Kulturně společenský časopis - Dobrá adresa

Kulturně společenský časopis2007 • 3 na internetuZ obsahu Tři básnířky na úvodStaré dobré rubrikyv povedeném provedeníTři básnířky na závěr

Obsah:Tři básnířky na úvodMarcela Pátková (4)Iva Dvořáková (12)Irma Postmanová (16)Před StržíMichal Kliment: Extase československého filmu 3– Revizor (20)Martin Groman: Kvítky na tubetějce – Abych se straněopět mohl s čistým svědomím podívat do očí (24)Ivo Fencl: Smutná bilance aneb Říkali mu pavouk (30)Jakub Šofar: A to nestačí (že to nestačí) (31)Z Hollaru: Grafické techniky 5 (32)SYSTÉM NAVIGACE:KLEPNĚTE!První stránka (titulní):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah).Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Váspřenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránkywww.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na středobrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2.Druhá stránka (obsah):BYLO od č. 1/00: Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímona příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu seVám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu.NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a napopisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní)stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přescelou šířku okna.Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailovéadresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíšepříslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránkyse přesunete na str. 2 (obsah).KLEPNĚTE SEM!Strž DAKomiks: Jaroslav Balvín ml.: Komiksová Kytice: Odvážnýexperiment povedený jen zčásti (34) / Výtvarnéumění: Petr Jiška: Námořní deník – Kůže národa (37)/ Divadlo: Nikola Richtrová: Opět u stolu, tentokrátdoma (39)Za StržíKateřina Komorádová: Mediální (po)věstník 3 (40)Znáte staré české báje? (test Ivo Fencla) (42)Cannyho komiks (43)Viki Shock: Smějící se bestie aneb Političtí šašci (44)Krátká fotoreportáž ze křtu Antologie Divokého vína (46)Podobrazník Honzy HanzlaRozhovor (48)Tři básnířky na závěrJana Štroblová: Lamentace (49)Kateřina Bolechová: Pod pěnou Heinekena (52)Barbora Baronová: www.barborka.bloguje.cz (58)Na titulní stránce: Marcela Pátková (k článku na str. 4)Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 3, ročník 8. E-mail: dobraadresa@firstnet.cz. Vydávají PřáteléDobré adresy. Šéfredaktor: Štefan Švec. Zástupce šéfredaktora: Štěpán Kučera. Redakce: Václav Dvořák, Martin Groman, KateřinaKomorádová, Viki Shock, Jakub Šofar, Petr Štengl, Martin Vokurka, Pavel Voňka. Grafická úprava a výtvarná redakce: JakubTayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation. Časopisvychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky a Nadace Český literární fond. Redakcí nevyžádané rukopisy,kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s.

Naši milí,báseňměsícePetr Zemekx x xZástupy slepých andělů si zapějí chór,který Tebe,má nevinná hříšnice,bude doprovázet a děsitna cestě ke klášteru.Na cestě,kde z tvých rtů i kameny sténajía tráva nechce růst.Má nevinná hříšnice,nech se spálit ohněm,abys mi neoněmělav plesnivých stěnáchté monstrózní stavby.kdo by neměl rád ženy. Muži mají rádi ženy,ženy mají rády ženy, ba dokonce i dětimají ženy docela rády. Abychom tedy vyhověliobecnému vkusu, připravili jsme vámpo pár měsících další speciál plný ženskýchbásnířek. Žen to krásných, ale předevšímtvořivých a nekonvenčních. A abychombortili genderové stereotypy, budeme odteďo ženské poezii mluvit jako o boxu.Hned v prvním kole na začátku číslavás napálí svou drsnou poetickou pěstí záhadnáMarcela Pátková, něžná Iva Dvořákováa čarodějná Irma Postmanová. V kolepoesledním vás pak dorazí pravým básnickýmhákem moudrá Jana Štroblová, zcestovaláKateřina Bolechová a půvabná BarboraBaronová. Odejdete K.O., ale šťastní a obohacení.Každá pecka do čumáku koneckoncůčlověka něco naučí.Mezi oběma koly vás pak čeká něco, čemumůžete říkat klasické březnové čísloa najdete tam všechny své oblíbené rubrikya autory, navíc v bezvadné kvalitě (doporučujemetřeba Kvítky na tubetějce). Tak si jeužijte.Štefan ŠvecPravda vždycky nasytí oheň.Ten pak umře.z rukopisného cyklu Momentkywww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 3

3básnířkynaúvodMarcelaPátková4 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Marcela Pátková se narodila16. dubna 1980 v Novém Městěna Moravě, dětství prožila ve vsi naVysočině. V Litomyšli vystudovalaStřední pedagogickou školu sezaměřením na výtvarnou výchovu,poté absolvovala Pedagogickoufakultu Jihočeské univerzity (českýjazyk — výtvarná výchova). Nyní žijev Českých Budějovicích a jezapsána v doktorském programuna Ústavu bohemistiky Filozofickéfakulty Jihočeské univerzity. Básněpublikovala časopiseckyv Meridianu, Tvaru, Hostu, Dobréadrese, Welesu, Psím vínua Pandoře. V roce 2006 jí vyšlav Hostu sbírka Bylas u toho...(medailon převzatz www.hostbrno.cz)JeštěKdyž den je nemocen, a přesto nemá stání,noc zapovězená příslibem početí,žena rozpálená horečkou jiného snua muž neoblomný pouze v náznaku,je na čase zavřít z druhé stranya Bohu slíbit, že ještě naposled,a pak už dost.Že ještě – oh, ten rulík zlomocný –se cosi láme uprostřed a je tobeznadějnětenké.KdyžAve tišší než bys byl býval snil,smrákoty ve dne v noci odulépláčem bezbožného, slovobezbožného v krabičce od sirek...Když jsi kráčela piniovým hájem,tušilas?* * *Vsálo mě město do sebe,dav jeho vláčel mnounemožným krajemzastavených plic.Čí je to ruka a čí noha zas?Rostoucí bludiště,otevřené tlamy.Ras času.Nastupte si, dámy.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 5

3básnířkynaúvod* * *Tajemství skryta do leknínů,den zposledněnzpřítomněnímdechu.Ještě se houpe, pravzpomínka,ještě se houpe tobě na krkutvá žena.Zůstanu.Půjdu.NěkamByl prázdný jak boží mukau silnice na Čakovec.Čelem jsi dopadl na stěžeň úhlavníkua strmá strž mračen roztrhla ti tvář.Jsi zohaven.Zíráš okem Kyklopado sebe sama,někam ven.* * *Zjizvený povrch zeměpláče, zažloutlé podnebívraští čelo. Dělej, aby tonebolelo,alespoň.* * *Bolesti tolik, že bys krájel.Chtěl jsem vyplýtvat doteky za jednu noc,odstřihnout šňůru dosud pupeční,ale neudělal jsem to. Slíbila.Její touha, zlomena na šeřík,nabyla obrysů vonných skic a já jí věřil.Už tehdy jsem tušil,že ji neobejdu pouhým svědectvím,ale –Zkoušel jsem vyvelebit první setkání,říjnu přišlápnout kuří oko,psát dopisy Kryštofovi...Břitvou o kámen končila moje píseň.Oči, plačte!6 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

ZjeveníCo jsi viděla při porodu ve skleněné kouli, matko?Co jsi viděla ve skleněném oku svého muže,ženo? Co jsi viděla ve skeletu sama sebe,napodruhé zrozené?Jsou chvíle příliš dokonalé(bolí jen pomyšlení na ně).A zbudou otázky,Hádes a jeho sluhové.Na co?Mraky se trhaly do jednoho klína.Mateřské mléko v ňadrech z mramoruzkyslo.Prostota okamžiku.Ejakulát nedůvěry.Biblické hrozny v koštýři smrti,prach.Na co ještě čekáš,ženo?* * *Ztuhla krev.Zobraz den.Lehce zakloň hlavu.Nemhuř oči,(mhouří je jen slepí).Jsem ranou tvého boku.Vlož ruku, prst, nehetsem, opatrně,škube dvojsečně.Pozůstavím sebe.AbychZdálo by se, že tvé odpuštění je kratšínež ukolébání mrtvých.Že nechceš, abych všechnodával do uvozovek, i svůj život tady...?Viděl jsem, jak ses změnila,když ses otřela o mužské roucho.Bylo kalné předzimní blátotak čiré narůstajícím sebeobnovováníma já jsem nepřestal milovat i tvůj stín.Oh, odpusť mi zhovadilost veršůs příměsí městské nudy.Odpusť, co je psáno v podlitinách zdí,ani ty za to nemohou.Ano, spával jsem s údy přes okraj stolu,ale jen proto, abych nepůjčoval bolestuž i neznámým...NeboArchitektura tvého sňatku,jistěže nepovolná k zázraku,zbortila se dřív než bys jibyl býval dostavěl.Byl to jen náznak skutečnosti?A Vy? Zdál jste se, nebo jstesnem jen procházel?Vzpomínatje nosit věnce na hrob,miláčku.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 7

3básnířkynaúvodProsbaPobledlá lampo v půli dnena čele Václavově,nedej zahynout miv pražském kokonu,svůj život zašifrovatv promaštěném pláštipo mrtvém.Zacel svým světlemtrhaviny osudu,ať nejsou vidětv pološeru koňskýchpohledů, jež mi utrhlykus tváře.Kde?* * *Otoč se vpravo:pouťový kolotoč, neony smrti.Ještě se vrtí v mém břiševraní požehnání.V maringotkách z ocelinakradené slasti.Slečinky, panicis ruměnci na líci,dětiodkrajují krok po krokuz toho libového...Co stojí jeden lidský život,prosím?* * *Zimostráz úzkosti a na kost vyhlodaný čas,který zbyl po tvém odchodu jakpolootevřené pohlaví první prostitutky,roztroušen, poházen, rozebrán po cárechu silnice zalomené do vsi,zastínily cosi z mamutí obraznostia já jsem se bál o každé městozmoklé na tvou přítomnost.* * *Poezie.Ten vznešený, samonosný hřbitov zblouděnců.Smutek ohřívaný až k podobě pannyse ještě tají úlevou z bezbožnosti.Múza hrůz.Zalkni se.Říjnové slunce,srny v podřepu.V pravidelném rytmuhlavouo koleje.Kde se bere ten jejich klid?Navlhlé prádlo na šňůrách, na tkaničkách,na ramínkách, na tenkých bílých nitkách...Na bodu mrazu.I tvá(P.)Ano, pamatuji si chvíli,v níž jsi tam stálnahý na myšlenku,kterou kdosi ochudil o zázrak.Měla být jedna z posledních,ale nebyla. Vedle tebe mě je méně,a přece je mi zatěžkozalomit žalm na vylhaný verš.Všakvidím, že i tvá duše je podestýlkou pro oči,tak na co...8 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Není* * *AdventníDopis v kropence.Rozmočená rozhodnutí.Odkládaná oddanost.Advent.Že sis nevšimlatkalounu obtočenéhokolem vsi, křížícího ulice měst,roztáčejícího osudím spěchajících,vytkaného vždy levou půlí jejich těl?Kostely prázdné. Náměstí prázdná.Vyduté nádoby, žehrající zvonky.Není místa, v němž bych směl.V tom ránu,kdy po stesku si klouže čas,kdy ještě očekáváš a už tušíš,kdy ještě tušíš a už věříš,že už brzy a možná nikdy,poklekáš a rožneš všechny čtyři.Rozšafná okabraní oku brání,zlaté jmelí k udušení,syrovým sněhem zchlazen hřích.Světlem do zdí.Přijď.Sčesali jsme mrtvé vrabce.Nestihli to.Stromy v kloubech zlomené,drápky zatnutév modlitbě Růžence.Naposled.Nikdy nejsme připraveni,natož teď.* * *V své knizezanechal mi vlas na jeden verša teď oblečen do půl tělazlověstně kráčí napříč ženám.Ještě oči skrz sklo,prs přisátý k ledu,ještě led a oči a sklemo sliznici –Slza kanetrojímsebeklamem.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 9

3básnířkynaúvodNadJe krásná Vaše Neapolis,pane, až k viskóze jaterje mi šťastno.Píseň na moři.Uličky skrz naskrz,nad hlavamičerných dětíbíléložníprádlo.* * *Sedm anekdot.Všechny stejné.Vykostěný časbrvou nehne.V oku mák,ostružinav lůně.Pomiluj.Zemři.* * *TakS tebou se zavřel celý příběh– od Odyssea až po Eurydiku.Už nemohu vyprávět,je bolest v nohou těžší než stín.Komu jsi skřípl dveře,že i záložka v knize se zdátak nová?Bojím se, že nedopovím.To stromy jednou stárnoudo krásy a člověk stáleznova...* * *(Janu Zahradníčkovi)Přišli s břichy nadutými poslušností.Prsy matek obrácené naruby.Den po dni tloukli pěstmi,pěstičkami.Bývalo u mne zavíráno.Dopisy proškrtané, s mezeramipro Boha.Včely, ještě není jaro,zmrznete!Přišel nad ránem,sklonil se nad ráhnem,spatřil nad trámemz provazu kličku,zasípal cosi o věrnostia zmizel.Měl bys pomaličku na ni,je plachá(zatím).10 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Cosi* * ** * *Kostnaté stánkyna čas opouštějí náměstí.Třiadvacátého.Na podrážkách zbyteklepkavého punče.Půlnoční nebe.Ulpěl jsi mi.Přes všechny smotané plachtya upachtěné smotky nedožitých dnů,věděl jsem, že cosi miluji.Chcinad prahem úzkosti,pod práh věčnosti,na prahu možnostizůstats tebou.Zpod polštáře vypadl kus tváře z něčí ženy.Jako vystřižený se mi jeví tvůj portrét,Magdaleno. Bereš stud za nás všechny,hořké jak jasmín je tvé prozření,přehřátým smogem do očí se dívášsama sobě – mně.Proč pobralas tak prosté věno?* * *(Š.)Bylo to jen škemrání o život,moment nedůvěry ve vášeň uhrančivouna sebe sama, vyměřenou tak jasnýmvýstřelem?Byl to hluk lomozících těl,dítě promodralé očekáváním,ustavičná smýkání něčím o podlahu?Vojenský povel nashromážděných kostí.Rozrušená, rozeklaná, rozklížená mysl.Dorozebrána.Vrcholný triumf cizích ctností.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 11

