DA 10/2008 - Dobrá adresa

Obsah:O čem se (ne)mluví: Severočeský blok IIVladimír Píša: Liberec a literatura (4)Josef Straka: Kostel v mlze (8)Před StržíMichal Šanda: Z antikvariátních banánovek– Jana Dobše kniha dějin a památností (12)Jakub Šofar: K chaloupce zády, k literatuře čelem 9– Základní pravidla sazby (18)Martin Groman: Kvítky na tubetějce– Stydlivé řešení okresních novin (20)Barbora Baronová: Voní lipenka (24)SYSTÉM NAVIGACE:KLEPNĚTE!První stránka (titulní):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na „Z obsahu:“ se dostanete na str. 2 (obsah).Klepnutí na malé obrázky a jednotlivé body „Z obsahu:“ Váspřenese přímo na příslušné stránky. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ se otevřou naše internetové stránkywww.dobraadresa.cz v aktuálním prohlížeči. Klepnutím na středobrázku se dostanete na popisek a tiráž na str. 2.Druhá stránka (obsah):BYLO od č. 1/00: Klepnutí na jednotlivé body obsahu Vás přenese přímona příslušné stránky. Klepnutím na naši e-mailovou adresu seVám otevře nám adresovaný dopis v aktuálním e-mailovém programu.NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím na značku „Dobrá adresa“ a napopisek k obrázku na první straně se dostanete na první (titulní)stránku. Klepnutím na slovo „Obsah:“ se Vám zvětší obsah přescelou šířku okna.Další strany stránky (včetně druhé s úvodníkem):BYLO od č. 1/00: Klepnutím na jednotlivé internetové resp. e-mailovéadresy se Vám otevře příslušná stránka resp. se Vám nadepíšepříslušný dopis v aktuálním programu. NOVÉ od č. 9/00: Klepnutím naznačku „Dobrá adresa“ v levém nebo pravém horním rohu stránkyse přesunete na str. 2 (obsah).Strž DALiteratura: Zbyněk Vlasák: Obžaloba průměrnýchpánů z Mnichova (28) / Pavel Karman: Znovu trapnýhumor Pavla Torcha (29) / Petr Parkman: Znovudůvtipný humor Pavla Torcha (30)Film: Zbyněk Vlasák: Wajdův „dokument“ o Katyni (31)Za Strží10 básní Ladislava Puršla (32)Kateřina Komorádová: Mediální (po)věstník na říjen (36)Kateřina Komorádová: Potlučení (39)Michal Kliment: Extase československého filmu– Filmová reklama Vlasty Buriana (41)Adéla Irma Miencilová: Hostinou pole (43)Podobrazník Honzy HanzlaCvičný diktát (42)PřílohaPetra Placáková: Obrazy (73)KLEPNĚTE SEM!Na titulní stránce: Adéla Irma Miencilová (k článku na str. 43)Dobrá adresa, kulturně-společenský časopis na internetu, číslo 10, ročník 9. E-mail: dobraadresa@firstnet.cz. Vydávají PřáteléDobré adresy. Šéfredaktor: Štěpán Kučera. Zástupce šéfredaktora: Štefan Švec. Redakce: Václav Dvořák, Martin Groman, KateřinaKomorádová, Viki Shock, Michal Šanda, Jakub Šofar, Petr Štengl, Martin Vokurka, Pavel Voňka. Grafická úprava a výtvarnáredakce: Jakub Tayari. Výstavba internetových stránek: Libor Koudela. Neoznačené fotografie archiv redakce, kresby Corel Corporation.Časopis vychází s laskavou podporou Ministerstva kultury České republiky a Nadace Český literární fond. Redakcí nevyžádanérukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Technická podpora studio Grafin a FirstNet a. s.

Petra PlacákováNaši milí,báseňměsíceTereza ŠimůnkováBuď při mněVinujako plášťproti zimě proti nahotěvinu dálzášťjak nitna rubášještě v životěříjnové číslo je plné poezie. Poprvé se v Dobréadrese objevují dva básníci známí většiněčtenářů ostatních literárních časopisů, JosefStraka a Ladislav Puršl – Josef ve druhémpokračování severočeského bloku, Ladislavv rubrice 10 básní. Svoji současnoupoezii představí i dvě básnířky známé zasevětšině čtenářů Dobré adresy, Katka Komorádováa Adéla Irma Miencilová. Neznámávětšině čtenářů Dobré adresy i ostatních literárníchčasopisů zatím zůstává renesančníbytost Barbora Baronová, což se v tomhlečísle pokusíme změnit.Zážitek nepoetický, ale taky působivýpřináší Extase československého filmu,rubrika Michala Klimenta, která se do Dobréadresy po čase na čas vrací, což je mocfajn.Mějte se krásněŠtěpán Kučerabuď při mně(Zmijí žena. Protis, 2007)www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 3

O čemse(ne)mluvíLibereca literaturaLiberec, stotisícová metropole podJeštědem, není typické české město,i když vlastně kousek za Ještědema blízkým Podještědím procházela česko-německájazyková a jeden čas i státní hranice.Liberec byl ještě před nějakými třemi generaceminěmecké město s typickými úzkými ulicemi,honosnou radnicí, jež je zmenšenoukopií radnice vídeňské, pěkným novorenesančnímdivadlem, kde se ale i za dob prvnírepubliky hrálo česky pro zdejší menšinu, jenkdyž přijeli divadelníci až z Olomouce, a relativněhonosnými vilami postavenými vesměsza dob textilní konjunktury 19. století, kteránačas katapultovala Liberec do pozice druhéhonejvětšího města v Čechách. Víme, že se tuv roce 1867 narodil F. X. Šalda, ale ten se jižve čtyřech letech s rodiči odstěhoval do Prahy a pouze jedenkrát vezralém věku vzpomínal, jak mu rosa z ještědských luk zřejmě zachránilaživot. V roce 1898 se v Liberci narodila Ludmila Macešková,známější ale pod pseudonymem Jan Kameník. Autorka vyhraněnémeditativní poezie i několika prozaických knih se ještě v mládípřestěhovala do Prahy, její knihy byly sporadicky vydány a znovuvydányv období kulturního tání koncem šedesátých let (zemřelav bídě v r. 1971), v kompletnější edici až po roce 1990. Dodnes jevšak prakticky neznámá a s Libercem ji kromě rodiště vlastně nicnespojuje. Liberec 19. století a necelé první poloviny století 20. bylovšem městem doslova kypícím literaturou, působilo zde několikset (!) německy píšících básníků, prozaiků i dramatiků, kromě knihvycházely mnohé noviny, časopisy a sborníky, kvetl spolkový život.Nedávno vydaná antologie Ještědské květy (Krajská vědecká knihovnav Liberci , 2008), kterou připravili Marek Sekyra a OtokarSimm, přináší objevné ukázky z díla dvaatřiceti předválečných libereckýchněmecky píšících autorů – jmen, nad kterými se po roce4 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

1945 takřka nezvratně zavřela voda a dějiny.Každopádně Liberec byl po roce 1945městem, odkud odešli téměř všichni Němcia které rychle osídlili Češi ze všech koutůzemě. Ti přinesli do Liberce mnohé, nebylovšak v jejich silách vytvořit v tomto městějakési nové kulturní a literární „genius loci“,dost dobře nemohli navázat na tradičnímístní literární hodnoty a povědomí. Jistě,pamětníci si ještě vzpomenou na masovévydávání ještědských a dalších děl KarolínySvětlé, která pobývala v nedaleké Světlé, doLiberce se přistěhovalo i několik tehdy nadějnýcha relativně mladých českých spisovatelů(Miroslav Bureš, Ota Dub, Jan Suchla další), začalo zde působit krajské nakladatelstvía později pobočka ústeckého Severočeskéhonakladatelství (stojí za zmínku, žeLiberec byl do roku 1961 sídlem samostatnéhokraje, pak však byl hodně neorganickyvytvořen Severočeský kraj se sídlemv Ústí nad Labem a teprve po roce 2000opět vznikl Liberecký kraj, ovšem již v jinýchhranicích), celkově však absenci kulturnítradice pociťujeme vlastně dodnes. Jinoua ještě větší tragédií, samozřejmě rozměrůcelostátních i mezinárodních, bylypolitické poměry. Ukažme si to na životěa díle Ludvíka Středy, vynikajícího autoraknih pro děti, ale také plodného básníka.Narozen v r. 1928 v Úpici ocitl se Středav roce 1948 v Liberci, kde dalších téměřdvacet let pracoval jako dělník a technikv textilních továrnách. Už jako mladík psalbásně a do tisku měl připraveny jednu čidvě básnické sbírky – soukromá nakladatelstvívšak po roce 1948 rychle vzala zasvéa k vydání nedošlo. Středa se nevzdal a napočátku 60. let vydal sbírky Na zemi žijí lidéa Už to v nás zůstane, o něco později pakObdobí slunovratu. Sám hodnotil tyto sbírkyjako ukázku tehdy relativně progresivní„poezie všedního dne“, dnešní čtenář a kritikby asi právem mluvil mnohem kritičtějio tendenčních a proklamativních básních,ale o to tolik nejde. Ludvík Středa totiž začalv roce 1966 působit jako kulturně-politickýpracovník a novinář, za nějakou dobu po roce1968 však byl vyloučen z KSČ a nezbylomu nic jiného než pracovat jako dělník.A opět šly nejméně dvě jeho sbírky do stoupy,respektive neprošly ideologicky, a i kdyžmezitím začal tak trochu z nouze psát proděti, trvalo ještě řadu let, než mohl opět začítvydávat básnické sbírky pro dospělé –sbírky takzvaně přitakávající životu, kdekromě citlivé reflexivní a přírodní lyrikynajdeme i cykly z putování po Sovětskémsvazu. Ani v osmdesátých letech se Středanezbavil deprimujícího strachu a autocenzury,co všechno je mu zakázáno a nepřístupno.Po roce 1989 začínal tedy už jakodůchodce potřetí: ale nakladatelé si u něhorozhodně nepodávali dveře, na řadě byli jiní,mohl přece, byť omezeně, vydávat i předrokem 1989. Prakticky každý rok mu sicevycházela nejméně jedna až dvě knihy proděti, ale to byly knihy výrobně a ekonomickystále náročnější, na které autoři pomalusami dopláceli. Podobně sbírky pro dospělé(Nahá láska, Otvírání srdce, Živé plotya další) – malé náklady, potíže s distribucí,slabý ohlas „pražské“ kritiky... Třetí literárnízačátek a třetí zklamání. Jsou tomu dvaroky, kdy v říjnu 2006 Ludvík Středa odešeldobrovolně z tohoto světa, i když rozhodněnetvrdím, že to bylo jen kvůli těmto souvislostem.Pokud se zamýšlíme nad současnými libereckýmiautory, pak prakticky jen jedinýsplňuje všechna tři tradiční kritéria regionálníchautorů, tedy že je libereckým rodákem,v Liberci žije a hlavně o Liberci píše. Jejím Milan Exner (1950), v posledních letechvysokoškolský pedagog a vědec v Libercia Praze, kdysi také vychovatel a etoped,vzdělaný a sečtělý autor. Je schopennapsat krásnou a jemnou, srozumitelnoua sdělnou milostnou lyriku (Kantova růže,2003, a další, naposledy Onona, 2008), aletaké rozsáhlé a zašifrované elegické cykly(souborně Poezie Z, 1998). V letech 1987a 1989 vydal dva triptychy próz Strukturaštěstí a Přece zázrak chtít, prózy vynikajícíNedávno vydanáantologie Ještědskékvěty (...), přinášíobjevné ukázky z díladvaatřicetipředválečnýchlibereckých německypíšících autorů – jmen,nad kterými se po roce1945 takřka nezvratnězavřela voda a dějiny.Každopádně Liberecbyl po roce 1945městem, odkud odešlitéměř všichni Němcia které rychle osídliliČeši ze všech koutůzemě. Ti přinesli doLiberce mnohé, nebylovšak v jejich siláchvytvořit v tomto městějakési nové kulturnía literární „geniusloci“...www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 5

O čemPodobný zájem vyvolávátaké dílo Bohumila Nusky,rovněž vysokoškolskéhopedagoga a vědce, i kdyžo generaci staršího nežExner...seZnámý je jehoromán Padraikův zánik(psáno v roce 1969,(ne)vydáno 1997), složitémluvía mnohovrstevné díloodehrávající na pozadíirského boje zanezávislost v první třetinědvacátého století, ovšemse zjevnými i skrytými„přesahy“ do českéreality a mentality. Jeprakticky nemožnéformulovat nějakouhutnou charakteristiku,která by vystihla tutoa další Nuskovy knihya neurazilazjednodušením...6 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.czjazykové úrovně, v nichž ožívá ani netak Liberec jako spíš jeho některéčtvrti, místa v okolí, ulice a jejich obyvatelé.Liberec prakticky od padesátýchlet až po dnešek je dějištěm takéExnerova rozsáhlého generačního románuSvatoušek (2002) s ojedinělezachycenou atmosférou období okoloroku 1968 a následné „normalizace“ať už ve městě samém, nebo zejménav duších obyvatel. Snad nebudu přílišnadsazovat, když napíšu, že ExnerůvSvatoušek a patrně i další jeho dílaz poslední doby (Oblast stínu, Zoufalství)patří k tomu nejzajímavějšímu,co v české próze posledního desetiletívycházelo.Podobný zájem vyvolává také díloBohumila Nusky, rovněž vysokoškolskéhopedagoga a vědce, i kdyžo generaci staršího než Exner (narozen1932 v Českých Budějovicích).V Liberci se ocitl krátce po válce,dlouhou dobu pracoval v Severočeskémmuzeu, po roce 1990 jako vedoucíkatedry filozofie na zdejší univerzitě.Známý je jeho román Padraikůvzánik (psáno v roce 1969, vydáno1997), složité a mnohovrstevné díloodehrávající na pozadí irského bojeza nezávislost v první třetině dvacátéhostoletí, ovšem se zjevnými i skrytými„přesahy“ do české realitya mentality. Je prakticky nemožnéformulovat nějakou hutnou charakteristiku,která by vystihla tuto a dalšíNuskovy knihy a neurazila zjednodušením:něco napoví názvy a podtituly:Hledání uzlu (1967), Tanec smrti(2002), Ptačí údolí aneb Idylka(2004), O paní Vševládné – 7 prózo Smrti (2005), Obrazy neradostné(2007) a další. Některé jsou útlé, alevětšinou jde o obsáhlé, mnohasetstránkovésvazky, kde však autor až úzkostlivělpí na každém slovu a větě.Ponořit se do Nuskova díla jako čtenářje svým způsobem náročné, tovšak není nic proti tomu, pokud bychomchtěli jeho dílo kriticky analyzovata třeba „jen“ popsat. Však je takénápadné, jak málo vyšlo o Nuskovědíle hlubších studií a recenzí, jakoby se jeho texty vesměs bránily výkladua jako by on sám ani o žádný výklada komentář nestál.Jen několik měsíců po skončeníválky se narodil v Příbrami Otto Hejnic,který zakotvil v Liberci podobnějako mnozí další v šedesátých letech,kdy se kousek za Ještědem začal průmyslovětěžit uran. Hejnic sám působilna těžebních polích jako technik,později začal pracovat jako redaktora novinář, každopádně kromě víceméněautobiografického románu prvníchmilostných a životních zkušenostíDvě lásky na začátek (1988) bylaa je jeho doménou povídka, byť píšei rozhlasové a divadelní hry. Jehodebut, povídková sbírka V pátek večer(1983), vzbudil ohlas jako jednoz nadějných děl tzv. severočeské literárníškoly (ale kdeže dávné literárnía společenské i politické sněhy jsou!),další sbírky povídek Ztracená závrať(1997) a O času a ohni (2007) se zřetelně„točí“ okolo uranových políu Ralska, ale i příbramských a jinýchdolů – stovky, ba tisíce postav a postaviček,příhod, náhod, vzpomíneka asociací a do toho nostalgie pomíjivéhomládí, kdy „jsme se milovali,pokud bylo s kým“. Psát o těžebníchstrojích, dělnících a řekněme jejichzablácených holínkách není jednoduchéa je k tomu potřeba i dost odvahy,ale Hejnic jde v autentičnosti ještě dál– například houževnatě a pracně zaznamenáváa přepisuje hornická vyprávění(Příbramské hornické historky,2004).Dalším píšícím novinářem je JanŠebelka (narozen 1951 v Děčíně), už

