutone mobilní telefonpřed zasedáním, díky, jinak uřízl. Zobrazíse zpráva nová. Od jeho manželky. Miláčku,mám velký problém pro vás. Já ne.Musíte cítit, že mám za zlé život s vámi.Rozdíl mě miluješ lásku a život s tebou jejasný! Jistě obohatí, ale já nemám co navás! Omlouváme se, ale není pokračování.Není nadále sledovat. Je telefon, byl kase.Li práce autem. To bylo krásné počasí, babíléto v zárodku. Byl šťastný s tím, jak ondělal ráno celek. Práce zůstane až do...www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 49

T ůjeGenerální stávka začne! Poslat nejvíce lidí dál stokrát víc, a možnái změnit osud tohoto národa. Vážení přátelé, někteří z vás mi tovtipné, některé jsou uraženi, ale je to podnikatelské riziko. Dostaljsem mail s krátkou řeč, která nelze než souhlasit. Pro našearogantní kašel, nejvyšší na náš hlas, jsme chytit vlasy a se plavatv řece Vltavě. Na trase jsou nejvíce populární v defenestraci.Nicméně, non-násilí ale vyžaduje trvalým způsobem.kárxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxáPředmět: GRATULUJEME Váš e-mail I.D jevítěz!!!GRATULUJEME Váš e-mail I.D je vítěz!!!Váš e-mail ID je vítězem Mezinárodní bez e-mailu lotto od sponzora-Lotto / Micronet /De Lotto Mezinárodní IDNBLSC AllianceGroupDeMega-Lottoz milionu eur ZDARMA.Loterieprogramu International loterie probíhána 14TH October, 2011 v Madridu ve Španělsku,zespeciálního počítačového systému hlasování.Váš e-mail je vítězem ? 525,950.00s referenčním číslem: *FY2009:50 37 19 1221*EUR , dávka číslo: *Q32009 Intralot/5& 6** , šťastný číslo: 9-13-21-30-31-44.Váš e-mail vítěz loterii ve 3. kategorii.http://www.euromillones.com.es/Byli jste schválila výplatu ? 525,950.00v hotovosti usouboruREF.N:DPS/S/0999/171/EUR. To je z celkové peněžnícenu ? 525,950.00 rozdělena mezi sedmnáctimezinárodních výherců v této kategorii.(Osmnáctmilionů šest set sedmdesátjeden tisíc čtyři sta deset eur)Gratulujeme! Váš vítězný peníze jsounyní uloženy v bance a pojistné.Doporučujeme vám, aby vaše důvěrnéinformace výhru, dokud nebude vaše tvrzeníbylo zpracováno a peníze zaplacené dovlastnictví, protože to je součástí naší bezpečnostníporadenstvíPošlete své referenční číslo, číslo šaržea šťastné číslo Netpoint nárok na e-mailovouadresu agenta začít prohlašovat své peníze:Email : microclaimsdesk@aol.co.ukEmail : netpointagentedv@aim.comKontaktujte prosím TEl:+34603213942 DrHeste David, Anna Rosa vitielo Claudia Sanchez??? Luis Clement Dolero Sanchez a Luisz Nepoint Reklamace Mezinárodníhocentra začít svůj nárokxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxMé jméno je Miss Angela Desmond viděljsem váš profil dnes a stal se zaujatývás, já také rádi věděli víc, a chci vám poslate-mail na můje-mailovou adresu, takže mohu dát jste mojifotku, abyste věděli, které jsem já.Zde je můj e-mailovou adresu)Věřím, že můžeme přejít od tady!Čekám na váš mail na moji e-mailovou adresuvýše.(Vzpomeňte si na dálku nebo barva nezáležíale láska věcech hodně v životě)xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxGenerální stávka začne! Poslat nejvíce lidídál stokrát víc, a možná i změnit osud tohotonároda. Vážení přátelé, někteří z vásmi to vtipné, některé jsou uraženi, ale jeto podnikatelské riziko. Dostal jsem mails krátkou řeč, která nelze než souhlasit.Pro naše arogantní kašel, nejvyšší na nášhlas, jsme chytit vlasy a se plavat v řece Vltavě.Na trase jsou nejvíce populární v defenestraci.Nicméně, non-násilí ale vyžadujetrvalým způsobem. Generální stávkaje způsob, jak všechny tyto Kalousek, Topolánek,Gross, Paroubek, Dienstbier,Schwarzenberg, Vondra a Havel, Klaus,Kellner a Bakala, a stovky dalších, včetněmístní guvernér hodil z pozice politikya obchodu. Box a prodávat státní majeteksebe a své vrstevníky a zničili naše farmy,a čerpají si v lůně EUSSR. Horší než RVHPasociace! Jakmile je bohatý stát, je nynív dluzích, naše roboty jako občané za MarieTerezie, za mrzký zisk, a váš příjem mi-50 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