3básnířkynaúvodIva Dvořáková (*1984) žije v Liberci, vystudovalastřední uměleckou školu, loni vlastním náklademvydala sbírku básní Noc na denním pořádku, publikovalav Hostu, Tvaru a v regionálních časopisech.IvaDvořáková12 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Tak trochu loutkyV noci se mi zdálo, že mě prodali.Dál už jsem nespala.A byly to přízračné lesy a tak, jak sis mě vylhal,sesypávala jsem se do sebe.A dopít a mlčet.Tak trochu loutky,trochu houpačka, ze které mě prodali.V noci se mi zdálo,že mě prodali.Dál už jsem nespala.Ale to nestačí. Za silnicí a chvílí těšení a chutí na čistou sůl,uviděla jsem:rozzrcadlení. Máme být spolu.A byl to přízračný půlměsíc a voda bez soli a podívej: tady bydlím.Dostali za mě zlato. V tom snu. Bylo ho dost.Dost na tom, že se tu potulujeme nocí, kdy by bylo lepší zaléztpod stolek s květináčemaa šeptat:podívej, bílý pes se směje,podívej, všechno je spirála.Mám bolest.To tys řekl láska, já jsem si dávala pozor,já bych ještě chtěla na moment do toho snu, než mě prodali. Na houpačku.Větší a barevnější než dům, do kterého mě se neptejpročmě prodali.Ve skutečnosti nevěřím na přízračné lesy ani přízračný půlměsíc.Je i není.Není i může se zdát.A olížu si dlaně pro tu trochu solia otázku spolknua prádlo vysuším.A ty a tvá tvář, jestli se ztratí, nastane mi čekání.Po talířích masa a dlouhých procházkách a ani špeluňku,kde bychom se milovali, nemáme.A bude mít modrou barvu a potom duhovoua nebude to představaa bude bez chutia častá a ty řekneš chvíle bez…Čeho?Čeho ti schází?A byly to přízračné lesya tak, jak sis mě vylhal,A dopít a mlčet.sesypávalajsem sedo sebe.Tak trochu loutky, trochu houpačka,ze které mě prodali.Ale to nestačí.Za silnicí a chvílí těšenía chutí na čistou sůl,uviděla jsem...Už se nehoupu.Tak trochu loutky.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 13

3básnířkynaúvodProhádat se tímA fotku do kolážebarvu na skříňbarvu na rámyoknem vyhoditchuchvalce z koberceVyhádat sipozítřípozřítPřečíst si ve snářizačít šít na svatbupodvazky do šupletehrnky jako když najdešUvařit kávičkurozsypat cukrPojď ke mněobjemu TěSesypat cukrotisknout se do skříněna rám přimalovat kytičkuKončit s infinitivydefinitivněPřečti si ve snářimůj drahýmám divné myšlenkyPoslouchejbudu ti vyprávěto cestě do Prahyegyptské kavárněA fotku do kolážeDýmovým kolečkemprodýchnubarvu na skříňbarvu na rámyUVĚŘ MI, KŘIVDÍM TICestou i pozítřípo kávě pomlkapo vlaku stýsknutíoknem vyhoditZ nenálad vybloudíšchuchvalce z koberceZ nenáhla prosmýkla jsem se semVyhádat sipozítřípozřítPřečíst si ve snářizačít šít na svatbuPo ránupo bílé snídani s vločkami za oknemPodívejfotinkyjsi v celém šuplíkuPodél zdi utíkámzrcadlem neprojdupodvazky do šupletehrnky jako když najdešUvařit kávičkurozsypat cukr14 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

3básnířkynaúvodIrmaPostmanová16 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

JeštěroviAdonisHrozivá je noc ve které v podzemí jódluje voda příšernou hymnu prázdnotyA snad to ani není temnota snad je to jen nažloutlé šero o věcech položivýchVe kterém pohyb prochází šepotem Na okamžik zhmotněn a znova zatracenMěsto je v izolaci ve městě je ptačí cholera a každý létavec nakaženUvidím Ještěra rozpažen v pažích po nebesích rozepjatý po nebesích křižovánVykřičen ve vranách hlasem halasným po nebi našedlém trudném a slzavémPo nebi rozhněvaném jde pomalu ale jde sebou sám v nečase chorobV tomto kraji my nemáme boha modlíme se ke kočičí královněA ona nám dala slavnosti vranNarcisusHrozivá je noc a v takovém čase se ti zjevují jeden po druhém příšery vodouVymývané ze suterénu a podpodlažní zrůdy spíš než skutečné bytostiNestvůry mystických stínů bahenní busty supící tvorové přetěžkých kosterZvedající se ze dna kaluží a všichni do jednoho posedlí ptačí cholerouPřijď promrznut k usoužení Přijď šílený bolestí Vypovězen v náruče DrakaJen přítel vítr vypoví se že Slyšel o žárlivém Hadovi Polobůh v utrpeníVypoví se a zemře ve větvoví Sestry čarodějnice hojí bolavá záda Nehojí dušiV tomto kraji nemáme boha toulavá kočičí královnaV srsti elektřina vykřičí slavnosti vranArtemisA i kdyby celé město v horečce přece bys uslyšel v rozkládající se mase přízrakůVýkřiky o horečkách dní kdy jsi ještě nevěděl a už jsi volal čtyřrohého DrakaTěžko je těm kdo dští oheň v časech ptačí cholery Když jenom lehkost na oltářiKdyž ti hadi s křídly z věží a radnic ssssssssssss sssssssssssss k zešíleníNebe je zlostné a trucuje Trpké a trudné Slavnosti vran Slavnosti marnostiPřijď ve viděních Nebe ztyřelé a staré Vymodlím ti odpuštěníSestry čarodějnice hojí bolavá záda a kosti ale nehojí zešílení a bolavou dušiPřijďV kostech přetěžkých s křídly nekřídlyJak ryby ze stojatých vodKrálovna kočka vylovíA o té strašné bolesti budeme hovořit až zítra ránowww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 17

3básnířkynaúvodMnohohlavý bůhPodzime milovanýVítej podzime vítejNevytopený v pokojíchZ rána Z brzkého ránaPrší a mlhaChybíš miVidíš?Mučí mě ohněmNutí miModlitby ke slunciDo kapes a dlaníPod klenby chodidelŽhavé uhlíMučí mě ohněmPohaniNevyzradím tajemstvíStudených nosůA promrzlých jeskyníKdyž kosti mi proměníšV prochladlé královstvíVirgin MaryTam jsi mě učil mystéria barevSešli mi své andělySešli mi vítr a děravé okapyDéšť za límcemKrásní a mocníHlubocí v kalužíchPohaniKlaní se kovářskému cechuZlatým telatům a zakladačům ohněVyhřátí v pokojíchVyhladili celý můj národA prokleli mou zem18 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Vyprahlá a horkáRozpukla seVlciStrach vlky v úkrytech udržíKdyž mluví se k nimOpravdovými slovy a ohněmSpálili všechny méSvaté knihy a obrazyMou řeč zakázaliMé výhledy z oken změněnyZneuctili má roční obdobíMají na hřbetechĎáblovo znameníA myslí si že jsou požehnániAle co by byli bez trýzně?Posmívali se Mým měsícům Poplivali médny Mé hodiny sečetliVždyťStrach vlky v úkrytech udržíPromluví-li k nimŠpanělskou Botou a SkřipciLedový InkvizitorAni horká láva je nezahřejePo sudech by ji mohli pítAni oheň Věčný oheňV nich ani jiskraI přes to prokletíVšechna tajemství jim budou zjevenaA vstoupí do kraje JeštěraVirgin Mary and ChildBez srdce bez mozků bez dušíVítej podzime vítejTy i tví anděléAť mě tví poddaní ochladíV žilách zas tavená ocelMozek Srdce DušeUmuceníUkřižováníTaveny v hlubinách slunceVždyť víš o jakéHovořím výhniVětrných pláníPodzime milovanýwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 19

PředS tržíExtasečeskoslovenskéhofilmuSatirav československémfilmu 30. let:RevizorČeskoslovenská filmová tvorba 30. let nám v archivu zanechalatři svěží příklady tehdejšího satirického řemesla.Chronologicky prvním byl Gogolův (a Burianův) Revizorz roku 1933; satira klasická. O čtyři roky později vznikl snímek JiříhoVoskovce a Jana Wericha nazvaný Svět patří nám; satira politická.Těsně před vstupem nacistických vojsk do českých zemí,v prvních měsících roku 1939, se zrodila další zdařilá komedie VlastyBuriana U pokladny stál; satira byrokratická. Alespoň tyto tři naprostorůznorodé filmy tedy svědčí o tehdejším pestrém smyslu protento specifický žánr. Po dvou dobových satirách tentokrát prozkoumámedílo nadčasové a klasické.Revizor (1933)Mnoho svých filmových rolí a výstupů si Vlasta Burian odzkoušelve vlastním divadle, většina jeho snímků ze 30. a 40. let měla nej-20 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

prve divadelní premiéru. Klasický Revizorz pera ruského satirika Nikolaje VasilijevičeGogola však mezi ně překvapivě nepatří.Burian se nerad na prknech svého divadlapouštěl do adresné satiry. Mohl si dovolithry typu U pokladny stál či Padla vláda,které v obecné rovině zesměšňovaly politikua byrokracii. Nelze však předpokládat,že útočný Revizor (jenž navíc obsahuje sociálnínotu) by přece jen neodradil část publika.A odklon publika bylo něco, čeho se mimořádnýčeský komik obával nejvíce.Rok 1933 byl pro Vlastu Buriana z hlediskakvantity v oblasti filmové tvorby nejbohatšív životě. Vytvořil totiž hned čtyři filmy– kromě zmíněného Revizora ještě česko-polskoukoprodukci Dvanáct křesel, tragikomediipodle románu Ignáta HermannaU snědeného krámu a longenovskou fraškuz prostředí rakousko-uherské armády PobočníkJeho Výsosti.Právě v tomto roce ukázal živelný komikna filmovém plátně také civilnější rozměrsvého herectví. Šťastný nápad dodat Burianověkomice jinou perspektivu měl režisérMartin Frič. Ten po úspěchu filmu AntonŠpelec, ostrostřelec (1932), jenž byl inspirovánhrou Burianova dvorního autora EmilaArtura Longena Už mě vezou, sáhl v roce1933 po hře stejného autora Kasta pro sebea převedl ji do filmu Pobočník Jeho Výsosti.Na podzim pak herec a režisér v krátkémrozmezí uvedli zmíněné trio snímků,v nichž Vlasta Burian nehrál úplně stan-Nejlépe dokázal Fričpřimět Burianak disciplinovanémucivilnímu výkonu právěv satirickém Revizorovi.Velkou zásluhu na tomnese scénář VáclavaMengera (který si vefilmu zahrál postavuškolního dozorce)a Václava Šolína(jeden z pseudonymůscenáristickéhorekordmana VáclavaWassermana).dardní postavy svého repertoáru. Ve filmuDvanáct křesel má naprosto rovnocennéhopartnera v polském komikovi Adolfu Dymszovi,ve snímku U snědeného krámu zasepředstavuje tragickou postavu rytmistraKyliána.Nejlépe dokázal Frič přimět Burianak disciplinovanému civilnímu výkonu právěv satirickém Revizorovi. Velkou zásluhuna tom nese scénář Václava Mengera (kterýsi ve filmu zahrál postavu školního dozorce)a Václava Šolína (jeden z pseudonymůscenáristického rekordmana Václava Wassermana).Velice neobvyklá je na svou dobu kameraJana Stallicha, která si pohrává se zrcadlya s roztřeseným obrazem (po vzoruwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 21

vstupního Gogolova citátu „Nenadávej na zrcadlo, máš-li křivou hubu“).Originální nápad s anglicky psanými dopisy v dobové produkcitaké překvapí. Film má velmi dobré tempo a kratší stopáž (64minut) působí rovněž ku prospěchu výsledku.Burian hraje pochopitelně hlavní postavu Chlestakova, petrohradskéhofloutka, který si v nejmenovaném ruském maloměstěhraje na pána, ačkoli mu už dávno došly peníze. Shodou okolnostíjej nepoctiví městští úředníci považují za kontrolu z hlavního městaa snaží se získat jeho přízeň.Celý film je zejména kritikou zkorumpovanosti, zajímavě všakpůsobí také sociálně laděná scéna, kdy si obyvatelé městečka jdouChlestakovovi stěžovat na poměry ve městě. Hejtman spolu s policiípřitom jakékoli komunikaci zabrání.Tato výrazně tragická a nekomediální scéna je vyobrazena takéna obalu oficiálního vydání filmu, neboť patří k jeho vrcholům.Všimněte si, jak ostentativně si Burian nasadí monokl a lehce odvrátíhlavu, jako kdyby mu utlačovaní měšťané páchli. V takovýchtodetailech spočívá přesvědčivost nejlepších herců. Obdobně silnounekomediální, a přitom nesentimentální scénu v rámci Burianovytvorby 30. a 40. let najdeme jen stěží.Uvádí se, že Chlestakov je postava pohybující se mezi dvacátým a třicátýmrokem života. Burianovi bylo v roce 1933 už dvaačtyřicet let,přesto si stále držel šarm elegantního svůdce, nezbytný pro tuto roli.Přitom byl spíše komikem živelné akce, kde pro lásku nezbývalopříliš mnoho místa. Ve dvaceti třech filmech, které Burian v období1930 až 1942 vytvořil, se postava ztělesňovaná Burianem dostane dopolohy milostné komiky pouze pětkrát (Lelíček ve službách SherlockaHolmese, Nezlobte dědečka, Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla,Zlaté dno), dvakrát je jeho hrdina předem definován jako ženatý (AntonŠpelec, ostrostřelec, Když Burian prášil), jednou je ke svatbě donucen(Hrdinný kapitán Korkorán) a jednou, poté, co zjistí, že semanželka vrátila, se snaží své ženy zbavit (Provdám svou ženu).V dalších třinácti úlohách Burian prezentuje komickou figurkustojící mimo lásku, přičemž právě jeho postavy z filmů U pokladnystál či Ducháček to zařídí jsou charakteristické pro jeho hereckýprojev.Zřejmě i pro tuto charakteristiku (potvrzovanou už od počátkůzvukové éry) byl z původní Gogolovy hry vyškrtnut fragment, kdyChlestakov svádí hejtmanovu manželku. Vzhledem k okolnostem,že elegantní frajírek krátce předtím vyznával lásku jejich dceři, by22 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