delší dobu novinář na volné noze. Dalo byse o něm napsat okřídlené klišé, že je „novinářemkontroverzním“, s ironií, obliboua zarputilostí tepajícím zlořády místní komunálnípolitiky. Triptych knih Případspravedlivého vraha, Smrt podle Markaa Perpetuum mobile aneb Vládcové (v letech2001 až 2003) označil jako „libereckou tragikomedii“a skutečně zvláště ve třetím dílumístní politici (s lehce změněnými jmény,zato však s původními hříchy) vystupují,podobně jako v poslední Šebelkově knizeKoktejlový úkrok Otýlie B. (2007), kde jeovšem záběr už víceméně mimoliberecký.Osobně bych však ocenil spíše obecně lidskourovinu příběhů – ať už je to Šebelkovo„alter ego“ novinář Marek nebo starostkaOtýlie, oba a další postavy jsou spíše nežoběťmi politiky oběťmi vlastních ambicí,snů a komplexů, ale i nastupujícího stáří.Klade-li si Šebelka „politické otázky“, nakteré často těžko hledá odpověď, pak jeho„osobní“ otazníky jsou ještě bolestivějšía svým způsobem nadčasové.V současném Liberci žije a působí takéněkolik zajímavých básníků různých generací.Od roku 1981 zde žije Stanislav Kubín(nar. 1943 ve Velimi), básník výraznékřesťanské orientace, který dlouhá léta psaltakzvaně do šuplíku. V posledních letechmu vyšlo několik sbírek (Dotýkání, KlečícíBůh a další), známý je ale ještě více jako neúnavnýorganizátor a průvodce scénickýchpořadů na jedné z libereckých farností – zúčastnilase jich už téměř stovka uměleckýcha vědeckých osobností. V úvodu zmíněnýeditor Ještědských květů Marek Sekyra(ročník 1974) se dočkal před rokem sbírkyModré hodiny, která je výborem z jeho několikarukopisných sbírek. Novinář, překladatela básník Luboš Příhoda je skoropřesně o čtyřicet let starší a také on patřilk lidem, kteří tvrdě doplatili na rok 1968.Z mnohaleté básnické tvorby pořídil sámvýbor Promluvy do zdi (2004). Luboš Příhodaje už několik let předsedou Kruhu autorůLiberecka, občanského sdružení libereckýchi mimolibereckých spisovatelůa dalších tvůrců, kam patří většina jmenuváděných v tomto přehledu. Kromě podíluna vydávání některých knih vlastních členůKAL Příhoda osobně stojí za pravidelnýmvydáváním velkoryse vypravovaných rozsáhlýchsborníků nazvaných Kalmanach –od roku 2003 vyšlo pět čísel, chystá se další.Ve spolupráci s libereckou knihovnou vycházízhruba stejnou dobu původně dvouměsíčník,nyní občasník Světlik („Svět libereckýchknihoven“), který přináší kroměstatí a zpráv z knihovnického světa také původnítvorbu libereckých autorů a hostů.Kalmanach i Světlik tedy poskytují relativnědostatek možností publikovat praktickykaždému, kdo to myslí s literaturou, výtvarnýmuměním nebo třeba historií vážně.A na tato periodika také odkazuji, pokud byse případný zájemce chtěl pídit po dalšíchregionálních jménech.Výčet libereckých autorů by mohl pokračovati dál, ale už asi s otazníky nad slovem„liberecký“. Jsou mezi nimi i jistě slavnáa prestižní jména. Tak například v Liberciod roku 1997 žije a pracuje JaromírTyplt (1973, Nová Paka), kdysi svým způsobem„zázračné literární dítě“, básník,prozaik, ale také esejista, tvůrce řady monografiíatd. Jen výčet jeho knih, ať už vydanýchv prestižních nakladatelstvích, nebovlastním nákladem, by zabral jistě několikodstavců. Je také „objevitelem“ osobité básnířkyHany Fouskové, které věnovala pozornostminulá Dobrá adresa (žije osamoceněv Podještědí). Jaromír Typlt je však napojenývíce než na liberecké literární kruhyspíše na okruh okolo brněnského Hosta.Několik let v Liberci na jednom z gymnáziíučil čerstvý čtyřicátník Pavel Brycz, kterýmj. obdržel Státní cenu za literaturu za románPatriarchátu dávno zašlá sláva (2003).Brycz však žije v Jablonci nad Nisou, a protoby bylo vhodné psát o něm spíše v souvislostis tímto městem...Vladimír PíšaVe spoluprácis libereckouknihovnou vycházízhruba stejnoudobu původnědvouměsíčník, nyníobčasník Světlik(„Svět libereckýchknihoven“), kterýpřináší kromě statía zprávz knihovnickéhosvěta také původnítvorbu libereckýchautorů a hostů.Kalmanach i Světliktedy poskytujírelativně dostatekmožností publikovatprakticky každému,kdo to myslís literaturou, výtvarným uměním nebotřeba historií vážně.www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 7

O čemJosef Strakase(ne)mluvíNarozen 1. 12. 1972 v Jablonci nad Nisou,vystudoval psychologii na UK FF, kde poté v letech1998–2006 přednášel a pracoval ve výzkumuv Psychologickém ústavu tamtéž, od října 2006 jakoexterní spolupracovník. Pracuje jako knihovníkv Městské knihovně a jako lektor pro artefiletickouagenturu Cultio. Od roku 2000 spolupracuje s literárnírevue Weles, v letech 2004–2008 jako redaktor.Publikoval v časopisech Tvar, Host, Plž, Pandora, VěstníkSpolečnosti Franze Kafky, Weles, na serverech Totem.cz,A tempo revue, Bohema, Almanach Wagón a v polštině pakv časopise Portret. Je zastoupen v Antologii české poezie 1986–2006,v almanachu Cestou, v Antologii českého rozhlasového fejetonu2002–2004 a v internetové antologii Vrh křídel. Doposud publikoval: a...jiné časy G Tisk, Liberec 1994, Proč Tvar, Tvary, Praha 1995, HotelBristol, Cherm-Medard, Praha 2004, Město Mons, Cherm, Praha2005. Vybrané texty jsou z připravované knihy básnických a krátkýchprozaických textů Kostel v mlze, která by měla vyjít v listopadu.8 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 9

O čemKostel v mlzese(ne)mluvíSlova, která ke komusi nepronikají.Vnímám jen počasí, jednotlivé kroky.Černé boty, které se pomalu posunují k centru města.Zapadlé roky, neprožitá přítomnost.A pak také slova jako Nikdy nebo Nyní je to naprosto nemožné.Znovu, snad po sté, nesouhlas.Nutné se stává vynucenýma celé se to až přespříliš opakuje…Kostel v mém rodném městě, kolem kterého právě procházím, nenípro samou mlhu naprosto vidět. Zmizel v ní, stejně jako všechnov této chvíli.***Udaná adresa. Nepřesně se pak vyjadřuji, také se opakuji a převracímslova do nesrozumitelnosti. Šeptám. Zvyšuji hlas. Polykám koncovky.Mizím nočním městem, někde na jihu, bez možnosti se dovolat posledníchdnůNebo toho, co se stalo před několika minutamiZůstává jen nevýrazný obraz. Tušení.Prodlužující se stíny podvečerních chodců.V odlehlých cizostechdomov nacházený pohozený na ulicích vzdáleného městaskláním se k chodníkuklečímza sebou slyším jak někdo vykřikl slova „das muss…“ a zase zmlklpak je už tichoprocházím kolem tušených zdímých vlastních konců***Lidé se dotýkají špinavých parapetů v mezipatrechunaveně pokládají prstystředa: další den jejich neposunu nikamcítí to ale, prostupuje to jimi, nemohou na to nikterak zapomenoutzase jen stoupají do schodůčinžovní domy v jedné z neukoellnských ulic mají naprosto stejnévchodyse stejně podobně blikajícím číslem po pravé straně dveřía s podobnými osudy: dá se to poznat z jejich lehce klátivé chůzea do sebe ponořených pohledů očínikomu nic neříkají, jen tu a tam utrousí pár konverzačních frází,které je však zmáhají o to víc***Jen třívteřinový výsekspoje podzemních drah v jiných intervalechjen příchod lidízbytky čehosi, s čím hledím v tmuzahlédnutíto náhlé trhnutí postav ve vybledlých pláštích***Zkroucené prsty, do toho promluva od vedlejšího stolu„Ráda bych, prosím Tě“ za chvíli „ Ne“pak se to ztrácí v šumusetkání několika párů očížena, která projde zrychleně za Tvými zádymuž, který odchází až za několik minut po ní stejným směrem***Unikám stejnostinahodile, stejně tak jak žijislova si ponechám někdy na potomodjíždějící souprava metravidím postavu, která směřuje ke staniciŠero prosincového odpoledne10 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

těžký černý plášťa pak se mi náhle ztratí v davu lidína město pak už jen padá špinavý sníhmuž, který opět přichází na nástupiště,najednou v ruce drží tašku a trochu zmateně přecházípřijíždí tramvaj a zase tam nenína ulici se pak snáší cosi těžkého***Pojmenovat jistou zlobuza těmito skly kavárnymrazivý dotyk prstůvynucujících si souladnebo soucitvše mezi tím mizí ve stálých prohlubníchhlas, který by mohl cosi kamsi posunoutnajednou mlčítak jako…opakuješ si pro sebeuž ale beze slov, stisknutými rtyprsty, které pak zase pozoruješjsou už pak nečinnéjsou položeny na stolev naprosté nahodilostizápisník, tužka v jejich blízkostinajednou vzbuzují lítost:úterý věnovat procházkám–Pivovarské rybníky, které asi hodinu obkružuješv tobě vyvolávají matné vzpomínky na dětství***Listopad 2007Pochopit mrázrty, jež se nepohybujíkamenitá zídka, o kterou se opírášlistopad ve svých prázdných dnechzná jen ztišeníslova zanikají v dobrých úmyslechzničit vše předchozíbezezbytku v jakési nulové výhře, že„že by bylo možná..“„že by bylo možná lepší..“jak?otočení se k lesumodrá turistická stezka vedoucí do nejbližší vesnice***Nakonec to budou jen bílá místaavšak s přesným označením: kóty, vyvýšeninynakonec to budou jen označená a vykolíkovaná území se znemožněnýmpohybems vlastními prsty, které se budou neustále dotýkat plotustále ta stejná zahrada.A všude ploty a zdi.***To ticho pak už nezná jakýkoliv soucitmožná jej ani nikdy neznalostoupám do kopce nad místem zvaným Střelnicetam, kde je Hotel Sportkam jsem chodil se psy v dětském věkustromy, které tam už dnes nejsourozestavěný dům snad už dvacet letvšechno je skoro, tak jak májen mé kroky bloudí ve čtvrtích jiných městvzpomínám na Steglitz – Suedwest Corsomechanicky se otočím na městoto, které se neustálé vytrácí z mých vzpomínekpokračuji dál: nesouběžnosti, úniky, slova řečená napůlBílá mlhaCihlový kostel.Sepjaté ruce.Lavice, kde sedíš.Bílá mlha, která tě už neopustí.Pak se snáší hustý déšť, zrovna když procházíš kolem žluté budovystřední školy.Ty roky tam.Do očí bičují krupičky sněhu.www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 11

Kniha dějina památností,kterůž jsem sepsalpočnúc od svéhomládí až do šedin,co jsem kdy viděl,slyšel, četl, zkusil a konal, jáJan Dobeš střítežský z čís. 21Z antikvariátníchbanánovekKnihu dějin vydali roku 1944vnuci František Dobeš,prokurista ve ValašskémMeziříčí, Emil Dobeš, rolník veStříteži čís. 21, Ludvík Dobeš,rolník ve Valašském Meziříčíčís. 432, Emil Volek, rolník veStříteži čís. 60, a pravnuciJaroslav Dobeš, rolník veStříteži čís. 18, a Jan Křižan,1852majitel parní pily ve Valašském Meziříčí.Nechal jsem v háji dělat příkopy, totiž od zuberské hranice a od Saranovéhohája. Dělal je Jan Martinek z Pasek a Jan Kočíb No. 18z dědiny. Dal jsem od nich 36 Fr. W. W.U Josefa Jadrníčka ve Stříteži No. 30 od Václava začalo cosi klupatna střechu na chlév; tehdy jen když přišly dívky spat a nejvíc 3 za tý-12 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Jana Dobše kniha dějin a památnostíJan Dobeš (8. 11. 1826–24. 11. 1898) rolník ve Stříteži nad Bečvou, sizapisoval po celý svůj život různé důležitější události. Originál Knihy dějinje nevázaný sešit, 1 cm silný, rozměru 23x28 cm, čitelně kurentnímpísmem popsaný. Zpočátku do sešitu bylo zapisováno vždy hned, když seta která událost přihodila. Ale asi od r. 1890 bylo zapisováno dodatečně,buď za celý uplynulý rok najednou, anebo dokonce za několik roků naráz.Nasvědčuje tomu stejný inkoust i stejné písmo. Je též nápadné, že Knihadějin končí rokem 1893, ač Jan Dobeš zemřel o 5 let později. Kdyby bylbýval rokem 1893 své zápisky skutečně ukončil, jistě by se byl sečtenářem rozloučil nějakou nábožnou sentencí. Další sešit je nazvánZápisní knížka mně dlužících lidí od roku 1850. V ní jsou zapsánypohledávky Jana Dobše proti jeho sousedům a pak jejich postupnésplátky v penězích, naturáliích i pracovních výkonech. Závěrem jehopisatelské činnosti je poslední vůle. Psal ji jako výměnkář, neboť svůjgrunt už r. 1882 rozdělil mezi své syny Františka a Ludvíka. Mnoho místaje v ní věnováno nadaci pro střítežské chudé, ale ještě více se rozepsalo tom, v jaké truhle chce být pochován, jak má býti vyzděn, vyspárována odvodněn jeho hrob, jaký má býti na něm pomník a s jakým nápisem.den, v pondělí, ve středu a v sobotu. Poklupalo to párukrát a zase se toztratilo. Když tomu někdo poručil klupat víc, klupalo to víc, a když kázalještě víc, tak klupalo ještě víc, a když kázal klupat marš, tak klupalovojenský marš takéj. Mnoho lidí, obzvláště chasníků (29), to skůmalo,co by to asi bylo, ale žádný tomu vystihnúti ani to vyšetřiti nemohl,co to bylo. A tak to vždy trvalo až do nového roku a od Novéhoroku již to více nepřišlo. A protož to zůstalo mezi lidem nevyšetřené.Stal se v Hrubé Bystřici neslýchaný mord. Byl tam na fojtstvúpřiženěný nějaký N. Kahánek zpoza hor, snad z Velčovic, člověk velkéa silné i pěkné postavy; měl za manželku Rozínu Michala Sulov-www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 13

