R ystupýjeRežisérsám sobě umělcemFilm Umělec dokazuje, že režisér MichelHazanavicius svému řemeslu rozumí. Byloby ovšem skvělé, kdyby si podobné snímkypouštěli jen lidé od fochu, kteří ocenívšelijaké finesy. My ostatní totiž v kiněvidíme stominutovou kreaci na téma:„Podívejte se, co všechno umím.“26 • 4 • <strong>2012</strong> • www.dobra<strong>adresa</strong>.cz
Umělec je jakousi poctou němémufilmu. Dosti důslednoupoctou: vlastně až na krátkéokamžiky, kdy je využit zvuk, sledujememelodrama, jaké mohlo vzniknout kdykolivve dvacátých letech. Fakt, že je produktemroku 2011, je zřetelný pouze zetří věcí: zaprvé celý film pojednává o konciněmého a nástupu zvukového filmu,zadruhé využívá některých technik dostupnýchaž mnohem později a zatřetí navás režisér chvílemi pomrkává, abystepříběh nebrali vážně, protože přece užmáme 21. století.Posledních pár let je charakterizovánovlnou retro filmů. Což o to, návraty k nějakýmcátým a zvláště sátým letům tu bylyvždy, nicméně současná vlna se vyznačujejak důsledným napodobováním dobovéhozpůsobu filmování, tak určitou mírou nadsázky,která se obvykle projevuje jen a jenve způsobu filmování. Jejich režiséři sepředvádějí zvládnutým řemeslem. Tvoří„pocty“, aniž by samotný žánr někam posunuli.A tak chrlí filmy typu Machete, PlanetTerror, Černej dynamit, Somrák s brokárnouatd. Umělec do této vlny spadá: sicese tváří mnohem intelektuálněji než zmíněnékrváky, ale zároveň využívá stejných postupůk dosažení stejného účelu: oslavenířemeslné dovednosti režiséra. Nic vícv těchto filmech nehledejte a nic víc neníani v Umělci.Hlavními hrdiny tohoto filmu odehrávajícíhose na přelomu dvacátých a třicátýchlet je herec Georgie Valentin a jehofemme fatal Peppy. Zatímco Valentin je nejprvena vrcholu sil, Peppy je začínající herečka.Zpočátku mezi nimi přeskočí jiskra,samotný vztah se ovšem rozvine po dlouhýchperipetiích až v samém závěru snímku.Valentin s koncem němého filmu ztrácíuplatnění, Peppy je čím dál slavnější. (Fakt,že George nemá zájem o zvukový film, sámvysvětluje poněkud podivným tvrzením, žeho lidé chtějí vidět, nikoliv však slyšet.Tvůrci si tedy mohli vymyslet trochu realističtějšívysvětlení, třeba „mám hlas skřehotavéžáby“, to by ovšem zase nemohli rozpadhercova manželství vysvětlovat i jehonemluvením se ženou.) Valentin natočí neúspěšnýněmý film, zkrachuje a zkouší seupít k smrti, upálit a zastřelit, ale vždyckyho zachrání podivuhodná ruka osudu a jakovíla ochranitelka nad ním bdí Peppy, abynakonec ve sladkém happy endu skončilispolečně v úchvatných tanečních číslechzvukového filmu.Zatímco u Machete nemusíte být nějakzvlášť zorientovaní a bavíte se prostě proto,že si dopřejete chvíli být stejným primitivemjako konzumenti podobných filmův minulosti, Umělec podobným způsobemcílí na vaše city. Dostanete porci melodramatickéhopříběhu, aniž byste se muselistydět za svoje dojetí.Za všechny jedna z diskutujících na webuČSFD.cz: „I beze slov lze proniknoutk divákům a projevit neskutečné emoce, typravé emoce slova vůbec nepotřebují a tentofilm to dokázal dvojnásob. Krásná hudbaa k tomu ta starodávná atmosféra, skutečnějsem se na chvíli v té době ocitla, vůbec jsemnevnímala svět okolo.“ Tvůrci filmu mohoubezostyšně předložit dílko vhodné pro ženyod plotny toužící po nějakém tom baronovi,a přesto jim to baští lidé, kteří by sami sebeoznačili za inteligentnější část lidstva.Všechny tyto filmy totiž mají jednohospolečného činitele: umožňují nám se bavitna úkor našich předků a zároveň být stejníjako oni. Můžeme se dívat na vyvražďovačkunebo na sentimentální příběh bez studu,že sledujeme něco pod svoji úroveň. Zatímcou originálů bychom byli jako na trní, žese jimi necháme unést, tady můžeme zahoditsvoje zábrany a nechat vyhřeznout našenižší já.Ostatně tento slastný pocit v nás živí filmovíkritici, kteří rádi upozorňují, kolikv těchto filmech najdete různých odkazůa narážek. Stejně jako Kamil Fila na Aktuálně.czse nemohou dočkat, aby sdělili, covšechno viděli: „Kdy se Peppy nechá odvážetdomů a říká ‚Take me home. I want tobe alone‘, rozehrává se tím celá stať odkazů– scéna vypadá, jako když Greta Garbo, bývaláhvězda němých filmů, která se dokázalapřeorientovat na kariéru ve zvukové éře,odjíždí ve snímku Grand Hotel (Lidé v hotelu)spáchat sebevraždu.“Ano, jistě, v Umělci je takových odkazůpřehršel. Můžeme ho vnímat jako křížovkuna konci novin, kterou vyplníme a zahodíme.Aby se k němu mělo cenu vracet, musínabízet něco víc než hru s odkazy. Ale Umělecbez odkazů je jen trapně sentimentálnísnímek, který ani zdaleka nedosahuje kvalitněmých filmů, jež má údajně oslavit.Jaromír TrpkýText vyšel ve zkrácené podoběv měsíčníku ČiliChili.www.dobra<strong>adresa</strong>.cz • <strong>2012</strong> • 4 • 27
Change language