nami (jako např. oslabení redakční radyapod.). Naše „dokumenty“, obsahující Usneseník různým palčivým otázkám, měly často sebekritickouformu, ale neplnily se.V takovém ovzduší lidé nemohli růst tak,jak to strana potřebovala, a také se nemohli cítitv redakci doma, hospodáři. Pokud jdeo můj poměr k lidem, myslím, že jej pokřivilamoje nesebekritičnost a ješitnost. To, že jsemopravdu začal přehlížet lidi v redakci, podceňovatje, nevidět pro jejich chyby a nedostatkyjejich pravou tvář a možnosti chyby překonat,to bylo proto, že jsem měl falešnou představuo sobě, a proto také i o druhých. Když jsembyl nesebekritický k sobě, byl jsem přehnaněkritický k druhým. A to zejména muselo urážetsoudruhy v redakci a ponižovat je. Kdyžjsem řečnil o chybách druhých a vyvozovalz nich soudy, nevěděl jsem, nebo si nepřiznal,že mám chyby také takové. Při tom jsem si říkal,že v mém kritickém poměru k lidem je tapravá zásadovost a nesmiřitelnost, ačkoli tos tím nemělo nic společného. Moje „zásadovost“byla často jen nepozorností k lidem, místonichž jsem viděl jen „případy“.Postupně – v souvislosti s kritikou Rudéhopráva, se vzrůstajícími úkoly a prudkýmvývojem ve straně v tomto roce, začal jsemztrácet důvěru redakčního kolektivu, až jsemji ztratil úplně tak, že někteří soudruzi položilii otázku, zda jsem straně neškodil záměrně.Taková je tedy bilance mé práce v Rudém právu.(...)Kárný kromě všech možných chyb tedy přiznái to, že by bylo možné jej podezřívat, žeškodil záměrně. Ve stejné době stejná slovazačíná ve vazbě říkat také Slánský, který jezatím štván tiskem, že tvořil jedno centrumsvé moci ve straně za druhým, a chtěl takpostupně celou KSČ ochromit. Říct v tomtospolečenském ovzduší, že vás můžou klidněobvinit i z toho, že jste chyboval záměrně,abyste straně škodil, je asi tak jako uvázat sisám smyčku kolem krku a ještě se na nídobrovolně zhoupnout. Myslet si, že po takovémsebeobvinění vám pomůže upřímnálítost a snaha polepšit se, mohl jen někdovelice sebejistý, nebo zcela naivní. Jak se asicítí takový člověk?Vysvětluji si to tím, že jsem ve skutečnosti nebyltakový zakalený komunista, za kteréhojsem se považoval a za kterého jsem se také vydával.Zůstalo ve mně ve skutečnosti mnohomaloměšťáctví, maloměšťáckých představa předsudků. Chtěl bych o tom nyní napsat.Vstoupil jsem do strany opravdu z hlubokéhopřesvědčení, když mi bylo 18 let. Věřiljsem vždy v ní, její veliké ideje, sílu, poslání,věřil jsem vždy v Sovětský svaz. Z mého životopisuje zřejmo, jak málo jsem osobně a zejménav denním boji poznal dělnickou třídua vlastně i stranu. To mělo na můj růst velikývliv stejně jako to, že jsem vlastně nikdy neprošeldrobnou stranickou prací, nenaučil seji dost cenit a vážit, vidět v ní práci stejně velkoua čestnou, jako je třeba práce ústředníhopracovníka strany. Jak jsem přišel do strany,hned jsem se stal jejím funkcionářem. A kdyžsi počítám, kdy jsem tehdy vlastně přišel dostyku s dělnickou třídou, kdy jsme se zúčastnilicelostranických akcí, bylo toho málo. Pakpřišla okupace, na mne osobně dolehly protižidovskézákony.Bylo mi tehdy 19 a půl roku. Jak jsem prožilokupaci, je v mém životopisu. Dnes však vidímtuto dobu hlouběji. Zejména první dvě létaokupace ukazují, jak jsem byl tehdy ještě nezralý,nepevný člen strany, jak jsem ještě hlubokotkvěl v maloměšťáckém prostředí své rodiny.Nedal jsem tehdy straně vše, co žádalaod svých členů. Pravda, měl jsem – i kdyžs přerušením – spojeni se stranou, ale našepráce byla pranepatrná a já jsem nedovedlskoncovat s tím prostředím, které mne obklopovalo,a zachovat se tak statečně jako tisíce jinýchsoudruhů. Až teprve napadení Sovětskéhosvazu mne vyburcovalo, ale těsně po tomjsem se dostal do terezínského tábora. Dostaljsem se tam v domnění, že jde o pracovní nasazení,ve skutečnosti to byl koncentrák. Terezínmne vytrhl z maloměšťáckého prostředí,v němž jsem žil doma, a urychlil můj stranickýrůst.Tehdy jsem cele začal žít jako stranickýfunkcionář. V Terezínu bylo mnoho skvělýchkomunistů, kteří přišli do Terezína od soudů,vězení nebo přímo a kteří měli na mne velikývliv. V terezínské stranické organizaci jsempracoval mnoho, začínal jsem při jejím budováníod prvních dnů téměř po tři léta – až domého odtransportování do Osvětima a jinýchtáborů – byl jsem v jejím vedení. Ale i tam seukázalo, co je ve mně nezdravého. Začal jsembýt příliš hrdý na tuto organizaci, přeceňovaljsem ji a v ní vlastně sebe a svou práci. Užtam jsem si vlastně vytvořil základy falešnépředstavy o sobě jako komunistovi. Po válcejsem začal pracovat v Rudém právu. Nesmírnějsem si toho vážil, cti smět pracovat na takdůležitém úseku stranické práce. Chtěl jsemdát straně všechny síly. Nejen rozumem, alei plným srdcem jsem cítil, oč jde, o socialismus,o mír, o štěstí mých dětí.Dvě věci měly na mne neblahý vliv v mémrůstu. Jednak léta spolupráce s Novým, jakjsem o tom mluvil ve své sebekritice na redakčníschůzi, jednak to, že jsem za celých šesta půl let své práce neměl opravdu hluboký,přímý styk s dělnickou třídou a životem strany.Ani když jsem pak začal pracovat v krajskémvýboru, nebylo to tak, aby to mohlo tentonedostatek odstranit, jak by bylo třeba a jakto můj úkol v Rudém právu vyžadoval. To bylypříčiny, proč jsem mohl zabřednout do těchtomethod, straně cizích. A ještě jednu příčinusnad osvětlí tato událost z mé prověrky. Mluviljsem při ní o své práci v krajském výboru a říkaljsem, že mi dal krajský výbor mnohem vícenež já jemu. Köhler mně tehdy přerušil slovy:„No a co si myslíš geroj. To je přece vždyckytak.“ Tehdy jsem svá slova považoval zapřeřeknutí a také jsem to doslova tak myslel,jak se tomu soudr. Köhler vysmál, ale přecejen v těch slovech se projevovalo, že jsem vždypřeceňoval svůj podíl ve stranické práci, necítildost bolševické skromnosti před stranou.V tom se projevovalo mé dosud nepřekonanéwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 27

maloměšťácké dědictví. To se projevovalo,i v mém poměru k místní organizaci, k našemuzávodu, k lidem vůbec, ke kritice. A tosouviselo i s mým nekritickým poměrem k Rudémuprávu, že jsem jej všude hájil proti„křivdám“, ačkoli zpravidla nešlo o křivdy,ale o projev lásky k této zbrani strany. A tentonekritický poměr souvisel i s tím, že jsem v Rudémprávu vlastně často hájil sebe.Nebyl jsem slepý a hluchý. Viděl jsem koneckonců celou řadu signálů o mých chybách,vlastnostech, o nezdravých zjevech v redakci,i když jsem celou tu hrůzu skutečnosti o soběa následcích mé činnosti v redakci neviděl. Alemoje neodpustitelná vina je v tom, že jsem nebylk sobě zásadový, ale shovívavý, že jsem sisvé vlastnosti před sebou omlouval, klamal se.A pokud jsem si něco připustil, přesvědčovaljsem se, že v tom přece nejsou příčiny nedostatků,ty že jsou jinde, při čemž jsem tyto nedostatkyi proti skutečnosti zlehčoval.Soudr. Bareš řekl, že všechny mé chybya nedostatky byly znásobeny mým sklonem keskupinářství, a i když zde nešlo o zvláštní politickýprogram, k frakcionářství. Skupinovýzájem že vedl k chybné kádrové politice, potlačováníkritiky atd. Řekl také, že jsem do redakce,když byl šéfredaktorem, tahal nejrůznějšíznámé a příbuzné a že v době, kdy bylsoudr. Koucký vedoucím redakční rady, bylivlastně vedoucí dva...(...)Chtěl bych nejprve osvětlit můj vztah k soudr.Kouckému. Poznali jsme se osobně v roce1945 v redakci a byli jsme dobří přátelé. Vážiljsem si ho pro jeho vzdělanost, rozvážnost, zásadovost,lidský vztah k lidem. Navrhl mě nasvé místo, když odjížděl do Švýcar. Drželi jsmespolu proti Novému, když se vrátil. Stýkalijsme se pak spolu pracovně i osobně velmičasto. Radili jsme se o všech věcech v redakci,navštěvovali se doma atd.Když byl Nový zatčen, stal se vedoucím redakčnírady soudr. Koucký. Nečekal jsem to.Myslel jsem, že se jím stane soudr. Bareš, jakmi původně soudr. Koucký sděloval. Byl jsemtoho názoru – ačkoli jsem to nikomu neříkal –že soudr. Koucký na vedení redakce nebudestačit, že k tomu nemá dost stranických zkušeností,rozhodnosti, organizačních schopností.Říkal jsem si však, že právě tím více to budezáviset od společné kolektivní práce.V těch dobách jsme se soudr. Kouckým ještěúžeji spolupracovali než dřív. Radil jsem ses ním o každém vážnějším kroku v redakci, informovaljsem ho o rozhovorech, které jsemměl, radili jsme se často předem o otázkách,které se pak řešily na schůzi redakční rady, dělalijsme plány, jaké by to v redakci mělo být,mluvili jsme o lidech, hodnotili je. Později se mezinámi objevily rozpory. Nebyly to rozporyo zásadních otázkách práce redakce, kádrovépolitiky, hodnocení lidí, ale šlo vlastně jen o jednuotázku – jak si mezi sebou rozdělit práci přivedení redakce. Na tyto diskuse pak při prověrcenavázal soudr. Bareš, který kritisovalsoudruha Kouckého pro jeho nedostatky v pracovnímstylu a proto, že nepřenáší odpovědnostna své pracovníky, mně vytýkal, že nedávámRudému právu tolik, jako jsem mu dával dříve.Tehdy jsem to chápal jako křivdu. Dnes vidím,že by bylo správné přijmout řešení, kterétehdy navrhoval soudr. Slánský a které jsmeoba odmítali, abych se stal sekretářem redakce,což by bylo soudr. Kouckému umožnilo vícese zbavit denní práce a ulehčilo i jeho fysickévypětí. Ale chtěl bych při tom říci, že ve skutečnostiuž tehdy šlo o to odstranit ten byrokratickýsystém, prohnilý stav, který předevšímmojí vinou konservoval Nového dědictvív redakci.Koucký nebyl jen formálním vedoucím redakčnírady, skutečně vedl redakci i redakčníradu. Velkou pozornost věnoval např. kádrovýmotázkám a také redakční rada je projednávalapo celé hodiny.Na druhé straně třeba zdůraznit, že namne padá hlavní odpovědnost za to, že aniv této době nebylo překonáno Nového dědictvív redakci. Především proto, že jsem byl nositelemjeho nesprávných method, že moje chováníoddalovalo redakční kolektiv od redakce, žejsem měl na starosti i nadále organisační věciv redakci a že také soudruh Koucký dlouho neznalchod redakce a kádry redakce a dal mnohona můj úsudek.Právě v době, kdy soudruh Koucký už nebylv redakci, kdy se v redakční radě neprojevovaldobrý jeho vliv, tehdy nastalo to odcizenímezi redakční radou a redakčním kolektivem.Tehdy jsem ještě více zapadal do svýchnesprávných method a ztrácel důvěru redakce.Nikdy jsem necítil – a myslím, že také soudruhKoucký nikoliv – že by se snad byly tvořilyv redakci dvě skupiny, jak o tom mluvilsoudruh Bareš. Soudružka Staňková byla stejněosobním přítelem mojím jako soudruhaKouckého, soudruh Fries dával na příkladv diskusích okolo prověrky, jak jsem o nichpsal, za pravdu soudruhu Kouckému. SoudruhSlavík, nebo dokonce soudruh Ryba,o nichž se v diskusi někdo vyjádřil, jakobyskoro patřili do mé rodiny, měli pracovněi osobně mnohem blíže soudruhu Kouckémunež mně. Myslím také, že nikdy v redakci tatootázka takto kladena nebyla.Nevím, koho měl soudruh Bareš na mysli,když řekl, že členové redakční rady byli lidédůvěry mojí, nikoliv soudruha Kouckého. Nikdyjsme se soudruhem Kouckým neměli rozdílnénázory, zda by někdo měl nebo nemělbýt členem redakční rady. A po onemocněnísoudruha Kouckého přišel do redakční radypouze soudruh Sršeň a Heissner, odešel soudruhRyba a Slavík. Zván na schůze byl soudruhSkála jako předseda organizace a soudruhBárta, kterého jsme navrhli za vedoucíhopropagačního oddělení.V kádrových návrzích, které jsem předkládalanebo zastával na schůzích redakčnírady, bylo jistě mnoho nesprávných. Neznaljsem tak dobře kádry redakce, jak bych je mělznát, ale jen povrchně, z jednotlivých rozhovorůs nimi anebo o nich, z různých „případů“a podobně. Často jsem ukvapeně dělal soudyo lidech, neměl k nim pozorný poměr, přeceňovala zveličoval jejich chyby, nezabýval sepříčinami neúspěchů. V důsledku toho bylomnoho kádrových rozhodnutí redakční rady28 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