áseň Těsnohlídek ml. Je trestně rasista, jen anti-skretmanantisemit není překvapivé, že goebbelsovská. Li nejen novináři,a to zejména černého autora vysvětlení parodie a rasismua ignorance paradoksal montáž ksenofobik tři prohlášeníbásník (ať už záměrně, nebo?) není John, a to zejménaprožluklí je, že rychle podsouvali katanskou nebo klopýtnutía pacholkovskou intenzitou, že to prostě není ani náznak.zí v kapsách zahraničních bank v podoběúvěrů, leasingu a půjček. Všechny přírodnízdroje, které mají v Česká republika, byměla mít lidem, ne korupci. Přírodnízdroje musí být součástí. Je to lidé v Českárepublika. Pojďme ven, kde na zemi,kterou jste právě ukradli. Ty by se měly říditIslandu značky nohy – házet vláděa parlamentu, nutit a upravit ústavu takbylo. V Kanadě, Velké Británii, USA, Austrálie,atd. šíření atmosféry strachu, alev pohybu právní povstání – statutární povstání.Ústava Velké Británie je zrada v Evropskéunii – podal trestní oznámení nakrálovnu a členové vlády a parlamentu,který sepodepsal do VB Evropské unie. VB doEvropské unie je v rozporu s Ústavou –a tedy za neplatnou. EU musí vstát – alena zcela odlišných principech – není kapitalistickýrozhodnutí, Baroš, vítr Rumpuyapod. Dnes je pohyb. Má tisíce členů – najejich právníci, soudci, policie, armádaa většina národa. Mel je. . . Vlády v Británii,bít ještě těžší & hrůzu a najít způsob,jak zastavit povstání. Ale není cesty zpět.Buď svobody a otroctví. To děláme dobře– to je, pokud vezmeme v úvahu národůhrdý Slovan. Jsme hrdí na to slovanskénebo Germaine otroky, Franks a Rockefellerové.Lidice? Naše prasata Blunt – pojďmejim ukázat naši sílu, je vystávkujme.Vlevo 18. zasedání v listopadu v Prazea v největších městech v ČR. Pojďme žítv míru v prostoru a sílu prvky jejich moci,aby odstoupili – po vládě, aby parlamentu,který bude volen v přímýchvolbách a nikoli maškarádu současnýchv parlamentních volbách. Tak, abynaše země pro nás, a ne jim. S ohledemEyl Svoboda.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxMožná měl pravdu, možná ne velmi dobrý,možná prostotvará, máme na mysli,možná dokonce vůbec dobré, ale neznamená"hloupí" jako kulturní jeden, jakorankunye se zavřenýma očima, drží týdennínepřátelské A2 Karel Kouba slovo,ale rozhodně nebyl koncipován. Alespoňněkteří čtenáři nerozuměli vůbec, zejménaty, trio bývalých Ortenovo ceny za literaturu,Typlt již bylo zmíněno, stejně jakobásník Jonáš Hájek a Martin Langer. To jesvaté rouhavý, nebo zda trio se modlitk oblečen. Oblečení morálně úkol nenávista nic konkrétního, a chápu, nechápajícímnechtějících enkiziteur moderní -a break Tvar č. 1 ve společné protest, jakomladý muž na spisovatele využít všech kalibrpředstavit. Nyní zabít české knihy, ještěpřed samozvaní inkvizitoři, tři z nich sesnažili jako "vraždu", nebo zamést tvářív tvář služebníka na zemi do jiného básníka.Měl problémy s kvalitou nebo Non-typpoezie, ale nic by bylo přirozené, ale to jes partou tří tvrzení prokurátorskou: báseňTěsnohlídek ml. Je trestně rasista, jen anti-skretmanantisemit není překvapivé, žegoebbelsovská. Li nejen novináři, a to zejménačerného autora vysvětlení parodiea rasismu a ignorance paradoksal montážksenofobik tři prohlášení básník (ať už záměrně,nebo?) není John, a to zejménaprožluklí je, že rychle podsouvali katanskounebo klopýtnutí a pacholkovskou intenzitou,že to prostě není ani náznak. Respektivejen náznak parodie stilize. Snadjako by se měl výraz "Nenávidím aligátoři",přišel v odvetu křičet narušení Guardian:"Ty špinavý Žid nepřítelem si selloutsnáckovskej!" Našinec by se jistě zmaten–! A v Kajmanské ostrovy by Jat hrůzoujistě mizí tak rychle, co Cayman můžejen jeho uši nedolehlo zhoršuje.xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxKdo měl vykopanou díru, pokles sám.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 51