oba a vlekli s loža, bili, hrdlili, po něm skákalii na přirozeniu ho svícněm náramně ranili.A když již byl zmordován, vlekli ho nadvůr ke studni a čistě umyli a oblékli. On sesnad ještě trochu hýbal, tož mu dal ten Vrábelještě kterúsi ránu sochú, a tak ho dorazil.Potom, když již byl umytý a oblečenýa cele mrtvý, dovlekli ho do řízně a tam hooběsili s tú nadějí, že lidé mysliti budú, žesám se oběsil. Ale ráno šla ona na rannía velice plakala. A když se jí někdo ptal, copláče, říkala, že se jí muž kdesi ztratil, odvčerejška že ho není. I mrzelo to lidi a hledaliho a našli ho v té řízni oběšeného. Žeon se sotva sám oběsil (nebo nebyl taký lehkomyslnýčlověk), prohledali ho a našli naněm rány. Tož hned k vrchnosti do Meziříčí.A přijela komis a našli na něm, tuším,okolo 40 ran. Protož ji hned šandamáři vzali.I toho Vrábla kdesi utečeného chytli a dalido Meziříčí a pak do Jičína, kdež i posledněortelováni byli. A jaký ortel vyřklý měli,nevím.1853Dne 12. ledna o 2 hodinách popoledni vyhořelJan Macháň (rozený z Kunovic)z No. 84 u Hříbků a shořely jemu aji jí většímdílem všecky nedělní šaty, poněvadžbyl tuze silný vítr. Jednáč šel hospodář s fajkůpro slámu teleti poledně, jednože také ževynesli horký popel na hůru a od něho že seto chytlo.Dne 3. června po poledni zabil hromnějakého Zajíčka aneb Palušného, z VsetínskéBystřičky hospodářa, jak oral za pluhem.Pohůnkovi a volom se nic nestalo. Nechaljsem dělati příkopy přes bařiny odŠvajdového rybníčka až po Martinů háj. Dělaljich Jan Martinek z Pasek a Michal Špurekod Šimčíků; platil jsem 9 kr. W. W. odsíhy, dal jsem od nich přes 22 Fr. W. W.1856ského. Páru let byli spolu řádně živi, až onase obeznala s Michalem Vráblem, též z HrubéBystřice, a tak silně se ho přidržala, ažv měsíci červni udělali spolu špiksu, aby tohomuže Kahánka zamordovali, což se jimi podařilo. Ten galán Vrábel byl jednú v Jičíněa přivez s sebú gořalky a v sobotu, přijdadomů, napil se i dal své galánce Kahančeněi chlapečkovi asi 11letému, Kahánkovému.Kahánek nebyl doma. Když pak přišel Kahánekasi o 10 hodinách večer dom, lehl sobědo loža a nic nevěděl, co se kuje (a Vrábeljuž ležel tiše pod ložem). Ona si k němu lehlado loža a objala ho, což zřídkakdy dělala.A když on již spal, podstrčila mu tiše provazna krk a zadrhla a hned zavolala Vráblagalána, který byl pod ložem, a chopili se hoNasadil jsem ten řad trní, co se k němu nejdřívpřijde, jda do lesa přes Lán, v počtu 39.Dne 29ho června o 1 hodině z polednev Zašové ve Stračce, kde se byli pútníci hodněsešli obědvat k dobré vodě, spadlo kusskály asi přes 30 cen. těžká a zabila 2 mužskéa ženskú. Jeden mužský byl z Jičína, tomukus hlavy utrhlo; druhý mužský (chlapík)byl rožnovský pasek, tomu hlavu rozpraštilona osúch a mozek hned vystřiknul.Třetí ženská byla (dívka) ze Žiliny; té spadten kámen přes prsa na život. Všech třechna 1 ranu zabilo. A 7 sedum jich poranilo,některé víc a míň; snad se všichni vyléčili,jen jeden zemřel snad.Postavil jsem s boží pomocí sýpku. Vyšlona ni přes 34 tisíc tihly; platil jsem od tisíca4 Fr. 45 kr. W. W. tihlářom. Zedníci by-14 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

li Jan Santovák z Hrubé Lhoty a FranzDvorský z Hrachovca; jim platil jsem denně1 Fr. W. W. a 4 krát jesť. Tesaté byli nejvícz Hrachovce; jim jsem platil 54 kr. a jesť jakzedníkom. Do gruntů jsem musel vbiť asi5 kop kůlů olšových, 2 a 3 střevíce dlúhých,poněvadž nebylo možné dostsť grunt. Asi20 síh kamení mně vyšlo a 15 měřic vápna.Pohodlné počasí bylo po celý čas stavení.1868V tomto roku se začal evangelický ChrámPáně stavět. Hřbitov se zřídil, zakúpil od obceza 7 Fr. zlatých a ohradil.Josefovi bratrovi Wollkovi čís. 60 v dubnizemřely dvě dítky, Anna a František.Jadrníčkom, sestře Anně čís. 30, zemřelav září dcerka Františka.Naši milovaní mamulka zemřeli v listopadě.Franckovi bratrovi čís. 15 dne 15ho listopadushořela sušérňa. A protož byl tentorok 1868 veledůležitý pro naši rodinu. Nebose naše dcera Anna také v tomto roku18ho srpna narodila.Dřevo na vazbu Chrámu Páně ve Střítežise také rubalo v našim lesi v prosinci.Dne 7ho prosince před večerem byl hroznývítr. Mnoho lidem střech strhal, mnoho domůvyvrátil a zlámal, v Jičíně spadl zděnýštít, feuermauer, a zabil koňa Valchářovizpod Juřinky, právě tam stál.Dne 28ho prosince od nešporní stranypřišla veliká búřka, velice se blýskaloa hřmělo. Hrom udeřil Janovu Trčkovi v Zašovejdo chléva a zapálil. Shořelo celé stavení,aji stodola. Bylo cele mokro a kopno.Dne 31ho prosince utrhlo ruku nějakémuKrupčákovi ze Zubřího na novej dolnípile v Hamroch. Chytlo ho za burnus mezikola, jak mazal čepy.1870Rok 1870 byl přenáramně mokrý a nepohodlnýtakřka celý rok. Zemňáky na většímdíle shnily. Ovoce bylo kyselé a malé. Ozimysa seť pro hrozné mokro a deště nemohly.O Všech svatých ještě mnoho zemňáků,zelí, řepy, kvaků, mrkvy na poli byloa málo na zimu zasetého bylo. Do vánoc bylazima dost pohodlná, aji sanice dobrá.Zboží bylo v prostřední ceně. Nejlepší seurodilo seno a kvaky a ostatní bambulíny.Nejhorší zrno všeho druhu.Dne 17ho října asi okolo 7mi hodin večerse oběsil Martin Starýchfojtů, Martinekčís. 64, v pondělí v císařské hody na stroměšpendlíku vedle úhla svého stavení, z hornístrany od zahrady, na pásku, kterýmž sebeobpasoval. Našla ho předně Mařína Kočíbovas jeho ženú Alžbětú. Byl v neděli 18tú nedělipo svaté Trojici na nešpoře a zpívalžalm 31: Tvéť dúfám, Pane, velebnosti. – Šeldomů a pak na muziku do hospody čís. 14k Michálkovi. V pondělí se opil tamtéž a večerv pondělí se oběsil. Měl pohřeb 20ho říjnave čtvrtek. Nebyl otvíraný. Měl mnoholidí na pohřbě. Leží na střítežském hřbitověv horním úhle vedle samého plota, v počtu24tý. Byl 29 roků starý a zanechal po soběchlapce 7 let starého. (Později vepsáno: Tentýžchlapec se také 23ho září 1887 oběsil,jak obšírněji na stránce 111.) Byla to hroznárána pro obec Střítež, poněvadž byl ve výbořeobecním a zpěvákem na pohřbích a nanešpoře.Dne 25ho října po západu slunce seudělala na obloze předně za městem, pak zaKrhovú a Zašovú hrozná ohnivá zář, kteráwww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 15

vozoch a v každém voze byli zapřáhlé 4 koně.11 mládenců na koních s prapory a přistrojenýmikoňmi, pak přes 40 družičekpod věnci a 8 muzikantů šlo jim naprotivoaž do Krásna proti panskému dvoru, kdežse s nimi asi o 3 1 /2 hodině po poledni setkali,a tak v celém průvodu s muzikú až doStříteže šli. A když se přejelo přes Bečvu,tam již čekalo mnoho lidu domácího.O slavnosti přivezení zvonů mluví časopisy–noviny evangelitské reformované, a siceStráž na Sionu od 1ho června 1874 číslo 11,stránka 127 a 128, až se končí na stránce129, od redaktora evangelitského reformovanéhofaráře Adolfa Chlumského v Krabčicíchv Čechách vydaného.Dne 1ho června po poledni zemřela12ti letá děvečka a panna obzvláště nadanéhoducha, ostrovtipná Anna, dcera RozínyBaroš, hoferkyně z čís. 41 z prvního domkuk polední straně nad kostelem. Tej se ponejprves zvony zvonilo, jak zemřela.1877se někdy pár minut menšíla a zase pár minutse roztáhla až po Radhošť a na Stříteža tak silně ohnivá byla, jak se cele zatmílo,že se zdálo, že celá obloha je v plameni, nebov jizbě světidlové světlo přerážela.A mnozí učení to nazývali po německu silnýNordlicht.1873Dne 18ho června po železnici jel jsem doVídně s manželkú Barború, s bratrem Josefema Josefem Šimčíkem čís. 38. Dne 23hočervna mluvil jsem s bratrem Josefem s JehoVeličenstvem císařem pánem straněvázvonů střítežských evangelických, aby povolitiráčil na největším zvoně své jméno nechativyrýti a jej dle svého jména FrantišekJosef I. jmenovati. Což Jeho Veličenstvo císařpán milostivě a vlídně povoliti ráčil těmitoslovy: „Milerád Vám to učiním,“ v řečimoravské. Navštívil jsem tam ve Vídni takésvětovú výstavu, Schönbrunn, 2 cirkuse, císařskúkryptu, Schatzkammer, císařskú konírnu,vozárnu a mnohé jiné znamenitosti.Dne 25ho června jsem se zase s manželkúa bratrem Josefem z Vídně domů šťastněnavrátil.1874Dne 5ho května 1874 se přivezly z Polomize štacionu ty 3 nové zvony pro kostel střítežskýs velkú slávú. Přivezly se na 2 novýchDne 19ho listopadu zadusily se 2 děti, chlapecv 6 roku a děvče 3 roky Michalu Kopřivovi,vulgo Vatikovému, hoferovi v té chalůpceu Starýchfojtovej sušérně pod čís. 64.Podpálily lože sirečkú a byly zamklé; a kdyžk večeru rodiče přišli domů, již byly oběmrtvé. A dne 23ho listopadu byly obě otvíranéa pak pohřbené na střítežském hřbitově.1879Dne 19ho května se utopil pod střítežskýmilávkami jakýsi Martin Frydryšek ze zašovskýchpasek. Bylo to v pondělí, hnal jahňata,čili přenášel přes lávky a jedno mu spadlodo Bečvy a on za ním skočil a se utopil.Byl mladý, teprá byl po prvníkrát u asentu.Voda byla prostředně veliká. Našli ho ažnad naším dolním olším ještě teplého, alejiž mrtvého.16 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Dne 28ho června se oběsil kostelníkv Lešnej na zvoně ve věži, jak šel zvonit v sobotuna modlení.1882Dne 3ho na 4ho května v noci jsem se roznemohl.A dne 23ho června na radu p. p.doktorů Vincence Arnošta a Jana Laufra,první z Meziříčí a druhý z Krásna, jsemvyjel z domu a jel se syny Františkema Ludvíkem do Luhačovic. Tam jsem přijel24ho června po poledni a bydlel jsemu vdovy Veroniky Dostálkové čís. 140 blížestanice. Platil jsem jí týdně z bytu kromstravy 1 Fr. 50 kr. Byl jsem tam až do 5hosrpna, tj. 6 týdnů. Pijával jsem denně (dlenařízení Dr. Küchlera) obyčejně 6 sklénekvody, tolikých, jak byl asi půlžidlík, čili8mý díl mázu, ráno po 5té hodině počnúc4 vždy po 1 /2 hodině jednu sklínku Armandkya o 1 /2 11 před polednem 1 sklínkuVincentky a po poledni o 3 hodináchopět 1 sklínku Vincentky. Utratil jsemvšeho okolo 70 Fr.Dne 23ho června, jak jsem jel do Luhačovic,jsem podepsal odstupní listiny pro synyFrantiška a Ludvíka u notára LudvíkaOdstrčila v Meziříčí.Tento rok byl velmi úrodný na obilívšeho druhu, ale ovoce bylo tuze máloa sena. Jaro bylo pohodlné, červenec velicesuchý a horký. Zemňáky se rodily podivné:někdo měl hojnost a někdo zas tuzemálo. Šlo to hodně dle semena, jakékdo měl. Nejhorší se povedly rajzle. Zelébylo hojnost. Podzim byl tuze pohodlný,teplý, vázký a dlúhý. V tomto roku 1882jsem sám viděl v listopadu jahody zraléa dne 12ho listopadu aji růže a hřebíčkyplné, vykvetlé. V ten samý den měl FrantišekMartínek čís. 61 v kostele za klobúkemzralé jahody. Toho bylo u nás, ale jinde,jak noviny psaly, v Anglicku a Ruskubyla snad velká zima a mnoho snihu.A v říjnu vychodila kométa v tu stranunad Vičem za svítání.Dne 2ho října se začaly v novej školedítky vyučovat. A byl tehdy nadučitelemp. Josef Krejsek, rodem z Imramova, a podučitelemp. Pius Thoř z Viča. První evangelíkreformovaný, druhý katolík.1886Dne 6ho na 7ho března zmrznul (doktorArnošt uznal, tuším, že jej ranila mrtvice)Josef Hurtík čís. 28 jda z Jičína z práce.Našli jej na druhý den již mrtvého v zašovskýchpasekách v jakémsi Čaníkovémbřezú již do polovice sněhem zavátého.Byl asi 50 let starý, šikovný a též byl vojákem.V roku 1886 jsme stavili zase u staréškoly maštalku, svinčíky, kolnu, stelárnua ovčírňu. Tihlu dělal, aji pálil, Josef Krůpačís. 116 zpod hřbitova. Ale hlína byla vozenána tihlu z Luhů vedle silnice, co jdek Rožnovu.Dne 8ho dubna se nasadil řas trní podHložovú rolú na Dolansku.V měsíci dubnu nalezla Anna, chovaniceFrantiška Volka čís. 82, stříbrný penízz roku 1549 při rozhazování kopenců naKostelisku pode mlýnem. Ten peníz pocházelz doby Ferdinanda I., českého krále;má se za to, že to byl tak zvaný český groš.PřipravilMichal Šandawww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 17

[K chaloupce zády,k literatuře čelem (IX)[Key word: základní pravidla sazbyNa počátku několik slov, kteráby snad měla být nakonci. Tuto knihu tvořilia tvoří všichni ti, kteří kdy uchopilihlas a načrtli jeho obraz. Děje se tak oddob, kdy na jednom konci světa dostávalčlověk vznešený dar písma od bohů,zatímco na druhém konci si předhistorickýlichvář udělal vryp do hliněnéplacky, aby – bohové ochraňuj – nepřišelzkrátka. Úvod ke knize Kapesníprůvodce [počítačovou] typografií, kterousestavil V. Dančo s kolektivem(Via Vestra, Praha 1995), se mi líbísvou poetikou i tím, že jasně popisujedvě hranice pohledů na knihu, resp.na její podstatnou část.Když jsem nastoupil na začátkuroku 1985 do nakladatelství, dostaljsem na stůl normu ČSN 88 0220Úprava rukopisů pro sazbu a ta se mělastát na dlouhou dobu jediným platnýmevangeliem. Tehdy, v dobáchhorkých sazeb, musel být rukopispředán do redakce přepsaný dle normy(60/30), horní okraj 25 mm, dolní15 mm, levý okraj 35 mm, pravýokraj 10 mm. Pokud po provedení jazykovéa odborné redakce bylo nastránce více než 10 oprav, nechala sepřepsat k tíži autora. V technické redakcise propočítal při hladké sazběpočet písmenek kvůli autorským a vydavatelskýmarchům, pro tiskárnu byla vyznačenavelikost sazby a prokladu, typpísma, řády titulků, čtverčíky. Po delšímčase přišly z tiskárny sloupcové korektury,ve kterých se dalo ještě čarovat, a pakstránkové, kde nešlo jen tak zatáhnoutparchanta, muselo se něco vyhodit nebonaopak přidat. Sazeč ctil své řemeslo,a tak nebylo možné, aby se na konci řádkyobjevila předložka s, v, z, aby se dělilo10 / 000, se / dmdesát nebo ČE / DOK neboaby bylo datum nebo jméno na pres(1.3.1986, V.Novotný) či aby uvedení časovéhoúdaje od do bylo s divisem a s mezerami(1928 - 1935). Redaktor by zase nedopustil,aby na začátku věty byla číslice,aby pět vedlejších vět za sebou začínaloadjektivem „který“, a uměl odlišit rozdílmezi významem 5 % a 5%. Bývalo...Teď je všechno rychlejší a lepčejší. Pozicetechnického redaktora zmizela, častoi místo redaktorské se kymácí. Když majitelnakladatelství, sekretářka nebo autorposílají rukopis k nějakému „sazečovi“,tak mají představu, že mouchy vychytáon; většina „sazečů“ naopak sází to, co dostane,neboť nejsou od toho, aby něcoopravovali, lépe řečeno, záleží na tom, jakmají nastavené svoje macy nebo PC. Výsledkyjsou nejlépe vidět při tisku merkantilunebo inzerátů. V novinách na nějakápravidla sazby většinou úplně kašlou,mají tam redakční programy (sám si píšu,sám si lámu). Korektorny se sice ještě držíjako relikt minula, ale někdy se ptám, cotam místo čtení všichni ti nešťastníci dělají.Na druhé straně je zase spousta nakladatelství,kde se hledí na dobré sazečskémravy, takže to národní tragédie není.Může mi ale někdo vysvětlit, pročSpolek českých bibliofilů, který slaví letossté výročí a jehož posláním je, dle jeho stanov,„budit, pěstovat a rozšiřovat láskuk vzácným a krásným knihám a tiskům,k umělecké grafice a ostatním užitýmuměním a napomáhat k jejich rozšiřovánía ochraně“, není schopen najmout si nějakéhočlověka, jenž by přečetl, sjednotila opravil jednotlivá čísla Zpráv Spolku českýchbibliofilů v Praze? Jednou uvozovkydobře, pak jen horní, potom "strojové";jednou závorky kulaté, jindy lomítka;jména na pres; procenta na pres; letopočtys divisem, jindy s pomlčkou, ale s mezerou;jednou „v roce“, podruhé „v r.“;tvrdé mezery; jednou názvy děl kurzivou,podruhé v uvozovkách, potřetí bez zvýraznění...A nadto v textech občasné blbosti.V posledním čísle 1/2008, v úvodnímčlánku předsedy SČB Martina DyrynkaBibliofilské hnutí v Čechách (Geneze, bilace,realita, vize), je už název špatný, protože18 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Dyrynk vztahuje článek na celé územíČeské republiky (což je docelafaux pas, protože po Praze jsou bibliofilovénejvíce činní v Olomoucia v Ostravě). Na s. 3 pak píše: Likvidacesoukromého podnikání a další silněnegativní změny, které nastaly po r.1945, s nástupem tzv. „reálného socialismu“,definitivně znemožnily edičníčinnost všech malých soukromých nakladatelů...Pojem „reálný socialismus“se objevuje v ptydepe komunistickýchideologů až na konci 70. let,je to snaha odlišit se od „avanturistickýchsocialismů“ čínského a kambodžskéhotypu na straně jedné a od„oportunistických“ pokusů některýchzápadoevropských KS v podobětzv. eurokomunismu. „Reálný“ semělo překládat jako „správný, ten jedinýpravý“.Může mně někdo vysvětlit, pročSpolek českých bibliofilů porušujepermanentně svoje stanovy? Nebochce sám sebe vyloučit?P. S.: Teď bez legrace. Neměly by býtveškeré tisky Spolku českých bibliofilů,tedy i jejich Zprávy, vzorem proostatní nakladatele a vydavatele?Jakub Šofar]www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 19