nesprávné, z toho především i vyplývala, žebyla nezdravá fluktuace v pracovním zařazení.Nebylo však tomu nikdy tak, že by některékádrové opatření diktoval nějaký skupinovýzájem anebo zájem persekvovat, jak to řeklsoudruh Bareš.Pokud jde o můj špatný vliv na lidi, uvědomiljsem si jej zvlášť silně sebekritice soudruhaFriese, když mluvil o tom, kam až se todostal. Skutečně redakční režim na něho doléhalzejména těžce. Sekretariát nebyl dostatečněvybaven ke své práci, soudruh Fries nestudoval,neúčastnil se stranického života, mezitímrostla strana, redakce, přerůstali jej lidé,ztrácel jistotu, byl bezradný.Tehdy s každou maličkostí se na mne obracela dostal se do toho ponižujícího stavu,o němž pak hovořil. Když jsem viděl jeho potíže,jeho úpadek, na jedné straně jsem ho kritizoval,ale na druhé straně mně ho bylo lítoa chápal jsem ho jako oběť jeho i mého nesprávnéhopracovního stylu. Domníval jsemse, že ho lze pro práci zachránit, když přejdedo hospodářské rubriky, bude mít styk se závody,dělníky, se stranou. Tak jsem se na tomi dohodl jak se soudruhem Kouckým a Švestkou,tak se soudruhem Friesem. Jednal jsemo tom i se soudruhem Barešem a dohodli jsmesi, že to bude vyřešeno v souvislosti s reorganizací,která měla být provedena po mém návratuze Sovětského svazu. Za soudruha Frieseje moje zodpovědnost tím větší, že věřilmým radám, uchyloval se ke mně téměř denněa já v redakci i vůči němu vždy vystupovalsebevědomě, že vždy dovedu nalézt řešení, aleve skutečnosti jsem jeho úsilí vedl nesprávnýmsměrem.Uvědomil jsem si svou vinu i v případěsoudružky Bláhové, která v posledním půldruhém roce se mnou spolupracovala jako sekretářkanejprve moje, a pak redakční rady.Měl jsem ji rád jako čestnou, hrdou, obětavousvazačku, schopnou pracovnici, jejíž pomocjsem cítil na každém kroku. Měla doma potížes otcem, chtěla se přestěhovat. Nabídli jsme jís manželkou, aby se přestěhovala k nám a žemá k nám vždy volný přístup, když se přestěhováníneuskutečnilo. Soudružka Bláhovák nám chodila velmi často, často u nás přespávala,sblížila se s celou naší rodinou a myjsme říkali, že je jako naše dcera. Nakonec tonebylo zdravé pro náš vzájemný poměr, pro jejírůst i pro její práci, měli jsem na ni nedobrývliv, jak to soudruzi v diskusi ukázali.Když onemocněl soudruh Koucký, odešelz redakce soudruh Dolejší a Slavík, byla redakčnírada velmi oslabena. Říkali jsme si, žese musíme semknout v pevný kolektiv, abychomzvládli těžké úkoly. Skutečně jsme se tehdyvelmi sblížili mezi sebou. Zejména jsem sesblížil se soudruhem Švestkou, Sršněm, Šulcem,vedle soudruha Friese, ale i ostatními.Žili jsme téměř celý den v redakci a hodněmezi sebou. Odpadl také veliký, kladný vlivsoudr. Kouckého. Tehdy se ještě více vytvořiloovzduší nekritického poměru členů redakčnírady ke mně, falešný směr v rozvíjení redakčnípráce a v práci redakční rady se ještě prohluboval.Mnoho mi soudruzi odpouštěli podheslem, že redakční rada je oslabena, což jsemsám hlásal.Redakční rada se ještě více izolovala od redakce,a jak to soudruzi v diskusi charakterizovali,neměla ucho na tepu redakce. Byli jsmekritizováni po všech třech zasedáních Ústředníhovýboru v tomto roce. Nepochopil jsem celouzávažnost připomínek a kritiky soudruhaGottwalda a také soudr. Bareše k práci Rudéhopráva. Chápal jsem je příliš úzce a ne v jejichširoké platnosti a dosahu, jako pokynk základnímu přebudování redakce od samýchzákladů, jak se to děje nebo bude dít nyní.To je pravda, a proto nemá smyslu, abychse hájil proti té nepravdě, že jsem text jejichslov špatně přenášel do redakce.Později jsem už viděl, že se v redakci Rudéhopráva musí něco stát, aby strana byla sesvým ústředním orgánem spokojena. Uvědomovaljsem si postupně i to, že na vedení redakcenestačím. Avšak neviděl jsem, co právěse mnou a s celým tím prohnilým systémem semusí stát, aby redakce zdravě vydechla. To sepak stalo 7. října po kritice soudruha Gottwalda.Vážil jsem si toho, že mohu pracovat v Rudémprávu, které se stalo velkou láskou méhoživota. Věřil jsem, že tak nejvíce prospěji straně.Říkal jsem často, že žurnalista má toliksoudců každý den, že všechno na něho vyjdenajevo a tomuto soudu neujde nic. Ani já jsemtomuto soudu neušel.Snad to ještě všechno do konce nechápu,žil jsem dost dlouho v klamu o sobě, ale mámpevnou vůli najít v pravdě pevný základ,abych mohl začít žít novým životem, pracovattak, abych se straně opět mohl podívats čistým svědomím do očí.Kritika redakčního kolektivu mně pomohlaa jsem za ní vděčen. Kam bych se byl jinakdostal po šikmé ploše, na kterou mne zavedlymé chyby a špatné vlastnosti.V několik desítek hodin trvající diskusik mému případu, když redakční kolektiv ztratilve mně důvěru, objevilo se i mnoho zkreslenýcha nepravdivých věcí. Původně jsem ses nimi v tomto vyjádření zabýval, ale měl jsempsát jen o zásadních a nejhlavnějších věcech.Prosím proto, aby mi byla dána příležitost sek nim vyjádřit.Vezmu si poučení z kritiky a ujišťujiÚstřední výbor, že se budu ze všech sil snažitodčinit své viny a abych svou prací a jednánímzískal opět důvěru strany. Bude dost příležitostí,abych dokázal, že mám stranu rád.Sebekritika jako vyšitá. Miroslav Kárný bylvyloučen ze strany, ale místo na šibenici putovaldo redakce časopisu Spojených ocelárenKladno Kladenský kovák, kde vydrželdo roku 1958. 60. léta pak spojil s redakcídeníku Svoboda. Byl přijat zpátky do stranya v roce 1967 nastoupil dokonce na ÚVKSČ. V roce 1969 byl vyloučen znovu a pracovalv reprografickém středisku Institutuporadenství. Jako důchodce se začal věnovatmoderním dějinám a vynikl i tentokrát.Věnoval se především otázce židovské genocidy.Zemřel v roce 2001.PřipravilMartin Gromanwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 29

ce aneb Říkali mSmutná bilance aneb Říkali mu pavoukJsou aktuální témata, která „letí kolem“, jsou jiná, která takéletí, a přesto se o nich radši moc nepíše. A už ze zásady.A vcelku správně. Jedním z takových témat jsou i sebevraždy.A podmnožinou téhož tématu jsou pak skoky z Nuselského mostu.Běda! A už bych raději končil.Musím to ale dopsat. Ne, nebudu opisovat z novin, kolik už lidíz téhle monumentální stavby let sedmdesátých, kterou rachotivěprojíždí metro, zkusilo skočit od počátku letošního roku. Ne, nebuduani opakovat celkové číslo, je hrozné, ale vrátím se k jednomu zmnoha scénářů Zdeňka Svěráka, jehož Vratné lahve budou mít premiéruletos 8. března.Víc než třicet let před nimi natočila Československá televize jinouSvěrákovu komedii, „hudební veselohru“ Muž, který se spustil. Premiéruměla v červenci 1974 a jejím spoluautorem je Miloň Čepelka,který se Zdeňkem Svěrákem napsal mimo jiné i ještě zdařilejší veselohruDveře. Film Muž, který se spustil ale je na rozdíl ode Dveří nereprízovatelný.Odehrává se totiž přímo na Nuselském mostě a pojednává...Ne sice o skoku, ale o sestupu po provazovém žebříku.Sice o sestupu zamilovaného k jeho milé, a nikoli nešťastně zamilovaného,ale to na věci nic nemění. Nic to nezvrací na tom, žepokaždé, když v televizním archivu znovu dojdou ke krabičce stímhle filmem, zatrne jim... a zase ho schovají. Zastrčí. Podle méhonázoru už nebude uveden nikdy, takže ho lze rovnou označit za„prokletou komedii“. Ale když ji Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelkavymýšleli, Nuselák byl teprve dokončován a neměl na svědomí ještěani jediný lidský život. Zcela také věřím, že dobromyslnéhoZdeňka Svěráka ani nenapadlo, že by z něj kdo mohl skočit. I protopsali s Miloněm tak lehce, i proto je výsledkem komedie tak zdařilá.O čem?Ani to nebudu vyprávět, ale jeden z hrdinů tu moc rád chodí dokina, kde jednou dávají i film Říkali mu pavouk. Nadšeně po jehoshlédnutí vypráví o Pavoukovi (tedy vlastně Spidermanovi) kamarádovi,ten se nechá inspirovat a už chystá žebřík a shlíží na činžáksvé dívky. Ten totiž stojí náhodou přesně pod mostem.Ve filmu je celá akce snadno možná. Hladce proběhne. Ve skutečnosti?To by ho dnes z mostu hnali! Hodně rychle. Je paradoxem,že existuje tato komedie nabádající ke vzdušné cestě „za štěstím“,zatímco desítky a desítky lidí už putovaly ve směru Svěrákovažebříku k smrti.Ivo FenclSmutná bilance aneb Říkali mu pavouk30 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

A to nestačípavouk(že to nestačí)K nepoctě Mirky SpáčilovéPrvní možnýzačátekNejsem filmožrout, nechodím napremiéry, nemusím všechnohned vidět. Často se o filmech dozvímzprostředkovaně. Taky nemusím mít domafilmotéku. Zatímco knihy vlastním a mámk nim vztah jako vodník k dušičkám, čím vícjich mám, tím jsem spokojenější a vyrovnanější,filmů mám spočitatelně a nechávám sije spíše proto, že jsem je dostal jako dárek nebose na ně dívaly v kterési časové výseči dětia pořád slouží jako nekonečné, nevylízatelnélízátko. Dávno mám za sebou návštěvy filmovéhoklubu, všechny ty maďarské, islandské čiíránské šrouby do hlavy, z jejichž produkcejsem se vracel o nic více poučenější, než kdybychmlátil hodinu kladivem do kovadliny.Možná o to ani nešlo, možná se to zúročí jindea jinak, aniž bych si to vůbec uvědomil.Druhý možnýzačátekNěkdy na začátku třicátých let napsalJan Mukařovský několikstatí o filmu. Nedají se moc číst,protože tehdejší hlasatel strukturalismu přistupovalk filmu, jako by měl parametry literární.Nicméně si v nich nechával otevřenédveře, aby případný autorský odchodmohl být proveden se ctí, a ne jako bezhlavýútěk. Například v textu K estetice filmuhned na začátku píše, že film, jako nejmladšíumění, nemá ještě pevné normy, že ty se Spáčilové se to nelíbilo. V pořádku. Dokoncesamozřejmě budou díky technice měnit, ale bych napsal – výtečně. A vyřídila to k dennímupořádku 5. února 2006 v MfD v člán-že je nutné je stanovit, aby mohly být naplňoványnebo naopak porušovány. Tuto myšlenkupodtrhuje v posledním odstavci, ve ně s dalšími třemi hranými filmy. Podtitul siku s názvem Tyto filmy raději zlevnit společ-kterém vlastně nalepil štítek na vše předtím vymyslela tento: Ani česká filmová animovanánovinka, ani thriller s DiCapriem ne-napsané – „spotřebujte do...“. Píše: Vše výšeřečené má však jen omezenou platnost, rozvojfilmové techniky bude vyžadovat nové Vadí mi, že odbude tento film hodnotícímstojí za plné vstupné. To mně vůbec nevadí.pohledy a nové normy.soudem velikosti psího hovna: Výstřední podivínia bizarní bytosti se však k sobě řadí volně,Třetí možný začátekNikde není psáno, že kritik (jednov kterém uměleckém oboru)musí hrát roli majáku, můžehrát i roli nebezpečného útesu, vodního víru,zamořeného území nebo herolda, kterýz bastionu vysílá do kraje informaci: Dále,od hradu dále...Kdykoliv si přečtu filmovou kritiku paníSpáčilové, která anektuje stránky Mladéfronty DNES, tak se s ní stoprocentně shoduji.Ale opačně. Cokoliv nepochválí, to semi líbí, a naopak. Je to mezi námi pěknáspolupráce, i když ona to netuší. Ušetřilamně hodně peněz a naopak díky ní jsemslušně peníze investoval. Takováhle kooperacemá smysl.Na animovaný film Jedné noci v jednomměstě jsem šel úplně náhodou, prostě (nikdyneříkejte prostě!) to tak přišlo. Sled povídeks bizarními postavami a s ještě bizarnějšímipříběhy. Něco mezi Trnkou a Švankmajerem.Narozdíl od mátožení českýchhraných filmů příjemně užitý čas. Mircepouze přízračně hororovou stylizací, nikoli příčinnousouvislostí, a to nestačí. Ende. Možná užje z toho svého řemesla unavená, v tom případěmůže jít dělat prodavačku ojetých aut,mluvčí prádelny nebo si koupit domeček naAzurovém pobřeží. Když ji nebaví být filmovýmkritikem, tak ho snad už dál nemusí dělat.Nebo snad na ni šéfredaktor něco ví a onaje proti své vůli nucena stále podávat kritickésoudy? Takhle podobně to psával Jan Kliment,Žižka socialistické kinematografie. Tentaky nemusel nic vysvětlovat, jen vypustil vesvých kritikách nějakého podobného „náznaka“,„nedořečka“, nějaký ten neukrocený blábol.Tenkrát to často znamenalo Kainovo znamenía konečnou, to dnes bohudík nehrozí.Ale co hrozí, je neexistence příčinné souvislosti.Jak může vedoucí kulturní rubriky udržovatv nejčtenějších seriózních novinách osobu,která není schopná napsat aspoň jednounormální větou, proč se jí nějaký film nelíbí?Všechny tři možné začátky nepocty M. S.nemají logiku, ...a to nestačí. Všechny třimožné začátky nepocty M. S. nemají příčinnousouvislost, ...a to nestačí. A to nestačí.Jakub Šofarwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 31

