4 • 2012 - Dobrá adresa

ka stojí za zlámanou grešličku, a že co je pak k viděnína záchodcích v podobě definitivního výsledkutrávení, bych v žádném případě nezdrobňoval…Pokaždé, když slyším věčně emocionálně naladěného,tudíž mediálně „vděčného“, fotbalovéhotrenéra Františka Straku, jak nutkavě zdůrazňuje,že hráči musejí hrát „srdíčkem“, mít na něj kontakt,poradím mu, aby byl ve svém nabádání komplexnějšía vybízel své borce, aby mobilizovali nejensrdeční svaleček sám, ale i aortky, chlopničky a komůrky,o kotníčcích a kolínkách, ramínkách, stehýnkácha lýtečkách nemluvě. Rovněž pomni, milýFrantíku, vyhrává, kdo hraje i hlavičkou, a to doslovai přeneseně, ve fotbale dvojnásob.Ač jsme se pádem bipolárního světa paradoxněocitli zřejmě na samém prahu zániku euroamerickétechnické civilizace, masově plebejštíme z nehoráznéhonadbytku a hodnotově spějeme mílovými kroky– jak napsal před pěknou řádkou let Josef Váchal– „do ďáblovy řiti“, zdrobnělinám je to, zdá se, šumafuk.Žijí si svým životem, ba prožívají nebývalýrozkvět, a okázale ignorují, že konzumní společnostsama sebe plíživě infikuje citovou vyprázdněností...Je ironií, že – ač se do češtiny řinou anglicismyjak z otevřené rány – naše mateřština nic nedbá nato, že v angličtině, která je dnes již celosvětovýmnewspeakem, jsou zdrobněliny jevem marginálním.A tak tedy pozve-li muž muže na dvě deci bíléhoslovy „Neskočíme na vínečko?“, začínám mítv tu chvilečku intenzivňoučce nepříjemňoučký pocitek,že by se ti dva chlapíčci měli spíše odebrat naslaďoučký moučníček do nejbližší cukrárničkya den pak zakončit v zástěrce u plotničky se svou ženuškouza zádíčky.Taky vám to mazlení se s každým prdem už lezekrkem? Nebo snad krčkem? Či dokonce na nervičky?Že ne?! A penzijko máte? Taky ne?! Teď toovšem hoďte za hlavičku a alou pospinkat si do teplíčkasvé postýlky.Být želvuškou (pozor, nejedná se o zdrobnělinu!),uvedu se do stavu anabiózy a počkám – byťhezkou řádku let – až budou mít zdrobněliny „posezoně“. Jen se bojím, že si v nich libuje i čínština…Josef ŠišoAutor je středoškolský učitel angličtiny v Žatci.S udMůžu poprosit?kůlKliškado gulášeaty prvního jsme oslovili lingvistuV nově vzniklé rubrice sehodláme zaměřit na klišév našem současnémjazykovém guláši. JakoBc. Jakuba Horníka, abytakříkajíc přestřihl pomyslnoustartovní pásku.Mnohokrát za den se na úřadech,v restauracích nebo v obchodechsetkáme se situací, kdy zákazníkzačne otázkou: Můžu poprosit?Naposledy se tato situace odehrála dnes ránov řeznictví u nás na růžku. Správně by podlelogiky věci měla paní řeznice odpovědět: „Můžetepoprosit.“ Bohužel ale dneska už řeznicenejsou, co bývaly, a sekáčkem nešermují přílišbřitce. Měla zákazníka nechat prosit a prosita prosit, a teprve až by prosby byly sdostatekúpěnlivé, vysvobodit ho spásným: „A prosíteo co?“Přece o půl kila kližky do guláše!10 • 4 • 2012 • www.dobraadresa.cz