KvítkynatubetějceStydlivé řešení okresních novinaneb Jak řídit něco,co je od vás daleko čiliČestmír Císařúkoluje Gustava BarešeNa počátku 50. let XX. století, jak už jsme o tom psali,musela KSČ ustavit systém, jakým bude na věčné časyřídit zemi. Taková věc se musí vyvinout a ustálit. Navícse o vedení státu a strany doslova rvali staří a osvědčení bolševicis mladými poválečnými dravci. Trochu ta situace připomíná dobupo listopadu 1989 – buď zkušení a vzdělaní, nebo mladí a průbojní.A těm kvetla pšenka. Uvidíme to na příkladu okresních novin – bylyuž pěkně daleko od centrály KSČ v Praze a nedalo se na ně dohlížetpřímo, systém začínal bujet. Uvidíme i to, jak se mladí aparátčíciuž chopili své příležitosti a dovedli jazykem vybíravým pat-řičně urazit letité a zkušené bolševiky; zatímhlavně ty, kteří na počátku 50. let začalii straně samotné vadit – většinou, pravda,pro svou přílišnou zarputilost, jako třebaideolog a novinář Gustav Bareš.Stačilo pár let po únoru 1948, a komunistickástrana řídila česká média rukou sicemísty trochu chaotickou a překotnou, alenekompromisní. Řídit Rudé právo, kterésídlilo většinou přímo v budově ÚV KSČ neboaspoň poblíž, nebyl takový problém.Vždyť listu šéfoval vždy jeden z členů vedenípartaje. Pokud tomu tak nebylo, tak hona jednání aspoň zvali. Jenže čím dál odhlavního sekretariátu redakce sídlila, čímvíc mezi novináři a tajemníky v Praze bylokrajských, okresních, městských, místních,uličních a kdo ví jakých výborů, tím hůř seKSČ vedlo ovlivňování obsahu listu i jehopolitické směřování. Názorně to uvidíme naokresních a venkovských novinách. Následujícídirektiva pochází z počátku 50. leta instruuje tajemníky v krajích, jak majís okresními novinami zacházet:Návrh dopisu vedoucím tajemníkům KVKSČ o okresních novinách.Vážení soudruzi!Únorové i červnové zasedání ÚV KSČ položilyveliký důraz na soustavné rozvíjení masově20 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

politické práce a na prohloubení práce stranyna vesnici. Krajské a okresní výbory stranyzajišťují v tomto smyslu v přípravách průběhužní rozsáhlá opatření.V souvislosti s tím je třeba učinit i opatřeník soustavnému využívání a řízení okresníchvenkovských novin, jejichž náklad dosahujecelkem půl milionu výtisku týdně a kteréjsou proto povolány sehrát významnou rolipři přesvědčování a agitaci na vesnici a pomocistraně při plnění všech úkolů.Dosavadní zkušenosti však ukazují, žeokresní vesnické noviny ještě nejsou na tytovelké úkoly připraveny, že mají mnohdy velminízkou úroveň a dopouštějí se i vážných politickýchchyb. V poslední době došlo k takovýmchybám na Plzeňsku a Gottwaldovsku, kdeokresní noviny namísto vytrvalého a přátelskéhopřesvědčování hrubě a urážlivě napadalydosud neuvědomělé rolníky. Je třeba vidět,že v takových případech hrozí napáchánívelikých politických škod, které by bylo těžkoodstraňovat.Vesnické noviny jsou většinou vytvářenyod začátku až do konce jen svým redaktorem,obyčejně ještě přetíženým řadou jiných funkcía úkolů. Jejich redakční rady se scházejí jennepravidelně a neplní své úkoly. Bývá to zástupceOV KSČ, který se jejich schůzí nezúčastňujea nepomáhá správně řídit a orientovatpráci redakční rady.Často malá konkrétnost a přesvědčivostvesnických novin svědčí o tom, že se neopírajío autorský aktiv a širokou síť dopisovatelůs JZD, STS a obcí okresu. I samo vydávání novinje často ohroženo finančními obtížemi,protože nebylo důsledně přikročeno k jejichprodeji.To vše svědčí o malé péči kterou věnujíkrajské a okresní výbory strany těmto otázkám.Vzhledem k tomu, že okresní vesnickénoviny očekávají v krátké době zvýšené úkolyspojené s průběhem žní a výkupu a že je budenutné vydávat po určitou dobu i několikráttýdně, je třeba, aby se předsednictva krajskýcha okresních výborů zabývala v některé z nejbližšíchschůzí politickou úrovní vesnickýchnovin, nedostatky při jejich vydávání a projednalaotázku využití vesnických novin vežních a při výkupu. V souvislosti s tím, by mělibýt prověřeni všichni redaktoři vesnickýchnovin a členové redakčních rad a vyměněni ti,kteří se neosvědčili. Předsednictva okresníchvýborů by měla soustavně určovat úkoly vesnickýchnovin v souvislosti s projednávánímvšech otázek práce na vesnici.Je třeba, aby krajské výbory strany zajistily,pokud tomu tak není, ustavení patronátůredaktorů ústředního a krajského tisku nadvšemi vesnickými novinami, které jistě významněpomohou ještě nezkušeným redaktorůmv okresech. Měly by také dbát o to, abybyly v krajském časopise KSČ pravidelně uveřejňoványobzory vesnických novin. Do krajskéhoměsta by měly být svolávány pravidelnéporady redaktorů a spolupracovníků vesnickýchnovin, na nichž by KV KSČ zajišťovalypřímou instruktáž redaktorů a členů redakčníchrad.Krajské výbory strany by také měly zajistitdůsledné zavedení prodeje okresních vesnickýchnovin. Jen nejtěsnějším spojením sestranou a každodenní péčí orgánů stranyo politickou úroveň a účinnost okresních vesnickýchnovin, je možno z nich vytvořit ostrouzbraň v boji za splnění velikých úkolů při přestavběnaší vesnice.Jak propracovanou masírku, navzdory všemnezdarům a nedotaženostem, dostávali rolníciv době kolektivizace, dokládá následujícíSituační zpráva o vydávání okresních vesnickýchnovin z října 1951:Okresní noviny vycházejí ve všech okresech,ne však pravidelně. V krajích Karlovy Varya Liberec vycházejí v 16 okresech cyklostylované,v ostatních okresech tištěné. Mimo to vydávalavětšina okresů v době žní, výmlatkua výkupu jedenkrát i vícekrát týdně bleskovky.Náklad jednotlivých čísel OVN se pohybuje ccaod 2-3 tisíc výtisků. V některých okresech jenáklad větší a dosahuje až 6000 výtisků, jakoku př. na Gottwaldovsku. Většina okresů vydáváOVN týdně, některé okresy 14 denně,jsou však i okresy, které je vydávají nepravidelně.Ku. př. v olomouckém kraji vydal okresBruntál v době od 22.V.1951 do 15.9.1951 pouzedvě čísla, okresy Litovel, Šternberk, po 4 číslech,Hranice, Kojetín a Olomouc po 5 číslech.Úroveň OVN se proti loňskému roku vcelkuzlepšila a zájem o ně se na vesnici zvýšil.Vesnické noviny se obracejí čelem k vesnicia nezabývají se již převážně všeobecnými otázkami,nesouvisejícími s problematikou vesnice.Dosud se však nestaly v plné míře účinnýmnástrojem přesvědčování a agitace navesnici. Jejich základní charakter je často informativní,uváděné příklady nahodilé, nesoustavněsledované a hodnocené s hlediskahlavních úkolů zemědělské politiky a neopírajíse o přímé spolupracovníky a dopisovateléz vesnice. Z tohoto důvodu zůstávají OVNmnoho dlužny zejména otázkám třídního bojena vesnici.Okresní vesnické noviny jsou řízeny nejčastějijednotlivcem, který ovšem nemůže splnitúkoly široké masové práce. Složky NF nevyužívajíOVN jako prostředku pro soustavnýstyk se zemědělci a nepomáhají k získávánídopisovatelů a nestarají se o ně.Tento nezájem okresních funkcionářů jezákladní příčinou nepravidelného vydáváníi politických a organisačních nedostatků. Dosavadnízkušenosti ukazují, že řídící orgány,které byly ustaveny dohodou zúčastněných složeko vydávání OVN na poradě MIO ze dne8.5.1951, kde byla také jasně vyznačena jejichčinnost, nepracují jako celek.Ústřední komise pro řízení OVN, jejímižčleny jsou zástupci ústředních složek schází sez iniciativy JSČZ (Jednotný svaz českých zemědělců,předchůdce JZD, pozn. aut.) aprogrampřipravuje a zajišťuje jen zástupce JSČZ.Úkoly, které je třeba provádět pomocí ostatníchčlenů po linii jednotlivých složek, nejsoudostatečně zajišťovány a o jejich plnění nenípak zástupce JSČZ vždy informován.JSČZ jako vydavatel pak neví, jak jsou zajišťovánaa plněna usnesení ústřední komisewww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 21

po linii ostatních složek, ku př., jak je zajišťovánafinanční otázka, spolupráce s KNV, ONVa pod., na vydávání novin v okresech a krajích.Stává se, že jednotlivé složky korespondujío vydávání a řízení OVN mezi sebou (ku př.změna vydavatele na Kladně, otázka placenýchredaktorů, žádost o další finanční částkuna vydávání OVN a pod.), místo aby tyto věciprojednaly přes krajské komise, nebo ústředníkomisi.Za této situace není pak ústřední komisepro řízení OVN nejen pracovním celkem, alepozbývá i svého celostátního charakteru, jelikožjejí usnesení jsou zajišťována jen zástupcemJSČZ.Stejná situace je v důsledku toho i v krajskýchkomisích pro řízení OVN, ztížená ještěo to, že zástupcem krajské komise je taktéž zaměstnanecJSČZ, který většinou úkoly řízenéOVN v rámci kraje nezvládl a na víc je ještězaneprázdněn dalšími úkoly JSČZ a pomocíod ostatních členů komise ani od KV JSČZ semu nedostává. (Tak k u př. sekretariát KVJSČZ v Praze neučinil zatím pro vydání OVNnic jiného než že na základě pokynů z ústředíJSČZ svolává porady redaktorů. Krajská komisese sešla jen jednou a to přede žněmi. O jinésystematické organisační práci v řízeníOVN není možno mluvit.) Zájem sekretariátuKV KSČ o vydávání OV v pražském kraji se dosudprojevil v tomto smyslu, že na požádáníKS JSČZ vyšle na poradu redaktorů OVN svéhozástupce, který však o vydávání OVN nenív pražském kraji dosud nic známo. Důsledkemnečinnosti krajské komise pro řízení OVNv pražském kraji je skutečnost, že do dnešníhodne nebyly nad jednotlivými OVN ustavenypatronátní redakce přesto, že jsou zde dalekovětší možnosti, než v ostatních krajích.Na krajském sekretariátu v Jihlavě seo vydávání OVN zatím nikdo nestaral a všechnyúkoly byly zcela ponechány okresům. Krajskákomise nevyvíjí činnost a situace ve vydáváníOVN v jihlavském kraji charakterisujeporada redaktorů dne 14.t.m., která byla zcelanepřipravena a nezajištěna, přítomný zástupcekult. prop. odd. sekretariátu KV KSČnezasahoval do diskuse a neřekl ani, co je potřebíudělat pro zlepšení vydávání OVN:. Teprvena přímý dotaz zástupce JSČZ odpověděl:„Budeme se starat o OVN, ale nejdříve si musímzjistit, jak vypadá plán KV KSČ, aby mohlabýt otázka OVN dána na pořad.“ Při poraděredaktorů v brněnském kraji přítomnídva zástupci sekretariátu KV KSČ neměli dodiskuse jediné připomínky. Krajské komise nemajítak přehled o finanční stránce vydáváníOVN v jednotlivých okresech a nesledují, jakjsou rozdělovány částky, na okresy připadající.Stagnace krajských komisí pro řízeníOVN se projevuje v práci okresních redakčníchrad. Okresní redakční rady jsou sice najmenovány,ale nepracují. Buď se neschází,nebo jen nepravidelně, ne vždy před vydávánímčísla, nemají plán práce pro náplň novin,nezískávají dopisovatelé, neřídí organisaci distribuce,finančního zajištění a inkaso neprovádí.Otyto úkoly se redakční rada jako celekve většině případů nestará. Následkem tohonáplň OVN určují a provádějí jedinci, kteříčasto nemají dost zkušeností z práce s novinamia neovládají dostatečně zemědělskou problematiku.Tím jsou noviny informativní, všeobecnéa mnohdy s vážnými politickými chybami.Funkcionáři okresních složek nejen, že nespolupracujív redakční radě, ale odmítají častoi veškerou pomoc. Ku příkladu redaktorOVN v Bruntále již od dubna žádal o pomocpráci okresní redakční rady OV KSČ, ale dosudse žádná náprava nestala. Na okreseŠternberk jsou funkcionář OVN toho názoru,že OVN jsou na nic a nikterak se na práci s niminezúčastňují. Redaktor OVN v N. Strašecízašel pro slíbený článek do OVN za ředitelemHD, na sekretariát OV KSČ, byl však tajemníkemOV KSČ odbyt slovy: „Zavři dveře.“ Redaktorříká, že se OV KSČ o vydávání novinvůbec nezajímal.V důsledku tohoto nezájmu předal JSČZv některých vydávání OVN jiné složce, ta jevšak ihned podřídila svým zájmům – ku příkladuokresní vesn. noviny v Klatovech sicevydává JSČZ, řídí je však HD. Všechna číslajsou však zaměřena výhradně k výkupu a to sestanoviska pracovníků HD. Nečiní se rozdílmezi JZD a ostatními obcemi, nemluví seo práci zemědělců, o členských schůzích JZD,o pomoci strany a masových organisací, o vesnickýchboháčích, ale sledují a jen procentaa vagony. Noviny se ptají, proč MNV v Točníkunepostavilo řádnou žňovou komisi, přikazují,aby rada MNV ve Skránčicích okamžitěvypracovala plán výmlatu, za splněné dodávkychválí organisační pracovníky HD a uvádík tomu i tabulku pořadí organisačních pracovníkův denním přírůstku a rovněž tak pořaíjednotlivých skladů.Splnění výkupu je především úspěchemHD, nejvýš ještě pracovníků lidové správy.Stejně tak, jako náplň OVN, je nedostatečněpostaráno o hospodářskou stránku vydáváníOVN, distribuci a inkaso.Částky k vydávání novin jsou rozděloványnahodile, bez řádného ujištění celkové finančnísituace. Zcela nedostatečné je inkaso z prodejejednotlivých čísel. Oběžník hospodářskosociálníhoodd. JSČZ o tom, že JSČZ nemá inkasovatčástky z prodeje způsobil, že sekretariátyOV JSČZ bez dohody o dalších opatřeníchodmítají jakoukoliv spolupráci při prodejia okresní nár.výbory tuto povinnost nechtějípřevzít. Náklad na OVN stoupá proto neúměrněpřed inkasem. Na př. v pardubickém krajičiní dosavadní náklad cca 32.000,- Kčs., vybránobylo však jen 49.000,- v olomouckémkraji činí dosavadní náklad 270.000,-, vybránobylo cca 16.000,- okresy nezacházejí s poskytnutýmipenězi s péčí řádného hospodářea domnívají se, že každý účet bude jim proplacen.JSČZ v Rýmařově žádá KNV na dalšívydávání částku Kčs 50.000,- v Kladně jakovydavatel tamních vesnických novin tisknepřímo na noviny „zdarma“.Závažným nedostatkem, způsobeným stejnounejasností, je otázka distribuce. Je postaránonejvýše o rozesílání výtisků do obcí, jakjsou noviny kolportovány v místě, o to se jižzpravidla nikdo nestará. Stává se, že celá zásilkazůstává u předsedy JZD, nebo MNV. Ale22 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