DOBRÁ ADRESA A SDRUŽENÍ ČESKÝCH UMĚLCŮ GRAFIKŮ HOLLARvás zvouna výstavu:GRAFICKÉ TECHNIKY 5: SERIGRAFIE A DIGITÁLNÍ TISKJaroslav Kaiser, „Červený květ“Od 29. 3. do 22. 4. 2007 v Galerii Hollar, Smetanovo nábřeží 6, Praha 132 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Eduard Ovčáček, „Zlatý květ“GRAFICKÉ TECHNIKY 5: SERIGRAFIE A DIGITÁLNÍ TISKwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 33

Strž(velký recenzníprostředek)Komiksová Kytice:Odvážný experimentpovedený jen zčástiNejznámějším komiksem, resp. komiksovou sérií, kteráse zabývá ztvárněním legend a mýtů, je Sandman NeilaGaimana, který péčí nakladatelství Crew postupně vycházíi u nás. Český komiks, pokud k těmto tematickým okruhůmsahal, činil tak většinou v rámci fantasy a sci-fi příběhů. Komiksováadaptace souboru balad Kytice K. J. Erbena, kterou připravilo nakladatelstvíGaramond, je proto ojedinělým a inovativním počinem.Na poměry českého komiksového trhuvýpravná publikace s plnobarevným tiskemna kvalitním papíře a v tvrdých deskách,která kromě komiksových adaptacíobsahuje i původní texty všech básní Kytice,je však dílem problematickým. Adaptacese totiž ujala početná skupina výtvarníků,z nichž většina v médiu komiksu pravděpodobněpracovala poprvé. Problém alenení pouze v samotných pracích. Vnějškověkniha totiž nepůsobí kompaktně – přiindividuálním zadání adaptace té které básněz Kytice nebyli umělci upozorněni, abyse drželi stejných parametrů stránkové sazby,jako je přítomnost či absence vlastníhostránkování, uvádění či neuvádění svéhojména přímo na arších apod. Redaktorpublikace si kromě toho nedal práci v edičnípoznámce osvětlit projekt a představitautory.Hned první komiks Daniely Horáčkovéna úvodní báseň Kytice, jejíž scénář autorkamimochodem úplně mění, je otřesný. Hrajesamoúčelně na efekt – různobarevnýmipodklady, rádobyexpresivním rozbitím logickéhořazení políček, neúčelnou inkrustací(vkládání jednoho políčka do druhého,případně několika políček na stránku se samostatnýmvizuálně ztvárněným dějem),kaligrafizujícími pokřiky přes celou stránkuopsanými od Franka Millera z jeho Sin34 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Kytice Daniely Horáčkové.......a Báry ČechovéCity atd. Autorka předvádí vlastní asociativnípochopení a uchopení básně, aniž byzvládla základní podstatu média komiksu –pohlídat si řazení za sebou následujících políčektak, aby čtenář alespoň netápal, odkudkam má číst; až od tohoto zvládnutého mechanismulze začít s experimentem. Tak jakokomiksovou Kytici příšerné dílko otevírá,tak ji také uzavírá. Poslední VěštkyněMilana Vodičky je pouze ilustrovaná, otrockypřepsaná báseň na kýčovitě sytém barevnémpodkladu, na němž navíc text častonejde ani přečíst.Nad tyto práce vyčnívá skupina komiksů,které sice ještě komiksy v pravémsmyslu nejsou, protože jejich autoři nezvládliprostřednictvím separovaných políčeka jejich sekvencí vytvořit celkově fungujícípříběh, ale obsahují alespoň dobréizolované „fóry“ těžící z problematickéhoa zároveň inspirativního spojenectví obrazus textem v komiksu i jeho komplikovanéstruktury, v níž hrají roli vztahy mezielementárními, středními a většími skladebnýmiprvky jako políčko, strip, stránka,dvojstránka a celý komiks. Např. veSvatební košili Karolíny Rasochové a LukášeHoudka komiksová okénka simulujesled skutečných oken. Jinde se lístky padajícíz jednoho políčka při volném pohybustránkou mění v jiném políčku v slzy postavy.Hezké jsou i vizuální odkazy naMunchův Výkřik a čínskou grafiku. PoledniceMoniky Zemánkové obsahuje pěknýfór se sekvencovanými výjevy zhmotněnýmiv páře nad hrncem. Zlatý kolovrat BáryČechové je asi nejprovokativnější zastoupenouadaptací Erbenovy klasiky, když autorkazaměňuje kolovrátek za DJ’ský gramofon(aniž by měnila text básně). Bohuželnení tento neotřelý nápad, uplatňujícírozepři mezi textem a obrazem, dotažendo důsledků. Čechovou šlechtí i to, že se jakojeden z mála zastoupených autorů pokusilao transpozici podstatného prvkubásně – rýmování – do struktury komiksu.Úplně jednoduše, ale efektivně: zopakovánímmotivů, obrázků a sekvencí tehdy,když chce „rýmovat“.Další skupinkou ambicióznějších pracíjsou dva vizuálně experimentální komiksy.V Záhořově loži Jana Černého a RostislavaTelcla se divoké kresby potkávají s hyperkvalitnímifotografiemi krajiny a v 3D počítačovémprogramu vymodelovanými objektya vizuální výraz komiksu tak posouvajík estetice digitální grafiky a počítačovýchher. Celé dílko ovšem sráží nejen příšernýlettering (sázení písma textu), ale i rozbitáasociativní struktura. V erotickém VodníkoviAdrian Kukal a Ondřej Pfeiffer sice docelabrutálně zasáhli do Erbenova „scénáře“,zato dosáhli ještě explicitnějšího posunu komiksuk formě počítačové hry než Černýa Telcl. Zvlášť blízko má jejich Vodník k akčnímeskapádám sexy superhrdinky LaryCroft. Jimi užitý experiment oproti Záhořovuloži nezabíjí scénář – ten je docela harmonickýa strukturovaný.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 35

Pár povedených děl a fórů je ale natak ambiciózní projekt málo. Podlemě mohl Kytici udělat buďto jedenPoslední skupina komiksů je podle mě nejpovedenější, neboťjde o skutečné komiksy, přestože třeba nevykazují vizuální kvalityprací líčených v předchozím odstavci. Tomáš Chlud v adaptaci Pokladunejenže zvládá udělat srozumitelné stránky, které fungují jakocelek, ale navíc používá komplikovanější fóry pro komiksovéStrž(velký recenzníčlověk,prostředek)nebo lépe, jako je zvykuna Západě, tým, který by vzájemněspolupracoval na scénáři, kresbě,kolorování, letteringu apod., a zapozorného usměrňujícího dohleduzkušeného editora. Možná semohlo uvažovat i o adaptaci Kyticedo současného jazyka.médium (a někdy i pro ostatní média vyjadřující se kombinací textua obrazu jako fotoromán, případně film) příznačné: určité nenápadnévizuální detaily dávají smysl, případně se zhodnotí třeba ažo několik stránek dále; vložení jinak sekvencovaných/časovanýchpasáží, které zpomalují nebo zrychlují čtenářskou recepci; vizuálnídopovídá, případně neguje to, co neříká text, apod. Zvláštní naChludově práci je i to, že autor do obrazu vkládá něco, co v původnímErbenově „scénáři“ není – pohanské bohy, kteří si hrají s nemluvnětemve zlaté jeskyni. Tím, že takto báseň dopovídá, Chludvlastně text, pravděpodobně poučen literárněvědnými analýzamiKytice, interpretuje. Co v básni zůstává na symbolické rovině, on vizuálnězhmotňuje; což je asi věc, která činí každou komiksovou čijinou adaptaci jakéhokoli klasického literárního díla opravdu užitečnou.Poklad je natolik vizuálně srozumitelný a kompozičně vypointovaný,že by se obešel i bez textu. Tak si ostatně autor počínáu jiné své komiksové adaptace, krátkého erotického Holoubka. Povedenéjsou i dva komiksy Kristiny Dufkové – Vrba a Dceřina kletba.Minimalistická pastelková kresba, která je v druhém případě za-Kytice Tomáše Chluda.......Adriena Kukala...36 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

jímavě variována vkládanými fotografiemia odkazy na kubismus, a další pokus o komiksovézadaptování básnického rýmováníjsou dobrou ukázkou, jak z mála elegantněvytěžit hodně.Pár povedených děl a fórů je ale na takambiciózní projekt málo. Podle mě mohlKytici udělat buďto jeden člověk, nebo lépe,jako je ve zvyku na Západě, tým, který byvzájemně spolupracoval na scénáři, kresbě,kolorování, letteringu apod., a za pozornéhousměrňujícího dohledu zkušeného editora.Možná se mohlo uvažovat i o adaptaciKytice do současného jazyka. Pokud totižmá jít o „přátelskou“ povinnou četbu, pročzde nechávat termíny jako „veská žena“apod., které ani sebedetailnější obrázek neosvětlí.Jaroslav Balvín ml.Karel Jaromír Erben, Kytice (komiks). Garamond,Praha 2006... a Jana ČernéhoNámořní deník– Kůže národaShomei Tomatsu:Prostitutka, Nagoja (2003)Galerie Rudolfinum je jedno z málamíst, ne-li místo jediné, kde lzev Česku spatřit díla kvalitních asijskýchumělců. Tentokrát dal ředitel galeriePetr Nedoma prostor dvěma výstavám fotografiíspojených s Japonskem.První výstavou je retrospektiva japonskéhofotografa Shomei Tomatsu nazvanáKůže národa. Připravilo ji San Francisco Museumof Modern Art a je skoro zázrak, že sena svém turné po světě zastavila i v Praze.Tomatsu začal fotit v padesátých letech a většinavystavených děl jsou černobílé snímkypocházející z 60. a 70. let. Výstava je rozdělenado deseti tematických částí: Po válce,Předtím, Američané, Atomová bomba, Amerikanizace,Jsem král, Podzemní město, Jih, Popoválečných letech a Kůže národa. Z názvů jewww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 37

Na konci 60. let se Tomatsu odtěchto témat odklání a všímá siopět více Japonska jako takového,poměrně dobře patrné, co se fotografie snaží zachytit. Zpočátku tobylo především budování nové společnosti po prohrané válce vesměsici historické hrdosti a současného ponížení. Zároveň se autorsnažil zachytit zanikající tradice starého Japonska. Velmi zajímavéStrž(velký recenzníprostředek)ať už jde o studentskou revoltunebo moderní dobou skoronedotčené ostrovy na jihu země.Z českých autorů ho lze snadnejlépe přirovnat k JindřichuŠtreitovi tím, jak zachycuje životobyčejných lidí, jak citlivě pronikádo jejich soukromí.Raimund von Stillfried-Ratenicz: Dáma s rikšou a služebnými (1875)jsou jeho fotografie, které zobrazují Američany a jejich vliv na japonskousoučasnost se zvláštní směsicí obdivu a hořkosti. Nejde jeno atomovou bombu a její následky, ale i o vojenské základny a pronikáníamerické popkultury do života obyčejných Japonců, včetnějejich snahy o více či méně úspěšné napodobování „americkéhosnu“. Na konci 60. let se Tomatsu od těchto témat odklání a všímá siopět více Japonska jako takového, ať už jde o studentskou revoltunebo moderní dobou skoro nedotčené ostrovy na jihu země. Z českýchautorů ho lze snad nejlépe přirovnat k Jindřichu Štreitovi tím,jak zachycuje život obyčejných lidí, jak citlivě proniká do jejich soukromí.Kromě samotných fotografií je zajímavá také instalace výstavy.Fotografie jsou umístěny vždy pouze na jedné straně místnosti, takžese není nutné nikam vracet nebo přecházet. Chybí popisky, kterénahrazuje seznam vystavených děl, který dostane každý návštěvníkke vstupence. Orientuje se pak podle čísel fotografií. Rozdělení výstavydo jednotlivých částí je naznačeno pouze hraniční čárou a názvemčásti uvedeným na podlaze. Průvodní text ke každé části jeuveden v seznamu vystavených děl. K výstavě je připraven bohatý38 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

doprovodný program včetně přednášek nebopřehlídky japonských filmů.pohledy na romantická městská zákoutí,ským secesním piktoralismem. PřevažujíDruhou výstavou je Námořní deník ErwinaDubského. Jde o unikátní sbírku foto-i několik portrétů, včetně japonského císařepřístavy, parky, památky a na závěr najdetegrafií ze 70. let 19. století. Zachycují tradiční a císařovny. Námořní deník tvoří výbornýJaponsko před jeho rozsáhlou industrializacína přelomu 19. a 20. století. Černobílé foponsko,které po II. světové válce odumřelo,doplněk Kůži národa, protože zobrazuje Jatografiejsou občas ručně kolorované a jsou tzn. to, co Tomatsu zachytil již jen v odlescích.pozoruhodné svojí technickou kvalitou. Některéz nich pořídili japonští průkopníci fotografie,jiné jsou naopak dílem Raimunda k obdivovatelům Japonska, můžete obě vý-Pokud máte rádi fotografie nebo patřítevon Sillfried-Ratenitz, který měl v té době fotografickýateliér v Jokohamě. A co na snímstavynavštívit do 15. dubna 2007.cích uvidíte? Dalo by se to nazvat japon-Petr JiškaMichael Moser (připsáno): Nový most Kóraibaši přes kanál Higaši (1871)Černobílé fotografie jsou občas ručněkolorované a jsou pozoruhodné svojítechnickou kvalitou. Některé z nich pořídilijaponští průkopníci fotografie, jiné jsounaopak dílem Raimunda von Sillfried-Ratenitz, který měl v té době fotografickýateliér v Jokohamě.Opět u stolu,tentokrát domaNávštěva představení Krále Oidipav poslední lednový den nadomovské scéně jednoho ze„souborů“ brněnského Centra experimentálníhodivadla byla pro méně otužilého divákasurovým zážitkem holé divadelní existence.Onen divák, namlsaný nečetnými,avšak o to netrpělivěji očekávanými pražskýmipředstaveními Divadla u stolu, v jejichžzávěru většinou zasloužený aplaus nebralkonce, byl nucen ve sklepení na Zelnémtrhu obhájit své místo v hordě převážně adolescentního,rozjásaného publika.Toto publikum sem umělecký šéf FrantišekDerfler přilákal nejspíš Tragickou historiío doktoru Faustovi, na jejímž sexuálnímnáboji si mladí fanoušci horlivě ujasňovalipříslušnou terminologii v diskusním fóruwebových stránek divadla. Snad to tedy bylopouze decentní obnažeností Igora Bareše(Oidipus) a Ivy Valešové (Iokasté) nebo užpoměrně vzdáleným datem premiéry inscenace,či něčím úplně jiným – divák máloznalý místních poměrů si netroufá tvrdit –,rozjásanost publika se každopádně utišilapod tíhou příběhu jen nakrátko a vlažnéohodnocení po vladařově oslepení a prozřeníse skutečným potleskem ani nazvat nedalo.Mírně znechucenému, nicméně přesevšechna příkoří silou představení opět strženémudiváku přišlo líto profesionality hercůi režiséra. A vůbec celého divadla, které musíneustále hledat svoje místo a donkichotsky(kolik recenzentů už tenhle přídomekv souvislosti s Divadlem u stolu použilo!) bojovato svoji existenci. A v duchu skládá poklonuFrantišku Derflerovi, protože je to asivážně v tom nejpozitivnějším slova smyslublázen...Nikola Richtrováwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 39