T etoLiszta Wagner...,hyje!v Piešťanech1.Známjednu dívku...52 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

2....a dukáty– dostaneod táty?3.Cosimo!www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 53

T eto,hyje!PavelHerotSlunceŠel jsem v neděli ráno na autobusZnojmo–Praha. Jeden kilometr.Po pěti stovkách metrů,tím asi tisíci mých krocích, jsem malýa nemám metrový krok a k tomu nejradějizkracuji délku, abych si užil pomaléhoprožitku chůze. To je dneskararitka, takto chodit, vždyť všichnispěchají. S mobilem u hlavy. Po těchmých tisíci krocích, blbě se mi ťuká,mám tři dlouhé nehty, těmi polštářkyna prstech je to přemilejší, a ještě tynehty cvakají. Cvakají ony a klávesnice.Hučí monitor. Jako v továrnáchvšech dohromady, když ještě existovalya chodili tam do nich lidé. Když popěti stech mých krocích jsem došel natu křižovatku, abych se dostal do Jihlavy,vyšlo slunce. Já ho na vlastníoči fotil. Pomalu vylézalo a já cvakal.Vlezl jsem do pšeničného pole a zasejsem ho sejmul. Hodinu trvala půlki-54 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

lometrová cesta. Autobus ujel. A slunce setrochu posunulo, ale hlavně vylezlo celé.A zářilo. Miluji fotit proti slunci. Kdejakejblbec si myslí, že fotce uškodí, hovno uškodí.Zabere sice většinu obrázku, ale mám radost,že existuje. Uprostřed fotovýjevu sevytvoří kulatý střed a potom následují různépaprsky a až nakonec po stranách toostatní, třeba krajina, coby fádní doplněk.Dejte sluníčko do grafického programua ono vám ukáže, odkud že pochází. Po těchúpravách se dostanete do kosmických prostor.Někdy slunce tak září, že abych se zorientoval,beru si svářečské brýle. Mámkomfortní, ze zámoří. Někdy je i nosíma všichni se diví, že netápu a vidím je. To neníjak ty staré, ty mám nalezené, ale už ztracenéněkde v tom svém chaotickém seskupenstvíkrámů. Tímto tedy už pro mě neexistují.Žijí, ale kdo ví kde? Ty staré ve vedlejšívesnici dali jednomu, když dělal řidičskýprůkaz na kolo. Postavili ho na kopec.Přivedli kolo tehdy sovětské výroby, na kterémse nadřeli kolovníci. Onoho člověka vysadilina to kolo, dali mu svářečské brýle,roztlačili ho, aby nastartoval a on už jenomšlapal. Srazil nějakou starou bábu, co šlaz nákupu, ale přežila. On dostal oprávnění,že obstál a je způsobilý k řízení. V takovýchbrýlích nebylo vidět nic, jenom černou barvu,natož slunce, to by muselo zářit jako někdev Guatemale. Jo, fotit slunce, to je darod mozkových sirén.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 55