ani rozesílání do obcí není všude věnována dostatečnápéče. ONV ve Slavkově rozděluje výtiskydo obce takovým způsobem, že na př.pošle jednou 300 a po druhé 70 výtisků do téžeobce. Ale ani postup ONV v Táboře nelzeoznačit za správný. V táborském okrese vydalONV několik bleskovek, m.j. o vyhlášení krajskéa okresní soutěže. Protože tyto bleskovkynebyly ihned vyvěšeny, přinesly OVN č.22upozornění, že okresní nár. výbor bude pranýřovatv novinách ty obce, které bleskovkyihned nevyvěsí a že vydoví důsledky z liknavostiodpovědných činitelů.Všechny tyto závažné nedostatky jsou způsobenytím, že úkoly, směřující k řízení OVN,jsou roztříštěny zajišťovány jednotlivci, častopodle jejich vlastní úvahy, bez ohledu na dohodnutésměrnice.Taktéž pomoc patronátních redakcí je stálenedostatečná a spočívá v občasném vydáváníObzorů OVN v denním tisku a v pomoci patron.redaktorůpři vydávání OVN v několikaokresech. V některých krajích nemají patronátníredaktoři dosud žádné okresní noviny,v jiných pak byli najmenováni bez předchozídohody s redakčními radami a tak se stává, žepatroni nezajíždějí do okresů a nejsou anik tomu vyzýváni. Do schůzí redaktorů se redaktořikrajinského tisku na vyzvání KV JSČZdostávají jen v malém počtu.Zároveň je třeba se zabývat otázkou placenýchredaktorů. OVN redigované placenýmiredaktory, se ve většině případů neliší odostatních OVN, naopak, některé všeobecné nedostatkyu těchto novin ještě více vynikají. Neplaceníredaktoři poukazují na tyto skutečnostia dožadují se rovněž zvláštní odměny za vedenínovin. K tomu přistupují i nejasné výkladyo náhradě skutečných výloh neplacenýchredaktorů, především cestovného. SekretariátKV JSČZ v Liberci podal návrh, aby místo placenýchredaktorů byl přijat zaměstnanec, kterýby se staral o vydávání novin v celém kraji.Tento návrh nebude možno řešit samostatně,jen z hlediska dosavadní situace s placenýmiredaktory, nýbrž v rámci celé finančníotázky dalšího vydávání OVN a rozhodnutío odměnách redaktorů.K odstranění všech těchto nedostatků jetřeba najít řešení, jak důsledně uskutečnit dohoduo vydávání OVN z 8.5.51, především jakupevnit řídící orgány a zajistit plnění a kontrolujejich usnesení všemi účastněnými složkami.V souvislosti s tím je třeba jasně stanovitodpovědnost za vydávání, zajistit tuto odpovědnost,a vyřešit všechny finanční otázkyvčetně odměn redaktorů a nákladů na řídícíorgány. Funkcí řídících orgánů v ústředíi krajích rozšířit tak, aby mohla zajistit všechnypředpoklady pro vydávání OVN a odstranitdosavadní nedostatky. Ústřední komise byza tím účelem vydávala cyklostylovanou korespondencina pomoc redaktorů OVN, kterouby sestavovala podle usnesení z poradústřední komise k thématice náplně a zároveňi podle prohlídky čísel z posledního období.Otiskla by příklady a přinášela postupněrozbory a průzkumy všech OVN. Krajské komiseby zajistila pravidelné aktivy redaktorůOVN.Zároveň je třeba také znát, budou-li OVNvycházet v zimě a jaká je současná finanční situace.Proč je tohle všechno pro nás zajímavé – díkypodobným materiálům je totiž pěkně vidět,jak vzniká systém řízení; a to nejenv komunistickém státě… Stejné analýzy bybez problémů mohly vzniknout, a takévznikají v nadnárodních korporacích neboprostě všude tam, kde už nestačí jenomobyčejný systém nadřízených a podřízených,ale kde už musí fungovat určitá samostatnost.Samostatnost znamená v takovém případěvlastně spíš zodpovědnost – ÚV KSČse rozhodlo, že za okresní noviny převezmezodpovědnost vždy příslušný okresní výborstrany. 26. ledna 1952 „zadal“ toto směřováníČestmír Císař z oddělení propagacea agitace Gustavu Barešovi, který v té doběvedl propagaci strany a byl dlouholetýmšéfredaktorem Rudého práva.Soudruh Šulc mi dnes předložil přiložený návrhna úpravu vydávání okresních vesnickýchnovin, vypracovaný podle připomínek, dohodnutýchna poradě u Tebe. Podle mého i jehonázoru návrh má ještě nedostatky, nad kterýmije nutno se zamyslit.Okresní vesnické noviny jsou významnýmnástrojem masové poltické práce a předevšímagitace na vesnici. S tohoto hlediska má nanich naše strana, která nyní přebírá řízeníagitace pevně do svých rukou, mimořádný zájem.Jsme přesvědčeni, že je proto správnéa nutné učinit okresní výbory KSČ spoluvydavateliokresních novin. Tak je tomu také v Sovětskémsvazu. A mluví pro to i dosavadnízkušenosti, kdy politické řízení okresních novinbylo věcí různých, často i podivných komisínebo dokonce jednotlivců.V návrhu je tato otázka řešena polovičatěa – jak říkával Lenin – „stydlivě“. Okresní výbormá schvalovat redaktora, má vysílat svézástupce do redakční rady, ale před masamise má skrýt a nebýt uváděn jako spoluvydavatel!To se mi zdá nesprávné, zvláště také s ohledemna dokončované usnesení o závodních časopisech,mezi jejichž vydavateli stranická organisacefiguruje.Mají-li mít okresní vesnické noviny dobrouúroveň, musí se o ně okresní výbor starat,projednávat jejich práci, dávat jim politickésměrnice pro vedení kampaní. Vedoucí tajemníkOV by si měl zvát redaktora a projednávats ním plány čísel, dávat mu podněty a pod.Zkušenosti vesnických novin na př. okresuNový Jičín, kde OV řídil práci redakce a kdeúroveň novin byla příkladná, to potvrzují.Argument, že se okresní výbor KSČ má starato „všechno“. Co se děje v okrese, tedyi o okresní vesnické noviny aniž je jejich spoluvydavatelem,se mi nezdá dostatečný. Je jasné,že záhlaví „Vydává ONV, OV JSČZ a OVKSČ „ zvýší pocit odpovědnosti našich okresníchfunkcionářů vůči vesnickým novinám,nehledíc k zásadní otázce stranického řízeníagitace.Je tu také nebezpečí, že bude-li okresnívesnické noviny vydávat ONV, spolu s JSČZ,www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 23

stane se z nich namnoze oběžník místo bojovéhonástroje naší agitace.Prosím Tě, já i soudruzi z odboru tisku,abys znovu uvážil uvedené okolnosti, po případěje přednesl organisačnímu sekretariátujako naše připomínky k návrhu.Gustav Bareš v té době už působil v sekretariátustrany v silném oslabení, což je viděti z toho, že dříve obávaného bolševikatady už úkoluje v té době stranický juniorkohoutovského střihu Císař. Není divu, Barešbyl už odepsaná figura, vrcholila totižjeho kauza kritiky na Seiferta. Bareš siu Ivana Skály objednal negativní kritiku naSeifertovu novou sbírku Píseň o Viktorce.Zdrcující kritika byla stranická msta za Seifertůvvýrok ve vinárně roku 1949, kdyřekl, že vidí raději francouzského básníkazvracet, než sovětského skládat verše. Vevinárně u stolu sedící Jiří Taufer ale Seifertaza protisovětský výrok udal. Po agresivníkritice Ivana Skály se Seifert odmlčel.Musel se písemně omluvit za svůj výroka ministr informací Václav Kopecký na dalšímpotrestání netrval. Gustav Bareš byl aleneústupnější, chtěl Seiferta odstranit z veřejnéhoživota úplně a svůj postoj podával„jako důkaz neúchylnosti svého pojetí kulturnípolitiky“. Roku 1952 byl ale odvolánze všech politických funkcí a „uklizen“ doÚstavu dějin KSČ, kde působil v letech1955–1963. Později přednášel na Fakultěosvěty a novinářství Univerzity Karlovy,kde byl od roku 1966 řádným profesorema děkanem. Roku 1968 během pražskéhojara se dožadoval politické rehabilitace. Započátek „deformace socialismu“ považovalrok 1952, kdy byl odvolán. Ničeho se nedočkala roku 1970 byl vyloučen z KSČa vyhozen z univerzity. Tady se teprve jehocesty s Císařem pomyslně setkaly – také jedenze symbolů pražského jara skončil poroce 1970 v ústraní.PřipravilMartin Groman24 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Barbora Baronová vychodilanejednu vysokou školu, žije sina volné noze, vyrábí reklamy,píše, rediguje, překládá (takypracovala jako učitelkaangličtiny v Indonésii)... Hrajena housle v několika hudebníchseskupeních, píše poezii, prózui drama – 29. září v Divadlev Řeznické proběhla obnovenápremiéry její krásné hry Hořkémandle s Lubou Skořepovouv hlavní roli.Kamínky tišebílá hladívá vodajak abatyše(2003)www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 25Barbora Baronová:Voní lipenka

Prameny vodníláska je vodaa ticho kolemprotékám polem(2003)Copak teď dělají tvoje dlaněkomupak na břicho sypají písekJeště si ze srdce vzpomínám na nětak velké a krásnépulsovalyjako když přitiskneš rukukoňům na skráně(2004)LétoJe ve mně sněhujak v prosinciMrazivé krupičky cinkajío komorya radost mám!Vplouvám do závěje(2003)CikádyJenom praskání cikádích nožeka křidélek šustotosvěží oči slané horkemTour de Francepod mandarinkovníkyVoní lipenkaVětvemi šepotá jakhousličky. Ztenka(2003)Smuténka smutničkablesky a hromničkapraskání meruněkTo hřmí jadérkaa prší šťáva z plodů(2000)Pod černavý bezKdyž si stoupneš pod černavý bezuvidíš při slunovratu skřítkyjak sbírají slézOděni do brokátus nahatými lýtkyA na vrbě když upleteš z proutků snopnaplní se ústa BohuPak je ale utopJinak řekne vykotlaná pustáUž víckrát nemohu(2004)NocZa temných přílivů moří nocena dně jámy sedí ponurý stařecvousy má smotané v provázkya bičem pohání ovceÚzkostně vcházejí do mořea spásají černé chaluhystařec se v klubíčko stočía kápě mu zakryje slepé očiHladinou ozve se náhleměkké zabučení, táhléstařec zas bičem zapráskáa ovečky vrací se domů(2004)Kradmo se za tebou dívám uličkou PasovaNohy máš sloupovímjá ústa z olova(2004 – Pasov)Tichounce mlhoujelenů brodí se stádoKopyty tonou(2003)(2003 – Porto)26 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Jablůňka jabka pohodilado trávy mokravéDechem je poval podzim časnýDo lísek neskládanéjsou celé mokvavéA kmotra mrazu- smrtka bíláopadánky porazilaDo hlíny sešli jako lidéProstítéž chutní červům(2004)Je ve mně tichojak v polích po klekáníHavrani vzlétli(2003)Klepe v mrazu cosi zemíto jsou mrtví nepohřbenído ořechů noří dlaněmají pohled slepé laněDivé metliceVlasiska ze skořiceČarodějnice(2004)(2003)www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 27

Strž(velký recenzníprostředek)Obžaloba průměrných pánůz MnichovaZa Británii Neville Chamberlain, za Francii Édouard Daladier,za Německo Adolf Hitler a za Itálii Benito Mussolini. Užjen jména v učebnici, předměty parodie a literatury faktu.A právě díky tomu i postavy, jejichž obrysy jsou v našich myslích zahalenymlhou, jsou nadpozemské (nebo spíš podpozemské).Ve svém novém historickém románu Mnichovský přízrak, kterýpopisuje okolnosti pro Československo osudné a pro Západ ostudnémnichovské konference, se Georges-Marc Benamou rozhodl na základěstudia dobových svědectví přiřadit těmto jménům charaktery,které nejsou nijak ploché, a snad se i blíží skutečnému předobrazu.A najednou Hitler dostává ve své panovačnosti a výbušnosti mnohemhrozivější, ale i děsivě plíživější vyznění. Pro příklad: k nejsilnějšímokamžikům románu patří scéna, kdy Daladierův poradce Legerobhajuje československé pozice, ale Hitler ho neposlouchá, ruší, bavíse s ostatními, aby posléze vyšlo najevo, že Legera neposlouchá pro jehobarvu pleti. S „negrem“, jak Hitler říká, se přece bavit nebude.Naopak Mussolini je sice také diktátor, jen o něco starší, ale Hitlerovýmpochodům přece nerozumí. Schizofrenně se před ním držína pozoru, snaží se ho nerozčílit, ale zároveň si uvědomuje, že k němunacistický pohlavár vlastně vzhlíží, a současně si Ital snaží zachovatpostavení zprostředkovatele, rozumného diplomata.Chamberlain má anglické způsoby, věří tomu, že domluvit se dáse všemi, má zásady, kterých se pevně drží, ale mimo ně je schopenčehokoliv.Přestože je u nás jako hlavní zrádce československých občanůvnímán právě Chamberlain, román je vlastně obžalobou čtvrtéhoúčastníka konference – francouzského premiéra Édouarda Daladiera.Benamou se ptá, jak mohl pohřbít tak těžce a dlouhodobě budovanéspojenectví se zemí uprostřed Evropy? A dává si odpověď: pro-tože byl oběť své omezenosti, svých ambicí,touhy po popularitě, ale zároveň tak snadnopodléhal tlaku autorit. A tuto obžalobu sespisovateli daří postupně překládat přesto,že vypravěčem událostí je Daladier sám.Pravda, už s odstupem mnoha let, v roce1968 (jako jediný z účastníků válku přežil),avšak stále nežijící ničím jiným než těmi párhodinami v Mnichově, které mu sice přineslyna několik týdnů a měsíců pozici zachránceevropského míru, ale které ho vevýsledku stály politickou kariéru i čest. V románuje skvěle vylíčeno, jak sám se seboubojuje, jak si nechce přiznat vlastní selhání,jak se snaží v pozdějších letech zoufale napsatknihu, která by ho očistila, ale nedaří seto úplně stejně, jako se mu nedařilo formulováníprojevu v letadle, kterým tenkrát letělz Mnichova. Protože už tehdy nemohl prosvou zradu najít argumenty. A když vystoupilz onoho letadla a překvapily ho jásajícídavy, které celou historickou pravdu pochopíaž při blitzkriegu, nemohl si neulevit: „Tivolové!“.Právě psychologické motivace jednotlivýchpolitiků oživují knihu, která jinak vycházíz doložených svědectví a faktů, v napínavýa chytrý politický thriller (byť se všemznámým koncem), který zvlášť v českém28 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Benamou toliknepoužívá literárníchzbraní a ne náhodouchtějí jeho románzfilmovat Miloš Formana Václav Havel. Vyprávítotiž spíše klipovitěepický příběh s jasnýmzačátkem i koncem...Tentokrát má na mušce prostředí nemocnicea seznamovacích, resp. partnerských služeb.Jeho pojetí nemocnice je tak „vtipné“, ažnevěrohodné – opravdu jsou lékařipolitováníhodní jedinci, které ženou vpřed jejichneurózy a obsese? Tak tomu dozajista není.Znovu trapnýhumor Pavla Torchaprostředí funguje i proto, že náš národ hrajev románu a v dějinách konference svouvýznamnou roli (tragickou a obětní, cožnám vyhovuje). A při čtení se nemůžeteubránit i otázce, zda stále o osudu světa nerozhodujítakhle průměrní pánové.Benamou tolik nepoužívá literárníchzbraní a ne náhodou chtějí jeho román zfilmovatMiloš Forman a Václav Havel. Vyprávítotiž spíše klipovitě epický příběh s jasnýmzačátkem i koncem, pro film klíčovépak bude představit i obrazem charakteryúčastníků a jejich vnitřní pochody, ale i tadyBenamou vychází filmařům většinou vstříc.A scénu, kdy před francouzské představiteletěsně po konferenci přichází pro rozsudeknad svou zemí dvojice do té doby ignorovanýchčeských vyslanců, si lze na plátněpředstavit se vší její silou a razancí. Rozhodněby měl takový film větší uměleckýpotenciál než jiný Havlův chystaný počin,snímek Odcházení, podle stejnojmenné divadelníhry.Jednou, a dost! chce se člověku zvolatnad druhou knihou P. Torcha. Čtenářv ní nenajde nic jiného než to, co hoznudilo už v prvním dílku Zvláštní význampalačinek. Ztřeštěné situace, nevěrohodní hrdinové,únavný humor. Tohle není psaní, alesérie gagů – možná by P. Torch udělal dobře,kdyby svůj text nabídl nějakému cirkusu.Literárním kmotrem bude nejspíšJ. K. Toole, ovšem tam, kde Toole čerpáz amerických reálií, Torch se „neohroženě“pouští do reálií českých. Tentokrát má namušce prostředí nemocnice a seznamovacích,resp. partnerských služeb. Jeho pojetínemocnice je tak „vtipné“, až nevěrohodné– opravdu jsou lékaři politováníhodní je-Zbyněk Vlasák(Právo)Georges-Marc Benamou: Mnichovský přízrak,nakladatelství Paseka, 2008www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 29

To je totiž ten problémV jejím sebetragičtějšíms Torchem: celkovámomentu se dá ale najítnevěrohodnost jehoZnovu důvtipnýStrž(velký recenzníprostředek)spisování.humor Pavla Torchadinci, které ženou vpřed jejich neurózy Kdo si přečetl prvotinu P. Torchaa obsese? Tak tomu dozajista není. – Recenzentby rád touto cestou pozdravil zdravot-musel se ptát: Jestlipak se PetraZvláštní význam palačinek,nický kolektiv III. všeobecné nemocnicev Praze, kde se nedávno podrobil operacisrdce. Nu ano, podmínky tam snad nebylyúplně ideální, personál se je však snažil překonatdocela jinak, než jak si to představujeuzdravila? A co hlavní hrdina, vyzrál natolik,aby jí dokázal odporovat? Jakpak to asidopadlo s těmi opičkami? Podařilo se rozvinoutten podivuhodný propletenec motivů –psychologicko-logopedických, milostně-nenávistných,P. Torch. Věrohodnost popsaného prostředíemigrantsko-vlasteneckých,seznamovacích služeb si recenzent nedovolíposoudit, protože s nimi dosud neměl tučest.To je totiž ten problém s Torchem: celkovánevěrohodnost jeho spisování. Co simáme s jeho řetězem humorných situacípočít? Máme přistoupit na to, že život nenínež absurdní groteska? Že na sebetragičtějšímokamžiku se dá najít komický aspekt?A že neexistuje nic takového jako pěkný,vyvážený partnerský vztah? – Kde se tohleironizování všeho a všech zastaví, musímse ptát?Trapným momentem knihy je takémotto, opovážlivě vypůjčené od britskéhoautora H. Kureishiho. Autor si snad chtěldodat jeho použitím punc světovosti, alerád bych ho ujistil, že se mu to nepovedlo.Ne, všechen ten jeho trapný humor je jenoma jedině český, stejně jako přihlouplésituace a připitomělé postavy. Přesah Torchnemá, nezná. Nutkavě popisuje jenom realitu.A protože máme co dělat s posměváčkem,výsledek může být jenom takový, jakýje: realita, které se musíme smát.Zkrátka nesmysl, ve kterém se žádnýsmysl nedá najít.které nám autor představil v Palačinkách?V Ideálním partnerovi se s postavami prvotinyznovu sejdeme a opět jsou ozvláštněnyTorchovým ztřeštěným humorem. Jednavtipná situace stíhá druhou, autor nás ve svévynalézavosti nenechá vydechnout. Jestližev jiných žánrech se smějete skrze slzy, s Torchemse smějete skrze smích.Zvláštní pozornost si zaslouží prostředí,v němž se příběh odehrává. Jde o chirurgickoukliniku, v druhé části knihyo půjčovnu partnerů. V obou případechTorch projevuje překvapivou znalost reálií,která z něj dělá nenápadného českého Haileyho(kdyby Hailey uměl být vtipný). Nenív současné literatuře mnoho knih, které bydokázaly představit nemocniční prostředís takovým porozuměním.Nebyl by to ovšem Torch, aby se nesoustředilna mezilidské vztahy. Jeho vylíčení lékařskéhopersonálu jako frustrované inteligence,hnané vpřed svými neurózami a obsesemi,má ke skutečnosti mnohem blíž nežvšelijaké televizní seriály, které se na doktorytak rády zaměřují. Naproti tomu u popisuvztahů v půjčovně partnerů jde o ryzí literárníprůkopnictví: Torch tu podnikl zajímavousondu do rozvíjejícího se sektoru v oblastiPavel Karmanslužeb, o kterém toho mnoho nevíme.komický aspekt.A i když úspěšnýpartnerský vztah nejspíšneexistuje...Klíčem k pochopení Torchova kouzla jezřejmě věrohodnost jeho popisů. Fraškovitostknihy kupodivu posiluje její realistickévyznění. Čtenář je po jejím přečtení ochotenpřipustit, že život není než absurdnígroteska. V jejím sebetragičtějším momentuse dá ale najít komický aspekt. A i kdyžúspěšný partnerský vztah nejspíš neexistuje,přesto se o něj máme pokoušet.Díky Torchovu humoru se čtenář nenásilnědostane k přesahu knihy. Je jím alegorickámoralita, že přes všechno nesmyslnose v našich životech ukrývá zrnko smyslu.Třeba už jenom v tom, že ten smysl stále ještěhledáme.Petr Parkman30 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Paradoxně je tak Katyň blíž opačnému extrému. Jako by se Wajdanaopak bál prožít jednotlivé osudy naplno. Když začnete s některoupostavou cítit, kamerou uhne jinam.Wajdův „dokument“ o KatyniPovinnost je splněna, Poláci mají svůj film o Katyni, o osudovémmasakru, o řádění sovětské NKVD, která na jaře roku1940 pistolí zezadu do hlavy popravila na 25 tisíc představitelůpolských elit – důstojníků, učitelů, umělců... O události, zekteré se Poláci nevzpamatovali dodnes.Dvaaosmdesátiletý Andrzej Wajda natočil, co slíbil. Jako první vůbecse filmově dotkl, jeho slovy, „hnisající, otevřené rány polské historie“.Když jsem ale poprvé slyšel o režisérově záměru zobrazit tenhlezločin skrz osudy žen, kterým se synové, manželé, otcové i bratři z lesůpoblíž Katyně nevrátili, trochu jsem se bál přílišného sentimentu.I proto, že mezi mrtvými byl i Wajdův otec a mezi ženami marně čekajícímidoma Wajdova matka.On měl zřejmě stejné obavy a snažil se co nejdůsledněji zůstat nadvěcí. Slz i smutku tu moc není. A vše je prokládáno dennodenní statečností,snahou dozvědět se pravdu, ale přitom režisér nezapomínáani na jedince svého národa odvrácené na špatnou stranu.Paradoxně je tak Katyň blíž opačnému extrému. Jako by se Wajdanaopak bál prožít jednotlivé osudy naplno. Když začnete s některoupostavou cítit, kamerou uhne jinam. V půli filmu se takhle zaměří napro diváka zcela neznámou Agnieszku, aniž by ji nějak zakotvil, prostěse zničehonic objeví na plátně a my musíme dlouho přemýšlet, jaks ní naložit, čímž Wajda ztrácí nejen naši pozornost ale i trpělivost.Vyšla mu z toho zkrátka mozaika. Hlavní postavou tak není polskýdůstojník Andrzej, ani jeho žena Anna, ani nikdo jiný, ale ve výsledkumasakr sám. A z hraného filmu se tak stává spíše dokument.Ať už to bylo chtěné, či nikoliv, působivosti to filmu příliš neubralo.Jednak proto, že událost pod heslem Katyň je síla sama o sobě,a jednak proto, že Wajda prokázal svůj filmařský cit pro symbolickévyjádření utrpení v sevření dvou velkých národů.Geniální je už úvodní scéna, kdy se dvě skupiny Poláků setkávajíuprostřed mostu, ti ze západu utíkají před útokem Němců, ti z východupřed Sověty a snaží se navzájem přesvědčit, že to, před čím unikajízrovna oni, je větší hrozba. Spor dopadne víceméně nerozhodně: nacistéstaví tisíciletou říši a komunisté přicházejí na věčné časy.Skvělé jsou i momenty, kdy jedné z postav, manželce v Katyni zastřelenéhogenerála, ukazují propagandistický film o odhalení masovýchhrobů nejdřív v roce 1943 Němci a poté skoro stejné obrázkyhned po válce i Sověty. Jen komentář je jiný. Mimochodem v obou případechjí kromě záběrů předloží k podpisu i spolupráci. Skvělé jsoui z dobových záznamů a deníků odkoukané detaily: třeba půlení polskýchvlajek Sověty, zahazování bílých pruhů a oslavování zbylé červené.Nechybí i pro katolickou zemi nezbytné odkazy k víře.A samozřejmě zobrazení samotného masakru je natočeno se syrovoupřesností, sovětská výrobní linka na mrtvoly děsivě působivá,zůstává v hlavě ještě dlouho po skončení filmu. Východisko Wajda nenabízí,tenhle masakr se stal, a co se stalo, už nejde odestát. Lékemsnad pro Poláky může být jen film sám.Zbyněk Vlasák(Právo)Katyň, režie: Andrzej Wajda, Polsko, 2007www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 31

DesetbásníDeset věto Ladislavu Puršlovi:Narozen 7. května 1976 v Roudnici 1nad Labem.Bráno od výdělku k čiré lásce jeho pracovní aktivity dnes sahají od spravování de-2pozitáře Sbírek umění devatenáctého století v Národní galerii přes redakční prácev Centru biblických studií AV ČR a UK-ETF po různé ediční počiny.32 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

3Rád hraje amatérské divadlo, čemuž odpovídá i výběr zaměstnání.4Je členem královskovinohradského klubu Alva, přivítal by návratk monarchii založené na podobném systému.56Má kladný vztah k dobrému vínu, bylinným likérům nad 40 %,k francouzským katedrálám, židovské mystice a záznamům snů.Zvláštní potěšení má ze zážitku spojení hudby a krajiny.7Rád by v poezii dospěl k vyváženosti sdělení, formy a jazyka, i pro-89to nevlastní řidičský průkaz, chodí často pěšky a bos.Za největší z radostí světa považuje dětský úsměv a dobře nacpanoudýmku.Pro nepředvídatelnost výsledku a intimní práci s kovem obdivujehlubotiskovou grafiku.10„Uran a Pluto v prvním domě, když se vedou za ruce, to je teprv legrace...“Deset básníLadislava Puršla:1a projít je po celé jejich délceExistují pro mě pouze cestypo stezkách srdce.Jen po takových cestujije jedinou hodnotnou zkouškou, kterou znám.A tak po nich cestujia bez dechu se dívám.(Carlos Castaneda, Učení Dona Juana, ed. Reflex 1992;/Cesta poznání Indiánů kmene Yaqui/)www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 33

Po vlnách vlna vlnou k vlně2nese se k břehu blízkost blízkánebe se stře a tře a blýskáPo zemích chodí nocive vlasech vlasy vlasem vlajízdá se mi že se mi sny zdají(Egon Bondy, Básnické dílo, Pražská imaginace)Stačí jen slovoJsem tady, nevím jak dlouho,musím umřít, nevím kdy,putuji a nevím kam –4při tom všem je mi docela dobře,i když sám nevím proč.Den vychvaluj až navečer,ženu až bude po smrti,meč po bitvě,led až když po něm přejdeš řeku,svět nevychvaluj dřív, než vystřízlivíš.Hřeb drží podkovua bez podkovy se neobejde kůň,bez koně muž,bez muže hrad,bez hradu zem.(Anonymní německý autor z 12. století. PřekladIvan Wernisch.)ZNÁŠ DÁLKU? JÁ JI ZNÁM. NA STROPĚ,PLNÉM MUCH,v ohyzdné světnici mám jazyk přilepený.Je parno v ulicích, jak olej hustý vzduch,kdosi se zasmál. Pes. Pomalá chůze ženy.Jde, kolébá se, jde a svírá koleny,bílými koleny a stehny naše mozky.Znáš dálku? Já ji znám. Proměny, proměny,déšť trhá plakáty a stírá barvy. Trosky.Z okna mám vyhlídku na pivovarský dvůr.Tajemné jeskyně a ve dne sudy. Sudy.Je ráno, drhnou zem. Lucerna mrtvýchmůr.6Znáš dálku? Já ji znám. A znám ji ve všemvšudy.(Ivan Blatný, Melancholické procházky, Básně,Atlantis)Pojmenuj, můžeš-li, svůj stín, svůj stracha změř mu obvod hlavy,obvod svého světa, a můžeš-li,vyslov je, to slovo katastrof,máš-li odvahu rozbít to tichoutkané z němého smíchu – máš-li odvahuO zářivé neproniknutelnosti znakůNa hieroglyfu byl pták, ale nebylo možnéNe odvážnébásněale lahodnostbez napomáhačů rozbít tu kouli,přetrhnout tu nit,53 7zcela sám, zcela sám, a zasaď tam své očia slepý pojď vstříc noci,pojď vstříc své smrti, která tě nevidí,sám, máš-li odvahu rozbít tu nocdlážděnou mrtvými zřítelnicemi,máš-li odvahu bez napomáhačůsám nahý vyjít vstříc matce mrtvýchuprostřed jejího srdce spočívá tvá zřítelnicezjistit, zda se vznáší, či je přibit světelnouosou na prázdné nebe. Po staletí jsem semarně snažil to písmo přečíst. Na sklonkusvých dní, kdy už nikdo nemohl věřit, že seněco rozluští, jsem pochopil, že pták četl zároveňmě a netušil, zda se ta postava na pochroumanémhieroglyfu vznáší, či je přibitasvětelnou osou na prázdné nebe.(José Ángel Valente, V kořenech světla ryby,Fra 2004, odd. Třicet sedm fragmentů /1971/)jemný sluchovčí jekotdál jde dálzhášená pochodeň.(Georges Bataille, Vnitřní zkušenost / Metodameditace, Dauphin 2003)poslouchej, volá tě: mé dítě,poslouchej, volá tě tvým jménem.(René Daumal, ze sbírky Protinebe, básně z let1924–1931, vyd. nakl. Cahiers Jacques Doucet1936.)34 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

ReflexeAž budu malýSkřivánek skloněný nad deštěm8Ozáří měBudu se smát mokrý jako myšUž budeV ohybu uliceJen ohromeníA my se vezmemeDoleNa nebi potokaRuce spojenéOd minulosti k budoucnostiZprůhledníJako smějící se děti10. března 1954, pro Nadine(Gérald Neveu, báseň je zastoupena v antologiiBytosti schopné zemřít, Francouzští prokletíbásníci 20. století, nakl. FRA 2008)Byla dvě sluncetenkrát navečer.„Zdálo se mi,“ řekla,„jak stojím na zápražía maminka9mě volá na zahradu,že jsou dvě slunce na obloze.A já jí povídám,jak je to divné,že se mi už zdálo,jak spolu stojímeprávě na tomto místěa nad obzoremdvě slunce jako matnicíprosvítají.“A my tam stáli,živí, skuteční,tenkráte navečer,kdy na Vrchemdvě matná podzimnízapadala slunce.(Zbyněk Hejda, Blízkosti smrti, oddíl V HorníVsi, KDM 1992.)Na prahu dníNa prahu dnínemít a mítžádná přáníjenom dlanípřesýpat sníhposbírat z trávyprůzračný třpytNemít a mít+Nemít a mít10napsala mihorkou dlanído skryté dráhyvlna se vrátídotkne se hlavyprůzračný třpytNemít a mít(Oldřich Janota, Sešité, Indies Records 1997)SvětloLadislav PuršlKdyž nechám na noc rozsvíceno,zvedne se v koupelně vodaa odchází z pokoje oknem.Jednou se na chvíli zastavilaa dívala se, jak vypadá slunce,když oddechuje, spí.S úsvitem ji prozradilymokré stopy u pelesti,jako by tu někdo byl,nebo tam dál možná stála,když ti z vany po okrajíchpřetékalo ráno světlo.z připravované sbírky Remington pod kredencíwww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 35

(po)Mediální (po)věstník(po)(po)Kultura na krajnici(po)36 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.czA jsme zase u toho: Co bylo dřív – slepice,nebo vejce? Nabízejí média to, co lidé chtějí,nebo lidé (zpětně) chtějí to, co jim média(nejprve) nabídnou? Jak je to s tou bulvarizací– je důsledkem, nebo příčinou klesajícíhotrendu prodejnosti a čtenosti tištěnýchmédií? Podle článku na serveru Česká média,který shrnul základní fakta a bolístkytohoto tématu, se budoucnost příliš růžověnetváří: pozornost čtenářů se tříští čím dáltím víc (Jaroslav Plesl – Lidové noviny),prodejnost i čtenost tiskovin klesá (MartinaVojtěchovská – Marketing&Média), a přestovznikají další kvanta nových a nových titulů.Ovšem pozor, zdání klame – trh se ne-í (po)věstníkrozšiřuje, ale pouze zahušťuje (Petr Casanova– nakladatelství RF Hobby) nově vzniknuvšímitituly, které jen kopírují zaběhnutémodely. Čím víc takových titulů, tím víc sepak pozornost čtenářů tříští. Trochu to připomínáony magické a reklamně zprofanovanéstovky televizních kanálů, na které selákali odpůrci digitalizace a set-top-boxíků.Paráda, bude z čeho vybírat! chtělo by se zavýsknout.Omyl; se vzrůstající nabídkou samozřejměroste i procento krávovin v celkovénabídce. Vybírat je tedy sice z většíhoobjemu, to však a priori neznamená většínabídku kvalitních, nebulvárních programů/tiskovin.Pod čarou: Jednou z možností, jak mohoučasopisy reagovat na klesající trend prodanýchnákladů i čtenosti, je pak podle Pleslavětší nabídka obrázků. A tak časáky budouobrázkové, barevné a zábavné (jako ta televize)a zábavnější a ještě zábavnější, až budounejzábavnější na světě. A bude jich víc a víca ještě víc, až jich bude nejvíc na světě (jakota televize?). A pak přijde čas, kdy skončí tensvůj jepičí život, neb podle zákona zachováníenergie, když nějaké tituly vzniknou (notabene podobné těm existujícím), jiné musejíněkde jinde zaniknout (jako ta televize?).Což pouze poukazuje na zdravý vývoj na trhu– kdysi dávno nám jeden moudrý fakultnímentor prozradil, že když na trhu tiskovinza rok zanikne pět titulů, je to naprosto v pořádku.Vzruch by mohl nastat naopak v případě,pokud by žádné tištěné médium nezaniklo.Takže se zase nic tak zvláštního neděje,chtělo by se říct.Ale děje. Bulvarizuje se o sto šest, infotainmentsvou všudypřítomností nasazujelaťku všem médiím, veřejnoprávní nevyjímaje,a pomalu se stává normou všech zpravodajskýchpořadů. A v celém tomhle mumraji,který pořád zrychluje a zrychluje, jakoby přestával být slyšet pláč drobet pomlácenéKultury. Dáma v letech, která se alei přesto nevzdala úplně; jen se stáhla poněkudke krajnici a v případě potřeby zapnevýstražná světla a vrazí svou korouhev dorukou těch několika málo periodik, která seještě drží nad vodou a lapají po dechu. Taksnad to na té krajnici ještě chvíli vydrží, nežji smete nějaký („post-postmoderní“) šílenec.Skončil fesťákna Sázavě.A teď sportKvalitou, resp. spíš nekvalitou přenosu rozhlasovýchvln jsem jednoho odpoledne byladonucena bloudit v éteru a hledat stanici,která bude poslouchatelná – a k uchu se midonesl útržek z „pohodového českého rádia“.A zrovna ze zpráv. Bezva, aspoň si poslechnu,co se kde stalo. No to jsem si zasedala... Nejdřív jsem vůbec nevěděla, kterábije – normálně se totiž zprávy vysílají v CE-LOU nebo kdo se jó chce odlišit, hodí je doéteru pět minut před. I tak se ale člověk ještěpořád může zorientovat, kolik je asi takhodin. Nikoliv v tomhle případě; v některýchvěcech jsem sice stará konzerva a naodtikávání vteřin před celou nedám dopus-

tit; znělka zpráv v 18.52 už ale byla trochumoc. To už si fakt soukroměrozhlasoví mocipánidělají, co chtějí?O samotných zprávách jsem si radši anižádné iluze nedělala, což se nakonec ukázalojako správné. „Dnes odpoledne skončil Sázavafestu Kácova. Na letošní ročník jednohoz nejvýznamnějších festivalů na české hudebníscéně se sjelo XY návštěvníků. A co jenového ve sportu?“ Co se s ukončeným fesťákemstalo tak závratného, že se dostal aždo hlavních zpráv „v celou“ … ehm ehm…,jsem se nedozvěděla. Nejspíš jenom to, žezprávaři neměli po ruce jinou událost, kteráby se stala a byla natolik důležitá či zajímavá,že by ji gatekeeper pustil dál, až úplně nejdál,do éteru.Pod čarou: Vlastně se nestalo nic tak závažného,svět se nezbořil, pásy ve Škodovcese nezastavily a i v té české mediální továrněto dál chrčí a vrčí, chroustá a prská.Otázka kvality mediálního produktu – narozdíl od toho ze škodováckých pásů – jeovšem trochu na pováženou. Upadne-li roomstrukolo, nedejbože v úprku po dálnici,znamená to především technický problém,hrozen nováckých novinářů a večer pak(po)to (např. „V modrém kontejneru na tříděnýmožná střípek do mozaiky zlého a bekané-(po)ho světa, který je plný havárií, požárů, krádeží,tunelování, přejetých kočiček, borcůna-koncůa dalších fujtajblíků. Na druhoustranu je ale naprosto jasné, co se má v takovémpřípadě dělat a jak problém řešit:Opravit kolo.Pokud se ale dostane do éteru zprávatypu skončeného fesťáku-a-jako-co-z-toho?,zpráva bez jakéhokoliv závěru nebo aspoňpředpokládaného důsledku, který by promě jako pro posluchače mohl z toho všehovyplynout, vůbec nic se nestane. Maximálnětak nějaká Komorádová bude chvíli prskata otře se o rozhlasovou stanici ve svém(Po)věstníku, ale to je asi tak všechno. Ještěchvíli, a budeme si moct na zprávaře hrátsami; bude stačit pozorovat cvrkot kolem,vybrat si, co se nám bude líbit, namluvit si(po)(po)odpad jsem dneska ráno našla další prázdnousklenici od okurek. Podle paní Dojáčkové,která ví o každém šustu na sídlišti,v tom má prsty patnáctiletý Patrik N. z pátéhopatra, který se takto vymezuje vůčispolečenskému systému, rodičům – úspěšnýmlékařům a starší sestře Anetě, která hoToho bohdá nebude,aby reklamaneprosákla všudeOnehdá jsem listovala víkendovou přílohoujednoho nejmenovaného deníku (má svojíplacené reklamy všude dost, tak co bych mupřidávala vodu do mlýna) a zběžně pročítalarozhovor s jednou nejmenovanou českouherečkou (a ta zase díky svému talentu žádnoureklamu na stránkách kulturně-společenskéhoměsíčníku ani nepotřebuje). Rozhovorsám o sobě nic moc, daleko zajímavějšíbyla kurzívní větička, která se krčila nasamém konci rozhovoru. Děkujeme pražskékavárně… (ani mě nehne, abych té kavárnětady dělala reklamu) za poskytnutí prostorpro fotografování. Věta sama o sobě byv mediálním diskurzu měla vést spíš k pláči;přesto jsem se nad ní královsky pobavila.Z celkem čtyř fotek byla totiž kavárna zachycenána dvou a z toho na jedné pouzev podobě sotva třímilimetrového okrajekřesla, které na celé fotce (detailu hereččinarozmilého kuk-obličeje) vyčuhovalo.Aby to nedopadlo jako s těmi Jezinkami– podej prst a sežerou celou ruku. Protožebude-li chtít jedna (kavárna), budou chtítpříště další (kavárny, obchody, městské parky,správa veřejné komunikace či osvělení,veřejné záchodky apod.) Copak to je normální,aby se v tisku pod každým plkemzmiňovala kdejaká kavárna, kde se novinářs dotyčnou osobou setkal? Ale když už to tedymusí být, šlo by to i jinak – třeba do perexunenápadně vpašovat větu typu „S herečkouXY jsme se setkali v kavárně ZŽ, kdejsme si povídali o FŇ-BŽ…“. Třeba. Nebo takyne.Pod čarou: Z redakční praxe odhaduji, ženutí vynášet odpadky.“) a pak už jenom vyvěsitna svoje síťov(an)é stránky. V 17.53. várny – a vlastně ani moc dupat nemuseli,větičku si vydupali sami provozovatelé ka-benevolence českých novinářů totiž dosahujemíry často až nezvykle vysoké. „Pročžádný novinář nenapíše článek o tom, kamtečou peníze z veřejných zakázek, a hlavněproč tečou tam, kam tečou? Tedy do no-namefirmy kdesi z Vysočiny, která už podobnýprojekt zpracovávala třikrát předtíma vždycky ho vypracovala špatně, ale počtvrtého stejně dostala? Protože její ředitelje švagr starostovy dcery, proto…,“ slýchámkolem sebe poznámky tohoto typu.Připouštím, že podobnost obou témat je ryzenáhodná a poněkud vzdálená. A přece:společným jmenovatelem budiž dichotomiestavu novinářského. Na jedné straně seo nich mluví jako o čtvrté moci ve státě, nastraně druhé hopkají, jak mocní mocipánipískají.A proč je tedy tak málo novinářů, kteříby článek o tocích veřejných financích napsali?Protože by jim ho žádné noviny neotiskly(možná tak ještě Britské listy,) – protožeredakce novin si zase pod sebou nebudoupodřezávat větev. Vztah novinář-politik(byť regionální) je spíše symbiotický než jakýkolivjiný, což vysvětluje mnohé. Jen ten(po)pískot kavárny a tancujícího reportéra pořádne a ne pochopit. Nebo že by v tom byla(po)„jedna ledová káva se šlehačkou zdarma“?Bav se a při tom zřisvou budoucnostNa internetu se dá najít snad opravduvšechno. Nedávno jsem tam zase něco lovi-www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 37

la, když tu na mě vypadl odkaz na firmu, zaťukala na dveře, zamávala paní před nosemdárkovým poukazem s nápisem ZÁŽI-která se – jako jedna z mnoha – rozhodlavydělávat na neustále se zvyšující touze lidí TEK – VĚŠTĚNÍ a pak dárci, od kteréhopo zábavě. Kdepak nějaká odpovědnost! To bych poukázku dostala, líčila, jak extravagantnía nezapomenutelný zážitek to byl!je pořád TV show sem, soutěž ve skákánív pytli s vyšitou fajfkou tam, tu můžete Tak si říkám, kdy konečně takovéhle firmičkydosáhnou fantasmagoriálního stro-strávit báječné odpoledne plné legráceka vtípků v oddělení s počítačovými hrami pu a kdy nastane onen okamžik, kdy trh za-(po)v mega-shopping-centru, tu si můžete společněs já-nevím-s-kým zapět chytlavé a ve-(po)selé melódie, kde jinde než na plácku předmega-shopping-centrem.Lidé se chtějí bavit! Politika, vážná celospolečenskátémata – koho to zajímá….?Možná tak ještě samotné politiky a jejichmediální poradce, aby vymysleli, jak se lidem(rozuměj na televizní obrazovku) dostatještě víc pod kůži. A tak o šou nenínouze skutečně nikde. Vlastně se všichnitroubí na poplach a zreguluje se natolik, žeudělá CHLAMST! a bude po ptákách. I pokšeftění s tak vážnou věcí, jako je věštěnízkaret.Poetické okénko…… říjnové pootvírám nejistě a na řetízek; tovíte, dneska si nemůžete být jisti ničím. Anipohybujeme v permanentním divadýlku,které na svém programu střídá jednu komediiza druhou – i když ty jsou ve své podstatěvelmi tragické nebo alespoň poněkudhořké.že podzim bude skutečným podzimem; žeslova, co platí dnes, budou platit i zítra; žepodaná ruka bude natolik silná, aby zvedlapadlé; že „pravda“ znamená pro všechny totéž;že ticho je skutečným tichem. Aspoň ževíme, že nádech je aktivní, výdech pasivníPod čarou: Tak ta firma, která prodává zážitky,a duch absolutní.vám s klidem Angličana nabídne, žesi u ní můžete koupit dvouhodinové popovídáníVzdecho minulosti, přítomnosti a hlavněbudoucnosti a že tím můžete udělat radostosobě blízké a ještě bližší, až ouplně té nejbližší.Kdo by odolal – vždyť dělat radost jetak krásné! A navíc kdo by nechtěl slyšet,jak ho letos čekají velké kroky směrem kupředuMůj duch, sestro ticha, ty s čelem podzimním,jeseni, skropená pihami rusými,k tuláckému nebi tvých očí andělskýchtryská ze dna zahrad melancholickýchdoprovázené velkými změnami vodotrysk věrný, k Azuru vzlykající,k lepšímu, jak se může příští rok těšit nadobré zprávy ze zaměstnání a v partnerskémvztahu ho čeká klid, láska a porozumění.A to všechno za pouhých patnáct stovek,včetně DPH! Tomu říkám kšeft! Kdyžk říjnovému nebi, jež jasné, bledolící,mlčky se zrcadlí ve velkých bazénech,na jejichž hladinách v agonizujících snechlistí sem snesené rýsuje chladné stopya dlouhým paprskem jde odlesk slunce žlutý.jsem naposled (a zároveň poprvé) využilaslužeb paní Karetní Věštkyně, vzala si za todvě stovky. Hodinu jsme si povídaly, onav natáčkách a zástěře, u stolu s vyšívanýmMALLARMÉ, Stéphane. Překl. FrantišekHrubín. Z webového portálu Malý koutekpoezie (www.kpz.wz.cz)ubrusem, v kuchyni, kde vonělo kakao.Dost dobře si nedovedu představit, že bychKateřina KomorádováPotlučenístačí málo – koupit špatný šampónsundat si tričkoučesat sedotknout se těch správných místprobíjíša pak už si jen třítotlučený prstplných dvě stě dvacetskoro jako o zásuvkustačí málo – přitisknout se při tancivtéct do sebe průzoremnasát vůni kolínskédotknout se těch správných místa pak už si jen třítotlučenou plícina srdce si nedosáhli38 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

PřeludPo bradavkách kloužepěna,téměř mořská,lůno božské Venuše,v jeho představách je černovlasá,skrytá pod hladinou,před sebou,tiskne k sobě nahá stehna,možná až příliš křečovitě.Neměla bys být tak nepřístupná,oblý bok svádí k doteku,pleť sálá touhoua klín ženskostí,chtěl by jej vzít do dlaní,hníst,tvarovatjako každé ráno na kruhuřímskou amforu,s glazurou zaschlou až k ránu.Klopí oči,víc než ona,KateřinaKomorádová:Potlučenípod hladinou propadlá,místo zorniček čajové svíčky,uvnitř rozpřaženýa v dlaních prázdno.Zase usíná sámse svou černou Venušív zorničkách.Zdál se mi sena v něm mě můj velký bratr krákal za vlasyv prstech mu zůstávaly černé chomáčeasi jako pomsta za všechnyco se nebránilirval je ani to neboleloasi jsem to necítilaasi ani nevím jaké to vůbec jeněco cítitzdál se mi sena v něm mě můj velký bratr učil znovu říctbyla to moje chybaa pak mě krákal za vlasyzvláštní bylo že mi hned dorůstalydlouhé černé chomáčei když ta černá není přírodníkamarádka říkala že velký bratr ve snupředstavuje rozumtřikrát sláva FreudoviJungovia všem ostatním co se svezli na vlně psychoanalýzyo rozumu skalpujícím sám sebe neříkala nicJak můra, co páchá harakirio rozpálenou žárovku,narážím na vlastní limitypoložené jako v novém bytělinoa akrylát v rohu ještě nestihnul zaschnout,když zvečerapolámanáwww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 39

a s ukopnutým palcem o vyvýšený práhsnažím se rozžnout.Díváš se na mě tak nějak nepřítomnějako slepec v gumových rukavicícha v otevřené knize mého tělanečteš už několik dní,ani se nesnažíša já je počítámna století.Se spálenými křídlypáchám harakiri,když tě pořád ještě prosím.S nataženenou rukoudo ulicodvracím tvářnazpět kdy ještě stálo za tověřits mámou si čísta táty se ptátpřed světem se nehrbita za každou cenu znát odpověďptám se dennědenně se vracímdenně prohrávámdenně ztrácímdospělým měl by být do vzpomínekvstup zakázánNa výstupechna zkouškuposouváš hranicivkusua s ní i vlastnílimity,co si ještě můžeš dovolitpod vedením těch,co mají posun už dávnoza sebou.Až s vertikálouzaříznutou v dlaníchposuneš a přiznášživotu,že vyhrál.SvíčkyNemůžu spát,tak jsem si zapálila svíčku.Čajovou, na stolku hned vedle naklíčeného bambusuve váze.Dívám se do plamenea představuji si jeho blýskot v zorničkách.Když jsem byl malá, nesměla jsem se dívat do ohně.Zakázala mi to doktorka,na neurologii, kvůli tikům.Mrkací pannu bych tehdy strčila do kapsy.Svíčky? Neexistuje.Táborák? Zapomeňte, páni rodičové, možná tak buřtaz klacku, ale dívat se? Ani nápad.Nedivím se rodičům, že poslechli.Na jejich místě bych nejspíš udělala to samé.Pro dítě jen to nejlepší, a to v tomhle případěbyla radaa pilule každý večer před spaním.S čudlíky na mokrých vlasechnapojená na přístrojmyslím na táborák a doufám, že si to z toho monitoru přečte,paní doktor.Vždyť kdo jiný by o tom měl vědět vícnež ona, šest let študovaná.Nemůžu spát,tak jsem si zapálila svíčku.Čajovou, abych se nebála.S pachutí hruškového džusu na jazykuznovu zkouším vzít za kliku,jestli jsem nezapomněla klíč v zámku,a pak si uvařím čaj,nad ránem,s uřvanými ptáky v sídlištní zelenipod oknem.Jen ty dveře pořád mlčí.40 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Extasečeskoslovenskéhofilmu:Filmová reklamaVlasty BurianaVlasta Burian byl ve dvacátých, třicátýcha čtyřicátých letech mimořádnouosobností československéhokulturního života, jeho výraznoupředností byl však také ekonomický potenciál.V oblasti tržního hospodářství, kteréz hlediska ekonomiky charakterizovalo obdobíprvní republiky a následného protektorátu,byla důležitým opěrným prvkem reklama.A král českých komiků (mimochodemtoto přízvisko mu z reklamních důvodůna konci 20. let vymyslel spolupracovníkEmil Artur Longen) Vlasta Burian bylvzhledem ke své všeobecné popularitě žádanýmobjektem reklamy.Burianův reklamní potenciál ležel večtyřech hlavních oblastech působení: propagacivlastního divadla, propagaci vlastníchfilmů, propagaci sportovních výrobkůa propagaci spotřebního zboží. Ve všechtěchto souvislostech Burian zákazníkůmpřipomínal také svoji osobu, jednalo se tedyzároveň o jakési self promo.Jak prozíravým podnikatelem byl tentočeský herec, nám může dokumentovat využitívlastní scény. Divadlo Vlasty Buriana seod roku 1930 nacházelo v budově Báňskéa hutní společnosti na rohu Lazarské a Vodičkovyulice, dnes tam sídlí divadlo Komedie.V komplexu kolem svého divadla (současnáPasáž Vlasty Buriana) zřídil jeho principáltaké dílny, ateliér, módní salon a vlastníbiograf Vlasta, kde se třikrát denně promítalyjeho filmy a americké grotesky.Burianova reklamní činnost v oblastivlastních filmů pak měla dvě odnože. Touprvní byly specializované plakáty anoncujícíjednotlivé snímky. Příkladem mohou býtplakáty k filmům U snědeného krámua Zlaté dno.Druhou kategorií propagace filmovétvorby byla specializovaná reklama ve filmovýcha kulturních periodicích. Burianovafotka se tak objevovala na obálkách filmovýchprogramů nebo uvnitř časopisů typuFilmový kurýr. Do Filmového kurýra posílalVlasta Burian také speciální pozdravy.Propagačním materiálům obvykle dominujeBurianova tvář a viditelně zvýrazněnéjméno populárního komika, a to i v případě,že ve filmu nehraje hlavní postavu(U snědeného krámu). Plakát ke snímku podlerománu Ignáta Herrmanna je spíše výjimečný,neboť v ostatních reklamách na svéfilmy se Burian objevuje většinou sám.Reklama byla v tomto ohledu nezbytnousoučástí obchodní strategie, neboť talentovanýkomik plnil kina. Už jeho prvnízvukový film C. a k. polní maršálek zaznamenalúspěch nejen v Československu, kdevydržel v kinech déle než soudobé zahraničníhity, ale i v německy mluvících zemích.Burian, který uměl z rodného Libercevelmi dobře německy, hrál totiž v první polovině30. let také v německých verzích pětisvých filmů, a jeho herecký projev bylproto znám i za hranicemi. Právě longenovskáfraška o falešném polním maršálkoviproducenty přesvědčila, že do Burianovýchfilmů se vyplatí investovat.Jestliže v roce 1931 natočil dva filmy(plus jejich německé verze) a v roce 1932 tři,pak na vrcholu své filmové popularity v roce1933 se objevil ve čtyřech snímcích – PobočníkJeho Výsosti, Revisor, Dvanáct křesel,U snědeného krámu. Filmový rok 1933však nepřinesl takové zisky jako léta předešlá.Jednak na Československo plně dopadlawww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 41

celosvětová hospodářská krize, jednak náročné látky (tři snímkyvznikly podle klasické literární či divadelní předlohy) nelákaly širokéobecenstvo tolik jako Hadimrškové nebo falešní maršálkové. Poklesnávštěv v biografech se nedotkl pouze Burianových filmů – odroku 1933 se pravidelně snižoval i celkový počet snímků vyrobenýchv Československu a tento trend se zastavil až v roce 1937.Burian se proto rozhodl věnovat více divadlu a jeho filmováplodnost postupně klesala. V roce 1934 natočil dva filmy, o rok pozdějipouze jeden (plus jeho německou verzi). A v roce 1936, kdy siprožily největší prvorepublikovou výrobní krizi také produkčníspolečnosti a filmové ateliéry, neuvedl Burian v premiéře žádný celovečernísnímek. Dalším snímkem byly až Tři vejce do skla, kterése poprvé promítaly v září 1937.V mezidobí let 1935 a 1937, kdy Burian netočil celovečerní filmy,přesto jeden titul ve filmografii tohoto herce nalezneme. Jednáse o tříminutový reklamní snímek s názvem Tři muži na silnici(slečnu nepočítaje – 1935). Jednalo se o propagační film společnostiBaťa, v němž vedle Buriana vystupovali Čeněk Šlégl, Hana Vítováa hokejista Josef Maleček.Na silnici automobil málem srazí cyklistku (Vítová), k nehoděvšak nedojde. Řidičem vozu je Josef Maleček. Na místo přijíždí dalšívůz a v něm Vlasta Burian a vzápětí se objeví také strážník na motorce(Šlégl). Všichni pak svorně chválí spolehlivost pneumatik nasvých dopravních prostředcích; neopomenou však zdůraznit také jejichláci. Snímek končí záběry kutálejících se pneumatik firmy Baťa.Pod režií filmu je podepsán F. Šestka, což byl pseudonym šestimladých filmařů (mj. Elmar Klos), kteří tvořili reklamní filmy prozlínský koncern. Film byl produktem zlínského studia FAB (Filmovéateliéry Baťa) a kvůli exportu byl obdařen také německými titulky.Burianova filmová tvorba se nadále rozvíjela zvolna, po jednomfilmu natočil v letech 1937 a 1938, v období 1939 až 1942 uvedlvždy dvě premiéry. Nižší kvantita v tomto případě znamenala vyššíkvalitu – v této době vznikly například snímky Ducháček to zařídí(1938), U pokladny stál (1939), Katakomby (1940) nebo Přednostastanice (1941).Z hlediska dobového pohledu na reklamu je zajímavý snímekZlaté dno (1942), který byl vůbec posledním Burianovým titulemuvedeným před rokem 1945. Film pojednává o úspěšném papírníkoviCyrilu Putičkou který neotřelou propagační politikou (ke každémunákupu přidává zdarma vždy jeden reklamní dáreček) dokážev Praze vybudovat prosperující papírnictví.V roce 1933 vzniklo 35 celovečerních filmů, v roce 1934 jich bylo31, o rok později už pouze 23, v roce 1936 celkem 25 a teprvev roce 1937 se jejich počet navýšil na 44.Michal Kliment42 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Adéla IrmaMiencilováHostinou poleHostinou poleÚplňkem pole rozprostřenoJe po žních a pršíNa hroudovité polePředchozích lánůTeď čeká na setbu a čeká a čekáVrány nevrányHavrani nehavraniPršíPrší a pršíLhali miTato podzimní setbaJe jen pro zvanéPřísliby drakaPřísliby chrlení ohněNahnědlé hroudy zeměVe dříveSmaragdové ulici rozžehnou lampyA zase je zhasnouPřísliby chrleného ohněPřiletí na křídlech hadaDo smaragdových čtvrtíČtvrtí hojnostiSlétnou sePřiletíA odletíAž na podzimLhali miPotomci deštěwww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 43

O chrlení ohněTato hostina je jen pro zvanéStmívá sePo žních už málo zbyloSpletla jsem seNa podzim se nesejeA vrány a zobákyToto je máPoslední večeřePoslední hostinaPro nezvané do tmyPádTím pádem snášíšSe někam do někamPadášI když se zdáŽe to snad není možnoPadášI když touto vzduchoplavbouZdá se že obránI o tu trochu pohodlíKterá je krtkům, ptákům a červům dánaVálíš se takto zatvrzelýBezostyšnýZatím co jiný postojíZraněnýZatvrzelýNesvůjNeměkkýVálíš se takhle bezostyšněV bolestiPadáš mi někam do nebes?44 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

Zatímco jinýPosedíPostojíPoležíTy mi padášMezi prstyZatvrzelý, znova mě zapleť do své zádumčivosti.Vždyť já také padámPorubaZtvrdlá zčernalá zeměHrouda na uliciNeděle odpolednePo deštiZe čtvrtého patraSlyším klavírZ ulice odnaproti housleJinou ale stejně smutnou melodiiTramvaj nejede a tak půjduJednu zastávku pěškyZbytek zimyNikde nikdoA jedovatý kouř z cigaretyZahluší tu úzkost ještě v zárodku?www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 45

Cvičný diktátHonzy HanzlaSex!Vraždy!Plyšáci!Podobrazník…Zbyněk byl obyvatelem Přibyslavi,i když dříve měl byt v Bydžově. Jehobratr Zbyšek bydlel v Bylanech.Zbyněk nebyl moc bystrý, neměl v příbytkuskoro žádný nábytek, zato na louce za domemspásal dobytek všelijaké byliny, zejménaněkolik statných býků požíralo babyky.Kolem se proháněly kobyly a flirtovaly alespoňse zbylými býky, protože hřebci nejsouve vyjmenovaných slovech a Zbyněk je dalpřestěhovat na statek v Hrabyni.Zbyněk slynul tím, že měl u Volyněmlýn, v němž architekti plytkými vlysy přímoplýtvali. Když jednou černé mraky plynulypo obloze závratnou rychlostí, spolykalZbyněk tolik pelyňkového likéru, že slyšelsbor plyšáků zpívat státní hymnu a několikrátvzlykl. Pak svázal lýkem lyže a s holýmilýtky a lysou hlavou se vydal na cestu.Několik dní se nemyl. Myslel si, že tonikdo nepozná, ale mýlil se. Neustále ho obletovalhmyz, také jedna myš se ho věrnědržela. Hlemýžď, který se k němu na jednémýtině nachomýtl, se hned pro jistotu začalzamykat ve svém domečku. „Tohle by můjkamarád sumýš z mysu v Normandii nevydržel,“říkal si hlemýžď. Za Kamýkem potkalZbyněk Přemysla z Litomyšle, který jímbezohledně smýkl do trávy, až se chmýříz pampelišek rozdmychalo. „My nic,“ hleslZbyněk. „Já ti dám mykání,“ obořil se naněj Přemysl, „zaplatíš mýto, tohle je soukromýpozemek!“Už za tmy narazil Zbyněk na Spytihněva,který na cestě z Pyšel klopýtal mezi pýry,na zádech pytel s netopýry. Snad žemoc pil a že se ve Zbyňkových vlasechtřpytil pyl, vytáhl před ním Spytihněv pyšněsvůj pyj. „Tohle si odpykáš,“ rozčepýřilse Zbyněk, „měl bys zpytovat své svědomíty kopyto.“ Spytihněv ohrnul pysk. Ani honenapadlo se pýřit, protože se domníval,že jeho kvality musí ocenit i naprostý slepýš.„Divný synek,“ zabručel Zbyněk. Šatymokré od trávy stále neusychaly, protožebylo sychravo. „Takhle sychravo nebývaloani na Sychrově,“ říkal si. Už měl docelahlad, protože syrový sýr ho rozhodně mocnezasytil. Část nasyslených zásob sýra navícv Bosyni nasypal sýkorkám, kterým houkradl bezohledný sýček. „Syčák,“ syklZbyněk.Z vysokého stromu to všechno pozorovalvýr a divil se těm cavykům. „Vy-, vý-,“zavylo v dáli vyžle (plemeno loveckého psanebo přeneseně pes-strašidlo, v žádném případěvšak hubené dítě). „To je najednou povykujak v letní výhni na Výtoni,“ zabručelZbyněk. Hlady už začal žvýkat kavyl, kdyžv tom spatřil vydru lezoucí z nedalekéhopotoka. „Večeře!“ zavýskl Zbyněk radostía vrhl se po ní. „Tohle si nezvykej,“ vyhrklavydra, proměnila se v třímetrovou vyzua slupla Zbyňka jako malinu.Dodatek: Brzy zrána v odletové hale ruzyňskéholetiště pročítal autor, co předešléhovečera napsal. Není trochu troufalé nazývattuhle jazykovou hříčku cvičným diktátem?46 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

* 5. 10. 1963 Zlín. Vystudovala Středníuměleckoprůmyslovou školuv Uherském Hradišti.Samostatné výstavy:Divadlo Akropolis Praha(2000 a 2003),Galerie Ztichlá klika Praha(2002 a 2007), Archa Zlín (2004)Galerie Lučany Nad Nisou (2004)Petra Placáková:O b r a z yGalerie 9 – Vysočanská radnice Praha (2008)www.petrap.kurzygrafiky.czwww.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 47

48 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 49

50 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 51

52 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz

www.dobraadresa.cz • 2008 • 10 • 53

V příštím čísle (vychází 1. listopadu 2008)najdete:poslední severočeský blok,tentokrát fotografickýDrážďanskou cenu lyrikydalší Extasičeskoslovenského filmuPetra PlacákováNa shledanou příště!Ne za 3pomeňte!54 • 10 • 2008 • www.dobraadresa.cz