Pod čarou: Psaná literatura nabízí větší ku. „Titulek proto musí být srozumitelnýmožnost, jak děti ochránit od nechtěných hned při prvním přečtení, což platí zejménaobsahů. Čtení totiž vyžaduje komplexní u zpravodajských materiálů, kde je složenschopnosti, které člověk získává postupně. jen z několika málo slov.“ (Kolektiv autorů.Proto všichni začínáme na téměř nezničitelnýchobrázkových leporelech, a jak stoupá-Karlova v Praze: Karolinum. s. 31)Zpravodajství v médiích. 2001. Univerzitame na vývojových stupních výš a výš, postupněpřecházíme na říkadla, Špalíček pomačníchtoků virtuální reality se čím dálKdeže loňské sněhy jsou! V době inforhádek,za našich mladých let se tam ještě častěji setkáme s tím, že noviny přizpůsobujísvoje titulky internetovým vyhledáva-vecpaly ruské byliny Krása nesmírná a takpokračujeme dál a dál, až skončíme tam, čům. Jak si všimnul Elinor Mills ze serverukde je nakonec skončíme. Proto když dospělácichtějí děti „ochránit“ před nechtěforčeká nejspíš poslední pomazání. Místonews.com.com, kreativní titulky plné metanýmiobsahy, jednoduše je zakamuflují do nich nastoupí popisné titulky nadupané klíčovýmislovy, podle kterých budou mocisložitějšího jazyka a syntaxe, třeba do de Sada.A děti mají utrum.uživatelé internetu článek najít. Asi nás nepřekvapí,že hlavním důvodem jsou – jakTelevize však nic takového nenabízí.Nemá žádný kód, který by rozděloval příjemcena ty, co mu rozumějí a zvládnou ho, je totiž nějaký článek publikován na inter-bývá v dnešní době zvykem – peníze. Pokuda na ty, co mu (ještě) nerozumí. Základní netu, kvůli inzerci záleží na jeho čtenosti.kód je pořád stejný: obraz a zvuk. Nadmíru Snaha editorů přizpůsobit titulky článkůjednoduché pro konzumaci, není-liž pravda?A filtr bránící dětem sledovat pořady dy víc než jasná.tak, aby je vyhledávač lépe „vyhmátl“, je te-pro dospělé veskrze žádný. Takže jedinýmřešením se nakonec zdají být zase ti rodiče. Pod čarou: Takže jadrným, vtipným a provokativnímtitulkům už definitivně odzvo-Jak to ale zmáknout, když právě oni posadilisvoje ratolesti před televizní obrazovku nilo? Asi jo, aspoň co se týká on-line médiítřeba právě z nedostatku času a s nadějí, že(po)je hýbající se obrázky aspoň na chvíli zaba-(po)ví?„Gůgl, hledej!“Taky se občas přistihnete, že „čtete noviny“tak, že čtete jenom TITULKY? Má to svojevýhody: máme pocit, že toho víme děsně– spodní příčkou v žebříčku nejčastěji vyhledávanýchčlánků se u svého inzerentaopravdu nepochlubíme. Nízká čtenost totižznamená nízký zájem o inzerci. A důsledkynižší inzerce si jistě dovede představit každý– nejenom zasvěcenec v této branži.I když je tradice velmi často pěkná věc,úplně s klidem si dovedu představit, že v zájmurychlého a pokud možno maximálněpřesného vyhledání konkrétního článkubude titulek online publikovaných článkůmoc o děsně moc událostech v děsně krátkémčase. Titulky jsou vlastně takové zprávyv prášku, jako ty pudingy: stačí něco slov. Pobavit se nad titulkem můžu v novi-vypadat spíš jako výstavní skříň klíčovýchpřidat (v případě pudingů mléko, v případě nách – při ranním kafi, na toaletě, v prostředcíchMHD nebo kdekoli jinde. Až budunovinových titulků nějaké ty souvislosti)a hlad je zahnán. Biologický i ten informační.A co nám o titulcích říká odborná litera-a něco hledat, uvítám, když mi vypadnoulistovat v on-line článcích a jejich archivechtura? Jejich funkcí je především informovat,pomáhat čtenářům orientovat se v tex-„mimo mísu“. Rychle, stručně, efektivně.články skutečně relevantní, a ne ty úplnětu a měl by odpovídat zaměření celého člán-Jako ten puding v prášku.(po)(po)Poetické okénko...…se mi v únorovém (Po)věstníku jaksi nepodařilootevřít, takže tohle březnové budezcela nekompromisně dokořán. Zbytečnýchslov kolem nás je dnes a denně dost a dost,proto z tohoto okénka skočíme rovnýmanohama, jakýpak štráchy.Být událostí.Být událostí, která se neustále na koncíchhýbea vsouvá do sebe nevědoucí nerosty jakopředzvěst krajin i úporně mávajícía významně gestikulující lidi, kteří vykřikujídosud neznámá slova, a cožpak teprvehbitou zvěř, která v nás chodí olizovatvyschlou lítost… být událostí třeskutou,událostí na prach jemnou, a o tom, že tochceme, svědčí, že jsme se právě spatřilina křižovatkách odvah.(Michal Novotný – *1942.Nevhodné probuzení. 1999.Praha: Klokočí – Edice současné české poezie)(po)(po)www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 41

Test IvoZnáte staré1. Slovanská pravlast ležela podle pověstia) V Indiib) U Vislyc) U Amazonky2. Bájí zmiňovaná kouzelnická škola bylaa) V Bradavicíchb) V Macourkově filmu Dívka na koštětic) V sídle Libušina tatínka Kroka na Budči3. Který ze tří hrádků v pověstech neexistoval?a) Libušínb) Kazínc) Tetín4. Přemysl pocházela) Ze Stadic, kde oralb) Ze Starého Plzence, kde se léčilc) Ze Starého Města pražského, kde pilněpopíjel medovinu5. Co spíš platí?a) Libuši nevěř!b) Šárce nevěř!c) Ženě věř!6. Z čeho byl obviněn Horymír?a) Uhnal koněb) Hlásal z hory mírc) Vypálil hornickou osadu Březové Hory7. Kdo koho nenahradil?a) V lucké válce zaskočil Čestmír za Neklanav jeho kukleb) V trojské válce zaskočil Patroklos zaAchilla v jeho zbrojic) V husitských válkách zaskočil Jan Žižkaza Prokopa Holého a vyhrál Lipany8. Publikace Bohuslava Hlinky hledajícípravdu o pověstech se jmenujea) Spor o Františka Ringo Čechab) Spor o praotce Čechac) Spor o Lecha Walesu9. V kterých knihách parafrázuje zpěvákFrantišek Čech české báje?a) Z mého života, Ruský týdenb) Češi a jejich samičky, Češky a jejich samcic) Pra pra pra, Dívčí válka10. České báje vtipně zveršovala) Čechb) Mládekc) TeličkaSprávné odpovědi:1b), 2c), 3a), 4a), 5b), 6c), 7c), 8b), 9c), 10b)42 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Fencla

Smějící se bestieVe finále z tohovytřískal každý něco:o Clintonovi se mezimuži mluvilo jakoo plemenném býkovi,Lewinská napsalao orálním sexus prezidentem řaduúspěšných knih, kterési paradoxně rádykupovaly hlavně ženy,a navíc se ještě zrodilúspěšný a jednodušezapamatovatelný vtip,který si mohl dovolitvyprávět i opilec podeseti pivech, aniž byho pokazil. Jednodušese zeptal: Co je to?a pak nabral vzduch doúst a nafoukl si jimitváře, takže je měl...se zase jednou neskutečnéstalo skutkem!“ chtělo„Atakby se zvolat občanům voličům,kteří se letos devatenáctého ledna, posedmi měsících od voleb, konečně dočkalivlády podpořené důvěrou parlamentu. Nelzevšak přitom současně nevzpomenout nastaré známé heslo skeptických občanů nevoličů,a sice: Voli volí voly! Jak dlouho totižbude trvat schvalování zákonů, na něž málevice a pravice odlišný názor, pokud se zasenenajdou nějací dva „přeběhlíci“ a navícjeden poslanec, který se ještě nenaučil hlasovat?Vyhlídky to tedy nejsou příliš nadějnéa člověku se nabízí otázka, zda vůbec jítještě někdy k volbám, když z toho pak zasevznikne jenom další fraška, v níž nevítězívoliči pravice ani levice, nýbrž pouze a jenapolitičtí politici, kterým jde právě jen o jejichosobní prospěch a o nic jiného. Ještě žemají politici také své osobní životy, jejichžpoklesky se může široká veřejnost prostřednictvímmédií alespoň trochu škodolibě pobavitna jejich účet, když už nic jiného.V poslední době plní hlavní stránky novinpředevším premiér Topolánek svým mimomanželskýmvztahem s poslankyní Talmanovou,jež s ním snad čeká dítě a k níž užse i odstěhoval od své dosud právoplatnémanželky. V očích jedné části voličů ODS jeto ostuda, v očích druhé, animálnější částisvých voličů si touto avantýrou mohl premiérnaopak šplhnout. Podobně se kdysi vedloamerickému prezidentovi Billu Clintonovi,když prosákl na veřejnost jeho poměr se sekretářkouz Bílého domu Monikou Lewinskou.Tedy spíše než o poměr se jednalo pouzeo orální sex, který Lewinská několikráteClintonovi zdarma a dobrovolně poskytla.Zatímco většina amerických žen prezidentovochování odsoudila, větší část mužské populaceAmeričanů mu tuto aféru odpustila.Prezident byl koneckonců demokrat a příjemnýchlapík, který se na večírcích dokázalmnohdy tak odvázat, že si i veřejně zahrálna saxofon, tak proč by mu na ten „jeho saxofon“nemohla občas zahrát i jeho sekretářka,že ano? Ve finále z toho vytřískal každýněco: o Clintonovi se mezi muži mluvilojako o plemenném býkovi, Lewinská napsalao orálním sexu s prezidentem řadu úspěšnýchknih, které si paradoxně rády kupovalyhlavně ženy, a navíc se ještě zrodil úspěšnýa jednoduše zapamatovatelný vtip, kterýsi mohl dovolit vyprávět i opilec po deseti pivech,aniž by ho pokazil. Jednoduše se zeptal:Co je to? a pak nabral vzduch do ústa nafoukl si jimi tváře, takže je měl úplně vyboulené.Pokud jste vtip ještě neznali a zavrtělizáporně hlavou, vyfoukl opilec vzduchz úst a se smíchem k vám vykřikl řešení hádanky:Lewinská zadržuje důkazy!Inu, když se daří, tak se daří. Ne vždy tovšak vyjde tak, aby se politik svým „husarskýmkouskem“ z osobního života dostal napřední stránky novin jako komik včas, vesprávné době, když je ještě takříkajíc u korýtka.O některých politicích vycházejí jejichpikanterie na povrch až později, kdy užtřeba nejsou ve funkci, a taková historkapak již není určena všem, nýbrž pouze staršímzasvěcencům, kteří si dotyčného ještěpamatují. A právě jednu takovou historkupro pamětníky jsem nedávno vyslechl v jednommalém podničku v centru Prahy od jehomajitele jménem Řehoř, který tu zároveňpracuje jako barman. Jakožto posledníhohosta ten večer mě pozval na skleničkucalvadosu, při níž se rozpovídal o tom, jakměl kdysi, asi v polovině devadesátých let,tu čest seznámit se blíže s jedním z tehdejšíchvýznamných politiků.Vzrůstem nevysoký poslanec, jehožproplešatělá hlava s vrásčitým a bezvousýmobličejem vyrůstala mu jakoby mezi rameny,protože prostě neměl krk, se jmenovalIvan Šašek a reprezentoval jednu menšípravicovou stranu. Přes svůj poněkud ko-44 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Zprávy z přízněDivoké vínovydáváantologiihistorie mi dopřála,aby do ní Divoké víno vstoupilo.Dopřála mi otisknout první „Literárníverše Jiřího Žáčka a vydat první Jirkovusbírku Ráno modřejší večera. Historie midovolila tisknout rudého Karla Sýse, Mistraerotiky. Dějiny si mě vybraly, abych se stalprvním editorem Václava Hraběte,“ píšeLudvík Hess na přebalu Antologie Divokéhovína, kterou před nedávnem vydalo nakladatelstvíSlovart ve spolupráci s Národníknihovnou. „Historie do Divokého vínapodstrčila Janu Černou-Krejcarovou, jež senarodila Kafkově přítelkyni Mileně Jesenské.Dějiny fotografie mě jistě pochválí, žejsem otiskl řadu fotografií Pavla Jasanskéhoa Pavla Hudce Ahasvera. Dějiny kreslenéhohumoru mi nahrály Honzu Vyčítala, VladimíraJiránka, Miroslava Bartáka... O těchvšech a dalších celkem 212 autorech AntologieDivokého vína vypráví.“Z těch dalších zmíníme aspoň tři autoryinternetového pokračování časopisu(www.divokevino.cz), kteří jsou ve sborníkutaky zastoupeni: Tereza Šimůnková, OndřejLipár a Petr Zemek – dva posledně jmenovaníse objevují i na stránkách Dobré adresy.šk46 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 47