T eto,hyje!56 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 57

T eto,hyje!58 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 59

T eto,hyje!HoroskopBeran 21. 3.–20. 4.Vhodný čas na vážnější životní rozhodnutí.Problémy se dnes stabilizují. V nejbližší doběneubude snadné zachovat rovnováhumezi osobním životem a zaměstnáním.Lidé: Do života se vám připlete znameníVah.Peníze: Vaše štědrost nezůstává bez odměny,a proto je nepravděpodobné, že bystese ocitli v beznadějné finanční situaci.Erotika: Na projevený zájem reagujetepříliš zdrženlivě. Pozor na pozdní lítost!Horoskop na večer: Předveďte svémupartnerovi pěkný striptýz. Uvidíte, jak toocení.Býk 21. 4.–20. 5.Šíříte kolem sebe příjemnou atmosféru. Zajdětesi do společnosti, čeká vás nový vztah.Jste již příliš dlouho protivní a bez nálady,dopřejte si odpočinek.Lidé: Vyhledejte znamení Lva.Peníze: Přispějte na potřebné. I vy takoupomoc můžete jednou potřebovat.Erotika: Vaše obrazotvornost vám oběmazpříjemňuje život.Horoskop na večer: Také tento večer sena vás vaši kamarádi vykašlou.Blíženci 21. 5.–21. 6.V těchto dnech můžete spokojeně odpočívat.Vášnivě milujete a toužíte po dobrodružství.Očekávejte problémy se státní mocí.Lidé: Pozor si dejte na znamení Býka.Peníze: Tvrdou prací a uvážlivým hospodařenímjste již dosáhli značných úspor.Erotika: Vaše odhodlání vám pomůžepřekonat veškeré překážky.Horoskop na večer: Projeďte se autem.Noční výlet může změnit váš život... a nezapomeňtebrát stopaře.Rak 22. 6.–22. 7.Pokoušíte se rozdávat rady a napravovatchyby druhých. Nechte raději věcem volnýprůběh. Nebuďte zbrklí, mohlo by to ohrozitváš postup v práci. Peníze leží na zemi,stačí se pro ně sehnout.Lidé: Pomůže vám znamení Panny.Peníze: Vaše pojistka nepokrývá možnárizika.Erotika: Nemyslete jen na to jedno.Jsou na světě i jiné příjemné věci.Horoskop na večer: Než odejdete večerz bytu, zkontrolujte, zda jste vypnuli sporáki žehličku.Lev 23. 7.–23. 8Máte dojem, že jste sami a že vám nikdo nerozumí.Jste schopní i hory přenášet. Nezřídkaobtěžujete druhé zbytečnými otázkami.Lidé: Do života se vám připlete znameníLva.Peníze: Změny devizových kurzů příznivěovlivní vaše finance.Erotika: Víte, co má váš protějšek nejraději?Dejte mu to, ať pozná míru vaší lásky.Horoskop na večer: Dejte si dobrý pozor,co dnes večer slíbíte. A raději si nechtečas na odpověď na ráno.Panna 24. 8.–23. 9.Neustupujte před problémy, nevyhýbejte sedebatám, jinak se nevyvarujete zbytečnýchrozepří. Neváhejte už konečně a pusťte sedo plnění svých snů. Jste vyrovnaní a odpočinutí.Lidé: Pomůže vám znamení Berana.Peníze: Úroky z vašich vkladů nejsouoptimální. Změňte to!Erotika: Nemyslete na něj.Horoskop na večer: V domácích pracovníchzáležitostech se může situace dnes večerzměnit.Váhy 24. 9.–23. 10.Poddáváte se svým náladám, někdy jednátei sobecky. Pokuste se usilovat o větší rovnováhu.Strach z neúspěchu vám sváže obě ruce.Zlepší se vaše postaveni a finanční situace.Lidé: Vyhledejte znamení Býka.Peníze: Nelitujte vysokého výdaje, všese časem navrátí.Erotika: Jednou týdně, a ještě bídně.Není to právě váš případ?Horoskop na večer: Věnujte dnešní večersvému zevnějšku. Zítra se vám to budehodit.Poslední60 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz

stranaŠtír 24. 10. – 22. 11.Rozšiřte si okruh svých známých. Pokračují pro vás příznivé dny.Neúspěch vám neublíží, ale určitě posílí do dalšího boje.Lidé: Pomůže vám znamení Vodnáře.Peníze: Vaší práci se dostane výrazného finančního ohodnocení.Erotika: Co můžete udělat dnes, neodkládejte na zítřek.Horoskop na večer: Dnes večer se opijete. No tak prima....Střelec 23. 11.–21. 12.Tento týden nic neunáhlete, vše má svůj čas. Je vhodná doba nazměny. Dnes určitě nepřemýšlejte o změně zaměstnání.Lidé: Oporou vám bude znamení Kozoroha.Peníze: Přestanete-li kouřit, ušetříte nejen zdraví, ale i dost peněz.Erotika: K lásce přistupujete jako ke hře. Znáte dobře její pravidla?Horoskop na večer: Váš partner se vrátí pozdě v noci a jehoupřímnost vám nebude právě příjemná.Kozoroh 22. 12.–20. 1.Dnes je zkrátka den Blbec. Nejdříve přemýšlejte, až pak se čiňte!Udělejte vše pro obnovení ztracené důvěry.Lidé: Svěřte se znamení Ryb.Peníze: Bude jich ještě míň.Erotika: Jste příliš citliví a zbytečně se trápíte.Horoskop na večer: Proč jen musí být dnešní večer opět o ničem?!Vodnář 21. 1.–19. 2.Ujasníte si mnoho věcí. Očekávejte šťastné náhody a překvapení. Jstek sobě přehnaně kritičtí a neúspěch vás nadlouho vyvádí z rovnováhy.Lidé: Oporou vám bude znamení Berana.Peníze: Podaří se vám lacino koupit nemovitost.Erotika: Vnímejte lásku všemi smysly, od toho je máme.Horoskop na večer: U svého partnera si to dnes večer pěkněrozlijete.Ryby 20. 2.–20. 3.Často si vytváříte názor dříve, než vyslechnete všechna fakta. Jstecitliví na kritiku vlastní osoby, sami však kritizujete hlava nehlava.V těchto dnech můžete spokojeně odpočívat.Lidé: Pozor si dejte na znamení Ryb.Peníze: Pečení holubi vám nepřiletí do huby.Erotika: Nechoďte spolu na oběd, pomlouvá vás.Horoskop na večer: Jak si to dnes večer zařídíte, bude záležetjen na vásPředpověď počasíSudokuwww.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 61

V příštím čísle (vychází 1. května 2012)rozhodně nenajdete:podivuhodného tvorakterý zde zanechal tyto stopYYYYYYYYYY YY YY YYYYY YYYY YYY YYY YYYYYYY YNa shledanou příště!Ne za 3pomeňte!62 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz