4 • 2012 - Dobrá adresa

matu) předurčují Labyrint k tomu, aby bylzařazen do soukromých knihoven vedle„Světovky“ z konce šedesátek nebo třebaAnalogonu, protože ne vše zde zestárne a jestále na co se dívat. Nevím, zda jde aspoňo finančně „vynulovaný“ podnik, ale předevšímje to neodmyslitelná součást aktivit JoachimaDvořáka. A nelze ho nařknout z toho,že je tudy hnána i reklama na jeho knihy.Pokud ano, tak úplně minimálně. Téměřvůbec.Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuječi upřednostňuje předtím „neviděné“jiné čtení podobných „artefaktů“, časová řada(chronologicky řazené Labyrinty) vypovídáo vývoji a změnách kulturního prostředí,ve kterém se procházíme nebo potácíme nebopochodujeme nebo se pohybujeme indiánskýmběhem. Na námitku, že tento vhledposkytuje každý literární či kulturní časopis,musím odvětit, že nikoliv. Někdy jdejen o rosu, která se vypaří po prvním intenzivnímslunečním záření.Labyrint revue 29–30/11 má téma Kulta práce. Hlavní kázání napsal teoretik uměníVáclav Hájek: Protože práce šlechtí... (Komercializovanékutilství jako antimarxistickýprojekt). Tak něco k ochutnání: Synonymempráce dnes není továrna ani pole. Snad ještětrochu si zachoval svůj význam symbol kanceláře,která ovšem ve své nejdynamičtější podoběopustila všechny hranice a prostorová omezení.Kanceláří veleúspěšného manažera je celýsvět, nejlépe pláž na Bahamách. Rozpohybováníči deteritorializace pracovního místau hlavních tahounů, respektive manipulátorůekonomických procesů je zjevná. Mnohdy užnejsou ani vidět a jejich současnou podobu simusíme představovat podle dostupných fotografiíz mládí. Ovšem bůh ví, kdo na té fotografiive skutečnosti je.Rozhovory: s režisérem a scenáristouRobertem Sedláčkem, sociologiem JanemKellerem, s výtvarníky Dominikem Langema Pavel Sterecem (+ fotodokumentace).Světová literatura: Oksana Zabužko,Teodora Dimova, Paweł Huelle, PeterMountford, Douglas Coupland, Josse DePauw, Wilhelm Genazino, David Grossman,Catalin Dorian Florescu, Juan Marsé,Julian Barnes, Monikja Kompaníková, VáclavKostelanski (předtím jsem měl ponětíjen o čtyřech z nich). Česká literatura, výtvarnéumění, eseje k tématu. Z nich ještěněco od oblíbeného Ernsta Jüngera: Žijemeve světě, který se na jedné straně velmi podobádílně, z druhého pohledu muzeu. Mezi nároky,jež obě tyto krajiny vznášejí, je ten rozdíl,že nikdo není nucen chápat dílnu jinaknež právě jako dílnu, zatímco v muzeální krajiněpanuje povznesená nálada, která nabylagroteskních forem. Dospěli jsme do jistéhodruhu historického fetišismu, jenž je v přímémvztahu k nedostatku produktivní síly. Jeproto utěšující pomyšlení, že budování velkolepýchprostředků ničení díky nějaké tajemnéshodě udržuje krok s hromaděním a konzervacítakzvaných kulturních statků (Umění jakoutváření světa práce, přeložila Olga Walló).Autorovi u nás vyšly jen dvě knihy. Užby snad mohlo skončit to uhranutíz „frankfurtských“ vyvolávačů deště a takyse podívat do jiných polic. Ernst Jünger mák dnešku co říci.ZadruhéDoktor Zdeněk Zbořil, politolog a odborníkna extremismus, je také velkým „milovníkem“všech konspiračních teorií. Tvrdí, žekonspirace začíná už označením něčeho zakonspirační teorii, označená konspiračníteorie je až věc následná. V obecném slovasmyslu je konspirační teorií téměř vše, včetněbible, o Komunistickém manifestu nemluvě(u všeho jsou židé/Židé, a jsme zasehned v konspiraci). Spojím teď dvě protiřečícísi teze do jedné, aby se prokázala (opěta zase) dialektika. Takže: přestože jsou konspiračníteorie nejjednodušším způsobem,jak vysvětlit fungování světa a jak si omluvitvšechna svoje zklamání a neúspěchya jak zaměnit důsledek a příčinu a jak od-Dospěli jsme do jistéhodruhu historickéhofetišismu, jenž jev přímém vztahuk nedostatku produktivnísíly. Je proto utěšujícípomyšlení, že budovánívelkolepých prostředkůničení díky nějakétajemné shodě udržujekrok s hromaděníma konzervací takzvanýchkulturních statků (Uměníjako utváření světapráce, přeložila OlgaWalló). Autorovi u násvyšly jen dvě knihy. Už bysnad mohlo skončit touhranutíz „frankfurtských“vyvolávačů deště a takyse podívat do jinýchpolic. Ernst Jünger mák dnešku co říci.www.dobraadresa.cz • 2012 • 4 • 29