RozhovorJaký je to vlastně pocit, být takhlezpovídán a vidět, jak si pak lidéčtou, co jste řekl?Velmi zvláštní, člověk si kolikrát ani neuvědomuje,co všechno vypouští z úst za nesmysly,a když to pak vidí napsané, můžebýt plešatý, jak chce, a stejně si rve vlasy,protože to najednou vypadá úplně jinak. Neže by neřekl, co řekl, nebo řekl, co neřekl,ale co řekl, řekl, a řekl bych, že to ne vždyckyříká to, co bylo řečeno, jestli mi rozumíte(usmívá se).Velmi dobře, vyjádřil jste to velice pregnantně.Přesto, když se takhle mediálněprojevujete, neláká vás taková možnostsdělit světu nějaké velké poselství?To tedy opravdu neláká (směje se). Víte,zdá se mi, že dnešní svět je Velkými Poselstvími(rozhodí rukama) přesycen. Vypouštíje skoro každý a nejvíc ti, kteří si myslí, žese to od nich očekává (mrkne). Viděl jstev Národním Šrámkovy Zvony? (pozdvihneobočí) Tam vám jako Obrovskou Myšlenkuservírují i repliku, že se dotyčná postavavrací z hospody (podrbe se za uchem). Onměl ten Wilde svým způsobem pravdu,když řekl, že nesnáší velké myšlenky, protožeobvykle mají tak malý význam (pokyvuje).Kdy jste se vůbec začal morálkou a literaturou,tedy tématy, která se pozdějistala vaší doménou, zabývat?Už jako malý kluk jsem si místo hraní sina Indiány a na kovboje raději četl (vysmrkáse). A pokračovalo to i dál (mávne levou rukou).Zatímco mí vrstevníci chodili do skalza městem po sobě střílet (namíří na měpravou rukou jako pistolí), já jsem si pod dutýmstromem nebo pod pustým kopcem če-tl Zločin a trest (zabije mouchu lezoucí po stole).Já jsem v podstatě nic jiného neuměl(smete ji na zem), protože jsem pořád louskalnějakou knížku (dupne na ni a rozmázneji na podlaze).Nemáte pocit, že vám tím v mládí něcouteklo?Honzy HanzlaSex!Vraždy!Plyšáci!Podobrazník…Myslím, že mi nic neuteklo (uteče muvoda, ve které vaří brambory). Co jsem v životěpřečetl, to už mi nikdo neodpáře (odpářesi niť, která mu visí na rukávu). Na rozdílod jiných jsem aspoň nebyl grázl (vztyčíukazovák), za to mě nikdo nemůže popotahovat(popotáhne).Přitom se o vás říká, jak jste vůči ostatnímtvrdý...To snad ne (má kamenný výraz), vždyť jábych neublížil (sevře ruce v pěst) ani mouše(zavrtí se a postaví nohu na hnědočervenouskvrnu na podlaze). Kdo přesně to říká? (zamračíse)Tak se to proslýchá...To je samozřejmě nesmysl (kroutí hlavou),já jsem velmi mírumilovný (pohvizdujesi Marseillaisu), nekonfliktní, klidný typ(ťuká prsty o stůl). To ostatní (pokrčí rameny)v sobě nemají špetku morálky (ohrne nos)a pořád (dá si nohu přes nohu) se do mě navážejí(ohrne uši a pravé obočí)!Myslíte si, že mládež je dnes horší, nežjste bývali vy?Ne (udělá dvojité salto) (postaví se do pozoru)(upaží) (nadechne se) (hluboce se předkloní)(dotkne se prsty rukou špiček chodidel)(narovná se) (vydechne). Asi ne (vyšpulí rty)(projede si rukou vlasy) (odkašle si). Opravdune (odplivne).A co morálka na dnešní politické scéně,jak ji vidíte?Zavře oči. Funí. Povstane. Otevře oči.Slije brambory. Vynese odpadky. Umyje okna.Vyluxuje. Zavolá manželce. Objedná sipřes internet nový fotoaparát na dobírku.Napíše báseň. (Nemám slov.)48 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

3básnířkynazávěrLamentaceJanaŠtroblováBásnířka, prozaička,esejistka, autorka knihpro děti a mládež.Narodila se v roce 1936v Praze. Od poloviny 50.let publikovala verše,publicistické glosya básnické překladyv Mladé frontě,Literárních novinách, Tvářia dalších; po roce 1989také v Lidových novinách,Tvaru a Souvislostech.Od poloviny 60. let jsousoučástí její tvorby takéknihy pro nejmenší čtenáře, práce populárněnaučné a dobrodružné příběhy s problematikoucitové a etické výchovy mládeže. V 70. letechpracovala jako redaktorka ve Státním nakladatelstvídětské knihy. V letech 1991–93 byla zaměstnánav literárně-dramatické redakci Československéhorozhlasu. Roku 1991 spoluzaložila nadaciSpisovatelé za práva zvířat. (medailon převzat zestránek www.literarnikveten.cz)www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 49

3básnířkyVrányhle toť věc:naVšem přes hlavy přerostlásmrt prošla v okovaných botáchkřik okřikla zatápí i sněhusvět zvránovatělbřeh se od moří odtáhuronil horkou slzu ledoveczávěrKdo mi tak přičinlivěbere zem pod nohamaJako by lednímu medvědu tála kraI zvonů a zvoníků ubývádlouho hranauž nezvonilaKráKrá KráBěhDno dnůa ještě k tomu dnažeroucí kostihůř než zeměžírná syrá všemosudnáa přece běžíš (běh v útěk změněn)Běženka ze života - nepohostil jineboť ho vděčně zbožně jednodušenepřijímala jako hostiiNěco máš na jazyku – je to duše?50 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

KřikPopelŠumava vyšumělaa Modrava už není modřejšínež Krušné hory ty jsou ovšem krušnéMůj věrný hrdina vítr mě tiše konejší:Buď v nás větrnoOrtel: Pryč s okřídlenci! Zem je dnes městoz mlhyStrach z přelétavé smrti všechno zakryl tiByť to i byly rajky nebo vlhyjsou odsouzeny k zabitíKřik-zpěv však doposledka nepřestanejak klavír z Titaniku: Slyš ptačí tamtamybubny žluvDo pekel potáhnou nebešťanéA kam my?ZimaSníh mladý šiml než v klidu spočinepobíhá podzimem a dupe do rziKosti skalBěl a rezUž ani oči nejen sluch nás vede po krajině s torzyA měsíc prosinec kdesi v horách zved žezloplameny ztracené vatry tam šlehají stále nížJeštěUž neTaké tasené mečíky zahrad se stáhly zpět dopochvykdyž jim popílek setřel z květů i třpyt i břitsnuTak zima je že se i dobro potáže se zlouVejdeš-li do tohoto mýtu zkameníšvstal bezděky z márŽe zde pohazovaly hřívami kopce už jenmumlavý potok víHříbě krajiny čas proměnil v klisnuwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 51

3básnířkynazávěrKateřinaBolechováMuseum erotismu 2Výstava autorčiných fotografií bude zahájena20. března 2007 v 18.00 v literární kavárněMěsíc ve dne (Nová ulice 3, České Budějovice)a potrvá do 13. dubna 2007.OK 766 II.Co mi to připomnělo ?snad nácvik spartakiádyv jakési periferní tělocvičnějen místo kuželůukázka manipulaces kyslíkovou maskouOK 766 I.Spí židovská dívkanad hlavou košer jídlopod hlavou manšestr košiliNad mrakyJestli tohle za koncem/nemám strach/duchny bílénašich babiček52 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Pod pěnou Heinekena(Paříž, srpen–září 2006)Dalida – detailXXXMoulin RougePolní trávado mramorudávno shrabanášeptámvrabčáků ubýváXXXV cizí vaněse svým tělem/a/ jámy se hloubíwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 53

3básnířkyna HrbitovzávěrMontmartreXXXXXXV sedle klíčníchkostíholubi jezdciJe to jako zastavit orloja sáhnoutna zadek apoštolůmXXXRáno vytržené ze zubů nocistarý černoch harmonikou signujepod obraz ulice– Zůstal bych tu s baťohemjen takv trávě pohozenej –54 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Rue de TertreMuseum erotismu1, 5Z ramenou kočičích hlavnasávám hřbetyobnažených knihoventak drzeskoro v záříVeřejné OOPodala mi dveřeabych minci nemuselamočové měchýře všech zemíspojte sewww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 55

3básnířkyMuseum erotismu 3nazávěrXXXŘekl si o cigaretudala jsem mu třibylo to víc než měl zubůXXXPod schodyv metropolitainunatažená rukajak patník poraženýNa břehu Seiny56 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

Muž s holubyRodenbachVítězný oblouk 2xXXXPřikládáme na hranicia vykoukané stropydál nad hlavouspát?až za zdí budemXXXXXXXXXZ potu pyžamasleduji unavenéhov šatně pěší zónyodloženNoc matrace ušláa zbytek dortu na lavičceprávě nám zapínají hodinkyBeztvarý spánek se slinoudo našlápnutého kupéna lžičku pražcev bivaku kupédál i blížanorexie kolejnicwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 57

3básnířkynazávěrwww.barborka.bloguje.czNohaKartouz si oblékl fešácké kalhoty, když tu sivšiml, že nemá dobře nažehlené puky. Zapnulsi želičku i s napařováním a začal nasobě kalhoty žehlit. Přes horkou páru si aninevšiml, že si užehlil kus nohy! Kartouz asipřijde pozdě na rande. Teda jestli vůbec.BarboraBaronováVystudovala 7leté gymnázium v Českém Těšíně, 12letý obor housle, 3letoužurnalistiku na FSV UK, 2letá mediální studia na FSV UK, 3letou tvorbutextu a scénáře na VOŠJJ při Konzervatoři Jaroslava Ježka a čtyři semestrypolonistiky na FF UK. Píše písně, básně, povídky, novely, scénáře a hudbu.Hraje na housle v několika kapelách – od undergroundu přes folklorpo world music – a v symfonickém orchestru při Akademii věd. Živí sepsaním reklam, ale dočasně žije v Indonésii. Mívá nekontrolovatelné58 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

KvětináčeMrouskáníČtyři okurkyBonifác přesazoval kytky tak urgentně, že Ferdyš si schoval hlavu pod polštář. Přecesi k jednomu kaktusu zasadil i prst. Ten se nebude poslouchat to děsivé kočičí mrouskánípod okny. Jako by někoho na nože bra-bleskurychle ujal a zapustil kořeny.li!Bonifác přemýšlel, jestli bude vypadat přílištrapně, když bude do té doby, než prst vyroste,vykvete, uzraje, dá plody a uschne, a pod oknem rozpůlené dítě.Ráno našli Ferdyše v posteli udušenéhonosit na levé ruce žlutý květináč s opuncií.Bonifáce přemýšlení tak zmohlo, že si sedl Jablkok přesazeným květinám a usnul.Kodělka si kousl do jablka. Každý den úderemdesáté mu začíná pauza a on takhle sto-Když se probudil, zjistil, že když mu přispánku klesla hlava, ucho se mu vnořilo do jí uprostřed továrny, pozoruje jeřábnicikvětináče s meduňkou a už se zasadilo. a kouše do jablka.Bonifác se prohlížel v zrcadle a došel k závěru,že když si vyholí hlavu do lascivního jablko zacelilo. Prohlédl si plod ze všechSousto rozžvýkal a polkl. Jenže mezitím sekosočtverce, odpoutá pozornost od dvou bizarníchdoplňků.stran, ale stopy po jeho zubech nikde.Zakousl se do jablka podruhé a ještě soustoBonifác si obul boty a namířil si to ke kadeřníkovi.Celou cestu se těšil, až bude ve-chvíli kousal a jablka pořád neubývalo.nepolkl a jablko už zase bylo celé. Ještěčer co večer uléhat vedle voňavé meduňky.„Doprdele!“ zařval a jablko nakopl.„Přece nebudu žrát celý život furt jedno jabko!“záchvaty smíchu a radosti, miluje svůj Těšína svoje Beskydy, taky avokádový džus,francouzského buldočka Cyrila, jednohocimbalistu, Antonína Dvořáka, Gauguinův obrazDívka s mangem, Umberta Eca a ruskouliteraturu, hluboké tóny na violoncello, prudkývítr a mátu. Muwi ponaszymu.Anton si koupil na Starém trhu čtyři okurky.Doma je oloupal a začal krájet. Tu z téprvní vyskočil statný chlap a Antonovi jednuvrazil. Anton se svalil na zem a stěží popadaldech. Chlap se zaškaredil a někamutekl.Anton se vyškrábal nahoru, zavrtěl nechápavěhlavou a zakrojil do druhé. Ale i z nívyskočil mohutný chlap, Antonovi ubalila zmizel oknem ven. Anton se jen tak takzachytil stolu. Teď už se Anton naštval a rozkrojilkvapně třetí okurku, pevně rozhodnut,že teď už se zmlátit nenechá.Jenže tentokrát byl chlap ještě mohutnějšía statnější než oba předchozí a Antonovi natáhltakovou, že prosvištěl pod stolem až kedveřím. Chlap ho zlostně překročil a třísknuldveřmi.Anton po chvíli vstal a rezignovaně zakrojildo čtvrté okurky. Napuchlá huba ho užpěkně pálila. Ale co už.Ze čtvrté okurky vyskočil obr. Antonovi sepodlomila kolena. Tak tenhle ho dozajistazabije. Ale obr se k ničemu neměl a jen rozpačitěpřešlapoval. Když to trvalo už víc jakhodinu, Anton se osmělil a vylezl na stůla vrazil obrovi facku. V očekávání koncesvěta Anton seskočil dolů a zalezl pod gauč.Obr ale jen otevřel dveře a kvapně vykročilna ulici.Ten svět je teda divný, poškrábal se Antonna hlavě a nalil do okurek octa. Čím to, žečlověk ve čtyřech okurkách narazí na tři sadistya jen jednoho masochistu?www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 59

Vosa3básnířkyPřiletěla vosa k jednomu žlutočernému pruhovanémuželezničnímu kandelábru a začalamu spílat, že tu jen prachsprostě, zbytečněa bohapustě tvrdne, místo aby s ní navázalmilostný poměr.Kandelábr neměl nervy poslouchat ty trapnéžvásty. Navíc mu jeho přirozenost stejněnanedovolovala se pohnout. Vosa mu vyčetla,že není ani schopen hádky či názorovéhoodporu.Jen počkej,závěrvoso, vzápětí tudy projederychlík na Budějice. To bude teprve komunikačnístřet!PrsoBylo jedno prso a to se vyvyšovalo nad todruhé. Bylo natolik dominantní, že přinutiloto druhé, aby se přesunulo Hermíně dooblasti břicha a stalo se i vizuálně subdominantní.Oblečená Hermína teď vypadá jako velbloudshora.VyholenýNa jeho vyholené hlavě se odráželo vycházejícíslunce. Jestli mu do večera nevyrostouvlasy, bude se na jeho lebce odrážeti slunce zapadající.VanaByla tak strašně unavená, když na sebe někdynad ránem pouštěla sprchu, že se únavoupozvolna roztekla do výlevky. Leč mělapříliš velkou hlavu, a tudíž neprošla skrz celá.Tak je teď nepochybně odsouzena k rozsednutítlustým zadkem Heleny B., která sezásadně nedívá, jestli je vana po koupeli užzcela vylidněna.PampeliškaChytila se jednoho semínka pampeliškya rozletěla se vzhůru k nebi. Minula pekárnupana Jeřábka, radnici i kostelní věž. Blížilase ke skalní vyhlídce a tam stál myslivec.Ne, jeho minout nemohla. Vždycky se jímoc líbil v tom zeleném kabátku. Zamávalana něj a on vzal pušku a sestřelil ji. Škoda,že i přes to, jak blbě vidí, má tak intuitivněpřesnou mušku. A to ho chtěla jen pozdravit.TepSrdce letícího kolibříka tepe tak rychle. Až1200 krát za minutu. Pořád ta ta ta ta ta tata ta ta ta ta... V morseovce říká: E I H a takyS. Erb, iris, hrachovina, sobota. EIHS.HEIS. SEHI?Lidské srdce je monotematické. Akát. Akát.Akát. Pořád se otevírá světu a lásce. Pořádkřičí áááááá. Jako pusa u zubaře, když vrtačkazajede do nervu.KořenNašla jsem v lese starý kořen. Vyklátil hočas už před dávným časem, ale on se pořádještě držel života.Na louce jsem rozdělala oheň a kořen do nějhodila. Chvíli hořel modravým žárem. Náhlepraskl a z jeho nitra vyskočily jiskry. Jenvteřinu zazářily oproti setmělému nebi banálnímrevuálním nápisem I love you a výstupzakončila ohňostrojová exploze do tvarusrdce. Zase byla tma.Ano. Dřeva obvykle touží po finální kremaci.A tenhle za to náležitě poděkoval.JazykOlízla si jazykem pusu. Byla celá od šlehačky.Každý normální člověk do dortu kousne,jen ona do něj musela ponořit celou hlavu.Prý pro ten niterně dortový pocit.GlóbusNa stole stál starý glóbus. Už třetí den midělal starosti. Vodní plocha začala trpět inkontinencía Tichý oceán se začal nepravidelněpovodňovat. Kam s ním? Vždyť je tomá láska...ŽábaNa měsíci seděla žába a teskně kuňkala. Radějizatáhla závěsy. Ne, dnes se na měsíc dívatnebude. Vždyť se jí žáby fyzicky příčí.Panečku, a co teprve, kdyby jí skočila dohrnku s mlíkem!Usmála se. Nene, do mlíka jí neskočí. Vždyťho ani nemá! Štítí se ho ještě víc, než té žáby!Ta je ale vybíravá, co?60 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

AutomatLodičkaKoledaVhodila dvacku do automatu na Colu. Vypadlz něj ugandský běženec. Co teď s ním?Asi si ho vezme za muže, aby mu zlegalizovalajeho vpád do české reality.MetařZuřivě brázdil metacím vozem plochu Hlavníhonádraží. Za dnešní službu přejel osmadvacetkřupek, dvoje brýle, troje noviny,jeden tuňákový sendvič, šest vytroušenýchlístků a paty jednoho spícího bezdomovce.Tím jeho práce nabyla lidský, leč trochu nehumánnírozměr.KopceTy kopce vypadaly jako ležící nahá žena.Přál si, aby se jednou probudila.Když se tak stalo, zbaběle uprchl do zahraničí.ŠálaPřemýšlela, proč si vzal tu kostkovanou šálu.Byl celý pihatý a kostky s puntíkamaprostě neladí.Každé ráno jezdí malý Otakárek na traseHradčanská–Flóra a vozí si dubovou lodičkuv kapse. Hmmm, to je nádhera. Tiše jimačká v dlani.A mezi Malostranskou a Staroměstskou semu ta lodička vždycky mění na ponorku.Ale ví to jen on a jeho ručka v kapse. A nikdyto nikomu neřekne.SmíšekJaničceJanička se vždycky řehtala na celé kolo, aleteď to trochu přehnala. Svým vlastním smíchemse zalkla a vdechla přitom otakárkafenyklového.Tři dny ji bouchali do zad, než ho vykašlala,následkem čehož se proslavila.Potom se z ní stala filmová hvězda, vdala seza mongolského ropného magnáta a porodilamu 4 potomky. Děti se v raném věkuproslavily tím, že po hlavě skákaly přes švihadlozavěšené u samého stropu moskevskéhonárodního cirkusu.Jak je to možné, nikdo neví.VítrBylo strašné horko. Leželi a lepili se k sobě.Na zádech se jí rozpouštěla zmrzlina. Ve vlasechtaky. Aby se schladili, pouštěli si koledy.Až budou Vánoce, ona bude pryč. Budepadat sníh a jemu bude zima. Pošle mu vyhřátýkamínek z moře jako on kdysi jí. Budeho hřát v dlani a na hlavě mu vyrostoupetrklíče. To bude krásné jaro. Bude, bude.ŽábaMůj milý má prý v břiše žábu, protože pořádmusí pít. Jó, jenomže to se plete. Ve skutečnostitam má terasovitá rýžová políčka,která mu obdělávají malí Indonésané s rákosovýmiklobouky.Můj milý bude mít letos dobrou úrodu.KupéSeděla sama v kupé jen se svým batohem.Její tvář se odrážela v okně, venku už bylatma. Odraz se prolínal do krajiny. Ona seprolnula do krajiny.Do prázdného kupé přistoupil muž. Na sedadleležel batoh a v okně se odrážel pár zelenomodrýchočí. Muž strachy zešílel. Rozpřáhlse a pivní flaškou okno rozbil.Samozřejmě. Byl to jeho protest proti soudobémumódnímu diktátu. To by se daloomluvit. Ale o čem vypovídalo to, že kroměkostkované šály na sobě nic jiného neměl?Půjčila mu aspoň pár bílých ponožek, aby jimistrhával pozornost od jistých partií, následkemčehož nezískal přezdívku exhibicionisticképrase, ale nevkusný šmejd.Ochladilo se a zvedl se silný vítr. Nejdříve jíodnesl vlasy, pak ústa a oči. Pak ještě jednoupovyl a odvál jí prsa. A tak se z ní stalplešatý, němý, slepý muž.KotníkDívala se na svůj ladný kotník. Pak pohlédlavzhůru a všimla si, že i muž naproti si jejíkotník zálibně prohlíží. Tak zase sklopilaoči, a dokud muž nevystoupil, společně sekochali její krásně tvarovanou nohou.www.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 61

Ještěrka3básnířkyPo stěně běhá ještěrka. Vyplazuje jazýček.Oblízne se a spolkne se. Takhle mizí ze světajedna po druhé.KohoutekKolem trati byla spousta polorozpadlýchnadomů a dřevěných chýší. Stařík tam prodávalslepice v kleci a proutkem pásl kohoutka.A pak tudy projel rychlovak a staříkovitoho kohoutka přejel. Ale stařík si toho ne-závěrvšímal a ještě pár dní jen tak máchal proutkema pásl vlakové návěsti.Lodička v láhviKaždý den si chodila kupovat vodu k panuKodokovi. Jednoho horkého dne jí darovallodičku v láhvi, kterou pro ni postavil.Ale ona se urazila, poplašená z americkýchfilmů, a nařkla ho ze sexuálního harašení.Pan Kodok zavřel krámek a odstěhoval sez města.shora Bůh neplivl a neuvedl zase do původníhostavu.MangoPonořila prsty do vychlazeného manga.Hladilo, jako hladívá jeho jazýček, když jíz prstu olizuje čokoládu. Nemůže na něhomyslet.PostelMilovala, když mohla na své posteli skákatjako blázen. Ale jednou to pružiny nevydrželya ona se propadla do minulého úterý.A pak v té posteli musela čekat do příštístředy, až zas bude po té posteli skákat jakoblázen a tou protrhlou matrací proleze zpět.ZvědavkaA pak byla jedna strašně zvědavá babka,a ta furt čuměla z okna ven na silnici, až doté silnice vyčuměla díru. A pak se strašněbavila tím, jak do té díry padají lidi, a tak intenzivněna ně čuměla, že i ti lidi z tohomísta odcházeli a měli v těle vyčumělé díry.Hitam a HausPan Hitam a pan Haus se neměli rádi. Bohuželto byla siamská dvojčata, a protožebyli celý den spolu, pořád se hádali. Když jedenkřičel, druhý si chtěl zacpat uši, ale tenprvní mu nepůjčil druhou ruku. A naopak.LodičkaPo moři se kymácela lodička a na paluběvezla dvacet dětí. A když doplula do přístavu,bylo těch dětí už 22. A nikdo neví, jak setam vzaly, ale na břehu si je rodiny už mezisebou nějak rozebraly, že žádné nezůstalonazmar. Patnáctý nebo šestnáctý potomek,vždyť už je to jedno.MíčByla jedna žena, a ta milovala fotbal, že jednouz té lásky spolkla míč a taky fotbalovoubranku. Bohužel to bylo během zápasu 6.fotbalové ligy, a protože byla ze Žukova, takŽukov kontumačně prohrál 15:0 a žukovskýbrankář dostal navíc červenou kartu,protože se tomu všemu ještě blbě smál.AndulaVenku mrzo. Dýchl na sklo a vyškrábal tamjeden z těch vulgárních obrázků. Až zítra ránoAndula vstane, bude už konečně vědět,co po ní chce.SlinaPonořila se do sopečného kráteru a vyneslamu ven kámen hořící jako její srdéčko. Nebylotěžké od něj chytnout. Za chvíli hořelcelý Bandung, celá Jáva, celá Indonésie, celýsvět, celý vesmír, dokud na to všechnoPrvníPan Pertama byl vždycky ve všem druhý. Veškole, v plavání, ve hře na housle, na obědědostával jídlo až po panu Bilangovi a i u svéženy byl až za francouzským buldočkemMudahem. Naštěstí u sebe je vždy na prvnímmístě. Dokonce hned dvakrát. Pan Pertamatotiž trpí schizofrenií.StromečekCelé dva měsíce si myslela, že je těhotná. Ažna ultrazvuku zjistili, že jí v břiše roste stromekz pecky, kterou omylem spolkla vešvestkovém koláči, když její muž zařvalGól!, během prodloužení, poté, co Češivstřelili branku Slovensku během jednohoz těch veledůležitých utkání, které ji vůbecnezajímaly. Tak snad příště.62 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz

TankKuličkyDeštníkByl jeden klokan, a tomu se vešel do kapsycelý tank. A i když byl tomu klokanovi tentank úplně k ničemu, tak ho stejně nosil.Protože to už je něco, když se vám do kapsyvleze tank.A pak přišli vojáci, do toho tanku vlezlia slavnostně z něj vystřelili. A ten klokan sezaradoval, když zase odešli, neboť tank bylhned o jednu kouli lehčí. A hned se mu tentank v té kapse i líp nosil.ŽabičkaDo ruky jí pomalu trubičkou vtékala infúze.A pak se tou trubičkou prosmekla i malážabička a vplula jí do těla. Ta se má! Ta tohouvidí!RučníkPaní Cinta se zamotala do ručníku a vylezlana zápraží. Zablesklo se. Paní Cinta se lekla,že došlo ke zkratu na její nové varné konvici.Otočila se a chtěla vběhnout do domu,ale dům nikde nebyl. Paní Cinta teď budemuset dojít v ručníku na policejní stanicia nahlásit ztrátu domu.Škoda, že si na zápraží nevzala aspoň papuče.Tak musí dojít na stanici bosky.Mrzlo. Ukousla si prst a nechala krev stékat.Ale než kapky dopadly na zem, proměnilyse v krásné rudé kuličky. A ona si je pakposbírala a navlíkla jako korále. A ony sepomalu roztékaly a krev jí stékala za výstřih.ChuťŘekl, že na ni dostal chuť, tak se celá pomazalakečupem, obalila nastrouhaným sýrema obložila houskama. Jenže on neměl kečuprád, tak se šla umýt, namazala se marmeládoua pak už bylo vše v pořádku.Levé prsoTak ho milovala, až jí z toho začalo divocerůst srdce, a následkem toho i levé prso. Zachvíli se už nevleze do dveří.KávaMlela kávová zrníčka a tak se do toho zabrala,že do kafemlýnku nasypala i knoflíky,hřeben, rtěnku, krabičku paralenu, čtyřiakvarijní rybičky, granule pro Cyrila, kalafunua tři tkaničky. Ještě že kafe nepije.HousličkyBláznivka se schovala za deštník, a pak fouklvítr a ten deštník zaklapnul. A ona prostěnikde nebyla. Ani před deštníkem, ani zaním. Jen když to paraple pak roztáhli, vypadlaz něj temně fialová paruka. Fuj, ta babaměla ale vkus.LiškaJedna liška se tak strašně bála, že ji zastřelímyslivec, že se stala kočkou a naučila sestřílet. Ale pak ji hryzla jedna myš a liškadostala vzteklinu a pak ji ještě přejel kombajn.JazýčkyTak moc se milovali. On byl na severní západníčtvrtkouli, ona na jižní a východní.A pak si volali a jejich jazýčky se střetly kdesinad Pákistánem. A pak, když chtěli zavěsit,museli čekat, než se jim ty jazýčky zasenamotají zpátky a každý do své pusy.Polknout sePan Perut byl zase zvědavý, jaké to je, polknoutsám sebe. Tak začal od ruky, přes nohy,až se polkl i s hlavou. Jenže teď je mupěkně blbě. To je též nápad, sežrat se celý,s kostmi a ještě naráz. Pěkně si teď leží v žaludku.Byly jedny housličky, a protože měly ruce,hrály samy na sebe. Ale protože byly mladéa rozjívené, často si samy i rozlaďovaly kolíky.A pak jednou přišel jeden slon, co je užnemohl poslouchat, a normálně je rozsedl.Ale jako že omylem.www.barborka.bloguje.czwww.dobraadresa.cz • 2007 • 3 • 63

V příštím čísle (vychází 1. dubna 2007)najdete:Po jedné povídce od:Petra ŠtenglaMartina VokurkyOtto HejniceNa shledanou příště!Ne za 3pomeňte!64 • 3 • 2007 • www.dobraadresa.cz